Uruha
"Vymluvil, ale málem mě to stálo všechny nervy." Uchechtne se krátce. Moc dobře si pamatuje dobu, kdy mu s tím nedali ani na chvíli pokoj. Vždycky musel vymyslel nějaký důvod, který byl přijatelný, aby mu dali pokoj a vlastně s ním i souhlasili. Ne, už by to nechtěl zpátky a je rád, že teď bydlí sám. Pokoj nemá, ale když jim to nezvedne, prostě se nic neděje. Nikdy nebyl zrovna ukázkový syn a asi by své zkušenosti neměl předávat dál, ale vlastně ho to baví. Vidí, že Sena nemá daleko k pláči, ale drží se a tím má jeho obdiv. On sám se drží, jenže je taky starší něco už má za sebou. Ne, že by to bylo jednodušší, jen….Je asi trochu otrlejší tím, co už zažil. Složil by mu kompliment, ale tím by to spíš připomínal, tak to nechá být. Zamyslí se spíš nad jeho otázkou ohledně jídla."Hm, tak to bude chtít rozhodně něco speciálního." Uru si promne tvář, než se natáhne pro telefon.
"Řekni, Sena-chan." Zavrní jeho směrem a v očích se mu blýskne. Sena je z podobného těsta jako on sám, jistě si užívá luxus, co to jen jde.
"Kdy jsi naposledy měl humra krevety ústřice nebo kaviár?" Hodlá mu pěkně podstrojit, aby trochu jídlem zahnali černé myšlenky. Ono to asi moc působit nebude, ale radši bude truchlit s podobným jídlem na stole, než nad miskou rýže.
"Bublinky tady ještě nějaké zůstaly." Pokývá hlavou. Víno už není problém přibrat společně s jídlem. Nechá telefon na chvíli klesnout, když Sena začne vyprávět. Přistihne se, že se musí usmívat. Opravdu by u toho jejich setkání chtěl být. Nedokáže si představit zrovna Ina, který si jde za svým a někoho balí. Podle něj to muselo být…Roztomilé, asi lepší výraz na to nemá.
"Měl jsi nutně pocit, že potřebuje tvou pomoc? Já se ti ani nedivím, má vkus a ví, co si obléct, ale žalostně málo nakupuje." Ohodnotí to hned po svém.
"Několikrát jsem mu nabízel, že mu něco navrhnu, ale ne, pán asi čekal právě na tebe." Protočí nad tím očima v sloup. Je to přesně tak, objevil se Sena a Ino utratil za oblečení to, co neutratil za celý život. Je to vážně úsměvné.
"Ale dobrá práce, opravdu mu to sluší." Pochválí ho rovnou, protože to mělo styl a Uru je někdo, kdo to dokáže ocenit.
"Mě občas přijde trochu jako…Jak jen to říct…" Zamyslí se nad tím a pak se rozesměje.
"Jako někdo, kdo nikdy nikoho neměl." Pokrčí nenuceně rameny.
"Ale to bude tím, že ho znám. Občas mi přišlo, že se pro tenhle svět nehodí." Poslechne si ještě vyprávění o Rickovi a několikrát přikývne.
"Je to lepší. Mládí si má člověk užít. Jednou to uvidí stejně i když mám pocit, že on to rozhodně vidí jinak a neměl v plánu ji dokončit." Svěří se mu se svým pocitem. Tedy myslí si to, podle toho, co mu říkal. Dodal by, že by ho nenapadlo, kam až to může zajít, ale to si jistě myslí i Sena.
"Není to vaše…Tvoje vina." Položí mu krátce ruku na rameno, než konečně pozvedne telefon.
"Jdeme na to." Mrkne na něj s novým pousmáním a vytočí známou a celkem luxusní restauraci kousek od nich. Ještě než to někdo zvedne, vstane a začne důležitě přecházet po obýváku. Jako první pozdraví, než se rozjede. Mluví dlouho, v podstatě jim celou dobu lže, že tu má pár kritiků přes jídlo, chystají menší soukromou akci, dokonce i dva vyjmenuje a že jim měli jídlo přivézt, ale zatím se nic neděje.
"Hai, opravdu bych byl velice vděčný, kdyby jste naši menší sešlost zachránili." Nahodí správný tón v hlase.
