(tygří doupě)
Boogie, Kai
Boogie z téhle dráhy spadl už hodněkrát, párkrát si dokonce odnesl zlomeninu, ale stejně nesnáší ten pocit, kdy ztrácí pevný bod pod rukama nebo nohama a letí do neznáma. Nikdy neví, jak vlastně dopadne a pokaždé to trhne s jeho žaludkem. Když se zřítí rovnou Torovi do náruče, je to i tak dost tvrdé, ale zároveň jako do bavlnky. Cítí, jak se mu jeho předloktí vrazí do zadku a beder, ale přitom ani nespadnou na zem. Jeho mozku trvá výrazně déle, než mu to všechno dojde, ale to už ho Tora staví na nohy. Teprve v tu chvíli začne Boogieho srdce divoce tlouct. Tak to byl přece jenom on, koho periferně zahlédl a tak moc se tím nechal rozhodit i přes to, že ho sem sám pozval. Cítí, jak mu do tváří stoupá červeň. Připadá si, jako by měl napsané na čele, jak moc ho Torova přítomnost ovlivnila, protože to koneckonců bylo právě teď vidět. Když šel do akce, dívali se na něj všichni jeho muži, kolem bývali civilisté, střílelo se, někdy někdo umřel a Boo stejně neudělal chybu a teď? Co se to kruci děje? Ta Torova slova vyznívají dost jednoznačně, ale spíš si pod nimi představí svou vlastní postel ve svém vlastním pokojíčku a Kaie, jak jim ráno nese lívance na tácku. Jako když je vám náct a vaše mamka miluje vašeho přítele… Honem zamrká, vyžene si tu představu z hlavy a dokonce na to ani nedovede nic říct. Jenom se pod ním asi propálí zem někam do pekla, jak se červená. No ano, pak že velký bílý tygr a podívejme, kde je teď. Jde z něj vysloveně hrůza."Totiž já..." Ohlédne se na dráhu za sebou, ale že to byl dvojsmysl mu dojde až ve chvíli, kdy to Tora upřesní. Střelí po něm pohledem s ještě sytějším odstínem a pak málem umře na místě, když se ozve hlas jeho otce. Šel za nimi a tím pádem všechno viděl a nejspíš si i domyslel, jak moc je Boo rozhozený a teď vidí všechno to červenání a jemu se chce prostě s tváří v dlaních utéct někam na záchodky a být tam alespoň do večera.
"Tati." Zamumlá honem. Do jejich nové přestřelky se neplete a jenom klopí pohled k zemi, ale pravda je taková, že kdyby Tora nevešel, Boogie by pravděpodobně nespadl. Byl to ale on sám, kdo ho pozval.
"Nic mi není, vážně." Ubezpečí otce a usměje se na něj. Je to docela legrační sledovat Toru, jak před Ju-kenem couvá. Že si před ním nakonec není jistý dokonce ani on. A taky je rád, že má rodinu, která ho takto brání, tím spíš, když vlastně není vlastní, ale o tom neví tak docela každý. Někteří si to pamatují, ale mnoho nových už ne a v tomhle domě by si nikdo nedovolil zpochybnit Boogieho původ a nároky.
"Dojdu se převléct." Řekne nakonec bezradně a už zase utíká, ale kdyby řekl Torovi, ať jde s ním, vzal by ho do nitra domu a neví, jestli se to smí. A taky k sobě a to… na to nebyl připravený. Někdy jindy. Očima se mu skoro omluví, že ho nechává napospas Ju-kenovi a pak odběhne, aby se osprchoval a převlékl. Když chtěl, uměl být pekelně rychlý. Stejně se nemůže nijak líčit a čančat, protože táta tam pořád bude a kdyby viděl, že Boogiemu na vzhledu záleží… Ne, to radši ne!!! Už tak je rudý až na zádech. Jakmile je Boogie pryč, někdo se k těm dvěma přece jen připojí. Kai se snaží tvářit jako by nic, ale nějak zapomněl, že v dlani svírá velkou vařečku a že jeho rty jsou stažené do tenké čárky, když propaluje Toru zkoumavým pohledem.
"Od kdy děláš technika na podobné dráhy?" Řekne místo pozdravu, protože co by tady jiného dělali??? A jestli tu není kvůli tomu, možná bude mít tu vařečku nacpanou… no kdekoliv. Daleko horší, než ostražitý otec je podezřívavá matka.
