Sena
Sena se na Sagu znovu účastně podívá. Sám se kdo ví proč necítí nijak podvedený, ale to je proto, že jeho láska patří nakonec Showovi. Co kdyby se býval zamiloval do Many a teď by zjistil, že mu Mana sice pomohl a zachránil ho, ale nic k němu necítí a v podstatě mu lhal? To by záleželo, co všechno si naslibovalo a navrkali. Mana býval se Sagou hodně sám, Sena netuší, co všechno mezi nimi proběhlo. Ale kdyby některé věci říkal jen proto, aby se udržel na své pozici, asi by mu to teď pěkně opepřil a tak se Sagovi opět nediví a zjišťuje, že vlastně asi rozumí spíš jemu, než Manovi. Jenže Mana vystupoval jako někdo, kdo k životu nepotřebuje ani jednoho z nich. Bylo to tak nebo to byla jenom pečlivá maska? V jeho mrtvých očích se dalo vyčíst jen máloco. Saga se zlobil… doufal, že se jejich vztah dostal tak daleko, aby si ve všem mohli věřit, ale v téhle době a s cílem, jaký měl Mana, se vlastně nikdo nemohl divit, že to Mana raději neřekl. Nešlo jenom o něho, ale o osudy všech, pro které pracoval. Snad to Saga jednou přijme. "Poslal tě do háje, když šel pro mě?" Nechápe Sena už vůbec nic. Pokud je to tak, pak asi Mana opravdu neměl zájem. Smutně se podívá do země. Je mu to opravdu líto. Viděl Manovu ruku, jak svírala tu Miyaviho, přece věděl, že v něm nějaké emoce jsou… Kdyby tušil, že náramek, který měl, je od Sagy, hned by Sagovi řekl, že ho nosí, ale on to netušil. Sena vidí, že Sagovi to není fuk ani trochu a když se objeví Hideaki, nejraději by ho požádal, aby za Manou pustil nejdřív jeho, ale možná by se do toho nakonec neměl plést.
"Show má pravdu. Jestli je tady zaměstnaný kvůli podobným úkolům, tak musel třeba nejdřív do kanceláře. Slyšel jsem, že šéf je hodně přísný, i Tora s ním měl problémy." Řekne mu naléhavě, ale Saga si nedá říct. Byl hrozný paličák a jeho hrdost byla snad ta největší jakou kdy viděl. Zarazí ho, když Saga Showa pošle skoro do háje, tohle si podle něj Show nezaslouží, ale stavět se Sagovi do cesty, když je jako býk, nemá nejmenší smysl. Proti své vůli se nepatrně začervená, když mu Show nepatřičně zašeptá do ouška, co by chtěl vedle dělat, zatímco tady teď řeší tohle. Kruci… i on by chtěl, ale mají tady velký problém. Hideaki očividně čeká na Sagu na chodbě, ale Saga se zlobí a za Manou jít nechce. Sena si všiml toho pohledu v Hideakiho očích. Mana něco chystá, je si tím jistý. To proto potřeboval čas?
"Saga-chan, možná… se chtěl jenom převléct, víš? Mě umyli a převlékli na ošetřovně, ale kdybys nás viděl, když jsme dorazili, byli jsme opravdu špinaví a docela jsme páchli." Ano, i on!
"Třeba se mu před tebe jenom nechtělo takhle?" Rozhodí rukama. I tak jednoduché může být vysvětlení. Saga byl z prominentní vrstvy, pořád čistý a krásný, co když se Mana prostě jenom styděl? I když ten se asi nestydí nikdy, ale tak… chtěl se líbit? Není to k ničemu. Saga odejde a nechá je tak. Na chodbě je slyšet kroky a pak dlouhé ticho. Jsou sami… asi na dlouho. Sena se pomalu otočí na Showa. Je mu to všechno líto a zároveň… Prostě protáhne paže okolo jeho krku a pevně se k němu přitiskne i s tím obvazem. Tiskne se k němu dlouho a vší silou, protože teď už může. Mírně se odtáhne, ale jenom proto, aby se mohli políbit a i ten polibek trvá nekonečně dlouho. Je to vlastně poprvé, co může takto nespoutaně ochutnávat Showovy rty.
"Zkusím to." Řekne mu a pak shlédne na svou nohu.
