Aoi
Aoi nemá ani ponětí o tom, co se mělo nebo nemělo vrátit, ale Uru prozradí dost na to, aby pochopil, že je to nějaký psychický problém. Něco z dětství? Jde o kluka ze školy, takže asi ano. Domyslí si dokonce odpověď na otázku Kde jsi, protože odkud by ho asi tak mohli propouštět, ale to neznamená, že se baví o stejném státu. Takeshi ale zřejmě dobře ví, kde ho zanechal, když ho viděl naposled, protože další podrobnosti nezjišťuje. Po zádech mu přeběhne mrazení, když Uru začne mluvit o psychiatrii a o tom, že tam nechce. Neumí si představit, že by byl v podobné situaci. Jakmile ale Takeshi odhodlaně prohlásí, že za ním přijede, Aoi honem zvedne oči a krátce ale intenzivně se na něj podívá. Pak se honem otočí, aby nebylo znát, co si o tom myslí. Pokud se teď Takeshi sebere a odjede, loď na něj rozhodně nepočká a jejich program taky ne. To fakticky znamená konec cesty kolem světa a on si uvědomí, že je mu to sobecky líto. Ne, nechce po něm, aby odmítl pomoc člověku v nouzi, jenom ještě nejsou ani v polovině, dnešek byl opravdu krásný a to je čekala celá Amerika a Evropa… Aoi byl vnitřně připravený na tuhle dovolenou, hodně se na ni připravoval a teď bylo po všem. Velmi rychle a velmi nečekaně. Pochybuje, že Uruhovi pomohou tak rychle, aby na loď zase naskočili, stejně jako on nebyl zrovna ve stavu, aby tam doběhli, popadli ho a během pár dní se na loď někde zase nalodili, aby stihli alespoň tu Evropu a plavbu kolem Afriky zpátky domů. Takeshi byl dost bohatý na to, aby zorganizoval jinou cestu, ale to storno bude obrovské. Navíc nebyl nejmladší a pak… jeho obchody, lidé okolo něj… Aoimu bylo jasné, že příště zavolá zase někdo jiný a tak pořád dokola a dokola. Teď je to on, kdo si nahlas povzdechne. Ať už je Uruha kdekoliv, určitě to není ani Austrálie ani Nový Zéland, takže o ty taky přijdou. Povzdechne si podruhé. Dojde mu, že se ti dva baví o něm a natáhne po nich uši, ale ten začátek nevnímal. Postará se, aby byl v pořádku… ach jo… Ohlédne se ve chvíli, kdy ho Takeshi zve, aby za nimi přišel. Pousměje se, krátce rozhodí rukama a najde alespoň černé tričko, protože jinak má na sobě jenom ten ručník. Na spodek mu snad vidět nebude. +Ne, nerušíš, jak bys mohl...+ Pomyslí si. Je mu ho líto. A jejich dovolené taky. Pomalu přejde do záběru a posadí se na okraj postele. Musí na monitor trochu ostřit, jak je tam šero, než rozezná jednotlivé črty Uruhovy tváře. Něco takového prostě nečekal. Jeho vzhled mu vyrazí dech a jestli je tohle jeho nehorší kondice, jak vypadá ta nejlepší? Je prostě nádherný. Otevře nevěřícně pusu, podívá se na Takeshiho jako na toho největšího chlípníka, co kdy žil a plácne ho oválným polštářkem přes paži. "To snad není možné..." Nepochybuje o tom, že Takeshi přesně ví, na co naráží.
"Ahoj." Pozdraví hned potom o dost měkčím tónem hlasu a znovu se podívá na monitor. Tak on je podle Uruhy moc hezký? To už je pořádný důvod se červenat. Udělá cosi jako ahah a při kývání hlavou uhne pohledem, což je jeho klasická odmítavá reakce na jakékoliv pochvaly. Ani neví, jaký je to pocit, když se neznámý začne vyptávat kdo koho sbalil. Samozřejmě, že Takeshi Aoiho a docela rád by připomněl, že to chvíli trvalo, ale ti dva si stejně vedli svou. Takeshi se moc nesměje, ale už zase mluví o tom, že se bude hrabat na první letadlo, ke kterému ho loď doveze. To bude až v Austrálii, čekají je dva dny na moři a kdo ví, jestli tam bude hned volno na nejbližším letu. Navíc budou ve Státech asi dost přestupovat.
