Hromadné - Říkal jsi nejlepší místo v každém městě. - část 1.

(hotel v Odawaře)

Sena, Taiji

Tu noc v hotelu si Sena ještě náležitě užil. Prolezl pokoj křížem krážem, použil všechno, co bylo v koupelně k dispozici, otevřel všechny lahvičky v baru a objednal všechny služby na telefonu jen pro ten pocit, že může a že teď v tuto chvíli má na podobné rozmary peníze. Takeshi ho v tom nadšeně podporoval, chodil okolo něj s fotoaparátem v ruce, užíval si chvilky, kdy Sena v župánku ukazoval stehna a pohrával si s telefonem v ruce nebo s pěnou ve vaně a nakonec spát vůbec nešli. Na kráse mu to rozhodně neubralo ani další den, protože byl celým tím románkem dokonale nabitý. Jakmile došlo na soutěžní klání nejspíš by ukecal i hluchého osla a přinutil ho koupit zlaté seno, které by mu bylo k ničemu. Vzdal to dokonce i Taiji, který byl také velmi výřečný, ale Sena ho pořád rozesmíval a on se nakonec nechal slyšet, že tohle nemá cenu, protože i kdyby snad byl lepší, Sena po něm půjde tak dlouho, dokud ho neotráví nebo neuštve. Ten čas raději věnoval rozptylování Shinyi, obzvlášť když mohl být na blízku i ve chvílích, kdy měl chystat ostatní soutěžící. To si zase hrozně užíval Sena. Společně si opravdu rozuměli a když jejich nové objevy neměly čas, byli spolu. Okolo ale brousil ještě někdo. Taiji měl pocit, že Zyean všechno pochopil dost jasně. Že mu to Shinya sám řekl dost jasně a i když ho vyloženě nebalil, stejně se okolo něj pořád motal a ten jeho dobráček s ním vesele klevetil a budovali si mezi sebou podobnou atmosféru jako měl on se Senou. Jenže on Senu nebalil, což Zyeanovi ani trochu nevěřil. 

"Vidíš ho? Budu tvýma očima, i když tady náhodou nebudeš." Řekne Sena Taijimu spiklenecky. V tu noc má smůlu. Takeshi má samozřejmě moc práce a nevyšetří ani chviličku. Další den zrovna tak a v Senovi začne rychle narůstat frustrace. Sice mu chodí smsky, květiny a Takeshi se u něj co chvíli zastaví alespoň aby s ním prohodil slovíčko, ale to nestačí. Jemu to prostě nestačí a mračí se pořád víc. Ví, že za to Takeshi nemůže, ale jeho panovačnost se dere na povrch a jasně ukazuje, že nejdůležitější je prostě on. A to nemá ani ponětí o tom, že ho už den a půl sleduje ještě jeden pár očí. Hiroto moc dobře věděl, že tady někde bude. Nějaká holubička, kterou si jeho táta vyhlédne a bude mámě zase zahýbat. Odhalit ho trvalo jen pár hodin, už jen pro ty majetnické pohledy, které Sena házel. Když jeden věděl, na jaké chování se u táty zaměřit, vlastně to bylo dost jednoduché vysledovat. Ani sám nevěděl, proč se s tím pořád dokola užírá. Dovedl celé hodiny brousit okolo a ptát se sám sebe, co vidí táta pro změnu na tomhle. Nejspíš si tím vybíjel vlastní vnitřní frustraci a po tom, co mu řekl Zyean tím spíš. Protože mu došlo během podobně dlouhé chvilky jako u Seny, kdo je ten, kdo se mu líbí. Shinya! To si snad i mohl myslet. Jenže kolem Shinyi taky chodil ještě někdo další a celé to začínalo vypadat jako telenovela. A to bylo k rozčílení ještě víc. Nakonec se celý štáb přesunul do dalšího města. Sena postoupil v hlasování na jedné z předních příček, ale první nebyl. Byl to nějaký kluk, kterého si až dosud nevšiml. Taková miss sympatie. Krásný úsměv, kouzlo osobnosti, ale vizáž nic moc. Lidé si ho ale všimli a on to s touhle náladou prostě nevyhraje, to ví! Taiji už se mu teď směje, že má výhru v kapse. A čeho je moc, toho je příliš. V pokoj na sebe natáhne ty nejkratší kraťásky černé barvy, co jenom má, nahoru oblékne svetřík, který je příliš velký a padá mu z ramen, navlní vlasy a nalíčí tvář, obuje botky se šněrováním nad kolena s podpatkem, který mu prodlouží nohy a bez jakýchkoliv zábran vykročí hotelem až k místu, kde je něco jako studio celého štábu. Už zpoza lítaček slyší jeho hlas, jak zapáleně pracovně hovoří se svým týmem. Jde rázně, vrazí do dveří dlaní jako profesionální celebrita a v první chvíli si ho díky tomu nikdo ani nevšimne. Zajede si dlaní do vlasů, svetřík se sveze z ramene, projde kolem Takeshiho, zahalí ho do obláčku svého parfému a usadí se rovnou na stůl doprostřed všech jeho papírů. O kousek dál je i Zyen u jedné velké kamery, protože se u jejího majitele učí. Modré oči se upřou rovnou na pana šéfa. 