"Od kdy lezeš do jámy tygrové?"
Tora, Ju-ken
Tora z Boogieho nemůže spustit oči. Je naprosto kouzelný, když se červená a ještě o to víc, když tuší, že je to kvůli němu. Stojí teď opravdu blízko a jemu připadá, že se svět smrskl jen na ně dva. Ju-ken je na chvíli dokonale zapomenut, stejně jako dráha a všichni okolo."Co ty? Nebyl bys rád, kdybych tu byl častěji?" Pokusí se z něj dostat další slova, ale nepovede se mu to. Jen velmi nerad z něj spouští pohled a ještě méně ho chce pouštět ze svého dosahu. Nějak má nutkání mu stát pořád za zadkem a teď už to není o tom, že by na něj rád koukal, sahal…Měl by přestat vůbec přemýšlet nebo to dopadne ještě hůř a řekne něco za co ho Ju-ken zabije.
"To je dobře." Prohodí Ju, který má ještě pořád v očích stín strachu. Boo chodil do akce a v tu dobu nespal. Jeho jedinou noční můrou bylo to, že by se mu cokoliv stalo, to samé platilo pro Kaie. Ví, že je nemůže chránit po celé dny, ani jeden by to od něj nechtěli a stejně by měl pocit, že by selhal, kdyby se jim opravdu něco stalo. Je plně oddaný jen a jen jim a bez mrknutí by za oba položil život. Teď je tu Tora a začíná mít pocit, že se dostává mezi ně. Nelíbí se mu to a navíc…Mu nevěří. Nejde o loajalitu rodině, na tom teď nezáleží a věří, že tam nikdy problém nebude, spíš jde o Boogieho. Mohl by mu uvěřit a pak by mohl být zklamaný a to nesnese.
"Utíkej." Kývne hlavou Ju-ken když Boo prochází kolem, položí mu ruku krátce na rameno a vřele se pousměje. Tora vypadá, že Boogieho chce zastavit, protože tu rozhodně nechce zůstávat sám s jeho otcem, ale je to zbytečná snaha. Zase ruku stáhne, jakmile se na něj Ju podívá.
"Takže…." Začne pomalu a téměř neznatelně se rozhlédne kolem, protože je potřeba si případně naplánovat cestu k útěku. Vlezl do doupěte a najednou to nevypadá, že by se měl šanci dostat ven. +Ty mě budeš stát život.+ Povzdechne si na adresu Boogieho.
"Možná bych mohl..." Chce zvednout ruku a ukázat na východ s tím, že počká venku. Jenže to se tu objeví i Kai. Začíná tu být moc lidí, kteří ho chtějí očividně zabít.
"Vedlejšáků není nikdy dost." Vypadne z něj jako první a ne, tím to určitě nevylepší. Dráha pravděpodobně neměla ani chybičku. Přijde druhá otázka a měl by si vážně rozmyslet, co na ni odpoví.
"Dostal jsem jméno Tora, tak…asi osud?" V tu chvíli by málem nafackoval sám sobě.
"Myslíš si, že je to vtipné?" Vrčí na něj Ju-ken a udělá krok k němu.
"Máš pocit, že sem přijdeš a my ti dovolíme udělat úplně cokoliv a ještě mým pitomý kecy?" Pokračuje dál a udělá ještě krok dopředu. To už stojí na milimetry od něj a hledí mu vztekle do očí. Dokonce ho v další vteřině vezme za triko pod krkem a vůbec nepřemýšlí nad tím, jaké by to pro něj mohlo mít následky. Byl sice v jejich domě, ale pořád neměl právo na něj podobně sahat. Kolem nich už naštěstí nikdo není. Všichni radši rychle zmizeli, když viděli, že se Ju zlobí.
"Ne to si nemyslím a ty kecy…To jde nějak samo." Prohodí Tora trochu přiškrceně. Věděl by, jak se osvobodit, ale neudělá to, stejně jako ví, že se tohle nikdo nedozví. Proč? Jen kvůli Booigemu.
"Podívejte." Trochu sebou trhne, ale Ju ho nepustí.
"Nepřijel jsem sem, abych vám vlezl do domu. Byl bych jen rád, kdybych mohl Boogieho vzít ven. Prostě si užít trochu zábavy, motokáry, možná zkusit prkno, co já vím. Prostě obyčejné věci, které se ve volném dopoledni dělají." To, že ho bere na rande, to si radši nechá pro sebe, asi by se to nesetkalo s úspěchem.