"Tak já si jdu zabalit..." Teď je to Aoi, kdo se pokouší marně vtipkovat a představy o romantické noci jsou ten tam. Ve stínu událostí na to nebudou mít náladu ani jeden. +Ještě, že jsme to stihli v moři.+ Úplně nepatřičně vyprskne do dlaně, ale to už je naštěstí mimo záběr a snad i doslech. Někdy je prostě hrozný. Vzápětí na to mu krok před koupelnou spadne ručník. Honem se pro něj sehne a jeho bílé pozadí zazáří do okolí. Karma je hold… no zdarma.
"Kruci..." Lamentuje.
Takeshi, Uruha
Takeshi zabral Aoiho povzdech a je mu celkem jasné, proč to tak je. Slíbil mu toho hodně a teď to celé bude muset zrušit. Samozřejmě, že začne plánovat další velký výlet, ale už to nebude taková cesta kolem světa, se kterou se tolik nadřel. A taky je tu realita, se kterou se budou muset společně potýkat, protože Uruhův problém není otázkou týdne. Nejsou na to léky, jde jen o Uruhovu vůli žít, jak by měl a ne, jak mu napovídají démoni v hlavě. Když odjížděl, byl přesvědčený o tom, že to Uru zvládne, oba byli. Jenže je to celé úplně jinak a on by se teď nejradši rozpůlil. Není si vůbec jistý, že je Aoi schopný to celé pochopit a zároveň ví, že neřekne nic proti. Vnitřně ho to trápí, ale budou si muset promluvit později. Kdyby Uru zjistil, o co tu přesně jde, jeho psychice by to rozhodně nepomohlo. +Opravdu mě to mrzí, Aoi-chan.+ Věnuje mu svou myšlenku a pozoruje ho, když k nim přijde a ukáže se Uruhovi. Ten kompliment mu pozvedne koutek a Aoiho reakce taky. Uru v dalším okamžiku odvrátí tvář. Není příliš připravený, aby ho někdo v takovém rozpoložení viděl. Už tak mě problém se sebou samým a to mohl jít jen přes ulici. Teď se to ještě malinko stupňuje. Zvedne oči ve chvíli, kdy Takeshi dostane polštářkem a dojde mu, co se děje. Takeshi se trochu odkloní stranou a krátce se zasměje."Je, je to možné. A to monitor ještě dost zkresluje." Prozradí mu, že realita je úplně jinde. Uru se zatváří nechápavě a trochu krčí obočí.
"Aoi ti tím chce říct, že ti to sluší a že jeho první myšlenka patří tomu, že až za tebou přijedu, rovnu si u tebe ustelu." Přeloží mu to Takeshi bez váhání. Uruha překvapeně vydechne, než se dost nepatřičně rozesměje.
"Někdo jako já?" Zavrtí nad tím vzápětí hlavou a trochu zapomene při Aoiho pozorování, jak moc je v rozpacích. Je roztomilý opravdu a Uru se ani nediví, že si ho Takeshi drží u sebe.
"Neboj se, ode mě ti nic nehrozí. Nic podobného mezi námi nikdy nebylo." Má potřebu ho uklidnit.
"Ostatně, co by to byl vedle mě za život." Dostane se do fáze, kdy se mu připomene místo, kde je.
"Prosím, přestaň." Napomene ho Takeshi vzápětí a Uru od něj odvrátí tvář. Stočí ji zpátky, když Aoi vstane se slovy, že jde zabalit.
"Kde jste vlastně vy?" Zeptá se Uru a Takeshimu je jasné, že když mu řekne pravdu, nemusí to dobře skončit.
"Bohužel daleko, abychom přijeli dost brzo. Tak prosím vydrž." Uru už se začíná mračit a špulit rty. Zrovna se nadechuje, aby mu vynadal, že mu to má okamžitě říct. Jenže to by nesměl Takeshi zabrat to, co se stane před koupelnou. Podvědomě totiž pořád koutkem oka sledoval Aoiho a ten ručník… Přiloží si ukazováček na rty.
