Aoi, Sena, Aqui, Hideaki, Mana, Die
Aqui se na Sagu podívá těma největšíma a nejnadšenějšíma očima, jaké svede. Nikdy by si nepomyslel, že by byl schopný něčeho podobného a že by někomu mohl takto pomoc, ale stalo se to a uvnitř něj se rozlije neskutečně plnohodnotný a nabíjející pocit. Miyavi měl pravdu, není tak zlé rozhodnout se sám, jen najít odvahu. Ukloní se Sagovi, aby dal najevo vděk za jeho poděkování a taky fakt, že mu pomohl rád. Nechá si pro sebe skutečnost, že toho muže taky podezříval. Mana se pobaveně ušklíbne nad těmi Miyaviho poznámkami, ale to byl naprostý konec humoru pro dnešní den. Teď už všichni hledí do očí hlavním představitelům této léčky. Mana zatím zůstává ledově klidný, ale snad poprvé se v něm začíná zvedat pořádný vztek. Plahočí se tady sem a tam, zachraňuje, co se dá, chce jít domů, umýt se, najíst se a znásilnit Sagu a teď nemůže. Die stojí vedle něj s rukama podél těla, v jedné z nich třímá zbraň a jeho pozornost je také upřená na oba otce a Showa, ale poslechne Manu na slovo. Aqui poslepu nahmatá Sagův rukáv a pevně jej sevře, ale je to spíš proto, jak moc se mu z toho, co vidí, zatočila hlava. Má o Showa opravdový strach a v žádném případě se nechce dívat na to, jak umírá, to prostě nesnese. Zvedne dlaň před svoje ústa a potlačuje vzlyky. Když Saga začne mluvit, podívá se na něj a ještě víc drtí jeho rukáv. Nehne se od něj ani na krok, i kdyby je měli oba zastřelit. Cítí, že teď ho chce nějak podpořit, alespoň malinko. Mana stočí oči k Sagovi a jeho proslovu a klidně si dovolí svěsit pušku a opřít ji pažbou o zem. O Hlaveň si opírá předloktí a očividně nemá strach z toho, že by si ho třeba prostřelil. Přivírá oči a pobaveně se pousměje, když Saga začne hecovat nepřítele, aby přeběhl. To není špatný nápad, jejich řady dost prořídly. "Pokud se k nám přidáte, vezmeme vás s sebou do země zaslíbené. Žádný návrat zpět do města a nejisté soudy. Pojedete rovnou do Ráje." Začne Sagu podporovat, ale asi není ten nejvěrohodnější typ, protože někteří dokonce couvnou. Die ho poplácá po předloktí.
"To nezní zrovna uspokojivě, spíš jako bys jim sliboval zlatou rakev, Mana-chan." Řekne a Mana si povzdechne. Proto je povedou lidé jako Saga a ne on. Prostě na to nemá nervy.
"Vysoký standard životní úrovně a vzdělanost odjakživa předurčují civilizaci k úspěchu. Když dáš všechno všem, všichni budou chudí a ve skutečnosti nikdo nebude mít dost. Začneme se vracet v čase do středověku a to bude teprve problém." Upřesní Showův otec to, jak se na to dívá on a jak si myslel, že se na to dívá i Rada, ale podle slov Sagova otce možná žil v klamu dokonce i on.
