Sena x Uruha - Dneska už nezmůžeme nejspíš nic. - část 1.

(Uruhův byt)

Sena

Byl to právě Ricko, s kým chodil Sena do školy a za kým se rozhodl utíkat jako za prvním. Kromě toho Boogie už několik dní nereagoval na telefony a zprávy nijak výrazně, ustavičně se na něco vymlouval a do konverzace byl hodně strohý. Dělo se s ním něco hodně divného a Sena pořád nevěděl co. Zye byl na brigádě a jeho vedoucí ho odmítal pouštět telefonovat a Ricko sice nebyl už čtrnáct dní ve škole, ale jeho rodiče tvrdili, že do práce normálně chodí. Když však doběhne k jeho domu, spatří něco, co jeho den otočí v ještě špatnější, než byl do teď. Zastaví se na protějším chodníku a hledí na vchodové dveře Rickova domu. Parkují u něj dvě policejní auta, jedna hlídka stojí u nich a druhá zrovna mluví s Rickovými rodiči, kteří stojí na prahu. Tatínek objímá maminku kolem ramen a oba se tváří hodně ustaraně. Není tu žádná žlutá páska ani nic podezřelého, takže se Sena rozhodne přijít blíž. Děsně nenápadně tady očumuje několik sousedů, někteří přímo z chodníku a někteří za okny se zpola staženými roletami, takže Senovi nedá zase tolik práce splynout s nimi, dokud není na doslech. Drží se u živého plotu a hledí na záda strážníka. Nikdo si ho nevšimne. Zrovna mluví o tom, že se Ricko zapletl do nějakých krádeží. Obrovských krádeží. Je součástí skupiny spadající k Yakuze a momentálně jsou na útěku, protože jejich kancelář byla odhalena. Šlo o finanční podvody na důchodcích a Rickovi hrozilo několik let vězení. Vzhledem k tomu, kolik měl najednou nových věcí a jak nechodil do školy ani do práce, to snad musela být pravda. Senovi se zatmí před očima. Udělá krok stranou a zajede si dlaní do vlasů. To snad ne, tohle by přece neudělal. Přece ho zná, ví, že je to hodný kluk, proč by šel do něčeho takového? V ten okamžik si ho všimne Rickova máma. 

"Sena-chan? Sena-chan, potřebuješ..." Víc toho neslyší, protože se z ničeho nic dá na útěk, jak kdyby toho byl součástí. Policisté ihned zareagují a jeden za ním částečně vyběhne, ale zase to rychle vzdají. Nemají na něj nic a teď asi budou zjišťovat u Rickových rodičů, co je zač. Jenže to nejsou všechny jeho dnešní oplétačky s policí a jen tak jim konec ještě nebude. To je ta věc, o které chtěl s Rickem mluvit. Zastaví se o blok dál, naprosto udýchaný a s pícháním pod žebry. Rychle zvažuje svoje možnosti. Jeho přátele byli nedosažitelní. Existovala už jenom jedna osoba na světě, která by mu s tímhle vším mohla potencionálně nějak pomoct a především by měla vědět, co se děje s Rickem. Uruha. Sena se s ním znal ze školy a díky Inoranovi věděl, kde bydlí. Tedy – tušil to. Rozeběhne se k zastávce metra a po celou cestu půlhodinové jízdy má tvář v dlaních. V myšlenkách začíná panikařit a nutně potřebuje nějaký záchytný bod. Alespoň jeden jediný záchytný bod. Nutí se do klidu, ale vůbec mu to nejde. Strach o Boogieho trvá už několik dní, teď se k němu přidává akutní strach o Ricka, ale nejhorší je strach o Inorana. A ten ještě vůbec nic neví, protože je na konferenci v Jižní Koreji, kam se mu jen tak někdo nedovolá, protože je celý den v přednáškovém sále, kde má asi vypnutý telefon. A až si ho zapne… Vždyť toho jeho dobráka na místě raní mrtvice a jeho hned po tom. Z metra už zase běží. Ví, který je to asi dům, ale nezbude mu, než procházet všechny vchody a všechny zvonky, než ho najde. Snad je to on a ne někdo se stejným jménem. Vyzvoní ho a oběma dlaněmi se opírá o vchodové dveře. +Otevři, no tak otevři, otevři prosím...+ Opakuje si v duchu jako nekonečnou mantru.

