Hromadné - Chytil jsem ti syna. - část 1.

(tygří doupě)

Tora, Ju-ken, Zyean

Po akci v clubu, kde musel do tunelů, měl Tora celkem zvláštní náladu. Moc se mu nelíbila myšlenka na to, že to byl on, kdo toho maličkého šéfa dopadl. Možná se měl opravdu držet stranou, ale copak mohl odmítnout, když ho tam poslal Zye? Jeden nikdy netušil, co se v další vteřině mohlo stát. Vypadalo to, že nad tím Ricko ani nemrkl, ale on tušil…Každý, kdo v tom byl trochu víc zapletený tušil…A shin nikde. To člověku přichystá vážně mizerný večer, kdy si otevře pivo a zakotví v houpací síti. Vůbec se do téhle zahrady nehodila, ale on nikdy příliš neřešil, co se hodí a co ne. Oči mu utkví na tetování na ruce, které ještě není dokončené a nejspíš ještě chvíli nebude, protože to místo patří jedinému člověku a k jeho nalezení má ještě hodně daleko. Je to běh na dlouhou trať, ale jakmile dostane všechny potřebné informace, požádá o svolení si pro něj dojít. Někdy uměl být netrpělivý, ale ve věcech jako je tahle, měl až děsivě klidnou povahu. Už slyšel, že je magor, někdo o něm říkal, že je zvláštní, ale bylo mu to jedno. Měl svou práci, svůj život a byl s ním spokojený. Na druhý den to vypadá, že nebude mít, co dělat. Dráčata nikde nevidí a ani netuší, co se stalo potom. Ricko někam ještě večer odjel a Zye se vrátil něco málo po jeho odjezdu, takže možná ještě spí nebo sedí u těch svých krámů. Dojde si pro povolení a pojede ven. Má totiž myšlenku jen na jednu věc a to vytáhnout Boogieho ven. Ten kluk mu zůstal viset v hlavě déle, než kdokoliv jiný. Užil si s ním celý den, dokonce ho bez námitek odvezl domů a nic po něm nechtěl. Poznámky se nepočítají. A teď má sto chutí sednout do auta, jet pro něj a užít si další den. Staví se za Zyeanem, aby se ujistil, že už po něm dneska nic chtít nebudou. Samozřejmě nepočítá akutní situace, ale to Booigemu zrovna vysvětlovat nebude, když bude muset odejít. Kdo jiný by to měl pochopit, než právě on? Zye samozřejmě zase sedí u počítače a probírá se záznamy ze včerejší akce. Podle počtu plechovek je jasné, že už to dělá pár hodin.

"Potřeboval bych číslo na Boogieho." Prohodí jen tak mimochodem a doufá, že to jeho šéf jen tak nezabere. Chyba, na tohle se chytne a konečně se na něj podívá.

"Ehm, rande?" Zatváří se pobaveně a Tora už protáčí očima.

"Jasně, romantická večeře při svíčkách, pak zaplacený hotel na noc, čekej mě až ráno." Tváří se jakoby mluvil o počasí a jakoby to byl jeho běžný večer. Zye se málem udusí, jak moc se začne smát.

"Ty máš vždycky dobrý vtipy. Měl by sis po tom včerejšku dát volno a vykašlat se na práci." Nabádá ho, protože je přesvědčený, že se to práce rozhodně týká.

"To víš, starého psa…." Nevymlouvá mu to Tora a kývne hlavou, když mu na displeji zasvítí Boogieho číslo.

"Díky." Prohodí a už se otáčí k odchodu.

"Buď na něj hodný, máme ho rádi." Dobírá si ho ještě Zye a Tora jen mávne rukou přes rameno. Jasně, jasně, on je přece vždycky hodný no ne? Zamíří rovnou ke svému autu, do kterého sedne a vyrazí. Jen projede bránou, už vytáčí Boogieho číslo.

"Ahoj, Boo-chan." Je zvědavý, jestli ho po hlase pozná.

