Ruki x Yusuke - Jestli mě potřetí unesou, zastřelím tě sám. - část 2.

(Yusukeho dům)

Ruki

Není si jistý, jestli by bývalo nebylo lepší, kdyby tady nikdo nebyl, ale na druhou stranu už měl s potloukáním se na vlastní pěst bohaté zkušenosti a nedopadlo to nikdy zrovna moc dobře. Přistihne se, že si žmoulá lem rukávu a asi to není to nejsebevědomější, co kdy kdo viděl, ale nemůže si pomoct. Už na tebe čekám… další osoba, která ví všechno, kromě něj samotného. Prima… Kuráž je hned zpátky. Projde branou do jámy lvové a s kufříčkem poskakujícím po štěrku prochází velmi tradiční zahradou. Působí staře, i když je zástavba nová, rostliny budou dovezené a určitě to stálo celé jmění. I když byl Ruki obecně velmi moderní člověk, který měl byt plný moderních vymožeností a sám udával módní trendy, jisté věci miloval. Především jistou chrámovou atmosféru a tady jí bylo hodně. Zdá se, že pan tajemný s ním má něco společného. Žádný potetovaný buldok z ringu? A proč si nutně představuje někoho takového? Stane přede dveřmi, které se ve stejný okamžik otevřou a za nimi stojí… No, Ruki si málem sedne na zadek a děkuje kami, že je nositelem slunečních brýlí za každého počasí. Ten muž vypadá jako z reklamy pro Armaniho nebo tak něco. Ruki byl z branže zvyklý na hodně, plno krásných obličejů v drahém oblečení, ale tohle byla silná konkurence pro cokoliv. Tomu chlápkovi to fakt seklo, byl vysoký, se širokými rameny, skvěle oblečený a Ruki už teď nepochyboval o jeho stejně skvělém vychování. Partie snů asi pro každého kromě nějakých lesních žínek z chatrče. A i ty by povolily. 

"Dobrý den." Přinutí se promluvit svým stoickým tónem hlasu a projde kolem něj do nitra domu. Ihned se porozhlédne a znalecky zhodnotí i vybavení uvnitř, než si plynulým pohybem stáhne brýle z nosu a ohlédne se, aby se mohl podívat na Yusukeho. Kruhy pod očima prozrazují, že toho má hodně za sebou, ale ty si Ruki moc neuvědomuje. Měří asi tak o půl metru míň a připadá si tady skoro nepatřičně. Co se asi prohání tomu druhému hlavou, pokud přesně ví, kdo je? +Jova milenka, kterou je třeba lifrovat z místa na místo, aby nedošla k újmě, rozhodně ne parťák do nepohody.+ Pomyslí si hořce a naštvaně.

"Moje cesta byla v pohodě." Nutí se, aby neodsekl, protože ten cizinec mluví, jako by byl na jachtě snad s ním nebo co. Jestli ví i tohle, tak se Ruki dobrovolně utopí v záchodě. Určitě jich tady má alespoň pět, tak si bude moct i vybrat. 

"Všeho jsem měl na lodi dost, děkuji." Řekne mu, protože má ještě pořád mořskou nemoc a podlaha se s ním houpe ještě teď. Vytřeští oči, když Yusuke vezme jeho kufr, ale nedovede se tomu bránit. Ani neví, jestli ho víc vyvádí z míry, že o něj přichází nebo to, že mu s ním někdo pomáhá. Ironicky se zašklebí, rozhodně tomu nejde říkat úsměv, když Yusuke zmíní J. 

"Těší mě." To zní o něco příjemněji. 

"Tohle je asi váš telefon." Vytáhne aparát z pod saka a položí ho na stolek v předsíni. Ať si ho oba nacpou do chřtánu. Kdyby ho unesli, pištěl by docela jinak, ale teď je teď a jeho odrzlé já je zpět. Následuje ho do pokoje, kde si hrcne na židli a rozhlíží se po hostině před sebou. Koketuje s možností zavřít se do pokoje a počkat, až bude moct J zabít sám, ale stejně by neusnul. 