Uruha

Uruhu by ani ve snu nenapadlo, co se na ně valí. S Inoranem strávili poslední den ve škole společně, než odjel na konferenci. Seděli u jednoho stolu a špitali si, co je u nich nového. Oba už věděli, s kým chodí a oba si plánovali, že by mohli vyrazit na společný výlet. Inoran samozřejmě nechtěl nic velkého a přišel s nápadem na chatu v horách. Uru to samozřejmě vyšperkoval a asi tři hodiny se rozplýval nad luxusní chatičkou se dvěma ložnicemi, bazénem v suterénu a vířivkou na terase. Samozřejmě nesměla chybět ani sauna a už přemýšlel, co všechno si poveze s sebou a málo toho rozhodně nebude. Ino zvládl jen protáčet očima a rozhodl se, že to Senovi prozradí, až přijede. Oba s Uruhou měli za úkol vymyslet klukům výmluvu před rodiči a oba se u toho tématu pochechtávali, jak puberťáci. Asi jim ten věk jejich poloviček nedělal dobře nebo možná až příliš dobře. Uru se rozloučil s Inem a už spěchal domů, protože měl Ricko přijít. Oba měli nabitý program, Ricko podle všeho hodně často brigády, ale i tak spolu zvládli trávit spoustu času. Uru se bavil tím, že mu něco spíchl, aby to z něj zase mohl sundat, ale je pravdou, že díky Rickovi měl v mysli novou kolekci. Ještě nikdy nedal dohromady něco tak komplexního jako právě teď. Myslel si, že mu nic náladu zkazit nemůže, ale nemohl by se mýlit víc. Už dva dny se Ricko neukázal a on postupně zjistil, že nebyl ani ve škole. K němu se vždycky na chvíli zastavil, ale teď…O něm neví vůbec nic. Každou volnou vteřinu přechází po bytě, snaží se mu dovolat, ale marná snaha. Ino to samozřejmě taky nebere. Vůbec netuší, co má dělat. Nakonec se usadí ke svému notebooku a připojí se ke školnímu serveru, aby si našel Rickovu adresu. Prostě zajde k němu domů a z jeho rodičů nějak vyšťourá, kde je. Zrovna stojí u skříně, aby na sebe něco hodil, když někdo začne zvonit jako pominutý. Prudce se ohlédne a bez váhání vyrazí ke dveřím. Tak nějak doufá, že za nimi stojí Ricko a už si připravuje dvacet tisíc nadávek a pět tisíc uražených výrazů, že se mu ani neozval. Bude v nemilosti minimálně týden a rozhodně ho to bude stát pěkně dlouhou masáž, kterou po těch nervech potřebuje. Vůbec nepochybuje, že kvůli němu bude mít vrásky. Prudce otevře dveře a nadechne se, aby začal pěkně od plic, když mu kočičí oči padnou na Senu.

"Sena-chan." Vydechne jenom místo pozdravu, několikrát zamrká a když mu doje jak se tváří vtáhne ho za zápěstí k sobě do bytu.

"Jsi v pořádku? Co se stalo?" Začne z něj hned tahat. Znovu si prohlédne jeho tvář a radši ho opatrně vezme kolem ramen.

"Pojď si sednout." Vybídne ho.

"Něco k pití? Vypadáš tak na panáka." Pořád mu ještě nedochází, že by se to mohlo třeba týkat Ricka. Bezděky sjede očima k telefonu, který se válí na stole a nesnesitelně mlčí. Sáhne do svého malého baru, kde vytáhne flašku. Je to sladší pití, ne tak ostré, ale zahřeje to výborně a umí to i uklidnit nervy. On sám by teď potřeboval rovnou vypít celou, možná by mu bylo líp. Dojde k němu s lahví i se skleničkami a rovnou jim nalije.

"Něco doma?" Zkusí tohle téma a pak ho napadne jiná věc.

"Něco s Inem?" Už krčí obočí, když mu konečně dojde i poslední možnost.