"Možná bych měl něco, po čem ti bude hned líp." Šeptne Uruhovi a natočí notebook tak, aby viděl opravdu hodně. Ne, z některých věcí asi vážně nikdy nevyroste a žárlivost….No upřímně, potřebuje, aby se Uru dál nevyptával na to, kde jsou a Aoiho dokonalé pozadí…Ale no ták, co by bylo lepšího? Uru se trochu pozvedne na posteli a upraví si obraz, aby lépe viděl a vzápětí zrudne, rozchichotá se a kousne se do rtu.
"Vidím, že máte velmi krásnou a jasnou noc." Ne, to si prostě nemohl odpustit a Takeshi má co dělat, aby se nezačal smát. Tohle bylo tak krásné přirovnání.
"A taky si pěkný idiot, víš o tom?" Uru se očividně nebojí, aby mu řekl, co si myslí.
"Tohle je potřeba si hlídat nebo ti ho někdo ukradne." Trochu sjede na posteli níž a ještě mu unikne tichý povzdech. Když mu doje, že se na něj Takeshi dívá s pozvednutým obočím, zrudne a přitiskne si dlaň na rty.
"Promiň, ale můžeš si za to sám." Prohodí Uruha takový způsobem, jako by to před chvíli nebyl on, komu ten povzdech unikl.
"Nechci vám kazit dovolenou." Ozve se zničehonic Uru, když se dovtípí, i když neví, jak moc velká ta dovolená je a už zase klopí oči.
"Já to…nějak zvládnu, opravdu." Obrátí najednou a je to jen proto, že se cítí vážně provinile a taky…Aoi se mu nebezpečně líbí a představa, že by ho někdo jako on viděl. Takeshi ví…Proto mu volal, ale Aoi…Netuší vůbec nic, no možná tuší, jen nechce, aby ho někdo takto viděl.
"Nechám se tam převézt a zkusím to…" Odtuší první a míří tím k jeho hospitalizaci na psychiatrii.
"Na to ani nemysli." Ozve se Takeshi rázněji, než u něj bylo zvykem.
"Máš snad pocit, že ti to minule prospělo?" Zacílí na Uruhu a ten se ještě víc stáhne. Po jeho poslední návštěvě v podobném zařízení, z něj vyšel v ještě horším psychickém stavu, možná jedl, ale co se dělo uvnitř jeho hlavy…
"Tentokrát to může být jiné." Snaží se Uru napravit svou chybu.
"Když vidím ten za…ehm, tu jasnou oblohu, nemůže ti to zkazit. Aoi se na tebe bude zlobit." Zkusí to trochu jinak.
Aoi
Aoi se začne trochu šklebit, když Takeshi Uruhovi přeloží jeho vyjadřovací schopnosti. Tak za prvé je to očividně potřeba a za druhé má přece oči. U toho Uruhova Někdo jako já má chuť protočit očima a když to udělá, je už naštěstí zády k počítači. Ne, kdo asi jiný…? "Lidi, co okolo tebe procházejí, narážejí do kandelábrů a tobě to nepřipadá divné?" Ucedí uštěpačně, když sbírá ručník z podlahy. Už se narovnává a vrací ručník zase na místo, když u Uruhových úst zazní ujištění. Není to ale proto, že by Takeshiho nechtěl, ale proto, že si na to dost nevěří. To není to, co chce Aoi slyšet. Popíchne ho žárlivost, jakkoliv nepatřičná v tuto chvíli může být a prozatím mlčí. A vůbec… co to bylo za řeči o té jasné noci a co to bylo za chichotání, když se ještě před chvílí bavili o tak důležitých věcech? Prudce se otočí čelem a zírá rovnou do otočeného monitoru počítače. Je to úplně stejný pocit, jako by tam ti dva seděli vedle sebe a notovali si a očividně jim to jde hodně dobře. Aoimu je jasné, že jakmile budou spolu i na živo a spojí své síly, nastanou mu krušné časy. +Ještě mám Yukiho.+ Pomyslí si, ale maličko se chytá stébla, zatímco už teď tone a to ještě netuší, co by ho mohlo čekat. Ručník je samozřejmě pevně na svém místě a z jeho předku rozhodně nic vidět není. Pomalu si dá ruce v bok. Je to pěkný nesmysl, že by Aoiho mohl někdo odloudit, protože v tomhle měl sebevědomí srovnatelné s Uruhovým, ale stejně se mu blýskne v oku.