"Trochu to dává smysl." Připustí šeptem Die a Mana do něj dloubne loktem. Všichni do jednoho si všimnou zvláštního pohledu, který k nim vyšle Show. Mana zvážní, Die znovu ucítí divný pocit v žaludku a Aqui se udiveně podívá na Sagův profil. Moc by chtěl dojít k Miyavimu, obejmout ho a postarat se o jeho zranění, ale bojí se pohnout z místa, aby něco nevyprovokoval. Pak se stane několik věcí najednou. Show z ničeho nic kousne svého věznitele, prudce se otočí a zazní výstřel. Jeden a pak ještě jeden. Aqui si přitiskne dlaně na uši a není schopný zorientovat se v situaci, dokud tělo Sagova otce nepadne k zemi. Jeho hlava prakticky neexistuje. Aqui ucítí, jak se mu zhoupne žaludek a málem začne dávit. Jenže na kolena začne klesat i Show. Mana se prudce napne, Die se chce dokonce rozeběhnout k Showovi a zvedá zbraň, ale rozpoutal by peklo. Jediný, kdo se ovládá je Miyavi a Saga, který ještě pokračuje v řeči a i přes možnou smrt nejlepšího přítele se snaží, aby toho jejich nepřátelé nechali, nastal klid zbraní a živí zůstali alespoň ostatní. Mana se mu později hluboce ukloní a asi nejen on. Tohle by do něj nikdy neřekl, ale teď není moc prostoru na podobné myšlenky, protože všichni do jednoho hledí před sebe a na Showa. Aqui to nevydrží a rozpláče se.
"Pomozte mu přece někdo!" Ozve se, ale Mana pořád zarývá nehty do Dieho předloktí. Sám by je nejradši povraždil prostě jenom tak, za to, co se tady děje a to pořád nikdo neví o tom, co se stalo Torovi. Mana klesne chladnýma očima na Showova plačícího otce. Cítí, že je hodně nalomený. Možná, kdyby k nim oficiálně přešel on, vojáci by za ním šli.
"Kohara-san, přemýšlejte o tom." Řekne Mana.
"A hodně rychle, než vykrvácí." Dodá Die. Showův otec se brání, ale láme se, Mana to cítí a pak se nadechne a souhlasně přikývne. Jakmile to muži uvidí, asi polovině z nich to stačí k tomu, aby svěsili zbraně a pohnuli se směrem k nim. Jenže zbytek okamžitě agresivně vykřikne a vrhne se do nového útoku. Trvá to jen pár vteřin, protože mezi ně vletí mutanti a ti neřeší, kdo je na čí straně!
"Aqui, utíkej na pláž, hned!!!" Zařve Mana a strčí i do Die.
"Popadni Sagu za límec, zvedněte Showa a ať vám tatík pomůže s tím zajatcem!" Dá instrukce i jemu. Die nakrčí čelo. Proč je vždycky jen poslíček, místo aby pořádně bojoval? No dobře, zase tolik to neumí. Rozeběhne se ke klukům a začne je nevybíravě strkat vstříc jejich novým úkolům.
Mezitím Hideaki už v přestrojení pospíchá vstříc první hlídce. Očekával, že se přes ni dostane hladce, možná dokonce bez povšimnutí, ale nahoře u tanku se usilovně pracuje, aby se co nejrychleji dostal do bojové pozice a mohlo z něj být vypáleno a tomu vojákovi před ním se asi zdá divné, odkud Hideaki přichází. Kromě toho má v rukávu prostřelenou krvavou díru, ale nezdá se mu, že by ho něco bolelo nebo rána krvácela. Podezřívavě na Hideakiho mhouří oči. Hide má co dělat, aby se nezačal usmívat a přátelsky konverzovat. Místo toho se snaží vypadat rozzlobeně a lamentovat nad tím, jak se dole všechno pokazilo. Je zrovna uprostřed rozhovoru o tom, odkud přišel a proč a co se tam stalo. Jeho nový kolega ho odmítá pustit a nechat dojít nahoru. A pak se najednou zhroutí. Hideaki vytřeští oči a vážně mu docela dlouho trvá, než pochopí, co se tady vlastně stalo.
"Nejsi na vojáka nějaký malý?" Zeptá se udiveně, ale když Daichi promluví, honem se vrhne k plachtě, aby mu s ní i se zakrýváním těla pomohl.
"Co tady děláš?!" Sykne po něm. Jestli se mu něco stane, prostě to nepřežije. Když mu Dai po svém odpoví s tou svatbou, plácne se do čela a chvíli tak zůstane, ale musí se tiše smát. Dai má asi pravdu. Má o něj velký strach, protože nemá žádný trénink, ale zároveň ví, jak houževnatý je a čím se dovede prokousat.
"Dobře." Svolí nakonec a taky se postaví.
