Aqui x Miyavi - Jsi můj sen, který mě doprovází i přes den. - část 5.

(nové útočiště)

Aqui, Die

"Je vážně moc pěkné." Řekne mu na to jméno a opravdu si to myslí. Někdo se mohl oženit a získat jméno, které nebylo nic moc a mělo pitomý význam, ale on je naprosto spokojený. Už se mu dívá do očí, když se spokojeně culí nad tím, že se u něj Miyavimu líbí. Jemu se to vlastně taky líbí a kdyby to bylo anatomicky trochu jinak, možná by si to neužil zdaleka tolik. Asi by to bylo jednodušší, ale… no některé věci asi nemělo smysl rozebírat. Kdo by ho tohle všechno asi tak mohl naučit? Copak to s Miyaviho školou šlo nějak jinak? Na začátku se ho doopravdy bál, nemyslel si, že by si nakonec mohli tolik vyhovovat. Myslel si, že Miy bude nějaký šílenec, který sice nebude vysloveně zlý, ale rozhodně bude brát ohledy spíš na sebe a svoje potřeby a nakonec to tak vůbec nebylo. Stejně jako sám o sobě netušil, co v něm vězí a že by se mu kdy mohl líbit Miyaviho způsob provokací. Myslel si o sobě, že je moc plachý, že je jenom na samé něžnosti, ale teď ví, že snese o něco víc. Není to jen o zamilovanosti, prostě vedle něj skutečně objevil sám sebe. Umí vedle něj přidat a Miy zase ubrat a skvěle se tak doplňují. Aqui by dal ruku do ohně za to, že nic z toho není nijak nucené nebo omezované a plyne to přirozeně. Ještě by mu rád řekl, že ho to nemohl naučit nikdo jiný, když byl Miyavi úplně první. Tohle přece musel vědět, když ho kupoval nebo ne? Jenže už se líbají a on se v něm začíná zase ztrácet. Nechává si nožku zvednout vysoko, pak i tu druhou a jeho žaludkem zavibruje známá tréma z očekávání. Možná to teď nebude tak příjemné, když se to stalo jenom před malou chvílí? Rozhodně to bude hlubší. Když se ho Miy dotkne poprvé, je to zvláštní směsice pocitů od přecitlivělého blaha po snahu ucuknout, protože je to prostě moc, ale Miyavi je velmi ohleduplný, opravdu pomalý a dá mu všechen čas, který by jen Aqui mohl potřebovat. Ani neví, jak moc je mu za to Aqui vděčný. Musí skoro nepatřičně vyprsknout do jeho rtů, když dojde na ty úzké postele, samozřejmě že ví, co tím přesně myslí, ale když zachytí jeho pohled, v tom Aquiho tančí zamilované ohníčky. Už jsou zase jedno a jemu je takhle dobře, prostě nejlépe. 

"Nechci spěchat." Řekne mu, protože kdyby spěchali, byl by zase rychle konec a další vpád by nemusel být to nejlepší, co by je mohlo napadnout. Když někdo zaklepe, Aqui málem vyletí z kůže, prudce se stáhne a ohlédne na dveře. Málem v sobě Miyaviho snad přeštípl. Úplně zapomněl, že tady nemají být sami, že tohle není jenom jejich pokoj a že už jsou tady zavření nejspíš docela dlouho. Ostatní celý den usilovně pracovali, nejspíš jsou hodně unavení a Miyavi je beze studu okamžitě vykáže pryč. A jak! Kdyby on tohle řekl Die, asi by mu nezůstala hlava na krku, ale při pohledu na Die by si to nikdy ani nedovolil. Miyavi se ho očividně nebojí. A to ani nemluví o tom, že jsou doopravdy v nejlepším a on to na ně klidně zakřičel. Jeho tváře okamžitě pokryje červeň, ale sám ani nehlesne. Bude se před klukama hrozně stydět, ale… je to pravda a ostatní na tom nejsou jinak, tak co? Nejspíš další plamínek, zažehnutý jeho manželem. Manželem…. Tak hezky to zní… Znovu sebou trhne, když Die na druhé straně kopne do dveří. 