"Opravdu vám dobře zaplatím." Přemlouvá je.
"Sleva? Ale ne, to přece nemůžu přijmout." Dělá drahoty.
"Ano ano, prosím i kaviár k tomu. Víno…Výběr samozřejmě nechám na vás, kdo jiný by v tom měl větší přehled?" Lichotí jim a rozhodně slovy chvály nešetří ani potom.
"Opravdu do patnácti minut? No vy jste neskutečný poklad. Vyzvednu si ho sám, pánové jsou tajnůstkáři a nechtějí, aby někdo věděl, kde se schází. Znáte to. Samozřejmě se zmíním odkud jídlo je a jak je váš servis naprosto dokonalý. Hai, arigato za ochotu. Brzy se jistě uslyšíme." Rozloučí se a zavěsí. S vítězoslavným výrazem ve tváři se ohlédne na Senu a rozhodí rukama.
"Není nic jednoduššího a budeme to mít za cenu běžného menu někde na rohu. Tak a je to, teď se jen pořádně obléct, v teplácích tam přece jen jít nemůžeš." Shlédne na své oblečení, ale ne, tepláky samozřejmě nemá, ani ve skříni ne.
"Půjdeš se mnou?" Nabídne Senovi.
"Můžeš mi prohrabat skříň i šperky." Blýskne se mu v očích a je zvědavý, jestli ho na to utáhne nebo ne. Pokud je trochu jako on, tak rozhodně.
"Ber to jako domácí úkol, co zvládneš za deset minut." Vybídne ho pobaveně.
Sena
Přikývne. Jeho by taky stálo všechny nervy, kdyby musel dělat, že Inorana nezná, dokud nebude plnoletý, ale rozhodně by to teď bral všemi deseti, jenom aby nemusel k soudu. Když na něj Uruha promluví tímhle tónem hlasu, najednou se vůbec nediví, že se do něj Ricko zbláznil. On sám rád používal podobné zbraně, aby byl neustále sexy a k dýchání potřeboval vědět, že je pro svou polovičku tím nejvíc žhavým stvořením, které kdy potkala. Uruha vypadá, že to má úplně stejně a očividně to umí hodně dobře používat. Kdyby těch problémů nebylo, dnes v noci by se z nich patrně stali velmi dobří přátelé i přes ten věkový rozdíl. Navrhované pokrmy pro něj nebyly neznámé, vzhledem ke společenské vrstvě, ke které patřil, ale taky je neměli k večeři každý den. "Já nevím, nějakou dobu už to bude." Přizná a je mu samozřejmě jasné, kam tím Uru míří.
"Ale když už deprese, tak pořádně. Přece nebudeme jíst levnou zmrzlinu." Řekne a přetočí se na pohovce na kolena s dlaněmi opřenými o stehna, aby ho mohl lépe sledovat a poslouchat. V očích mu zlobivě zajiskří. Sena už si vlastně není jistý, jestli měl tohle nutkání nebo ne.
"Vlastně ten pocit měl asi spíš Inoran. Pořád dokola opakoval, že jeho věci jsou hrozně nudné a že na to potřebuje pohled někoho jako jsem já. Když ale vidím, s kým se přátelí a slyším, co o něm říkáš ty, myslím, že si na mě trochu vymýšlel." Chtěl, aby Sena zůstal s ním a to ho neskutečně hřeje na srdci.
"Arigato." Sklopí oči, když ho Uru pochválí. Opravdu by byl nerad, kdyby kvůli němu Ino chodil jako někdo bez špetky v kusu a to se očividně neděje. To další Uruhovo tvrzení ho vlastně vůbec nepřekvapuje. Sena si to nemyslí, protože ví, jak zkušeně Ino jedná a že jeho ruce rozhodně nejsou ruce nějakého amatéra, ale je velmi romantický, někdo by mohl říct staromódní, což je docela paradox, když jeden uváží, z čeho je nyní vlastně obviněn. Tak čistá duše by neměla čelit něčemu podobnému… Odvrátí tvář na okamžik bokem, když se mu v ní usadí stín a znovu bojuje s žalem a bezmocí.