"Po pravdě nemám žádný plán, ani ten sebevražedný. Na tom tanku nebude žádné tlačítko, do kterého bychom omylem bouchli a on se porouchal. Zatím to odtud vypadá, že nikdo není uvnitř a všichni plánují venku. Navedli kanón na loď, ale ještě řeší míření a další věci. Můžu tě zkusit protáhnout dovnitř. Ale Dai-chan… nemám nejmenší ponětí, jak se ta věc řídí, natož, jak ji sabotovat. Nikdy jsem uvnitř tanku nebyl. Bude tam nějaká řídící deska, ale musíš co nejmíň nápadně udělat něco, co ten stroj porouchá tak, aby nevystřelil. A Ideálně tak, aby ses dostal zase ven. Já tě vysadím, pohlídám to venku a pak ti zase pomůžu ven." Řekne mu. I Sena se Shinyou si všimnou tanku, který se objevil na kopci na horizontu a míří přímo na loď. Vypadá to šíleně, naprosto děsivě. Loď jim dala vědět, že chtějí odplout hned. Pro jistotu. Aby neriskovali vlastní životy. Mají na palubě teprve první várku lidí a k tomu v podstatě muže. Sena se Shinyou na ně okamžitě začali křičet, aby to nedělali a dali šanci alespoň těm dětem. Naléhali tak srdceryvně, že loď čluny ještě jednou poslala. Děti i sestřičky do nich doslova nasázeli a pak nastala situace, kdy by se měli sami rozhodnout, jestli odplout nebo tady zůstat a zemřít s ostatními. Je to šílené, šokující a smrtící dilema. Sena ani Shinya nemají ani ponětí, jestli by se odtud kdy dostali, i kdyby ostatní přežili, ale existovala šance, že kohokoliv na druhé straně přesvědčí, aby se sem později zase vrátil. Kluci by tady snad pár dní přežili? Drželi se za ruce, plakali a snažili se rozhodnout. Opustit je, zradit je a doufat, že jim pomohou jinak nebo loajálně zemřít s nimi, ale žádnou pomoc nezajistit? A pak uvidí na pláži Aoiho. Nese nějaké tělo společně s dalším vojákem, kterého nepoznávají. Ten se vyměnil s Die, když se po cestě potkali. Vypadá to, že se sotva drží na nohou, ale už jsou skoro u nich. Jakmile oba zjistí, že je to Tora a nejspíš je i mrtvý, Sena se málem zhroutí. V tu chvíli začne loď naléhat, aby čluny odrazily od břehu, jinak odplují bez nich. Aoi má pocit, že už to nesnese, že už prostě nemůže dál. I jemu probleskne hlavou tohle strašlivé dilema a nakonec se rozhodne. Nechá si od ostatních pomoct s nakládáním Tory do člunu. Je tu dost zdravotníků na to, aby ho začali prohlížet už po cestě.
"Prosím, udělejte pro něj všechno." Řekne jim tiše a oni kývají. Všichni vědí, kdo je Aoi a co pro ně udělal.
"Závisí na tom úplně všechno, prosím, zkuste cokoliv." Slzy už nejde ovládat, kutálejí se po jeho tvářích, že skoro nevidí. Pak se ale sebere, popadne Shinyu v pase a prostě ho přehodí přes okraj člunu.
"Držte ho." Nařídí lidem. Senovi to dojde vzápětí, stihne udělat krok dozadu, ale pak už se taky v podstatě válí na dně člunu.
"Ne!" Křikne Sena a popadne okraje, ale lodička už odráží od břehu.
"Ne! Aoi! Ne!" Křičí na něj. Ani neví, jestli proto, že chce vystoupit nebo proto, že Aoi nenastoupil. Vyděšeně se dívá, jak se mu pomaličku vzdaluje. S Aoim zůstal ještě ten muž, co s ním Toru přinesl.
"Vrátíte se pro nás, Sena-chan! Vrátíte se!" Volá za ním a zamává mu. I kdyby ne, zachrání alespoň ty, co může. Tank je nemůže sestřelit všechny i s jejich zachránci. Musí prostě jen věřit. Snad to není další špatné rozhodnutí a ostatní by mu dali za pravdu. Pak se otočí zády, ale místo, aby odešel z pláže, sedne si do písku, zaboří tvář do dlaní a rozpláče se.
