Aqui x Miyavi - Jsi můj sen, který mě doprovází i přes den. - část 4.

(nové útočiště)

Aqui

Usměje se, když ho Miyavi okamžitě vyslyší, ale stejně uvnitř sebe ucítí podivnou trému, když cítí jeho rty, jak stoupají po Aquiho těle nahoru. Jakmile se Miyavi postaví na nohy, Aqui si připomene jeho výšku i postavu a na maličký okamžik dostane trochu strach z těch prvních okamžiků, ale jakmile Miyavi zaútočí na jeho krk, dlouze si zasténá, zavře oči a nakloní hlavu na stranu, aby mu udělal dostatek prostoru. Pokračuje s vykrucováním vlastního obličeje do všech stran, aby si to užil opravdu na každém kousíčku těch míst a mírně se rozechvěje, když ucítí první pohyby proti svému pozadí. Zatím jenom tak zvenčí. Není to proto, že by se ho bál, ale spíš vším tím očekáváním a intenzitou vlastní touhy. Zdá se, že není jediný, kdo má v mysli pořád ten zážitek z kdysi… svým způsobem mu to opravdu připadá jako velmi dávná doba, i když se přes to oba dva jak vidět ještě nepřenesli. Nikdy by Miyavimu do očí neřekl, že něco zkazil, ale tehdy se ho doopravdy bál a jeho poprvé se změnilo na podivný sen. Nemůže říct, že vyloženě noční můru, ale příjemné to nebylo. Od té doby se ale stalo hrozně moc věcí a mnohé se změnilo. Oni oba ušli neskutečný kus cesty a navíc Aqui chápe, proč se to stalo. Nikdy si nemyslel, že mu chtěl Miyavi vědomě ublížit. Rád by mu řekl, že ví, že ne, že už na to nechce vzpomínat, ani jeden nebudou, ale už není schopný příliš mluvit. Doufá jenom, že k němu vysílá dostatek takových myšlenek a emoce a vazba mezi nimi to vyjádří i beze slov. Kdyby to tak nebylo, nejspíš by s ním nebyl schopný dál žít, natož si ho vzít. Celou tu dobu cítí jeho ruce a prsty, které jsou opravdu všude a ani na chvilku mu nedovolí myslet na cokoliv dalšího a pak už pocítí i jeho samotného. Ne, ani trochu to není jako tehdy. Tohle je trpělivé a ohleduplné, pomalé, se vším časem, který by Aqui mohl potřebovat. Nepopohání ho, i když je připravenější, než si sám myslel, protože by chtěl, aby tato chvíle nikdy neskončila. Chvíle, kdy se mu poprvé a celý dává, tak jak to mělo od začátku být. Chvíle, kdy si nepřeje nic jiného, než aby byli spojeni tělem i jejich dušemi. Jak rád by mu tohle všechno řekl nahlas, ale místo toho se jen prohne v zádech, zakloní hlavu a zasténá mnohem hlasitěji. Vnímá jeho hlas, i ten moment, kdy se neděje nic a pak ho Miy vybídne, aby se narovnal. Pro jeho tělo to bude pohodlnější, ale zároveň už jen tohle způsobuje, že se mu zatmí před očima. Vděčně se o něj opře, ale má pocit, že ho má snad až v krku. Není to nepříjemné, jenom opravdu intenzivní. Znovu se omámeně usměje, když mu Miy zalichotí. Když se Miy začne pohybovat a k tomu znovu hladí celé jeho tělo, Aqui má pocit, že už to prostě nesnese a bude opravdu hned. Miy přesune jednu svou dlaň do jeho klína, což by dílo dokonalo, ale zároveň mu v tom dovede hravě zabránit a on má dojem, že se snad zblázní, ale krásně zblázní. 