"Můžu se do tebe zavěsit?" Připomene mu, že se mu chodí velice špatně. Krátce se podívá na kolečkové křeslo, které tady stojí, ale nechce se mu ho dál používat, není přece mrzák. Když mu Show pomůže, ten kousek vycházkovým tempem nějak dojde.
"Já jsem totiž spadl z vysoké římsy. Myslím, že mohla mít tak dva metry..." Začne mu vyprávět, když společně vyjdou ze dveří. Show nejspíš ví, kam jít. Rozhlédne se, ale chodba je vážně prázdná.
"Dostihli mě mutanti, tak jsem tam před nimi vylezl, ani nevím jak. Čekali. Věděli, že když počkají dost dlouho, nakonec spadnu, nejpozději hlady v nějakém delíriu. Kdyby Tora nepřišel..." Ustaraně se podívá na Showův profil.
"Nezachránil bych nikoho, nevím, co jsem si myslel." Zavrtí sám nad sebou hlavou.
Show, Saga
Saga moc dobře slyšel všechno, co mu Sena řekl. Uvnitř něj právě probíhá hotový chaos. Z jedné strany by za Manou nejradši šel rovnou a z té druhé se ozývá jeho hrdost, která mu říká, že by tam rozhodně chodit neměl. Zatím dost vyhrává. U dveří se naposledy ohlédne na Senu a téměř neznatelně pozvedne koutky. Mělo to být asi něco na způsob, o mě si nedělej starosti, já to přežiju. Ne, rozhodně nemíří za Manou a dál si stojí na svém přesvědčení, že tam ani nepůjde. Jak dlouho mu vydrží…Hideaki má asi smůlu, jestli ho měl přivést. Jestli tam vůbec půjde tak sám od sebe, ne že mu to někdo řekne. Show ještě chvíli kouká na dveře, ale nevydrží mu to dlouho. Jak by mohlo, když má u sebe Senu."Popravdě…Tentokrát si nemyslím, že by za tohle mohlo oblečení nebo sprcha." Rozhodne se jít se svými myšlenkami ven, dokud mu nějaké zbydou. Po Senově polibku, už nemá vůbec žádné kromě nich dvou.
"Sena-chan." Broukne tiše, když se od něj konečně zvládne odtrhnout. Krátce ho pohladí po tváři, než jemně přikývne.
"Samozřejmě." Místo toho, aby se Sena jen zavěsil, vezme ho kolem pasu a přitiskne víc ke svému boku.
"Tohle mi přijde mnohem příjemnější." Usměje se s blýsknutím v očích. Ani on nemyslí na křeslo. Možná by to bylo pro Senu lepší a pohodlnější, z druhé strany chápe to, že se mu do něj nechce. On by taky dobrovolně nešel. Podívá se na něj skoro vyděšeně, když mu prozradí, proč je zraněný. Před očima má jeho tělo, jak letí k zemi a je jasné, že z toho nakonec bude mít ještě noční můry.
"To je příšerné." Nakrčí obočí, když prochází chodbami a vede ho k jejich společnému pokoji.
"Nedokážu si ani představit, jaké to tam dole musí být. Něco málo jsem viděl a ti nahoře…Doteď jsme žili jen v iluzi toho, co se děje jinde. Slyšel jsem vyprávět o mutantech, dokonce těch, kteří létají. Neměli bychom bojovat proti sobě, ale snažit se zacílit na ně. Kdo ví, co se stane, až se jich objeví ještě víc." Přemýšlí nahlas a má sto chutí to těm nahoře pěkně omlátit o hlavu. Ano i svému otci a všem ostatním.
"Mrzí mě, že jsi to musel prožívat, neměl jsem tě tam vůbec pouštět." Přesune vinu na sebe.
"Viděl jsi v tom naději, chtěl jsi zachránit Sagu. Nikdo z nás si nedokázal představit, kam tě posílá." Sevře víc jeho bok, než ho líbne do vlasů.
"Všechno dobře dopadlo, to je to hlavní. Dostali jsme se do bezpečí, na ničem jiném nezáleží. Teď už tě nikam nepustím." Ujistí ho, že pokud nebude sám chtít, zůstane s ním.
"Víš, chvíli jsem si přál, abych to byl já, kdo pro tebe půjde. Věděl jsem, že tam někde jsi a stejně jsem nic neudělal, jen tu čekal, až mi tě někoho jiný přivede. V tomhle ohledu a mnoha jiných, co se přežití týká, jsem k ničemu." Povzdechne si.
