Ruki x Uruha - Rozházejí mě jak vlkodlačí hračky! - část 3.

(nový dům)

Ruki

To on taky netušil, ale pro Uruhu se jeden očividně hodně změní. 

"Jasně, jmenuje se přece Ruki." Řekne mu a je s tím hned hotový. Ten stín je kousek jeho vlastní osoby. Nemá jeden běžný a jeden nadpřirozený, jak by se měl jinak jmenovat? Kdyby mu dal Ruki nějaké jméno, asi by si připadal jako schizofrenik. Nikdy ho nenapadlo o něm přemýšlet jako o někom dalším v rodině nebo o mazlíčkovi, trochu to hraničilo s vyšinutostí. Podivně mile se ho uvnitř dotkne, když mu Uru řekne, že má stín rád, protože je jeho součástí. Podívá se na jeho profil, zatímco spolu procházejí domem a upřímně se usměje. Nad jeho otázkou se vážně zamyslí a dokonce si na chvíli položí ukazováček na rty. 

"Asi ano. Musel bych cvičit. Je to stín, existuje na pomezí světla a tmy. Nikdy jsem nemluvil s někým, kdo má stejnou schopnost nebo o ní něco ví." To proto, že se všem věkovitým autoritám vyhýbal. Věděl, že ve městě jsou upíři, kteří by mu třeba dovedli odpovědět, ale to by za nimi nejdřív musel jít a účastnit se společenského života, studií a tak podobně. Ne, děkujeme pěkně… Kromě toho, kdo vymyslel, že se chtějí upíři družit? Nebyli od přírody predátoři? Ještě chápal malé smečky, ale copak jich musí být dvacet na jednom místě jako těch blecháčů, aby si vůbec navzájem umyly záda? Takový nesmysl… 

"Proč by měl někomu něco povídat?" Zeptá se Ruki nechápavě a málem u toho zakopne, jak se dívá nahoru na Uruhův profil a pak mu to konečně dojde. To proto se ptal, jestli by mohl být… no tohle? Ruki okamžitě zčervená a upře oči před sebe. To jako trojka s jeho stínem? 

"Nebyl by trochu…. Studený?" Pozdě, už nad tím taky přemýšlí. Asi by mu to připadalo hodně ujeté, ale lidi dělali v ložnicích různé věci, tak proč by upíři nemohli využít trošku svých schopností? 

"Tobě by se to líbilo?" Zeptá se ho nechápavě a ani si neuvědomí, že už stojí v první místnosti. Rozhlédne se a okamžitě vyprskne, když Uru tenhle pokoj označí za Aoiho, ale má pravdu. Ten je pro něj jako dělaný a nikomu jinému už pane říkat nebude. 

"Třeba je pro nás Hyde připravil úmyslně? Už přece ví, co se komu líbí?" Napadne ho. Jestli měl tolik peněz, vůbec by se tomu nedivil a tím spíš by chtěl vidět přímo ten jeho pokoj. 

"Pojďme zjistit, kde bude spát táta! Dolů? Dole to určitě nebude, to tak v nejvyšší věži." Snaží se Uruhu přesvědčit, že jde špatně a po pravdě ani on nechce spát dole. Navíc Hyde bude chtít létat v oblacích a určitě ve všech možných smyslech těch slov. Přesto se Uruhou nechá odvést dolů, kde společně objeví relaxační prostory bazénu. Dokonce i Ruki zůstane chvíli stát a hledět na to s obočím až ve vlasech, ale to není to, co by se mu líbilo nejvíc. Znamená to totiž svlékání a přehnané vystavování. Znovu se zasměje osudu, který Gackta čeká, ale když si jeden uvědomí, že takhle mohli žít už dlouho… o co mu šlo? Copak nechtěl Hyda ohnout už dávno? 

"Už jen pro ty prachy ho měl sbalit. Když už mu na nás nezáleží tak moc!" Souhlasí s Uruhou a nafukuje tváře úplně stejně jako on. Někde v hloubi svého já chápal Gacktův způsob myšlení i jeho starost o jejich bezpečí. Taky asi nechtěl, aby byli radě tolik na očích. Protože Hyde byl a oni teď budou společně s ním. To je cena za tento luxus. +No a co? Kdo říkal, že odtud potřebuju příštích deset let vycházet ven?+ Pomyslí si a až na to dojde, kdo ví, co bude? To už bude mít vlastní dům! No, nejspíš nebude a navíc by se mu stýskalo, ale stejně! Zarazí se, když ho Uru začne přemlouvat, aby tady zůstali. 