"Jen trochu zábavy, nic víc." Ju-ken ho zatím nepustí, jen vypadá ještě naštvaněji.
"Máš pocit, že mu něco nařizujeme, že si nic nemůže užít?" Dobře, očividně se to nesetkalo s úspěchem. Tora si málem povzdechne, naštěstí se udrží
"To bych nikdy neřekl. Je výhra mít takové rodiče." Přizná naprosto upřímně, i když trochu neplánovaně. V jeho očích se objeví něco navíc, co tam předtím nebylo. Možná trochu smutku.
"A proto vás prosím." Pokusí se pomalu uvolnit sevření Ju-kenových prstů kolem svého trika, k jeho překvapení se to povede. Ustoupí od nich o krok dozadu a ukloní se.
"O svolení Boogieho vzít ven. Přivezu ho zpátky v určenou hodinu a včas, slibuju." Zůstane v předklonu. V duchu nadává sám sobě, že to vůbec udělal, ale zároveň ví, že je to pořád málo, co by pro Boogieho mohl udělat. Kruci, tohle je hodně zlé.
Boogie, Kai
Celou cestu k domu se Boogie nabádá, aby šel klidně a vyrovnaně a ani jednou se neohlédl, ale jakmile je uvnitř domu, vezme to přes halu sprintem a rovnou po schodech do patra a ke svému pokoji. Vletí dovnitř, ale nejdřív ze všeho doběhne k oknu, ze kterého vidí na dráhu. Pořád tam jsou a ne sami, teď je tam dokonce i Kai. V duchu Toru polituje a nejradši by tu zůstal stát tak dlouho, dokud tam jsou, aby mu snad něco neuteklo, ale to si teď nemůže dovolit. Raději honem přivolá svého asistenta, který mu z úboru pomůže. Tohle přiléhavé oblečení a pot nešlo dohromady. Byl schopný se z toho svléknout sám, ale zabralo to moře času a ten on teď nemá. Snaží se nebýt nervózní a nepopohánět ho, ale zároveň má pocit, že mu všechno padá z rukou. Je to snad celá věčnost, než konečně vběhne do sprchy, ale tam to není o nic lepší. Mýdlo mu padá z ruky, málem se přerazí o hadici a když leze ven, ručník mu spadne rovnou do kaluže vody. Roztržitě se ještě mokrý postaví před skříň a zatímco se utírá, přemýšlí, co si oblékne, aby to nebylo divné před otci a zároveň nevypadal jako pitomec. A nejen nad tím. Prý jestli by byl rád, kdyby tady byl Tora častěji? Pousměje se pro sebe, zatímco se souká do černých potrhaných džín a bílé mikiny. Pod ní nic nemá, aby se neuvařil, ale prostě nepřišel na nic lepšího. Nazuje bílé tenisky, vezme malý batůžek a už zase utíká po chodbě na schody a dolů. Mine několik zaskočených mužů a těsně přede dveřmi srovná krok jako by mířil na autobus. Prostě denní rutinka. +Nepodíval jsem se, jestli tam pořád jsou.+ Ale když se blíží, pozná po hlasech, že ano. Když Kai přišel a Tora mu odpověděl, myslel si, že ho rovnou přetáhne tou vařečkou. +Já ti dám vedlejšáky!+ U nich se maká jedině naplno, ale Tora už patří k Drakům, tady pro něj nebylo místo! To jeho jméno ho pěkně popíchne. "Dostal nebo si tak necháváš říkat, hn?" Zpochybní jeho rodný list a i kdyby to tam bylo, stejně to je nějaké divné. Zfalšované! Jeho manžel zakročí dřív, než on sám a Kai se zlobí úplně stejně jako on. Neudělá nic v tom, aby mu zabránil jednat, jak chce a kdyby měl po ruce katanu, už by mu s ní sám hrozil.
"Možná by pomohlo, kdybys mu vytrhl jazyk. Všichni budou mít klid a my budeme za tohle všechno v právu. On bude žít a plnohodnotně fungovat a všichni budou spokojení." Řekne Kai a jak drží vařečku, vypadá skoro jako doktor Lecter, který má na jazyky úžasný recept, až se rozplývají.
"A co je ti do našeho Boogieho, proč zrovna jeho?" Zaútočí Kai rovnou. Zdá se mu to krajně podezřelé.
