(sídlo Hakueie)
Ruki
"Nejde o to, že bych nemohl spát. Jde o to, že tady není nikdo, kdo by mě hlídal." Řekne. Spát by potřeboval zoufale, ale i když lékař věděl, co mu je, nenechal ho na žádné ošetřovně ani s ním neposlal nikoho, kdo by na něj dohlédl, kdyby se ve spánku něco dělo. Nějakou sestřičku nebo tak. Asi to bude tím, že měl ještě práci někde jinde a žádné sestřičky tady k ruce nebyly. Tohle nebyla nemocnice. Nemohl ho hlídat ani J, protože sám nutně potřebuje spánek, aby se mu dobře obnovovala krev. "Udělal ti ten krevní obraz?" Zeptá se, ale pochybuje, že tady doktor má laboratoř. Takže neudělal… Transfúze by ale J výrazně pomohla.
"Hodně pij." Nařídí mu. V duchu se smiřuje s tím, že stráví noc zíráním na budík a snahou neusnout, aby pak v povolený čas odpadl alespoň na pět set let. Po jeho vyznání se zase dlouhou chvíli nic neděje a Ruki se pod polštářem jemně kousne do rtu. Hledí před sebe a pokouší se představit si, co se asi muži jako je J honí hlavou, ale i kdyby si myslel, že ho zná, mohl by se mýlit. Nezná… dnešek v márnici toho byl jasným důkazem. Pak se postel zhoupne, jak se J pohne a Rukiho na jediný děsivý okamžik napadne, že by stačilo, kdyby mu ten polštář víc přitiskl k obličeji. Bylo by po všem… Ucítí ale jenom jeho ruce, které ho obejmou kolem pasu. Znovu se usměje, v duchu vynadá sám sobě a odloží polštář konečně stranou. Brzy ho na zádech zahřeje Jovo tělo, i když to objetí musí být volnější a po chvíli uslyší i jeho hlas. Zase je mezi nimi delší chvíli ticho.
"Ty jsi mi vážně právě vyznal lásku?" Řekne mu předstíraně zaskočeným tónem hlasu, ale uvnitř jeho hrudi se rozlézá příjemný pocit. Tohle je možná ten nejpitomější krok jeho života, ale stejně cítí, že je správný. Nedokázal bych tě zabít… V mysli mu tahle věta zarezonuje ještě několikrát. Očividně s tím polštářem nebyl zase tak daleko od pravdy. Přeběhne mu z toho nepříjemné mrazení po zádech. Nařídili by mu to? Asi ano… Mohl by nadávat, že se nikoho neprosil, aby se sem dostal, ale to ho býval nesměl milovat. Pomalu a velmi opatrně se pod jeho rukama přetočí čelem k němu.
"Nikoho kvůli mně rozhodně vraždit nemusíš." Ubezpečí ho, když si položí dlaně na jeho prsa, pod kterými cítí pravidelný tlukot jeho srdce. Tohle je trochu pracovní úchylka. Podívá se mu do očí, ty jeho jsou vážné a zároveň hřejivé. Žádné rýpání.
"Už jsi mi to dokázal. Nechal ses kvůli mně rozpárat, vzpomínáš? Nebo tě mám šťouchnout do žeber, abych ti to připomněl? Ukaž mi stehy, jestli je to břídil a nemám to přešít?" Tahá ho za tílko, ale oba jsou moc unavení na to, aby to šlo přeměnit v cokoliv žhavějšího. Pousměje se a oči skloní.
"Myslíš, že je možnost, že to odmítne?" Bodne ho skutečný osten strachu. Co kdyby si boss přál jejich rozchod? Co by se stalo, když Ruki nesmí odejít? A nebylo by to jedno, když by ho nutil žít bez J? +Od kdy přemýšlíš takhle dramaticky, Ru?+ Udivuje sám sebe.
"Tsss." Pustí přes jazyk, když mu J řekne, že to on je v právu s nenávistí. Trochu posmutní, když mu J řekne, že bude muset odejít. Vážně si myslel, že dnes by tady mohli zůstat spolu, ale je mu jasné, že jeho práce bude vždycky to nejdůležitější. Ještě nedávno to měl úplně stejně.