"Ano." Přikývne na jeho slova a do očí se mu tlačí slzy štěstí a neúnosné touhy, která potřebuje ven a nejde to. Dokonce i on musí chvíli přemýšlet nad tím, že později to udělají znovu, protože tohle nemohou vydržet ani kvůli intenzitě ani kvůli místu, kde jsou. V posteli to bude přece jenom o něco pohodlnější, i když to zdaleka není postel z Miyaviho apartmánu. Trvá to jen chvíli, než začne Miyavi tempo zvyšovat, nakonec je to snad až příliš a vzápětí explodují oba společně. Je to jen proto, že Aqui čekal, až Miy maličko povolí stisk v jeho klíně, jinak by byl už dávno, ale tím spíš mu tenhle zážitek připadá neskutečný a opravdu nádherný. Je to všechno neuvěřitelné. Rychlostí světla prolétá vesmírem, ve kterém si uvědomuje svou zamilovanost, fakt, kde Miy byl a jak se o něj bál, že se vrátil, že se vzali, tenhle sex… Z ničeho nic se mu neovladatelně podlomí kolena. Je to jen několik vteřin, kdy se mu tak zatmělo před očima, ale kdyby ho Miy nedržel, nepříjemně by upadl. Cítí, jak jdou společně dopředu, aby se Miy alespoň jednou rukou opřel o stěnu a znovu zpevní postoj. Ještě nechce, aby odtud odešli, musí ho přece umýt!

Miyavi

Moc dobře vnímá, jak mu Aquiho tělo odpovídá. Jsou naladěni na stejnou vlnu a za pár okamžiků, kdy si může vychutnat jejich spojení, mu připadá, že jsou jedno tělo. Cítí každý jednotlivý záchvěv Aquiho. Ví, kdy je to příliš a když musí trochu přibrzdit a pozdržet jeho vrchol. Vždycky si dokázal užít sex, nikdy pro něj nebylo nic tabu, ale tohle má úplně jiný rozměr. V jeho nitru se hromadí touha po vrcholu, stejně jako všechny láskyplné pocity, které v něm Aqui probudil. Není to jen láska k němu, ale taky částečně k sobě samému. Bez ní by se o něj nedokázal postarat. Bez ní by si tolik nevěřil, aby věděl, že v jeho náruči bude Aquimu dobře. To drobné a nádherné stvoření mění od základu pohled na celý svět. Nemůže být přece tolik zkažený, když v něm existuje něco tak čistého, co mu říká, že ho miluje. Auqi bez problémů tahá z Miyaviho nitra to nejlepší, co by mohl světu nabídnout. Chce to nabízet hlavně jemu, aby si nikdy neměl důvod stěžovat. To všechno se mu prohání hlavou, když se pravidelně opírá do jeho nitra. Víčka tiskne k sobě, vydechuje do mokrých pramenů a občas se přistihne, že ho kapky vody na těle spíš chladí, i když je horká. Jejich těla ale hřejí mnohem víc. Tiskne ho k sobě, jak kdyby nic jiného na světě neexistovalo, v tuto chvíli rozhodně ne. Společný vrchol ho dokonale smete. Stiskne Aquiho pas silněji, když cítí, jak jeho tělo pod rukama slábne. I za cenu vlastního zničení ho nenechá spadnout na zem. Nikdy by si to neopustil. Chladná stěna, kterou cítí pod dlaní, ho částečně vytrhává z jakéhosi transu, kterému dokonale propadl. Tiše se zasměje do jeho kůže, když si uvědomí, jak málo ho dělí od toho, aby se svezl na zem a prostě tu jen tak existoval.

"Aqui-chan, úplně jsi mě zničil, ale dělej to klidně dál." Pošeptá mu udýchaně a zároveň pobaveně. Nechá se jím úplně odrovnat a pak usne s naprosto upřímným úsměvem na tváři.

"Už jsem na to přišel, jako neviňátko se jen tváříš." Dobírá si ho ještě trochu, ale u toho zase boří nos do jeho pramenů a několikrát ho líbne do vlasů. Když si je dost jistý, že to ustojí sám i Aqui, mírně se odtáhne od zdi a vyklouzne z jeho nitra, ač velmi nerad. Jen už ho chce zase vidět a podívat se mu do očí. Pak můžou s klidem pokračovat, ale možná radši v posteli. Další kolo ve stoje by sice přežil, ale byl by to nejspíš jeho poslední hrdinský kousek. Vždyť před pár hodinami vylezl z hromady kulek, to jednoho celkem obstojně vyřídí. Pomalu ho otočí k sobě, aby na něj dobře viděl a opře své čelo o to jeho. Na tváři mu hraje příjemný a uvolněný úsměv, jeho oči jsou ještě pořád trochu zamlžené prožitým vrcholem, tak moc silně to bylo.