"Tady…?" Krčí obočí a mimoděk pomaličku couvá zpátky ke schodům. 

"Ty nechceš vědět, co nám stín vybral a co tam dělá?"

Uruha

Na chvíli se zamyslí nad Rukiho prohlášením o jméně. Jistě, svým způsobem je to logické, ale Uruhovi to přijde podivně líto. Stín si přece dělal, co chce, anebo to byl jen nekontrolovatelný odraz Rukiho nitra? Spíš asi ne. Nezasloužil by si tedy své vlastní jméno? Stál by o to nebo vůbec? Tohle asi zrovna teď nevyřeší a tak jen kývne jako odpověď. Stejně to z hlavy jen tak nepustí. 

"Můžu se zeptat za tebe, třeba něco zjistím. Tebe to vůbec nezajímá? Je to tvá součást?" Nechápe to ale vůbec. Má přece tolik možností, kdyby to opravdu šlo, proč se o to nepokusit? On sám rád zkoumal zákoutí své schopnosti a roky ji vylepšoval. Když už něco dostane zadarmo, tak to přece musí využít na maximum. S takovým stínem by se dalo dělat věcí, no ne? Uru se na něj ohlédne a krátce se zasměje.

"Děláš, jako kdybychom zrovna my hřáli." Ne, jeho podobná debata rozhodně nevyvede z míry. Klidně by to dál rozebíral další hodiny a rozhodně mu to nepřijde divné. Kdyby se jim to líbilo, tak je to přece jejich věc. Jemu by se to rozhodně líbilo a navíc je to pořád Ruki, takže v podstatě třetí s nimi nebude, jen Ru v jiné podobě, aspoň část jeho. Tak trochu ideální řešení na zkoušení různých věcí. Pomalu stočí svá očka na Rukiho, když se ho zeptá, jestli by se mu to líbilo.

"Hm, proč by ne? Mám rád, když se o mě někdo stará občas. A taková dvojnásobná starost." Usměje se svůdně, aby bylo jasné, že on si to rozhodně dokáže představit.

"A myslím, že když si uvědomím, jak by vypadalo trénování tvé schopnosti…Nakonec si to užijeme oba." Mrkne na něj a už se zase věnuje bazénu a zkoumání všeho, co je k vidění.

"Je to dost možné po tom, co jsem viděl. Hyde podle mě zařídí úplně všechno, když si něco zamane, ale kdo by se bránil?" Vážně by si dokázal představit, že se tu chvíli zdrží a dokonce už by se začal pomalu svlékat, aby mohl do bazénu nebo do vířivky.

"Přesně měl, ho sbalit mnohem dřív." Odkývá to Rukimu bez váhání a pak se na něj ohlédne, když se nesvléká ani očividně nemá v plánu se koupat.

"Chtěl jsem už v kuchyni." Je to on kdo si zakládá ruce na hrudi a už reálně hrozí, že se vážně urazí a z víkendu nebude nic.

"Já bych chtěl hlavně jednu věc, tebe." Uhodí na něj, ale nakonec si jen povzdechne, rozhodí rukama.

"Tak dobře, ale jakmile najdeme naši ložnici, už tě odtud nepustím a modli se, aby to bylo brzo." Začne mu trochu vyhrožovat, jak se zdá na Rukiho jeho svádění vůbec nepůsobí a to ho hrozně štve.

"Nějaké pokoje jsou očividně lepší, než já." Mumlá si pro sebe, když ho následuje. Vyjdou do druhého patra, kde je očividně několik pokojů. Jako první Uruhu zaujmou dvoukřídlé dveře, které dávají tušit, že za nimi bude hodně luxusní pokojíček.

"Chci jít tam." Ukáže na něj a hned se k nim nahrne, aby je otevřel. Je to krásné místo s obrovskou postelí a ještě větší pohovkou. Rozhodně se tady někdo rád válí. Pomalu přejde k posteli a ano, tady by si klidně dokázal představit žít. Na posteli ho zaujme vzkaz, po kterém sáhne.

