Aoi x Yumeto x Kazuki - Ujíždí mi autobus. - část 4.

(Aoiho byt)

Aoi, Yumeto

Yumeto tu otázku položil jako řečnickou, takže se o to víc nestará, ale Aoi se od linky dlouze podívá do Kazukiho tváře a chvíli ji studuje, než svůj intenzivní pohled nakonec skloní. Pousměje se, když mu Kazuki přisoudí mnohem víc vkusu, než Yumeto a pořádně se napije kávy, zatímco pokuřuje. Pak se otočí a postaví vodu v konvi pro změnu na čaj. Během vkládání sítka do šálku povytáhne obočí a natáhne uši po Kazukiho odpovědi, aniž by se na něj podíval. Tak on se nebojí? Nebojí se, že ho večer Aoi pozve k sobě a bude po něm na oplátku chtít různé věci? On by se na jeho místě bál a ne málo. Kazuki to zdá se myslí mnohem nevinněji, než on sám, protože hned vysvětlí, jak to myslel a Aoi se znovu pousměje. Během kouření zalije jeho čaj. Je zelný, potřebuje sotva dvě minuty na louhování, jinak by byl hořký.
"Aha?" Namíří na Yumeta prst, když s ním Kazuki souhlasí a cukr byl ještě málo. Yumeto dělá, že to vůbec neslyšel a spokojeně pokuřuje. Ušklíbne se, když si Kazuki ještě přidá, že by z něj jednomu šla hlava kolem, jak kdyby byl on jiný a radši se ani nedívá na ten Aoiho samolibý a vítězný úsměv od linky. Pak si ale Kazuki hrozně naběhne. Vytáhne nohy nahoru na pohovku, opře si jednu paži o opěradlo směrem ke Kazukimu a pootočí k němu tělo. Zadívá se mu do očí jedním ze svých dost svůdných pohledů a pootevře rty.
"Když mě přivážeš, pak teprve v klidu nebudu." Zavrní a Aoi nad tím zavrtí hlavou. Tohle téma bylo pro něj vždycky obtížné na sdílení a tak se raději věnuje otírání linky hadříkem, i když to vůbec nepotřebuje a vytáhne sítko z čaje. Nakonec toho nechá a přejde se posadit na barovku. Podívá se nejdřív na Yumeta a pak na Kazukiho.

"Nevykrade klenotnictví, neboj." Řekne, i když moc dobře ví, jak to Kazuki myslí. Už jenom ta dnešní pistole byla prostě moc a on si nikdy nemohl být jistý, kdy si toho někdo všimne a bude z toho problém. Byl by nerad, kdyby měl Yumeto nějaké tahanice teď, když byl na tom konečně takhle, ale copak se mu dalo domluvit? Aby šel k doktorovi? Nepříjemně ho z toho šimrá v zátylku, protože kdyby se mu něco stalo, bylo by to další Aoiho selhání a pak by začal věřit, že není schopný pomoct nikomu a je to jenom jeho vina, že ti kluci končí takhle. Možná na to nemá vlohy. Nebo je prostě prokletý. Nechce, aby se Yumetovi něco stalo a už vůbec nechce, aby tak potom za pár let skončil Kazuki. Měl ho tedy raději nechat na ulici? Tohle ho nikdy nenapadlo, až dnes, když to Kazuki pojmenoval nahlas. Yumeto pořád dělá, že neposlouchá, teď oškubává třásně u polštáře, ale pečlivě poslouchá Aoiho odpověď. Ten nezaváhá ani na chvíli.
"Ano, znovu mu pomůžu." Řekne odhodlaně a Yumeto se pro sebe upřímně pousměje.