"Ne, to neměl..." Dodá jen tiše na to o Rickovi a natáhne se po své ještě nedopití skleničce. Uru se ho snaží rozptýlit a on už se zase hroutí do sebe a to prostě nesmí. Nepřišel sem proto, aby se mu stal ještě větším kamenem, než jaký nese sám. Zvedne k Uruhovi mlčky oči, když mu řekne, že to není jeho vina, ale pak už si bere do ruky telefon a Sena se to pro tuto chvíli pokusí hodit za hlavu. A když slyší jeho slova a to, s jakou grácií je pronáší, je u vytržení. Tohle by mohl zkoušet na kde koho a pořád a dost by si vylepšil život. +Ale tohle přece přesně dělal Ricko, jen ne sám za sebe, ale pro špatné lidi...+ Dojde mu, jak moc mu jsou si v této chvíli vlastně podobní, a že jeho přítele je… ne nevinný, samozřejmě, že je skoro dospělý a ví, co dělá, ale přece jen… nešel ty lidi vraždit. Chtěl se prostě jen mít líp ve světě, kde to skoro nikdo nedokáže. Hořkost svírá jeho hrdlo, ale nepustí ji ven a místo toho Uruhu povzbuzuje posunky a gesty. Když Uru zavěsí a oznámí mu, jak to dopadlo, nadšeně zatleská a vstane z gauče.
"Ty jsi vážně neuvěřitelný." Pochválí ho. Co na sebe? Uruha rozhodně nevypadá, že by se musel jít převlékat nebo upravovat. To ani jeden z nich. Sena chodí většinu času nalíčený a pěkně oblečený i ve svém soukromí, ale samozřejmě má naprosté pochopení k tomu, jak to myslí. Jsou nejspíš vážně oba dva úplně stejní. Usměje se ještě víc, když mu Uru nabídne šmejdění v jeho soukromých zásobách. Kdo by tohle odmítl?
"Za deset minut? To je zoufale málo času. Mám strach, že vůbec nic." Řekne mu a konečně svůj mozek přepne do módu svého koníčku a ne sebetrýznění a umírání strachy o milované. Následuje Uruhu do jeho ložnice, kde se pořádně rozhlédne. Wow... taky tady si s ním Ricko hověl? Není divu, že je jím posedlý, vážně ne.
Uruha
"Levnou zmrzlinu vůbec nikdy." Odsouhlasí to Senovi bez váhání. I kdyby se dělo cokoliv, do tohohle by nikdy nešel. Docela dost ho těší, když se na něj Sena dívá a jak ho v jeho kratochvíli podporuje. Nikdy by ho nenapadlo, že to opravdu někdo může mít stejně jako on sám. Občas mu věnuje jeden ze svých naprosto upřímných pousmání. Dokáže si dost dobře představit, že by si spolu někdy vyrazili do města a provětrali všechny obchůdky a že jich zná. Až se všechno uklidní a vyřeší, budou mít jistě dost prostoru, aby to mohli uskutečnit. Pány pošlou někam na pivo asi. Přešel pozvolna do módu, všechno bude v pořádku. Jinak by se asi za dvě vteřiny zbláznil a Sena společně s ním, když vidí jeho občas se mělnící výraz ve tváři."Nemyslím, že si na tebe cokoliv vymýšlel. Jak ho znám, tak je o tom opravdu přesvědčený." Ujistí Senu, že Ino není ten typ, který by si kvůli někomu cokoliv vymýšlel, i kdyby mu na té osobě záleželo. Byl to ten nejupřímnější člověk, kterého znal. Hodně lidí by ho označilo za nudného, ale Uru ne. Vážil si ho a asi jako jediného ho poslouchal a že od něj dostal spoustu dobrých rad, hlavně co se učení týkalo. I jeho na chvíli přepadnou chmury, protože už je zase u toho, že si to vůbec nezaslouží. Ani jeden z nich. Ne ne teď prostě ne, oba se potřebují trochu rozptýlit a tohle jim rozhodně nepomůže. On sám má celou noc na to, aby vymyslel, jak zachránit co se dá. U toho bude doufat, že Ricko je někde schovaný a v bezpečí. Prostě se zblázní, i když nesmí. Málem si povzdechne. Místo toho se zatváří spokojeně nad Senovým komplimentem.
"Roky dřiny a šperkování výmluv a větiček, které ti zařídí, jak dosáhnout svého." S hranou povýšeností pozvedne bradu, než se krátce zasměje.