"Stalo se něco Rickovi?" Naklání se k němu a je jasné, že pokud Sena nebude do pěti vteřin mluvit, asi mu vytáhne jazyk a prostě si to přečte. Poposune mu panáka blíž, aby ho rovnou vypil a doufá, že díky tomu se něco konečně dozví. Oči mu na vteřinu padnou na mikinu, kterou tu naposledy nechal Ricko. Celkově celý byt nese známky toho, že tu bývá dost často. Nedošlo mu kolik jich tu je. Je tu jeho hrnek, který mu koupil, několik cdček, dokonce i batoh, který tu nechal a aby toho nebylo málo tak triko, které se válí na posteli a několik ve skříni společně s prádlem a…Vlastně si ho sem postupně začal stěhovat, aniž by mu to došlo.

Sena

Ty tři vteřiny, co na sebe zírají, jsou dost na to, aby Sena pochopil, že tady Uruha čekal Ricka. A že se na něj zlobí. Takže se neukázal ani tady? To není dobré. To není dobré ani trochu. 

"Promiň, já… promiňte..." Opravuje se honem, ale čert vem vykání, má témata, ke kterým se ani nehodí. Skoro se lekne, když ho Uruha tak popadne za ruce, ale vejde za ním a zběžně se rozhlédne. Je to krásný byt, za normálních okolností by tady bylo hodně co k objevování, protože to je takové, jaké by si to jednou sám přál mít, ale i tohle jde teď naprosto stranou. Nadechne se, aby někde začal, ale vděčně se nechá Uruhou odvést k pohovce a je rád za to milé gesto. Nejraději by začal o svém vlastním problému a Inoranovi, ale je mu jasné, že pokud to s Rickem řekne až později, Uruha ho asi zardousí. Oběma jim jde samozřejmě především o toho, koho milují. Není si jistý, jestli chce pít, stejně mu to nijak nepomůže, ale nakonec trochu zmateně přikývne a pozoruje Uruhu, jak nalévá něco, co nezná. Přikývne na jeho první otázku ohledně rodičů. Vzápětí na to přikývne i na to ohledně Ina a Uru už si možná začne dávat něco dohromady. Jenže když dojde na Ricka, přikývne i na něj a Uru si buď musí myslet, že se zbláznil on a na všechno jenom kývá nebo se zbláznil svět okolo nich. To druhé je správně. Převezme si skleničku a po jeho vzoru ji do sebe obrátí. Očima mimoděk následuje jeho. Je to trochu zvláštní vidět tady osobní věci svého přítele. Samozřejmě, že jeho mikinu poznává a s ní i několik dalších věcí. Pohled ale stočí zpátky do Uruhovy tváře. 

"Uruha-san, před chvílí jsem byl u Ricka doma. Tedy… před jeho domem. Slib mi, že si to doposlechneš celé, mám toho na srdci trochu víc." Začne, ale hned pokračuje. 

"Byla tam policie. Vyptávali se na něco jeho rodičů. Šel jsem blíž a slyšel jsem je o čem se baví. Ricko… on..." Jak mu to jenom má říct? 

"Do něčeho se asi zapletl. Ten policista říkal, že je součástí nějakého gangu, který okrádal staré lidi pomocí telefonních podvodů. Prý jsou teď všichni na útěku a hrozí jim vězení." Upře na něj dlouhý pohled. Nemá smysl se ho ptát, jestli si na něm v poslední době nevšiml něčeho divného. Všichni si toho všimli, jen by je nikdy nenapadlo, že je to tohle. A oba dva také s Uruhou vědí, jak přísné jsou japonské soudy a že Ricko nemá šanci na jakékoliv zmírnění trestu. Ne jen on. 

"Uru-chan..." Využije konsternované chvilky, kdy Uruha nijak nereaguje a jenom hledí před sebe, zatímco mu to všechno dotéká. 

"Běžel jsem tam proto, že jsem doma našel tátovu složku z práce. Ležela na stole a koukaly z ní nějaké papíry. Zahlédl jsem tam Inoranovo jméno a myslel si, že je to něco ze školy, ale..." Zase se potkají očima. 

