Zyean, Takeshi
Takeshi ještě chvíli pozoruje Senu, jak kdyby se snažil odhadnout, co se mu prohání hlavou. Jiní by přemýšleli nad tím, že se ho měli zeptat, jestli do něčeho podobného půjde, ale on netušil, že se Sena objeví a zavaří mu podobným způsobem. Skoro se mu podařilo z toho vybruslit, jenže by nesměl objevit Hiroto. Vůbec nechápe, co tohle má znamenat a hlavně…On by podobné věci rozhodně řešil v soukromí a ne přede všemi. Jeho názor mu nebere, nikdy to nedělal, ale…Je to dost dlouho, co jen mlčí a hledí na Hirota, který si právě získal pozornost celé zasedačky. Taky dojde na šeptání a je jasné, že mu spousta z nich dává za pravdu. Měl by začít situaci ihned řešit nebo tady dojde k něčemu daleko horšímu a nesmí se stát, že rozpory projdou před kameru, v tu chvíli by soutěž skončila."Hiro-san." Osloví ho bez váhání a pořád dost uctivě, ale on nemá problémy se sebeovládáním. Tedy možná jen ve chvíli, kdy je se Senou sám, ale to sem nepatří.
"Částečně máš pravdu a potřebuju další menší projekt, abych podpořil ten hlavní. Ale zatím došlo jen na nápad, ostatně i proto jsme tady." Je rád, že je pověstný svými nápady, které předkládá někdy až hotové a někdy se vůbec neptá. Ostatně pořád to byla jeho soutěž a měl tu hlavní slovo. Nikdy toho nezneužíval, ale teď je za to vyloženě rád. Sena obrátil dost karet proti němu svým příchodem a je na něm, aby namáhal mozek a nějak se z toho dostal. Jeho vlastní syn mu to neulenčuje.
"Zatím jsem však sni neřekl, o co půjde nebo jakou mám představu, snad jen..." Ohlédne se po ostatních.
"Nastínil." Dokončí svou větu. Ne, neměl projekt, když Sena vstoupil, ale díky Zyeanovi dostal opravdu nápad.
"Zajímalo by mě tedy, podle čeho usuzuješ, že je to proti pravidlům?" Nakloní hlavu mírně k rameni a vypadá, že klid sám. Není to tak úplně pravda a mrzí ho to. Možná v očích je to znát, když se na Hirota podívá. Někdy to bylo těžké, protože měl za to, že vysvětlit věci ohledně svého vztahu s jeho matkou, je nemožné. Hiroto byl někdo, kdo si držel tradice, aspoň některé z nich a hlavní byla rodina. Byli…Takeshi by jim nikdy vědomě neublížil a proto si cenil názoru jeho matky, že tak žít dokážou a ano, dařilo se. Téměř neznatelně se dotkne Senova předloktí, aby ho ujistil, že je to v pořádku. Vidí v jeho výrazu, že by se mohlo stát něco, co by už zachránit nedokázal. Zatím je tu ta možnost. Zye stočí pohled na Hirota ve chvíli, kdy se na něj podívá a není si jistý, co by si měl myslet. On samozřejmě na místě setkání byl, protože i když se pohádali, práce byla něco jiného a škola taky. Nějak se přes to dokázal přenést. Jeho výraz trochu posmutní, ale nic neřekne. Tohle sem momentálně nepatří. Cítí boj mezi Hirotem a Takeshim, jen neví proč. V tuhle chvíli se ale postaví na stranu Takeshiho a bude s ním klidně dál hrát tuhle hru. Takeshi dál odolává pohledu Hirota, ale v jeho tváři se nepohne ani jediný sval, jen se mírně pousměje.
"Opravdu to budu já, Hiro-san?" Pozvedne nepatrně obočí.