"Říkal jsi nejlepší místo v každém městě." Řekne něco, co je pro všechny ostatní vytržené z kontextu a dá Takeshimu najevo, že on nebude poslušně sedět v koutě. Nikdy. Začal si s malým ďáblem.

Zyean, Shinya, Takeshi

Takeshi měl přece jen o dost let navíc, aby se po příjemně stráveném večeru a taky noc cítil unaveně. Jenže ho taky nabíjel pocit, že si to náramně užil pozorovat Senu, jak se dokáže chovat, bylo opravdu kouzelné. Nebál se ničeho, bral si, co jen chtěl a fotky z hotelu…Občas se přistihl, že mu přijde škoda, když zůstanou jen soukromé a pro něj. Ani nepotřebuje volnou chvíli a stačí mu obyčejná porada, kde může být přítomen jen na půl, aby se v nich dál hrabal a vybíral něco, co by mohl skvěle použít a ukázal světu, co za poklad tady mají. Ano, tohle si nemůže nechat pro sebe a dokonce by si dokázal bez problémů představit projekt s ním. Ani ve snu by ho nenapadlo, že by Senovi začalo vadit jisté odloučení, i když se snažil v každou volnou chvíli být s ním. Jenže jeho práce nebyla nenáročná. Co se času týká, rozhodně ne. Dokonce by ho ani nenapadlo, že je pod drobnohledem svého syna. Domluvili se už před tím, že jejich vztah zůstane v tajnosti, aby se předešlo dohadům, stejně se snažil najít si chvilku a promluvit si s ním. Už vůbec ale nepřemýšlel nad tím, že by se pozastavoval nad jeho náklonností k Senovi. Už je to dlouho, kdy si se ženou uvědomili, jak moc se jejich vztah zasekl a domluvili se, jak to celé bude, aniž by se to kohokoliv dotklo. Takeshi měl své chvilky a jeho ženě to bylo jedno. Hlavní bylo, aby na venek působili jako spořádaná rodina. Fungovalo to, opravdu ano a v podstatě přátelství s Hirotovou mámou jen kvetlo. Oběma to vyhovovalo a ani ona nezůstávala sama, jen se ohlížela po jiných ročnících, než Takeshi. Shinya jen zářil a Takeshiho očím to neuniklo. Neviděl by to jen slepý a když se podíval na pohledy, které po něm vrhal Taiji bylo mu jasné, odkud vítr vane. Přál mu to, opravdu ano, jen o něj měl pořád strach. Shin byl zvláštní duše, zranitelná v tomto světě a on doufal, že Tai bude někdo, kdo se o ni dokáže postarat, i když to tak možná na první pohled nevypadalo. Shin bral celou věc kolem Zyenana za uzavřenou. Neměl problém s ním mluvit a dál probírat celé téma soutěže. Zye mu prozradil jen část svého projektu, pro který se nakonec rozhodl a taky s kým ho bude dělat. Shin nedokázal potlačit zvědavost a hned ho zasypal otázkami. Zye se dobře bavil a ještě víc, když viděl, jak je Tai pozoruje. Dokonce se neubránil tomu, aby to Shinovi hezky napráskal. Vlastně pomalu přešli z módu, chci tě sbalit do kroužku, buďme dobří přátele. Zye věděl, co za to může, začal totiž koukat někam jinam, k jeho smůle na osobu, se kterou to bylo beznadějné. Opravdu o tom byl přesvědčený a ano trápilo ho to. V tom taxíku totiž nevypadalo, že by to Hirotovi až tak vadilo. Je ale pravdou, že ne každý se s tím dokázal smířit. Teď už zase stojí u kamery a stejně se přistihne, že nad ním přemýšlí. Záběry a fotky, které společně vytvořili, probíral pořád dokola. Samozřejmě to maskoval za projekt, ale stejně se pokaždé zasekl na videu z taxíku. Kameraman vedle něj na něj mluví a on ho začne zase vnímat, potřebuje se naučit, co nejvíc. Zrovna probírají úhel, který zrovna Takeshimu svědčí a podtrhuje jisté detaily. Zyean sám přejde za kameru a vyzkouší si to. Je dost daleko, aby jako první viděl Senu. Překvapeně vyhlédne zpoza kamery a obočí mu jde nahoru.