"On mě nabízí v jednom kuse. Nejdřív náš barman, teď ty… Ani se nemusím snažit." Rýpne si do Takeshiho a jeho touhy dostávat Aoiho do rozpaků. Kdyby mohl, tak je snad roztrhne. Místo rozpitvávání tématu Holý zadek začne Uru s omluvami. Už si v duchu formuluje nějaké větičky jako Bohužel je stejně pozdě, když Uru pronese, že na tu psychiatrii půjde. Aoi to samozřejmě nemyslel vážně, jen je tak na oko protivný, ale tohle nepřipustí ani on. Vlastně je mu tenhle kluk sympatický. Nic o něm neví, ale něco mu říká, že mu pomoct chce, že si to zaslouží. Poslouchá přestřelku mezi nimi, zatímco se pomalu vrací k posteli a k počítači. Ano, Aoi se chtěl nejdřív zlobit, ale všechno zrovinka přehodnotil. Pomalu se skloní nad monitor, dlaněmi se opírá o postel a přiblíží k němu tvář, jako by tam mohl být přímo Uruhův obličej. Je mu vidět na všechny detaily tváře, včetně černého piercingu ve rtu.
"Tak poslouchej. Tohle byla cesta kolem světa..." Zvedne honem ruku, aby ho umlčel dřív, než začne vyšilovat.
"Právě skončila a jedeme pro tebe a ty by ses měl sakra hodně snažit, aby mi to nebylo líto. Máš toho hodně na práci, protože až se tam objevím, chci, aby všichni na nějakou psychiatrii zapomněli. Chci vědět, že jsem o ten výlet přišel, protože je na světě ještě něco výjimečnějšího, než všechny jeho zeměpisné krásy. Takeshi si to o tobě myslí a já bych tomu rád přišel na kloub. Nemusíš sám sobě věřit, nemusíš si o sobě myslet nic extra, sám o sobě si to taky nemyslím, ale věř, že jestli tam nebudeš, něco se ti stane nebo cokoliv jiného, necháš za sebou někoho, kdo na to do smrti nezapomene a hodně ho to sebere. Nemluvím o staříkovi." Dodá a konečně se usměje.
"Jo mimochodem, tak moc mě to namíchlo, že jsem si v duchu propočítal, že loď bychom mohli chytit v Americe na cestě k Evropě. Tu Austrálii a Ameriku jako takovou si vynahradíme později. Hm?" Pokrčí nenuceně rameny, pomalu se narovná a svůdně si dlaní projede vlasy. V tu chvíli ručník spadne. Aoi klesne málem na břicho na zem a od koberce se ozývá jadrné nadávání. Ať už měl jeho proslov jakékoliv kouzlo, je po něm.
Takeshi, Uruha
Uru se malinko stáhne do sebe, protože se mu nelíbí, jak se na něj Takeshi dívá. Uměl být dost děsivý, když se mu něco opravdu nelíbilo, ale co si budou, on to někdy vážně potřeboval. Trochu se pozvedne, když Aoi promluví a složí mu…Tohle byl kompliment nebo jak si to má krucinál přebrat? Ještě nebyl z nikoho tak zmatený, jako právě teď z něj."Nikdo kvůli mně do ničeho nenaráží." Opáčí mu nechápavě a pak se podívá na Takeshiho, který zvedá obočí nahoru. Ani nemusí nic říkat, Uru si to v nich bez obtíží přečte.
"Ten kluk z recepce přepadl přes pult jenom proto, že zakopl, to nebylo kvůli mně." Brání se hned.
"A s tou holkou to taky tak nebylo." Pokračuje dál, protože Takeshiho obočí jde ještě výš, jestli je to vůbec možné. To už se Uru trochu nafukuje, protože ho vůbec neposlouchají, ani jeden.