"Ale už na tom pracuju. Už se nestane, abych tě nedokázal ochránit, opravdu." Slibuje mu tu trochu jako malý kluk, ale nemůže si pomoct. Ta neschopnost, stejně jako strach o Senu…Obojí bylo nesnesitelné.
"Jsme tady. Promiň, přerušil jsem tě. Můžeš vyprávět dál." Pobídne ho, když otevře dveře a pomůže mu do nich první. Všude je v rámci možností naklizeno, věci srovnané a na stole plápolající plamínky svíček. Moc jich to nesehnal, ale i těch pár tuhle díru dost dobře změnilo.
"Rád bych se o tebe postaral mnohem víc, ale tohle je teď všechno, co mám." Pokrčí zlehka rameny a pomůže mu až ke stoličce, aby ho na ni pomalu usadil. Přidřepne si k němu s dlaněmi položenými na jeho stehnech.
"Pro mě je teď nejdůležitější, že bych mohl mít tebe, tedy…Pokud mě budeš chtít." Pozvedne nepatrně obočí, než sáhne do kapsy.
"Podařilo se mu umluvit jednoho kluka, aby pro mě něco vyrobil. Nejsou to moje hodinky ani nic podobného, ale…" Vytáhne z kapsy dlouhý řetízek a na něm se houpe malá holubička. Je z kovu, ale je to velmi precizní práce. Zdá se, že ten co to dělal, se podobnými věcmi hodně baví.
"Jsi svobodný, Sena-chan. Už ti to nikdo nevezme." Podívá se mu pomalu do očí, jak kdyby pořád čekal, že ho odmítne. Ta nejistota, která se u něj objeví…Není na ni zvyklý, ale nepřekáží mu. Uvědomuje si, že o hodně přicházeli, když s otroky podobné pocity neměli. Už se toho nechce vzdávat.
Sena
Cesta přes chodbu naštěstí není daleká a oni trochu působí dojmem páru, který si vyšel na lázeňskou kolonádu. Obsah jejich rozhovoru ale zdaleka není tak odlehčený, jak by se zdálky mohlo zdát. "Je to tam…" Na chvilku se odmlčí.
"Je tam úplná tma a ty se bojíš rozsvítit, protože můžeš přilákat věci, o kterých ani nevíš, že existují. Oni tě cítí i bez toho, ale nedej bože by ses škrábl. Cítí to na kilometry a přijdou. Dole toho není zrovna moc, co by mohli jíst. Nic tam neroste, voda je toxická a je tam hrozná zima. Podle mě se ty věci rychle vyvíjejí a adaptují na nové prostředí. Celkem špatně vidí, ale moc dobře slyší, takže musíš jít opravdu nalehko nebo být schopný se s nimi vypořádat. Netušil jsem, že je jich tam tolik, že jsou tak moc na kraji. Myslel jsem, že je spíš náhoda, když se s nimi potkáš, ale přišli opravdu rychle. Podle mě to nebude trvat dlouho, až poznají, kde je východ a počíhají si na někoho, kdo ho otevře. Jako když jsme ho otevřeli my, Show-chan. Měli jsme velké štěstí, že na nás rovnou neskočili. Když přišel Tora, vrhli se na něj, ale víc si nepamatuju. Po cestě tunelem jsme žádné nepotkali, ale další skupina nás doběhla, když jsme lezli nahoru. Bylo to vážně jenom o vlásek. Neumí šplhat. Zatím. Čekali, jestli nespadneme. Museli cítit krev z toho prvního konfliktu." Shrne mu, co se dole dělo. Jestli už umí i létat… Mutace jdou hodně rychle.
"Já myslím, že Rada tohle všechno ví. Drží vás v představě světa, který existuje jenom tam, daleko od reality dole. Neukáže vám, v jaké bídě lidé žijí, ani jaké problémy se hromadí v pustině. Plýtvá posledními zdroji, dokud ještě nějaké jsou. Nevím, co chtějí dělat potom, až všechna voda dojde, až nebude nikdo, kdo by jim sloužil, zdecimuje je nějaká nemoc nebo taky zmutují. Čím budou mutace chytřejší, tím spíš se za nimi nahoru dostanou." Řekne vlastní úvahu. Je velmi mladý, podobným věcem zase tolik nerozumí.
