Ruki x J x Hakuei - Mám ti dát návod, jak svlékat tělo? - část 4.

(ulice)

J

J na krátko zhlédne od jeho dlaní a ušklíbne se, když se mu snaží tvrdit, že to nic není. Není, v podstatě není, ale stačil by ještě kousek a mohl přijít o prsty. J nebyl z těch, kdy by podobná zranění u sebe řešil, ale u Rukiho... Nejradši by se vydal za tím hajzlem a dorazil ho, ale…Teď by to bylo spíš naopak.

"Jasně, já vím, že ne. Ale už jsi jedovatý až dost, o trochu víc v krvi a už nepřežiju to ani já." Vrátí mu to ve stylu, kterým jsou zvyklý se bavit. Přesto se pořád trochu mračí a nepřestane, dokud nemá Ru rány čisté a ruce ovázané. Koutek se mu pozvedne, jakmile dojde na přísahu a pak jen pokývá hlavou.

"Neměl jsem ji rád. Dal jsem jí nažrat a stejně byla protivná." Nemyslí to tak úplně vážně. Příště by jí asi taky něco přinesl. V tomhle ohledu byl hrozně předvídatelný a pokud se k někomu dostal blíž, bylo to na celý život. Hakuei by mohl vyprávět. Jen těch lidí bylo málo, vlastně byli jen dva. Jeho oči trochu změknout, když se Ru jeho polibku nebrání a i on se uklidní. Telefon s Hakueiem ale všechno vrátí zpátky. Nejspíš čekal i nadávky a věci o loajalitě a co tu vlastně dělal, ale to přijde nejspíš později. Ve všem tom zmatku si vůbec neuvědomil, co by se mohlo v příští vteřině stát. Ani neodpoví, místo čehokoliv jiného popadne Rukiho za zápěstí a už oba letí ke dveřím. Zatmívá se mu před očima, chvílemi sotva vidí, kam běží a jediné, co bezpečně ví je, že Rukiho svírá za pas a táhne s sebou. Je možné, že mu několik stehů prasklo, to se pozná, až mu obvaz začne prosakovat krví. Nezáleží na tom, dokud nebudou venku. Telefon mu vypadne těsně před východem. Nezastavuje se ani venku a když dojde k výbuchu, před očima má nejednou tmu. Poslední, co stihne je pokus skokem je dostat co nejdál. Nejsou dost daleko, ale…J se probere za pár vteřin. Uvědomí si, že na sobě má asi tunu prachu a taky…Kousky betonu? Stihli to za malou zeď, které odrazila kousky budovy, ale nevydržela všechno. Pokusí se pohnout, pískání v uších okázale ignoruje, protože to není něco, co by neznal. Zkouší se zorientovat v prostoru a smést ze sebe kusy betonu. Podaří se mu převalit na čtyři a hned se rozhlíží kolem.

"Ru-chan?" Je první, na koho myslí. Má pocit, že ho nepustil ani na vteřinu, ale taky se může mýlit.

"Ru-chan!" Pokusí se být hlasitější. Snad poprvé v životě, kromě Hakueie, má o někoho takový strach. Ne, tohle je ještě horší. Rána v břiše je proti tomu nic, i když už zase krvácí. Strach o něj je ale horší. Vynaloží veškeré síly, aby se začal hrabat v suti a nakonec ho nejde. Dýchá, vypadá v pohodě a dokonce se snaží probouzet.

"No tak, nedostal jsem tě já na pohovce, tohle je proti tomu nic." Prohodí a v jeho hlase je patrná naléhavost. Snaží se ho vytáhnout na nohy.

"Musím vypadnout a hned. Haku pošle auto, ale nesmí nás tu najít, jinak jsme oba mrtví. Tak dělej." Tahá ho na nohy, i když sám už moc nemůže. Znovu ho napůl bezvládného popadne v pase a belhá se společně s ním pryč. Kolem začínají znít sirény a celkově tu panuje dost velký chaos. Problém je v tom, že telefon ztratil. K jeho štěstí mají dobře promyšlené i plány na útěk. Většinou jsou mnohem důležitější, než plány útoku. Ostatně často na tom závisel jejich život.