"Bylo to trestní oznámení. Můj táta na něj podal trestní oznámení za zneužití nezletilé osoby. Někdo nás viděl, musel nás nahlásit, možná pořídit nějaké fotky… Víš, co to znamená?" Zašeptá. Jde v podstatě o znásilnění dítěte, v podstatě pedofilii nebo co šíleného by Inoranovi mohli napálit. 

"Utekl jsem. Potřeboval jsem o tom s někým mluvit, tak jsem šel za Rickem a..." Hlas se mu zlomí a nepokrytě se rozbrečí. Honem schová tvář do dlaní. Nejspíš on sám půjde k psychologovi, možná psychiatrovi, bude muset vypovídat… a udělá všechno proto, aby všichni pochopili, že tohle žádné zneužití nebylo, ale má strach, že Ino nemá šanci. Ne proti jeho bohatému otci. Copak by ho napadlo, jak by tohle mohlo skončit? Kdyby ano, nikdy by ho neohrozil. 

"On o ničem ani neví. Prostě přednáší a..." Brečí dál. Zničil mu život, jak se mu teď podívá do očí?

Uruha

Uru se snaží přijít na to, co se děje. Ze Senova kývání hlavou, ale není moudrý ani trochu. Nechce ho příliš nutit, aby mluvil hned, ale podle jeho výrazu je jasné, že se děje něco vážného. Nevypadal jako někdo, kdy by podobným způsobem řešil nepodstatné věci. Možná na ostatní působil jinak, ale Uruhovi sedl, když si s ním několikrát povídal. Mohl za to jeho osobitý styl i povaha. Ale teď by ho nejradši popadl za ramena a zatřásl s ním. Ovládá se jen proto, že by to nepomohl, tím si je jistý. Začíná to o Rickovi a tak ještě víc zpozorní, jestli je to vůbec možné. Nejradši by mu nic nesliboval, ale když vidí Senův naléhavý pohled, přikývne.

"Slibuju." Pošeptá a u toho svírá desku stolu. Jestli mu to bude trvat ještě další vteřinu, asi mu z toho prasknou nervy. Ne, tohle rozhodně nepřežije. Jindy by se ozvalo jeho podvědomí, že to má z toho, když si začíná s puberťáky, ale teď ho spíš svírá strach. Najednou dokáže vidět, jen samé černé scénáře a o to víc, když dojde na policii u Rickova bytu.

"Co se mu stalo?" Vybafne na něj rovnou a jsou tom slyšet neskutečné obavy. Policie, to nikdy není dobré.

"Cože?" Vybafne na něj nechápavě, protože to vypadá, že Sena mluví jinou řečí.

"To není možné." Vrtí nad tím odmítavě hlavou. Přece by si všiml…Nevšiml, ale měl něco tušit. Začne si dávat dohromady souvislosti a málem se propadne skrze podlahu. Byl příšerný přítel, staral se málo a teď Ricko utíká. Najednou mu nedělá problémy si začít něco brát za vinu a to nikdy nedělal. +Miluješ ho.+ Uvědomí si a je mu snad ještě hůř.

"Já to…" Chtěl říct, nechápu, ale co když za to mohl ve větší míře? Chtěl od něj přece dárky. Nahnal ho k mafii nebo už to dělal předtím? Nadechne se, ale nakonec zase pusu zavře, aby si poslechl i zbytek. Přijde mu, že nic nemůže být horšího. Asi by se víc mýlit nemohl, ne že by jedno nebo druhé bylo méně závažné, ale nečekal, že toho bude tolik najednou.

"To snad není pravda." Vyvalí na něj oči.

"Ino a….Tomu by přece nikdo..." Zarazí se. Samozřejmě, že tomu budou věřit. Rozhodně budou víc věřit jeho otci, než Senovi samotnému.

"Je dobře, že jsi přišel sem." Ujistí ho, než sáhne po jeho dlaních.

"Něco vymyslíme." Neví, kde v sobě bere tolik síly něco podobného vůbec vyslovit.

"Co tvůj táta ví?" Snaží se to nějak rozebrat. Má pocit, že tady by se snad něco dalo dělat. S Rickem…Tam ho zatím nic nenapadá a to ho pomalu připravuje o příčetnost.