"Dobře." Přikývne. Noc tedy stráví sám. Pozvedne obočí, když mu J navrhne to stěhování a dlouze se na něj zadívá.
"No tak to by sis tam měl rychle uklidit, jinak se odtud nehnu." Otočí to proti němu.
"A kup mi kočku, budu jako stará panna, často sám… staré panny mají vždycky kočku." Rýpe dál, ale usměje se. A pak ho něco napadne. Opatrně se pozvedne, přesune se k nohám postele a natáhne se pro plášť. Z jeho kapsy vytáhne shuriken, který na poslední chvíli vzal z márnice. Je celý od zaschlé Jovy krve. Podá mu ho do dlaně.
"Netuším, jestli ti to nějak pomůže v jeho hledání, ale mohlo by." Řekne mu. Podobná věc mohla být skvělou stopou, pokud je to zakázková výroba nebo nějaká podpisová zbraň toho vraha. Má ještě jednu otázku, ale s tou přijde, až na sebe budou mít čas.
J
"Postarám se, aby tu někdo byl." Zařídí to sám, přece jen tu má nějaké slovo a jistě se najde někdo, kdo by tu být mohl, aby se rukou náhodou nic nestalo. Může to svést na hromadu věcí, než si promluví s Hakueiem a zjistí, jak moc zlé to je nebo spíš, jestli hlídání na obou stranách nebude zbytečné. Když budou za deset minut mrtví, je to asi jedno. Nepatřičně se ušklíbne nad tou myšlenkou. Neděsí ho vidina smrti, proč taky, jednou tam půjdou všichni. Je fakt, že teď by si pár týdnů navíc rád užil. Obzvlášť, když je pravda venku. Ru vypadá hodně zranitelně a místo toho, aby to J vytáčelo, je mu to líto. Vážně dokáže něco podobného vnímat? Nejspíš ano, jen k tomu potřebuje ten správný podnět. Trochu se odtáhne, když mu Ru připomene, co před chvíli řekl a nakonec si jen povzdechne a přitiskne se k němu zpátky."Hm, už to tak bude, jsem v háji." Naoko si postěžuje, ale už se tomu nebrání, není důvod. Nepochybuje o tom, že Haku už to ví a ani mu nemusí nic říkat. Chvíli mlčí, jakmile dojde na vraždění a pak se krátce uchechtne, zní to trochu šíleně.
"Věř tomu, že kvůli nám budu pár lidí muset zabít." Pokrčí zlehka rameny, než mu věnuje polibek do vlasů.
"Ale to je má starost." Nebude mu přece lhát, na to on nikdy stavěný nebyl navíc...To není překážka, pro něj rozhodně ne. Podívá se Rukimu do tváře a koutky se mu vyhoupnou nahoru. Zavrtí nad ním hlavou a protočí očima.
"Ne díky, myslím, že o tom ještě pár dní budu vědět." Nestěžuje si, dokáže fungovat i zraněný, jen přizpůsobí své vlastní myšlení a pak se rozesměje úplně.
"Určitě to nebude umělecká záležitost a nejspíš si to pak od tebe nechám přešít. Víš, můžeš mi tam udělat nějaký pěkný vzor na památku." Dobírá si ho klidně. Teď už může a chce, když vidí, že Ru vypadá mnohem lépe. Tedy ne tak zničeně jako před chvílí. Dlaň mu sklouzne na bok, víc látku sevře a opatrně si ho přitiskne k sobě. Musí se vzápětí rozesmát, až stáhne tvář bolestí. Něco si bude muset nějakou dobu odpustit.
"Takže tobě je jedno, že si v baráku plném mafiánů, ale máš hlavně starost, abych tam měl pořádek a že budeš potřebovat kočku?" Obočí jeden nahoru.
"Jsi vážně k sežrání a to už ode mě něco znamená." Skloní se k jeho rtům, aby ho mohl políbit. Už to skoro vypadá, že by začal přemýšlet o úplně jiném konci, ale Ru není v pořádku a on taky úplně ne.