Tvůj pokoj je kousek dál, Uru-chan, tento mi neber, všechny věci v něm rozhodně budu potřebovat. Posílám pusu H.

Uru si povzdechne, protože ani tohle není pro ně.

"A já ho tak moc chtěl." Skoro si vzlykne, když předá vzkaz Rukimu, aby si ho mohl taky přečíst. Sám nahlédne do koupelny, kde je obrovská vana a očividně umí i bublinky.

"Tsech, teď už bude všechno ostatní málo." Vyjde z koupelny a nakonec se rozhodne, že první najdou jejich pokojíček.

"Tak pojď, už tu moc možností není." Vezme Rukiho za ruku a plácne po po jeho ideálním pozadí, než zamíří k dalším dveřím. Vypadají dost obyčejně, oproti těm Hydovým určitě.

"Doufám, že to bude stát za to." Ohlédne se na Rukiho a pak vezme za kliku. Nakonec si to rozmyslí a sáhne po Rukiho pase, abys pustil prvního.

"Kdyby náhodou něco chystal, běž první, je to tvůj stín." Natáhne se kolem jeho boku, aby stiskl kliku a u toho se ještě krátce přitiskne rty na Rukiho šíji. Jen tak, aby mu dal najevo, že ho to ještě vůbec nepřešlo.

Ruki

Ruki se na Uruhu zaskočeně podívá. Připadá si trochu jako když mu máma vyčítala, že ho nezajímá plný odpadkový koš nebo odřené koleno jeho bratra. Stojí ho to docela hodně, aby to neokomentoval nahlas jako pořádný puberťák, ale nakonec přinutí sám sebe mlčet a dokonce se nad tím doopravdy zamyslet. Vlastně ne, ani ho to moc nezajímá. Právě proto, že je to jeho součást. Přijde si jako kdyby měl chodit k doktorovi s tím, že jeho svaly nejsou dost velké. Pane doktore, můj stín je moc bledý… Z ničeho nic vyprskne smíchy a dá si za úkol, že až se nachomýtne poblíž skutečného doktora, tenhle vtípek na něj vyzkouší. A pak bude rychle utíkat, než ten doktor vytáhne fonendoskop a bude chtít poslouchat jeho srdce.

"No tak se zeptej." Pokrčí rameny místo všeho, co mu právě běželo hlavou a pousměje se, aby Uruhovi udělal radost. Když o to tolik stojí? Na to sálání tepla raději nic neřekne, protože Uru má samozřejmě pravdu a maličko ho nachytal na švestkách. Uru to samozřejmě nenechá jenom tak a začne rozvíjet všechny svoje představy se stínem. A že jich má. Ruki cítí, jak červená. Je to takový starý zvyk, že se všechna životní energie, která v něm je přesunuje do určitých míst. Místo, aby to teď byl klín, jsou to tváře. Vůbec neví, jestli by jemu samotnému bylo příjemné, kdyby na něj chmataly čtvery ruce. +Ale bylo a hodně!+ Okřikne ho jeho vědomí a on zčervená ještě víc. Celou tu dobu upřeně hledí do Uruhovy tváře ani nemrká. Možná by si víc užil, kdyby to byl Uru a jeho stín, než naopak, pořád se nemůže zbavit dojmu, že si do něj Uru promítá trochu jiný typ muže, než Ruki doopravdy je, ale zatím s tím nebojuje. Momentálně je svědkem toho, jak se Uruhovy výrazy ve tváři mění na nebezpečně namíchnuté a ví, že je na hraně toho, kdy to přežene a z víkendu snů nebude nic. Skončí to samozřejmě tak, že Uru tu zůstane a jeho vykopne ven přede dveře bez kufru, telefonu i prostředků. Nakonec se nad ním ale slituje a dá mu ještě jednu šanci, když ho vezme za ruku a vede s sebou ze suterénu. Ruki se pro sebe usměje, ale už kluše poslušně jako pejsek. Je to hrozné, když jste v područí někoho, kdo je závislý na sexu. A jediný, kdo v tom bude mít pochopení, bude zřejmě Aoi. Kruci… 