"Je nějaká možnost, že bys ho přesvědčil, jak moc se plete?" Přece je s Inem neviděl nebo ano? Třeba by to ještě šlo stáhnout…Přece nepůjde…Ne, to nesmí dovolit.

"I kdybys jim měl hrozně lhát, přece to nějak musí jít." Snaží se ho přesvědčit. Ovšem je dost možné, že s ním nehne nikdo.

"Možná kdybych za ním zašel já…" Zkusí ještě navrhnout. Celou noc bude nejspíš běhat po městě a hledat Ricka a ráno to vezme za Senovým tátou, aby ho přesvědčil. Škola ho určitě bránit nebude, udělá ji jen tím oznámením špatné jméno a ředitel je klidně pošle ke dnu. Možná i Uruhu, když se ho bude zastávat, ale on to s radostí udělá, jen aby zachránil přítele.

"Počkej, zkusím ještě svůj kontakt, třeba mi to vezme a zvládne Ina sehnat." Zvedne se rychle, než sáhne po telefonu. Ozve se jen oznamující tón, ale nic víc.

"Do háje." Zanadává si.

"Musíme ho sehnat co nejdřív." Očima těkne ke dveřím, jak kdyby pořád čekal, kdy někdo zazvoní nebo zaklepe a bude to Ricko.

"Ricko-chan, co jsi to vyvedl za pitomost?" Dožene ho to, když se přestane hlídat a vloží si čelo do dlaně. Úplně zapomněl, že tu není sám a měl by to být on, kdo bude oporou. Nikdy někým takovým být nemusel a je to znát. Nějaké racionální uvažování není na něj.

Sena

Vnímal Uruhovu vykolejenou reakci ohledně Ricka. Sám má o něj neskutečný strach, protože jestli skončí ve vězení… jestli tam skončí on i Ino… a co kdyby se Rickovi na ulici stalo ještě něco horšího? Byla to přece Yakuza a copak on byl nějaký kriminálník, kterému by se mezi nimi mohlo dařit dobře? On by přece nikdy nikomu neublížil. Tedy rozhodně ne fyzicky a pokud dělal tohle, musel si myslet, že je to z nějakého důvodu správné. Přece svého přítele znal! Na co ho nachytali? Jakým jejich řečem uvěřil? Přestane na okamžik brečet a zvedne oči k těm Uruhovým, když mu řekne, že je dobře, že za ním přišel. Jak kdyby měl nějaký jednoduchý recept na to, aby se tohle všechno srovnalo. Pousměje se, protože si to několik chvil doopravdy myslí. Nechá ho, aby ho vzal za ruce a přikývne, když se mu dívá skoro oddaně do očí. Nejdřív si myslel, že ho odsud Uruha spíš vyhodí, pokud vůbec otevře, ale nakonec u něj našel jediný přístav, který teď v jeho světě existuje. Zavrtí bezradně hlavou, že neví. 

"Ještě jsem s ním nemluvil. Viděl jsem jenom to oznámení a zpanikařil jsem. Neměl jsem čas pročítat to celé." Řekne a teď ho to velmi mrzí, protože kdyby znal detaily, mohli by se na to nějak připravit. Dokonce i v tomhle Inorana zklamal. Pokrčí rameny. 

"Já nevím, ale můj otec je velké jméno. Bojím se, že se nepřenese už přes fakt, že je Ino muž, natož přes to, kolik mu je. Co by řekli lidi a tak dále… Podle mě teď doma matce nadává, že mi vůbec kdy dovolila chodit takhle a na takovou školu. Nejdřív mi to chtěli zakázat, víš?" Vysvětluje v rychlosti svoje rodinné pozadí. Jak by mu kdy táta mohl dát požehnání pro takový vztah? 

"Myslel jsem, že spolu budeme chodit podobným způsobem do doby, než budu plnoletý a pak už to bude jedno." Řekne a znovu se rozpláče. Jak naivní sen to byl! Jenže Ino ho doopravdy miloval a on jeho. 

