Ruki x Uruha - Rozházejí mě jak vlkodlačí hračky! - část 4.

(ložnice)

Uruha

Na Rukiho otázky zvládne jen přikývnout. Ano, myslí si, že Hyde je přijal k sobě, jen nerozumí úplně tomu, proč zrovna teď, když to za celé roky neudělal. Znali se přece tak dlouho, i když Hyde byl hodně pryč. Možná právě proto. Jen mu pořád nedá spát fakt, že to přišlo v době, kdy se tu objevil Tora. Není si jistý, jestli to s ním má nějakou spojitost nebo je to jen shoda náhod. Ale spíš by řekl, že ne. Budou si o tom nejspíš muset promluvit, ať všichni ví, na čem jsou. Aoi do toho určitě bude taky rýpat, on přece nikdy nenechává věci jen tak a tohle bylo něco. Každý kousíček Hydova domu by měli sdílet společně. On kdyby měl něco takové, rozhodně se dělit nehodlá. Tedy maximálně s Rukim, ale víc ani ťuk. Uměl být sobecký, když došlo na věc a ne, že by je neměl rád, ale aby mu někdo pořád byl za zadkem…Jasně, přijeďte na nedělní koštování nové krve, ale zase rychle domů, šup, šup. Na Rukiho počítač se jen uculí, protože už má v hlavě jen jedinou věc a to na to, jak ho přitom bude rozptylovat a vyžadoval pozornost. Pokud samozřejmě nebude zrovna v nějaké činnosti, která je pro něj smrtelně důležitá. Ne, Ru pořád vůbec netuší, do čeho to vlezl, ale říkat mu to nebude. Až na to přijde sám, už snad bude pozdě a nebude od něj chtít utíkat. +Já ti dám sluchátka. Aby mě neslyšel, to určitě.+ Pomyslí si umanutě, když ladí poslední detaily. Je se sebou zase spokojený, vždycky byl, když šlo o nové kousky oblečení a tady si klidně může vzít každý den jiné a ještě mu to tak půl roku vydrží. Nádhera. Spokojeně se uculí, když i Rukiho stín uzná, že mu to sluší. Ten stínový potížista se mu líbí, čím dál víc. Dřív ho neměl moc rád, protože slídil, kde neměl a když potřebujete soukromí a on vám proletí zdí, to je vyskočení z kůže. Ne, nebude vůbec vzpomínat na to, když mu to udělal na záchodě. To pak naháněl oba i Rukiho po celém domě. Je rád, že stín nemůže mluvit, ale přiznává, že by to asi nakonec bylo zábavné. Je rád, že se stínu líbí, jak vypadá a tak nějak mu chtěl náklonnost oplatit, ale nejde to. Ještě se zarazí, ohlédne se přes rameno a rozhodí rukama.

"Musíš ho přinutit, aby se víc snažil." Kývne hlavou do pokoje a pak už míří za Rukim. Když ho uvidí v posteli s tím župánkem, koutky mu jdou svůdně nahoru. Moc mu to sluší i ta barva.

"Ahoj, můžu za tebou?" Prohodí tichým hlasem, než pomalu klekne na postel a po čtyřech se k němu začne přesouvat. Očima vyjíždí od jeho nožek až k lemu župánku a trochu ho povyhrne, ale ne moc. Na to bude ještě čas a jeho to takto dost dráždí. Nakonec si klekne vedle něj a sáhne po jeho dlani. Na chvíli se ohlédne přes rameno a stín je tu s nimi. Je zvědavý, jak dlouho mu vydrží se koukat. Zvedne si Rukiho dlaň ke rtům a postupně mu olíbá prsty, pěkně pomalu a jeden po druhém.

"Přemýšlí, kde jsi naposledy skončil." Zavrní provokativně a položí jeho dlaň na svou nožku a posune ji až na podvazek se srdíčkem.

"Myslím, že to bylo někde tady." Podívá se rukou do tváře.

"Nebo snad o kousek výš?" Naznačí pohyb po vlastním stehně, ale nakonec se zase vrátí ke kousku látky na bělostné pokožce.