"No teda." Sena vypadá naprosto dokonale, to někdo jako on dokáže ocenit. Ovšem neměl by tu vůbec být. Zyemu jen poskočí koutky a stočí zapnutou kameru za ním. Dokáže odhadnout dobrý úhel, aby byl jeho pochod ke stolu epický, dokonce se mu dostane uznalého pohled jeho školitele. Postupně se na Senu otáčí celá zasedačka a jako poslední Takeshi, který zrovna mluvil. Teď je jasné, že ho neposlouchá vůbec nikdo. Na vteřinu je vidět překvapení v jeho tváři. Pozoruje Senu celou dobu, v očích se mu zvláštně blýská a dokonce mu pravý koutek cukne nahoru. Začíná ho poznávat, přišel si pro to, co chtěl a jemu to vlastně imponuje. Co by ne, když si uvědomí, jaký věkový rozdíl mezi nimi je. Zye se kamerou se tiše pochechtává, teď by snad slyšeli i špendlík spadnout. Takeshi se pomalu narovná, aby se neopíral o stůl a klidně si počká, dokud se na něj Sena neusadí, přímo na důležité dokumenty. Sám se znovu opře se dlaněmi vedle jeho boků a podívá se mu do tváře. Za nimi se ozve tiché šeptání a trochu pohoršené poznámky. Za tohle by ve výsledku mohli Senu vyhodit, uvědomuje si to vůbec? Sází na to, že ho Takeshi nedá? A měl by pravdu.

"Zbožňuju tvoje kousky." Pošeptá mu Takeshi, když se k němu trochu víc nakloní a pak se narovná.

"A přesně o tom mluvím. Jestli má mít soutěž nějakou prestiž, je potřeba, abychom ukázali. co v nich je." Udělá několik krok tam a zase zpátky, než se znovu otočí na Senu.

"Je to mladá krev. Pánové, kteří se umí poprat o to, co chtějí a zároveň je v nich křehkost a svůdnost. Chci, aby to bylo vidět. Nic vytvořeného násilím a zároveň souboj o první místa na světle." Znovu se opře o stůl, aby byl Senovi, co nejblíže. Zatím jen jednou rukou, druhou ho vezme za bradu a přejde po ní palcem. Ostatní si nejspíš myslí, že to mají domluvené.

"Jak moc chceš být první?" Zeptá se ho s nevypočitatelným pousmáním.

"Jak moc si myslíš, že chci, abys byl první?" Řekne něco, co by mohlo ostatní dost vykolejit, ale je mu to jedno. Zye na to zírá s otevřenou pusou a vůbec nechápe, jak to Takeshi dělá, ale kruci, chce to umět taky. Asi je na školení u špatného člověka, no vážně.