"Co tím myslíš?" Řekne Aoi vážně a nakloní hlavu k rameni. Jací někteří a proč by toho měli zneužívat? Přísně se podívá na Yumeta, jen tak preventivně a ten hned zvedne dlaně v obranném gestu, že v ničem nejede a nikoho takového nezná. Kazuki ještě nekončí, střídá jednu podpásovku za druhou a ta poslední je přímo na Aoiho. Aoi se nadechne, ale… Musí si přiznat, že neví. Co je tohle za otázky? Prostě to udělal, tak ať je vděčný. Ne, kvůli vděku to není, proto nic neřekne nahlas. Jen pohled skloní do dopitého šálku. Kazuki má samozřejmě právo na otázky, když ho sem Aoi přivedl. Je to logické, že se bude pídit po kde čem.
"Objednám večeři." Řekne Yumeto a vyskočí na nohy. 

"My jsme jedli." Řekne Aoi honem, ale Yumeto ho neposlouchá a volá do sushi baru. 

"To bude zase raketa..." Povzdechne si Aoi a Yumeto se od telefonu zamračí. 

"Ale na benzín máš vždycky." Sykne a teď je to Aoi, kdo zvedá ruce, že snad tolik neřekl. Aoi se vrátí k té Kazukiho otázce.

"Já nevím, je to jenom intuice. Z počátku. Potom toho druhého hlouběji poznáš, dozvíš se jeho trápení a to, co se stalo. Začnete si věřit. A pak už ho prostě nemůžeš nechat znovu padnout. Já..." Pravdou bylo, že Aoi se nechal zklamat snadno a většinou jen jednou, ale to by Yumeto musel provést něco vážného. 

"Pokud jde o jeho potíže s tím… půjčováním si věcí a jde o drobnosti, není to dost na to, abych nad ním zlomil hůl, stačí to takhle?" Pousměje se a znovu se podívá do Kazukiho očí. Pak vstane a donese mu jeho čaj. Zůstane stát nad ním s napřaženou rukou s hrnkem a mlčky se dívá do jeho očí, zatímco Yumeto objednává pro polovinu bloku.

Kazuki

Kazuki se tiše uchechtne, když se Aoi chytí toho, co řekl na adresu Yumeta.  Nechtěl se trefit úmyslně a ani podpořit Aoiho, jen říkal svůj názor a nakonec to tak vyznělo. Měl by možná radši držet jazyk za zuby a tvářit se, že tu spíš není, ale začíná se v jejich společnosti opravdu uvolňovat a to nikdy nedělalo dobrotu. Měl by být pořád ostražitý, jenže ten pocit pomalu povoluje a to není dobře. Je to jakoby nic nezažil a nevěděl, jaké to je když se dostane do pasti. Teď v jedné v podstatě je a…Vadí mu to? Spíš ne, cítí se podivně v bezpečí. Pánové jsou vlastně zábavní, když je jeden chvíli pozoruje. Kouše se do rtu, aby neřekl ještě něco, protože Yu se tváří, že nic z toho neslyšel. To je ten nejlepší čas, kdy s podobnými větičkami přestat. Jenže dostane smeč, se kterým rozhodně nepočítal. On se ale taky nebojí a tohle téma pro něj není nic, čeho by se měl bát. Nikdy to tak neměl a občas to bylo na problémy. Prohlédne si Yumeta velmi pečlivě od hlavy až k patě, jakoby uvažoval, jestli si z něj jen dělá legraci nebo to myslí vážně. Spíš sází na tu druhou možnost. Pravé obočí mu zlehka vystoupá nahoru a nasadí podvědomě svůj typický úsměv, který je napůl nevinný a napůl se v něm odráží jistá provokace.

"Je mi to jasné, ale jen v určitých partiích." Výmluvně se podívá do jeho klína.

"Zbytek bude mít smůlu." Dlouze si potáhne a pohodlněji se uvelebí.

"Aby ses jednou nedivil, že tě někdo sváže a nechá jen tak." Rýpne si ještě trochu, protože by to byl rozhodně dobrý vtípek, ale když vidí Aoiho, že se nevyjadřuje, radši toho zase nechá. Co on ví, co si o tom myslí. Měl by vážně radši mlčet, ale nemohl si pomoct. 