"Na lodi je hrozná nuda, nedá se tam dělat nic jiného, než spát." Řekne jako ironický kontrast ke všemu, co tam zažil a navíc… ta jejich jachta vážně není chudá na zábavu. Když telefon zazvoní, Ruki k němu střelí pohledem a doslova hledá nápis J, ale znaky jsou čínsky a J to není. Donutí se zase uklidnit a nastolit zpět svou předstíranou netečnost. Nasadí velmi hraný úsměv, když Yusuke prohlásí, že je jeho prioritou. +Nařízenou od šéfa, he?+ Popichuje ho v duchu. Cítí se jako britská královna okolo které poskakuje majordomus a není mu to příjemné. Jenže Yusuke za to nemůže. Skloní hlavu a promne si kořen nosu. Na prsteníčku se mu blýskne velký prsten. 

"Cesta byla příšerná, moře se zbláznilo a J taky, co víc říct." Řekne konečně něco upřímného. Tady tenhle se bude samozřejmě blahosklonně usmívat, protože Jův plán je jistě geniální a neotřesitelný a Ru hlupáček nic neví. No jistě, že ne!!!

Yusuke

Pousměje se nad Rukiho pozdravem a přísahal by, že na něj koukal déle, než kdokoliv jiný. Nebyl však egoistický a nepřisuzoval to ničemu jinému, než jisté opatrnosti. Poslal ho J, takže byla opatrnost na místě a to ve všech směrech.

"Řekl bych, že dobrý den by sis představoval trochu jinak." Usměje se na něj přes rameno.

"Ahoj bude stačit." Ujistí ho, že si na podobné formální věci nepotrpí. Pohyboval se v tom prostředí každý den a doma je rád, když může vypustit. Navíc Ruki není jen běžná návštěva. Nedá na sobě znát, jak moc ho kruhy pod Rukiho očima zarazily. Musel probdít několik nocí, aby vypadal podobně a překvapí ho, že je mu ho líto. Ne, že by podobné pocty nikdy nevnímal nebo je ignoroval, ale…Dokáže si dost dobře představit, jaký život vedl a očividně ještě ne tak dlouho. Dá se vůbec na něco podobného zvyknout? Asi ano, ale podle něj to nějakou dobu trvá a musí být na to ta správná povaha. Navíc J byl zvyklý řešit věci sám. Nikdy po jeho boku nikoho neviděl a teď posílá Rukiho na místo, kde se ještě nikdo neukázal. Rozhodně je to minimálně zvláštní. To si ale taky nechá pro sebe. Není tu od toho, aby cokoliv soudil.

"Samozřejmě." Usměje se podruhé. Neví nic o tom, co se s Rukim celou tu dobu dělal, ale snad má taky oči. Jak těžké to pro něj muselo být? On sám viděl výbuch vrtulníku. Tuší, že mu dal J nějak vědět, ale co když ne hned? Nejspíš nebylo snadné to pozorovat.

"Kdyby cokoliv, stačí jen říct." Dá mu jasně najevo, že pro něj není nic problém, i kdyby si Ruki vymyslel jídlo z druhé strany planety. Dlužil J hodně, aby ho jeho povaha nutila snést Rukimu klidně i modré z nebe, kdyby si usmyslel. Podívá se pomalu na telefon, který Ruki nechá v předsíni. Zatím ho tam nechá taky, ale má s ním úplně jiné plány.

"Máš pravdu, v tom telefonu je opravdu číslo na mě." Potvrdí mu jeho dedukci.

"A přiznám se, že mě překvapilo, když ho J dal někomu jinému. Zatím se to ještě nestalo." Sdělí mu i tuto část. Nevidí důvod proč by neměl, ostatně je dost možné, že to ví i Ru.

"Hm, řekl bych, že jsi na lodi strávil asi dost času." Vede dál jejich konverzaci. Nechce vyzvídat, jen se daří držet s ním krok. Nevypadá to vůbec jednoduše a Ru…Co se mu odehrává v hlavě? Nad čím teď přemýšlí, možná by byl raději sám. Ano i tato možnost ho napadla. Yu se zvedne a bez slova dojde do předsíně, aby vzal telefon, který tam Ruki nechal. Měl by asi zareagovat na jeho slova, ale přemýšlí, co říct. Nechce nic říkat proti svému dlouholetému příteli, ale…On sám by se asi zachoval jinak.

"Nech si ho, pro všechny případy. Nevíš, kdy se ti bude hodit a já mám dost kontaktů po světě." Pokrčí rameny, ale u toho se mu kouká do očí a je jasné, že tohle, je jeho vlastní rozhodnutí ne J. Jen mírně pozvedne koutky.