Sena, Hiroto

Sena po cestě ten Zyeanův výdech slyšel a zvedlo mu to sebevědomý ještě o hodně výš. Ne, že by to zrovna potřeboval, ale tohohle se jeden nikdy nepřejí. Ví, že se na něj upírají pohledy celé zasedačky, některé možná obdivné, některé rozzlobené, ale to už k životu celebrity patří. Kromě toho se teď na ně nemůže podívat ani koutkem oka, protože je má přikované k Takeshimu a jeho reakci. Chce ji vidět a taky mu chce dát pocit, že je jediný, na kom záleží. To je samozřejmě pravda, ale je potřeba to dotáhnout k dokonalosti. A navíc mu hrozí, že by mohl dostat strach a to se prostě nestane. Takeshi se nezlobí. V jeho očích vidí zájem a taky ten nepatrný úsměv a ví, že má vyhráno. Získal si jeho plnou pozornost. Bylo to odvážné, šílené, ale nepřehnal to. Tohle byla velmi tenká hranice, mohl zničit všechno, jeho práci, tuhle soutěž, možná i nějaké osobní vztahy a on to prostě riskl. Vzápětí na to přijde šeptaná pochvala a Sena našpulí rty ve vzdušném polibku. Teď je ke všem zády, takže si to může dovolit. Nemá ani ponětí, o čem se tu před chvílí bavili, ale očividně to jde Takeshimu do karet. Začne jeho drzost otáčet v největší přednost a nakonec to vypadá, jako kdyby se se Senou domluvil schválně, aby sem přišel a všechny vyvedl z míry. To Sena úplně nechtěl, ale teď ho nepotopí a samozřejmě bude tuhle hru hrát s ním. Jinak by to už doopravdy přehnat mohl. Stačí, že budou oni dva vědět, jak to doopravdy je a vyměňovat si mezi sebou konkrétní pohledy. Sena pohodí hlavou a ohlédne se přes rameno. Konečně se může na všechny podívat. Měří si jejich výrazy jeden po druhém, dokonce se na stole pootočí, aby dobře viděli a on je skoro jako nějaká modelka k namalování. Vnímá moc dobře, že ne každý jeho vzhled obdivuje. Některým to připadalo už moc. Byl kluk, ale na první pohled tak nevypadal a často tady slyšel názor, že soutěž má ukazovat chlapecké kvality a ne někoho, kdo vypadá jako transka a nejspíš by měl soutěžit s dívkami, aby byl ve „své“ kategorii. +Zajímalo by mě, jak mi potom vyčiníš a jak mě potrestáš...+ Pomyslí si v duchu, když stočí koutky očí zase na Takeshiho. Zaskočí ho, když ho Takeshi vezme za bradu a položí mu tu otázku. Chvíli mu oplácí pohled. Tak oni si myslí, že je holka? V holkách tahle agrese po vítězství není. 

"Já už přece jsem první. Jenom to některým ještě nedošlo." Řekne mu troufale a někdo obdivně vydechne, zatímco jiný protáčí očima, protože jim připadá přehnaně sebevědomý. Sena se krátce rozhlédne a všimne si Zyeanova zaujetí za kamerou. On by mohl mít video, které by tuhle estrádu mohlo dobře prodat a malinko ovlivnit davy. 

"Soutěž už Miss sympatie má, potřebuješ ještě andělskou mrchu. Všichni nefandí těm hodným." Vysvětlí Takeshimu, proč že ho potřebuje. A pak se dveře do zasedačky nečekaně otevřou a dovnitř vejde Hiroto. Dlouhým krokem se projde okolo stolu, míří rovnou k Senovi a Takeshimu a i když ho někteří znají, nahlas nikdo neprozradí nic. 