"Dej mi chvilku." Řekne k tomu muži. Pak se musí vypořádat s tankem. Jak? To nemá ani ponětí. Trvá to dlouho, než loď zahouká a pohne se pryč odtud. Už ji nelze přivolat zpět. Zůstali tady.
"Jdeme." Řekne konečně.
Daichi, Miyavi, Saga, Shinya, Show
Saga se celou dobu snaží nedívat na Showa. Kdyby to udělal, asi se mu podlomí kolena a vůbec nebude vypadat tak sebejistě, jak se snaží vystupovat. Nesmí polevit, jinak jeho snaha přijde vniveč. Uvnitř něj roste zvláštní pocit, když se někteří z mužů začnou klonit k jejich straně. Může za to i otec Showa, který ošetřuje svého syna se slzami v očích. Nikdy ho neviděl plakat a teď…Ne, nesmí se na něj podívat. Aquiho prsty, které svírají rukáv, mu dodávají naději, že to zvládne. Těší ho, že se mu Mana pokusí pomoci svými slovy, i když neměly úspěch. Die to řekl výstižně, přesto pocítí i příval energie. Věří mu, opravdu mu věří a snaží se mu pomoci.
Miyavi se už jen stěží drží na nohou, přesto se mu kolena nezachvějí. Nesmí ukázat slabost, tahle psychologická věc fungovala většinou dokonale. Pokud by kdokoliv z nich polevil, je to jasný pokyn k útoku. Přesto se u na Showovo tělo nedívá snadno. Oči má pár minut přikované k němu a přistihne se, že nedýchá. Sám by nejradši šel za Aquim, aby ho schoval do své náruče a řekl mu, že to bude v pořádku. I to by bylo bráno jako slabost. Pak se strhne další boj. Polovina mužů se přidá na jejich stranu. Jsou to většinou ti, kteří mají své rodiny a jdou za nimi, aby jim zařídili lepší život. Někteří z nich museli pohřbít své syny a nebo je poslali na dno společnosti za jejich chování Roste v nich naděje, že by je třeba moli ještě zachránit. Všechno se otočí ve chvíli, kdy se k nim dostanou mutanti. Najednou je spojí společný nepřítel. Saga posílený silou zbraně vykročí do nitra boje, ale brzo je u něj Die a dá mu jasné instrukce. V jeho tváři je znát, že se mu to neposlouchá snadno, přesto nakonec kývne a pomůže jim se Showem. Aquiho předá Diemu. Sám pomůže zvedat Showovo tělo a v tu chvíli se mu po tváři začnou kutálet první slzy.
"Nikdy jsem si nemyslel, že to uvidím." Ozve se Showův chraplavý hlas a krátce se pokusí zasmát. Nejde to, hrozně to bolí. Možná by bylo vážně lepší, kdyby se poddal bezvědomí. Saga se ušklíbne.
"Kvůli tobě nebudu brečet nikdy." Snaží se mu odseknout, ale hlas se mu v půli zlomí.
"Vydrž bráško, dostanu tě z toho." Nechá jednoho z lehce raněných vojáků, aby jim s jeho tělem pomohl a sám mu sevře dlaň.
"Já vím, že ne." Vydoluje ze sebe Show. Oči se mu začínají zavírat, ale v ty chvíli bolest trochu odeznívá. Show se na chvíli vymaní z jeho sevření a z posledních sil sáhne ke svému krku, vytáhne řetízek a prudkým trhnutím ho roztrhne a sevře mezi prsty, aby ho vzápětí mohl vtisknout Sagovi do dlaně.
"Víš, komu ho máš dát." Zachraptí a nepatrně pozvedne koutky.
"Řekni mu, že ji mi to líto. Něco jsem slíbil a nedodržel to, ale nešlo to jinak." Poslední slova už mu jdou těžko přes rty. Ne, že by nechtěl, ale nemůže.