"Díky za upřímnost." Ukloní se mu zlehka, ale úsměv nepřijde.

"Jestli čekáš, že budu bránit Jovo rozhodnutí, tak nejspíš ne. Samozřejmě to pravděpodobně myslí dobře, ale podle toho, jak se tváříš, se mu to moc nedaří." Zvedne se, dojde k baru a nalije trochu do broušených sklenek a jednu z nich mu donese.

"Tohle je ovšem jen mezi vámi a já nemám nejmenší právo se pokoušet do toho vidět nebo říkat, že bych to udělal jinak." Teď se konečně pousměje. Neměl v povaze se plést do cizích věcí a už vůbec ne do vztahů. Prsten říká opravdu hodně, on totiž ví, odkud pochází. Sám pozvedne sklenku směrem k Rukimu a krátce se napije. Je to příjemné, nic nepálí v krku, jen do něj hezky sklouzne a příjemně zahřeje.

"Nevím, jak dlouho potrvá, než se sem J dostane." Řekne mu narovinu, protože se může stát cokoliv.

"Takže máme několik možností." Pokrčí mírně rameny a trochu se pousměje.

"Ukážu ti pokoj, pokud chceš soukromí a zbytek domu a bude záležet na tobě, jak budeš trávit čas." Není nutné, aby mu Yu dělal společnost, pokud o to nestojí.

"Nebo ti můžu dělat společnost tady." Pozvedne sklenku na znamení toho, že alkoholu je tu dost. Taky velká televize, v podstatě kino a podobné věci.

"Je tu i třetí možnost a já ti s radostí ukážu město. Myslím, že jsi tu ještě nebyl. Nikdo tě tu nezná a mě nikdo s J nespojí, takže bych si troufl tvrdit, že je to bezpečné." Nabídne mu poslední možnost. Ostatně pokud se tu J objeví, není jisté, že bude mít na podobné věci čas.

"Výběr je na tobě. Snad nejsem zas tak nudný." Odmlčí se na chvíli, než se zatváří pobaveně.

"Doufám v to už nějaký ten rok." Dopije svou sklenku.

"A ne, nemám to v popisu práce. Udělám to rád." Doplní ještě, aby mezi nimi bylo jasno. Je to jen jeho volba, že tu s Rukim zůstává.

Ruki

Na ten fakt, že tohle číslo J nikdy nikomu nedal, vůbec nic neřekne a pořád stejně podmračeně hledí na nachystaný stůl. Jednomu zhořkne sousto v ústech po tom, co má za sebou. Jistě, že nedal, protože Ruki nemá pochyb o tom, že je jeho první opravdovou láskou, které odkryl všechny karty. Jenom ho nebaví být poslušnou manželkou, která doma čeká, až manžel dopracuje. A vážně to nejsou dvanáctky, spíš tak čtvrtletky… Říkal, že ho bude trénovat, Ruki si vážně myslel, že někam možná i půjdou spolu, do nějaké akce, možná loupeže, opravdu by to pro něj udělal, mohli být tým! Asi byl neskonale naivní, ale tohle ho drsně vrátilo nohama na zem. J s ním ve svých plánech počítal jenom do té míry, aby byl v bezpečí. Jeho křišťálový klenot. 

"Jistě, bydlíme na ní..." Už je zase docela kousavý a musí si znovu připomenout, že Yusuke za to nemůže. Stočí oči na telefon, když se ocitne na stole přímo před ním. Zatím se po něm nenatáhne, ale Yusuke má pravdu. Měl by ho mít. Sice netuší, jestli by mu pomohl i kdyby se jeho a Jovy cesty rozešly a J by mu ten telefon stejně asi sebral, ale dobře, nechá si ho. Konečně se po něm natáhne a schová ho zpět na své místo. 

"Nečekám od vás...od tebe vůbec nic." Zatřese najednou docela vážně hlavou a oplatí mu upřený pohled do očí. 

