Sena
"Mám tam hodně špatných věcí." V tuto chvíli se tak vůbec necítí a málem mu odpověděl, že v ní nic takového nemá, ale on chce přece víc, mnohem víc a tak řekne cokoliv, aby to taky dostal. "Dělat všechno první, dělat všechno po svém..." Vede si svou, jenže Show je velmi cílevědomý a nenechá se jím zase tolik ovlivnit. Tohle se mu bude taky hodit, ale Senu momentálně začíná zlobit, že to aplikuje na něho.
"Cože?" Vyjede po něm, když začne mluvit něco o občanech a v očích se mu divoce zablýská. Dokonce se u toho zvládl pozvednout na předloktí, ale hned zase padne zpátky na záda.
"To vůbec nezkoušej." Varuje ho. Sestřičky by pak mohly skončit s nůžkami a skalpely zabodanými v zádech. Jakmile je Showovo dráždění prostě až příliš a on mu málem způsobil cosi nepříjemného, ucítí, jak zesílí tlak Showových dlaní na jeho boky a víc ho tak omezí v pohybu. Ještě víc to vydráždí jeho prožívání. Chce se osvobodit a zároveň je mu příjemné, že se s ním Show pere a snaží se mu v tom zabránit. Pak nastane chvíle, kdy se neděje prostě vůbec nic. Sena se přiměje otevřít oči a zjistit, jestli to nepřehnal, ale ve stejný okamžik se k němu Show zase vrátí a vinou té přestávky se Sena vypraví rovnou na soukromý let do vesmíru. Před očima mu zatančí hvězdokupy a ani si neuvědomuje, jak se u toho stihl zpotit a to se ještě vůbec nic nestalo. Tedy stalo, ale on pořád leží na zádech. +A kde bys chtěl být, když neohneš kotník?+ Připomene mu jeho škodolibé já, ale nestihne se nad tím ani zamračit, protože jím momentálně rezonují ty nejkrásnější pocity. Všechno je tolik jiné, když je s tím, koho miluje. Ve tváři mu sedí spokojený úsměv a nechává se unášet ještě dlouho, než je ochotný oči zase otevřít a podívat se do tváře svého milého. Namotává si při tom pramen vlasů na prst.
"Nikdy bych si nemyslel, že přede mnou poklekneš zrovna takto." Zašeptá. Tohle byla spíš jeho role… tedy… myslel si to.
"Máš nádherné rty." Složí mu kompliment.
"Šikovné." Kousne se jemně do spodního rtu a ani trochu se nezačervená.
"Vážně?" Rozesměje se zvonivě a na okamžik vypadá skoro roztomile. Nikdy se moc nerozpakoval, to byla pravda, ale taky v těch chvílích sám sebe moc nevnímá a tak je dobře, že se jeho projev Showovi líbí, protože Sena by ho nedovedl moc kontrolovat. Zatají dech, když se Show rozhodne konečně připravit o vršek. Je o něco méně hubený, než Saga, i když pořád dost. Sena se nemůže dočkat, až se ho dotkne a tak po něm hned natáhne ruce. Jsou to chtivé doteky, lačné poznat svého miláčka opravdu důkladně.
"Jsi krásný." Řekne mu s upřímnou spokojeností.