"Lepší nejsou, ale horší dozajista." Pípne, aby mu udělal trochu radost, protože nějaký bazén přece nemůže mít dostatečně vhodnou atmosféru, ale asi se to moc nepovedlo. Pokrčí rameny a rozhodí rukama ve stylu Jak je libo, když si Uru postaví hlavu, kam půjdou teď. Vypadá to jako dveře na nějaký zámek a Rukimu je hned jasné, že to bude něco speciálního. Něco speciálního pro pána domu, ne pro ně a taky že se neplete. Rozhlíží se na všechny strany, když společně vejdou a pak si všimne Uruhy, jak něco čte. Hned se k němu přitočí, aby si to taky přečetl a pro sebe se zazubí. Všechny ty důležité věci chce samozřejmě ihned vidět, ale Uru mu zatne tipec hned zkraje. Tak pojď? Obličej mu spadne, ústa se propadnou do podkovičky a zírá na něj jako na zjevení. Teď, když přišli? 

"Ale já… já jsem vůbec… a co ty skříně?" Chtěl to tady prošacovat, ale Uru se rozhodne vzít události do vlastních rukou, protože Ruki bude mít na práci neustále něco důležitějšího. Bere ho za ruku a když ho plácne, Ruki si ke dveřím skoro poposkočí. Ještě se několikrát ohlédne, jako kdyby mu ten pokoj měl během půl hodinky někam zmizet a on už neměl nikdy šanci se sem podívat. Ale co když je někdo přijde navštívit a on už to vážně nestačí? To mu zůstane tajemství Hydova pokoje navždy skryto? S tím se nedá žít! Už se ani nestačí zarazit na místě, když ho Uru strká do dveří, které nevypadají nijak zvlášť proti předchozím a pak už stojí v jejich novém království. Musí to být ono, tak nějak to prostě cítí. Na stín už úplně zapomněl, ale je tu taky, takže se nepletou. Prostě šel napřed. Jak to, že poznal kam? Přece neumí ani číst? Nebo umí všechno, co Ruki? Uru měl nakonec pravdu, měl by si o něm nejspíš něco trochu zjistit. Stín prochází skříněmi, pobíhá pořád sem a tam a vypadá to, že si s něčím hraje. Když vejdou, přistiženě se ohlédne, ale pak už se jim zase nevěnuje. 

"Jsou plné." Dojde Rukimu hned a teď to bude nejspíš Uru, kdo nebude mít příštích deset let čas. Myslí totiž ty skříně. Hyde jim je jako dárek na uvítanou napěchoval k prasknutí samými novými věcmi a stín na to přišel první.

Uruha

Musí se nenápadně usmívat, když si uvědomí, jaký výraz svým prohlášením Rukimu způsobil. Je milé, když na něj všechny podobné věci tolik působí. Nikdy ho nenapadlo, jaké kouzlo by to mohlo být, když byl někdo tak…Mladý. Oproti němu určitě je a už je zase u věku a tak to radši nechá být. Ještě, že nestárne, jinak by se na místě zbláznil. Jemu jeho podstat v mnoha ohledech vyhovovala a byl za ni neskutečně vděčný. Ostatně, kdo by se chtěl zaobírat vráskami? Podle něj vůbec nikdo. Trochu vyčítavě se po něm ohlédne, když zhodnotí ostatní pokoje a zvládne se jen ušklíbnout. Z Hydova pokoje musí nutně rychle zmizet, jinak za ním ještě teď pojede a vyčte mu, že sám má tohle a jim dal cokoliv jiného. Věří tomu, že Hyde by se jen zasmál a on by byl vzteky bez sebe. Vůbec nechápe, jak může být vždycky tak klidný. Kdyby tušil…

"To stihneme později." Odmávne rukou jeho protesty. Na Hydův pokoj se prostě musí připravit, aby to nějakým způsobem přežil a nevybouchla mu hlava. Stejně to jeho majiteli vyčte a může se Ga šklebit, jak chce. Ještě asi pět vteřin mu jeho upnutější stránka vydrží. Prohlíží si pořád dokola dveře, do kterých mají vstoupit a ne, ještě se mu nezačaly líbit. Minimálně je bude muset vyměnit, aby měl nějaké hezčí. Rozhodně budou lepší, než ty do Hydovy ložnice. Tak! Jakmile Ru dveře otevře, Uruhovi spadne čelist hodně nízko. Tohle je…Není schopný poskládat myšlenky natož tak slova. Jak tohle stihl? Ne, nechápe vůbec nic a tím spíš, že Hyde je znal jen velmi málo. Tedy netrávil s nimi posledních deset let. Proč to vůbec dělá?