"Aqui-koi." Broukne měkce.

"Jsi jako nádherný obraz, když po tobě ty kapky stékají. Společně do sprchy budeme chodit častěji." Vezme jeho tvář do dlaní, než ho procítěně políbí. Sám sáhne po mýdlu a trochu mu potřísní ramena, aby ho ještě chvíli mohl hýčkat svými doteky. Vůbec nepochybuje, že se k němu Aqui připojí, vidí mu až do žaludku. Nakloní se trochu blíž, aby mohl přiblížit rty k jeho oušku.

"Hezky se umyjeme a ty pak vyjdeš první. Budu se koukat, jak se hezky osušíš a pak odejdeš do postele. A ano, budu ti koukat na zadek. Omluvil bych se, ale myslím, že není za co." Vydechne si a je to k zbláznění, ale snad začíná být znovu vzrušený. Opravdu mu stačí tak málo? Trochu se odtáhne, aby si mohl Aquiho prohlédnout od hlavy až k patě.

"Tohle určitě není málo." Prohodí zdánlivě nesmyslně, ale skvěle to doplňuje to, na co před chvílí pomyslel.

"Začínám tušit, jak se musí mít každý, kdo se na tebe jen podívá." Zlehka pokrčí rameny a shlédne do svého vlastního klína s výrazem, já nic to samo.

Aqui

On, že ho dokonale zničil? Jak by mohl, vždyť tady jenom stál a nakonec není schopný ani toho. I tak se to ale příjemně poslouchá a Aquimu to zvedne koutky nahoru. Nikdy by si nepomyslel, že by mohl plést hlavu někomu tak krásnému a nebezpečnému jako Miyavi a ono se to děje. To on a nikdo jiný je jeho láskou a to jednomu prostě musí polechtat ego. Od teď se po chodbách bude nosit nejspíš o maličko pyšněji. Projevit hrdost na svého manžela přece nemůže být nic špatného, tím si je jistý. Mazlí se s ním tak dlouho, jak jenom Miyavi chce, přivírá spokojeně oči, možná dokonce slastně vrní a když Miy opustí jeho nitro, sám se okamžitě otočí čelem k němu, jako by měl strach, že když u něj nebude tak blízko, kouzlo pomine a něco je zase rozdělí. Chytne se ho dlaněmi za obě předloktí a oddaně se podívá nahoru do jeho očí. Jeho tvář znovu prozáří šťastný úsměv, když mu Miyavi složí nový kompliment a přikývne. Jak by s něčím takovým mohl nesouhlasit? 