"Kdybys jen věděl, kolikrát mě poslali do háje, nebo zavěsili rovnou. Jen to prostě člověk nesmí vzdát, nakonec to vždycky jde." Zamyslí se na chvíli.
"Oni se s námi taky nikdy nemazlili, proč bychom měli my s nimi." Pokrčí rameny. Myslí samozřejmě celou společnost, ve které žijí.
"Já vím, že je ale musíme přijímat výzvy s otevřenou náručí a ukázat jim, že jsme mnohem lepší, než si myslí." Dojde i na jeho sebevědomí a vydá se Senou ke svým věcem. Všechno je pečlivě srovnané a přehledné. Vůbec je v tom mnohem větší pořádek, než panuje v celém bytě. Je znát, že tohle je jeho posvátné místo.
"Prosím, prosím, vyber si, cokoliv chceš." Otevře šuplíky, kde jsou šperky, brýle, šátky a další jiné doplňky.
"Jen si to klidně prošmějdi, jsou to věci, kterými se chci rozhodně chlubit." Nabídne mu. Ten spolední schovává věci, které na sebe bral do postele a že jich taky je. Tak nějak je mu jedno, jestli to Sena uvidí nebo ne, ale spíš si myslí, že se zasekne na těch prvních, které jsou nacpané k prasknutí. Pak přejde ke skříni a otevře ji, aby viděl opravdu všechno.
"Je to většinou podle značek a barev." Prozradí mu svůj vlastní, promyšlený systém. Sám přejede prsty po pověšených kouscích. Trvá to jen chvíli, kdy si vybere věci pro sebe. Nejvíc asi září černé sako, které je na lemech poseté drobnými kamínky. Zbytek už ladí velmi jednoduše a všechno dokreslí šperky.
"Já mám hotovo, jak jsi na tom ty?" Zeptá se ho, když něco loví v šuplíku. Nakonec vytáhne sponu do vlasů vykládanou většími kameny.
"Tahle by ti mohla slušet." Natáhne s ní ruku k němu.
"Měl jsem sám dlouhé, ale nakonec mě donutili se ostříhat. Už jsem i zvykl, ale nikdy jim to neodpustím." Ujistí ho s blýsknutím v očích.
"Hm, sluší ti to. Zdá se, že i minimem času dokážeš divy." Dodá, když si ho prohlédne od hlavy až k patě.
"Nakonec ho rozptýlíš víc, než já. Dávej si na mě pozor." Prohodí ale je vidět, že to nemyslí vážně.
"Jdeme na to." Pobídne ho, aby společně vyšli ven. Muže v obleku, který jim přiveze jídlo, odbaví celkem rychle. Když Uru počítá peníze, zjistí, že zaplatili ještě o hodně méně, než čekal.
"Přiznej se? Sena-chan, že ty jsi na něj mrkl." Popíchne ho trochu, když už doma vyskládává všechno na stůl a pak studuje etikety vína.
"Řekl bych, že kvůli nám otevřeli svůj archiv." Zapřede spokojeně.
Sena
Mile ho potěší, když mu Uruha přizná, že nebyl úspěšný vždycky. Působí dojmem člověka, kterému nikdy nikdo na nic neřekl ne a kterému stačí se jen podívat a všechno se mu kácí do klína už asi tak od školkového věku. A tak je vždycky milé zjistit, že tomu tak nebylo vždycky a že i toto umění vyžaduje nějaký trénink. To už jsou ale u Uruhy v ložnici a před ním se otevírá jeden šuplík za druhým, všechno nádherné zboží a rozhodně není z výprodeje. Hledí na to se zatajeným dechem a ještě chvíli se zdráhá, ale když ho Uru vyzve, aby se neostýchal, nakonec udělá krok k nim a klekne si před ně. Je trochu straka, takže ho jako první přitahují blýskavé věci. Šperky, náramkové hodinky a taky sluneční brýle s kamínky. Probírá se tím, zatímco čas plyne a Uru se mezitím sám stihne převléct, což je pro něj asi něco nevídaného. Senovi je momentálně patnáct minut úplně ukradený, protože je ponořený do království doplňků a to se vůbec nedostal k šatní skříni. Jakmile ho však na ni Uru upozorní, zvedne k ní oči a ústa mu jdou znovu od sebe. Tolik oblečení, dokonale seřazeného a spousta věcí vypadá nesmírně lákavě, i když z nich vidí třeba jenom rukáv. "No tohle..." Vydechne a pomalu vstane. Některé kousky povytahuje ven a zase je vrací. Má to jeden háček. Proti Uruhovi měří asi tak o dvacet centimetrů míň a tudíž mu většina z toho doopravdy nebude.