"Doufám, že máš volno, ale jestli ne, tak si ho udělej. Za půl hodiny jsem u tebe, vezmu tě na malý výlet." U těch slov už se nevypočitatelně usmívá.

"Můžeš tátům říct, že se tě pokusím vrátit do půlnoci, ale jestli ti pak zmizí oblečení, tak to schválně protáhnu." Dělá si z něj legraci a projede na červenou. No kruci, ne že by ho nějaká pokuta zabila, asi by jim ujel, ale teď na to nemá čas. Rozhlédne se, ale tady kamera není a nikde v okolí nevidí hlídku. +Dobrá práce, Tora-kun.+ Pochválí se v duchu.

"Nebo tě někde vyzvednu, jestli bude potřeba." Nabídne mu rovnou, kdyby nebyl doma a počká si na jeho souhlas. S ničím jiným nepočítá. Skútry si s ním přece užil, tak proč by to dělal? 

"Tak zatím čau." Skončí hovor a vyrazí daným směrem. Za necelé půl hodiny už opravdu parkuje, vystupuje z auta a auta, o které se opře. Kohokoliv jiného by za to zabil s tím, že mu odře lak. Automaticky tahá cigaretu, na očích sluneční brýle, rukávy tenké kožené bundy vyhrnuté nad lokty. Se svým černým Camarem dokonale splývá, ale to on vždycky, tuhle barvu měl prostě oblibě. S prvním potáhnutím pozvedne oči a proskenuje jimi celé okolí, jestli ho někde neuvidí. Uvidí, před jejich domem se objeví Ju-ken a vypadá…No stejně jako vždycky, takže nic moc, kdyby se ho někdo ptal na názor.

"Posílají tě draci?" Uhodí na Toru a ten jen pozvedne pravý koutek, dopřeje mu patřičný pozdrav, ale tím to končí.

"Ne." Odpoví mu na to, na co se ptal.

"Tak co tu děláš?" Vyzvídá Ju-ken a tváří se děsivě s Torou to ani nehne.

"Beru Boogieho na výlet." Odpoví mu jako by se nechumelilo.

"Cože?! Tak to jen přes mou mrtvolu." Ju ho asi bude bránit až do padesáti, pokud se toho dožije a Torovi to připadá spíš vtipné.

"Vážně?" Nadhodí Tora pobaveně, protože on by si na to klidně troufl, ale měl by být hodný.

"Co to nechat na něm?" Poradí mu celkem dobrácky, ale Ju to asi tak nebere a už zatíná ruce v pěst.

"Hele klid, nepřijel jsem dělat problémy." Zkouší Tora uklidnit situaci.

Boogie, Kai

Ten den s Torou si nakonec užil. Zařádili si na skútru, zaplavali, odpočinuli na ostrůvku a to všechno prostě jako dva kamarádi, bez nějakých nepříjemných narážek navíc. Všichni si o Torovi mysleli, že nic jiného neumí a že se neudrží a bude na Boogieho něco zkoušet, ale nic takového se nestalo a díky tomu v jeho očích Tora obrovsky stoupl. Dokonce ani jeho tátové mu to nechtěli věřit, Kai pořád tak podezřívavě mhouřil oči a Ju-ken naléhal, aby byl Boo upřímný, ale on byl. Vždycky byl. Nakonec mu dali pokoj a vzhledem ke spoustě práce pro dům a pochůzek s otci Boo neměl skoro žádný volný čas, kdy by nad tím mohl přemýšlet. Dny plynuly rychle a samozřejmě se i oni doslechli o akci v tunelu, ale byla to nějaká Rickova soukromá akce a on se dvojčat ještě nezeptal, o co šlo. Nestrkal do jejich věcí nos, pokud na to nedošla přátelská řeč a oni se zase tolik nevídali. Důležité pro něj bylo, že byli všichni v pořádku a tím to končilo. Teď tráví svoje volno v zahradách jejich sídla, kde má překážkovou dráhu, hodnou ninja bojovníka a kočky v jednom. Musí být tichý, rychlý, mrštný. Je v tom hodně gymnastiky, ale i fyzické síly a kdyby toho jen na chvíli nechal a netrénoval poctivě, okamžitě by vypadl z formy. Tuhle dráhu mu zařídil Ju-ken a přivezl na to profesionály z oboru. Kai potom říkal, že to tady vypadá jako v tom televizním pořadu Ninja Warrior. Málokdo o téhle dráze věděl a na vlastní oči ji rozhodně neviděli. Boogie se s ní zase tolik nechlubil, protože bylo lepší, když vás nepřítel a lidé okolo neměli tak dobře přečteného. Když se rozezní jeho telefon, dává si zrovna přestávku a posílá do sebe obsah lahve s vodou. Okolo krku má ručník, hruď se mu divoce zvedá a čelo leskne potem, ale jinak na něm není nic k poznání. Nemůže být. Na podobný pohyb nosí speciální oblečení, připomínající temně modrou kombinézu, která vypadá jako druhá kůže. Tedy kromě oblasti pasu, zase takový exhibicionista není. Většina lidí si myslela, že ve tmě se nejlépe ztratí černá, ale nebyla to pravda. Byla to už příliš tmavá barva a tvořila siluety. Modrá nebo hnědá se hodily daleko lépe. Překvapí ho neznámé číslo na displeji, ale sáhne po telefonu a hovor přijme. Torův hlas zní jinak, než na živo, ale pozná ho a pousměje se. 