"V jednom to ale bylo dobré." Usměje se na jeho profil.
"Lidé jako vy jsou vzdělaní. Všichni ostatní tam dole dávno na všechno zapomněli. Neumí ani číst a psát, natož dějiny nebo chemii. Když lidé zapomenou vzdělání, upadnou do věku temna. Lidi jako ty a Show, jsou pro ně nepostradatelní. Možná nejste vojáci, ale jste ti, kdo by nás měl vést. Politicky." Řekne mu. Show by se neměl marně snažit naučit bojová umění a střelbu. Měl by jít hned za Aoim a začít pracovat ve vedení. A Saga taky. Bez ohledu na jejich věk, nikoho jiného lidé nemají.
"Myslím, že Havran tohle ví a jste pro něj velmi cenní." Dodá, než společně vstoupí do pokojíčku.
"Jéé..." Vydechne Sena, když uvidí svíčky. Není to Sagův apartmán, ale už se podvědomě vrací do doby, kdy žil dole a tam by byl podobný pokoj neskutečný luxus.
"Víš, jak je vosk drahý?" Řekne a místo, aby ho přiměl jím neplýtvat, uznale pokývá hlavou, jako by byli v Hiltonu. Pomalu se k němu otočí čelem.
"Ty vůbec nejsi k ničemu, Show-chan. Možná jednou budu žít po boku vůdce svobodného světa." Řekne mu a v jeho očích se odrazí hrdost i ctižádost. Každý nemůže být voják. Ani jeden z nich není.
"Oba jsme to dole podcenili, ale jestli je to něčí vina, tak moje. Mám víc zkušeností. Na druhou stranu, kdybych tam nešel, Mana by nepovolil." Mrkne na něj. No není tohle důkaz, že je má všechny rád? Znovu se rozhlédne kolem.
"Jaký je to pocit, nemít najednou nic?" Hlesne. Podle něj se s tím kluci budou vyrovnávat dlouho. Na horší se vždycky zvykalo hůř, ale tohle bylo ze všeho na úplné dno. S jeho pomocí dosedne na stoličku a podívá se mu do očí, když si Show přidřepne k němu. Na rtech se mu zvedne úsměv. Pak už sleduje, co to Show tahá z kapsy a při zmínce o hodinkách si honem přitiskne dlaň na ústa, aby se nerozesmál. Ta věc mu ale vyrazí dech. Nejsou to diamanty ani cenné kovy, ale je to něco, co se tady dole i tak shání velmi těžko a ten motiv. Překvapeně na to chvíli hledí a pak se mírně předkloní, aby mu Show mohl řetízek připnout.
"A… proč mi dáváš svobodnou holubici, když bys chtěl, abych byl tvůj?" Řekne mu nakonec trochu opatrně a trochu rozverně, když nakloní hlavu k rameni a v očích se mu zablýská. Zřejmě je první osobou na světě, která se nechala požádat sama. Je mu jasné, že to je šílený krok, když spolu nestrávili skoro žádný čas, ale tohle mu připadalo jako dostatečná zkouška.
Show
"Ty tunely jich musí být plné. Zatím je to jen hranice, ale ta musí nutně padnout. Stejně jako my jsme přežili, tak oni přežijí taky, ale ne v tunelech. Proč s tím krucinál nikdo nic nedělal?" Je znát, že se zlobí na neschopnost lidí, mezi kterými žil tak dlouho. Byl slepý, ale to byli oba se Sagou a možná je jich víc, kteří vůbec netuší a jsou ve své zlaté kleci spokojení. Ta ale dlouho nevydrží.
"Opravdu moc mě to mrzí. Za to čím sis musel projít a to, že tě vůbec někdo musel zachránit, vlastně můžu já a svět ve kterém jsem vyrostl." Sklápí před ním trochu hlavu a po hrdém postoji, který vždycky měl, nejsou ani památky.
"Nevědomí nikoho z nás neomlouvá. Nikdo se nepátral po tom, co se děje dál za zdmi našeho…vlastně jejich malého světa. Proč taky, měli jsme všechno. Nikoho z nás ani nechtělo napadnout, že lidé dole trpí. Koupali jsme se, jedli ze stříbrných podnosů, zatím co ostatní bojovali dnes a denně o kousek jídla a o svůj vlastní život." Začíná se v něm probouzet odhodlání, že pokud bude moci něco změnit, udělá to. Kdyby jen kousíček a troch by zlepšil svět v ulicích, možná to jako omluva stačit bude.