"Nijak zvlášť." Broukne. Ne, že by některé košile nešly upravovat, ale s kalhotami nebo botami hne jen těžko a nedovažuje se oblečení nějak drasticky ohýbat a rolovat jen proto, aby na něm tak moc neviselo. Do zavřeného šuplíku nejde. Sice částečně probudil jeho zvědavost, ale není takový, aby tu něco sám od sebe otevíral, když to neudělal Uruha sám. Kromě toho má jisté podezření, protože třeba spodní prádlo tady vyloženě nevidí a to je prostě hodně soukromá věc. Překvapí ho, když mu Uru ukáže tu sponu a začne mu ji zapínat. Pousměje se a vydrží, dokud to není hotovo. Ani si ji nestačil pořádně prohlédnout, ale už se natáčí ze všech stran do odrazu v zrcadle, aby to dohnal. Vypadá vážně skvěle, k jeho růžovým vlasům se hodí.
"Taková škoda, že jsi musel." Řekne lítostivě. Neumí si ani představit, jak by se sám cítil, kdyby o svoje vlasy musel přijít. Je to jedna z věcí, na které je u sebe hrdý a které se mu na sobě hodně líbí. Rád by ho viděl a nejspíš ho později požádá o nějakou starou fotografii. Těm jeho divům se zasměje, protože neudělal vůbec nic a ozdobila ho jenom ta Uruhova spona, ale nevadí mu to. Vyskočí na nohy a podívá se na něj. Rozhodně by ho nenapadlo, že by to mohl být dárek, je přece jenom půjčená. Jeho oči zahřejí, když ho Uru na oko napomene, ale teď vedle něj opravdu nemá šanci. Společně se vydají pro jídlo a za chvíli už jsou zase zpátky. Sena se nevinně ohlédne přes rameno, když se ho Uru zeptá, jestli na toho muže mrkal nebo ne. Kdykoliv jindy by to udělal, ale od doby, co má Inorana jako by zapomněl, jak se flirtuje. A tak se jenom usměje a nechá otázkou viset mezi nimi.
"Skoro to vypadá, že jsme si objednávali přímo na vinici." Okomentuje i on množství lahví. Jsou pro něj neznámé, ale po pravdě vínu zase tolik nerozumí.
"Chceš pomoct s nádobím? Přece to nebudeme jíst z plastové krabice." Řekne mu a už zase předstírá povýšený, aristokratický tón.
"Na tohle jedině broušené sklo a čínský porcelán." Zasměje se po chvíli a čeká, až Uru zase otevře skříně.
Uruha
Je doslova nadšený z toho, jaký výraz měl Sena u skříně. Tak si přesně představuje, že budou reagovat na jeho kousky, které si pečlivě vybírá. Vážně čekal, že Sena se neudrží a vleze i do toho posledního, ale to že to neudělal, ho dostává na první příčky oblíbených lidí a že jich tam moc není. Pro Uruhu je to znamení, že Senovi může svěřit cokoliv a on neudělá nic, aby to pokazil. Je možná naivní to po prvním společném večeru říct, ale to všechno…Tak nějak to vyplynulo."Je to škoda a není." Prohlíží si další láhev, aby ji zhodnotil.
"Donutili mě vymyslet něco, čím dodržím jejich podmínku a zároveň si to udělám po svém. Další výzva." Prozradí mu, jak se na podobné věci dívá. Každá překážka ho nutila vymýšlet věci, kterými by ji obešel. Nikdy z boje neutíkal a nebude ani teď, co se Inorana týká. Nemusel by, ale hanba by ho fackovala až za roh, kdyby nepomohl příteli. Nejlepšímu příteli. A pak se pokusí pomoci Rickovi. Málem si povzdechne, když mu zase dojde, kolik toho před sebou má. U toho trochu bezmyšlenkovitě vytahuje jídlo z tašek.