"Tak hele hrdličky, celý den jsem se nezastavil, nikde ani volná židlička, barák narvaný k prasknutí… jste tam už dost dlouho, možná si to můžete zkusit na chodbě zase vy?!" Kopne do nich znovu. Je slyšet spěšný rozhovor, to se asi Shinya snaží Die domluvit. 

"Mě to ale vůbec nezajímá…." Je slyšet Die a jeho panovačný tón. Hašteření ještě chvíli pokračuje a pak je najednou ticho. Aqui si není jistý, jestli opravdu někam šli nebo se zase vrátí. Podívá se do Miyaviho očí s otázkou v těch vlastních. On je opravdu nechce pustit zpátky? Celou noc? Nechce vidět to ráno, ale… znovu si ho za tváře přitáhne k polibku a připomene mu, kde se zrovna nachází. Už je zase sobecký až hrůza, ke svým opatrovníkům rozhodně. Jak jen jim tohle někdy vynahradí, to opravdu neví, ale teď je tu Miyavi a přes něj nevidí a neslyší nic kolem. Už nikdy nebude…

Miyavi

Je rád, že se mu jejich společné jméno líbí. Byl by nejspíš ochotný si ho změnit, kdyby se Aquimu nelíbilo. Už mu začíná delší dobu docházet, co všechno je pro něj ochotný udělat, ale vůbec ho to neděsí. Dodává mu to sílu pokračovat dál a nepřemýšlet nad věcmi, které ho dlouhá léta obstojně ničily. Ano, Aqui je ten nejlepší lék, který si vlastně vybral. Musí se pousmát, když si uvědomí ten maličký fakt, že se pro něj rozhodl sám. Táhlo ho to k němu nejspíš celou dobu.

"Ty ani nevíš, jakou máš moc." Pošeptá mu v návaznosti na své vlastní myšlenky. Dává si pozor, aby Aquimu neublížil. Má přece jen nějaké zkušenosti a byl by radši, kdyby tu byla věc, která by jim to na podruhé zjednodušila, ale není. Musí si poradit sám a proto se opravdu hodně ovládá. Je to peklo a zároveň mu nic nedělá větší radost. Je vážně šílený a to je dobře. Podívá se mu do tváře a krátce se otře o jeho nos tím svým, když mu řekne, že nechce spěchat.

"To ani já ne. Chci si tě pořádně užít, ještě jsem neměl příležitost, stalo se toho tolik." Prohodí něco, co moc dobře víc oba. Dotkne se rty těch jeho v jemném pohlazení a vůbec toho nechce nechávat, ani když se ti dva nebo spíš jeden dobývá dovnitř.

"Aqui-koi." Trochu zasténá, když ho uvnitř sebe sevře. Tohle na něj bylo skoro příliš, ale jeho tělu se to hodně líbí, jedné partii obzvlášť. Opře se čelem o jeho hrudník, aby se to nějak pokusil rozdýchat. Nejde to tak snadno a teď by mu nejspíš bylo úplně jedno, kdyby sem vrazili, prostě by pokračoval a nenechal se vůbec ničím rušit.

"Die nemá kam uložit svůj zadek. Ráno s ním bude k nevydržení, budeme hodně rychle utíkat." Vydechne udýchaně. Die se ozve znovu a to už Miy nevydrží a tiše si zavrčí.

"Já ho vážně roztrhnu." Ohlédne se na dveře.

"Víš co, ještě jediné slovo a přísahám, že tam na tebe vletím. Věř mi, že po té armádě dole, budeš jen odpočinkové kolo. Před chvíli jsem se vrátil a hodně mě vytočíš, jestli tohle nedokončím. Samopal momentálně nemám, ale věř mi, že ho nepotřebuju." Klidně mu bude vyhrožovat. Je slyšet jen tiché pípání Shina, jak ho přemlouvá a láká, aby je nechali na pokoji. Miy se musí uchechtnout, když je z druhé strany zase ticho.