"Ahoj Tygře." +Kruci, neříká tak nějak táta tátovi? Snad ne….+ Určitě ano… bože…! Musí se rozesmát, když mu Tora naordinuje volno. On prostě nemůže, je uprostřed tréninku a i kdyby toho hned nechal, nestihl by se z toho ani svléknout, natož převléct a osprchovat. Vážně neví co říct ani na to pokračování. Tátové by srovnali město se zemí, kdyby Boo nepřišel včas, ale Tora si klidně otevírá pusu. 

"Nene, jsem doma, jenom pracuju." Řekne mu pobaveně. 

"A-ahoj." Řekne už hluchému telefonu. Tora je jako buldozer, nedívá se nalevo napravo a za chvíli bude nejspíš tady. Boogie je vážně zvědavý, co bude dělat. Odloží ručník a lahev a vrátí se na trať. O půl hodiny později jeho telefon stále mlčí, ale zvědavost Boogiemu nedá a tak si na krk znovu pověsí ručník a s lahví v ruce projde celý splavený zahradou, pak skrz dům a ven na štěrkovou příjezdovku. Už z dálky vidí u brány svého otce a za dvoukřídlým ozdobným kováním i Toru a jeho auto. Musí se zasmát, ale zase tolik nespěchá, když k nim vykročí. Škoda, že tuhle konverzaci nemůže slyšet, ale oba si jí určitě užijí. Dlouhé vlasy má sčesané do vysokého ohonu a ten se mu houpe skoro v pase. Není na něm ani památky po zpoceném tréninku. 

"Ahoj tati." Řekne Boo, když dojde za Ju-kenova záda a v tom oblečku se trochu hříšně opře zády o sloupek brány. Znovu se napije. V očích a úsměvu ale sedí nevinnost sama. 

"Co tady řešíte?" Prohodí, jako by nevěděl, proč Tora přijel a měří si příchozího pobaveným pohledem. Kai z domu od linky vidí samozřejmě úplně všude a když zahlédne svého muže i syna u brány s… no málem přepadne do hrnce.

"Co tady chce?" Už se kývají záclonky.

