Shinya
Musí se opravdu hodně snažit, aby se soustředil na to, jak Diemu udělat tuto chvilku, co nejpříjemnější. Pořád mu ale očka utíkají na jeho výraz ve tváři, které je prostě dokonalý. Opravdu tohle dokáže? Podařilo se mu udělat tuto chvilku opravdu speciální? Pokud ano, má ty nejlepší narozeniny pod sluncem a nikdo ho nepřesvědčí o opaku. Uvnitř jeho nitra se s každým mimickým pohybem v Dieho tvář rozlévá ještě větší zamilovanost. Když ho Die pochválí ještě slovně, málem se dokonale rozpustí. To je přesně to, co si přál slyšet. Zlobí, a přesto dostal pochvalu, co může být lepšího? Aspoň v duchu se uculí, protože rty má momentálně příliš zaměstnané. Těší ho, že to Die nechává celé na něm. Užívá si tu důvěru, kterou od něj cítí a je to vzájemné. Kdyby to bylo jinak, nikdy by mu neukázal, co se uvnitř něj skrývá. Nebojí se, stydí, ale strach nemá. Od té doby, co ho Die osvobodil, nemá důvod se bát. Tedy ne v případě, když zapomene na to, co se kolem nich možná děje. Na to teď myslet nechce. Okolní svět nechává za dveřmi a plně se věnuje nádhernému tělu, které má částečně pod sebou a které si může prohlížet. Jakmile Die dojde k vrcholu a Shin pečlivě čistí poslední zbytečky jeho touhy, spokojeně vydechne pod dotekem jeho štíhlých prstů ve svých vlasech. Nechal by ho klidně, aby se jimi probíral hodiny. Tohle naprosto zbožňuje. Nemůžou tu zůstat do konce života? Dokázal by si představit, že tady budou ležet bok po boku a prostě jen existovat. Co víc potřebují? Jemu to ke štěstí prostě stačí. Není to reálné, to přece ví, ale snít klidně může. Zrudne, když mu Die složí kompliment."To jen díky tobě." Nebyl by to on, kdyby to celé nesvedl na jeho vliv a to, že jedině s ním by mohl být takový.
"Dáváš mi chuť posouvat svoje hranice na místa, kam jsem se nikdy neodvážil vstoupit." Dodá tiše a spokojeně se vedle něj zavrtí, aby si našel tu nejlepší polohu a mohl odpočívat. Nespouští z Die oči, chce si vychutnat každý jeho detail. Věří, že když to bude dělat hodně intenzivně, bude se mu o něm i zdát. Jen velmi opatrně si položí ruku na jeho bok a hladí ho po kůži. Jen lehce, téměř to nejde cítit, ale může si užít jemné brnění, které si tím způsobuje. Posune se ještě kousek blíž k němu, aby si mohl pomalu opřít čelo o to jeho. Zvedne koutky v nevinném pousmání. Doufá, že to Diemu nebude vadit, ale když vidí jeho výraz, vypadá to, že ne. Nechá víčka klesnout, jakmile promluví a trvá to jen vteřinu, než má jejich hnízdečko před očima.
"Bude vysoko a na terase budeme mít zavěšená lehátka. Už vím, jak si tam na večer uděláme pohodlí. Připravím večeři, něco upeču a nikdo nás nebude rušit." Rozvíjí dál jeho představu.
"Pak přijde Miy a všichni ostatní a bude po klidu." Musí se tiše zasmát. Chce být s Diem sám, ale nedokáže si představit život bez jejich přátel, rodiny, kterou si tu našli. Otevře oči ve chvíli, kdy se k němu Die začne zase přibližovat.
"Hrozně jsem se do tebe zamiloval, víš." Stihne jen říct, než se jejich rty spojí. Shinova ručka nezůstane dlouho na místě. První najde jeho bedra a zkoumá každou linii, než se odvážně posune i na pevný zadek, který najednou potřebuje nutně znát do detailu. Poposune se ještě kousek blíž, pozvedne nožku, aby se mohl bokem lýtka dotknout toho jeho. Posouvá nožku pomalu nahoru a zase s ní klouže dolů, jak kdyby ho potřeboval cítit každým nervovým zakončením. Vydechne do jeho rtů a zlehka zatne prstíky do jeho kůže. Začíná toho na něj být příliš. Je už zase vzrušený na maximum a jediné, co si přeje, je být s ním spojený. Tiše si zasténá, aniž by opustil jeho rty, když se pohne boky a dotkne se Dieho klína. Ten pocit je tak intenzivní, že projede celým jeho tělem a díky tomu se zachvěje. Na pár okamžiků se odtrhne od jeho rtů. Když se podívá do očí naproti sobě, v těch jeho se objeví roztoužená mlha.