"Dobře, pokud je to tvůj názor…Můžu klidně vzít vinu na sebe. To je asi to nejmenší, co bych pro tebe měl udělat." Nebrání mu tom Takeshi a Zyena na něj kouká dost nevěřícně. To přece není ani trochu pravda. Takeshi je vyzvedl, oni dva dělali v taxíku různé věci a kdo ví, jestli do toho pokoje nakonec nešli sami od sebe. Přece viděl to video. Už se nadechuje, aby něco řekl, ale Takeshi ho zmerčí a jen go gestem ruky umlčí.
"Prosím, přesuň mi to video do mého notebooku, buď tak laskavý." Poprosí ho, aby Zyeana zaměstnal a díky tomu neuhlídá situaci vedle sebe. Ani se pomalu nestihne nadechnout a Hiro už odchází z místnosti. Jsou věci, které dokáže jen tak přejít, ale čeho je moc, toho je příliš. Může si myslet o jeho životě nebo slabostech, co chce, ale tohle by si neměl dovolit ani on.
"Omluvte mě na chvíli." Vykročí za ním ven a dovře za sebou dveře. Zřetelně slyšel šeptání, že takto by se chovat neměl a všechny ostatní by snad dávno vyhodil. Podle nich dostal Hiroto jako neznámý kluk příležitost a i když si mohl myslet cokoliv, tohle chování bylo příliš.
"Zastav se." Jeho hlas je ráznější, než před chvílí.
"Prosím." Doplní ještě, ale tentokrát se k tomu trochu nutí.
"Pominu celou diskuzi před chvílí a vrátím se k faktům, na kterých jsme se dohodli. Vzal jsem tě sem i za tvé podmínky, že jisté věci nikdo vědět nebude." Narazí na jejich společnou krev.
"Opravdu si myslíš, že po tom, co jsi předvedl uvnitř, by tu kdokoliv jiný zůstal." Ano, opravdu by klidně přešel všechno, co řekl, ale Hiroto by si měl uvědomit, že pokud tu má být za kluka se školním projektem…
"Sledují tě kameramani i všechen personál. Stačí jen, aby někdo řekl něco, co nemá a stane se něco, co jsi nechtěl." Narazí na jeho přání nebýt pro tuto chvíli jeho synem.
"Dám ti volnou ruku, je to na tobě, co bude dál s tvým projektem, ostatně když se mi vás podařilo naložit do auta v nejvíc podroušeném stavu a zaplatit účet i škody v baru, vypadalo to, že si jeho přítomnost nechceš odpírat. Ale to je tvoje věc." Nechá to nakonec být. Hiroto si nejspíš neuvědomuje, co by se mohlo stát, kdyby je kdokoliv spojil se soutěží, ale to bylo stejně dost nepravděpodobné.
"Prostě tě požádám, aby sis rozmyslel, jak celé tvé působení bude vypadat, podobné chování by netoleroval nikdo a upřímně, ani jako otec bych neměl. Pokud se chceš zeptat na názor své matky, udělej to." Naznačí mu, že s tím nemá problém, protože je přesvědčený, že mu dá za pravdu.
"Pokud si budeš chtít promluvit v soukromí a bez podobných útoků, udělám si na tebe čas." Dodá ještě.