"Jo tohle bude moje smrt." Postěžuje si vzápětí.
"Seženu ti kočku a neboj, jakmile se ti bude zdát, že jsi moc často sám, já ti s radostí připomenu, jak si to vlastně užíváš." Mrkne na něj a pak pustí, aby se mohl začít pomalu zvedat. Ru ale s překvapením dnešního dne nekončí. Vezme si do něj hvězdici a prohlédne si ji.
"Mohlo by, uvidíme, co se dá zjistit." Schová ji k sobě do kapsy. Položí ruku na Rukiho tvář a pomalu si ho přitáhne blíž.
"Odpočívej, já se vrátím a…Arigato." Řekne upřímně bez úšklebku, než ho líbne a opravdu se dostane na nohy. U dveří se ještě ohlédne, než za nimi zmizí. Odchytne si prvního člověka v domě, který by ho měl poslouchat.
"Nějaké úkoly?" Zeptá se ho hned, když zavrtí hlavou, rovnou ho zaúkoluje, ukáže mu kam má jít a dá mu potřebné instrukce, aby Rukiho nerušil a zároveň na něj dohlédl. On sám se vydá k pokoji, kde by měl být Haku. Počká, až je vyzván, aby vstoupil, což taky udělá a hned se ukloní.
"Proto po Rukim šel? Protože je tu tvůj bratr a klíč ke všemu? Co vlastně ví?" Dává najevo, že je zase při smyslech a schopný se věnovat práci. O Rukim…Měl by mluvit, ale není si úplně jistý, jestli je co říct. Teď spíš záleží na tom, jak se k tomu Haku postaví a co s nimi udělá.
"Chce tu zůstat. Je to k podivu, ale je to tak." Prohodí najednou mimo předchozí téma a začne se rozhlížet po nějakém alkoholu, tohle chce panáka. Tváří se, že zraněný vůbec není, ale po pravdě, nejradši by se svalil do nejbližší postele a na pár hodin odpadl. Jenže nemůže. Po chvilce sáhne do kapsy a vytáhne shuriken.
"Ru ho vzal s sebou. Možná je to jediný a originální kousek." Udělá několik kroků k Hakueovi a položí ho na stůl.
"Chtěl bych ho dostat." Podívá se Hakueovi do očí. Nejradši by začal rovnou teď a je mu vidět na očích, že to, co se stalo v márnici se jen tak neodpouští.
Ruki, Hakuei
Nejradši by se začal rozčilovat, že tady nikoho cizího nechce a že se o sebe dovede postarat sám, ale nutně se potřebuje vyspat a tak si jenom těžce povzdechne a přikývne. Někdo cizí se na něj bude dívat, jak spí, no prima. +Je to jako v nemocnici...+ Namlouvá sám sobě. Jenže on byl v nemocnici naposled jako dítě a taky to bylo dost děsné. Zní to tak divně, když ho J ubezpečuje, že zabíjet bude muset. Mělo by se mu to příčit, ale pokud jde o čínské zabijáky, rozhodně mu to nemá za zlé a možná by tomu hajzlovi s chutí sám něco udělal. Horší ale je, že tohle si spoustu lidí myslí taky o J a on si to bude muset ve své mysli zasunout někam hodně hluboko, aby se z toho po čase nezbláznil. Dokážou to mafiánské manželky, tak to dokáže i on. J se mu začne smát, když dojde na ten dům plný mafiánů a jeho novou kočku a Ruki našpulí rty. "Nesmím se nad tím zamýšlet, mohl bych ti utéct, víš?" Broukne a natáhne ruku, aby ho pohladil po strništi. Ne, není to pro něj jednoduché ani trochu, ale nějakou psychickou obranu si vystavět musí. Nechá se od něj políbit, ale vzápětí na to se zamračí.