"Tak pojď ještě kousek." Mluví k Rukimu, aby ho udržel při vědomí i když ho spíš táhne, než že by šel sám. Cestou je zastaví jeden muž, kterým jim chce nejspíš pomoct. J se svým typickým šílenstvím vidí ve všem potencionální nebezpečí, bez váhání dostane muž ránu a jde k zemi. J se zastaví až za několik metrů a zahne do vedlejší uličky. Pokračuje dál, dokud na jejím konci neuvidí auto. Tohle bylo na vteřinu přesně.

"Za chvíli budeme doma." Pošeptá Rukimu a snad vydechne, až když se složí na zadní sedačky auta. Podvědomě tiskne Rukiho pořád k sobě, i když ho rána v břiše neskutečně bolí.

"Chcípnout v márnici, to už není ani vtipný. Vem to doprava." Nařídí řidičce bez váhání.

"Druhá cesta bude zacpaný, pojedou tudy hasiči." Vydechne unaveně a otráveně. Jak kdyby to nevěděla nána pitomá. Málem by nad ní protočil očima v sloup. Přežili tohle a zabila by je ona, protože nepřemýšlí. To je to poslední, co stihne, než i jeho tělo řekne dost. Poslední co zvládl, je najít krabičku cigaret v kapse ale zůstala mu jen viset v na prstech, když mu ruka sklouzla na sedadlo. O trochu víc stiskne látku Rukiho pláště a nejspíš ho budou muset roztrhnout, až je budou vytahovat z auta.

Ruki, Hakuei

Ruki neslyší, co přesně hlas v telefonu říká, jenom vnímá, že se zvýšil a mohl by být naléhavý. Vzápětí na to J vystartuje na nohy, až se ho lekne, popadne ho za ruku a vleče ho ven. 

"J! J, co je?!" Snaží se, aby mu alespoň okrajově řekl, co se děje, ale není to nic platné. Po tom, co se tu dnes stalo je mu ale jasné, že pro nic za nic ho s sebou nevláčí a tak se mu snaží stačit, co to jen jde. Nechápe, kde to v sobě J bere, když ztratil tolik krve a ještě prodělal tu reakci, zatímco on sám si připadá na umření a opravdu neskutečně vyčerpaný. A pak je najednou tma. Hakuei zůstává tiše na druhé straně telefonu. Ten Jův je dlouho němý a pak se ozve zvuk přerušeného spojení. Ovládá touhu rozjet se za ním sám, ale nutí se do klidu. Opře lokty o kolena a bradu o spojené prsty obou dlaní a hledí před sebe v tiché modlitbě, aby mu vesmír J nechal. Teď může jenom čekat, jestli Lin přiveze J samotného nebo jenom jeho části, které se jí podaří hůlkami sesbírat po okolí. Když Ruki přijde alespoň trošku k sobě, leží pod tenkou vrstvou suti a prachu. Celé tělo ho bolí, protože se proletěl kus vzduchem a nejspíš dostal i několik zásahů kameny, ale nic vážného mu není, což ještě netuší. V uších mu hvízdá jako po výbuchu miny a i když vnímá, že někde blízko někdo mluví, nerozumí tomu co říká, ani kdo to je. Rozkašle se, jakmile natáhne do plic prach a pokusí se zvednout na předloktí, ale je to jako pokoušet se uzvednout váhu nebes nad hlavou. Rychle to vzdá a jeho příčetnost zaprosí, aby přijeli záchranáři, kteří to udělají za něj. Jeho přání se okamžitě vyplní, protože ho něčí ruce tahají na nohy. Jeho mozek mu říká, že tohle by zdravotníci neudělali a opatrně by ho přesunuli na nosítka. Měl by mít strach, ale posttraumatický šok je ještě daleko. Může přijít klidně za hodinu. Někdo ho nutí jít a Ruki se pokouší dávat nohu před nohu, ale jeho rovnováha je ještě silně otřesená a pod podrážkami mu křupe suť a kamení, které ho nutí co chvíli zakopnout. Na J doopravdy skoro visí a moc mu nepomáhá. Naštěstí je dost lehký a malý. Když se oba na okamžik zastaví a Ruki vzhlédne, rozmazaným viděním vidí cizí tvář, která vzápětí zmizí. Je to nejen proto, že má otřes mozku, ale taky proto, že tam někde ztratil brýle. Přes pískání v uších slyší tichounké kvílení sirén, takto znějí, že jsou někde hodně daleko, ale ve skutečnosti už jsou tady a policie začala uzavírat celou oblast. Všichni, kdo mají tu smůlu, že jsou uvnitř, budou zadrženi a vyslýchání a to i oni, pokud se neprotáhnou včas. A pak už nemusí vůbec nic, protože jsou oba v autě a on může bezvládně ležet na sedačkách. Jakmile se dá vůz do pohybu, není to příjemné. Otřesy Rukimu připomínají každé bolavé místo a především mu způsobují bodavou bolest hlavy, což se projevuje tím, že si ji drží rukama a křiví tvář. I tak ale zvedne koutky na ten Jův vtípek. Už poznává jeho hlas, pískání v uších se stává snesitelnějším, i když mu ještě tři dny vydrží a taky je mu jasné, že ho J veze někam pryč. Pomalu mu to všechno začíná odcházet. 