"Páni." Zvládne první jen ohromeně vydechnout a oči mu krátce padnou na stín, který lítá ze strany na stranu. Že by se mu tady taky tolik líbilo.

"Má vkus." Pochválí Rukiho stín s trochu zasněným výrazem ve tváři. Má ho opravdu rád, když vidí, že byl schopný vybrat jim pokojíček přesně pro ně. Uru se kousne do rtu a zatím jen přikývne, když Ru řekne, že jsou plné. Nakonec ho přece jen obejde a jde rovnou ke zdroji, totiž ke skříním.

"Je toho tu tolik." Vydechne okouzleně a konečky prstů pohladí několik kousků.

"Nic levného ani obyčejného." Ohlédne se přes rameno na Rukiho a očí mu jen září.

"Tohle je tak na roční módní přehlídku." Povzdechne si spokojeně a promne si tváře, jakoby se chtěl ujistit, že se mu to nezdá. Nezdá, věci tam pořád jsou. Uru pomalu přejde k nejbližším kouskům a podívá se na velikost.

"Tohle je pro tebe." Ohlédne se přes rameno. Hyda očividně vůbec nenapadlo, že by mohli chtít být odděleně. Když to dojde Uruhovi, trochu se zarazí. Jasně, žili v jednom domě a chtěl si Rukiho nastěhovat k sobě, ale teď když je to tady. 

"Nemáš strach, že se mnou nevydržíš v jednom pokoji?" Zkoumá terén, jak se na to celé dívá Ruki. Sám se ztratí mezi dalšími kousky, pár si jich vybere, než přejde ke dveřím do koupelny. U nich se ohlédne přes rameno.

"Prohlédneš si ji pak a odpovíš mi taky potom." Provokativně se pousměje, než za sebou zavře dveře, je zvědavý, kde zůstane Rukiho stín, ale nemá moc času. Chce si zběžně prohlédnout koupelnu, ale na jejím vybavení se zasekne mnohem déle. Je tam všechno, co by mohl potřebovat. Hyde myslel na každý detail a ta vana…Následuje další povzdech, než ze sebe začne sundávat staré oblečení. Ten podvazek si hodlá nechat. Zaloví v jednom z šuplíčků a najde pár parfémů. Jeden z nich si vybere, ale stačí, aby ho otevřel a je mu jasné, že v něčem má taky prsty Tora. Když si ho na sebe totiž stříkne, cítí jak je jeho vlastní vůně několikanásobně silnější. Jak kdyby si pustil žilou.

"Hm, však já ti ukážu, co je zajímavější." Šeptne si pro sebe. Najde dokonce si barevné čočky, ty zelené se mu neskutečně líbí a tak si je rovnou vezme. Natáhne si přes hlavu dlouhý top, který je částečně do půli stehen a na té správné odhaluje jen podvazek se srdíčkem. Moc toho není vidět, ale přitom dost. Poupraví si vlasy, jen malinko zvýrazní rty, aby nakonec nepřebyly oči a pak už jde zpátky ke dveřím. Málem vrazí do Rukiho stínu, v půli cesty rozpřáhne ruce a pozvedne obočí.

"Líbí?" Zeptá se ho s mrknutím a pak už dojde ke dveřím, aby je otevřel a počkal si na reakci.

Ruki

Ruki se na Uruhu podívá s výrazem, kterým se ho ptá, jestli o tom snad pochyboval. Samozřejmě, že má, je to přece on sám, ne? Je to docela legrační sledovat, jak si najednou prohodili role. Až doteď to byl Ruki, kdo neměl na nic čas a dokonale zazdíval všechny Uruhovy pokusy o to, aby ho svedl a najednou, jakmile jsou skříně plné nového a drahého oblečení, Uru asi zapomněl a jde si všechno prohlížet. Ruki se tomu usměje, ale vykročí za ním a rovnou otevře jedno křídlo. Oslní ho dokonale vyleštěné zrcadlo. Stín mu sedí u nohou a přebírá se botami. Tedy pokouší se o to, ale očividně je jich tu dost, aby mu prohlížení chvíli vydrželo. Oblečení je dokonale srovnané, ale nevypadá to, že by skříně byly rozdělené. Je to asi nějaký Hydův vtípek nebo narážka, protože oba mají všude všechno. Srovnané podle barev i příležitostí, ale prostě dohromady a je tedy potřeba dávat pozor na velikost. Hyde očividně předpokládá, že budou sdílet opravdu všechno. Pousměje se a přikývne. Možná by byl i rok málo. Ale oni mají tolik času, že potřebují šatníky, se kterými se nezačnou za chvíli nudit. 