"To bys měl, jinak si tady najdu někoho jiného. Chodí tady určitě plno fešáků, samé obleky, tradiční hadry a hlavně hromady peněz." Rýpne si do něj. Byl by opravdu moc rád, kdyby ta hvězdice nakonec k něčemu byla. Přece ten impuls nedostal jenom tak? Byl by J alespoň užitečný a možná by jeho bystrý úsudek ocenil i Hakuei. Rukiho by zajímalo, jestli mu bude muset říkat pane. No… snad ne.
"Zázraku!" Zavolá ještě na J, když se po něm jmenovaný ode dveří ohlédne.
"Miluju tě." Popřeje mu na cestu. Než zůstane v pokoji sám. Ne na dlouho, ale okamžitě se zavrtá do peřin, na hlavu si přitiskne zase ten polštář kvůli tmě a taky kvůli soukromí a pak prostě usne. Není snadné odevzdat se do cizích rukou, ale je snadné představit si, jak je J čtvrtí, kdyby se mu něco stalo. Jakmile se ozve zaklepání na dveře Hakueiových pokojů, přejde k nim jeho osobní majordomus a potichu je otevře. Spatří J, hluboce se ukloní a odstoupí, aby za ním zase stejně potichu zavřel, čímž dá beze slov najevo, že jeho pán je zde. Poukáže dlaní, kterým směrem se vydat. Hakuei sám má na sobě tradiční oblečení, klečí za nízkým lakovaným stolkem a před sebou má rozhřešení. Plynulým pohybem celou složku zavře, sáhne po elegantní špičce a vloží si ji mezi rudě nalíčené rty. Ohlédne se, když J okamžitě promluví a vyzve ho gestem, aby se posadil na druhou stranu stolu. Změří si jeho tvář svým jediným okem a pak přikývne. J by měl odpočívat, neměl by mu za zlé, kdyby nepřišel hned, ale zároveň je to ten starý J, jakého si pamatuje. Jeho obavy snad budou liché. Než se naděje, aby mu vysvětlil alespoň část příběhu, J začne o problému číslo dvě. Totiž o sobě a panu doktorovi. Docela ho to překvapí, že odsud Ruki nechce utíkat. Na druhou stranu to jenom potvrdí fakt, že v jeho případě není titul jenom na ozdobu, ale něco v té hlavě vážně má. Neviditelná služebná v rohu místnosti pochopí, okamžitě se pohne a naservíruje J kalíšek na saké i s typickou baňkou, ve které se podává alkohol samotný. Vejde se do ní asi šest panáků. Zase se vzdálí, ale Hakuei ji gestem vyženě úplně. Teď jsou doopravdy sami.
"Nikdy bych si nemyslel, že se objeví někdo, kdo se do tebe zamiluje i potom, co kvůli tobě někdo vyhodí do vzduchu celý jeho život." Poznamená očividnou pravdu. Ruki by měl všechny důvody J nenávidět. Je to vrah a psychopat a to lepší v něm vidí asi jenom Hakuei. A najednou není sám. Není si jistý, že je to bezpečnější, možná nějaký jeho maličký kousek i trochu žárlí a zároveň ví, jak moc si J zaslouží kousek obyčejné lásky, po tom, jak vyrostl. Na stole mezi nimi se objeví zakrvácený shuriken. Hakuei pozvedne obočí a koncem dlouhého nehtu ho přitáhne blíž k sobě.
"Mohl by." Zkonstatuje. Na druhou stranu je to riskantní nechávat za sebou stopy zbraně, kterou už nemusíte najít.
"To je ta věc, co jsi měl v břiše? To proto ji nesebral…?" Stejně se tomu diví. J byl asi příliš velké sousto. Rozhodně to pošle na rozbor.
"Ruki tady smí zůstat. Musí dodržet všechna pravidla. Úplně všechna. Už navždycky. Je to tvoje zodpovědnost." Řekne a tím je mezi nimi jasno. Ru udělá krok stranou a bude po všem. Bohužel tím Hakuei přijde i o J. Kvůli možné malichernosti někoho cizího. Jenže to byl život a zákony mafie. Nemohl z toho ustoupit, hned by ho sesadili.