"Stejně mi to dluží. Je pěkně nesnesitelný, když…" Nedořekne to, protože už si ho Aqui přitahuje na své rty. Ne, už nechce nic říkat, jen si užít další a další polibky. Začne se znovu pohybovat v jeho nitru. Vzrušení stoupá k neúnosné hranici a jeho tělo se začíná připravovat na příchozí vrchol. Schválně ho oddaluje, aby se s Aquim mohl vyloženě mazlit. Žádné uspěchané pohyby, jen pomalá procházka do vesmíru. Ani za nic se nebude chtít vracet zpátky. Dožene ho mnohem později, když už jeho hlas tlumeně zní pokojem. Konečky prstů ho hladí po tváři, střídavě ho líbá a tak hýčká jeho šíjí. Jednou rukou mapuje drobné tělo, které se leskne úplně stejně, jako to jeho. Když dojde až na oslnivý vrchol společně se svým manželem, chvíli jen tak dopřává na jeho hrudi a olíbává kapky potu, které na něm krásně perlí. Pak se pomalu posune stranou, vystoupí z jeho nitra a přitáhne si ho k sobě o náruče.

"Řekl bych ti, že si to za chvíli zopakujeme, ale už bych ti ublížil." Rozverně se mu blýskne v očích, ale co si budou...Zvládl by další kola, nakonec by to přežil, ale taky už má za celý den dost. Je rád, že se k němu může tisknout a užívat si jeho vůni, která už z hlavy nedostane.

"Na podobné noci budu muset sehnat, nějakého překupníka a obstarat malou pomoc." Krátce se zasměje.

"Za Aoim asi nepůjdu, kdybych se na něco podobného ptal uprostřed nějakého jednání, asi mě nakonec vykastruje." Zamyslí se krátce, než se zasměje znovu.

"Myslím, že je to nedostatkem sexu. Podívej se na mě, jak jsem krotký a hodný. Asi by mu to taky prospělo." Klidně si z něj děla legraci u toho přejíždí konečky prstů po jeho páteři.

"Napadlo mě, že bych si mohl nechat udělat tetování. Něco tvého, co budu mít vždycky s sebou. Tora to zvládne." Měl by myslet na úplně jiné věci, ale klidně za ním půjde a požádá ho. Určitě mu neodmítne.

"Co myslíš, co by to mělo být? Co by se ti tvého na mě líbilo?" Vyzvídá přejíždějíc špičkou nosu po jeho tváři.

Aqui

Trvá to jen malou chvilku, než Aqui dokonale zapomene, že existuje nějaký Die a nechá se unášet jejich společnými pohyby. Je to úplně jiné, než před tím ve sprše. Neméně krásné, ale úplně jiné. Drží se ho pevně kolem krku i nohama okolo pasu, aby mezi nimi nebyl ani jediný promarněný milimetr navíc. Jejich boky jdou synchronizovaně společně a v Aquiho tváři sedí po celý čas dokonale zamilovaný výraz. Nechává se Miyavim hýčkat, sám prsty bloudí v jeho vlasech, rámuje jimi jeho tvář a občas se pokouší po jeho pevném těle dosáhnout co nejdál, až na zadek, ale je to až příliš daleko. Jakmile uvnitř sebe ucítí jeho horkou tekutinu, nechá se odeslat na vrchol v jeho stopách a létá tak dlouho, dokud si nevzpomene, že by se mohl vrátit pomalu na zem. Ale jen proto, že je tam taky Miyavi. Je dokonale naplněný klidem a mírem, neskutečnou pohodou jakou nikdy v životě nezažil. Je to omamný a velmi návykový pocit. Nemyslel si, že je něco takového možné. Ne nadarmo se říká, že láska je mocná čarodějka. Dokonce mu ani nevadí, když Miyavi jeho tělo opustí, protože už v něm není žádný panický strach z toho, že je tohle naposled. Není. Jsou tady spolu a mohou to udělat kdykoliv budou chtít. Teď si prostě jenom odpočine, dá nohy na chvíli k sobě a nechá se schovat v náručí svého manžela. Stočí se k němu do klubíčka, spánek si opře o jeho rameno a zjistí, že takhle je v té posteli nakonec ještě dost místa. 

"Ani jsem si nevšiml, jaká je tady už tma. Myslel jsem si, že tě vidím docela jasnýma očima." Řekne mu. Nebyli spolu tolikrát, aby si ho mohl tak dokonale pamatovat a přesto se to děje. 

