Hromadné - Vůbec nechápu, na co čekáš. - část 1.

(nové útočiště)

Sena

Byly chvíle, kdy vám rozbitý kotník mohl připadat jako to nejhorší zranění na zeměkouli. Především v okamžiku, kdy potřebujete po svých někam doběhnout a prostě nemůžete. Asi nebyl nejlepší nápad nejít na ošetřovnu po tom, co se mu stalo, ale stejně. Tora je opustil před nějakou dobou, Mana vzápětí a Miyavimu odporovat nedokáže. Nechá se jím odnést na lehátko. Tuší, kam taky tolik spěchá, ostatně jako všichni a on jediný nemůže. 

"Arigato. Za všechno." Stačí mu ještě říct, než provází pohledem jeho vysokou postavu na odchodu. Nesl ho moc hezky, Aqui se bude mít. Pak už se kolem něj hemží zdravotníci. Celé tohle místo a všichni lidi v něm jsou mu zcela cizí. Proč s ním Mana nezůstal? Šel rovnou za Sagou? A na něj nepočkal? Mohli tam jít společně? Co se tady dělo, když tady Sena nebyl? Zlobil se Saga? Ví o Showovi? Tolik otázek… Pořád se s nadějí v očích rozhlíží okolo sebe, jestli kluci odněkud nevyjdou, ale nikde žádná známá tvář. Nakonec je to kluk asi tak stejné výšky jako on sám, kdo si přijde přímo pro něj. Představí se jako Daichi a chce mu pomoct přesunout se na pokoj. Před sebou svírá kolečkové křeslo. Senovi to přijde moc, ale stejně tak mu přijde moc jít o berlích. Je tak vyčerpaný, že by nedošel asi ani na záchod.

"Tak dobře." Řekne nakonec, když má úspěšně za sebou rentgen hlavy, ošetření kotníku a ruku zavěšenou na obinadle. To podle něj není vůbec nutné, ale sestřičky si nedaly říct. Chtěly mu dokonce dát cosi na bolest a spaní, ale to by se taky mohl vzbudit za tři dny. Ne, ne, to ne! Je to trochu divné, když vás veze kluk takové tělesné konstituce. Ne snad, že by neměl sílu, jenom mu prostě přijde křehký, ale to bylo zdání, stejné jako u něj samotného. 

"Potřebuju s někým mluvit." Řekne Daichimu, ale dočká se jenom vědoucného Já vím a tajemného úsměvu, který spatří, když se po něm prudce ohlédne. Poslali ho oni? Senovi se srdce divoce rozbuší. Projedou několika chodbami a kousek výtahem a zastaví se u dveří, které jsou jen jedny z mnoha na tomto patře. Daichi zaklepe, otevře a proveze Senu dovnitř. Jsou tam. Jsou tam oba, doopravdy ano. Není to ložnice, je to nějaká trochu jako společenská místnost. Jsou tu stoly, židle, pár křesílek a televize, která nefunguje. Kluci nebydlí společně? Než stačí Daichimu poděkovat, už je pryč, ale Senovi už září oči a pokouší se vstát, aby jim mohl vyjít vstříc. 

"Mana tady není?" Zeptá se jich zmateně, protože si myslel, že šel rovnou sem, ale tak to nebylo a podle Sagova výrazu pochopí, že není sám, kdo je z toho rozčarovaný. Jediný, komu je to v téhle chvíli asi maličko jedno, je Show. 

"Ale nic mu není, dokonce ani nešel na ošetřovnu." Řekne honem, aby o něj kluci neměli strach. Stín ze Sagových očí nezmizí a jeho napadne, že je to taky kvůli němu. Kvůli němu a Showovi. Tolik se na ně na oba těšil a teď najednou neví, jak se má Sagovi podívat do očí. V těch jeho se mihne provinilost. Nakonec je to Saga, ke komu se dobelhá jako první a volnou rukou jej obejme. Když se pak pootočí k Showovi, zalomcuje jím něco nepopsatelného. Něco, co tam bylo už v apartmánu, než mu pomohl utéct. Dívá se na něj o mnoho déle, cítí, jak jeho oči začínají ožívat, jak se upřímně usmívá… Nejde to ovládat. Ještě pořád patřil Sagovi, ale Showovi se slíbil upřímně a sám od sebe. Tady už nebylo otroctví a on mu řekl, že s ním odejde. Chtěl by, aby to Saga pochopil a zůstal jejich přítel, ale nečeká, že by k tomu dostal požehnání. Vlastně to nakonec bude asi dost bolestná chvilka. 