"Skoro jako na zakázku." Zasměje se tiše. Show nekončí, nebude tohle svlékání prokládat dalším trápením a tak si Sena nenechá ujít ani jediný pohyb, když přichází i o kalhoty a brzy mu ukáže sametové křivky jeho klína. Nemůže se rozhodnout, jestli ho chce víc vidět zepředu nebo zezadu a připadá mu, že každá vteřinka navíc je prostě moc. Chtěl tohle shledání učinit mnohem romantičtějším, ale všechno se mu to vymyká z rukou. Když se Show začne vracet k němu, břicho se mu zachvěje trémou. Jeho tělo příjemně hřeje a on ho chce mít co nejblíž sobě. Volnou rukou ho za bok přitiskne k sobě, tu druhou na něj alespoň zlehka položí. Neví, jestli kdy kdo měl sametovější pokožku, než Show. Připadá si jako kůň s klapkami na očích. Nedovede nic, jen vidět cíl před sebou a běžet, co to dá. Show mu tolik popletl hlavu. Brzy ucítí v klíně i jeho zkoumavé prsty. Po tom vrcholu je jediný dotek skoro moc a Sena má z počátku snahy mu utíkat, ale nemá kam a navíc Show zaměstnává jeho rty. Pak se Showova ručka posune ještě víc dozadu a poprvé se dotkne o něco tajemnějších míst. Sena to nevydrží a znovu nechá vyznít svůj hlas.
Show
Nejradši by se rozesmál nad Senovým žárlením. Bylo to roztomilé, ale něco mu taky říká, že by si měl dávat pozor, aby mu nedal důvod některé věci uskutečnit. Ne, on se určitě nebude ohlížet nikdy jinde, už to není potřeba. Svoje párty si dost užil a teď už má stejně oči jen pro jedinou osobu a ta je tu právě s ním."Vyhrožoval jsi a vůbec ne pěkně." Snaží se tvářit vážně, ale koutky mu cukají. Jemu se to rozhodně líbí. Někde uvnitř ví, že potřebuje cítit, jak na něm Senovi záleží a že ho nikomu dát nechce.
"Nebudu, dokud se budeš tvářit přesně takto." Slíbí mu, věrnost. Možná to zkusí, jakmile bude mít pocit, že něco mezi nimi slábne, jen pro pocit, že je to pořád stejné. Spíš ale počítá, že se to nestane a sám udělá maximum proto, aby to měl Sena stejně. Bude se o něj starat, dá mu, co jen bude v jeho silách, aby si to Sena nikdy uvědomit nemusel. Pořád ho má před očima, jak si užil vrchol a tím se ještě víc ujistil, že ho na něj chce dostat ještě minimálně jednou. Byl dokonalý a je jasné, že se mu o něm bude i zdát. Sám nechá víčka malinko klesnout, když ucítí první doteky na svém těle. Je to příjemné, nechal by ho dělat podobné věci hodně dlouho, ale to si jistě ještě užijí. Teď mu chce být, co nejblíže to půjde.
"Taky jsem si nemyslel, že bych toho pro někoho byl schopný, ale když tě vidím, udělám to klidně znovu a mnohem pečlivěji." Slíbí mu bez váhání postupné vylepšování svých schopností a bude trénovat dnes a denně, aby Sena nemohl přemýšlet nad ničím jiným, on sám nejspíš nebude a to by mohl být trochu problém. Zatím mu to vůbec nepřekáží.
"Díky za kompliment. Vlastně jsem ti chtěl říct něco podobného a věřím, že jsou zkušené, ale chci se nechat zničit, až budeš úplně v pořádku, dneska je to na mně a těším se na to." Ujistí ho, že si na jeho fyzické zdraví milerád počká. Ostatně věří tomu, že před sebou mají ještě spoustu let. Kdo ví, co je čeká, ale v tomto ohledu dokázal být optimista. Oba přežili útěk shora, tady jsou svobodní a snad jim bude přáno.
"Budeš ještě hlasitější? Můžu se o to pokusit." Provokuje Senu klidně dál, aby mu potvrdil, že se mu to opravdu líbí.
"Kdo by nechtěl takovou vizitku? Víš, jak moje ego poleze nahoru, jakmile odtud vyjdeme." Je to sice pravda, ale není to ten hlavní důvod, proč by to dělal. Chce pro Senu to nejlepší a pokud bude ještě hlasitější, jenom dobře. Vidí přece jeho tvář, tohle by snad nikdo nedokázal udělat úmyslně. Možná byl naivní, ale vážně tomu věří. Po Senově komplimentu se upřímně usměje a odívá se mu do očí.