"Ty víš, co si přeji nejvíc, a jsi jediný, kdo mi to může dát." Zašeptá mu do rtů. Jeho tváře už rudý odstín neopustí, jen už to není tím, že by se styděl.
Die
Nepře se s ním. Je to příjemné pomyšlení, že je to právě on, kdo Shinyu postavil na nohy. Rád se stává jeho zachráncem a i když by bylo lepší, aby ho odnikud zachraňovat nemusel, doufá, že to tak zůstane napořád. "To je dobře, Shin-chan. Chci, abys věděl, že můžeš. Že tady nenarazíš na nikoho jako v tvé minulosti. Jdi tak daleko, jak jenom chceš." Pobízí ho v jeho nově nalezeném já. Přikývne, když Shinya začne společně s ním rozvíjet představy jejich budoucího soužití a jakmile dojde i na ostatní, protočí očima.
"To jsem si mohl myslet, že nás ti otravové nenechají ani jediný den v klidu. Když nepřijdou všichni, tak minimálně někdo z nich." Hned si stěžuje, aby dostál svému já, ale ani on už si život bez nich nedovede a nechce představit. Bude se hrozně mračit, nadávat jim za znečištěné rohožky a nádobí, vlasy na podlaze v koupelně a narušené soukromí, ale taky si s nimi rád dá pivo nebo něco jiného a kdo ví, třeba tam bude i televize? Nebo alespoň rádio? Třeba tam lidé ještě hrají nějaké sporty? Prostě svobodně?
"Já do tebe taky." Stačí mu ještě říct, než se jejich rty znovu spojí a po chvilce ucítí i jeho ručku na vlastním zadku. Má to rád, Shinya ho tam klidně může mačkat po celý čas. Pořád se s ním ještě mazlí, když na noze ucítí dotek jeho lýtka. Úplně mimo ho napadne, že mu snad nikde na těle neroste ani chloupek nebo co, ale pak se proti němu Shin pohne boky a připomene mu, že na rozdíl od Die ještě žádné úlevy nedošel. Cítil i to velmi silné zachvění jeho těla a naprosto při tom zapomíná, kde jsou. Má dojem, jako by byli v nějaké krásné a velmi příjemné ložnici. Ale ona je krásná, připravená jejich přáteli a rodinou. +Od kdy jsi takhle hrozně sentimentální?+ Pomyslí si, než se převalí a v podstatě Shinyu zalehne. Ještě chvíli se pouští do jeho rtů, přidává na vášni a vlastními boky se začne pohybovat proti jeho klínu a pak se rozhodne, že dneska se trochu pokochá a způsobí mu to nejhlubší možné spojení zároveň. Oddálí se od něj a dosedne na paty. Vezme ho opatrně pod koleny a zvedne jeho nožky tak, aby si celé jeho boky mohl vytáhnout na klín, zatímco Shinya stále leží lopatkami na matraci. Nahodí nenucený úsměv, mírně zavlní obočím a pak si jednu po druhé jeho nožky opře o ramena. Jakmile se nad něj později bude chtít nahnout, hlouběji už to vážně nepůjde, ale zatím zůstává na patách. Jednou rukou ho jemně pohladí v klíně a opatrně jej vezme do dlaně a druhou se rovnou podívá pod jeho stehnem mnohem níž. Započne toto dvojí dráždění s velmi cílevědomým pohledem upřeným do jeho tváře a očí a nepřerušuje ten kontakt ani na chviličku. Shinya si s ním před tím hrál a tak mu to nyní všechno vrací. Sem tam si pořádně nasliní prsty a vůbec by se nedivil, kdyby tady někde v polštářcích našel i nějaký gel, nejspíš Torovy výroby. Jenže ví, co spolu mívali a nejspíš by ho to namíchlo, takže ho ani nehledá. Brzy ho začne mít ve své moci, vidí, jak to na Shinyu začíná být příliš a vždycky úmyslně přestane nebo to jinak zastaví, aby nemohl dojít vrcholu. Umí to tak dělat docela dlouho, než začne mít obavy, aby to nepřehnal a Shinya mu na obláček neunikl tak jako tak. Teprve v tu chvíli nechá svoje ruce v klidu, vrátí je pod jeho kolena a jakmile Shinya alespoň trochu vychladne, aby to nebylo moc během vteřinky, začne do něj pomalu vstupovat.