"Jsem tak rád, že jste oba živí a zdraví." Řekne. Pořád si ještě netroufá padnout Showovi kolem krku přímo před Sagovýma očima. 

"Moc mě mrzí, že jsem nedokázal splnit svůj úkol. Kdyby Tora nepřišel..." Vzpomene si na mutanty a hrdlo se mu stáhne. Ty oči… Zatřese hlavou a promne si tvář. Má za sebou nepříjemné a docela traumatické chvilky. 

"Bál jsem se, že není naděje, jak byste utekli. Jak jste to udělali?" Je toho tolik, co by chtěl vědět.

Show, Saga, Miyavi, Daichi

Miyavi se ještě naposledy ohlédne od dveří, aby Senovi ukázal svůj úsměv a mrkl na něj s výrazem, který říká, že si ho ještě najde a rozhodně to bude na velkou párty. Samozřejmě kromě Aquiho pozve minimálně Manu a Toru. Není ale jediný, kdo ví, kde Sena je. Daichiho povinnosti se kupily jedna na druhou. Tolik by si přál jít za Hideakim a zůstat po jeho boku. Prostě mu být blízko. Poslední hodiny ale byli jen na dohled, víc si dovolit nemohli. Bylo to k zbláznění a stejně…Vlastně se cítil skvěle. Samozřejmě se snažil ho trochu provokovat na dálku, aby bylo jasné, že to nejlepší by ho mohlo ještě čekat, ale k ničemu většímu se od chvilky ve společenské místnosti nedostali. Teď byl na pořadu dne Sena. Našel si volnou chvilku, aby obstaral jisté přání. Křeslo si malinko povrzává do rytmu, když ho tlačí před sebou. Není sice nejslabší, ale takto to bude pro oba pohodlnější.

"Jedno se musí Torovi nechat, udržel tě hezky pohromadě a to je dobře." Broukne s upřímným úsměvem na tváři, když míří chodbou.

"Můžu?" Ukáže mu malou gumičku, kterou má na své vlasy, ale…Hideakimu se víc líbilo, když je měl rozpuštěné a tak už je nestahuje. Trvá to chvíli, než nastoupí do výtahu a ten je taky veze. Mezitím Senovi trochu prohrábne vlasy a sepne pramínky podél tváře dozadu. 

Show už nějakou dobu před tím, než Sena dorazí do místnosti, přechází z jednoho rohu do druhého. Saga ho po očku pozoruje a vypadá z něj dost na nervy.

"Můžeš si laskavě sednout. Nic mu není a za pár vteřin je tady." Trochu ho sjede. Show se na něj ohlédne.

"To, že ty jsi v klidu, neznamená, že já to mám stejně, navíc jsi mi ještě neřekl…" Rád by pokračoval, ale Saga na něj uvrhne takový pohled, že se rozhodne mlčet.

"To bude tím, že jsem se ještě pořád nerozhodl, jestli ti ho dám, pokud bude ovšem sám chtít. Když tě tak pozoruju, tak já bych tě nechtěl ani zadarmo." Rýpne si do něj a je jasné, že tohle už začíná být příliš.

"To, že se na tebe Mana vykašlal neznamená, že to musí ztěžovat i ostatním." Vrátí mu Show úder a očividně tnul do živého.

"Co je ti do toho? A vůbec, je mi to úplně jedno. Nechce, tak ať si trhne." Saga do sebe obrátí sklenku a pak ji odloží, aby si mohl ruce založit na hrudi.

"Já ho k životu nepotřebuju." Okázale od Showa obrátí tvář. Ten přesune za křeslo, kde Saga sedí.

"Vážně ne?" Skloní se blíž k jeho uchu.

"Tak proto jsi příjemný jak osina v zadku. Je pravda, že kdyby tu byl, tak by ti minimálně nafackoval, za to, jak se chováš, Saga-chan. A tobě by se to líbilo hm?" Pošeptá mu a za pár vteřin už se mu hůř dýchá, když Saga prudce vstane a sevře látku jeho svršku pod krkem.

"Varuju tě, ještě slovo a…" Okamžitě Showa pustí, když se dveře začnou otevírat. Oba očima rentgenují dveře a oba se zároveň trochu zamračí, když Sena přijede na vozíku. 