"Takže to mám brát tak, že sis mě takové přál, to proto jsem tady?" Neodpustí si menší popíchnutí, aby ho přinutil říct ještě něco, ale pak jeho výraz zněžní. U toho už bloudí prsty kolem jeho vchodu nehodlá mu dát na chvíli pokoj. Jen ať si to pěkně užije. Sám už nechává svůj hlas vyznít do místnosti, když ucítí mnohem víc Senovu hebkou dlaň na svém těle. Znovu se pohne boky proti němu a na chvíli vytáhne ruku, aby si navlhčil prsty a vrátí se dolů, aby začal objevovat netušená zákoutí Senova nitra. Nejdřív jen velmi opatrně a dost se snaží, aby to nebylo nepříjemné. U toho pečlivě kontroluje výraz v jeho tváři, aby zachytit byť jen náznak něčeho, co se mu nelíbí. Podvědomě se vrací k místům, na která Sena reaguje mnohem víc. Jakmile cítí, že je dostatečně připravený, začne se kradmo rozhlížet, než najde složenou deku a k tomu jeden polštář navíc. Sáhne po nic a podloží mu ovázanou nožku, aby ji měl dostatečně vysoko a zároveň ho to nebolelo. U toho stíhá ještě několik polibků na jeho kůži, než se vrátí boky k těm jeho a začne zlehka zvedat tu druhou.
"Nikdy jsem nikoho nechtěl, tak jak tebe a mám obavy, že po dnešní noci, to bude ještě horší. Ne, nebojím se, těším se na to." Pošpitá mu do rtů, než si je znovu ukradne díky láskyplným a už i vášnivým polibkům, které neztrácí nic na lehkosti. Velmi opatrně se pohne proti jeho bokům a začne něžně dobývat jeho nitro. Sám už neuhlídá svůj hlas a intenzivnější povzdechy.
Sena
No ano, vyhrožoval a klidně to udělá zase. Koneckonců na to měl nejlepšího učitele – Manu. "Tobě to imponuje!" Obviní ho se smíchem a hravě ho plácne do ramene, ale tím líp. V opačném případě by si asi neměli co říct. Mnohem pečlivěji… pro pána co ještě chce Show dělat pečlivěji? Sena už teď nemůže dýchat a podle jeho miláčka to ještě snese vylepšení?
"To asi budu." Připustí, když se ho Show zeptá, jestli ještě přidá na hlasivkách. Konec konců na to hlavní ještě nedošlo a on už si dělá představu, jaké by to mohlo být. Musí se znovu rozesmát. Tak Show by chtěl, aby byl Sena co nejvíc slyšet a společně tak rušili noční klid, jenom aby všichni věděli?
"Saga tě bude strašně nenávidět." Tedy za předpokladu, že má ložnici někde na tomto patře, ale možná, že ano. Proč by ji měl někde úplně jinde? Takové rozložení by nedávalo moc smysl.
"Spíš jsem ti chtěl do hlavy zasít pochybnosti o tom, jestli třeba nejsi ze zkumavky, ale vybral sis z toho to hezčí." Vrátí mu to hned zpátky, ale s rodiči jako měli oni by to snad i byla lepší varianta. To je konec veškeré jejich konverzace, protože v tu chvíli už se Show pomalu dostává dovnitř a on se dovede soustředit jenom na to. Zatíná prsty do jeho ramen, okusuje svůj spodní ret, dokud na něm není krvavá stopa a propíná se celým tělem proti němu, dokud s tím vším Show neskončí. Sena je dost rozpálený na to, aby mu jen tak nevychladl a zamlženýma očima ho sleduje, co to dělá. Jeho počínání je velmi ohleduplné a Sena se na něj láskyplně usměje, když mu Show podloží nožku. Je to příjemné a opravdu ho nic nebolí. Jakmile ho má zase zpět ve své náruči, pevně ho obejme. Cítí, jak Showovy boky klesají dolů, těší se na ně a nebojí se ničeho.