Tora, Ju-ken

Bude se muset hodně držet, jestli s ním Boo pojede ven. Už si to jednou zažil a odpoledne nakonec dopadlo hodně dobře. Boo si ho očividně užil a jemu to vlastně taky nevadilo. Přišlo mu, že ho konečně někdo vnímá trochu jinak a možná vidí o něco dál, než dával běžně na odiv. Najednou jako by neexistovalo nic. Činy v minulosti, činy v přítomnosti, jen jeho vlastní osoba, odproštěná od všech povinností. Bylo zvláštně osvobozující. Miloval svůj život, ale jen málokdy jste mohli se svým okolím mluvit opravdu o čemkoliv. S Boogiem ten pocit měl. Možná to byl ten velmi jednoduchý důvod, proč na něj musel myslet. Na to, jak se směje, na to jak mu jiskří oči a jak se červená, když prohodí trochu provokativnější poznámku. Když si připomene, jak ho oslovil v telefonu, koutky mu vyběhnou znatelněji nahoru. +Ahoj, Tygře.+ V očích mu zasvítí. Tak mu nikdo neříkal. Tedy…Jedna osoba ano, i když šlo o zdrobnělinu, ale to už je tak dávno. Zapomněl její hlas, má pocit, že už ani neví, jak se usmívala. S každým rokem víc a víc zapomíná její tvář, kterou vídal tolik let. Mysle si, že kdyby ho někdo podobným způsobem oslovil, asi ho zabije, ale Boo to vystřelil tak spontánně...Nepřišlo mu to vůbec bolestné, ani ho to nenaštvalo. Chtěl by to slyšet znovu, opravdu ano. Ju-ken si ho pořád měří pohledem, jak kdyby odhadoval, odkud bude nejlepší ho začít párat. Vzteká ho jen tím, jak se tu před jeho domem roztahuje a opírá a myslí si, že se mu nic nemůže stát. Ví, že Tora je sakra dobrý a tak o něco mladší, než on sám. Jenže Ju neztratil nic ze své síly a pokud šlo o rodinu, začal většinou vidět rudě. Tora by ho neměl pokoušet.

"Boo je zrovna uprostřed tréninku, který nevynechal nikdy. Proč si myslíš, že s tebou půjde?" Ju se trochu víc narovná a vypne hruď, když si založí ruce na hrudi. Svaly na pažích se mu napnou a ano, chce toho zastrašit, aby sedl do té své káry a zmizel mu z očí. Nejde o to, že je Tora muž, byl by pokrytec, kdyby Boogiemu něco podobného zakazoval, když žijí, jak žijí. Jde spíš o to, jaký Tora je a hlavně o jeho pověst, kterou v rodině má. Chce Boogieho chránit za každou cenu, i když je dospělý. Tora jen zlehka pocukne rameny.

"Protože jsme si to minule dost užili." Odpoví mu bez váhání a hlavně přemýšlení. Vzápětí mu dojde, že o podobném vyjádření, asi popřemýšlet měl. Teď úplně neměl v plánu, aby to vyznělo tak, jak to vyznělo a má pocit, že si právě vykopal vlastní hrob. Jestli ho nezbije Ju, dorazí ho Drak, protože vyvolal konflikt, kde neměl. Na pár vteřin ho zachrání příchod Boogieho. Když ho vidí, jak se opírá, konečně se odlepí od auta a narovná. Oči už z něj jen ten pustí, během vteřiny se v nich objeví něco hladovějšího.

"Boo-chan." Otočí se Ju po hlase a upřímně se usměje.

"Vlastně nic moc, jen se snažím zjistit, co tu krucinál chce." Střelí očima zpátky po Torovi, ale ten ho očividně nevnímá.

"Prý máš moc práce." Odtuší Tora a Ju-kena začíná trochu ignorovat.

"To má." Ozve se tiché vrčení hlubokého hlasu. 

"Nemůžeš si jen tak přijet, když máš ty volno." Zdůrazní slovíčko ty.

"To nemůžu. Volal jsem dopředu." Práskne nevědomky Boogieho.

"Volal?" Otočí se Ju z Tory na Boogieho. Vážně si spolu volají. Ne, nelíbí se mu to ani teď.

"Tak hele." Nadechne se Tora a podívá se na Ju-kena.

"Vážně tu nejsem, aby dělal rozruch nebo problémy. Chtěl jsem Boogieho vzít ven. Minule jsme byli na skútrech a tak a měl jsem dojem, že se mu to líbí. Mně se zase líbí, že nejezdím sám." Zkusí se to otočit na podobnou notu. Říct mu, že ho chce vzít na rande, tak to nerozdýchá, možná tak v nemocnici a s hadičkou.