"Ne, nebudeme předbíhat, pěkně pomalu." V očkách se mu blýskne a zlehka pohodí hlavou.

"Vlastně jsem se tě ještě neptal, co všechno jsi mi sbalil." Provokuje ho schválně a je vážně zvědavý, jestli Ru začne povídat sám od sebe. Přiznává si, že by ho bavilo jej při tom poslouchat. Taková menší předehra, no kdo by se zlobil? Moc rád by mu dal prostor, aby si mohl dělat, co jen chce. Jen ho k tomu malinko donutit. Zvedne prsty volné ruky ke svým rtům a zlehka špičákem přejede před bříško ukazováčku. Na něm se zaleskne kapka krve. Položí ji na tvář před sebou, zlehka rozetře kapku na Rukiho rtech a pak zlehka klouzne mezi ně, aby si to mohl řádně vychutnat. Nedopřeje mu moc, za pár vteřin stáhne svou ruku, trochu prohloubí ránu na svém prstu a pak se jím dotkne své kůže nad kolenem. Zanechává po sobě rudou cestičku, jak míří nahoru a zastaví se až těsně u podvazku, spíš zlehka pod ním.

"Lákal jsem tě na jednohubky, ale to já nejsem. Vadí ti to?" Uculí se rozverně.

Ruki

Jakmile se dveře otevřou a Uru vejde dovnitř, Ruki sebou trhne a honem se na něj podívá. Najednou mu připadá, že tam byl až příliš krátkou dobu a on si ještě pořád nerozmyslel, jak bude sedět nebo ležet. Stejně si připadá hrozně nepatřičně, když má na sobě zrovna tohle a zároveň se mu ta barva vážně líbí. Musí si trochu věřit, ale je to těžké. Uru jde přímo k němu a on najednou zřetelně slyší, jak hlasitě polkne. Snad to neslyšel i on? Leží na boku čelem ke dveřím, hlavu si podepírá jednou dlaní a nohy má pokrčené tak akorát, aby látka z žádné strany neukazovala moc, ale jakmile se pohne, bude vidět všechno. Možná si pod to vážně měl vzít prádlo, ale to mu připadalo hrozně divné a vůbec ne sexy. Chtěl by mu nějak odpovědět, ale znovu polkne a to už je Uru stejně na posteli a pomalu se k němu přesouvá. Ruki má oči přikované k těm jeho. Hrozně mu to sluší, jak se trochu namaloval a ještě změnil barvu svých očí. Maličko se posune víc na záda a opře o oba lokty. Honem pohled skloní k jeho ruce, když mu začne hrnout látku župánku nahoru, ale Uru si chce očividně hrát, protože ještě pořád není pořádně nic vidět. Nechá se vzít za ruku a brzy pod ní ucítí sametovou pokožku Uruhova stehna, ale i on se podívá přes jeho rameno na stín. Na první pohled je vidět ze stylu jeho chůze, že něco není v pořádku. Jde nahrbený a přiotrávený, plácne sebou do křesla a lokty opře o kolena, zatímco hlavu nechává v dlaních. Není moc dobře poznat, jestli se na ně dívá nebo ne, ale zlobí se. 

"Co se mu stalo?" Zajímá se hned Ruki, protože to jistě musí být něco, k čemu došlo v koupelně. Obvykle mu jeho ublíženost bývá dost jedno, ale teď je to takové divné. 

"To na nás bude takhle koukat?" Řekne rozladěně Uruhovi, jako kdyby to byl jeho stín a on za to mohl. Uru mu neodpoví, protože svoje rty zaměstnává důkladnou prohlídkou Rukiho prstů. Ruki k němu vrátí pohled a ještě pořád se kvůli stínu trochu mračí, ale začíná být roztržitý. Vnitřně se ještě úplně nesmířil s rolí, kterou mu Uru pro jejich vztah vybral a možná by si s ním o tom měl maličko promluvit. Jeho prsty zavadí o srdíčko, které se mu tolik líbilo a on se usměje. 