"Dodržel jsi svoje slovo. Nikdy jsem nic krásnějšího nezažil." Řekne mu upřímně. Těžko popsat ten uvolňující pocit štěstí, který jím teď proudí. Najednou má pocit, že je dokonce i tento svět krásný a že společně zvládnou cokoliv. Kdyby se tak na svět dívali všichni, určitě by ho dokázali zase změnit na to krásné místo, jakým býval před tím. Možná už nikdy nebude úplně stejný, ale mohl by být zase hezký a kouzelný. Nechá se k němu přivinout a poslouchá jeho plán pro nadcházející minuty. Maličko se začervená a kousne do rtu, ale tohle by mu mohl splnit. Při tom ucítí něco jednoznačného, co ho tlačí do břicha. Stalo se to jenom před chviličkou, to už doopravdy zase může? Bezprostředně se podívá nejdřív dolů a pak do jeho tváře. Když uvidí ten nevinný výraz, prostě se rozesměje a natáhne ruku po obyčejném kousku tuhého mýdla. Nic lepšího tady není, rozhodně na žádné značkové sprchové gely, ale bohatě to stačí. Rozetře si jej v rukou, aby vytvořil mydlinky a u toho po Miyavim pořád po očku kouká. Musí zavrtět hlavou a maličko se červenat. Nikdy si nevšiml, že by se po něm lidé nějak výrazně otáčeli, možná ještě v dobách, kdy chodil v kimonu a nalíčený, ale to bylo z úplně jiných důvodů. To byl ještě nábytkem a ne člověkem. Začne Miyaviho tělo cílevědomě umývat, každičký kousek. Hodně se na to soustředí, jde odshora od vlasů a tváře, pomalu přes ramena a níž a je na něm znát jeho předešlý trénink, kdy se o své pány musel starat opravdu dokonale a zároveň nerušit, když to třeba nebylo žádáno. Pak ho pomalu obejde, aby se mohl věnovat i jeho zádům a pozadí a klesne k nožkám, které umyje zezadu až dolů, přesune se dopředu a jde pomalu zase nahoru. Za chvíli mu zbývá už jenom jediné místo. Na okamžik se mu blýskne v očích, ale ještě pořád se trochu stydí a hlavně… pokračování v posteli. Nakonec se postaví, ale nevyhne se mu. Důkladně ho omyje rukama, ani tady nezapomene na žádné místečko, ale nic víc. Je to součástí jeho nové provokativní strategie. Potom v rychlosti opláchne i sám sebe a stejně jako před chvílí se ani teď vlastně moc nestydí, když je potřeba sáhnout na jistá místa. Potom sám vodu vypne a podá mu ručník. Je si jistý, že Miyavi se s žádným vysoušením zdržovat nechce a rozhodně se do něj nezabalí. Vezme i svůj, nejdřív si jím zajede do vlasů na spánku a pak se prostě otočí na patě a vyjde z té sprchy ven. Po cestě se otírá alespoň zepředu, aby mu nebránil ve výhledu na vlastní pozadí, jak měl původně Miy obavy. Nijak přehnaně s ním nevlní a nechává všechno na přirozenosti, ale stejně se po cestě musí ohlédnout, aby viděl, jestli dělá dojem. Jeho úsměv dostane novou rozvernější jiskru a zbytek cesty k posteli přeběhne po špičkách a po břiše do ní zapluje. Musí několikrát zakývat nohama ve vzduchu.

Miyavi

Zvedne k němu oči, kterými si prohlížel drobné tělo před sebou a věnuje mu dokonale upřímný úsměv. Aquiho slova ho úplně dostala. Nic jiného si totiž nepřál. Chtěl, aby to bylo skvělé, aby mu vynahradil to, co se tehdy stalo. Pořád to má v hlavě a nedokáže se toho jen tak zbavit.

"Arigato, Aqui-koi. Nic lepšího jsi mi říct nemohl." Vezme jeho tvář do dlaní a dlouze ho políbí. Není to žádný uspěchaný polibek, jen do posledního kousíčku vychutná jeho rty.

"Budu ho dodržovat klidně častěji." Nedokáže se ubránit poznámce, po které se mu zablýskne v očích. Ostatně připravený na to je dost. Palcem přejede po jeho koutku, když se mu podaří ho rozesmát. Nic by neviděl a neslyšel radši, než Aquiho smích, je to vážně návykové. Reálně hrozí, že bude dělat neskutečné pitominky, jen aby ho viděl znovu. +Tora se strhá smíchy.+ Připomene si krátce svého přítele, ale víc v jeho hlavě místo nemá, všechno si do posledního puntíku krade Aqui. Přejede mu palci po zčervenalých tváří a něžně se pousměje.

"Asi tě budu do rozpaků přivádět častěji." Prohodí. Ne, že by to do této doby nedělal, ale něco mu říká, že teď si to neodpustí ještě častěji. Stáhne ruce znovu podél těla, aby mu nepřekážel, když ho začne umývat. V prvním okamžiku, když se ho dotknou drobné ruce, nechá víčka klesnout a tiše si pozvedne. Dobře, tohle si taky přidá na seznam věcí, které budou muset dělat pořád. Začíná se mu to nějak plnit. Rozhodně to bude seznam, kde budou položky jen s Aquiho jménem, ostatní si budou muset počkat, až na něj přijde řada, takže asi za sto padesát let, kdy si vůbec všimne okolí. Přistihne se, že občas zatíná ruce v pěst a jeho hlas jde prostě slyšet, když vnímá Aquiho ruce na svém těle. Po předešlém zážitku se vůbec nedokáže ubránit příjemným pocitům, které už zas zaplavují jeho tělo. Dává tomu pár vteřin, než se na něj prostě vrhne a do té postele prostě nedojdou.