"Mrzí mě to, Sena-chan." Omluví se první jemu, protože Sena dole žil. Zvedne k němu očí, kdy dojde na jeho možnou cestu. Když se nad tím zamyslí, je to logické. Nesouhlasil se svým otcem v mnoha věcech, ale dost se od něj naučil. Možná by opravdu roky studování využil ku prospěchu někoho jiného.
"Myslím, že jsi mi dal ten správný směr, arigato." Sevře víc jeho předloktí.
"Vím, ale ty si to zasloužíš." Ujistí ho, že to sice není to, na co je zvyklý ale v podobném prostředí. Ano, sena si zaslouží to nejlepší.
"Všechno se nejspíš mělo stát. Kdybych tě nepotkal, nedošlo by mi nikdy, co je na světě důležité. Myslím, že to samé už ví i Saga, i když se tváří, že to tak není." Krátce se zasměje. Kdyby ho Sena slyšel, jak nadával na postele, bude se bavit taky. Nepochybuje o tom, že toho bude ještě svědkem. Doteď vlastně ani nepomyslel na to, jak se to vlastně cítil. Měl plnou hlavu starostí o Senu, že mu ani nedošlo, že na sobě nemá své oblečení a vlastně ani šperky, prostě nic a kolem nich taky nic převratného není.
"Já vlastně ani nevím. Trochu se hledám. Je to zvláštní pocit, najednou nepatřit nikam. Víš…" Odmlčí se.
"Když procházím chodbami, lidé z ulice se na mě dívají jinak. Cítíš, že ti to dávají za vinu a zároveň ví, že jsi tu s nimi. Nesmíš se moc rozhlížet. Ale co se týká věcí…Jediné, co mi tu scházelo, jsi byl ty a teď tu jsi. Na ostatním nezáleží." Usměje se na něj vřele a dál by to opravdu nerad rozpitvával. Radši se věnuje Senovu výrazu, když mu předá dárek.
"Protože jsi svobodný a to nic nezmění, ani to kdybys chtěl být můj." Pomalu mu řetízek připne a u toho se trochu naklání, aby mu byl blíž.
"Ne, řekl jsem to špatně. Pokud budeš chtít, budeš mi stát po boku. Nebudeš jen můj, budeme si patřit navzájem, ať se stane cokoli. Chci, abys byl mou druhou polovinou, bez které nemůžu být. Abys mi kdykoliv řekl, pokud se ti něco nebude líbit nebo se mnou nebudeš souhlasit. Pokud něco dokážu a rozhodl jsem se, že to zkusím, bude to jen díky tobě." Vezme ho za ruce.
"Od první chvíli ze mě děláš lepšího člověka, který konečně otevřel oči a vidí svět takový, jaký by měl být a jaký ve skutečnosti je. Záříš v něm na kilometry a dáváš mi pocit, že je všechno možné, že na něm nejsme zbytečně. Nezáleží, jak mě vidí ostatní a co si myslí, záleží jen na tobě, co si myslíš. Nechci tě k sobě poutat sliby. Poutali tě už tak dlouho. Jen tě chci požádat, aby rozsvítil můj svět. Abys mu dal ten správný směr, dokud budeš chtít a budeš o to stát." Odmlčí se na moment a přesune se na jedno koleno, když sevře jen jednu jeho dlaň.
"Nemám prstýnek a přesto tě chci poprosit, abys doprovázel mé kroky na cestě novým životem."
Sena
Jakmile Show promluví o tom, že tunely musí být mutantů plné, Sena přikývne. "Pořád jsme na území bývalého Tokia, nechci si ani představovat, jak na tom může být zbytek světa. Tady se mluví o tom, že jsme na tom buď nejlépe, protože jsme na ostrově a všechno od nás drží oceán nebo Rada naopak ví o tom, že to jinde na pevnině může být lepší a úmyslně drží svůj lid v područí, aby si mohli užívat tenhle luxus mezi vyvolenými. Suroviny prý tajně dováží právě z pevniny. Těžko říct, co jsou konspirace a co je pravda. Nejspíš se domnívají, že bys jim na to mohl odpovědět ty nebo Saga." Show ale nevypadá, že by o čemkoliv z toho někdy vůbec slyšel. Nejspíš to bylo nejcennější tajemství Rady, které neznali ani její vlastní členové. Mírně rozhodí rukama.