"Malou pomoc?" Zeptá se ho, když Miyavi mluví o překupníkovi. Kde koho by hned napadlo, že tím myslel něco podobného, jako byly ty drogy, co bral, ale on mu věří a tuší, že mluví o něčem docela jiném. Takový překupník může přenášet ledacos. Když si představí Aoiho v té situaci, musí se upřímně a hlasitě rozesmát. Ne, nikdy by si nedovolil škádlit ho sám od sebe, cítí k němu respekt a je to jedna z těch osob, kterých se bojí, ale Miyavi se nebojí nikoho a Aquimu je jasné, že by to doopravdy udělal. Stačilo by jenom, aby Aqui řekl, že chce, že by ho to rozesmálo. +Snad ho to vážně nenapadne.+ Ani jeden z nich však netuší, že má Miyavi vlastně pravdu a takový dostatek sexu dovede změnit náladu úplně opačným směrem. Všechny ty hormony štěstí přece musí mít nějaký vliv? Aoi teď něčím podobným už rozhodně nestrádá a možná by je jeho odpověď oba překvapila. Nejen je, kdyby to bylo v zasedačce. 

"Krotký a hodný?" Konečně se na něj pořádně podívá. 

"To sotva..." Hlesne pobaveně. A Tora takový určitě taky nebude. Ani neví, proč myslí ve spojitosti s Aoim zrovna na něj, většina lidí se přikláněla k Daichimu, pokud šlo o drby okolo jejich osob. To ani netušili, jak žhavým tématem jsou v kuloárech. Aquimu ale prostě tak nějak… připadají jako dvě strany jedné mince. 

"Tetování?" Znovu po něm zopakuje udiveně. Miyavi jich má tolik, že už se na něj snad ani žádné nevejde, ale nediví se, že by si klidně nechal udělat další. To Aqui nemá vůbec žádné. A určitě to bolí! 

"Něco mého..." Zamumlá tiše. Nikdy neměl nic, co by bylo vyloženě jeho. Žádné věci, žádné oblíbené činnosti. Prostě vůbec nic. Jen tohle jméno. Aqui… voda… Živá voda… 

"Je ve mně prý hodně vody. Mám ji v očích, to proto mě tak pojmenovali. Asi mají pravdu, když jsem nakonec našel cestu. Chtěl bych, aby byla živá, znamenala život… možná postačí jednoduché kanji..." Kanji nebylo vůbec jednoduché, ale představy jak vyobrazit tak složité téma taky nejsou. Možná to nebude tak snadné vymyslet a možná by jim s tím mohl někdo poradit. Třeba právě Tora. 

"Chci, abys byl navždycky živý, abys jí měl dostatek. Energie, životní síly… bez vody každý zemře." Podívá se mu dlouze do očí. 

"Ty chceš na sobě vážně něco mého?" Zajiskří mu v očích. Další důkaz lásky…

Miyavi

Přitáhne si Aquiho blíž ke svému tělu a nakonec se natáhne i po pokrývce, aby zakryl hlavně jeho. Přece jen tu není nejtepleji a jak bude vychladat, mohla by mu být zima. To prostě nedopustí. Několikrát ho líbne do vlasů a pak do nich zaboří nos a nechá víčka na chvíli klesnout. Nikdy by ho nenapadlo, jak si moc podobné chvilky užije. Přistihne se, že se mu to líbí možná až příliš a má obavy, že dalších pár let nebude chtít usínat jinak. A vlastně…Proč by měl? Kdo by jim to tady zakazoval? Ne, on už se od Aquiho nehne ani na krok a když bude muset, tak se bude zase velmi rychle vracet, aby si stihl společně s ním lehnout. Představí si sám sebe, jak naběhne někde doprostřed vřavy, podobně jako to udělal dole s krytím od Many, zařve na ně, nemám čas, musím si jít lehnout a tulit se a pak je všechny postřílí. Koutky mu vyběhnout nahoru, ale ne, tohle radši Aquimu říkat nebude, měl by ho určitě za ještě většího blázna, než je teď. No ono už to možná horší být nemůže, ale i tak.

"Nachystám si pro tebe překvapení." Pošeptá mu, protože už přesně ví, co u překupníka bude shánět a nebude toho málo. Aquimu je potřeba ukázat, co všechno by mohli mít a hlavně, jak by ses tím mohli mít. Tohle je teprve moc pěkný začátek.

"Líbí se mi tvůj smích, je to kouzelný." Pošeptá mu podruhé, hladíc ho po tváři. Druhou rukou lehce bloudí po jeho těle, kam jen dosáhne.