"Samozřejmě, že ne. Nikdy bych nic nejedl z plastové krabice." Ošije se, protože ta představa je pro něj skoro až děsivá. Samozřejmě, že má na podobné dobroty speciální nádobí. I jeho obyčejné talíře byly pečlivě navrhované, ale teď je čas na exkluzivní kousky.
"Pojď, ukážu ti další své poklady." Pobídne Senu, aby nechal jídlo a víno být a vydá se do maličkaté kuchyně. Otevře tu nevzdálenější skříň a začne vytahovat nádobí, které je celé ze skla. Není ale průhledné, na první pohled to vypadá, že do něj někdo foukl rudý dým, který se táhne po okrajích. Není to tradiční věc, ale ty by u něj někdo jen těžko hledal.
"To už je lepší ne?" Podívá se na Senu a vytáhne stejně zdobené sklenice. Po bližším prozkoumání je vidět, že to není jen dým, ale stíny postav, které jsou zachyceny v růžných tanečních pózách.
"Ještě svíčky, rozhodně to chce svíčky." Otevře dalších pár skříní a nějaké najde. Naposledy jim svítili kolem postele s Rickem. Podivně ho píchne v hrudi, když si n to vzpomene a pak se i trochu pousměje. Ne, že by zrovna oni dva stíhali nějakou romantiku, ale díky svíčkám se o to alespoň pokusili. Vrátí se ke stolu a začne ho pečlivě chystat, jak kdyby ty kritiky na večeři opravdu hostili. Je znát, jak moc se v tom vyžívá. Pro tentokrát však nechá dost velké pole působnosti i Senovi. Jen ať si zkusí, co by chtěl, on mu určitě bránit nebude a věří tomu, že výsledek bude naprosto skvělý. Když se usadí ke stolu, je už všechno dokonale připraveno a vypadá, že hostí někoho vysoce postaveného a ne, že dva kluci mají tak trochu truchlící večeři. Nebo spíš zapomínací, aby mohli na druhý den vyrazit v plné polní a odrovnat všechny, kdo se jim snaží sahat na jejich drahé polovičky.
"Hm, takže..." Zapřede Uru, když pozvedne velkou sklenku s vínem.
"Na to, jak zítra celý svět převálcujeme. S elegancí, stylově samozřejmě, ale tak, že na to do smrti nezapomenou." Podívá se Senovi do očí a usměje se odhodlaně, než přiloží sklenku ke rtům. Vychutná si první doušky a pak už se pustí do předkrmu.
"Je to naprosto dokonalé. To ani nejde jíst denně, zkazil by sis tím tu příležitost vychutnat si něco takového při zvláštních příležitostech." Podle něj by to prostě ztratilo kouzlo, i kdyby na to měl.
"Od předkrmu po dezert, je to jedna dokonalé symfonie chutí. Pane kolego, co myslíte, jak ohodnotíme první chod? Restaurace podobné úrovně, by se měla vytasit s něčím velmi…" Zakrouží zápěstím.
"Překvapivým." Dokončí větu a dál pokračuje ve své hře.
"Přichystané je to skvěle, jen…bych k tomu i něco přidal." Kecá, nic by k tomu nepřidával a jídlo je vážně dobré. Koutky mu cukají, jak se mu chce smát, ale drží se.
Sena
To byla pravda. Uruha sice nosil krátké vlasy, ale rozhodně to nebylo to, co jeho nadřízení zamýšleli, když mu to nařizovali, tím si je Sena jistý. Nakonec mu to ale prošlo a tudíž to stálo za to. Zasměje se, když se Uru tolik ohradí proti té plastové nádobě a zvědavě ho sleduje, s jakým esem v rukávu přijde tentokrát. "Ricko-kun ten servis viděl? Vsadím se, že si ani nevšiml, že to není běžný talíř. Možná by si nevšiml ani toho plastu." Dobírá si svého přítele, ale Ricko byl v tomhle typický chlap. Všímat si detailů na nádobí pro něj byl nesplnitelný úkol a drahý porcelán z dynastie Ming by rozflákal stejně snadno jako talířek z Ikey. Unikne mu užaslý povzdech, když mu Uruha podá jeden talíř a on si ho může konečně zblízka prohlédnout. Sklo by se mohlo zdát kde komu levné, ale chyba lávky. A tohle byl mistrovský designerský kousek, určitě ruční práce a tudíž každý jeden kus originál a ty postavy!