"Hezké, moc hezké. Obstarám ti i něco navíc, později se zastavím. Hezký večer." Prohodí Daichi k Senovi, když v salónku rozloučí a zavře za sebou dveře, aby měli dostatek soukromí. Saga vypadá, že Manu do vteřiny poběží hledat, když dojde na to, že ho neviděl ani Sena. Hned se zase uklidní, když zjistí, že je v pořádku. Dobře takže na smrtelné zranění nedošlo. Nepřišel, protože nechce. +Fajn!+ Show ani na vteřinu neodthrne oči od Seny. I on se trochu drží zpátky, už jenom proto, co mu před chvíli řekl Saga. Jeho výraz změkne, když se Sena vydá k němu a ne k Showovi. Bez váhání ho obejme a na chvíli zaboří tvář do jeho vlasů.

"Jsem hrozně rád, že jsi v pořádku, Sena-chan." Pošeptá mu a nakonec ho líbne do vlasů a hlavně tak, aby to Show viděl. Pořád svírá Senův pas, i když vidí, kam jeho pohled směřuje. Show vypadá, že by ani nepostřehl, kdyby se kolem nich začalo střílet. I jeho koutky jdou nahoru v návaznosti na tom, jak se Sena usmívá. Show to nakonec nevydrží a udělá pár kroků k Senovi, pomalu se natáhne k jeho dlani a zvedne ji ke svým rtům, aniž by spustil oči z jeho tváře.

"Splnil jsi ho dokonale, jsi naživu." Ozve se Showův hlas, ale nemá se k tomu, aby ho pustil. Saga si pohrdavě odfrkne a konečně pustí Senu.

"Kdo vás má pozorovat." Protočí nad nimi očima v sloup. Show se na něj zamračí a Saga na něj ukáže prstem. 

"Ještě jsem s tím nesouhlasil, je ti to jasné?" Varuje ho.

"Pořád si nemyslím, že se pro něj vůbec hodíš." Brání Senu a ne to, že by měl být jeho.

"To Mana." Je to Show, kdo se rozhodne odpovědět.

"Prozradil Sagovi, že si z něj dělal celou dobu dobrý den a pak nás dostal ven." Ignoruje Sagovy nafouknuté tváře.

"Takhle si skóre vážně nevylepšíš." Vrčí na svého dlouholetého přítele, ale Show si z toho očividně nic nedělá.

"Sena je svobodný, Saga-kun, je jen na něm, jak se rozhodne." Vrátí pomalu oči s nadějí v nich k Senovi a pohladí ho po hřbetu dlaně.

"Pak se objevil Hideaki s Torou a vrtulníkem. Tora vzápětí zmizel za tebou." Show pozvedne koutky.

"A já mu nikdy nepřestanu být vděčný, že tě přivedl zpátky." Podívá se Senovi do očí.

"Být tebou Sena-chan, nevěřil bych mu ani slovo." Radí mu Saga, který už si zase nalévá.

"Říká novopečený alkoholik." Rýpne si Show.

"Tak za ním běž, propána. Vůbec nechápu, na co čekáš." Stočí oči na Senu a nenápadně si ho s hravějším blýsknutím přitahuje blíž k sobě.

"Bojí se, že ho Mana pošle k čertu. Ostatně, ani bych se mu nedivil, takového mrzouta." Už má Senu skoro ve své náruči a ne, ani Saga mu nezabrání v tom, aby to dokončil. To může jen Sena, kdyby ho odmítl.

Sena, Hideaki

Sena si ještě chvíli zmateně rukama ohmatává svoje vlasy, když jim Daichi dodal to vylepšení. Opravdu vypadá o tolik líp? Je to takhle hezčí? To už je ale v místnosti s ostatními a Daichi pryč. Nezapomene na jeho milá slova, že by mu půjčil ještě něco, ale už nemá čas se jim věnovat. Proč to Dai udělal? Padl mu Sena do oka a mohli by být přátelé? V Sagově objetí se Sena konečně uvolní a vnitřně uklidní. S klukama se cítil bezpečně, ale mezi ním a Sagou už byl docela jiný vztah a po tom, co spolu v apartmánu prožívali, se naučil schovávat zrovna do jeho náruče. Ještě pořád v ní je, když k němu Show přejde a vezme jeho ruku do dlaně. Očekává něco jako její galantní políbení na hřbet a i když ho za pas svírají jiné ruce, oči má jenom pro Showovu tvář. Je to vážně k zbláznění. Vlastně je miluje oba. Svým způsobem. A Manu taky… Pobyt v Sagově sídle na něm nejspíš nechal nějaké trvalé následky, ale bylo to tak. Ne, Show nemá pravdu, nebyl by na živu, kdyby pro něj někdo jiný málem neobětoval svůj vlastní život, ale nezvládne mu odporovat, jenom nakrčí obočí a znovu se usměje. V tu chvíli ho Saga pustí. Sena se po něm honem ohlédne a při větě Ještě jsem s tím nesouhlasil, pochopí, čemu přesně to patří. Je mu to vážně líto, ale mohl tak maximálně lhát a skrývat svoje pravé emoce. Nic víc už v tuhle chvíli Sagovi dát nemůže a oba dva vědí, že taková hra je k ničemu. Saga svoje slova myslí očividně vážně a ne jen jako dobírání a Sena se musí znovu zamyslet nad tím, kolikrát ho jenom před Showem varoval. Ale díky jejich společnému útěku a chvilce před tunelem Sena ví, že tady nic předstíraného taky není. Ať byl Show kdokoliv a v dřívějším životě jakýkoliv, byla to minulost. Ve vztahu k Senovi rozhodně. 