"Já věděl, komu mám volat." Zamručí si pro sebe s ironickým podtextem. Pak se Aoi otočí a zjistí, že jeho soukromá nehoda, nebyla zase tak soukromá. Oba s Takeshim se na sebe po očku podívá a pak se začnou dívat do stropu a všude možně. Koutky jim statečně cukají a hrozí, že se oba dva rozesmějí. Uru nevypadá po fyzické stránce lépe, ale rozhodně je v tento okamžik veselejší. Cítí se s nimi skvěle, ale je jasné, že jakmile hovor skončí, bude tam, kde byl. Jeho nálady se dokázaly střídat vážně rychle.
"Věř mi, že kdyby o tebe chtěl přijít, nejsi tady. On moc dobře ví, co dělá." Mlaskne si Uru, aby to Takeshimu vrátil i s úroky. Ten se tváří, jako by se ho to celé vůbec netýkalo, ale nakonec se rozhodne do toho vstoupit.
"Ještě budu nakonec lynčovaný za to, že mu dávám na výběr." Zavrtí nad tím hlavou, jak kdyby netušil, jak se mu to mohlo stát. Je to ale pravda. Pokud s ním chtěl zůstat, ani nabízené možnosti mu v tom nezabrání. Tak proč by to nezkusil. Takeshi už zase stáčí oči na Uruhu, aby mu oznámil, že se brzo uvidí a že přes to nejede ani loď. K překvapení obou se do toho vloží Aoi s ručníkem už zase na svém místě. +Škoda.+ Pomyslí si Uru vteřinu předtím, než má Aoiho obličej nalepený na monitoru. Ani ty pixely mu neubírají nic z intenzivního pohledu a Uru má sto chutí sáhnout po peřině a přitáhnout si ji pod nos. Ne, teď nemá v plánu asi ani nic říkat. Zvládne mu jen s mírně pootevřenými rty hledět do těch neskutečně hlubokých očí a začíná mu docházet, co na něm Takeshi vidí, kromě toho, že je opravdu krásný. Problém je v tom, že on sám tomu propadá taky a to by rozhodně neměl. Hned si to zkusí zakázat, jenže…Jsou věci, kterým prostě neporučí. Skoro zahanbeně skloní kočičí očka, když dojde na cestu kolem světa. Už by se ohradil, že tohle nechtěl a další podobné věty, které už padly. Aoi ho samozřejmě zastaví a on na něj zvládne jen zírat. Nepodívá se na Takeshiho, ale kdyby ho viděl, zjistil by, že zírá hodně podobně a dokonce se malinko pozvedl dlaň, aby Aoiho zastavil. Uru se nadechne ještě několikrát, ale Takeshi už ne, ten se usmívá opodál a sleduje, jak Aoi drtí Uruhovo svědomí a tahá ho správným směrem. Ví, že to zabere, je si tím prostě jistý. Uru byl zvláštní povaha, ale nesnesl, aby kvůli němu někdo něčeho litoval. Proto se nerad svěřoval a Takeshimu trvalo dlouho, než se k němu dostal. Uru už si v hlavě srovnává, že se opravdu pokusí udělat úplně všechno. Aoiho slova působí na správné myšlenkové pochody, aby si to pomalu začal přerovnávat. Přijedou tak i tak, to jim stejně nevymluví, takže…Malinko pozvedne bradu, jak se to v něm začíná lámat a v očkách se mu mihne odhodlání. Znovu se nadechne, ale Aoi ho dostane znovu a tentokrát i Takeshiho.
"Ale ale." Usměje se na Aoiho.
"Myslím, že bych měl takové nenápadné řešení, jak si tu cestu kolem světa prodloužil a dostat se tam, kde vynecháme." Přijde s trochou do mlýna, který právě mele Uruhu a hrozí, že mu vypadnou oči z důlků. Už asi potřetí se chystá něco říct, jenže mu Aoi vezme slova, když si takovým způsobem prohrábne vlasy a pak…Oči jdou jemu i Takeshimu dolů. Nutně musí, protože ten pád ručníku, by přehlédl jen slepý. Uru hlasitě polkne.