"Přece všechno." Tuhle otázku taky moc nechápe. Uru přece viděl, jak do toho kufru otočil celý šuplík? Možná by rád, aby mu vyprávěl, co všechno by s ním rád použil, ale už jsou zase u toho. Ruki má čím dál větší strach, že tenhle dominantní typ prostě není a začíná maličko panikařit. Nechce o Uruhu přijít, vážně se do něj zamiloval, ale není si jistý, jestli tohle nebude překážka jejich vztahu, protože se maličko nechává tlačit, kam vlastně nechce. Uru na to jde přes krev a jemu je jasné, že ho chce donutit, aby se uvolnil. Úplně stejně jako minule. Vlastně by to ani dělat nemusel, protože má na sobě nějaký parfém, který zběsile útočí na Rukiho smysly a vnímání, dostává se mu do hlavy a nutí jeho hormony šílet. Nakonec stejně udělá, co jenom bude chtít. Poslušně pootevře rty, aby mohl jeho krev ochutnat. Je to jako droga, která začne okamžitě kolovat jeho oběhem. Musí zavřít oči, tiše si povzdechnout a najednou se mu zrak zaostří tak silně, že snad vidí i barvy, které neexistují. Jeho touha se okamžitě vyšvihne do závratných výšin a na krvavé místo na Uruhově stehnu už ostří jako predátor. 

"Ne…" Vydechne. Ať už mu chtěl říkat cokoliv, teď to rozhodně nebude. Konečně se pohne, posadí se a pak se nahne nad jeho tělo. Rty přitiskne rovnou nad jeho koleno na začátek krvavé cestičky a pomalu míří jazykem výš. Díky krvi začíná jeho tělo maličko hřát, ale ještě je jí málo. Pomaličku se dostane až k podvazku a skutečně to srdíčko vezme mezi zuby a zatahá za něj, tak jak chtěl už na začátku.

Uruha

Pěkně ho zahřeje, když vidí Rukiho reakci, jakmile ho poprvé uvidí. Nutně to potřebuje, aby vůbec mohl existovat. Kdyby z něj byl Ru méně paf, už by to nebylo ono. Tak to je to úplně dokonalé. Mírně se pousměje, když si ho znovu prohlédne a v očích se mu blýskne chtíč. Ten župánek je během vteřiny jeho oblíbeným. Rozhodně ho na něm bude chtít vidět mnohem častěji.

"Sluší ti to." Broukne tiše a upřímně.

"Moc ti to sluší, hrozně mě to dráždí." Přizná se mu bez váhání, jak moc je pro něj těžké se držet zpátky. Nakrčí obočí, když si Ru všimne stínu a hned jeho výraz okomentuje. Uru se první trochu rozčarovaně otočí, protože nemá rád, když ho někdo ruší a ještě s tím, že se mu něco nelíbí. Jenže když vidí stín a vzpomene si, co se stalo v koupelně, je mu ho líto.

"Víš, myslím si, že by opravdu rád, kdybys s ním trochu trénoval." Odvrátí od stínu pohled a pokračuje dál v Rukiho svádění. O tom si můžou promluvit později a zkusit s tím něco udělat, aby se netvářil takto. Uru si malinko uvědomí pocit viny, který má. Možná se měl v té koupelně přece jen zastavit a omluvit se mu, když jím tak prošel. Nebylo to od něj hezké. 

"Je škoda, že nemám taky takový stín, nemusel by být sám." Napadne ho, jaké to musí být, když nemá nikoho jemu podobného. Vidí, jak se všichni kolem něj baví, dotýkají a on nemůže. Málem si povzdechne, kdy Ru odpoví takovým způsobem, jaký mohl čekat. Některé věci ho bude muset ještě naučit, aby přišel na to, co by ho mohlo provokovat ještě víc. Přece ví, že to umí jen v trochu jiné oblasti. Nevadí, ke všemu se dostanou, mají přece spoustu času, aby to vyšperkovali.