"Takže jen drobnosti?" Zeptá se nemoc vhodně na to, po čem Yume jde.

"Jako ta moje mince? Nemá hodnotu, ne pro ostatní." Přeostří na Yumeta, jakoby se ptal přímo jeho. Nechce vyzvídat, jen je mu vidět na očích, že ho prostě a jednoduše zajímá. Potkal zatím jen ty, kteří se snažili nakrást, aby z toho měli peníze nebo potřebnou věc. Tohle je úplně jiná situace, pokud si to domýšlí správně.

"Promiň." Uvědomí si, že by se asi ptát neměl. Kazuki se taky pousměje, když Aoi souhlasí s opakovanou pomocí. To se taky nevidělo často. Prozrazuje mu tím něco víc na sebe a když vidí Yumeta, jak se tváří, je si čím dál jistější, že by to Yu vědomě neudělal. Dává mu to trochu lepší pohled na svět, kdy někdo pro někoho něco dělá a nechce za to nic navíc. Nejradši by si přitáhl kolena pod bradu a ještě chvíli by se tím probíral ve své hlavě, ale zatím si něco podobného nedovolí.

"No já třeba pomáhal klukům nosit věci, nechávali je u mě v bytě. Byl jsem naivní a věřil jim. Myslel jsem, že potřebují pomoc. Jeden z nich byl můj kamarád, kterého jsem potkal, když jsem přišel sem. Pak jsem měl na krku policii a dluhy." Pokrčí rameny.

"Nemám dobrou zkušenost, proto se ptám." Zadívá se na své ruce. Tohle úplně otevírat nechtěl, ale je to schůdnější, než téma domov, takže odpoví.  Aoi nic neřekne a tak to nechá plavat. Kazuki se nadechne, protože by s tou večeří rád souhlasil, ale pak zase sklapne. Sice jel před chvílí, ale pár týdnů předtím toho do pusy zase tolik nedal. Jen tak, aby přežil. Tohle by jim asi říkat neměl. Jenže když je poslouchá, je jasné, že mu něco zbude. Teda snad. Radši sklopí očka a culí se.

"Auto má taky hlad." Vloží se do toho, i když by asi neměl. Pak mávne rukou, aby i ho prostě nevšímali. Zaposlouchá se do Aoiho vysvětlení a přistihne se, že na něj hledí tak nějak obdivně. Jemu, že to stačí? Kde komu by to nestačilo a přišlo by jim to málo.

"Je dobře, že někdo tu hůl neláme." Prohodí si tiše spíš pro sebe a skoro se lekne, když se Aoi objeví nad ním. Pomalu si od něj vezme čaj, u toho mu kouká do očí a když se jejich prst potkají na horkém šálku, čas se na chvíli zastaví. Pousměje se, aby mu to oplatil a taky proto, že chce.

"Kdyby jich bylo víc jako ty, polovina lidí se na ulici ani nedostane. Někteří se k tomu dostanou cíleně, ale je spousta těch, kteří mají jen smůlu a  někdo nad nimi tu hůl zlomil i za menší drobnosti." Složí mu v podstatě kompliment, než si šálek přitáhne k tělu. Čaj voní hezky, ani si nevzpomíná, kdy měl naposledy takový. Nechá víčka na chvíli klesnout, když si přivoní a pak k němu oči zvedne znovu.

"Arigato." Broukne skoro šeptem.

"Za čaj, za jídlo…Vlastně za všechno." Odmlčí se na chvíli, než krátce těkne očima na Yumeta, který je pořád u telefonu.

"A taky za asi další tři večeře." Tohle prostě nešlo ovládnout.

"Nakonec je asi jednoduší živit to auto." Zasměje se stejně tiše.

"Ani jeden nevypadáte, že toho spořádáte tolik." Podívá se na Aoiho a pomalu, velmi pomalu si ho prohlédne od hlavy až k patě.

"Asi hodně sportuješ, že to není vůbec vidět." Zarazí se, protože tohle znělo všelijak.