"Jsem tady, protože mě sem poslal. Nic víc." Nechce kopat do jeho pomoci, ale zároveň to není z jeho hlavy, aby tady seděl a někoho obtěžoval a proč si Yusuke myslí, že Ruki čeká nějaké obhajoby? Z módního prostředí byl zvyklý hrát tvrdě, nedělá mu problém říct něco, co ostatní může mrzet a teď je to dost znát. Ví, že by bez Yusukeho mohl být za chvíli mrtvý nebo ještě hůř, skončit někde na mučení nějakým dalším psychopatem, ale jediná věc, kterou čekal byla, že mu J kruci řekne všechno! Natáhne ruku po skleničce, ale sám se zatím nenapije. Prostě ji jenom drží v ruce. Jistě, nikdo to neví, jak by taky mohli, když nikdo nemá ani ponětí, kde J je? +Proč si myslíš, že bych ti nemohl krýt záda, myslíš si, že na to nemám?+ V Rukim se zvedá další vlna vzteku a má chuť tou skleničkou praštit o zeď. Nakonec se na Yusukeho dlouze podívá, když mu nabídne, že s ním projde město. Je k smrti unavený, ale taky přetažený, spát by nedovedl a co v cizím domě? To si prostě neuděláte pohodlí jako doma a navíc by se užral strachem o J. No jo, i přes to všechno. 

"Tak dobře, když to bude něco klidnějšího?" Nějakou celodenní procházku by asi nepřežil, ale uměl by si představit třeba restauraci na palubě lodi, odkud uvidí to hlavní z centra. Teče tudy vůbec řeka? Většinou velkých měst nějaká tekla? O svých znalostech zeměpisu radši bude mlčet. Nakloní hlavu k rameni, když si Yusukeho měří. On tu zbraň jménem vtip nepotřebuje, ale Rukimu je jasné, že s ní je už naprosto neodolatelný a určitě to moc dobře ví. Konečně se trochu upřímně usměje, když mu Yusuke řekne, že to dělá rád a sám za sebe. 

"Dojdu si jenom na toaletu." Řekne mu a zvedne se, aby na chvíli zmizel v koupelně. Potřebuje si dojít na záchod, opláchnout se a maličko se srovnat. Sprchoval se na lodi, oblečený je v čistém a navíc podobně jako jeho nový přítel, takže nebudou divní. Když se vrátí, vyloví z kufru menší tašku, kam si dá všechno potřebné a především psa. Koron je tak podivně zamlklý a hodný, že na něj málem zapomněl a Yusuke si ho možná ani nevšiml, protože o něj zatím ani pohledem nezavadil. Koron v tašce v podstatě leží, takže by na tom nebylo nic divného. Ruki se přistihne při škodolibé myšlence, že by rád viděl, jak sebou Yusuke trhne, až Koron konečně štěkne. +Stýská se ti po něm, viď?+ Zeptá se v duchu svého psího mazlíčka, který od odchodu J prostě strádá. Oba strádají! To mu taky vyčte!!

Yusuke

Vážně si myslel, že Rukimu trochu zlepší náladu, když dojde na to, jak moc se ho J snažil chránit. Začne mu docházet, že tady jde úplně o něco jiného, než o to, jestli Jovi na Rukim záleží. Nakonec půjde spíš o sdílení informací a v tom Yu cítí hodně velký problém. Pokud někdo jako jeho přítel žije dost dlouho sám, v nějakých zvycích se to nutně musí projevit. Tohle bude nejspíš ono. Obočí mu jde nahoru, jakmile přijde kousavá odpověď, ale nenaštve se nebo cokoliv podobného. Jen se krátce podívá dolů a mírně pousměje. Ru bude asi o hodně větší oříšek, než původně čekal. Ale bylo to dost pochopitelné, byl pro něj úplně cizí člověk, u kterého měl být v bezpečí. To samo o sobě bylo divné. Spokojeně pozoruje, jak si Ru nakonec přece jen schová telefon do kapsy. Ani neví, proč ho to vnitřně uklidní a už vůbec nechápe, proč má nutkání mu pomáhat i kdyby se J už neobjevil. Možná za to mohl Rukiho výraz a taky trochu odhodlání nedat na sobě nic znát. Snaží se jen odhadovat, co se za tou hradbou schovává a přiznává si, že ho to začíná opravdu zajímat. Nakloní hlavu mírně na stranu a pak se znovu pousměje.

"Jistě, už mě napadlo, že ne." Pokrčí mírně rameny.

"I tak jsem ti to nabídl a doufal jsem, že to hned neodmítneš. Což se naštěstí stalo." Začne pomalu a pak si v hlavě ještě přerovná další slova. Je to složitější formulovat to tak, aby to nevyznělo úplně jinak. Nakonec to vyřeší úplně jinak a dojde na otázku.