"To snad ani není možné… nikdy jsem nic podobného neviděl..." Vydechne a obrací talíř opatrně v dlaních. Ještě z něj budou jíst hůlkami a ne příborem. Bál by se, že to sad poškrábe. Odnese ho ke stolu, ale jakmile Uru přinese svíčky, nechá ho, aby prostíral a sám se postará o jejich rozmístění a zapálení. Skoro to vypadá jako nějaká romantická večeře pro pár, což oni nejsou a jestli bude ještě chvíli přemýšlet nad tím, koho miluje, může si místo vína nabrečet do své sklenice a pak to vypít. Skládá čajové svíčky do různých tvarů a jeho cílem je cosi jako labutí šíje spojené do srdce. Možná to ani není k poznání. Týrá sám sebe a jestli to k poznání je, tak i Uruhu, ale oni jsou teď taky jako dvě labutě, které nejspíš zemřou, pokud se jejich láskám něco stane. Také se usadí, přes kolena si rozloží ubrousek a pozvedne za nožku vlastní sklenici. Ani neví, co to pijí, ale to je jedno, ono to bude výborné všechno.
"Na naši záchrannou misi." Řekne k přípitku a skutečně věří tomu, že pokud existuje osoba, která je s tím schopná něco udělat, tak je to Uruha. A on se od něj bude učit, hodně učit a to nejen tomu, jak u toho neztratit grácii, ale i tomu, jak ukecat vola a když ne ukecat, tak jak mu vyškrábat oči. V mnoha směrech byli stejní, Uru by mohl být jako jeho starší bratr, nebo spíš dvojče a v jiném životě možná i něco víc. Kdyby bývali každý nepotkali někoho jiného. Odloží sklenku a sáhne po hůlkách, aby ochutnal předkrm. Uruha má naprostou pravdu a on honem kývá, zatímco opatrně žvýká.
"Jeden by to ale chtěl jíst pořád, ne že ne." Proč jíst cokoliv jiného, když můžete mít tohle?
"Musím říct, že už jsem toho ochutnal docela hodně. S rodiči docela často navštěvujeme lepší restaurace. Ale tohle se jim vážně povedlo." Mluví v krátkých větách, protože má co chvíli ústa plná novým soustem, jak není schopný přestat jíst. Pozvedne obočí, když si najednou hrají na známé kritiky a recenzenty. Samozřejmě pro nějaký světový časopis.
"Um..." Udělá, než si způsobně otře koutky rtů, opře lokty o desku stolu a v hraném zamyšlení proplete prsty.
"Chutě odpovídají mému očekávání. Příjemně spolu ladí, není tam nic, co tam nepatří, ale trochu mě zklamala prezentace. Je maličko staromódní a nepřichází s ničím novým." I on si vymýšlí a hlavně jídlo na dovážku nikdy nebude vypadat ani z poloviny tak dobře, jako když vám ho naservírují přímo v restauraci.
"Jestli chtějí michelinksou hvězdu, tak s tím budou muset něco udělat." Dodá.
"Podíváme se dál?" Sáhne po polévkové míse, aby jim naservíroval.
Uruha
Uru se upřímně zasměje, když Sena zmíní Ricka. Je to malinko hrané, i když má pravdu. Jak rád by ho teď tady viděl a klidně by to mohl rozbít úplně všechno, první by ho asi umačkal a pak mu pořádně vynadal, ale byl by šťastný."Nové nádobí bys mu klidně mohl omlátit o hlavu a stejně by si nevšiml." Pokrčí zlehka rameny.
"Nového prádla si ale zaručeně vždycky všimne." Prozradí mu bez jediné známky ostychu. On se o podobných věcech dokázal bavit úplně s kýmkoliv, takže ani teď nemá problém.
"Je to skvělá věc, když něco opravdu potřebuješ." Dodá s téměř nevinným pousmáním, které by mu nemohl věřit vůbec nikdo.
"Některé věci jsou holt prověřené a opravdu fungují." Klesne očima na stůl a přejede jím výzdobu, kterou vytvořil Sena. Je to vážně kouzelné, moc hezky udělané.