"Ano všechno a taky hromadu času, se tím vším probrat." Nemyslí samozřejmě, že to stihnout za jeden víkend, ale ostatně nebudou společně jen teď. Koutky se mu spokojeně vyhoupnout nahoru, jakmile mu řekne, že mu to nevadí. Jemu taky ne a z jeho rtů se dostane první pořádný povzdech, jakmile ucítí jeho rty na svém stehnu. Zakloní hlavu mírně dozadu a povzdechne si podruhé, když se začne posouvat výš. Je to dokonalý pocit. Podívá se zase dolů, aby se mohl zjistit, co dělá s jeho podvazkem, tedy spíš se srdíčkem. Na tváři se mu objeví upřímné pousmání.

"Ano, je tvoje." Prsty zabloudí do jeho vlasů. Trochu si přesedne, aby měl Ru víc prostoru a volnou rukou zabloudí na vnitřní stranu svého stehna. Je to velmi blízko klínu, který ještě pořád není vidět. První se jen zlehka pohladí, než natočí svou dlaň a nehtem protrhne kůži právě v tomto místě a podívá se na Rukiho s plamenem v očích. Miluje to tam, je to velmi intimní a zároveň neskutečné. Jenže je málo z těch, kdo by se k němu vůbec dostal. Rukimu ho sám nabízí a věří tomu, že neodolá dlouho. Jakmile ho ucítí tam, kde si přál, jeho tělem projede neskutečná vlna, která ho málem odešle do peřin. Před očima se mu zatmí a není schopný na pár vteřin ani poskládat větu. Už dlouho takto nikoho nevnímal a probouzí to v něm úplně jiné pocity, než na které je zvyklý. Ne, tohle se mu ještě nestalo, možná je to taky tím, co k Rukimu cítí a ne, nebude se tomu bránit.

"Ru-koi." Vydechne jeho jméno touhou podbarveným hlasem a ještě pár vteřin vydrží, než ho vezme za tvář, aby ho dostal od své krve. Přitiskne rty na jeho, aby ho mohl vášnivě políbit a víc se do něj opře a povalí ho do peřin. Nějak se nedokáže ovládnout. Vezme do dlaní jeho zápěstí a zlehka mu je přitiskne k posteli nad hlavu. Koutky se mu pozvednou v dravějším pousmání, než se rty přitiskne na jeho šíji a věnuje jí několik dlouhých polibků. Sem tam ji poškádlí zoubky, nechce ji porušit, jen aby na ní zůstali lehce zarudlé stopy. Pokračuje pořád níž, kam až mu látka župánku dovolí.

"Rád bych si tě rozbalil. Můžu?" Zeptá se s provokací a touhou v hlase. Znovu se přiblíží a jazykem zlehka zapluje pod látku, aby bylo jasné, co má přesně na mysli.

Ruki

Nikdy by si nepomyslel, že stín nakonec vybere něco, co se Uruhovi tolik líbí. Jako kdyby doopravdy získával nějakou svou osobnost a inteligenci. Pravda však byla taková, že jí měl právě tolik, kolik jí měl Ruki, jenom začínal dělat věci, na které Ruki sice myslel, ale z nějakého důvodu s nimi nešel ven. Ať už to bylo kvůli studu nebo proto, že si to ani sám pořádně neuvědomoval. Až doposud byl jeho součástí a příliš se od něj neodděloval, třeba se škrábal ve vlasech, když Rukiho něco svědilo a on měl plné ruce nebo šel jiným tempem chůze. To, co se dělo teď, bylo něco zcela jiného. Bylo to jako Rukiho živoucí druhé já, nějaké dvojče, které mělo snahu zapojit se do jeho života. Možná by mu měl dát doopravdy šanci? Možná se Uru nepletl, když si myslel, že by se o to Ruki mohl trochu zajímat? Stín Uruhu miloval, protože ho miloval i samotný Ruki. Problém by mohl nastat, kdyby Rukiho city polevily a ještě by to třeba nechtěl říct. Stín by nejspíš začal Uruhu odmítat a on by s tím nemohl nic dělat, ale to, že by se Rukiho schopnost mohla otočit proti němu, si teď vůbec neuvědomuje. 