"Jsi sladký." Řekne tiše na jeho kompliment, než se jejich rty zase spojí a společně s nimi i jejich těla. Je to neskutečné, jak snadno s ním splyne v jedno, jak přirozené mu to připadá. Dokonale se v něm ztratí a podaří se mu to, co chtěl na začátku. Nechá se jím pohltit, zapomene na všechno a prostě jenom existuje. Připadá mu, že to trvá dlouho, celou věčnost, co spolu plují oceánem touhy. Jako by jejich podstaty a těla vůbec nikam nespěchaly a oni měli všechen čas světa na to, aby mohli být spolu. Sena nikdy nic podobného nezažil. Vždycky měl pocit, že to neskutečně pěkné na milování je hned pryč, že jet o jen pár pomíjivých minut, ale teď jako kdyby upustil všechny svoje strachy a obavy a dokonale splynul s existencí všeho. Nakonec si dovolí nechat se vynést na další vrchol. Je to jako byste se dívali na svět z té nejvyšší hory. Je tu ticho a dokonalý klid, který naplňuje i jeho nitro a on ví, že je tady správně. Takhle to má být. Se Showem. Nikdy jinak.
"Mraky jsou přímo pod námi." Řekne zdánlivě nesmyslně jako by Show mohl stát vedle něj a dívat se na tu nádheru společně s ním.
"Musíme pomalu dolů." Řekne mu a má pocit, že jeho vědomí bere Showovo vědomí za ruku a společně se vracejí do skutečného světa. Teprve tehdy otevře oči a upře modrý pohled z prázdna na stěnu někde nad nimi. Nemá ani ponětí o tom, jak hlasitý byl nebo nebyl. Někde v koutě tikají nástěnné hodiny. Show hlasitě a rychle oddechuje, je celý zpocený a Sena taky. Posune zrak do jeho očí.
"Vypadáš šťastně." Usměje se na něj a zdravou rukou mu odhrne mokré vlasy z čela. Pořád ho u sebe drží a nechce, aby se příliš vzdaloval. Kdyby se jen malinko poposunul na bok a on s ním, Sena by tak mohl klidně usnout. Nožku už má nahoře, tak co by mu chybělo? Je neskutečně unavený, ale ne tak, aby okamžitě zavřel oči. Chce se na něj dívat, jen ještě chvíli. V pokoji je sice tma, ale jeho paměť a linie Showovy tváře mu dokreslují jasný obraz.
Show
Nepatrně se pousměje a je to skoro nevinné, kdy ho Sena obviní, že se mu to líbí. Komu by se to nelíbilo, jen ať s tím nekončí a dál pokračuje. Tak si to klidně užijí oba dva. Je znát, že Sena taky nemá nic proti. V podobné chvilky ho ujišťuje, že se v ničem ani trošičku nespletl. Vyhovují si ve všech ohledech a pochybuje, že se to kdy změní. Pohladí špičkou nosu jeho tvář, když připustí, že by mohl být ještě hlasitější. Opravdu se na to těší, ale přece jen se v jeho očích objeví stín, když mu připomene Sagu. Je znát, že mu to není jedno a že mu kamaráda líto."Nechtěl jsem mu tě ukradnout. Nebyl to můj záměr, jen ti nešlo odolat." Přizná se k tomu, že ho to mrzí. Podle něj ale Saga viděl, jak moc mu na Senovi záleží a že to nebylo sice intenzivnější, než jeho starost, ale prostě jiné a taky v zajetí jiných citů. Podvědomě věří tomu, že by to samé mohl mít Saga s Manou, jen to u nich bude asi mnohem složitější. Musí nejspíš zahodit trochu své hrdosti, uraženosti a ega. Saga určitě a Mana…Tolik ho nezná a stejně má pocit, že to s ním nebude jednoduché. Možná by si s ním měl promluvit, až bude mít chvilku, ale má obavy, že v nejbližších dnech na to nebude mít čas. Kdo by se taky staral o Senu? Je přece zraněný.