"Hm, tohle se ti opravdu povedlo. Až budu potřebovat experta na romantickou tabuli, jsi první na mém seznamu." Pochválí ho a zlehka si dlaní podepře hlavu, aby si jeho dílo mohl ještě chvíli prohlížet.
"Víš, nikdy jsem nevěřil, že bych někdy jako labuť byl. Užíval jsem si život a přitom až do dneška nepochopil, co je opravdu důležité. Hnal jsem se za svým snem a on byl vlastně úplně někde jinde. Ne v tom, jak budu svůj život žít, ale spíš k s kým." Prozradí mu své vlastní myšlenky. Krátce si povzdechne, než se zase pousměje.
"Jistě." souhlasí se Senovým přípitkem.
"Nejlépe se připíjí na věci, které se určitě podaří." Povzbuzuje i sám sebe. Před pár sekundami se stačil částečně zase rozebrat a je potřeba to na chvíli odsunout stranou. Vyslechne si Senu a slova o jeho rodičích.
"Takže máš ty nejlepší základy, to je skvělé. Já se do první restaurace dostal..." Zamyslí se, jak dlouho už to je.
"Bylo mi asi sedmnáct." Prozradí mu víc ze svého života.
"Bylo to na pozvání šéfa mého otce. Nemysli si, nebyli přátelé, ale na jedné firemní akci si mě všiml. Díky němu jsem ochutnal to, co jsem nikdy předtím neměl a já už dávno věděl, že tohle je to, co chci jíst. Bylo to…." Zasněně si povzdechne.
"Asi na to nemám ta správná slova, abych byl přesný. Miluju skvělé, kvalitní a drahé věci, vždycky jsem po podobných toužil. Pořád čekám na tu správnou příležitost a jsem si jistý, že už to není daleko." Pozvedne hrdě bradu, než se pustí do jídla. I kdyby byl sebe hladovější nebo se těšil ještě víc, stejně si dopřává jen malá sousta a tváří se, že v té restauraci vážně jsou. Bylo by barbarství cpát se tu, jenom proto, že tu nikdo kromě nich není. Úplně vidí Ricka, jak by to rychle vyluxoval. Vychutná si další sousto a souhlasně pokývá hlavou.
"Máš naprosto pravdu. Rozhodně to mohlo být kreativnější. Nápadům se meze nekladou a pokud to má jistou úroveň, je to vždycky úspěch. Nejvyšší čas posunout se dál." Přitaká mu ještě a nechá si od něj naservírovat polévku.
"Konzistence vypadá v pořádku." Zhodnotí to rovnou.
"Jsem zvědavý na chuť. Vůně mi zatím moc zajímavá nepřijde. Je to takové…" Odmlčí se.
"Očekávatelné, nic co by mě zaujalo." Samozřejmě, že budou hrozně kritičtí. Nabere si a jen trochu ochutná. Chvíli vypadá překvapeně a pak se skoro rozzáří.
"Dobře, po té vůni jsem od toho nečekal příliš, ale tohle rozhodně vylepšilo první dojem." Dá si další sousto, aby se ujistil, že se nespletl. Ne, je to vážně skvělé.
"Mám ovšem obavy, že další chody tohle trumfnout nedokážou." Postěžuje si s blýsknutím v očích. Kdyby je někdo slyšel, asi by se hodně smál. Jemu podobně strávený večer naprosto vyhovoval. Sena dokonale splňuje očekávání zábavy s přáteli. Vlastně by asi lepší nevymyslel. Nikdy nepotkal nikoho, kdo by si to podobným způsobem užíval. Možná tak jednou a pak by ho s tím poslali do háje. Sena vypadá, že by si mohli udělat podobné večery.
"Začínám mít pocit, že na náš život má Tokyo málo podobných restaurací, asi se budeme muset vydat i za hranice naší země. V pátek mám konkurz, po něm už budou dveře otevřené všude." Samozřejmě, že si věří, i když mu to zatím nevycházelo. Jednou to přijít musí a on má po poslední schůzce vážně skvělý pocit.
"Vlastně bys mohl jít se mnou pokud nemáš něco jiného a měl bys chuť." Nabídne mu rovnou.
Žádné komentáře:
Okomentovat