"Netušil jsem, že úplněk má ještě další stupeň." Vypadne z něj úplně pitomě, protože by to samozřejmě komentovat neměl, ale Aoiho slova má ještě pořád v hlavě.
"Myslím, že župan by byl vhodnější. Nemůžu ti ale upřít zajímavé přesvědčovací metody." Decentně si odkašle Takeshi a vstane, aby mu pro jeden do koupelny došel. Možná to udělal tak trochu schválně, cestou si neodpustí plácnut po Aoiho zadku, ke smůle všech už přes ručník.
"Aoi-san." Ozve se Uru sotva slyšitelně.
"Já…Udělám všechno proto, abych tě nezklamal. Mrzí mě, že kvůli mně přerušíte dovolenou, opravdu." Konečky prstů si pohrává s lemem peřiny a pak se na něj znovu podívá.
"Ale slibuju, že toho nebudeš litovat. Dám se dohromady, opravdu." Slibuje mu tu jak malý kluk, ale byl by hrozně rád, kdyby mu věřil. Neví proč, ale přeje si to.
"Arigato. Jsi vážně neskutečný, ostatní by mě poslali do háje a ještě mi vynadali, co vůbec otravuju. Už Takeshiho chápu. " Vypadá hodně křehce, ale jeho úsměv je od srdce a upřímný. Aoiho slova, i když byl hodně rázná, ho zahřála na duši a najednou ta nemocnice nevypadá tak příšerně. Možná proto dojde ještě na jednu poznámku.
"Možná za to nemohla jen slova." V očích se blýskne něco, co ta ještě před chvílí nebylo, než se prudce ohlédne.
"Prosím, pozdravuj Takeshiho, musím jít, jde sestra, už je vedle v pokoji a já bych měl spát." Znovu se podívá do strany.
"Počkám na vás a těším se." Ještě jednou pozvedne koutky, než je slyšet hlas sestry, jak mu spílá, že už to vážně přehání a taky Uruhovo koktání, že se moc omlouvá a pak už nic. Takeshi pomalu vyjde z koupeny a už má mezi rty cigaretu.
"No zdá se, že Uru bude mít krušnou noc." Poznamená a pozvedne ruku s županem, který zahodím kamsi za sebe.
"Byl jsi nebezpečně kouzelný. Myslím, že v tu chvíli bych poslechl i já." Na chvíli se odmlčí a vzpomene si, co všechno mu Aoi zakazoval.
"Ne asi ne, promiň." Na pár vteřin se skryje za obláček dýmu.
Aoi
Zajímalo by ho, jestli svým slovům Uruha doopravdy věří nebo dal oči někam úplně jinam. Svoje slova o tom, že by z něj lidé zakopli, myslel Aoi naprosto vážně, ale že by někdo přímo přepadával přes pult, to už byla docela síla a on vážně nechápe, že je to kvůli němu? Aoi byl taky dost zabedněný, ale kvůli němu tady ze schodů ještě nikdo nespadl. Což je jasný důkaz, že to s ním zas taková sláva nebude, i když si to Takeshi očividně nemyslí. Asi má slabost pro kluky s nízkým sebevědomým, protože tohle mají Aoi a Uru doopravdy společné. Ano, tohle si Aoi mohl myslet, že se ho do podobných situací Takeshi snaží nahnat úmyslně, protože se mu to prostě líbí. Líbí se mu Aoi v rozpacích, myšlenka na trojky a spoustu dalších sprosťáren a taky hned Uruhovi pohledem naznačí, že přesně ví, o co jde, i když Takeshi dělá, že tady snad ani není a rozhodně neposlouchá jejich tlachání. V další chvíli už se ale válí na podlaze a sbírá svůj ručník podruhé. Vůbec kvůli tomu nestačí reagovat na Takeshiho slova o tom, že jsou schopni dohnat i zameškaný výlet. S touto lodí už těžko, ale Aoi by se nezlobil, kdyby po návratu nastoupili na jinou a dotáhli ještě tu Ameriku. Třeba by si na ni mohli udělat mnohem víc času a… co to bylo za poznámku? Honem se podívá nahoru směrem k monitoru a na Uruhu. Netuší, jestli z toho úhlu mohl něco vidět nebo ne, ale vůbec by se nedivil, kdyby ano a kdyby Takeshi počítač zase posunul. A pak přijde ta poznámka na župan. Jako by snad Takeshi poprvé v životě žárlil nebo co a chtěl mu říct, že příště v ručníku pobíhat nemá. Aoimu to k jeho obvyklé povaze nějak nesedí, ale není schopný přijít na to, že jim vyklízí pole úmyslně, na to je prostě moc velký trouba. "No promiň? Já nejsem ten, kdo přijímá hovory bez ohledu na to, že zrovna nemám nic na sobě." Ohradí se hned podmračeně a už stojí a znovu utahuje ručník. Tentokrát hodně pevně.