"Nemáte si s Dráčaty co vyprávět nebo co?" Uhodí na to, že Tora má v hnízdě dost děcek na blbnutí a taky toho Shinyu, o tom se šušká úplně všude! Ju to vezme hodně po svém a Kai se musí škodolibě usmát. Jeho manžel byl prostě úžasný a když chtěl pouštět hrůzu, byl v tom vážně bezkonkurenční. A pak se napřímí a stiskne rty, když Tora pronese to o rodičích. V první chvíli po něm chce vyjet, ať si podobná slova nebere do pusy, protože tohle tady berou opravdu vážně, ale něco v jeho pohledu ho zastaví a on zůstane potichu. Zamračí se a studuje jeho tvář. Řekl to jen proto, protože ví, že na to slyší nebo je v tom něco z jeho minulosti? Manipuluje jimi a chce je obměkčit nebo to byl záblesk reality? Vymění si pohled s Ju-kenem a v další vteřině je svědkem toho, jak se jim Tora hluboce uklání. Znovu si vymění pohled s manželem. Padnou nějaké sliby a Tora se dokonce ani nenarovná a v ten okamžik přijde Boogie.
"Ahoj tati, co se děje?" Nechápavě si prohlédne celou scénu před sebou a Kai se zatváří maličko přistiženě. +Nic, jen ho trošku mučíme.+ Tora už se smí narovnat.
"Nic, je podezřele slušný, takového ho neznám." Zamumlá, ale pak sotva patrně kývne směrem k Ju-kenovi. Boo je nachystaný, očividně chce jít a Tora nejspíš tuší, co mu provedou, kdyby slovo nedodržel. Stejně se jim to nebude oběma líbit a nebudou mít klid, dokud syn nebude zase doma. Kai nasadí strojený úsměv a mávne ve vzduchu vařečkou sem a tam spíš jako kdyby to byla prachovka.
"Tak se pěkně bavte." Řekne Boogiemu a jakmile se Boo podívá na Toru, aby něco vyčetl alespoň z jeho výrazu, Kai za jeho zády naznačí podříznuté hrdlo, jestli nebude cokoliv v pořádku. Boogiemu je jasné, že tady se dělo mnohem víc, než jak se teď všichni tváří, ale ještě jednou se podívá na všechny tři a pak prostě jenom projde okolo směrem k bráně.
"Tak ahoj!" Zamává dlaní přes rameno.
"Ahoj!" Ševelí Kai a mává konečky prstů, ale jakmile je Boo zády, jeho pohled potemní.
Tora, Ju-ken
Tora přemůže ušklíbnutí, když se Kai dotkne jeho jména. Byl na něj hrdý, dostal ho a vážil si ho, i když ke svým rodičům nikdy takový vztah neměl. Jedno jim ale člověk upřít nemohl, jméno vybrali vážně skvělé. Nejradši by mu odsekl něco ve stylu, že jemu po tom houby, ale nedovolí si to. Pořád je tu Boo a touha s ním strávit víc času. Tímto by to jistě celé zabil rovnou a už by sem neměl ani vkročit. Jindy by mu na tom nezáleželo a pomyslel by si něco o tom, že si na něj může počkat kdekoliv venku, jenže tentokrát to tak není. Prostě chce s jeho rodiči vyjít a uvnitř ho to řádně vyděsí. +Ještě chvíli a můžeš ho požádat o ruku.+ Proběhne mu hlavou a to ho vyděsí ještě víc. Na noční můry o svých vlastních myšlenkách má rozhodně zaděláno. Má pocit, že to na něm musí jít vidět, co si myslí a je vlastně nakonec rád, že tu není Boo. Podle něj má nějaký zvláštní radar na to, jak dostávat jeho problémové myšlenky na světlo. Ju se musí nutně ohlédnout přes rameno a věnuje Kaiovi úsměv, která snad zná jen on a Boogie. Je to jeden z nejupřímnější a nejpříjemnějších výrazů, které umí a Tora ho neuvidí vůbec nikdy."To je vlastně skvělý nápad a ještě dostaneme odměny, protož vůbec nechápu, jak tě někdo může vystát." Vrátí pohled Torovi a ještě si do něj s radostí rýpne. Jak kdyby ho Kaiova slova nakopla být ještě horší. Tora začíná mít pocit, nutno dodat, že dost pozdě, že je pořádně v pytli.
"Pár lidem přijdu zábavný." Utrousí a to si taky úplně nevylepšil.