"Málokdo na to má žaludek. On má a nebojí se." Věnuje Boogiemu spokojený úsměv s nenápadným mrknutím.

"Nechci ho tahat potají ani násilím, jen když bude chtít. A když nebudeš mít nic proti a nebudeš mě chtít zabít, prozradím ti, kdo ti potají šilhá po manželovi." Tora pocukne obočím nahoru a sleduje, jak se Ju-kenův výraz mění na malinko nepříčetnější.

"Cože?" Vyjede po Torovi, ale tentokrát to jemu nepatří. Zabije každého, kdo se na Kaie podívá jen trochu jinak, než by měl. Samozřejmě Kaiovi věří, ale ostatním ne.

"Takže domluveno?" Zeptá se ho Tora a trochu ho tlačí ke zdi. Ju vypadá, že se neumí na místě rozhodnout. Z jedné strany by teď Booigeho nejradši zamkl doma, i když je dospělý a ne, nejde o to, že by zmeškal trénink. To by mu klidně prominul, jen aby si mohl užít volné dopoledne, ale spíš o to, s kým by ho měl trávit. Z druhé strany, jestli někdo hází na Kaie byť jen jedno oko, klidně mu ho vypíchne a nejen to. První se ohlédne na Boogieho, co on na to. Pak se možná rozhodne.

Boogie

Boogie přijde jen o několik málo vteřin později, aby neslyšel ta slova o tom, že si údajně s Torou užil. Kdyby je slyšel, asi by se před svým otcem už nikdy neodčervenal a ten by si tím spíš myslel, že je to pravda. Takhle se na ně jenom bezstarostně usmívá. Všimne si toho pohledu, kterým si ho Tora prohlíží a pořád nějak nedovede pochopit, proč si začal brát do hlavy zrovna jeho. Jeden je z toho ustavičně na rozpacích. Jeho táta má pravdu, pokoušel se to Torovi vysvětlit do telefonu, kdyby ho býval chviličku poslouchal a vzápětí mu to nezavěsil. Boo se taky napřímí, když Tora oznámí, že volal. 

"Spíš oznamoval." Hlesne, když se na něj táta takhle podívá, ale Tora se do toho znovu vloží. To jeho Tak hele nevyznívá zrovna nejlépe na úvod, ale Boo si musí pořád připomínat, že Tora je dospělý chlap, starší, než je on sám nebo dvojčata a kdyby chtěl, mohl už pomalu zakládat vlastní rodinu. Myslí tím tu mafiánskou, i když by samozřejmě mohl i tu druhou. V jejich kruzích měli děti už kluci jako je Boo. Vůbec si není jistý, že Torovy důvody jsou zrovna ty, které říká nahlas a je mu jasné, že táta to vidí úplně stejně, ale v duchu mu stejně poděkuje, že se snaží být ohleduplný a trochu, jak to říct, kulantní. Ju-ken se rychle vytočil a pak si pro pěsti nešel daleko a on by byl nerad, kdyby kvůli němu na něco podobného došlo. Jenže pak Tora dodá, že po jeho druhém tátovi někdo kouká. Jako doopravdy. Otevře pusu, podívá se nejdřív na Ju-kena a potom se ohlédne směrem k domu. Ví, kde přesně táta bývá. Ví, že je sem z toho místa vidět. V tu chvíli už Kai málem leze skrz okno ven. Oni se snad baví o něm nebo co, že se Boo tolik ohlíží? Ale proč? Ty záclonky nemohou být vidět, nesmysl! Boogie se podívá zase zpět. Připadá mu to hrozně divné, jsou to jeho tátové. Nikdy nemyslíte na to, že mezi sebou mají nějaké intimnosti, prostě ne! Br…Nakonec se na něj táta znovu podívá a Boogie se trochu začervená. To má říct přímo před ním, jestli chce jít s Torou na rande? To bude u večeře výslech. 

"No já…" Shlédne na svoje tělo. Na chvilku to vážně nemá. 