"Celý tenhle dům prozrazuje, kolik si musel vydělat. Musí toho mít ještě mnohem víc, když si může dovolit nás všechny obléknout." Konstatuje. Nepochybuje o tom, že ostatní tady taky budou mít svoje překvapení a co teprve Gackt, který je Hydovou hlavní láskou? 

"Myslíš, že to dělá proto, že nás přijal za rodinu? Myslím… když teď bude s Gacktem..." Zdá se, že nikdo nepochybuje o tom, že ti dva to budou mít zrovna takhle. A pokud byl Gackt jejich táta, pak Hyde byl jednoznačná máma. Jenom si není jistý, jak zrovna Gackt přežije, že tohle všechno nemohl zařídit on. Jeho ego bylo velké a tohle byla součást jeho pánských pudů. Být ten, kdo na to všechno vydělá… Trochu se bojí jeho reakce, aby mu nezašlapali ego. Hyde ale určitě počítá s nějakým řešením, jak se přes to přenést. Ru samozřejmě nemá ani ponětí o Torovi a pravém důvodu toho, proč se tohle všechno děje. Uru přetrhne tok jeho myšlenek, když mu podá kousek pro něho a Ruki si ho hned přiloží k tělu, aby si v zrcadle prohlédl, jak mu padne. Najednou jsou oba podivně klidní a krotcí a Ru dokonce působí rozumně. Možná by takový byl, kdyby mu dal někdo šanci dospět. Jenže to se už nikdy nestane… Vlastně ho ani na chvíli nenapadlo, že by neměli bydlet společně, teď, když… no… tamto. Doma přece taky spali v jedné posteli… 

"Spíš ty. Až si sem nastěhuju počítač. Ale dám si to na sluchátka, slibuju." Rád paří do oběda a Uru si může nasadit takové ty klapky na oči, aby ho nerušil. Trochu zmateně se za ním ohlédne, když Uru najednou vykročí ke dveřím asi do koupelny, protože ven nejde a zabouchne se tam. Ruki ještě dlouho hledí na dveře a sice si dovede domyslet, že tam Uru zuřivě upravuje vlastní vzhled, ale už není schopný přijít na to, jestli se po něm chce, aby šel za chvíli za ním nebo má čekat tady. Co když si Uru vleze do horké vody, aby maličko ohřál svoje tělo a Rukimu to dojde, až bude dávno studená jako jako tělo zakopané na Sibiři? Rozhodne se diplomaticky počkat a začne ve skříni hledat, co by si sám oblékl. Co by jemu mohlo slušet? Je v tom zoufalý a stín vybírá samé nesmysly. 

"Děláš si ze mě legraci." Vyčte mu Ruki, když mu stín ukazuje na Uruhovy erotické kousky nebo na věci do divadla. Copak jdou na nějakou romantickou večeři? Pak mu ale najde pěkný sytě vínový župánek, co končí zatraceně…. Nízko nebo vysoko? To záleží na úhlu pohledu a to doslova a kývne bradou k posteli. Měl by jít Ruki čekat tam? Nějak se ehm… narafičit? Stín vyskočí na nohy a rozeběhne se ke dveřím do koupelny a nemusí ani mluvit, aby Ruki pochopil, že mu tím chce říct, že jde obhlédnout situaci. Udělá na něj gesto jo, tak jo a jde k té posteli. Stín málem vletí Uruhovi rovnou do náruče, tak tak se zastaví a obdivně pískne, což není ani slyšet ani moc vidět. Rozhodně by sám věděl, co dělat a když proti němu Uru vykročí, mírně se předkloní a našpulí rty, ale Uru projde na hulváta přímo skrz něj a jde za Rukim. No tohle!!! Asi to nečekali ani jeden a stín je z toho dokonale zmatený.