"Boo se taky smál." Vypadne z něj a v okamžiku mu dojde, že si právě vykopal vlastní hrob. Dobře, začne se chovat slušně.
"Draci neví, že je tady, mám volno." Snaží se dál obhájit, ale přijde mu to jako marný boj a že je většinou jen velmi nerad vzdává. Postřehne, že Kai něco ohledně jeho rodiny začíná tušit. Tohle je věc, kterou neví jen tak někdo. Hide to věděl, dráčata ne a vlastně ještě Shin. Jednou ve slabší chvilce a s patřičnou hladinou alkoholu se mu svěřil, ale možná si to ani nepamatuje, taky nebyl střízlivý. Doufá, že jeho poklona a upřímná slova něco zmůžou. Ju-ken si ho vteřinu měří pochybovačný pohledem, vymění si ten svůj s Kaiem a ne, on mu pořád příliš nevěří. Je to znát na tom, s jak vražedným pohledem, ho pořád skenuje. Ju najednou vypadá přistiženě, když se vedle nich ozve Boogieho hlas. Kai se netváří o nic lépe. Přikývne, aby neřekl nic, co by se Boogiemu nemuselo líbit. Na chvíli objeme Kaie kolem pasu, aby se mu rty mohl přiblížit k oušku.
"Pořád přemýšlím, jestli ho zabít nebo ne." Sdělí mu, že Tora zatím jeho požehnání nemá ani náhodou a ještě dlouho mít nebude.
"Ostatně to můžu udělat kdykoliv." Pustí ho pomalu, než vezme jeho dlaň a naposledy se podívá na Toru. Ten se pomalu narovná.
"Jen slibuju, že se ti nic nestane a vrátím tě celého, aby tví tátové neměli strach." Řekne něco, co nejspíš ani jeden z jeho otců nečekal.
"A odmítl jsem pozvání na nedělní oběd. Bohužel mám práci, ale snad někdy příště." Usměje se s jiskřením v očích, když už vkročí za Boogiem.
"Hezký zbytek dne." Mávne jim přes rameno i přes Kaiovu výhrůžku gestem a je mu jasné, že pokud neopustí jejich pozemek do pěti sekund, neopustí ho už nikdy, možná tak v krabičce od zápalek. Už vůbec neslyší Ju-kenovo vzteklé vrčení a výhrůžky možnými i nemožnými způsoby smrti.
"Pěkně jsme si pokecali. Kdybych to věděl, přijdu na návštěvu mnohem dřív." Tváří se, že mu setkání s jeho otci vůbec žádné vrásky nepřidalo. Před bránou se zastaví a podívá se na Boogieho, než mu před očima zamává klíčky.
"Chceš řídit nebo to necháš na mě?" Není si jistý, jestli Boo vůbec tuší, co mu tu nabízí, protože klíče by komukoliv jinému dal jen přes svou mrtvolu, ale teď nad tím ani nezaváhal.
"klidně tě budu navigovat." Trhne rameny.
"Ale možná si vezmu něco za odměnu." Udělá krok blíž k němu a tak trochu ho uvězní mezí svým tělem a autem.
"Navíc…Jsem tě zachránil od bolavého zadku." Připomene mu ještě, kdo ho chytil a poslední, na co teď dokáže myslet je to, že mají pořád za zadkem jejich dům.
"A možná ti ukážu, co mám v kapse." Sáhne do vnitřní kapsy své bundy a povytáhne rožek papíru. Tím by mu odhalil, kam jedou. Přišel by o překvápko, ale za malou pusu by to stálo. No a co, právě přežil svou vlastní smrt. Je na to zvyklý, jen tohle bylo snad tisíckrát horší, než celá válka mafie. Podařilo se mu zařídit pro ně malou arénu. Budou tam sami a vlastně tam můžou být tak dlouho, dokud je to bude bavit. Tak nějak sázel na to, že laser game by se jim mohla líbit oběma, ale tím jeho program pro dnešní den rozhodně nekončí.