"Uhm..." Zahuhlá jenom, protože má zrovna plná ústa práce, ale vlastně už se sám rozhodl a legrační na tom bylo, že si ani neuvědomoval, jak ho Uruha elegantně vmanipuloval do rozhodnutí, které po něm sám chtěl. Udělal to tak, aby měl Ruki pocit, že si to vlastně rozmyslel sám od sebe. To byla ryze mužská vlastnost, zatímco ta Uruhova zase ryze ženská a proto Rukiho tolik vyvádělo z míry, jak se vlastně cítí v posteli. Jako kdyby se v něm ukrývala hned dvě já. A to zrovna nemluví o tom stínu. Zvedne k němu oči a na chvíli srdíčko pustí. 

"Jenom to ne! Víš, co by celé dny dělaly a my bychom se na to musely koukat? Nemohli bychom s tím vůbec nic dělat!" Řekne mu skoro vyděšeně. 

"Vůbec by si nás nevšímaly!" Stíny by žily svým vlastním životem a na nich by jim za mák nesešlo. Kupodivu pochopí tu jeho větu o srdci. Tedy… myslí si to. Zamilovaně se usměje a po očku pokukuje po Uruhově prstíku. Jakmile ucítí krev, je velmi těžké se ovládat. Jako by mu nestačil ten Uruhův parfém, už tak z něj šílí a ještě tohle. Odtrhne svoje rty od jeho stehna, rovnou se rukama zapře, aby se poposunul kousek nahoru a rty přitiskne rovnou na to místo. Až příliš brzy ucítí jeho dlaně na své tváři. Nechce se odtrhnout, ale musí a pohled nahoru je neochotný. Veškeré myšlenky smaže Uruhův polibek a vzápětí na to se Ruki ocitne na zádech v peřinách a jeho ruce jdou nahoru. Vůbec to nečekal, trochu zmateně vydechne, ale projede jím vlna neskutečné spokojené vášně. Tohle je přesně to, po čem celou tu dobu toužil. Vytušil Uru něco nebo je prostě takový a má to rád pokaždé jinak? To by Rukimu asi nevadilo, prostě by se domluvili podle nálady a on by věděl, že nemusí být pokaždé tím dominantním. Tak by dovedl být spokojený. Jeho tvář ozdobí nový úsměv a to je ten okamžik, kdy se stín konečně pohne a vykročí směrem k nim. Je to opět důkaz toho, jak moc je s Rukim propojený a když je spokojený Ru, je i on. Teď je někde za Uruhou, pokouší se ho dotknout a i když se mu to nedaří, Uru musí cítit brnění na kůži, jako když jste od někoho jenom milimetr a cítíte vibrující energii vaší pokožky. Ruki ho příliš nevnímá, protože slastně přivírá očka, kroutí se a svíjí při doteku Uruhova jazyka a cítí, jak jeho tělo vinou Uruhovy krve začíná maličko hřát. Tím pádem se dovede i červenat při jeho provokativních slovech o rozbalování. Jemně se kousne do rtu a přikývne.

Uruha

Uru nakonec přece jen nechá myšlenky na stín trochu stranou. Přesto jsou někde vzadu v hlavě a rozhodně se k nim později vrátí. Neví přesně, jaká je podstata Rukiho schopnosti, ale najednou má potřebu ji objevit. Určitě to není jen tak a stín by mohl dokázat víc, prostě tomu věří a jen tak si to nenechá vymluvit. On bude ten, kdo na to přijde a nenápadně tím směrem Rukiho popostrčí. To je přece to nejmenší, co by pro něj mohl udělat. Už jen to, jak se stín k němu začal chovat, bylo to svým způsobem kouzelné a zároveň trochu smutné. Ne na dlouho.

"Hm, není to zas tak zlá myšlenka." Uculí se rozverně, když si představí jejich stíny.

"Člověk by hned věděl, co by se dalo ještě vyšperkovat." Pokrčí nenuceně rameny. Jemu to divné nepřipadá vůbec a kdyby dělali jen to…Ale no tak, kdo by vůbec dokázal dělat něco jiného? Málem se rozesměje nad tím, co se mu prohání hlavou. Nakonec to bud on, kdo se do té puberty ještě vrátí a to už ji má nějaké ty týdny za sebou.