"Měl bych se naučit, kdy mlčet." Znovu se usměje, hledíc na Aoiho skrze šálek, jakoby se za ním mohl schovat. +Já bych asi jedl tak dlouho, dokud bych nepraskl.+ Malinko zčervená, kdož si uvědomí, na co myslí a radši se napije.

Aoi, Yumeto

To, že Yumeto zrovna telefonuje, vůbec neznamená, že nevnímal Kazukiho odpověď a zněla jako Počkej, až tě svážu, než jako co by se stalo kdyby. Po očku po něm od telefonu pokukuje a ohlédne se dokonce i po Aoim, ale ten jako tradičně dělá, že se při podobných tématech mluví mandarínsky. A on samozřejmě mandarínsky neumí. Konečně zavěsí a ohlédne se po nich. 
"Mě nikdy nenechá někdo jenom tak. Na to jsem příliš neodolatelný." Řekne, aby bylo jasno, pak si vzpomene, že chce ještě zákusky a zatelefonovat kamarádce a znovu vesele využije Aoiho telefon. Stejně si určitě platí paušál, ani si nevšimne… 

"Jestli je pistole na airsoft drobnost..." Prohodí konečně Aoi a pokývá hlavou, když se Kazuki rozhodne prozradit o sobě víc. Zasune jednu dlaň do kapsy kalhot. Nejspíš kradené zboží nebo něco takového. Kazuki si možná myslel, že je to legální bazar nebo kdo víc co přesně vlastně nosili. Kluci jako on dělali cokoliv, většinou na černo. Jak by taky mohl oficiálně, když byl možná nezletilý? 

"Kolik ti je?" Zeptá se ho na přímo, ať ví, s čím přesně má co do činění. 

"Hm..." Zabručí nakonec a dívá se při tom do země. 

"Přátelé někdy dovedou hodně zklamat, co? Myslíš si, že jim můžeš věřit, dokonce někdy věříš celé roky a pak tě vymáchají v nějaké pitomosti, která jim za to stojí víc. To se na světě děje." Přikývne. Takových příběhů slyšel desítky. Bratrské vztahy na život a na smrt, spoleh jeden na druhého a pak…? Jako když nikdy nic nebylo… Někdo tu hůl neláme… tak tohle bylo tvrzení, se kterým by Yumeto určitě nesouhlasil, ale Aoi se jenom pousměje a nechá to tak. Jemu se to samozřejmě líbí, momentálně je za hrdinu. Překvapí ho dotek jejich prstů na hrnku, ale neucukne. Ostatně ani nemůže, jinak by Kazukiho opařil. 

"To neříkej." Řekne jenom tiše a uhne mu očima. Kdyby bylo víc lidí jako on, možná by nebyli na ulici, ale rovnou na hřbitově. Povzdechne si a zasedne Yumetovo místo na malé pohovce. Konečně si může opřít temeno o opěrku. Pak se ještě jednou předkloní, přitáhne si pod nohy taburet a vrátí se do předchozí polohy, jenom s nohama nahoře. 

"Znal jsem hodně lidí, co se na ulici ocitli vinou životní situace. Exekuce kvůli partnerům, dokonce slepota… nikdo mu nedal práci, neměl příbuzné, neměl z čeho platit. Jednou jsme se procházeli a drželi v ruce pizzu. Nějaký grázl běžel kolem a prostě mu ji vzal z ruky. Slepci..." Nelže, je to pravda. Skutečný příběh… 

"Ještě vůbec není za co." Prostě jenom sedí vedle něj a taky má zavřené oči. Mohl by takhle sedět celé hodiny. Stačilo by mu to. Koutky mu vyběhnou nahoru při zmínce o večeřích. Yumeto zrovna vykecává s nějakou holkou jejíž jméno Aoi nikdy neslyšel a vrká u toho jako hrdlička. 