"Snad ti ty záběry prospějí, tvoje čísla spadla." Pohodí na stolek poslední průzkum hlasování publika, kde je Sena o dvě příčky níž, než naposled. V očích mu zazáří zadostiučinění, ale vyčítavý pohled nepatří Senovi, patří jeho otci. Hiroto se ani na vteřinu nenechá přesvědčit, že tohle byla domluvená akce a některé vrkání před lidmi je prostě moc. Zároveň však vysílá jasný vzkaz, že tak, jako umí zatopit Sena, dovede i on. Sena okamžitě popadne složku, div ji nezmačká mezi prsty a zaboří do ní nos. Je to pravda! Ten kluk má pravdu! 

"Možná to chce soustředit se spíš na publikum, než na management." Pronese Hiro medově a taky se zadkem opře o stůl. Konečky prstů se proběhne po Senově koleni jako by si chtěl pořádně sáhnout, blýskne po otci pohledem a zamíří odtud pryč. Však on jim dá, taková hanba!

Zyean, Takeshi

Takeshi jen zlehka pozvedne pravé obočí, když se mu dostane vzdušného polibku. Se Senou je to vážně hrozně riskantní a on se očividně bude muset hodně otáčet, aby to neskončilo velkým skandálem pro oba. Místo toho, aby ho to začínalo děsit, jej to utvrzuje v tom, že ho opravdu chce mít u sebe. Nejspíš ho baví fakt, že si musí řádně namáhat hlavu, aby zakryl všechno, co by nemělo být viděno. Nešlo zas tolik o jeho pověst, ale spíš o Senovo místo v soutěži. Zyean je zaražený asi první dvě vteřiny. Jeho obsese vůči kameře se projeví vzápětí. Už ji zase drží a směruje tím správným směrem. Starší kameraman vedle něj zvládá jen konsternovaně zírat, asi jako zbytek zasedačky. Zye zjišťuje, že má naprosto skvělý úhel, aby zachytil drobné detaily, mez těmi dvěma, kteří právě nejspíš pohoršují přítomné muže.

"No teda Takeshi-san." Prohodí si pro sebe s nádechem pobavení, ale musí uznat, že ten kontrast mezi nimi je naprosto dokonalý. Dokázal by si představit, že by na tom z fleku postavil celý film a nebyl by vůbec krátký. Takeshi bez váhání oplácí Senovi pohled a vlastně se i dobře baví nad výrazy ostatních, když se pořádně rozhlédne. Ano, bylo to příliš, ale on nepostavil svou kariéru na tom, že by šel společnosti na ruku. Musel malinko vybočovat a tím si získal své fanoušky, i když to trvalo dlouho. Starší generaci většinou neoslovil, ale tu mladší...Byl to částečně jeho záměr, protože oni jsou jejich budoucnost. Nakloní hlavu mírně na stranu a konečně pomalu stáhne ruku z jeho tváře.

"Ano, to máš pravdu, ve spoustě věcí máš rozhodně prvenství." Prozradí mu něco, co nejspíš pochopí ze všech směrů jen on sám. Málem se rozesměje, když se v zasedačce roznese několik zakašlaní a pár pohoršeným vyjeknutí, když dojde na mrchy. Takeshi se pomalu narovná, ale neubrání se tomu, aby nesklouzl konečky prstů po Senově dlani.

"Přijde vám to příliš?" Ohlédne se na ostatní, ale od Seny se ani nehne.

"Mě to přijde akorát. Je to soutěž, ne procházka a pokud Sena myslí na to, že díky podobnému chování má možnost vyhrát, proč to neukázat. Vyvolat emoce v naší zemi je víc než nadlidský výkon. Já bych to udělal rád. Je to zakázané a jak je známo to láká úplně nejvíc." Nadhodí svou vlastní myšlenku. Nadechne se, aby pokračoval, když v tom se v místnosti objeví Hiroto. Zye na pár vteřin vykoukne zpoza kamery a vypadá trochu zaskočeně. Někde hodně hluboko ho zamrzí, že si ho vlastně ani nevšiml. Asi mu po tom ránu nestojí ani za pohled a to je vážně dost smutné. Obzvlášť, když spolu měli dál pracovat. Takeshi pozoruje Hirota, jak se blíží k nim a pak i Senu, který kouká do papírů. Zye už je zase za kamerou a pro jistotu točí, protože by se mu mohly nějaké záběry hodit. Hirotova pozornost je celá na Takeshim a ten přemýšlí, co se to tu vlastně děje. Jeho vlastní syn ho vyvedl z míry. Není naivní, aby si nemyslel, že na něm není vidět, jak se k Senovi chová, totiž jinak, než k ostatním, ale taky nečekal takovou reakci. Je mu jasné, že tu Hiro není jen tak náhodou. 