"No tak co kdybys počkal, než to dokončím a pak půjdeme?" To asi nabízet neměl, znamenalo to, že Tora půjde dovnitř, uvidí zahrady, opevnění a jeho dráhu a mohl by toho zneužít a tak dále a tak dále, ale je to přece důvěrný muž Draka… A on nebude mít zlý pocit, že se vykašlal na trénink a nezklame tím tátu. Maličko stáhne hlavu mezi ramena, než se na Ju-kena podívá a v tu chvíli kývne hlavou směrem, kterým přišel. 

"Počkám tam." Teď doslova utíká z boje, ale kruci… ať si řeknou to o jeho tátovi a vyčiněno může dostat u té večeře. Ne před Torou! To by byl trapas. Přitočí se k Ju-kenovi, vytáhne se na špičky a políbí ho na tvář. Zvláštní, že v tomhle se nestydí. Pak odběhne a dřív, než Tora přijde, vyšvihne se zpátky na trať. Soustředí se výrazně hůř, protože by ho přece jenom zajímalo, kdo že to po Kaiovi kouká a taky pořád po očku kouká, kde je Tora, jestli už jde. Zrovna se potýká se závěsnými oky, musí se do nich trefovat nohama a přitahovat se rukama a je to hodně fyzicky náročné. Jakmile je za nimi, přitáhne se na nízkou dřevěnou zeď ještě o kus výš, rozeběhne se a skočí do prázdna. Zachytí se rukama za hrazdu. Musí rozhoupat tělo a dostat se na další, dokud jich nemine pět. V tu chvíli už se mu hodně chvějí ruce, ale nakonec je za nimi a má chvilku na vydechnutí. Teď ho čeká velký rozběh, skok do prázdna, v podstatě několikametrový let a na jeho konci se musí chytit další dřevěné zdi, která je jinak zcela plochá. Už nabírá rychlost, když si koutkem oka všimne pohybu. Špatně odhadne krok, proletí vzduchem, římsy se sice zachytí, ale cítí, jak mu proklouzne mezi prsty. Vydá jakési tlumené ááááá a letí rovnou dolů. Tohle asi bude bolet.

Tora, Ju-ken

Když Boo Ju-kenovi práskne, že mu Tora spíš něco oznamoval, střelí po dotyčném takovým pohledem, že má Tora co dělat, aby neustoupil o krok dozadu. Asi by to ti udělal, nebýt za ním jeho auto.

"No, tak úplně neoznamoval." Poškrábá se rozpačitě ve vlasech. Poslední, co chce je pouštět se do křížku zrovna s Ju-kenem. Slyšel toho o něm hodně, a i kdyby to byla jen z poloviny pravda, není úplně jisté, že by z toho vyšel nepochroumaný. Samozřejmě by se bránil, ale stejně je to tak padesát na padesát.

"Jen jsem si říkal, že když budu tady, bude se mu hůř odmítat." Doplní ještě s trhnutím rameny nahoru, ale ne, to úplně nevylepšil. Ju se zatím drží a je to jen díky informacím, které ještě nezná a chce je vědět! Je zase čas ukázat všem, že rozhodně nezestárl tolik, aby si nebránil svého manžela. Pohledy na něj nepromíjel, ne ty které by značily zájem. On sám měl vždycky oči jenom pro něj a ani za ty roky to nepovolilo. Možná proto si nevšiml těch v jejich okolí. Ju své pěsti nepovolí, ale pomalu se ohlédne na Boogieho a čeká jeho odpověď. Obočí mu jde pomalu nahoru a naštěstí nevidí, jak se Tora kření, protože Boo je naprosto roztomilý. Má strach to říct nahlas v jeho věku? Dojde mu, že pozvání ven a hlavně jeho souhlasů nebylo tolik. V tu chvíli u něj Boo stoupne na naprostý top v žebříčku přitažlivost. Ne, že by už tak nebyl dost vysoko. Boo pak pronese něco, co málem Toru odešle na místo řidiče a zůstane za ním jen žhavá čára. +To nemyslí vážně?+ Je vidět, že neví, co by právě teď měl dělat. Boo ho dokonale vyvedl z míry a ani to možná nechtěl. Nebo chtěla jen se tak tváří? +Ta malá, moc hezká potvora.+ Pojmenuje ho v duchu. Za vteřinu po tom je svědkem, Boogieho polibek na Ju-kenovu tvář a pak už je fuč. Obr se tvářil dost spokojen, když si to Boo neodpustil ani před někým cizím, ale když k Torovi stočí svůj pohled, už zase by jím dokázal vraždit.