"To, že jsem tě nesvázal nebo ti nenařezal stočeným ručníkem neznamená, že tě nedovedu vycukat i jinak, nemám pravdu?" Připomene jim jejich hru, kterou určitě dotáhl minimálně k dokonalosti a rozechvěje se mu spodní ret námahou, aby to všechno příliš neuspěchal. S povzdechy teď úmyslně šetří, protože to je součást trestu, ale ten se jistě velmi brzy změní v odměnu, hned s prvními pohyby.
"Ne, né!" Zabrání mu v jakékoliv snaze, použít kdekoliv svoje ruce.
Shinya
Dieho slova jej neskutečně hřejí. Když si vzpomene, jaký z něj měl pocit, když si ho poprvé přivedl domů...Nikdy by oho nenapadlo, že se do něj tak moc zamiluje a už vůbec ne, že to bude vzájemné. V hlavě má tolik otázek, které by mu rád položil a už se odhodlává nějaký ten den, aby se ho vyptal na minulost. Nejde o to, že by mu chtěl připomínat nějaké staré rány, ale chtěl by o něm vědět co nejvíce. Prostě vědět odkud pochází a kde se vzal na tom večírku. To, že ho koupil, jej sice vůbec netěší, ale byla to ta nejlepší věc, která se mu mohla stát. Taky Aoimu poděkoval, když měl možnost a byli chvilku sami. Nebýt jeho, tak to celé nedotáhne do konce a přenechá Die někomu jinému. Byla by to tak nejhorší chyba, kterou by v životě udělal. Osud se značným přispěním Aoiho to tak však nechtěl. Měl by za to každý den děkovat. Něco z jeho myšlenek se mu odrazí v očích. Je tam nekonečná vděčnost za to, že s ním může být a nezáleží na tom, kde jsou. Pokud je tam Die, lepší místo neexistuje. Jen se tiše zasměje, když Die jejich přátele okomentuje po svém. Jenže taky ví, jak se tváří, když si myslí, že se nikdo nedívá. Shin se totiž dívá a vždycky. Má problém do něj za každé situace odtrhnout zrak."Nic víc mi nikdo dát nemůže." Broukne už trochu zadýchaným hlasem. Co je víc, než opravdová láska? On to nedokáže vidět jinak. Malinko vypískne, když se najednou ocitne pod Dieho tělem. Hned na to se mu zvednou koutky v omámeném pousmání a ještě si povzdechne. Reakce svého těla už nedokáže vůbec ovládat. Proč by to dělal? Die vypadá, že je s tím na míru spokojený a on mu to rozhodně nechce odpírat. Kousne se do rtu a prohlédne si jeho tvář. Takto se mu líbí úplně nejvíc. Je to o pocitu, že ho má v moci někdo, komu plně důvěřuje. Je to opojné a velmi krásné. Oplácí mu polibky, cítí, jak mu rty ještě víc nabíhají. Jeho hlas se ozve tlumeně, když ucítí Dieho boky. Je příliš vydrážděný. Nejradši by mu řekl, aby už nepřestával a prostě si ho vzal, ale nemá k tomu prostor. Svými boky mu vychází vstříc, ale moc to nejde. Nemá vůbec prostor a je to k zešílení skvělé.
"Die-koi." Unikne mu, aniž by si to uvědomil, když mu dá trochu prostoru, aby vůbec mohl něco říct. Dlaněmi svírá jeho boky, mačká je tak silně, jak silné vlny vzrušení přes něj přebíhají. A pak o něj přijde. Zatváří se skoro ublíženě, když ho najednou nic nehřeje. Nepotřebuje to, je rozpálený do běla a stejně… Nakrčí obočí, ale zase má naprosto dokonalý výhled na svého milovaného trýznitele. Vzdychne si znovu, když má nožky tak moc vysoko. Teď už nemůže vůbec nic. Nadechne se, aby mu řekl, jak moc úžasný je, ale přijde hned o slova, jakmile ucítí Dieho dlaň ve svém klíně. Teď už své sténání tlumit nedokáže. Svíjí se pod jeho doteky. Ve vteřině, kdy má pocit, že dojde vrcholu, to Die utne. Je na pokraji příčetnosti, v očích má slastně zataženo a zvládá jen svírat látku pod sebou.