"Aqui viděl něco, co stojí za to, aby ho sháněla policie i čínská mafie. Dokonce už i některé rodiny Yakuzy. Jediný, kdo ho kdy kryl a pomohl mu utéct je Pouštní Růže. Ví o něm zřejmě dost, ví kde a jak se ukrýval, ale Růže zmizela. Je to legrační, ale Aquiho nakonec dopadlo protidrogové. Hlídali ho v nějaké své pevnosti, neuhodneš kdo." Usměje se.
"Ta malá kočička se mu dostala pod kůži podobně jako..." Na chvíli se odmlčí, než se znovu usměje. Však oni vědí kdo.
"Když se v pevnosti objevil ten vrah a ukázal, že je schopný dostat se dovnitř, Ju-kenovi přeskočilo a dovezl ho sem. Byl to jediný způsob, jak Aquiho zachránit a nenechat ho, aby si své tajemství navždycky odnesl do hrobu. Ju-ken tím ale zároveň prodal svůj život nám a především… nás všechny ohrozil, obrátil pozornost vraha i všech v pozadí přímo k nám a zbytek už znáš. Stalo se to v těch pár hodinách, kdy jsi nebyl k zastižení, ale ani mě by nikdy nenapadlo, že ten vrah bude tak rychlý. Asi tuší, kde Aqui je, ví, kdo jsem já a kdo jsi ty a teď je dost možné, že čelíme Čínské mafii, některým rodinám Yakuzy a policii navrch. Můžeš ho mít, J, ale tuhle přípravu nesmíme podcenit. Nemám ani ponětí, kolik máme času, než se země zachvěje." Zašeptá.
J
J se musel upřímně pousmát, když se ještě u dveří ohlédl. Nikdy ho nenapadlo, jak podobná slova dokážou postavit na nohy. Rukiho rýpání a poznámky…Bylo to lepší, jak pořádně silný panák, hezky ho to nakoplo a i když by se nejradši složil na postel, stejně v sobě měl dostatek energie, aby řešil věci rovnou. Mohl dojít za Hakueiem, omluvit se, že půjde do postele a promluví si ráno, jenže tohle prostě nesneslo odkladu. Za prvé, měl nevyřízené účty a to se nestávalo často a za druhé, začíná mu docházet, že tohle je mnohem větších rozměrů, než si původně myslel. Je tu ještě jedna věc a to je taky trochu zvědavosti. Slyšel jen kousky, ale pořádně nevěděl, jak se celá mozaika skládá dohromady. Je rád, že ho pustí hned dovnitř a později se může usadit. Přece jen stát ještě asi dvacet minut, nejspíš by vážně dopadl. Takto je jisté, že pár hodin ještě vydrží a poslechne si všechno, co chce vědět. Ne, nepochybuje o tom, že ho Haku seznámí úplně se vším. Zatváří se celkem spokojeně, když před ním přistane kalíšek a baňka. Po té sáhne jako první a mírně ji pozvedne s pološíleným výrazem v očích. Něco jako na zdraví by bylo v tuhle chvíli a v jeho stavu spíš komické. Nic neřekne, jen do sebe obrátí polovinu a zase ji odloží. Saké nechá zatím klidně ležet a nejspíš tak zůstane i po jeho odchodu. Sáhne bez váhání do kapsy, aby vytáhl krabičku a sám si připálí. Jakmile vdechne první várku nikotinu, je mu zase o něco lépe. První slova Hakueie ho zaskočí trochu nepřipraveného."Uhm." Na slova jako zamilovat se a podobné výrazy…No je znát, že si na to teprve zvyká a není se s tím schopný stoprocentně srovnat. Potáhne si radši znovu.
"Nedal jsem mu na výběr." Ušklíbne se po svém dost netypickém vtipkování a pak jen pokrčí rameny.
"Ale s tím povětřím jsem úplně nepočítal ani já. Nejsem moc zvyklý na fakt, že jsem to nebyl já." Doplní ještě a další úšklebek na sebe nenechá dlouho čekat. Samozřejmě, že by to udělal mnohem lépe a rozhodně pečlivěji i s tím málem času, ale to si zatím nechá pro sebe. Otráveně shlédne na hračku, která leží na stole a nese na sobě jeho krev. Ano, to jí má taky za zlé.