"Šetři síly, Show-chan, řekneš mu to sám." Prohodí Saga nekompromisně, aby uklidnil i sám sebe, že tady prostě neumře. Vidí, jak obvaz nasakuje krví a je jasné, že jestli si nepospíší, Show to nevydrží.
Daichi se tiše zasměje, když Hideaki narazí na jeho výšku.
"Někdy se to hodí, víš." Pokrčí zlehka rameny a ano teď myslel úplně něco jiného, než útok při boj. Neměl by na podobné věci myslet vůbec, ale nejde to.
"Někdo tě musí zkusit zachránit." Pokrčí zlehka, ale rozhodně rameny. Poslouchá bedlivě jeho plán neplán a pak přikývne.
"Vlastně se ti budu skvěle hodit, jestli někdo umí něco rozbít, tak jsem to právě já." Pousměje se. Neměl by vtipkovat v této situaci ale je to jeho obrana, aby si nekecl na zem a bezradně vložil hlavu do dlaní. Nesmí se hroutit, jinak bude Hideakimu k ničemu.
"Tak jdeme, moc času nemáme." Vezme ho z předloktí, ale jen na chvíli, aby nikdo nepojal podezření. Míří rovnou k tanku, který je v obležení vojáků. Dai se zastaví opodál. Mrtvému muži sebral vysílačku. Sáhne pro ni a podívá se po okolí, čím by mohl část z nich odlákat. Poslouchal hlasy v ní a možná dokázal odhadnout, jak by nové instrukce měly vypadat, prostě to zkusí. Zahlásí narušení vpravo od tanku a k jeho překvapení se část z nich pohne.
"Nevím, jak dlouho jim to vydrží." Pokrčí rameny a hned radši vyrazí. Dostanou se k němu z nehlídané strany a on sám začne obratně šplhat nahoru. Vyplatila se doba běhání tam a zpátky a nošení různě velkých věcí, není vůbec slabý. Vytáhne se až k poklopu, který otevře a vklouzne dovnitř jakoby nic. Je dost hubený na to, aby s tím neměl vůbec žádné problémy. Co se děje venku neví, ale doufá, že bude Hideaki v pořádku. Vidí muže sedět u řízení. Má sluchátka a očividně vůbec netuší, co se děje před nimi. Dai vidí skrze malé okénko, kam je tank nasměrovaný. Musí něco udělat nebo…Pomalu se přiblíží k zádům neznámého a sáhne po noži. Už jednou dneska zabil a začíná to na něj doléhat. Po tváři se mu hrnou slzy, přes které skoro nevidí. Přesto přistoupí, vezme ho za bradu a prostě mu s dlaní na rtech podřízne hrdlo. U toho už tiše vzlyká. Chrání děti a své přátele. Chrání další lidi, které by mohl tento muž zabít a přesto to nešlo tak snadno, jak by si kde kdo mohl myslet. Zhluboka se nadechne, jakmile pomůže bezvládnému tělu klesnout na zem a sám se usadí na jeho místo. Všude je krev dokonce má i trochu rozmazané na tvářích. Snaží se přijít na to, jak tank vyřadit z provozu hlavně střely. Z vysílačky mrtvého muže se ozve zapraskání a pak neznámý hlas, který se ho ptá, jestli vložil čip, ten poslední, který mají a jestli je tank připravený. Dai nakrčí obočí a když dojde na informaci, že tank bez toho bude maximálně užitečný na popojíždění, spadne mu obrovský kámen ze srdce. Takt třeba hned nepoznají, že je k ničemu. Začne prohlížet mrtvé tělo a hledat ho. Přijde mu to jako věčnost, než ho najde a schová ho k sobě. Hned nato se cpe ven, aby už odsud mohli zmizet. Když dopadne nohama do prachu, trochu se mu podlomí, protože už je unavený, hlavně psychicky. Hned na to chytne Hideakiho za předloktí.
"Z něj už nevystřelí." Prohodí rychle.
"Pojďme odtud." Prosí ho hlasem i očima a je znát, jak moc zničený je. Zkusí se pousmát, ale není to tak veselé a zářivé jako jindy.