Sena, Hiroto
Jak kdyby to na věci něco měnilo. I kdyby to byl jen návrh, tlačí Senu nahoru. Hiroto to ani nemusí nahlas komentovat, protože ten, kdo se chytl, si to pomyslí i bez další jeho kousavé poznámky. Jenže otec si pokoj nedá a klidně se ho nahlas zeptá. "Protože ty, ani další tvůrci soutěže nemáte zasahovat do toho, aby byl někdo vidět víc, než jiný. Je to složité, protože dost ovlivníš tím, jak podáš svoje fotografie a tak podobně, to víme všichni, ale další projekty ve prospěch konkrétních osob?" Rozhodí rukama. Opravdu to chce rozpitvávat ještě víc? A pak přijdou ty blahosklonné věty o tom, že to klidně vezme na sebe… Jistě… co by mu taky jiného odpověděl, protože on si ze svého nikdy nesleví. Vždycky tady bude jeho obrovské ego a nápis Já, i když se celému světu snaží tvrdit, že upřednostňuje ty druhé. Kdyby to tak bylo, Hiroto by nezapomínal, jak vypadá. Ovládne svou tvář, aby se nad tím neušklíbl a opustí místnost. Jenže otec je mu v patách. Jakmile se za nimi zavřou dveře, celá zasedačka ožije, všichni si začnou šuškat a většina lidí opustí svoje místo, aby se shlukla u stolu a povyměňovala si názory. Sena sebou silně škubne, má chuť seskočit ze stolu a utíkat ke dveřím. Klidně by na ně přilepil ucho, aby věděl, co se tam děje, ale před tím davem to nejde. Jsou to přece jenom tvůrci soutěže a za to by určitě vyletěl. Stejně sleze a přes celou místnost se podívá na Zyeana, který jako jediný zůstal u kamery a dost blízko. Dlouze si s ním vymění pohled z očí do očí a sotva patrně kývne k těm dveřím. +No tak, nedělej, že tě to nezajímá.+ Pobízí ho. Hiroto vyrázuje ze dveří, ale jakmile za ním zazní otcův hlas, doopravdy se zastaví a obrátí se čelem k němu. Byl skoro dospělý, byl taky dostatečně drzý, ale respekt z něj měl pořád a velký. Poslechne si všechno, úplně všechno, co mu chce táta říct až do úplného konce. Všechno v něm bublá a k výbuchu nemá daleko. Ano on ví, že nedodržel jejich dohodu, ale podle něj ji táta nedodržel první.
"Čert vem celý školní projekt i pitomé focení." Neovládne svůj hlas, který není úplně potichu. Není to pravda, Hiroto ho miluje, je to něco, co ho spojuje s jeho tátou, ale nakonec je to nic v porovnání, na čem mu záleží mnohem víc.
"No tak ji nedochodím, mně je to jedno!" Rozhodí rukama.
"Přijel jsem jenom proto, abych s tebou strávil víc než pár hodin jednou za půl roku. Myslel jsem si, že se od tebe něco naučím, že spolu alespoň jednou v životě strávíme nějaký čas, ale když už ti nějaký náhodou zbude, děláš to, co celý život!" Namíří prst na dveře, za kterými je Sena. Hiro možná žárlí, ale žárlí právem.
"Proč jsem si myslel, že toho necháš aspoň tehdy, když tady budu a budu se na to dívat?? Mojí mámě jsi mohl nacpat do hlavy, že je takhle vlastně šťastná, ale se mnou se ti to nepovede!" Hiroto se třese vzteky a zároveň má chuť se na místě rozbrečet. Na chodbě naštěstí nikdo není.
"Chodím tady po chodbách a sleduju, jak nad ním slintáš, není ti to blbý ani přede mnou." To proto dneska přišel. Asi mu to celé prostě zničit chtěl. Ne z pomsty, spíš ze zoufalství.
"Je mi úplně jedno, kdo mě sleduje. K čertu s celou touhle rodinou!" Znovu se otočí na patě k odchodu. Ne, neví, co říká. Ale je toho v něm tolik, že to nejde zastavit.
"A přestaň na mě útočit jím!" Za chůze se ještě otočí, protože když už táta nemá co, tahá na něj samozřejmě Zyeana a tu aféru. Jak kdyby v sobě Hiroto neměl dost vlastních nevyřešených záležitostí, ještě tohle. Pitomý účet a pitomé škody… Jistě, on je jen rozmazlené dítě, za které všechno řeší tatínek. Občas má chuť podívat se, jestli jeho jméno ještě nezmizelo z rodného listu, protože to začíná být jen pár znaků a inkoust a ne realita. Odfrkne si, když dojde na mámu a pak si zajede dlaní do vlasů a zasměje se. Celou dobu couvá a už je skoro na druhé straně chodby u výtahu.