"A kdyby to záleželo na tobě, kde bys měl teď být?" Nějak se nemohl ubránit, aby se nezeptal, i když si myslí, že odpověď už tuší a pravděpodobně jí ani nedostane. Sám doloží už prázdnou sklenku stranou, víc si rozhodně nedá. Jen si rád vychutnal kvalitní pití, ale to neznamenalo, že by ho do sebe musel nalít litry. Takto to bylo naprosto ideální. Zvedne se, ale vzápětí se zarazí, protože Ru s ním nakonec souhlasí s tou procházkou po městě.

"Vypustím všechny adrenalinové zážitky, které jsem měl v plánu s tebou podniknout." Ohlédne se přes rameno a v očích se mu blýskne. Je jasné, že by se tomu vůbec nebránil a naopak si to užil. Teď to bylo takové nenápadně popíchnutí, které si dovolil.

"Myslím, že už vím, kam bych tě mohl vzít." Prohodí ještě a pak kývne, když se Ru rozhodne vzít si chvilku pro sebe.

"Je to po schodech nahoru, první dveře vpravo. Ta bude tvoje, dokud tu budeš." Prozradí mu, že si klidně můžu některé věci nechat tam a nikdo mu je nevezme. Sám se zajde připravit a ještě chvíli postává u notebooku otevřeném na kuchyni, aby se ujistil, že všechny jeho plány jsou reálné. Jeho auto čeká před domem, aby do něj klidně mohli nasednout. Na řidiče si nikdy nepotrpěl. Měl rád jízdu, klidně i rychlou a úplně nejvíc na své motorce, ale něco mu říká, že to by Ru neocenil. Určitě ne, když si připomene fakt, jak moc je J na dvou kolech závislý. Ne, nechce mu ho ani v nejmenším připomínat. Má už něco málo naplánováno, než ho vyruší znovu telefon. I tentokrát je to z práce a rozhodne se to vzít, když ještě Ru není dole.

"Vážně? Už je to hotové? Hm, dobře uvidím, jestli to ještě dneska stihnu." Neslíbí nic a dá si jim potřebný prostor. Přece jen Rukimu něco řekl a záleží jen na něm, jestli mu to bude vadit nebo ne. Počká si, až dojde dolů. Sám už je oblečený a košili doplnil ještě o přesně padnoucí sako.

"Mám jen malou otázku, než vyrazíme. Vadilo by ti moc, kdybychom se zastavili na pár minut u mě v práci?" Je vidět, že pokud Ru odmítne, prostě tam nepojedou. Ano, záleží to jen na něm.

"Zadal jsem několik zakázek na výrobu a volali mi, že je to hotové." Zatváří se omluvně.

"Samozřejmě pochopím, když se ti nebude chtít, ale vlastně…By se mi hodil další názor. Jsem trochu zaujatý, jsou to mé první vlastní návrhy. Mám tu jen jednu fotku, kterou mi poslali. Je to hlavní kousek a já potřebuju vybrat ještě nějaké k němu pro reklamu." Otoč k němu notebook, aby viděl na obrazovku, kde je masivní řetízek s velkými, netypicky točenými oky a ve správném úhlu se stříbrná mění na černou.

"Děláme na nové kolekci, už teď má výborné ohlasy, ale nerad bych přestřelil reklamu. Kdyby se to stalo, můžeme hodně ztratit." Zarazí se, když si uvědomí, jak moc mu o své práci povídá a že by ho to vůbec nemělo zajímat.

"Promiň, tohle se mi děje vždycky." Pokrčí rameny.

Ruki

Ještě, než zmizel v koupelně, na svém odchodu mu samozřejmě odpověděl. 