Shin právě stojí před nejhorším rozhodnutím svého života. Ani za nic se mu nechce opouštět nikoho z nich. Pravdou je, že tady jim budou k ničemu a na lodi by možná dokázal kohokoliv přesvědčit, aby se pro ně vrátil. Skoro bezmyšlenkovitě nakládá poslední dítě na loď. Je rád, že může na chvíli svírat Senovu ruku a taky ví, že nemají příliš času. Když se však objeví Aoi v první chvíli svitne naděje, že by to celé mohl vyřešit na ně. Jakmile mu dojde, že bezvládné tělo je Tory, zhroutí se do písku. Přišel o něj jednou, podruhé to nedokáže. Vzlyká a nedokáže se postavit. Jeho tělo se třese, jak toho na něj bylo prostě příliš. Ani se nestihne nadechnout a už je na lodi, stejně jako Sena. Dlaně má položené na Torově hrudi, která už se skoro nezvedá. Hledí bez dechu na vzdalujícího se Aoiho, který sedí v písku na pláži. Jeho pověstný optimismus sedí v písku společně s ním a nejspíš tam i zůstane. Modré oři zahlédnout další postavy mířící k pláži. Někoho nesou. I z dáli pozná Dieho. Něco se v něm zlomí a dodá mu to odvahu. V první chvíli ho napadne, že by se mohl po hlavě vrhnout do vody a vrátit k němu a pak uvnitř sebe ucítí ještě něco. Postavy se pomalu ztrácí, jak jsou daleko.
"Vrátím se pro tebe. Vrátíme se pro všechny, i kdybych měl tu pitomou loď otočit sám." Zatne dlaň v pěst. Ohlédne se na Senu, který je kousek od něj.
"Je to na nás, nikdo jiný jim nepomůže." V jeho hlase je snad poprvé v životě odhodlání, než sklopí oči k Torovi.
"A ty to taky nevzdáš, rozumíš. Ani to nezkoušej." Sykne na něj rozhodně a naposledy se podívá na pláž, ze které už vidí snad jen písek. Vůbec netuší, co je na lodi čeká, ale jsou jejich poslední naděje. Přece sem nepřijeli, aby zachránili jen část. Čluny plují hrozně dlouho, aspoň mu to tak přijde. Když se však dostanou na palubu velké lodě, Shin se víc narovná a podívá se jednomu muži do očí.
"Jsem Terachi Shinya. Chci mluvit s vaším kapitánem. Posílá mě Shiroyama, abych s ním domluvil další plány postupu." Neuhne pohledem ani o milimetr. Uvnitř se neskutečně chvěje, ale je to jediná naděje. K jeho překvapení muž přikývne a vede ho sebou. Musí to dokázat, udělat maximum proto, aby zachránil ostatní. Pro svou jedinou rodinu.
Aoi, Sena, Aqui, Hideaki, Mana, Die
Hideaki se nebrání žádnému nápadu, se kterým Daichi přijde, protože musí jednat bleskově a není čas dlouze se zamýšlet nad tím, jak velká je to hloupost nebo ne. Hlídku se skutečně podaří odlákat a pak už Daichi leze do tanku a mizí v jeho poklopu. Hideaki se za ním chvíli dívá a doufá, že vevnitř není příliš velká posádka. Ani se nedomluvili, co by Daichi dělal, kdyby ano, ale kdyby odtamtud zaslechl jakýkoliv hluk, hned by tam vlezl za ním, aby pomohl. Takhle jenom nervózně přešlapuje dole, uši nastražené a snaží se rozhlížet trochu víc nenápadně. V tanku je až děsivé ticho. Vysílačku si nechal u sebe, aby mohl hlídat, kdyby cokoliv a pak zapraští i ta jeho osobní. Teď na to není nejlepší chvíle, jedna hlídka se po něm ohlédne, ale Hideaki předstírá, že přejímá nové instrukce a naučenými vojenskými gesty na dálku ukáže, že mají jít dolů z kopce a nad pláž. Asi je posílá přímo na kluky, ale pokud hlídky zaslechnou střelbu, odláká je to na jistotu. +Musíte to zvládnout.+ Zaprosí kluky v duchu a honem přijme hovor. "Hideaki, jste na lodi?" Je to Aoi a zní naléhavě, ale taky podivně dutě, až z toho mrazí.