"Ještě je spousta kol před námi. Uvidíme, co se změní po jednom projektu, který bych rád vytvořil." Prozradí Hirotovi a zároveň se pokusí uklidnit Senu. Zyean mu vnuknul nápad. Podívá se na něj a ten vyhlédne zpoza kamery. 

"Máš všechno?" Zeptá se ho, jak kdyby byli předem domluvení a Zyeanovi se v očích blýskne. Není hloupý a některé věci si dokázal domyslet.

"Mám, od toho co přišel Sena, mám úplně všechno." Odkývá mu to a teď to vážně vypadá, že jsou domluvení už dávno předem. Takeshimu neuniknou Hirotovy prsty na Senově nožce. Ne, přiznává si, že se mu vůbec nelíbí, ale malinkatá, téměř neznatelná žárlivost zůstane jen v očích, nikam jinam se nepromítne. Místo něho, ale promluví Zyean. Jak kdyby měl nutkání si do Hirota malinko rýpnout za to, jak se choval ráno.

"Všechno šlo naprosto podle plánu." Ozve se a krátce zakotví pohledem na Takeshim, který nedá najevo, že si nic z toho nedomlouvali.

"Jeden by skoro řekl, že dokážete přesně odhadnout, co kdo udělá." Složí Takeshimu kompliment a ten jen zavrtí hlavou.

"Ne, to opravdu neumím. Jen bych spíš řekl, že expert na Hirotovo chování budeš spíš ty, když si vzpomenu, jak jste se skvěle bavili v taxíku." Podívá se upřeně Zyeanovi do očí, než stočí pohled na Hirota.

"Už odcházíš? To přece nemusíš, místo tady máš jistě taky." Nabídne mu. Zyeanovi začne docházet, že to Takeshi je dostal ten večer zpátky do hotelu, tudíž nejspíš viděl, co tam Hiroto prováděl a to, co má Zyean natočené.

"Ne to určitě nejsem." Odpoví Takeshimu s nádechem pobavení.

"On není ten, kdo by si někoho pouštěl příliš blízko, i když to tak možná vypadalo." Poslušně mu vyvrátí jeho názor a koutkem oka pozoruje úhel kamery a trochu ji přiblíží na Hirota, kdyby se náhodou chtěl otočit. Na jeho reakci je vážně zvědavý.

Sena, Hiroto

Sena nakloní hlavu mírně k rameni, když mu Takeshi řekne to s tím prvenstvím. Není si vůbec jistý, o čem všem mluví, ale rozhodně by o tom rád zjistil víc a v jeho očích jasně zaplane. Takeshi má podle něj pravdu, byla to soutěž a jak se osvědčilo už v antickém Římě, publikum chtělo krev. Japonsko sice dlouhodobě ujíždělo na kultu roztomilých andílků, ale podle něj už toho bylo dost. Holkám krvelačnost moc neslušela, ale tohle byla klučičí část a tak by se mezi sebou měli trochu servat. On se toho nebojí, ale nesmí to přehnat, aby nedopadl jak oblíbení záporáci ve filmech. Měli početnou fanouškovskou základnu, ale vždycky tu menší. Musí na to jít rafinovaně, přesně tak, jak Takeshi říká, cílit na to, co je zakázané. Ne na podrazy a zlou krev, ale na provokaci a tabu ve společnosti. Jednou z nich je kluk, co vypadá jako holka. Kdyby se postaral o horké sny publika, tak by to šlo. Nejspíš na to půjde přes erotiku. Miss sympatie by to nedokázala, možná za ním půjdou puritáni, ale většina bude chtít vidět to, co si doma a mezi sousedy nikdy nedovolí. Hiroto se zastaví jen malý kousek od nich a zase se otočí čelem k otci. 