Boogie, Kai
Kai se ještě chvíli dívá za odcházející dvojicí. Ne ani jeho důvěru si Tora ještě nezískal. To nešlo tak snadno a rozhodně by žádal záruky a oběti, tak jak je kdysi žádali Gackt i Hide. Zajímalo by ho, jak by se zachoval Gackt, kdyby takhle někdo nakráčel do jeho domu a bral Mirai na rande… Ta vzpomínka ho zvláštně píchne i zahřeje. Kdyby tady byl on i Uruha, vládly by tu úplně jiné pořádky. Možná pevnější, sevřenější, ale pořádky. Kromě toho podle Torových slov Draci nevěděli, že je tady a on si nebyl jistý, jestli je to dobře. Co kdyby to Hide vzal zle? U něj jeden nikdy nevěděl, co ho v té jeho bláznivé hlavě napadne. "Prý Boo se taky smál..." Odsekne ještě jednou, než se otočí na podpatku a s vlajícími vlasy odejde ruku v ruce se svým manželem do nitra domu. Boo kráčí potěšeně po cestě a ohlédne se po Torovi, který ho hravě dožene. Usměje se na něj, protože mu všechna jeho slova naprosto věří a ani si neuvědomuje, že mu právě ukazuje část svojí povahy, kterou by Tora mohl nebezpečně a velice jednoduše zneužít – svou bezbřehou důvěřivost a v zásadě vlastně dobráckou dušičku.
"To jsi hodný." Řekne mu. Na rodině mu moc záleželo a pokud se k ní Tora dovedl chovat takto, bylo to velké plus, které Boogie stavěl vysoko na svůj osobní žebříček hodnot. Když se doslechne o obědu, pusa mu jde nepokrytě od sebe, zastaví se na místě a otočí, ale už se dívá jenom na záda svých otců v dálce. Oni ho pozvali na oběd??? Boogie vypadá zmateně, ale pak se v jeho očích objeví něco ještě potěšenějšího. Kde by ho napadlo, že by si to Tora mohl vymyslet?
"To je škoda." Řekne mu upřímně a už spolu zase jdou k bráně. +Vážně jsi řekl To je škoda? Dal jsi mu najevo, že by se ti ten oběd líbil...+ Kousne se jemně do spodního rtu. Neměl by svoje karty odkrývat tak rychle, ale byl mizerný hráč, pokud šlo o emoce. Nesvedl by ani pexeso, jak by svedl poker? Tora toho nenechá a pochvaluje si, jak si s jeho otci popovídal a Boo září čím dál tím víc.
"To svede málokdo." Ocení jeho kvality, když se zastaví u jeho auta a podívá se mu přímo do očí. Pak mu pusa klesne podruhé. To když zaostří modré oči na klíčky, které se mu právě houpou před nosem. Nejdřív se podívá na auto vedle sebe a pak zauvažuje, kde se tohle všechno v Torovi bere, ale proč ne? Byl dost opatrný a Tora bude přece sedět vedle něj.
"Tak jo, zkusím to." Řekne mu a klíčky si přebere. Mimoděk se při tom dotkne jeho prstů. Nestihne se ani začervenat a Tora je najednou mnohem blíž. Boo udělá půl krok vzad, ale dotkne se zadkem boku vozu a zůstane tázavě hledět do jeho očí.
"No… ano..." Hlesne na ten zadek a srdce se mu divoce rozeběhne. Na to, kdo vlastně je a co ve skutečnosti umí, by teď asi přišel jenom málokdo. To byla jeho největší zbraň.
"Ty máš něco v kapse?" Usměje se a je maličko zvědavý. Vytáhne krk, jako by snad do té kapsy mohl dohlédnout, ale je to hloupost a to, že to mohl být dvojsmysl, to by ho nenapadlo už vůbec. Zaostří znovu na papírek. Jsou to nějaké vstupenky? Nebo co to je? +Vážně mě bereš na rande, které sis pečlivě připravil?+ Tora je samé překvapení a Boo je z něj čím dál nadšenější. Nakonec to vyřeší po svém. Honem se vytáhne na špičky, přitiskne rty na jeho tvář a pak už jako hbitá myška obíhá jeho auto k místu řidiče, odemyká a usazuje se.
"Dáš mi krátkou instruktáž?" Požádá ho, protože tady je všechno jinak, než v jeho autě.
"Pěkně to tu voní." Prohlíží si pečlivě čistý interiér, hledá značku vůně do auta a obecně všechno možné, třeba fotky a takové ty drobnosti, co lidé vozí s sebou. Raději nesahá nikam jinam, aby na něj nevypadla pistole nebo tak něco. Vloží klíčky do zapalování a za chvíli sebou trhne, protože motor zní, jako by ho chtěl sežrat za živa. Zasměje se.
"Pěkný zvuk." To se nestalo… trapas!
Žádné komentáře:
Okomentovat