"Ne, jsme s Daichim u tanku, museli jsme něco udělat." Řekne šeptem.
"Kde že jste?!!!!" Ozve se vykolejeně a Hideaki se zarazí. Rozeběhne se k horizontu a uvidí loď, že se vzdaluje. Odplouvá. To proto se Aoi tak lekl, myslel si, že jsou s Daichim v bezpečí. Jsou tam i ostatní? A proč tam tedy není Aoi??? Chtěl tady podnikat nějakou sebevražednou misi za všechny? A proč mu v tom Tora nezabránil? Okamžitě se rozeběhne zase zpět k tanku a podívá se na poklop. Daichi zatím nikde.
"Zůstaňte, kde jste!" Nařídí jim Aoi. V tu chvíli se Daichi objeví nahoře a začne slézat. Hideaki ho popohání myšlenkami a poslední kousek mu pomůže za boky a postaví ho na zem. Rychle se podívá na pojistku v jeho dlani.
"Takový tank a tak snadno se dá zlikvidovat? Oni nejsou normální..." Okomentuje velké mozky Rady i tohle zařízení. Pravda, mutanti by čipy asi nehledali, ale to přece nebyli jediní nepřátelé.
"Jsi v pořádku?" Vyhrkne hned vzápětí, protože Daichi má obličej od krve a na tvářích jasné stopy po slzách. Když ho ale spěšně osahá, nic na něm nevidí.
"Máš pravdu, jdeme odtud." Řekne mu a pevně ho chytí okolo ramen. Starostlivě se rozhlédne. Opodál přichází první hlídka, spatří je a je jí okamžitě jasné, že vojáci by se takto divně neobjímali. Jenže odněkud přijde série výstřelů a vojáci padnou k zemi. O pár vteřin později už je na kopci i Aoi a Hideaki se k němu rozeběhne.
"Ten tank!" Vyhrkne Aoi, ale Hideaki už ho za rameno otáčí, aby utíkali zpět k pláži.
"Je po všem, je zničený!" Křikne. Aoi se ještě ohlédne, v jeho očích je neuvěření a vzápětí na to se na ně na oba obdivně podívá, ale musí teď pryč, protože hlídky tanku jsou zpět a začínají přicházet na to, co se stalo. Ze svého místa si povšimnou, že na pláži přibyli další lidé. Je jich celkem málo, ale je tam Saga, asi Die, určitě Aqui a další. Jsou tam zranitelní. Utíkají k nim a z dálky na ně křičí, aby očekávali, že jim hlídky od tanku mohou vpadnout do zad. Jen co doběhnou blíž, uvidí na zemi ležet Showa a vypadá podobně jako Tora, k smrti bílý.
"Ta loď!" Křikne Die. Proč pluje pryč??? Oni jsou ještě tady a Show umře, jestli se nenalodí.
"Nevrátí se." Dostane ze sebe udýchaný Aoi a musí se na chvíli opřít o kolena.
"Nevrátí se. Měli strach z toho tanku, nemohli riskovat čekání. Jsou tam děti, Tora a Sena se Shinyou." Řekne.
"To je všechno?" Vydechne zaskočeně Hideaki a Aoi zdrceně přikývne. Nechce se na ně ani podívat. Hideaki se vzápětí podívá na Daichiho. Mohl tam být taky. Pro pána, mohl se zachránit a místo toho… Přitiskne si dlaň na ústa. Aqui sedí vyčerpaně v písku, tiskne dlaně a kusy látky k Showovu břichu společně se Sagou a pláče. Ani ne tolik kvůli vlastní smrti jako proto, co všechno se stalo.
"To znamená, že někde zůstali Miyavi a Mana." Dodá Hideaki a Die přikývne.