"Byl jsem ve sprše." Řekne honem Uruhovi, aby bylo jasno, že k ničemu jinému tady zrovna nedocházelo. Ještě aby si myslel, že jim přerušil i tohle. Nadskočí, když ho Takeshi plácne po zadku a chce se do něj zase pustit, ale to už je Takeshi v koupelně a na něj promluví Uruha. Ukradne si všechnu jeho pozornost a Aoi pomalu přejde k posteli a klekne si tak, aby měl tvář blízko monitoru jako by si spolu chtěli šeptat. Přijde nová omluva, ale taková… roztomilá a navíc to ujištění… Uruhovi je vidět na očích, že to myslí vážně a Aoi se na něj opravdu upřímně a mile usměje. Později, až bude přemýšlet, mu dojde, že jeho slova mohla znít hodně nemístně, ale zdá se, že fungují.
"Slyšel jsi ho… i kdyby tuhle dovolenou přerušil dvacetkrát, stejně mě potáhne zase na jinou." Ujistí ho, že se vážně nic neděje.
"Kromě toho jsem průvodce. Jsem na dovolené pořád." Prozradí mu něco o sobě a přikývne.
"To rád slyším a když budeš chtít, taky ti s tím pomůžu." Ujistí ho i v tom, že v něm má nového přítele. Miluje Takeshiho a pokud je tohle Takeshiho svěřenec, bude se o něj starat i Aoi jak nejlépe umí. Zatváří se udiveně, když mu Uruha řekne, že je neskutečný. Takové idioty, o kterých mluví, by s chutí nakopal někam.
"Pomoc někomu v nouzi se přece neodmítá." Trochu se začervená a skloní oči jako kdyby to, co dělá, byla naprostá samozřejmost.
"Lidi, které jsi zatím potkal, asi moc slušní nebyli." Dodá ještě. Ten další dodatek mu doslova vyrazí dech. On Takeshiho chápe? Aoi ví, o čem mluví, ale kruci…
"Jde ti o ten zadek, co..." Odlehčí to okamžitě, ale cítí se vážně na rozpacích. Je ale rád, že zažehl tu jiskřičku v Uruhových očích, kterou viděl. To, čeho je svědkem vzápětí, ho přiměje hledět ještě chvíli na monitor, i když už Uru zavěsil. Kolik mu je, že ho tam ta sestra buzeruje jako dítě? Možná je tam kvůli psychickým problémům, ale pořád je svéprávný, ne? Mluvila s ním jako… Vnitřně ho to hrozně rozzlobí. Mírně sebou trhne, když na něj Takeshi promluví. Vůbec ho neslyšel přicházet. Ohlédne se, ale už se taky natahuje pro cigarety.
"Hm?" Vyptá se, protože ho nejdřív napadne, že to bude kvůli té sestře. On ale mluví o něčem úplně jiném a když zahodí župan, Aoimu konečně dojde, že to byla jenom zástěrka. Ale proč je tady nechával samotné, namísto aby to byl především on, kdo s Uruhou promluví? Pomalu se na něj podívá, když mu řekne, že hodný nikdy nebude a zavrtí nad ním hlavou. V tuhle chvíli z něj stejně nic nevidí. Pomalu zaklapne notebook. Chtěl dělat určité věci, ale je v něm z toho všeho zvláštní dozvuk.
"Pojďme spát." Řekne měkce.
Žádné komentáře:
Okomentovat