"Die-san, prosím." Vyjde z jeho rtů ochraptěle. Po tomto zážitku nejspíš nepromluví, ale to nevadí, mluvit nepotřebuje. Další vlna přijde vzápětí a ani tentokrát mu nedovolí dojít k uvolnění. Dokonce i trochu vzdorovitě plácne dlaní vedle sebe, což se mu stalo opravdu poprvé v životě. Prudce otevře oči a uvalí na něj nevěřícný výraz, než se omámeně pousměje.
"Nepotřebuješ vůbec nic a stejně mě zničíš, ale krásně." Podaří se mu mezi jednotlivými nádechy a výdechy taky něco říct. S prvními milimetry, kdy ho cítí uvnitř sebe, by po něm nejradši natáhl ruce, ale nemůže, Die mu to zakáže. Nechá paže padnout vedle svého těla, než je zvedne a zajede si prsty do vlasů, které silněji sevře. Další zasténání na sebe nenechá dlouho čekat. Nezvládne se ho ani nedotknout, prostě to nejde.
"Prosím, ještě." Pobízí ho, aby tolik neotálel. Za chvíli se mu tu jednoduše zblázní. Začíná se kroutit, snaže se mu pomoct, ale nejde to, v této poloze s tím nic nenadělá. Jeho hlas už pravidelně zní jejich soukromou ložnicí.
"Die-san, prosím. Dej mi to, po čem toužím nejvíc." Musí se zkusit nadechnout, ale už mu to vůbec nejde.
"Potřebuju s tebou do nebe." Prosí ho znovu, aby ho přestal trápit. Jedna jeho část nechce, aby ho dohnal na vrchol a zvráceně si to užívá, ta druhá se už nemůže dočkat, aby ta m byl. Jeho zpocené tělo a vlasy lepící sek tváři dávají najevo, jak moc bojuje sám se sebou.
Die
To Shinyovo škubání a svíjení mu nijak nepomáhá ve vlastní výdrži. Co chvíli mu způsobí, že se dál dostane mnohem prudčeji, než chtěl, ale Shinya to už očividně vůbec nevnímá a tak poslední milimetry překoná dost rychle při jeho prosbách. Musí tak na chvíli zůstat a koutek mu vyskočí nahoru, když si Shin rozzlobeně plácne ručičkou. Jeden by ani nevěřil, že to v něm někde je. Usměje se ještě spokojeněji, když mu Shinya odsouhlasí, jak pěkně mu to jde a pak už rozpohybuje svoje boky proti němu. Myslel si, že to zvládne mnohem pomaleji, ale nějak mu selhává vůle. No a co, jen ať si tu divočinu Shinya pěkně užije. Není si jistý, jestli bude schopný ho ještě chvíli držet dál od vrcholu, ale rozhodně se o to pokusí. Jakmile má možnost někoho trápit, jde mu to vždycky na jedničku. Shinya ho brzy začne popohánět ještě víc, u toho si smyslně vjíždí prsty do vlasů a on jenom zadoufá, že si je všechny slastí nevytrhá. Po chvíli nalehne víc na jeho tělo, ale nožky má stále na vlastních ramenou, takže ho donutí jít do pozice, kdy už to hlouběji vážně nejde. Možná se mu chudáčkovi nedýchá nejlépe, ale Die zase všechnu váhu drží na rukou a dokonce teď dosáhne na jeho rty. Občas je potrápí, ale tohle všechno je příliš pohlcující a tak vyslyší jeho prosby a konečně je oba dva pustí na vytoužený vrchol. Ani neví, jak se mu to nakonec povedlo, aby byli společně, ale je to velmi příjemný pocit, mít takto všechno pevně v rukou. Na tváři mu sedí blažený úsměv, propíná se proti němu a ještě dlouho ho tak drží a trápí jemnými pohyby boků, aby byl dozvuk jejich milováno co nejdelší a nejpříjemnější. "Všechno nejlepší k narozeninám, Shin-chan." Dostane ze sebe, konečně skloní hlavu, až mu konečky dlouhých vlasů napadají do Shinyovy tváře a zálibně si ho prohlédne. Nemůže tak zůstat dlouho, protože tato poloha nemohla být pro Shuinyu dlouhodobě příjemná a tak z něj konečně vystoupí a dá mu nožky opatrně dolů. Nedivil by se, kdyby je ani necítil.