"Aqui-koi." Broukne měkce, v jeho hlase už je zase patrná touha. Ano, tohle mu stačí, aby se málem přestal ovládat. Snaží se držet oči otevřené, aby si ho celou dobu mohl prohlížet. Dokonce se snaží i nahlédnout přes rameno, když se věnuje zádům. V ten okamžik mu ramena víc povolí a vydechne znovu. Až na to bude čas, nejspíš ho poprosí o masáž. Zalapá po dechu, když se Aqui znovu přesune dopředu a dotkne se ho přímo v klíně. To už je na jeho ovládání skoro příliš. Zakloní hlavu a zadívá se do stropu se skoro nevěřícným výrazem.

"Tohle je teprve správná apokalypsa." Prohodí s úsměvem, který jasně říká, jak moc začíná být mimo. Hned zase rychle skloní tvář, aby si Aquiho před sebou mohl užít.

"Je ti jasné, že teď mě napadá jen jediná věc." Dostojí svým myšlenkám o tom, jak ho bude přivádět do rozpaků. Pak o něj přijde, což se mu úplně nelíbí, ale hned to zase celé přehodnotí, když vidí, jak Aqui mydlí sám sebe. Na tváři má během sekundy hladovější výraz.

"Dávám ti asi pět vteřin a měl bys začít utíkat." Varuje ho s tichým smíchem a ustoupí, co mu jen sprcha dovolí a začne na něj hravě natahovat hladové ruce. A on mu vážně uteče. Vyhlédne za ním a už už by po něm natahoval ruku, aby šel za ním zpátky. Oči mu pomalu klesají po Aquiho těle a zakotví na pozadí, od kterého už se nedotrhne. Zůstane na půl viset na zástěně, se spánkem opřeným o hranu. Je z něj úplně vyřízený. Nezvládne se mu ani podívat do tváře, když se na něj otočí, ale periferně to vidí. Uchechtne se a setře si dlaní demonstrativně kousek, vážně by asi začal slintat, kdyby mu dal Aqui ještě chvilku. 

"Nějak rychle jsi přišel na to, co udělat, abych za tebou běhal jako pejsek." Prohodí pobaveně, ale je to pravda. Poběží za ním klidně sto kilometrů.

"Stačí jen písknout." Zasměje se upřímně, když sleduje Aquiho, jak běží do postele. Sám se konečně přinutí vypnout vodu, kolem ručníku spíš projde, než že by se sušil a vejde do pokoje. Nakloní hlavu na stranu, když si ho prohlíží v posteli, jak komíhá nohama.

"Dobrý den, Ishihara-san." Sjede ho očima od hlavy až k patě, než se usadí na kraj postele v blízkosti jeho nožek a jednu z nich si ukradne.

"Máte tu volno?" Zeptá se, když přitiskne rty nad jeho kotník a hladí ho jimi až na stehno, ze kterého zamíří na zadek. Ve vteřině toho nechá, přesune se nad něj, napasujíc se mezi jeho nohy a zlehka se na něj položí. Svou váhu drží na pažích, vážně by ho nerad zalehl.

"I kdybyste neměl, teď už vás nic nezachrání." Pošeptá mu do ouška, než se pohne boky provokativně proti němu.

Aqui

Musí se culit do peřin a v duchu si přehrává Miyaviho výraz, jak se na něj díval z té sprchy. Ví, že v posteli nezůstane dlouho sám a čeká jeho útok každou vteřinou. Je najednou tolik šťastný, že to nejde ani popsat. 

"Neumím pískat." Řekne mu místo toho, aby mu cokoliv vyvracel. Na prsty rozhodně ne, nikdy to dělat nesměl, takže to ani nezkoušel. A pak nad ním zazní Miyaviho nezaměnitelný hlas a osloví ho tak, že Aqui rázem zvážní, přestane komíhat nohama a chvíli hledí před sebe. Ví, že to bylo na něj, jenom snad nikdy neslyšel Miyaviho příjmení vyslovené nahlas a teď… se tak vlastně jmenuje sám. Už si ani nevzpomíná, jaké bylo jeho vlastní jméno, když přišel jako dítě na převýchovu. Hodně rychle mu vtloukli do hlavy, že na něj musí zapomenout a už nikdy ho nevyslovit. Nejmenoval se nijak, prostě jenom Aqui a nejspíš i to bylo jméno, které mu dali. A teď je Ishihara Aqui. Má celé jméno, tak jak by každý člověk měl mít. Jeho jméno, které mu Miyavi daroval. Chce se po něm konečně ohlédnout a možná také něco říct, ale Miy je rychlejší. Cítí, jak se matrace zhoupne a vzápětí dotek jeho dlaní na nožce. Skloní tvář dolů a stočí ji za ním. Už zase se maličko potutelně usmívá. 