"Lhát o čem?" Hlesne. Není si jistý, že by byl schopný lhát o jejich vztahu. To nedokáže, všechno to popřít, dělat, že jsou si cizí a navíc křivá výpověď – to je taky trestný čin. Pro Ina by ale udělal ledacos. Kousne se do spodního rtu a je znát, že o tom hodně uvažuje. Nejspíš by udělal i nějakou blbost, kdyby věděl, že mu tím nějak pomůže. Nebrání Uruhovi, když chce za jeho otcem sám zajít. Je mu neskutečně vděčný za jakýkoliv pokus. Provází ho očima, když chce Uru někam volat, ale telefonát se nepodaří a Senovo srdce klesne zase o kousek hlouběji. Hrozně se bojí, že si policie zjistí, kde Ino je a bude na něj čekat třeba už na letišti. To bude hrozné. 

"Kterým spojem se vrátí?" Pípne. Musí tam být dřív, než oni. Nějak ho varovat. Uru mu neodpoví. Místo toho ho slyší šeptat Rickovo jméno a pak i on schová tvář do dlaní. Senovo srdce se znovu sevře. Měl tolik starosti o Ricka a on zase o Inorana… Přejde tiše k němu, jemně svýma rukama stáhne ty jeho dolů, pak se vyhoupne na špičky a padne mu kolem krku, aby se pokusili vzájemně jeden druhého ukonejšit. Rád by mu řekl, že se všechno srovná, ale tohle nevypadalo vůbec dobře. Jak by mohlo? Až budou společně péct klukům buchty do vězení? Kromě toho ani jeden z nich péct neumí… Snad by se tomu i nepatřičně rozesmál, jak šíleně to zní. Teď je to ale jenom produkt ryzí beznaděje. Tiskne ho k sobě dlouho. Opravdu dlouho, než konečně zase klesne na chodidla a podívá se nahoru do jeho tváře. 

"Vypadá to, že teď není nic, co bychom mohli udělat." Hlesne.

Uruha

"To úplně chápu, já bych se asi zachoval stejně. Je vidět, žen ti na něm záleží." Prohodí Uru a usměje se na něj. Je to rozhodně upřímný úsměv, jen v očích jsou mu vidět obavy. Nejde jen o Ricka, ale i o Ina, má svého přítele opravdu rád, byl mu vždycky oporou a pomohl mu. Neznal milejšího chlapa a vlastně doteď nechápe, proč by víceméně sám. No…Když se podívá na Senu, asi už to pochopil, i když Ino by byl nejspíš jiného názoru. Vyslechne si povídání, co se nejspíš děje nebo bude dít u Seny doma. Když zmíní mámu…

"A nešlo by to třeba přes ni. Pokud ti dovolila jít na školu, možná bude v tomto ohledu tolerantnější." Pokouší se vymyslet nějakou variantu. Anebo se bude chovat jako typická japonská manželka a neřekne nic, jen bude tiše souhlasit se Senovým otcem. Tohle je naprosto šílená situace.

"Zakázat…vlastně to dost dobře znám." Povzdechne si. V této společnosti se příliš nehodilo, když jeden vyčníval. Uruhovy krátké vlasy, jsou toho důkazem. Je ale pravdou, že se tím tak nějak propletl.

"Mě chtěli před pár lety oženit." Pokrčí krátce rameny.

"Naštěstí nikdo jim nebyl dost dobrý, ale nemysli si, nejsem z nějaké vyšší třídy." Protočí nad tím očima v sloup. Snaží se trochu odklonit téma, aby mohl promyslet, co dál. Tedy, co by zatím mohl udělat, ví, ale už je dost hodin a teď by asi nebylo nejlepší to řešit. Nakrčí obočí, když se Sena rozpláče.

"Měl by přijet zítra kolem deváté, pokud vím. Předtím bychom mohli zkusit zajít k tobě a nějak se to pokusit urovnat." Doplní ještě, ale pak ho Sena překvapí, když ho obejme. Klidně ho vezme kolem pasu a přitiskne k sobě.

"Bude to dobrý, uvidíš." Snaží se uklidnit jeho i sám sebe.

"Dneska už nezmůžeme nejspíš nic." Povzdechne si a tím s ním i souhlasí.