"To jsi hodný, že si najdeš okýnko. Nezájem!" Naposled rozhodí rukama a jak se otočí, vrazí rovnou do Taijiho a Shinyi, kteří zrovna vystupují. Chichotali se a drželi se za ruku?? Hiroto k tomu místu zmateně klesne očima, ale jen zamumlá tichou omluvu a nechá se výtahem odvést pryč. Myslel si, že po Shinyovi kouká Zye. Taiji ten konec slyšel a se Shinyou se zastaví hned za dveřmi. Zmateně se ohlížejí a těkají pohledem k Takeshimu s otazníky v očích. Co se tady stalo?
Zyean, Takeshi
Zye zůstane nechápavě stát u kamery a jediné, co zvládne, je ji vypnout, když Takeshi opustí místnost. Vůbec nerozumí tomu, co to do Hirota vjelo, ani proč na něj tolik útočil. Má pocit, že mu něco důležitého uniklo, ale nedokáže přijít na to, co to je. Těkne očima k Senovi a jen nechápavě povytáhne obočí, když ho v podstatě odesílá ke dveřím. Měl by tam jít poslouchat? Ne, to by přece nikdy neudělal. Zvědavost je ale mnohem větší. Rozhlédne se po zasedačce a pak nenápadně přesune i s kamerou víc ke dveřím. Stačí mu jen kousíček a klidně to může maskovat za to, že pořád natáčí. I tyto schůzky k tomu celému patří. Starší kameraman je u hloučku a taky si šušká společně s ostatními, takže na to má klid. Slyší jen tlumeně, co se za dveřmi děje, ale přesto dokáže poskládat jednotlivé věty. Takeshi je mezitím dost překvapený, že ho Hiro nechal domluvit. Většinou se to nestávalo a ne, není to jejich první nedorozumění ani hádka. V tomhle byl jeho syn po matce, se kterou také zažil dost krušná období, než si všechno uvedli na pravou míru. Je to už spousta let a za to dobu se jeho žena naučila dost věcí brát s jistým nadhledem, možná ji k tomu pomohl on sám. Hiro byl ale mladý a velmi impulsivní a už dokáže dost dobře odhadnout, že tohle celé bude mít plamenný konec. Co však z jeho úst zazní, ho málem odešle do kolen. Hluboko ve svém nitru ví, že má pravdu, ale když to bylo jen troch možné, našel si na něj čas. Bylo to bohužel málo. Ne, jeho práce a časté cestování rozhodně není omluv a aférky, které měl, jen podkopávají jeho stabilitu. Za dveřmi Zye strnule hledí před sebe do kamery, ale nevnímá nic z toho. Hned první věta ho…Málem mu podrazí nohy a je mu to vážně líto. Opravdu si myslel, že ten projekt společně dodělají, ale to se nejspíš nestane. Pro Hirota to nebylo důležité, pro něj to znamenalo vizi, jak bude žít celý svůj život. Sám to nikdy nedokáže podat tak, jak kdyby to opravdu vytvořili společně, to ví. Tím se nejspíš se školou bude muset rozloučit. Nějak ho přešla chuť se do toho pouštět sám. A pak přijde na řadu spojitost, kterou mezi sebou mají. Začne si skládat dílečky k sobě a málem pošle kameru k zemi, jak ho to dostane. Takeshi na Hirota zírá s nevěřícným a zároveň velmi smutným výrazem. Několikrát to vypadá, že něco řekne a možná i přijde omluva, ale najednou mu to přijde málo. Zní to, jakoby mu zničil celé dětství i dospívání a asi má pravdu. Nenapadlo ho, co je skutečným důvodem Hirotovy přítomnosti zde, ale mělo…Udělal toho pro něj málo. Trochu víc vydechne, jak se o něj pokouší slabost, kterou nedokáže ovládnout. Dokázal toho za svůj život hodně, ale to, na čem mu záleželo nejvíc, prostě pokazil. Možná kvůli vědomí, že svůj život nežije příkladně a chtěl, aby byl Hiro lepší. Možná proto to nechával na své ženě, která mu měla být mnohem lepším příkladem. Možná se měl jen víc snažit. Na to už je ale příliš pozdě. Když Hiro zmíní Zyeana, jen stáhne své oči do země."Gomen." Omluví se mu, protože tahat toho mladíka do jejich debaty nebyl nejlepší nápad. Když své oči znovu pozvedne Hiro už je u výtahu a obchází Taijiho se Shinem. Vypadají vážně šťastně. Je za to samozřejmě rád, ale snad poprvé v životě nedokáže ovládnout svůj výraz a Shin to vidí i na kilometry. Stejně tak ví, kdo je Hiro a jaký vztah spolu mají.