"Potřebuješ další projekt, abys ho dostal dopředu? Není to trochu proti pravidlům?" Tady to říct může, je to zasedačka ohledně dalšího průběhu natáčení a určitě není jediný, kdo si to pomyslí. Sena nafoukne tváře a zamračí se na něj. Kdo je tenhle kluk, co Takeshimu tyká? Vypadá nějak mladě, aby mohl tolik mluvit do podobných záležitostí? Jako většina lidí a všech soutěžících ani on netuší, že jde o rodinu. Sena by ho tipoval na někoho podobného zaměření jako je Zye, ale tak to asi není a najednou se zatváří opatrněji. Tuší, i když vlastně ještě neví co. A pak Takeshi osloví Zyeana. Sena se ohlédne a uvidí ho za kamerou. Nemá ani ponětí, co Takeshi chystá, ale ať je to cokoliv, těší se na to a cítí v tom naději. Podívá se tam i Hiroto a na několik dlouhých chvil utkví pohledem na Zyeanově tváři. Ten večer se spolu nesešli, aby probrali svoje záběry a fotky. Hiroto byl pořád dotčený za jeho troufalá slova o tom, že neví, jak co má. Přivře oči a pokouší se odhadnout, jestli se vážně přepočítal nebo na něj ti dva něco šijí. Zye si přisadí, že jde o plán, ale Hiroto stejně nepochybuje o tom, že Sena je ten, s kým jeho otec má nebo chce mít nějaké pletky. A teď ho všem na očích tlačí skrze soutěž nahoru. To nepopřou! Další otcova slova mu vyrazí dech. Nemá ani ponětí, proč má potřebu ho teď shodit přede všemi a na celý svět vytroubit, že on a Zye snad společně něco měli. On tady taky nekřičí, že souloží s málem nezletilými, jenom dává mezi nimi najevo, že o tom ví a že je to tenký led. Vrátí pohled na otce a v tom jeho se divoce zablýská. Rozhodně je v tom něco, co nemá po něm, ale spíš po matce. Takeshi to sice neřekl zase tolik otevřeně, ale Hirotovi to tak připadá. A kromě toho si i on domyslí, kdo a co. Pomohl jim do postele? Povedený kanadský žertík, jen co je pravda. 

"Alespoň vím, koho vinit za zpackané vztahy i školní práci." Řekne otci, protože za tu jejich hádku může on. To už Senovi málem slézají vlasy, když vidí, jak ten kluk s Takeshim mluví. To není jenom tak. Éterem opět zazní Zyeanův hlas a kupodivu pronáší něco, co Hirota spíš zachraňuje, než dál shazuje. Zase se pomalu otočí na něho a ještě jednou si dlouze prohlédne jeho tvář. 

"Jakmile divák vytuší, že tahle soutěž je dávno vyhraná předem, máš po soutěži. Bylo to jen přátelské varování, i ty potřebuješ sponzory." Řekne nakonec. 

"A ty dobré kontakty tak bacha." Varuje i Zyeho a znovu se otočí k odchodu. 

"A ty se tak moc staráš o Takeshiho blaho, protože ti na něm záleží nebo čemu vděčíme za tvoje varování a prorocké předpovědi?" Ozve se Sena a jeden muž v křesle vyprskne smíchy, což maskuje za zakašlání. Hiroto se zastaví a má pocit, že do něj vjel blesk. 

"Někdo, kdo může hodně ovlivnit tvou budoucnost, Sena-chan..." Řekne, aniž by se otočil a pak odejde z místnosti. Protože je ještě pořád jediným dědicem svého otce a jednoho dne bude mít slovo nad spoustou věcí. Pokud se ten kluk chce motat okolo jeho táty, měl by s ním raději vycházet… Sena si v první chvíli vynadá, že se neovládl, když měl to tušení, ale už to nejde vzít zpátky. Stalo se a nejspíš tady má prvního pořádného nepřítele.