"Jsou ještě tam a bojují. Polovina nepřátel přeběhla, ale ta druhá se nechce vzdát." Řekne spěšně.
"A jsou tam mutanti. Hodně mutantů."
"Kdo je tohle?" Zeptá se honem Aoi, když si všimne svázaného muže.
"Ten, kdo nás vydal." Řekne honem Die a očima neustále pročesává okolí kvůli vojákům od tanku. Aoi ví, že se musí sebrat a utíkat Manovi a Miyavimu na pomoc, ale má pocit, že už neudělá jediný krok. Je prostě vyčerpaný.
"Žije Tora?" Hlesne Aqui a Aoim projede ostrá bolest.
"Doufám." Špitne tiše. Podívá se na Showa. Sena je v té samé situaci, jenom o tom neví. Dobře, že ho poslal pryč. Aoi nemůže vědět o tom, že Tora má za sebou oživování kvůli selhání srdce a spoustu dalších medicínských zákroků. Nemůže tušit, o co se snaží Shinya.
"Poslouchejte." Řekne nakonec Aoi.
"Naše jediná šance je, že se loď otočí, vyloží raněné a ještě se vrátí. Nevím, jak dlouho to může trvat, možná i několik dní. Venku jsou zcela jistě mutanti, které neporazíme. Naší jedinou nadějí je zvrátit tuhle bitvu a pak najít techniku, kterou sem přijeli. On nás k ní dovede." Strčí špičkou boty do zajatce.
"Zcela jistě tam budou i zásoby, voda, jídlo náboje. Není se kam schovat, musíme přespat v autech, někdo v tom tanku, prostě kde se dá, jenom ne venku. A musíme držet hlídky u pláže. V noci loď nepřipluje a upřímně… v noci bych sem nikoho neposlal. Naše vysílačky zatím fungují. Takže… dojdeme si pro Manu s Miyavim a pak se schováme." Rozhodne. V tu chvíli vstane Showův otec.
"Já vás tam dovedu, vím, kde všechno je." Řekne zlomeně.
"Nechci bojovat. Chci jít s vámi a pomoct svému synovi, pokud to ještě jde." Všichni se na Showa podívají. Nikdo si není jistý, jak by mohl přežít třeba i několik dní, než loď dorazí a dopluje do bezpečí. Možná umře už velmi brzy, ale udělají všechno proto, aby ne.
"Dobře." Řekne nakonec Hideaki.
"Jsi vyčerpaný Aoi, půjdeš se Showem a jeho otcem do bezpečí." Aoi se nadechne, aby začal odporovat, ale Hideaki ho rázným gestem odmítne a převezme velení. Poprvé v životě.
"Půjdeš ty, Showův otec, Aqui a tři muži." Ukáže na ty, co sem doběhli nebo na toho jednoho, co donesl Toru.
"Jsou tam ještě hlídky od tanku, dávejte pozor. Dáte nám pak vysílačkou vědět, kde to je. Já, Saga, Die a Daichi půjdeme pro kluky. Máme nejvíc sil." Řekne a Die se zaskočeně podívá na Daichiho. Chce ho snad Hideaki zabít? Vypadá příšerně.
"Věř mi, je dost užitečný." Řekne Hideaki, protože to zahlédl koutkem oka. Daichi je v šoku, ale pořád má hodně síly.
"Vězně tady necháme. Pokud si ho nepodají mutanti, vyzvedneme ho po cestě zpět, teď se s ním nikdo zdržovat nemůže." Řekne a vězeň se v tu ránu začne bránit a škemrat. Hideaki s Die ho zcela nekompromisně přivážou k troskám, co tu naplavilo moře a Die si ještě odplivne. Potom všichni společně vyrazí směrem, kde ztratili Miyaviho s Manou, zatímco se druhá polovina pokusí dostat do relativního bezpečí. Nikdo nečekal, že ve skutečném bezpečí budou jenom dva z jejich rodiny. Nikdo… ale i to za to stojí. Čeká je všechny několik velmi těžkých dní a nocí nebo možná taky žádné…
Žádné komentáře:
Okomentovat