"Tak co, troufneš si dál?" Zeptá se ho Ju s mírně pozvednutým pravým obočím a pokyne mu paží dál.

"Ale přísahám, že jestli šlápneš na jediné stébélko mimo cestu, už odsud neodejdeš." Klidně mu tu vyhrožuje. Není tu nikdo, kdo by je slyšel, navíc je to jejich dům a jejich pravidla, která musí Tora dodržovat.

"Troufnu." Vypne Tora hruď a vykročí s rukama v kapsách k bráně. Mine Ju-kena, který ho zastaví, když sevře jeho nadloktí.

"Něco mi dlužíš." Zavrčí na něj. Tora se uchechtne a pak jen přikývne, než se k němu nakloní blíž a pošeptá mu jediné jméno. Pak se mu vytrhne a pokračuje dál. Nespěchá, samozřejmě si všechno kolem pečlivě prohlédne, a i když se tváří, že ho to vůbec nezajímá, zapamatuje si každý detail. Někdy se to může hodit, až třeba bude Boogieho unášet z pokoje. Málem by se rozesmál nahlas, když si představí Ju-kena, jak za nimi utíká nebo Kaie s válečkem. Ju-ken ho směřuje k tréninkovému hřišti, aby se jim tady zbytečně netoulal, kdo ví, co by ho mohlo napadnout. Je jasné, že ho ani na vteřinu nespustí z očí, pokud vyloženě nebude muset. Konečně se mu před očima začne rozprostírat celá dráha a on jen užasle přikývne. Tady by se trénovalo jedna radost. Jasně, nejspíš by to prošel, ale pochybuje, že by byl stejně rychlý jako Boogie. A pak ho uvidí. Je to sotva vteřina, kdy mu dojde, že tohle nezvládne. Něco ho rozhodilo, pak si nejspíš potěšeně uvědomí, že jeho příchod. Jenže v jeho hlavě má první místo fakt, že nechce, aby si ublížil. Bez váhání se rozběhne proti menšímu živému plotu. Saltem v podstatě do boku ho rychle přeletí a během další vteřiny už je přesně pod Boogiem a podaří se mu ho chytit do náruče. Musí trochu podklesnout v kolenou, sice není těžký, ale díky gravitaci jeho váhu prostě cítí. Trochu si ho v náruči pohodí a věnuje mu široký úsměv.

"Jestli mi slíbíš, že tě budu mít v náruči častěji, rozhodně se stavím klidně několikrát týdně." Nebyl by to on, kdyby to nechal bez poznámky, ale nesměje se mu, není k tomu důvod. Pomalu ho postaví na nohy, ale ruce zakotví na jeho štíhlounkém pasu.

"Ukážeš mi, jak to má vypadat celé?" Nadhodí a pak se uculí.

"Myslím tu dráhu." Uvede na pravou míru. Ještě chvíli tady s ním bude stát a asi se skloní a...

"Boo-chan, jsi v pořádku." Ozve se starostlivý hlas Ju-kena a Tora ač nerad o pár kroků ustoupí.

"Je. Nakonec to byl dobrý nápad pozvat mě dál, hm?" Když se na něj Ju podívá ví během vteřiny, že to prostě přestřelil.

"Chytil jsem ti syna." Připomene mu, aby si uchránil svou kůži.

"Díky, ale to neznamená, že ti nemůžu jednu vrazit." Zavrčí na něj nepříjemně.

"To máš pravdu, to neznamená." Málem by nad tím Tora protočil očima v sloup.