"Take-san." Osloví ho měkce, ale starší muž se jen mírně pousměje. Není to jako vždycky, jiskra z jeho očí zmizela a na tváři mu přibylo několik dost viditelných vrásek.
"Máte ještě chvíli volno, užijte si ho." Popožene je s pokřiveným úsměvem a sám se otočí ke dveřím, aby se vrátil. Ještě chvíli setrvá s rukou na klice, než se dá trochu do pořádku, stejně to nedokáže úplně. Zyean by se mezitím uvnitř nejradši sbalil a zmizel. Má sto chutí to všechno vyklopit Senovi, aby na to nebyl sám, stejně tak má chuť zaběhnout za Hirotem a buď ho obejmout nebo na něj křičet. Je sám ze sebe zmatený, protože podobné pocity v sobě už dlouho nezažil, když však uvidí Takeshiho...Nejradši by šel za ním, řekl mu, že všechno slyšel, a že za Hirotem zajde a zkusí s ním promluvit, ale netroufne si nic z toho, možná za chvilku?
"Dneska už to necháme vyplynout. Promyslete všechny nápady a návrhy, sejdeme se zítra ráno před focením." Takeshiho hlas je pevný, nedává znát, že by se cokoliv stalo a muži se začnou zvedat ze židlí, aby místnost opustili. Stejně má pocit, že má na sobě oči všech. Jindy si z toho nic nedělal, teď je mu to silně nepříjemné. Zye se pohne směrem k němu a Takeshi tuší, že možná něco slyšel. Hiroto křičel a pokud byl na tom samém místě...
"Zye-chan, buď tak hodný a vezmi si kameru s sebou. Rád bych, abys z toho vytahal ty nejlepší záběry. Zítra to probereme. Prozatím se nenechej ničím rozptylovat." Slušně ho pošle pryč a naznačí mu, aby si zbytek nechal pro sebe. Sám pomalu přejde k malému baru a nalije si sklenku, spíš dvojitou, možná trojitou. Za pár vteřin už se od jeho rtů vznáší obláček dýmu od připálené cigarety. Přejde k pohodlnému křeslu, do kterého se usadí, krátce se napije a podívá se na Senu.
"Odpusť mi, že dnešní schůzka nedopadla, jak jsem doufal." Pozvedne koutky, ale jeho úsměv prostě něco postrádá. Zakloní mírně hlavu a dlouze si potáhne. Když ji zase skloní, podívá se na obsah sklenice.
"Je to paradox, že v některých oblastech jsme úspěšní a v těch dalších podivně selháváme hm?" Přemýšlí nahlas.
"V těch podstatných, bohužel." Pozvedne sklenici znovu. Nějak ho to netěší jako jindy.