"Ještě že ty telefony už nemají ty dlouhé šňůry. Jinak by ji vyrval ze zdi, jak by ji namotával." Řekne tiše. No… tohle auto žralo opravdu hodně, ale v závěru má Kazuki asi pravdu. Překvapeně zvedne obočí, když dojde na ten sport, pomalu odlepí hlavu od opěrky a podívá se na něj. Sport mu toho zase tolik neříká, pokud nejde o plavání a surf a rybaření je sice sport, ale… 

"Cože, on??? Vždyť nosí samé volné hadry, nic nepoznáš." Zazní nad nimi Yumetův hlas. 

"Možná je měkčí, než se zdá, co plyšáčku, ukaž špeky." Vrhne se na Aoiho s úmyslem vytahat mu triko nahoru a ten se okamžitě podmračeně brání. 

"Zkus a ruka ti uletí!" Varuje ho. Yumeto mu v jednu chvíli málem skončí na klíně a nakonec toho přece jen nechá. Podaří se mu vtěsnat se mezi ně a sáhne po ovladači. 

"Dávají fotbal?" Ptá se a zapíná televizi. Aoi pokrčí rameny, ale pak se rozezní zvonek. Otráveně se zvedne z pohovky a přešourá se ke dveřím. Po cestě ztratí jednu bačkoru. Za dveřmi jsou dva poslíčci, každý odjinud a nejsou za taštičkami ani vidět. Aoi na to vytřeští oči, pípne mobilem platby a radši se ani nedívá, kolik se mu odečetlo. Všechno hodí ke zdi na zem hned u dveří a došourá se zpátky ke gauči, na který se zase zhroutí. 

"Podáš mi pivo?" Řekne mu nepřítomně Yume a Aoi musí znovu otevřít oči a znovu odlepit hlavu, aby se na něj nevěřícně podíval. Právě si sedl. To to vážně nemohl říct o vteřinu dřív????

Kazuki

Kazuki se prostě neubrání tomu, aby neprotočil očima v sloup. Jistě, Yu vypadá opravdu dobře, ale…On by ho klidně nechal přivázaného, uměl být opravdu dost škodolibý a možná by to nebylo na škodu, aby mu někdo trochu srazil hřebínek. Jen na chvilku, jinak je s ním vážně zábava.
"No když myslíš." Pokrčí zlehka rameny a tváří se, že on by na tom byl úplně stejně. Radši se do toho dál nebude zaplétat nebo by to skončilo u nějakých sázek a to by Aoi teprve koukal. Možná by nakonec Kazukiho vyhodil sám, takže to radši nebude pokoušet. Naposledy se na Yumeta podívá, když už zase telefonuje a musí se pousmát. Je to hrozný živel, začíná se vážně divit, jak je možné, že ho Aoi snese. Vypadali oba tak moc jiní. Možná proto, těžko říct. Přeostří na Aoiho a jen pokrčí rameny. Není to drobnost, někomu by to mohlo přijít až příliš, z druhé strany proti tomu, co se běžně děje na ulici, je to v podstatě jen malá pitomost. Ale to Aoi jistě moc dobře ví. Chvíli přemýšlí, jestli mu má prozradit svůj skutečný věk nebo lhát, jak to má ve zvyku. Ne, že by chtěl, ale někdy bylo lepší, když si lidé mysleli, že je mu víc. Nakonec se rozhodne mluvit pravdu. Ostatně jednají s ním narovinu, má teda ten pocit, tak nevidí důvod, proč by to měl dělat jinak.

"Je mi sedmnáct." Přizná se a čeká, jaká bude reakce. V tuhle chvíli do něj všichni dávali ruce pryč, bylo to na dost problémů. Trochu se bojí, že teď se stane něco podobného. Sám se podívá do země, když dojde na téma přátele a podrazy.