"Jasně, já vím." Ozve se dámský hlas. Lin si v duchu zanadává, ale nahlas si nedovolí říct nic. J byl někdy jako osina, ale taky to byl maniak a občas stačilo slovo, aby byl schopný podřezávat krky. Hakuei si ji ale nedržel u sebe proto, že by byla pitomá a neobratná. Byla výbornou bojovnicí a špiónkou a někdy měla pocit, že na to J snad žárlí. Pán tvorstva. Možná pohrdá ženskými a proto si s sebou veze kamaráda. V duchu jí to pobaví, ale na tváři nelze vyčíst nic. Váží si J, pokud jde o práci a taky je v hierarchii jasně nad ní. Je to boss a ona ne a tak musí být zticha a pokorně si nechat líbit, že je podle něj pitomá. Nakonec je bezpečně doveze až do sídla. Hakuei už stojí na příjezdovce. Jenom on a nikdo jiný. Ruki má pocit, že mu hlava pukne na dvě části jen proto, že by se měl pohnout a vstát. 

"Nemá někdo Dolsin?" Zahučí. 

"Píchnu si ho sám. Do té doby mě nechte tady..." Vrčí tiše. Na Hakueiově tváři nejde vyčíst nic. Jsou na nádvoří a na očích všem. Přesto se objeví několik jeho najatých sluhů, aby J a Rukimu pomohli do soukromých pokojů.

J

J pravidelně očima kontroluje, zda je Ru v pořádku. Sám už jede vyloženě z posledních sil. Lin to nějak nekomentuje a má taky jediné štěstí, protože teď by ji vážně asi zabil. Nejde o to, že by mu nějak vadila, ale obecně špatně vycházel s ostatními lidmi. Bylo zvláštní, že to zrovna u Rukiho neplatilo, ale to samé bylo u Hakueie. Prostě šlo o pár jedinců, které snesl u sebe. U Rukiho to byl úplně jiný level. Je rád, že ho aspoň trochu pobavil, oba vypadají dost uboze na to, aby se dalo vtipkovat, ale pro něj není celý zážitek vlastně vůbec děsivý. Kdyby tam byl sám, asi si to i užije. V hlavě dělá menší analýzu toho výbuchu a hned by věděl, jak odpálit klidně celou budovu. Zas tolik se jim to nepovedlo. Podvědomě celou dobu sleduje cestu a nakonec najde Rukiho dlaň, aby ji trochu sevřel. Jak nemá příliš energie, není ani tak hrubý, jako jindy. Opravdu si vnitřně oddechne, až ve chvíli, kdy jsou u sídla. Tady už je velká pravděpodobnost, že to přežijí. Ne, že by byl pesimista, ale mohli klidně zkusit odpálit auto po cestě. Nebylo by to nic, co se nedělo udělat. J se otočí na Rukiho, když dojde na to píchání injekcí.