"Budu tě rozesmívat častěji, určitě jsi k tomu moc příležitostí neměl." Vlastně se pořádně nebavili, co bylo předtím, než k němu přišel. Chtěl by to jednou vědět, ale až se Aqui rozhodne s tím začít. Není si jistý, jestli se měl příliš špatně nebo to tak hrozné nebylo a poslední, co by chtěl, je zkazit celou jejich ukradenou chvilku.

"Jednou si uděláme hezký večer a budeš mi všechno vyprávět. Bude jen tvůj." Přidá, aby bylo jasné, že ho to zajímá a zároveň to odkládá na dobu, až na to budou mít myšlenky. Teď nechce přemýšlet nad ničím jiným, než nad Aquim samotném. Užít si s ním v posteli i obyčejný odpočinek.

"Tsech, teď jsi mě normálně urazil. Já se tady celou dobu snažím a ty mě prohlédneš během vteřiny. Že se nestydíš." Plácne ho velmi lehce po jedné polovičce, než se sám rozesměje.

"Náhodu s tebou takový jsem, tedy tak na půl." Přizná se nakonec bez mučení. Jen krátce přikývne a trochu vyhlédne, aby mu viděl do tváře, jestli se mu jeho návrh líbí. Vypadá celkem zaujatě a tak to asi nebyla úplně trefa vedle.

"Nechal bych si klidně vytetovat tvůj obličej, ale nevím, jak by ses tvářil, kdybys mě pak svlékat." Neopustí si menší dobírání s krátkým uchechtnutím. Na tohle byl blázen dost velký a kdyby mu Aqui řekl, že to chce,půjde rovnou za Torou, aby to udělal.

"Našel jsi cestu…To zní vážně skvěle. Něco na tom bude, vodu nikdy nic nezastaví i když vypadá klidně a tak trochu v jiném světe. Chce to něco lepšího, než je kanji. Něco…výjimečného, jako jsi ty. Bude to voda." Souhlasí s ním a pořád dokola to převrátí v hlavě, aby přišel na to, jak by to mohlo vypadat. Podívá se na něj, když začne mluvit dál a jeho výraz zněžní.

"Budu, budu navždycky živý, jen proto, že si to přeješ. Nic jiného mě při životě udržet nedokáže. Ty jsi moje životní síla, kvůli které stojí za to ráno vůbec otevřít oči. Stačí jen myšlenka na to, že se můžu podívat rovnou na tebe, Aqui-koi." Mírně se pozvedne, aby si mohl jeho tvář za bradu přitáhnout na ty své s krátkým políbením.

"Hai, chci, opravdu moc. Chci tě mít u sebe, i když třeba budeš muset na záchod." Vtipkuje trochu a zároveň je to pravda. 

"Něco co mi vždycky připomene, že spěchám za tebou a že na mě čekáš, ať se kolem mě bude dít cokoliv." Nechá hlavu zase padnout na polštář a vrátí se k inhalování jeho vůně ve vlasech.

"Nicméně je víc věcí, které jsou tvé a chtěl bych je mít na sobě." Ne, on nemůže dlouho mluvit vážně, i když tohle vlastně vážně je. Podsune jednu dlaň víc pod jeho tělo a ve vteřině už se Aqui válí na něm. 

"Třeba tebe celého." Zazubí se a hravě ho líbne na špičku nosu.

"Ještě bych mohl říct, jak si přeju spát, ale nejsem si úplně jistý, jestli bych tě po dnešku spíš nerozbil, než že by to bylo příjemné." V očích mu zasvítí a ve svých dlaních pevněji sevře Aquiho pozadí.

"Asi mám nakonec málo těsnosti v posteli." Dojde na Aquiho slova, kterými ho chtěl provokovat. Ne, na tohle nikdy nezapomene.

"Možná je na čase se zeptat, co bys ty chtěl mého, kromě příjmení." Je zvědavý, co mu řekne. nakonec ho nebude dál trápit a zase ho uloží ke svému boku, pořádně zakryje a líbne naposledy do vlasů.

"Sladké sny, můj manželi." Broukne tiše a měkce a na to, že by možná mohl říct, Shinovi, že už můžou ho ani nenapadne. Místo toho je za pět vteřin v říši snů s úsměvem na tváři.