"Doufám, že jsem tě trochu unavil." Prohodí a natáhne se po skleničce s vodou, aby mu ji podal. Jestli ne, asi by ho vážně trefil šlak, protože on sám pauzu rozhodně potřebuje. Ještě, že jsou na místě, kde je vážně nemohl nikdo slyšet, protože tohle muselo vyznít do daleka. Sám si přitáhne svou skleničku a taky se pořádně osvěží. Přetočí se na břicho a chvíli spokojeně odpočívá. Nakonec natáhne ruce po té nové Shinyově košilce. Posune ji blíž k němu.
"Kdyby ses styděl nebo ti byla zima..." Zavrní a je si téměř jistý, že toho Shinya využije a ještě to bude z toho prvního důvodu, i když jsou si tak blízcí. Dieho oči mlsně hřejí, když si ho prohlíží a tohle dnes rozhodně nebylo naposled. Nemají důvod se vracet, dokud si nepůjdou definitivně zabalit a jejich spolubydlící to jistě taky ocení. Vzpomene si, jak ho Miyavi drze vyhodil ode dveří a má chuť mu tam tentokrát vběhnou jenom tak. Třeba lhát, že si něco zapomněl. Jenže to by musel vstávat a ještě opustit Shinyu. Někdy příště… Nakonec se posadí a přitáhne si blíž k sobě talíř s jídlem. Dokonce i jemu občas vyhládne. Smotá kousek čehosi, čemu tady říkají šunka, do ruličky a natáhne s ní ruku k Shinyovým rtům.
"Jez, mám toho ještě hodně… na srdci..." Řekne mu. Třeba mu oplatit to trápení v klíně. Rád ho krmívá, má při tom takový příjemný pocit převahy. Zvedne oči k tomu namalovanému obrazu.
"Zítra se stane něco důležitého. Konečně dojdeme do cíle naší cesty." Začne z ničeho nic. Hledí přímo na letící ptáky, kteří připomínají svobodu.
"Byla to dlouhá cesta, dráha na svobodu, pryč z okovů, jakkoliv chceš… Zvláštní je, že nikdo nevíme, co nás tam čeká, hm? Musíme jen věřit Aoimu, že to bude lepší, než tady. Napadlo tě někdy, jestli tam vůbec byl?" Ne, nechce teď pochybovat nebo mít černé myšlenky, jen na něj začíná doléhat strach z toho, aby se zítra něco nepokazilo. Nakonec se na něj podívá a usměje se. +Ty tam dojdeš za každou cenu. Ty ano.+
Shinya
Je na pokraji šílenství, velepříjemného šílenství, které si bere jeho tělo i mysl. Nedokáže myslet na nic jiného, než je Die a to, co s ním provádí. Má pocit, že za chvíli snad umře a vyletí do nebe, pokud se něco nestane. Místo toho, aby se dostal na vrchol, jen vztáhne ruce k tělu nad sebou a pokusí se ho víc k sobě přitisknout. Víc už to nejde, jeho svaly začínají silně protestovat a stejně toho nenechá. Vyjde rty vstříc těm jeho, trochu se pozvedne, ale dlouho to nevydrží. Nevnímá už ani svůj vlastní hlas, který se rozléhá kolem nich. Je to příliš intenzivní, příliš skvělé, než aby tomu dokázal vzdorovat delší dobu. Jeho tělo se napne skoro až bolestně, když dojdou společně na vrchol. Má pocit, že se oba dva zvedli z podložky a levitují někde metr nad zemí. Drží víčka až křečovitě otevřená, aby viděl Dieho tvář nad sebou, když společně prožijí slast. Nikdy neviděl nic krásnější, je jako bytost z jiného světa. Zdá se mu, že vidí dokonale zářící auru kolem něj. Celé jeho tělo se chvěje, jakmile svaly trochu povolí. Má vyschlo v krku, přesto si několikrát tiše povzdechne a zasténá, když ho Die trápí dál. Koutky se mu omámeně zvednou, jakmile mu popřeje k narozeninám."Děkuji ti za ně." Zašeptá tiše a ochraptěle. Mírně se pozvedne, aby je mohl políbit do vlasů. Vůbec se mu nechce ho pouštět z objetí, ale musí. Uvědomí si, jak jeho svaly protestují, když nožky vrací zpátky. Trochu u toho nakrčí obočí, ale vzápětí se tiše zasměje.