"Hm, vyloženě na to vypadáš." Ušklíbne se a v podstatě ho vystrká z auta. Sám se vyloží sám a rozhlédne se pomalu kolem. Dlaní se zapírá o střechu auta a oči mu na chvíli padnou na Hakueie. Co se mu asi prohání hlavou? U obou to bylo dost těžko poznat. Trhne sebou, když se na něm objeví čísi ruce.

"Jdu sám." Odsekne jim bez váhání a víc se narovná. Vždycky dojde sám.

"Postarejte se o něj." Kývne hlavou k Rukimu a sám pomalou, trochu kulhavě vykročí k Hakueiovi. Zastaví se před ním a bez váhání se ukloní.

"Vím, že jsem si na narozky přál pořádnou párty, ale tohle bylo trochu přehnané. Navíc, zničili mi motorku." Vyjde z něj chraplavým hlasem. Očima uhne chvíli stranou, aby zkontroloval Rukiho. Pak je pomalu zase vrátí k Hakueovi.

"To nebyla jen náhoda, že ne?" Zeptá se napřímo. Nechá víčka na chvíli klesnout, když ho dožene bolest v břiše. Vážně mu něco popraskalo. Počká si, až ho Hakuei propustí a sám se vydá do domu. Je mu jasné, že půjde za nimi a budou to řešit. Ostatně, on sám by to chtěl vyřešit, co nejdříve. Hlavně zjistit, co za tím krucinál vězí. Proč najednou ta špína? Jasně byli tu vždycky, ale nikdy si nedovolil napřímo a teď? Tady něco pěkně smrdí a nejradši by k tomu nečuchal, ale na to už je pozdě. Je rád, když se může svalit na záda a konečně si pořádně vydechnout. Dokonce mu na chvíli klesnout víka, skoro to vypadá, že se o něj pokouší bezvědomí, ale prostě si to zakáže a je to. Jeho paličatost funguje nejspíš na obě strany. Otevře oči, když ho někdo začne zbavovat prosáklého obvazu. Vrčí u toho jak vzteklý vlk, ale nic neřekne. Zatíná čelisti, aby překonal bolest a držel se v hranicích příčetnosti. Jde to, pokud v sobě nic nemá. Tady všichni naštěstí ví, že mu nic píchat nemají. Postřehne, že mu díky dalšímu pohybu vypadla krabička z kapsy, kam si ji dal, jak vylezl z auta a hodí vražedným pohledem po ošetřujícím.

"Dávej bacha." Umí být dost nepříjemný, když na to dojde. Pomalu vzhlédne k Hakueovi.

"Jak věděli, kam jít nebo po kom vlastně šli?" Jde rovnou ke zdroji všech informací a tak trochu záměrně se vyhýbá tématu, co tam dělal on. No spíš, co tam dělal tak dlouho. S pár věcmi asi bude muset jít ven, ale…Pár minut to ještě počká ne? Kdyby to byl kdokoliv jiný, asi by se tvářil přistiženě. Nevydrží mu dlouho ležet v klidu, v tomhle je pacient na baterky, možná spíš dítě. Sice zatíná pěst, jak moc šití bolí, ale stejně se snaží natáhnout pro vypadlou krabičku. Je daleko a začíná z toho být pěkně mrzutý a není sám. Doktor nevypadá nadšeně, že sebou pořád mele.