"Pocit bohatství a moci byl asi silnější." Řekne. Možná si mysleli, že nedůležitější je užít si teď hned, dokud je co a bylo jim jedno, co bude se světem, až na něm oni nebudou. Sena byl konec konců svědkem toho, že otcům na jejich synech nezáleželo, vždyť Sagu málem popravili a od Shinyi nebo spíš o něm toho taky slyšeli hodně. Zamračí se, když si to všechno Show zase začne dávat za vinu, protože o tom přeci nevěděl. Jak se můžete ptát po něčem, o čem netušíte, že to existuje? Byl v tom vychovaný. Ano, například Miyavi s tím nesouhlasil i přes to, ale ten byl taky o hodně starší a… Sena by nejspíš vymyslel cokoliv, jen aby Show nenesl žádnou vinu. Pak se jeho tvář konečně vyjasní, když s ním Show souhlasí a poděkuje mu za směr, který mu navrhl. Podle Seny to nešlo jinak a byl ochotný mu pomoc protlačit se kamkoliv bude potřeba za úplně jakoukoliv cenu. Sám na sobě bude muset hodně pracovat, aby mu byl vůbec k něčemu užitečný, ale udělá to. V jeho očích se odrazí zamilovanost, když mu Show řekne, že ho potkat měl. Byl by vážně rád, kdyby Saga s Manou vzali rozum do hrsti a nakonec byli spolu. Tahle nevyřešená záležitost ho opravdu hodně trápí a podle něj i Showa. Pak se Show upřímně rozpovídá o tom, jak se cítí a Sena vnímá, jak mu klesnou rty od sebe. Tušil, že to není snadné, ale nenapadlo ho, že by ho místní mohli odmítat. Byl tady, tak dal přece dostatečně najevo, co si o otrokářství myslí a že to chce změnit ne? Najednou dostane hrozný strach, aby se Show někde neocitl sám, neobklopili ho agresoři a nezbili ho nebo něco mnohem horšího. Na ulici se to dělo věčně a stačilo jenom žít v jiném bloku. Snad tady nikdo tak omezený není. Není to žádná osada, ale Aoiho zaměstnanci. Nahlas nic neřekne, aby Showovi do srdce nezasel nějaké ustarané myšlenky, měl jich i tak hodně. Je to hezké, že ho ujišťuje, že nic kromě něho nepotřebuje.
"Udělám všechno, co můžu, abys toho nemusel litovat." Řekne mu odhodlaně.
"Nechci, aby přišel den, kdy ti bude líto, že sis nenechal svoje hodinky a lásku pro sebe a nezůstal tam." Dodá vážně. Showovo vyznání je opravdu krásné a Senovi při něm zjihnou oči. Mohli zůstat tam nahoře, Show mu mohl nařídit, aby mu zahříval postel a mít ho tak jako tak a místo toho jsou tady a proto, aby si mohli patřit opravdově, se vzdal opravdu všeho. Lidé tady dole obětovali mnohé, ale uměl si vůbec někdo představit, co vlastně obětoval on a Saga? Ano, oni měli přece všechno a ostatní nic, ale tím spíš… Takhle to asi nedovedl vidět každý, ale Sena si to myslel. Die se nikdy netajil tím, že mu život v otroctví vyhovuje, protože s dobrým majitelem mohl žít v luxusu a taky se toho pro Shinyu vzdal. Nechá se vzít za ruce.
"Ne, bude to kvůli tobě, tvé píli a tvé povaze." Opraví Showa. Přikývne, když ho Show ujistí, že nezáleží na ničem, než na nich dvou a jejich vzájemném názoru.
"Umí někdo na světě vůbec mluvit tak krásně jako ty?" Řekne mu se zatajeným dechem a cítí, jak na něj jdou rozpaky. O důvod víc, aby byl Show politik, se slovíčky to opravdu umí. Jakmile si začne klekat, Sena trochu zvážní. +Pro pána, on to chce opravdu udělat.+ Srdce se mu divoce rozeběhne.
"Jen, když budeš doprovázet ty mé." Řekne mu a raději několikrát přikývne na souhlas. Pak se skloní, vezme jeho tvář do dlaní a konečně ho hluboce políbí.
Žádné komentáře:
Okomentovat