"Ta postel je opravdu hodně…" Na chvíli se odmlčí. Není si jistý, jestli to smí říct nebo spíš jestli na to má odvahu. 

"Úzká..." Obtáhne rty jazykem a ano, řekl to schválně přesně takhle. Honem se zase podívá před sebe s rošťácky vytaženým obočím nahoru. Teď opravdu testuje svoje nově objevené možnosti a schopnosti. Miyaviho ruka mu způsobí husí kůži na celém těle. Jemně se zachvěje a povzdechne si, když ji ucítí až na zadku. Vzápětí na to už ho má ale nad sebou. Neplánovaně musí dát nohy docela daleko od sebe, aby se tam Miy vešel a tím přijde o veškeré výhody. Teď už se ani nehne a kromě toho nemůže ani nic moc dělat. Mělo ho napadnout, že tohle nezůstane jenom tak. 

"Já vím." Hlesne a ucítí pohyb jeho klína proti vlastnímu pozadí. Zatím jenom tak, ale stejně musí ihned zavřít oči a vzdychnout. Dělali to jenom před malou chvílí, ale Aqui se necítí unavený ani natolik vyčerpaný po jiné stránce, aby nemohl pokračovat. Tohle bude nejspíš mnohem pomalejší a mazlivější. Skloní hlavu mezi lopatky a nechá si vlasy napadat do tváře, aby ho chvíli mohl vnímat opravdu celou svou bytostí. Je mu hrozně příjemné, jak na něm Miyavi leží a jak ho jeho tělo hřeje a přistihne se, že si v duchu představuje jejich bývalou postel i ložnici. Stalo se toho na ní hodně, ale Aquimu se po ní přes to stýská. Nakonec však oči otevře a víc se zapře o předloktí, aby se sám mohl otřít pozadím o jeho klín. Znovu se po něm ohlédne, i když na něj vlastně nemůže vidět. 

"Je to naše svatební noc." Napadne ho doopravdy až teď. 

"Místo přes práh jsi mě přenesl do sprchy." Zasměje se tiše. 

"Pak do nebe..." Už šeptá. 

"Chci tam ještě jednou..." Vybídne ho a znovu se pohne dozadu. Chce se jím nechat pohltit, ztratit se v jeho náruči. I přes absenci prostoru se však pod jeho rukama začne otáčet čelem k němu. Chtěl by na něj vidět, zády byl už před tím. Ví, že je to tady malé a že ta postýlka pod nimi asi spadne, no tak budou spát na zemi, ale potřebuje se dívat do jeho očí. Nakonec se mu to podaří. Pořád musí mít stehna hodně daleko od sebe, ale může ho taky pořádně obejmout rukama a hladit ho po tváři nebo ve vlasech. Položí konečky prstů na jeho tvář a začne si ji přitahovat k polibku.

Miyavi

Miy se jen krátce zasměje.

"Ani nemusíš, mně stačí ten pohled a poběžím." Prozradí mu, jak moc velkou má moc. Možná by měl mít strach, že toho Aqui bude zneužívat, ale kruci…Na tohle se přesně těší. Nakloní hlavu mírně na stranu, když si může prohlédnout Aquiho výraz, který způsobil tím, jak mu řekl.

"Líbí se ti, já to věděl." Prohodí trochu egoistickou poznámku a vypadá přitom nadmíru spokojeně. Kdyby nakonec našel někde papírky, jak si ho píše…Prý to dělají holky, ale on by to prostě chtěl vidět. Je jak malý, ale vůbec mu to nepřekáží, právě naopak, klidně takový bude celý den, jen ať si ostatní myslí, co chtějí. Užívá si jeho kůži, která příjemně hřeje. Jen nožky má trochu studeně, protože podlaha je tu chladná. S tím taky něco brzo udělá. Jenže Aqui se rozhodne nezůstat potichu. Miy nestačí zírat. Vůbec nechápe, kdy se ta proměna odehrála, ale je to po čertech skvělé.