Ruki, Hakuei

Hakueiovi se trochu uleví, když vidí, že J je schopný jít po svých a nepatrně zvedne koutky nahoru, když zmíní i motorku. Však mu zařídí, aby si mohl vybrat jinou. 

"Stejně už byla zastaralá..." Řekne, i když je to teprve loňský model. Byl… Na jeho otázku mlčky zavrtí hlavou a shlédne na jeho břicho, kde je obrovská rudá skvrna. Několik kapek za sebou nechal jako cestičku na příjezdovce. J ho zvolna mine, aby zašel do domu. Ruki už je tam, samozřejmě v doprovodu a vedou ho rovnou za jejich lékařem, který je neustále k dispozici. Hakuei stočí oči na Lin, která k němu od auta pomalu dojde. 

"Výbuch zničil veškeré důkazy o přítomnosti J v márnici i o tom, co přesně se tam stalo. Nikdo nás neviděl." Sdělí bossovi. Hlavou se jí už hezkou chvíli prohání, co přesně tam J dělal a taky to, co tady bude dělat policejní koroner. Hakuei přikývne a pousměje se. Odmění ji později. Kdyby to nestihla, někdo ty dva mohl najít a ještě dorazit nebo třeba zavřít J do zadržovací cely. Pak se otočí na patě a vejde do domu. Jde rovnou do svých soukromých prostor, kde už je i J a asistent lékaře, který se ho snaží zašít. Podle zběžného pohledu Hakuei vidí, že rána už ošetřována a šita byla. To samozřejmě udělal Ruki. Sehne se a hodí mu krabičku do klína. Pak najde zapalovač a rovnou mu připálí. Posadí se na okraj pohovky, zády k němu a připálí i sobě. 

"Věděl bys to, kdybys byl k zastižení..." Rýpne si do něj, i když to neměl v plánu. J někde poletoval a Haku začíná mít podezření, kde přesně to bylo. Viděl, jak doktůrka provázel pohledem, i když by mu měl být ukradený. Už jen fakt, že se ho pokoušel dostat do bezpečí a hlásil mu to do telefonu… Ruki byl užitečný, Haku ho měl vlastně rád, ale zároveň by takhle musel zachraňovat kde koho. J si ho nevybral pro nic za nic. 

"Doufám, že ti dochází, že Ruki už se nikdy nebude moct vrátit do práce. Nejspíš ani domů… Pokud to udělá teď, zabiják ho najde. Pokud později, bude o nás vědět příliš. Mohl bych mu zkusit věřit, ale je to vlastně policajt." Dodá a vyfoukne dlouhý obláček dýmu, když si založí jednu paži na hrudi a druhou opře loktem o předloktí. Chvíli hledí před sebe. 

"Měl jsi ho tam nechat ležet. Vymluvil by se, že vyběhl ven sám." Dodá, i když nic takového sám nenařídil. Tohle ale nebylo jeho rozhodnutí, bylo J. Nemohl ho vodit za ruku. A o ledasčem to vypovídalo. 

"Podobné hrdličky už tady mám. Jeden z nich je taky polda." Ohlédne se po něm přes rameno. 

"Do práce už se taky nevrátí." J moc dobře ví, jaká kauza otřásala protidrogovým a kdo přesně zmizel. 

"Přijel před pár hodinami a měl s sebou klíč ke všemu. Říká si Aqui a hledá ho polovina Japonska. I náš zabiják. Šel do márnice, protože si myslel, že tam něco vyčenichá. Přivezli tam totiž mrtvoly, které můj brácha oddělal, když s Aquim utíkal z přísně střeženého bunkru. Láska je nebezpečná věc, nutí chlapy dělat nesmysly..." Dokouří a típne cigaretu. 

"Až to Rukimu dojde, nejspíš tě přizabije, tak jsme to šití možná mohli nechat na později." Vstane a podívá se J do tváře. 