"Můžeš klidně zůstat tady, pokud chceš. Buď se vlezeme na postel nebo je tu gauč." Prohodí, když se od něj odtáhne na délku paží a věnuje mu konejšivý úsměv.

"Když se do toho pořádně obujeme, není nic, co bychom nedokázali. Podívej se, jak žijeme a pak se rozhlédni kolem sebe. Jsme přece zvyklí na hodně." Pokusí se ho ještě povzbudit. Pochybuje, že sena to měl jednoduché, jistě si toho kvůli svému vzhledu, možná i povaze vyslechl víc než dost. Už jen situace doma…

"Napíšeme Inovi zprávu, aby nám okamžitě zavolal, jakmile bude u telefonu. U Ricka to nejspíš nemá smysl, pokud je na útěku." U posledního slova se mu hlas zadrhne v hrdle. Sáhne po lahvi, vezme i skleničky a pokyne Senovi hlavou, aby šel společně s ním k pohovce, kde se prostě a jednoduše rozvalí.

"Máš hlad?" Pozvedne obočí. Sice pochybuje, že sena bude mít myšlenky na jídlo, ale stejně se musel zeptat.

"Vařit neumím, ale objednávat dovedu vážně skvěle a vyjednávat taky." Podívá se na něj. Na vteřinu mu koutky vyskočí nahoru.

"Můžu tě naučit nějaké triky." Je to asi hloupost, zkoušet ho nějak rozptýlit, ale momentálně nemůžou stejně udělat víc, tak co. Počká si, až se Sena usadí a pak se na něj podívá. Podá mu skleničku, na nervy stejně nic lepšího není.

"Jak jste se vůbec poznali? Z Ina občas něco dostat je hrozný problém a věř mi, že u ostatních to pro mě jde hodně snadno." Začne se vyptávat. Možná, že když si připomenou ty lepší okamžiky, realita dnešního večera na chvíli zmizí.

"Nedokážu si úplně představit, že tě Ino někde balí. Ne, že bys na to nevypadal, ale spíš jde o jeho povahu." Představí si to a musí se usmát.

"Promiň, prostě to nejde." Rozhodí rukou a dlouze se napije, v podstatě znovu vyprázdní sklenku.

"A jak dlouho se znáte s Rickem?" Zabrousí zvědavě i ke svému Miláčkovi, který se toulá, čert ví kde. Jestli se mu dostane do rukou živý a zdravý, nejspíš ho umačká a pak ho vlastnoručně zabije.+Ne jestli, ale jakmile.+ Opraví se v duchu, aby v tom měl sám jasno. Jinou variantu si ani nepřipouští, stejně jako si je jistý, že z toho Ina vysekají. Určitě se to podaří.

Sena

"I kdyby byla, pokud se to otec rozhodl udělat, sotva ho bude zajímat její názor. Nezajímá ho ani můj. Vždyť se mě ještě ani nezeptal, co se stalo. Kdybych tu složku nenašel, o ničem bych se nedozvěděl, dokud by si pro mě nepřišli k výslechu." Rozhodí rukama. Připadá mu to strašné. Jak může otec něco takového udělat? Zřejmě si ale myslí, že jedná v Senově zájmu. Je to ale spíš jeho vlastní zájem, pověst a reputace. Které nejsou malé… Sena se mu vlastně v této sevřené japonské společnosti nemůže divit, ale stejně! Kdyby s ním alespoň pohovořil, raději by pár let předstíral, že to s Inoranem skončil, ale po Inovi by teď nešla policie. 