"Tak úzká postel ti překáží." Broukne provokativně a zlehka ho plácne přes zadek.

"Já ti ukážu, že to není vůbec na škodu, když je něco moc úzké." Rozvádí jeho myšlenku.

"Je to naopak hodně dobré a líbí se mi to." Pohne se proti jeho pozadí znovu a opět se skloní, aby ho mohl políbit mezi lopatky a pak ji trochu potrápit zoubky. Žádné kousání, na to je mu jeho kůže líto, ale to neznamená, že si nemůže hrát. Nebýt toho, že už má jedno kolo za sebou, asi by se neudržel. Bude mít problém i tak, ale dokáže se lépe krotit. Tedy myslí si to a vydrží mu to přesně do chvíle, kdy se Aqui rozhodne, že jen u slovní provokace nezůstane.

"Aqui-chan." Zamručí zrušeným hlasem a vyjde boky jeho pozadí vstříc.

"Já chtěl být něžný, hrozně mi to kazíš." Obviní ho vzápětí, ale ještě to snad zvládne chvíli držet v sobě a možná, že doslova.

"Kdo tě tohle naučil?" Dobírá si ho trochu, ale nedá mu prostor na odpověď.

"Nic neříkej, budu doufat, že jsem to byl já." Nedá si říct, aby držel pusu, ale Aqui mu znovu připomene, že má své zbraně. Klidně mu dovolí, aby se pod ním přetočil a ve chvíli, kdy mu koukne do tváře, je zase úplně mimo. Chtěl se začít sklánět, aby ho mohl políbit, ale Aqui ho slovy přinutí chvíli počkat. Koutky mu první těknou nahoru k tomu přenášení a pak mu v čích zahoří láskou.

"Aqui-koi." Zavrní měkce a něžně. Nakonec klesne na předloktí, když si ho začne přitahovat blíž. 

"Vezmu tě tam kolikrát budeš chtít a kdy budeš chtít. Ode dneška je to má jediná radost a starost." Slíbí mu, že se o něj bude starat a dělat, co mu na očích uvidí. Přesune váhu na jedno předloktí, když se jejich rty spojí a druhou sklouzne po jeho boku až na stehno, které krátce sevře. Pak doputuje až po koleno, aby mu mohl nožku zvednout podél svých boků a nakonec ji zaklenout za ten svůj. Pak zopakuje to samé i na druhé straně, než se zase pohne proti němu. Pak podsune paži pod jeho zadek a přizvedne si ho výš, aby se mohl špičkou dotknout přímo jeho vchodu. Zatím se o něj jen zlehka otírá a čeká na ten správný impuls, aby mohl znovu vystoupit. Už neopouští jeho rty a užívá si dalších a dalších polibků, než se začne pomalu dostávat do Aquiho nitra. První jen na kousíček a zase ho opustí. Pokračuje podobným, velmi pomalým stylem, dokud uvnitř něj není celý.

"Vážně miluju úzké postele." Zašeptá mu do rtů s tichým povzdechem a zvládne se k tomu i tiše uchechtnout.

"Tenhle výlet do nebe bude trochu pomalejší, promiň. Slibuju ale, že si to taky užiješ." Dodá ještě, než si znovu dopřeje další polibky. Musí ho pustit, když se ozve tiché zaklepání na dveře. Ohlédne se na něj a protočí očima.

"Obsazeno, jsme v nejlepším." Zavolá ke dveřím a očividně mu je úplně jedno, kdo je za nimi, ale tipuje Shina a chudák před nimi pak bude utíkat, jak se bude červenat. Je mu jasné, že Aquimu by to mohlo malinko vadit, ale místo toho, aby přestával, trochu zrychlí pohyb svých boků.

"Teď nikam utíkat nebudeš." Zavrní, aby mu dal jasně najevo, že společně ještě neskončili.

"Budou spát jinde." Pohladí Aquiho konečky prstů po tváři.

"Tahle noc je naše."