Sena
Sena ze svého místa vidí, jak Zye u dveří mění barvy a má sto chutí se k němu rozeběhnout a poslouchat společně s ním. Je to příšerné, když musíte zůstat na místě a předstírat, že nic netušíte ani vás vlastně nic moc nezajímá. Lidé si přestávají šeptat a několik z nich se otočí přímo na něho, aby se ho vyptalo, co přesně měla tahle scénka znamenat, jak se cítí v roli, kterou by měl sehrát a tak podobně. Asi si myslí, že by jim mohl prozradit víc, když tu Takeshi není a Hiroto do toho všeho vrhl hodně otázek a taky jisté tajemství. Něco věděl, Takeshi za ním běžel a všichni z toho byli paf a chtěli to dostat právě ze Seny. Sena se pokouší vymluvit na kávu a vodu, snaží se dostat k automatu a zároveň být zdvořilý a při tom mu oči co chvíli ujíždějí k Zyeanovi. Vypadá zaskočeně, vykolejeně a Sena prostě shoří zvědavostí na místě. V tu chvíli se dveře otevřou a Takeshi zase vejde. Všechno ztichne, všichni lidé dají Senovi pokoj a pomalu se vrátí na svá místa. Sena zuřivě svírá kávu v dlani a i on vykročí zpět k čelu stolu, ale teď pohledem skenuje Takeshiho obličej a vůbec se mu to nelíbí. Kdo byl ten kluk? Jak velký tady měl vliv? Myslel si, že je to nějaký školák jako Zye, ale teď by došlo i pitomci, že to není pravda. Je to někdo mnohem důležitější. +Někdo, kdo může hodně ovlivnit tvou budoucnost, Sena-chan...+ Vzpomene si na Hirotova slova, ale ještě mu to všechno nezapadá na svoje místo. Takeshi vzápětí rozpustí celou poradu, čímž jenom potvrdí domněnky všech, že došlo na něco velmi vážného. Nikdo se však na nic neptá, všichni si sbírají svoje věci a odcházejí. Sena vidí ve tváři některých důležitých mužů, že budou mít někde v soukromí svoje otázky, ale to mělo svůj čas. Musí obdivovat Takeshiho vyrovnanost a fakt, že se v jeho obličeji nezachvěje ani sval, ale v jeho očích je napsáno všechno. Neví, jestli to vidí jenom on sám proto, co k němu cítí nebo jestli si toho mohou všimnout i ostatní. Není si ani jistý, jestli z něj právě teď nemá trochu strach. Nebo spíš o něj? Koutkem oka zahlédne, jak chce Zye vykročit k nim, ale Takeshi mu v tom okamžitě zabrání a vlastně mu mezi řádky naznačí, aby se někde zavřel a rozhodně nikomu neřekl ani slovo. A Sena nestačil nic zjistit!!! Trvá to celou věčnost, než si Takeshi nalije a připálí, laskavě se usadí a Sena na něm celou tu dobu visí očima a čeká, kdy z něj konečně něco vypadne. Nervy má k prasknutí, ale neodvažuje se začít první. Omlouvá se?? On se mu omlouvá? To Sena tady způsobil poprask, nejspíš tohle všechno. Měl by se omluvit, tiše zmizet z jeho života a přebarvit si vlasy na černo, aby do smrti splýval s davem. Rozhodně to neudělá, ale měl by. Jeho dalším slovům vůbec nerozumí. Samozřejmě, že se to stává, ale co myslí přesně tímhle? Nějakou souvislost má doslova na dosah ruky, ale prostě na to nepřišel. Honem zapřemýšlí, co by měl teď dělat. Když půjde k němu, mohlo by to vypadat podbízivě. "Chtěl jsem s tebou jenom strávit další takový den jako posledně. Myslel jsem si, že to bude provokativní zábava. Nebyla..." Řekne nakonec tiše a velmi upřímně. Není si jistý, jestli by neměl odejít, ale nechce. Chce být tím, kdo by mu mohl trochu pomoct v takové chvíli. Jen neví jak. Roztržitě si pohrává s lemem vršku a dívá se všude kolem, jenom ne na něj. Přistihne se, že si dokonce okusuje ret.
"Bylo to bláhové, já vím." +Odpusť mi to.+ Zajede si dlaní do vlasů. Nejspíš končí, tohle se rozkřikne a on je zdroj.
"Asi už mi nezavoláš, že?" Řekne nakonec a smutně se pousměje, když mu dojde, že zničil celou jeho soutěž, celou tuhle práci, vysílání, několik ročníků pořadu, možnost pro ostatní, aby vyhráli… pro jednu malichernou provokaci. Měl by si říct Ty za to stojíš, ale takhle pyšný není ani on. Ne, neexistuje důvod, proč by ho tu měl kdokoliv ještě chtít vidět. Snad kromě Taijiho. Ten se asi od srdce zasměje.