"Ale vymluvil jsi se z toho." Broukne tiše a opravdu upřímně se na něj usměje. Je za to rád, že si Uruha nemusí ničit život s někým, koho nechce. Neničí ho vlastně ani té ženě, která by s tím taky musela žít. Tohle všechno bylo na hlavu, ale pořád to tak hodně chodilo. Nedovede si představit, co by oni dva dovedli u něj doma. Jakmile táta zjistí, že Uruha je další učitel a nedej bože Inoranův přítel, bude mu jasné, odkud vítr fouká a vyrazí s nimi dveře a kromě toho, Sena by tím prozradil, že četl tu složku. Čert to vem, klidně to prozradí, ale jaký by to mohlo mít účinek na rozlíceného otce? Že se obměkčí Senovou v jeho očích naprosto nesmyslnou láskou, která mu podle něj zničí budoucnost? Přesto přikývne. Chce zkusit úplně všechno, aby jednou neseděl a nadával si za vinu, že to ze strachu nebo marnosti odmítl. A pak pojedou rovnou na letiště a řeknou Inoranovi o všem, než to udělá někdo jiný. Honem přikývne na Uruhova konejšivá slova, aby dodal odvahu a povzbuzení sobě i jemu a přiměje se k unavenému úsměvu. Má pravdu, dneska nic nevyřeší a pláč a hysterie taky nikomu nepomůžou. Samozřejmě, že to v jejich myslích bude celou dobu a nejspíš se ani jeden nevyspí, ale musí se o to alespoň pokusit. Kdyby jen věděli, kde je Ricko a jestli je v pořádku… O Inovi alespoň vědí, kde je… 

"Rád bych zůstal." Hlesne, protože domů se mu vůbec nechce. Nechce se na otce ani podívat a nedovedl by předstírat, že se nic nestalo. Jen ať si láme hlavu, kde Sena je. Nejspíš si bude myslet, že je s Inoranem a v Senovi je dost pomstychtivosti na to, aby mu to udělalo alespoň trochu dobře. Vypadá malinko pochybovačně, když mu Uru řekne, že jsou zvyklí a odolní, ale má pravdu, oni přece jdou proti proudu celou dobu. Stáhne se mu žaludek, když Uru nahlas zmíní, že Rickovi nemohou ani psát. Nemohou mu nijak pomoct, jeho telefon by policie vystopovala, pokud ho Ricko ještě vůbec má. Už zase se mu z toho chce brečet, ale nemůže. Ne před Uruhou. Celou dobu ho Uru drží nad vodou, vymýšlí jeho plán a teď by měl být oporou zase on jemu. Jen pro Ricka žádný plán nemá. Následuje ho k pohovce, kde se posadí a zavrtí hlavou. Nikdy moc nejedl a teď má ze stresu úplně stažený žaludek. Na ty triky s vyjednáváním se ale usměje a přikývne. 

"Tak dobře, něco objednáme. Ale co?" Pronese. Jídlo? Nebo si s někým pohrají úplně jinak? Převezme si skleničku a pak se usměje nad tou nečekanou otázkou. Rošťácky se na Uruhu podívá při tom jeho dodatku, ale líbí se mu, že Ino nepovolil a nic neřekl, i když o nic nejde. To je celý on. Povzdechne si a složí nohy bokem pod sebe. 

"Asi tě to překvapí, ale vůbec ne ve škole. Nevěděli jsme o sobě navzájem, že jsme ze stejného místa, učitel a žák. Narazili jsme na sebe v obchodě s oblečením. Stáli jsme každý na opačné straně stejné tyče." Zasní se a ten okamžik má před očima. Především všechny pocity, které při tom měl, všechny ty motýlky v břiše. 

"Věděl jsem hned, že je o hodně starší a myslel jsem si, že je to někdo hodně významný. Působí tak." Dodává. 

"Měl jsem z něj vážně trému." Rozesměje se. 

"Prostě jsem utekl mezi oblečení, ale on mě našel a začal si se mnou povídat. A pak chtěl pomoct s výběrem a… odešli jsme společně. Za tu pomoc jsem si vzal jeho klobouk. Oba jsme byli v ten den hodně troufalí. Chtěl jsem mít něco, co patří jemu. Ale ano, nakonec opravdu balil spíš o mě." Řekne mu s novým úsměvem. 

"Ricka znám od školky. Jsme čtyři kamarádi. Já a on a pak Boogie a Zyean, ale ti šli na jinou univerzitu. Jsou tam taky společně. Ricko nikdy do školy chodit nechtěl, ale nakonec jsme si mysleli, že i kdyby tím zabil pár semestrů a užil si ještě trochu svobodného života, bude to lepší, než aby šel hned do práce." Skloní hlavu a začne si pohrávat s prsty. Možná to chtít neměl. Možná by pak Ricko někde pracoval, jak má… je i tohle jeho vina?