"Já nevím, třeba zrovna zase tady. Nejde o to kde, ale za jakých okolností. Z vlastní vůle, ne proto, že jdeš po kartičkách jako bys hledal indicie v pevnosti Boyard a nic jiného ti nezbývá." Už zase zní kousavě, ale v podstatě Yusukemu v krátkosti popsal, co přesně se stalo a proč je tak strašně vytočený. Tohle je naposled, co hraje tuhle Jovu hru. Tohle měl J pečlivě naplánované a tudíž neexistoval důvod, proč by o tom mohl vědět kapitán a ne Ruki. A pro dnešek si už zakáže další vrčení, stačí, že o J doslova umírá strachy. Až si to na něm všechno bude vybíjet, J se asi nebude stačit divit. Omluví ho jedině fakt, že bude polomrtvý a i tak mu Ru nejspíš přidá. Kdyby znal Yusukeho o něco víc, asi by ho poslal do háje, protože on má za sebou tolik adrenalinu, že to snad ani není vtipné. Takhle jen pokývá hlavou v jakémsi jo jo, než se zavře v koupelně. Dokonce ho štve i to, že je vyhrazená jenom pro něj. Jako by snad nesměl vidět nic z běžného Yusukeho života. +Jdi jen do té, kde nemám žádné osobní věci...+ Pomyslí si uštěpačně, ale samozřejmě by mu nelezl nikam, kam nemá. Tahle slušnost je v něm zakořeněná. Když se vrátí zpátky dolů, sám o sobě si myslí, že už má normální náladu, ale nejspíš byla jen otázka času, než ho zase něco popíchne a on vyletí jako čertík z krabičky. Bylo to těžké… byl prostě přetížený. Nahoře si dal prášek na uklidnění, ale bylo to jak lentilky, už to přestávalo fungovat. Potřeboval by spíš tři. Yusukeho otázka ho naprosto vyvede z míry a chvíli na něj hledí, jako by se Yusuke pokoušel trénovat čínštinu. On ho chce vzít do své práce? Pořád si myslí, že Yusuke je někdo jako J, přijde mu to logické. Myslí tím nějakou zástěrku nebo pojedou někam pro výpalné? Málem by se ho zeptal, ale už by byl zase protivný. Asi s odpovědí váhá moc dlouho, protože Yusuke mu to začne vysvětlovat. Jemu jestli se nebude chtít? Pořád vypadá zaskočeně, ale pak Yusuke zmíní ten další názor. Ruki mírně rozhodí rukama a udělá obličejem gesto Jo, proč ne… co by mu měl říct? Ne ani omylem, půjdeme do zoo? A pak Yusuke vysloví magické slovíčko Návrhy. Ruki si mírně nakročí a pro změnu se zatváří ve smyslu Prosím, já jsem nejspíš špatně rozuměl? Nechce se mu věřit, že by Yusuke neměl ani ponětí o tom, kdo Ruki ve skutečnosti je. A i kdyby to nevěděl od J, žil sice tady a ne v Japonsku, ale Ruki byl ve svém oboru už hodně známý. Každý, kdo v tom dělal, měl nějaké povědomí o konkurenci… Jakmile se notebook otočí displejem k němu, Ruki nechá oči klesnout. Aha, jde o šperky. Ty naprosto miloval, sám jich navrhl hodně, i když se jinak věnoval hlavně oblečení. Tyhle vypadaly hodně klasicky, ale přesto v nich byl punc originality, kousek jejich stvořitele. Konec konců proč ne, takové se prodávaly nejvíc. Ne každý byl na originální prapodivné kousky a chtěl prostě jenom něčím maličko jiný náramek nebo tak. Reklama byla věc, které Ruki hodně rozuměl, znal její nástrahy a fakt, že se nesměla podcenit. Yusuke nevypadal jako někdo, kdo by neměl dostatečný vkus, aby to nezvládl sám, ale co by… Cítí, jak ho to do té jeho práce vyloženě táhne. Návrhy byly jeho život a teď si uvědomí, jak velmi mu chyběly. Oči má doslova přikované k obrazovce a převaluje to všechno v mysli sem a tam.

"To nic, já tomu rozumím." Hlesne na tu jeho omluvu. Sám byl k nezastavení, když něco stvořil a líbilo se mu to, jenže… 

"To jste se domluvili schválně?" Zeptá se ho opatrně. 

"Vybral zrovna tebe a ty mě tam bereš proto, že jste věděli, jak budu reagovat? Ne počkej… je to nějaký test spokojenosti mého nového života, že jo? Zkouška…!" Nemyslí si, že by to měl J zapotřebí, ale co když se chtěl ujistit, jak si Ruki poradí v krizové situaci a jestli se nechá ovlivnit svým minulým životem? Rozhlédne se kolem sebe jako by čekal, odkud J vyskočí a zatleská mu, protože to uhodl, ale J zdá se nikde není. Ani za křeslem ani za velkou kytkou a Ru si uvědomí, jak moc je mu to líto. Vážně už by ho potřeboval vidět.