"To ano. Pořád dokola se člověk učí, že je lepší nikomu nevěřit. Ani rodině, ani přátelům." Prozradí neplánovaně něco navíc, ale hned zase utichne. Jsou témata, která nechce otevírat. Pozoruje první jen podlahu a pak prsty na hrnku, když se dotknou. Aoiho slova ho vlastně dost bolí, ale snaží se, aby to nebylo znát. Zažil si toho hodně a pořád měl za to, že to je ještě málo, než to, co zažívají ostatní. Neměl by si stěžovat, zas tak špatně se nemá, pořád je zdravý, ale stejně…Byl by radši, kdyby celý jeho život vypadal úplně jinak. Vzhlédne k jeho tváři, když ho Aoi napomene, aby to neříkal a ještě uhne očima. Nakrčí obočí, jakoby chtěl zjistit, co se zatím schovává. Něco určitě, jinak by se takto netvářil.  Pozoruje ho celou dobu, i když dosedne na pohovku vedle.

"Pořád děláš všechno proto, aby ses to snažil napravit. Co by mělo být víc?" Zkusí do toho zabřednout trochu hlouběji, ale už teď je mu jasné, že jsou věci, o kterých s ním Aoi rozhodně nebude chtít mluvit. U svých slov mu ještě položí krátce dlaň na předloktí a pokusí se povzbudivě pousmát. Poslouchá ho bedlivě a u některých části klopí oči ke svému hrnku. Přistihne se, že mnohem víc času stráví s pohledem upřeným do Aoiho tváře.

"Ale je." Stojí si trochu paličatě na svém. Aoi ani netuší...Možná by tušil, kdyby se Kazuki rozpovídal, ale zatím se mu do toho příliš nechce. Ohlédne se přes rameno, aby se podíval na Yumeta u telefonu a musí se tiše zasmát s dlaní přes rty.

"Aby nerozebral něco jiného, jak moc je zaujatý." Vtipkuje na jeho adresu. Kdyby začal olupovat zeď asi bude brzo na chodbě.

"Ne, každý by to snesl." Podívá se znovu na Aoiho s dalším komplimentem, sice trochu maskovaným ale je tam. Najednou je Yu u nich a rovnou útočí na Aoiho. Kazuki se nadechne, aby něco řekl, ale jakmile se Aoimu pokouší sundat triko, přistihne se, že na to místo zvědavě kouká.

"To máš smůlu, když to nepoznáš." Pokrčí rameny Kazuki, protože nemusí nutně všechno vidět, jeho představivost pracuje dost dobře a díky detailům…Stačí pozorovat, když se triko občas napne a…V tu chvíli mu dojde, že Aoiho pozoruje asi víc, než by se slušelo. Ne jen teď, ale celou dobu. Maskuje své uvědomění za smích, když se ti dva tahají a pak se musí poposunout, aby se mezi ně Yumeto vešel. Fotbal…To není to, co by si pustil sám. Radši dál zkoumá svůj hrnek, který už je téměř prázdný. Dopije ho a vydá se ke kuchyni, aby ho po sobě umyl a odložil stranou. Ohlédne se přes rameno, když vidí ty dva na gauči. Je mu v jejich společnosti vážně dobře a je to není nejlepší. Zase by mohl začít někomu věřit a…Kdo ví, jak to dopadne.

"Jen seď, já to podám. Když mi řekneš, kde ho mám hledat." Dodá s tichým smíchem a trochu bezradně rozhodí rukama. Nakonec vyzkouší opatrně ledničku. Je tam, naštěstí. Donese ho Yumetovi a pak těkně očima k taškám u dveří.

"Ještě něco, než si taky sednu?" Upřímně, nejradši by se na ty tašky vrhnul a prozkoumal, co tam je. Vnímá žaludek, že se zase hlásí o slovo, protože ten nákup vážně skvěle voní, ale zatím si netroufne. Místo toho zpoza zad vytáhne bačkoru, kterou ztratil a podá mu ji.

"Něco jsi ztratil, Popelko." Vypadne z něj dřív, než se stačí zarazit a pak se rozesměje.

"Promiň, to samo." Zatváří se nevinně a pokusí se to zase celé uhrát na svůj úsměv. Teď už mu nic jiného nezbývá.