"Je mi to vážně líto." Hlesne a honem se otočí k odchodu, než se tady rozbrečí.
Takeshi
"Byla to ta nejlepší zábava, kterou jsem za poslední roky zažil. Nikdo mě nenutil být během jedné porady tak moc vynalézavý, aby nikdo nic nepoznal. Někoho jsem ale neoklamal, i když po chvíli to byla vlastně pravda. Nakonec jsem ani nikomu nelhal, protože nápad přišel. Inspiruješ mě jen tím, že tě můžu pozorovat." Ujistí ho, že se ani v nejmenším nezlobí a že si to do jisté chvíle užíval. Nakloní hlavu mírně k rameni, než ji narovná a znovu se napije. Pozoruje Senu přes hranu sklenky a obočí mu jde nahoru.
"Bláhových je spousta věcí, ale tohle bylo...Vlastně dost upřímné. Už dlouho se mi nestalo, aby si někdo kvůli mně dal takovou práci." Nechce to zamlouvat a stejně má pocit, že trochu oddaluje téma Hirota. Moc rád by Senovi všechno řekl, ale není si jistý, jestli by to vztah s jeho synem ještě víc neohrozilo. Jenže…Sena by měl vědět, proti čemu stojí, pokud…Chce ho tomu opravdu vystavit nebo by měl vzít rozum do hrsti a být ten, kdo ukončí všechny možné budoucí problémy? Je překvapen podruhé, když to Sena rovnou vzdá a domýšlí si, jak by se Takeshi mohl chovat. Měl by se tak chovat, ale ve chvíli kdy padne otázka, ví, že sprostě neudělá. Vyslechne si to celé a u jeho omluvy nakrčí obočí. Jakmile uvidí, že se Sena hodlá vytratit, pomalu vstane, několika rychlejšími kroky ho dojde. Sklenka už spokojeně odpočívá na stolku.
"Sena-chan." Vezme ho za zápěstí, aby ho zastavil.
"Máš pravdu, volat ti nebudu." Začne jako první, ale pořád ho nepouští, jen ho začne pomalu přitahovat k sobě.
"Nemusím ti volat, když vím, kde bydlíš. Tvůj pokoj má číslo osmdesát sedm, pokud se nepletu." Pozvedne pravý koutek.
"Není nic, co by ti mělo být líto. Za mé dlouholeté chyby v chování, se nemusíš omlouvat. To, co se dneska událo, je jen špička ledovce a ta hora jsou mé chyby za posledních asi deset let. Nevyčítej si to. Jsem opravdu rád, že jsi přišel a budu rád, když v soutěži zůstaneš, stejně tak i u mě. Promluvím s Hirotem a zařídím, aby nebyla tvá účast problém. Jen možná pro jistotu odsuneme část projektu na pozdější dobu. Mezitím to celé dotáhnu do konce." Začne couvat zpátky ke křeslu a pokud Sena dovolí, vezme ho s sebou. Pomalu se usadí a krátce očima těkne ke svému klínu, kam se Sena klidně může usadit.
"Hiroto je na svůj věk velmi zásadový a taky dost tradiční a i přes to je tady." Začne pomalu mluvit, mezitím si dopřeje další doušek.
"Dáš si se mnou?" Zeptá se ho a natáhne se po lahvi, která není tak daleko, stejně jako po skleničce.
"Rád bych ti řekl úplně všechno, ale slíbil jsem mu, že některé věci zůstanou tajemstvím. Ovšem pokud to uhádneš a spojíš si drobné detaily, které jsi dnes viděl a co jsem ti řekl…Ale ne, jistě my to bude vyčteno, ovšem mé svědomí zůstane aspoň v tomto ohledu čisté. Musím tě však požádá, že pokud na to přijdeš, zůstane to mezi námi." Podívá se mu do tváře.
"Je to opravdu důležité…Pro mě ano." Natáhne dlaň, aby ho konečky prstů mohl pohladit po tváři.
"Už jsem ti řekl, že ti to moc sluší? Asi ne, musím to napravit."
Žádné komentáře:
Okomentovat