"Mana?" Zopakuje po Showovi zmateně a tím jenom potvrdil Manova slova, pronesená ještě před útěkem, že sám o ničem nevěděl. 

"Jaký dobrý den?" Mana byl zvláštní. Sena vlastně měl tušit, že není jenom obyčejný otrok, protože měl vždycky věci podivně a chladnokrevně v rukou, ale stejně… stejně to nakonec přisoudil jenom jeho osobnosti a očividně nebyl sám. Jestli byl Mana agent, tak byl opravdu dobrý. Dělql všechny ty věci a nikdy nemusel… Je to tak, že se do něj Saga doopravdy zamiloval, ale Mana všechno předstíral a teď byl někde tady na vedení a oni už mu byli ukradení? Přece pro něj šel, společně s Miyavim… Byl to jen rozkaz? Ne, to přece… Mračí se, jak nad tím vším usilovně přemýšlí. Myslel si, že docela umí číst v lidech, ale Mana byl očividně oříšek. Kluci vyprávějí hodně zmateně a stroze, Sena si z toho jen tak tak zvládá dávat souvislosti dohromady, ale Hideaki s Torou by se neobjevili jenom tak, takže je zavolal Mana? Ale jak? Jak tohle všechno dokázal? Co byl vlastně jeho původní cíl? Když si poslechne, jak Tora ihned skočil do tunelu, musí sklonit oči a na chvíli se začervenat. Na jeho tváři sedí vědoucný úsměv. Ta chvilka pod poklopem tunelu, hmmm…. Teď asi rozhodí oba dva pány, co se na něj dívají, ale co už. Kdo by nechtěl být ten žádaný? Sena se znovu podívá na Sagu, když ho Show vybízí, aby za Manou šel, ale nediví se mu, že se k tomu nemá. Nikdo nevěděl, kde Mana je a co když o to ani nestojí? Show to vidí docela optimisticky, ale Sena si po tom všem taky není zrovna dvakrát jistý a tím spíš je mu líto, co se děje. Co kdyby Saga nakonec zůstal sám? Ne, tak to není! Podvědomě se nechává přitahovat k Showovi, ale teď má oči pro změnu na Sagovi. Pak se z ničeho nic ozve tlumené zaklepání na dveře. Objeví se Hideaki osobně, rychle zmapuje pohledem situaci a trochu rošťácky se usměje. 

"Pánové… uklízečka říkala, že máte volno." Ukazuje na Senu a Showa, že je jejich pokoj připraven. Tedy spíš ten maličký pokojíček a postel pro jednoho, jako mají bohužel všichni. Uklízečky jsou tady tak maximálně on a Daichi. Pak se podívá na Sagu. 

"A ty, jestli můžeš, Mana-sama vzkazuje, že by s tebou rád mluvil." Odkašle si a kdo ví proč trochu zčervená. 

"O samotě..." Dodá a kývne směrem do chodby, aby tam Sagu mohl odvést. 

"Mana-sama?" Zopakuje Sena s důrazem na druhé slovo. 

"No, ano… to pochopíte..." Odmávne to Hideaki a zmizí na chodbě.

Show, Saga

Saga je pozoruje ještě chvíli a vidí Senův výraz. Tady už ve své podstatě prohrál a stejně to pro něj zase tolik bolestné. Nešlo o to, že by se mu líbilo to, že o Senu přichází, ale chce pro něj o nejlepší. Pokud miluje Showa, jen těžko tomu bude bránit ani nechce. Snad někdo nahoře dá a budou moci sobě být aspoň trochu poblíž. Přišel by o přítele, vlastně o dva, jen s jedním jej pojí mnohem víc. Odvrátí od nich pohled a krátce se pousměje, aby ho nebylo vidět. Ne, pořád to nechce dát Showovi zadarmo, chce si být jistý, že Sena bude v těch nejlepších rukou. Show se snaží být Senovi, co nejblíže. Zároveň ví, že Saga to všechno kolem nese mnohem hůř, než se snaží tvářit. Oba dva se dlouhá léta vyhýbali podobným vazbám a nakonec do toho spadli. Ví to, i když se jeho přítel tváří, že je mu to jedno. On může doufat ve štěstí, Sena vypadá, že nic z toho, co mezi nimi vzniklo nezmizelo. To se ale na druhé straně říct nedá. Vážně věřil tomu, že Mana za Sagou přijde a budou spokojení všichni čtyři. Nestalo se a Saga trpí, ví to.