"No, tam jsem mu taky nedal moc na výběr. Tak hluboko jsem ji dostal já sám." Nespokojeně si mlaskne.
"Bohužel byl rychlejší a zdrhl." Tohle taky nenese příliš dobře. Bral to jako vlastní selhání, že mu utekl. Ví, že měl víc štěstí, než rozumu, že jsou vůbec oba naživu už po prvním útoku a stejně…Měl ho dorazit a byl by klid. Překvapeně vzhlédne, když dojde na podmínky, za kterých tu smí zůstat. Ne, že by je nečekal, spíš mu přijde, že to jde nějak podezřele snadno.
"Skvělý, vždycky jsem si přál vědět, jak půjdu pod kytky. Nesnáším překvapení." Přijde na poznámky, které si nedokáže odpustit, ale nakonec se podívá Hakueovi do očí.
"Arigato." Myslí to samozřejmě upřímně a Haku ví, jak něco podobného nerad dělá a vyhne se tomu, pokud to jde. Teď na to nemá ani pomyšlení a je rád, že k tomu není nic navíc. Mohl chtít různé zkoušky. J už viděl hodně a není si jistý, jestli by to Rukiho nepoložilo. Sice byl dost odolný, ale i tak. Pak už se Haku dostane i k celému jádru věci a J poslouchá a nepřerušuje ho ani na chvilku. Vždycky k němu jen na chvíli zvedne oči, když ho něco zaujme. Je mu vidět překvapení v očích, když dojde na Ju-kena a že ho sem přivedl.
"Počkej…on se nechal zblbnout." Dojde na pobavený výraz.
"Jsme mu měli poslat nějakou holubičku hned a byl by klid." Ignoruje fakt, že on je na tom dost podobně. Trochu si odfrkne, nad tím přirovnáním, ale nahlas nic neřekne. Ví, že má pravdu.
"Zbyl nám vůbec někdo, kdo proti nám nejde?" Zeptá se jako první a je znát, že si to skládá v hlavě.
"Jejich pevnosti se nedají jen tak najít. Mají někoho uvnitř?" Myslí tím protidrogové a pak si na něco vzpomene.
"Anebo možná o patro níž." Znovu si potáhne.
"Nedávno jsem potkal Hyda, má nového parťáka." Prozradí mu jednu z novinek.
"Moc náhod najednou. A ta kočička, bude mluvit?" Poznamená ještě a dojde i na otázku.
"Můžu zkusit poslat pár lidí, aby se zkusil o růži poohlédnout. Mít tu oba by nebylo na škodu." Přemýšlí nahlas a u toho si pohrává s baňkou, kterou má v plánu později vypít.
"Co papa Takeshi?" Podívá se znovu na Hakueie, jestli má nějaké informace i od něj. Neměl ho rád, ale pořád byl na jeho žebříčku nejvýš z těch všech z oné budovy. Byl to sice policajt, ale jediný, kterému by možná nevystřelil mozek z hlavy. No nejspíš taky, ale asi by se u toho netvářil tak nadšeně jako jindy.
Hakuei
"Myslím, že zabiják sám nepočítal s tím, že neuspěje a bude cokoliv vyhazovat do vzduchu. Kromě toho se domnívám, že úmyslně způsobil jen malou explozi. Jeho cílem byla márnice, ne celá budova." Nepotřeboval na sebe upozorňovat víc, než bylo nutné. Podle Hakueie to naopak přehnal. Chtěl zahladit stopy na místě, kde došlo k souboji a odpálil polovinu budovy. Překvapeně povytáhne obočí nad sdělení, že to byl J, kdo do sebe shuriken zarazil, ale nakonec to byl opravdu správný krok, který vraha vyhodil ze sedla. S tím, že si tam něco zapomene tedy nepočítal ani trochu a tím spíš by hvězdice mohla prolomit nějaká tajemství. To, že vrah J nakonec utekl, mu Hakuei nemá za zlé, ale jeho postoji se nediví. Bylo hodně bossů, kteří by toto selhání otočili proti němu, čistě proto, že jakékoliv selhání se netoleruje, i kdyby ta mise byla sebevíc nesmyslná, ale on není padlý na hlavu. Ví, co to znamená čínský zabiják, stejně jako zná kvality J.