"Najdeš ho ve východním křídle." Broukne. Bylo to přesně na druhé straně, kde je Ju-ken a Aqui. Krásné pokoje pro ctěné hosty, žádné cely ani přísná ostraha. Rukimu však budou muset důrazně vysvětlit, jak se věci mají a že odsud nemůže jen tak odejít. Otázka je, jestli mu říkat o všem. Co kdyby nějak přece jen utekl a cítil povinnost k práci víc, než náklonnost k J? Pak opustí místnost, aby se zašel podívat, jestli Aqui a jeho tým někam pokročili. Ruki mezitím podstoupí vyšetření v slušně zařízené ošetřovně, kde mají i rentgen. Skutečně má otřes mozku, spoustu pohmožděnin a pár řezných ran od suti, včetně těch na rukou, ale jinak je v pořádku a nic není zlomené. Sluch by měl být poškozený jenom přechodně. To silné hučení je v tichu ještě výraznější a je velmi nepříjemné. Zmíní, že přišel o brýle a lékař mu slíbí, že mu obratem zařídí jiné. Naštěstí nemá Ruki žádnou komplikovanou vadu, jenom čisté dioptrie. Pak ho odvedou do příjemně vypadajícího pokoje, kde si může odpočinout. Dosedne ztěžka na postel. Přemýšlí celý čas, přemýšlí, až se mu vaří mozek. O tom, co ví o Yakuze, o čínské mafii, o zabijácích. Jaké tajemství tady Hakuei střeží? Taky mu zvolna dochází, že tahle nádhera bude velmi drahým vězením. Jak se odtud kruci dostane?

J

Kdyby sotva nechodil, asi Hakueie zabije za to, co řekl o jeho motorce. Tohle se neříkalo, ani kdyby byla rozebraná na součástky. Zvládne se jen ušklíbnout a to je tak celé. Asi mu to později připomene, ale teď na to nemá myšlenky. Přistihne se, že se většinu času točí kolem Rukiho a jak na tom je. Celou tu dobu se točily kolem něj, i když ho jen pozoroval. Vždycky si tu chvilku našel a záměrně se vydával tím směrem. Zvedne k Hakueiovi oči, když mu podá krabičku a ještě připálí. Konečně se zatváří trochu vděčně a ne nabručeně. Dneska už se ho podruhé snaží někdo sešít dohromady a jemu…Nesnáší doktory. +Tak to máš skvělý výběr.+ Připomene si v duchu a málem by nad sebou protočil očima.

"Byl jsem u Nakana, měl pro mě pár informací o tom, co se stalo s kluky." Myslí ty své, které navštívil v márnici. Pak šel rovnou za Rukim, to byla pravda a zdržel se tam dlouho, až moc dlouho. Kývne hlavou na znamení, že má Haku pravdu a zase se po dlouhé době tvářil pokorně, to s ním dokázal jen on. Vrátí k němu pohled, jakmile dojde na realitu a to, co právě provedl s Rukiho životem, když ho vzal s sebou. Bylo to sobecké gesto a prostě ho tam nedokázal nechat ležet.

"Já vím." Prohodí jednoduše, než si dlouze potáhne.

"Řeknu mu, jak to teď je a pokud to bude nutné..." Dostojí své vlastní věrnosti. Sám si není jistý, jestli toho bude schopný, ale Haku je…Nikdy aby ho nezradil a doufá, že nebude muset udělat to, co by jindy dokázal bez mrknutí oka. Zamračí se, když dojde na Ju-kena a vyslechne si i zbytek. Jen přikývne, protože ví o tom, co se dělo na oddělení, ale tím jeho informace končí. Ušklíbne se nad slovem láska, protože je mu jasné, že tím začíná narážet i na něj. Má pravdu a to ho štve ještě víc. Netroufá si odporovat, ale nejradši by mu řekl, že on s tím rozhodně problém nemá. Nedokáže si to v hlavě srovnat tak, že by s tím otevřeně souhlasil. Prostě Rukiho vzal s sebou, žádný podtext, nic víc, než sex. +Jasně, jasně a proto se s ním taháš celou cestu.+ Jeho podvědomí si jede svou vlastní verzi, kterou zatím obstojně odmítá. Kdyby se ho někdo zeptal těsně po výbuchu, asi by mu to odkýval, ale teď…Je paličatý jako obvykle.