"A tobě by hrozně najednou vadilo, že máme chvilku pro sebe." Pozvedne nad tím pravé obočí a konečně se zasměje. Kousne se do rtu a jeho očka snad i zahřejí, když uvidí Rukiho zamilované oči. Vážně ho tolik dostává? Kéž by. Ano, i on dokáže mít pořád dost pochybností, ale nedává je příliš najevo. To nikdy nedělalo dobrotu. Navíc ho měl Ruki rád, když si byl ve věcech jistý. Netuší, co by se stalo, kdyby přišel na to, že to uvnitř něj je malinko jinak. Usměje se znovu, když se jen nerad odtrhává od jeho krve. Však on ví, že se mu to líbí a dopřeje mu jí ještě, ale až za chvilku. Teď má spoust práce a s tím si jeho tělo pod sebou pořádně prohlížet. Cítí, co se uvnitř jeho milence odehrává a trochu ho to překvapí. Vážně si myslel, že bude spíš spokojenější opačně a že se podobnému uspořádání bude bránit, ale neděje se to, je očividně spokojený. V očích se mu zablýskne, protože to znamená jen další doteď netušené možnosti.

"Jsi samé překvapení, Ru-chan, jen tak dál, líbí se mi to." Na chvíli svůj stisk na jeho zápěstích povolí, aby dlaněmi mohl sjet kousek níž a pak zase nahoru v jemném pohlazení.

"A tobě se to taky líbí." Zavrní smyslně. Už se chtěl sklonit, aby mu ukázal, jaké polibky ještě může dostat, ale najednou ucítí něco jiného. Není to Ruki. První se trochu lekne, ale když se ohlédne přes rameno a uvidí jeho stín, podvolí se jemnému brnění. Vydechne roztouženě a začne bez otálení potýkat s páskem Rukiho župánku. Jsou to trochu netrpělivé pohyby, když trhne s lemy do strany, aby si ho konečně mohl prohlédnout pořádně. Vydrží to jen pár vteřin, kdy se znovu ohlédne za sebe.

"Jsi šikovný, jen pokračuj." Pobídne Rukiho stín a začíná pomalu tušit, co udělat proto, aby to zkoušel dál. Opře se dlaněmi vedle Rukiho hlavy, boky klesne pomalu mezi jeho nohy a otře se o jeho klín. Pak už se znovu skloní a začne intenzivně olíbávat jeho krk. Zatím však kůži neporuší.

"Můžeš mi říct, co bys sis přál a já ti to třeba splním." Trochu ho trápí tím, co mu šeptá do bledé a sladké pokožky. Její chuť ho připravuje o rozum a ještě chvíli a…Ne, to zvládne, ještě není ta správná chvíle.

"Možná když budu dostatečně šikovný, budeme na to tři." Nadhodí to, co si před chvíli pomyslel, ale není si úplně jistý, jestli ho Ruki bude vnímat. Možná je to dobře, čím víc přestane přemýšlet, tím reálnější šance je, že se dostanou za hranice, které si uvědomuje. Znovu se pohne boky proti jeho, než přesune váhu na levou ruku a pravou zamíří mezi jejich těla, aby sevřel Rukiho chloubu a trochu víc ho vyprovokoval.

Ruki

To si mohl myslet, že si si Uru povede svou přesně obráceně. On se sám na sebe, jak souloží, opravdu dívat nemusí. Stačí mu, co si sám o sobě myslí, ještě aby to měl přímo před očima. Zatímco Uru by se klidně koukl a maximálně maličko poopravil svou už tak geniálně vražednou techniku. Když si jeden uvědomí, co se říká o Hydovi, má sto chutí se Uruhy zeptat, jestli se neškolil u toho nejpovolanějšího, ale za to by ho Uru taky mohl kopnout přímo mezi nohy. Rozhodil by rukama, ale má je v jeho sevření a tak nasadí nenucený výraz. 