"To Rukimu zrovna moc nevěříš." Změní téma a dlouze se J zadívá do očí. Ví, jak to myslí, zná jejich malého přítele dost dobře na to, aby věděl, že je jako čertík z krabičky. Na druhou stranu i s tímhle musel J počítat, když ho sem bral. Jestli ho Ruki o J nakonec připraví, asi mu osobně provede něco hnusného. Místo svých myšlenek se však pousměje a přikývne. Rozesměje se, když se J tak podiví tomu Ju-kenovu zblbnutí i faktu, že mu měli někoho podstrčit.
"Nikdy by mě nenapadlo, že s jeho výcvikem a stoickou odevzdaností své práci bude stačit něco takového." Jeho bratr ho tím dokonale vyvedl z míry.
"Myslel jsem si, že on je ten typ, který dokáže i pravou lásku zatlačit silou vůle někam do pozadí a nikdy neudělá krok vedle, ale když uvážím, jak dlouho Aquiho schovával, trvalo to sotva pár dní. Slušné skóre. Pro Aquiho, samozřejmě." Zasměje se.
"Všechny tyto informace se dozvíš. Ju-ken mi odpřisáhl věrnost a všechno co ví. Udělá cokoliv, aby Aquiho ochránil, tak moc z kopce to s ním šlo. Policie neví, že ho máme my a dokud to neví, pevnosti nepřesune, ani nepodnikne jiné kroky. Musíme z něj dostat co nejvíc a ihned to zúročit. Je naším tajným esem." Jakmile dojde na Takeshiho, dlouze se na J podívá.
"Je tím jediným, s kým bych u policie počítal, když přijdeme se slušnou nabídkou a přesvědčíme ho, že my nejsme ti, proti kterým je třeba hrát. Musíme být ale opatrní." Sdělí mu názor i v tomto bodě. A pak tady byl Show… Nechtěl ho ohrozit, ale to bylo tajemství, o kterém zatím mluvit taky nechtěl.
"Už jsi ho proklepl?" Zaujme ho policejní novinka.
"Bude. Kvůli Ju-kenovi. Vyklopí všechno." Potvrdí ohledně Aquiho. Mírně rozhodí rukama, když dojde na Růži. Jeho roli v celém příběhu ještě úplně neodhalil, ale nepochybuje, že tam nějaká bude.
"Zkus to. Potřebujeme všechny zbraně, které jsme schopni získat." Protože on už ví, proti čemu stojí a toto spiknutí nelze smést ze stolu jen tak. Na to se musí připravit.
"Jdi si odpočinout J. Potřebuju tě v plné síle. Ne napůl, ne hned. Na plno. Až si budeš doopravdy jistý. Pak po něm půjdeš. A přivedeš Růži." Ukončí jejich jednání.
J
"Hlavně nepočítal, že to přežijeme." Ušklíbne se znechuceně, ale pak se jeho výraz změní, kývne mu hlavou s poděkováním. Byl to Haku, kdo mu připomněl, jak by to celé mohlo skončit. Zaváhal a to už se mu nesmí stát. Je vidět, že si uvědomuje vlastní chybu a díky ní, bude makat třikrát tolik. Za to může jeho trénink. Pokud udělal chybu, byl dostatečně potrestaný a musel podčinit. Jsou to hluboce zakořeněné reflexy, které nedokáže potlačit."To není o důvěře, ale o tom, co o něm vím." Krátce se uchechtne a Haku jistě ví, jak to myslí. Snad si bude dávat pozor, možná by mu měl říct, co mu hrozí, pokud se nebude chovat tak jak má, ale…Něco v něm si připomene a našeptává mu, aby to nedělal. Každý den trochu adrenalinu do žil, ještě nikomu neuškodilo. A jsou zase u jeho pokřiveného vnímání vlastního života. Rozesměje se s Hakueiem, ale hned toho zalituje, protože se rána v břiše znovu ozve.