"Už mě trochu znáš, Sena-koi. Měl bys přece vědět, že já si vždycky vybírám to nejlepší." Zaobalí to do dalšího komplimentu na jeho osobu. Ne, on se jeho dobíráním jen tak nenechá vyvést z míry, i když se jeho Miláček dost snaží. Nakonec si z toho udělají skvělou hru a budou se tím bavit celé dny a on se bude celé dny snažit, aby mu to podobným způsobem vracel. Ne jako provokaci, ale něco hezčího.
"Ty ani trochu netušíš, co se mnou provádíš." Skoro to zní jako povzdech, ale hodně zamilovaný. Kdyby Sena jen trochu tušil, jak ho mění, aniž by si to uvědomil. Udělal z něj někoho, kdo se dokázal zamilovat a to si nikdy nikoho nepřipouštěl k tělu. Prostě nepotkal tu správnou osobu. Teď je tu s ním a všechno se zdá úplně jiné, mnohem krásnější a světlejší. Jakmile se ocitne prvními milimetry uvnitř jeho těla, z jeho hlavy zmizí úplně všechny myšlenky. I kdyby se nedostali do nového domova, pro něj přišla ta pravá svoboda právě teď. Nepotřebuje luxusní domy, nepotřebuje drahé věci, i když si je vždycky užíval, stačí mu jen Sena, jeho tělo náruč a hlavně…Srdce. Sám ho do této chvíle dává a ano, je to mnohem lepší, než cokoliv jiného. Pořád nezrychluje, nechává se unášet na motýlích křídlech, která je oba nesou daleko za hranice všedních dnů. Ten okamžik už snad nemůže být kouzelnější. Slyší Senův hlas z dálky, jeho příjemnou barvu a dává mu najevo, jak moc se mu to líbí. Sám už hlasitěji sténá a ví, že od vrcholu není daleko. S posledním přírazem, se vydá na další cestu, ze které se vůbec nechce vracet, ani Senova první slova, ho z ní nedostanou zpátky.
"Mohl bych se na ně koukat celou věčnost a dolů se mi nechce." Podaří se mu vydechnout, aniž by tušil, co přesně se v Senově mysli odehrává. Nejspíš tam má něco podobného, možná proto pro něj nebyl problém odpovědět. Skloní se, aby ho mohl zlehka líbnout a pak už si ho prohlíží. U toho klesne pomalu na předloktí, aby mu mohl být ještě blíž.
"Jsem šťastný, víc už to snad ani nejde." Kývnutím hlavou mu ještě poděkuje za jeho slova.
"Co se stane, když tě pro dnešek nebudu pouštět?" Zeptá se, ale na odpověď nepočká. Znovu ho procítěně políbí a pomalu se společní s ním přesune na bok a dokonce se mu podaří neopustit jeho nitro.
"Posunu se ještě kousek, aby ses vyspal." Nabídne mu, ale je mu vidět na očích, že by to nejradši nedělal. Natáhne ruku za sebe, aby sáhl po další dece a přehodí je přes jejich těla, aby jim náhodou nebyla zima.
"Jen klidně odpočívej. Postarám se o to, abys klidně spinkal a věř mi, že zničím každého, kdo by tě chtěl budit." V očích se mu blýskne. Nebylo by to hned a nejspíš ani násilím, na to nebyl stavěný, ale věří tomu, že by si našel cestičku, jak svá slova splnit. Trochu povytáhne bradu a líbne ho na čelo.
"Dobrou noc Sena-koi a sladké sny." Popřeje mu s jemným pohlazením konečky prstů po tváři a u toho starostlivě odsouvá prameny z jeho tváře.
Žádné komentáře:
Okomentovat