"Ne, jak by mohlo..." Zamumlá jenom, protože už zase dělá a říká, co Uru chce. Jistě, že nevadilo, ale tak… Ach jo. Tohle nebyla fér bitva. Uruhova další slova o překvapeních ho dočista vykolejí. Trvá mu to několik minut, než mu dojde, jakou přesně schopností to Uru oplývá a že si v něm čte jako v otevřené knize. Je to hrozně zvláštní pocit, vlastně takový vpád do soukromí, ale čím jsou si blíž, tím je to pro Uruhu snadnější a Rukiho bariéry víc k ničemu. Není to tak, že by se mu chtěl bránit, on nechce, ani to nedělá, ale ještě si na to nezvykl, že vlastně nemůže nic skrývat. Obě ty schopnosti pracují proti němu, kdyby měl snad nekalé úmysly. Tak on si o něm doopravdy myslel, že by byl raději tím, kdo má všechno pevně v rukou? Působí tak na něj? Proti své vůli se mu hrudník nadme pýchou, protože kterému chlapovi by se to nelíbilo a vzápětí nahodí rezignovaný výraz, když si Uru sám odpoví, jak moc se tohle Rukimu líbí. Jistě, ví to i beze slov. To jeho ohlédnutí nepřehlédne, takže konečně pořádně zaostří na stín. To si mohl myslet a není si vůbec jistý, jestli se mu to líbí. Ví, že Uruhovi ano a ví, že stín tu stejně bude, jakmile na něj jenom trochu zapomene. Nemá dokonce ani ponětí, co přesně bude s nimi v posteli dělat. Je to hrozně divné… Jenže když ho pošle pryč, Uru se zase nafučí a bude mu promlouvat do duše, jaký je stín chudák. Kruci… je odsouzený souložit ve třech. +Ve dvou, Ru-chan, ve dvou, jsi to přece ty sám.+ Uklidní se trochu a protočí očima. Nechá je zmizet pod víčky, protože župánek se rozestoupí a on zůstane před Uruhou nahý. Honem oči otevře, když Uru pochválí stínovu šikovnost. Co to tam dělají? On sám o ničem neví a to ho docela štve. Neměl by to jako jeho autor taky cítit? Tohle je vážně k zbláznění. Proč je to vždycky on, kdo skončí v takovéhle situaci? Než se naděje, už cítí Uruhův klín proti vlastnímu a vysvětlení už se nedomůže, protože jeho mozek opustí svoje místo v hlavě a odstěhuje se o hodně níž. S Uruhou nejspíš natrvalo. Nechává drancovat svůj krk, užívá si možnost, že nemusí dělat vůbec nic, ale Uru ho zahálet nenechá, když se domáhá jeho slov a přání. Ruki se neumí vyjadřovat ani za normálních okolností, jak to má zvládnout teď, to doopravdy netuší. Navíc to Uru ví, jen ho to baví poslouchat. 

"Chci..." +No tak, to mu neumíš říct jednu chlípnou větu? Ty?+ Pomyslí si sám o sobě otráveně. Zamračí se, když zase dojde na tu trojku. No prima, neví jestli má být šťastný nebo zděšený. Je to pořád jako na houpačce. Nahoru a dolů… Uru něco řekne, naprosto ho vyvede z míry a vzápětí udělá něco, co mu vygumuje předchozí myšlenky. A tak pořád dokola. Je to bláznivá jízda, šílený koktejl. Začíná se připitoměle usmívat, určitě ano, cítí to na sobě, ale jak by nemohl, když ho Uru svírá v klíně a dráždí? 

"Chci tu tvojí stránku, kterou nikdo nevidí a nezná. Všichni si myslí, že jsi jako zpěvačka v baru. Taková ta sexy ženská, kterou chce úplně každý, je hrozně žhavá a chodí se šéfem Yakuzy. Ale já si myslím, že někde uvnitř jsi mnohem víc… on. Hodně sexy on..." Jak mu to má popsat? Představu má jasnou, ale zformulovat ji je těžké. Navíc neví, jestli Uru zpěvačkou být chce nebo jen čeká, až si někdo všimne, že ženská vážně není. Kdyby mu dal někdo kabát a katanu, Ruki si asi cvrnkne do gatí. Drtivá většina milovala jeho podvazky a on… no, je zase on. Nečekaně…