"Mám obavy, že nakonec mě odsud budeš muset odnést." Teprve teď se na něj znovu podívá.
"Hrozně se mi to bude líbit." V očkách mu zajiskří neznatelný nádech provokace. Asi by se studem propadl a zároveň si užíval pohledy okolí. Vděčně si od něj převezme sklenku a dlouze se napije. Paže, o kterou se opírá, se znatelně chvěje. Vážně potřebuje pár minut odpočívat.
"Mám pocit, že mi ty neskutečné pocity, které jsi mi dal, chvíli vydrží." Ujistí ho, že je ve stádiu, kdy by se nejradši natáhl a prostě jen existoval. Rád by vstřebal celý ten zážitek a zároveň se nechce připravovat o jeho slova ani blízkost. Pomalu sáhne po košilce, když odloží sklenku a přetáhne si ji přes hlavu. Schválně nechává její lem hodně vysoko, nic navíc není vidět, ale jeto tak tak, stačí jediný špatný pohyb. Tvář mu už zase hoří.
"Jen proto, že by se ti mohlo líbit." Broukne téměř neslyšně a je překvapený, že to vůbec řekl. Poklesne trochu vyčerpaně na předloktí a překvapeně zamrká, když mu Die nabídne jídlo. Opatrně si kousek převezme s vděčným výrazem a u toho už zase trochu klopí oči.
"Vůbec netuším, jak ti tvou starost vrátím." Když oči znovu zvedne, je jasné, že se o to pokusí všemi možnými způsoby. Jeho myšlenky mu dělají krásný chaos poblíž žaludku a jeho vnitřnost zmizí štěstím, když mu Die řekne, že toho dneska bude víc. Nechce odtud odcházet nikdy. Zvážní, jakmile se dostanou k jejich cestě a hlavně cíli.
"Pro mě je nejdůležitější, co se stalo v okamžiku, kdy jsi přišel do mého života. Ano, přemýšlel jsem nad tím, jestli tam byl, jsem zvědavý, jaké to tam bude a zároveň..." Krátce se odmlčí.
"Nemám strach z toho, co bude. Pokud budeš se mnou nic zlého se stát nemůže a pokud ano..." Sklopí oči a mírně se pousměje.
"Chci, abys věděl, že díky tobě jsem doopravdy na živu. Ať to bude jen pár dní nebo padesát let, byl jsem skutečně šťastný." Znovu k němu očka pozvedne. On, který se bál svého vlastního stínu se najednou bojí jen toho, aby ho Die jednou neopustil.
"Ať dojdeme kamkoliv, budeme tam společně. To je to jediné, na čem záleží." Zvedne opatrně dlaň, která se ještě pořád trochu třese a pohladí ho po tváři. Vzápětí se k němu posune blíž, obejme ho kolem krku a přitiskne se na jeho tělo. Nechá víčka klesnout se rty přilepenými na jeho kůži.
"Mám ještě trochu hlad." Přizná se mu a tentokrát trochu vypočítavě, protože se mu hrozně líbilo, že ho krmil. Usnou až o hodně později. Shin se nechá nakrmit a umilovat k naprostému vyčerpání. Možná to nebyl úplně ideální nápad, protože je na druhý den čeká dlouhý pochod, ale stejně by to za nic na světě nevyměnil. Sám už ví, že si za celou dobu ani jedinkrát nepostěžuje, i když ho bude bolet celé tělo. Už teď ví, že ho ráno statní zasypou otázky, jak si to užil. Červená se při té představě rovnou a stejně ví, že si to zvláštním způsobem užije. Je to důkaz, že jim na nich záleží. Neznal ten pocit od dětství, jako spousta ostatních, o to víc po něm neskutečně prahne. Poslední své myšlenky věnuje tiché modlitbě. Die už vedle něj spokojeně oddechuje a on to potřebuje dokončit. Modlí se za zdraví všech, za to aby našli svůj nový domov. Modlí se, že naději pro všechny lidi na zemi. A taky malinko sobecky za budoucnost pro sebe a svou lásku. Pak už se už se konečně nechá pohltit říší snů.
Žádné komentáře:
Okomentovat