"Prozradil nám, že patří k odboji a že sice nebyl Saga jeho prioritní cíl, měl se dostat mnohem výš, ale byl to jeho úkol." Vysvětlí Senovi a možná by se měl trochu ztišit, aby to Saga neslyšel. Nechce ho naštvat, z druhé strany je to fakt, který jen těžko někdo změní. Vezme pomalu Senu kolem pasu a přitiskne si k sobě.

"Saga se naštval, zlobil se na něj celou dobu, ale z druhé strany si myslím, že pochopil, proč mu to neřekl hned, jen…" Odmlčí se na chvíli, ale další slova přeruší Sagův hlas.

"Jen mě hrozně štve, že jsem mu věřil…Úplně všechno a očividně z toho ani polovina nebyla pravda." Sykne trochu vztekleji, než je u něj zvykem. V poslední době se to však všechno točí spíš směrem ke vzteku.

"Poslal mě do háje, stejně jako když šel pro tebe. Tvářil se, že je to dobrý a není. Nebylo, nikdy." Rozhodí rukama a pak se k nim otočí zády.

"Je mu to je jedno, oba dva jsme mu fuk a mě už je to taky jedno. Nebudu nikomu dělat jen prostředek k vyššímu cíli." Odfrkne si, než si nalije další sklenku.

"Saga-kun." Ozve se Show smířlivě. 

"Určitě se to nějak vysvětlí, třeba nemohl." Opravdu se ho snaží uklidnit, ale když se Saga otočí, je jasné, že to úspěch nemělo.

"Víš co, starej se o sebe." Odsekne mu nevrle.

"Postarej se o Senu, jestli mu jakkoliv ublížíš přísahám, že ti ublížím já." Vyhrožuje mu, v dlani pořád svírá sklenku a ukazováčkem míří na něj.

"Neublížím, to se nestane." Prohodí Show naprosto vážně a podívá se Senovi do očí.

"Zničil bych sám sebe, kdybych to udělal." Pozvedne nepatrně koutku a je mu jasné, že Saga za zády minimálně protáčí očima. Když se dveře otevřou, stočí k nim oči všichni, Show Senu však nepustí. Byli dlouho od sebe na to, aby to chtěl udělat.

"Arigato." Ukloní se zlehka Show, než se nakloní k jeho oušku.

"Tam tě můžu zkusit svádět mnohem lépe." Otře se špičkou nosu o jeho tvář. Z dalších podobných slov ho vytrhne Saga.

"Tak Mana-sama hm?" Mlaskne si Saga, aniž by odložil sklenku.

"Rád by si promluvil." Pokračuje dál v nevrlém podtónu. Hideaki je pryč.

"Ať si trhne. Já s ním mluvit nechci." Sáhne po flašce a zamíří ke dveřím.

"Užijte si to, uvidíme se později." Rozloučí se se Senou a Showem.

"Saga-kun, tak si s ním aspoň promluv." Snaží se Show.

"Určitě to má nějaký důvod." Mluví klidně, ale se Sagou to očividně ani nehne.

"Kašlu mu na to. Je mi to úplně jedno, co mi chce. Já mu chtěl taky říct hromadu věcí a k čemu mi to bylo?" Prudce za sebou práskne dveřmi a míří úplně na opačnou stranu.

"Proč musí být tak hrozně paličatý?" Povzdechne si Show, když se naposledy ohlédne ke dveřím. Pak už svůj pohled věnuje Senovi.

"Ahoj, Sena-chan." Broukne měkce a zvedne dlaň, aby ho krátce pohladil po tváři.

"Měl jsem o tebe hrozný strach." Přizná se mu.

"Půjdeme?" Kývne hlavou ke dveřím, ale nakonec neodolá pokušení a skloní se k jeho rtům.

"Už ode mě nikdy nechoď moc daleko." Pozvedne zlehka koutky, než překoná poslední milimetry a konečně ho políbí.