"A mám ještě za zlé, že si tohle nemůžu pořádně užít." Utrousí poznámku otráveně. Nejradši by šel a Ju-kenovi připomněl jeho odmítání. Nezná ho příliš a stejně by to udělal, už jen pro ty jeho pitomé zásady. Teď se mu pěkně odvděčily.
"Ta malá princezna má očividně lepší kalibry, než my všichni dohromady." Asi se na něj půjde při nejbližší příležitosti podívat, protože by ho vážně zajímalo, jak vypadá.
"Hm, ovšem jsou kvality, které si rozhodně zaslouží pozornost." Pozvedne pravý koutek a je jasné, že myslí postel. Zase by se to mohlo obrátit i na něj, ale tam to bylo samozřejmě úplně jiné. Všechno bylo úplně jiné a on nebyl pitomec, který by do toho padal po hlavě. Pečlivě si to samozřejmě promyslel a…Dobře, už by si mě přestat lhát. Kývnutím hlavy s ním souhlasí.
"To je. Doufám, že nám taky chvíli vydrží, ale podle toho, co jsi říkal má celkem tuhý kořínek, tak třeba…" Pokrčí rameny a je vidět, že to v něm nevyvolává žádné emoce. Podle něj je to sice eso, ale přidal se k nim, až neměl na výběr. Mohli mu vůbec věřit? Haku mu věří, tak on teda taky, ale bude si dávat bacha! Jen pro jistotu.
"A mít hodně důkazů o tom, co se děje." I v tomto ohledu s ním souhlasí. Takeshi byl někdo, komu by se dalo věřit.
"Jo, ale zatím jsem nic nenašel. Jeho rodina je na tom dost slušně. Skoro to vypadá, že má ten flek jenom díky tomu, ale divím se, že ho schytal zrovna Hyde. Rozhodil jsem sítě, poslal pár našich lidí, aby ho prověřili víc. Nechal jsem mu k sobě klasickou cestu, zatím se mě nepokusil najít." Šlo o vizitku, kterou mu nechal. Nenašel by jej díky tomu, ale přes několik kontaktů by se nakonec spojili.
"Pokud se za mnou pokusí přijít, proklepnu ho mnohem víc, osobně." V očích se mu blýskne. Teď už má mnohem víc informací, bude se mu snáze pracovat.
"Jasně, dám echo klukům, aby se po ulicích rozhlédli. Třeba o něm někdo něco bude vědět, drby, co se kolem říká…" Dělá si podrobné poznámky ve své hlavě.
"Sám navštívím pár lidí, kteří by mohli něco vědět. Dluží mi nějaké službičky." Poslechne si poslední instrukce a kývne.
"Bude mi potěšením všechno splnit do puntíku." Je vidět, že se na to těší. Kde kdo by měl strach, on ho má taky ale je to jen pohon pro další a další jednání. Jen málokdo dal na prdel čínskému zabijákovi a on na něj uspořádá hon a užije si to. Začne se zvedat ze svého místa, aby opustil místnost. Moc dobře ví, kdy je konec a Haku nemusí nic říkat. Ano, vrátí se, až bude opravdu schopný všechno, protože příkaz od něj nedokázal porušit. U dveří se ještě zastaví a ohlédne se přes rameno.
"Přestěhuju si Rukiho k sobě." Pozvednuté obočí je známkou, že se ptá. Ale ostatně je tu na jeho zodpovědnost.
"Když už to má být kvůli němu, tak si to aspoň užiju." Neodpustí si malé vtipkování, počká na souhlas, než odejde. Jako první nejde do svých pokojů, ale zamíří k Rukimu, který už tvrdě spí, natáhne se a s rukou kolem jeho pasu a vnímajíc jeho teplo konečně dodpadne a nejspíš je pár hodin nikdo neprobudí a pokud ano, J nakonec asi vážně bude vraždit dřív, než si původně myslel.
Žádné komentáře:
Okomentovat