"Ruki na nic dělal, bude vědět víc detailů." Oznámí mu klidně podstatné informace. Jeho mozek pracoval za něj a dával dohromady střípky. Teď je vlastně Ru jediný, kdo jim může o těch chlapech říct víc. Zarazí se ještě, když dojde na reakci, kterou by měl očekávat a do háje, Haku má pravdu i v tomhle.

"Asi si ty stehy dobrovolně vyškubu sám. Bude to příjemnější." Řekne to nahlas, co se mu jako první prohnalo hlavou a vůbec mu nedochází, že e nebezpečně usmívá. Je vážně magor a jeto poprvé, kdy mu to dojde. Potáhne si naposledy, když típne cigaretu do připraveného popelníku.

"Haku-san." Ozve se jeho chraplavější hlas.

"Arigato." Dojde i na upřímnost. Dveře se ani nedovřou a on už se začne zvedat. Doktor se to snaží komentovat, ale stačí mu jediný pohled J a zase rychle zmlkne. Teď je rád za svou reputaci, nemusí se s nikým hádat. Po cestě sáhne po čistém nátělníku černé barvy, aby si ho s tichým syknutím mohl přetáhnout přes hlavu. S sebou si samozřejmě bere krabičku a míří do východního sídla.+Nebudu svou vlastní smrt odkládat, nemá to cenu.+ Projde mu hlavou zvláštní vtip, ale upřímně…Vůbec se netěší, co mu na to všechno Ruki řekne. Přede dveřmi se ještě na pár vteřin zastaví, pokusí se víc nadechnout a nakonec vejde.

"Vypadáš, že tě něco kvalitně přejelo." Prohodí jako první, když mu na něj padne pohled. To už si připaluje další cigáro. Uvědomí si, že strach o něj vůbec malý nebyl a teď sice vypadá pošramoceně, ale je v pořádku a jemu s patřičně uleví.+Haku měl pravdu.+ Dojde mu vzápětí a nedokáže si vůbec představit, že by mu měl ublížit.  +Jsi v prdeli.+ Oznámí mu jeho mozek. Pomalu se rozejde směrem k němu. Posadí se ztěžka vedle něj, zapírajíc se předloktími o stehna nabídne mu cigaretu.

"Zpátky nemůžeš." Nikdy nechodil dlouho kolem horké kaše, ale možná s tím měl chvíli počkat.

"Půjde po tobě, jakmile odtud vytáhneš paty a je nulová šance, že bys mu mohl utéct." Mlaskne, než si znovu dlouze potáhne.

"Můžu tě udržet naživu." Dokončí a konečně se na něj podívá. V jeho očích je vidět něco, co tam nikdy nebylo. Jistá prosba, aby tu zůstal, aby se přidal k nim a neodcházel od něj.

Ruki, Hakuei

Po cestě musí Hakuei přemýšlet o tom, co přesně pro ně osud chystá, že propletl jejich vzájemné osudy právě tímto způsobem. Jovou loajalitou si byl naprosto jistý. Byl by nerad, kdyby to muselo skončit tak, jak naznačoval, protože J si nenacházel cestu jen tak k někomu. Hakuei vlastně věděl jenom o sobě a pokud by to dokázal ještě Ruki, byl z těch, kteří by mu to rádi dopřáli. Nikdy to ale nešlo na úkor organizace a vší jejich práce. Pokud si Ruki postaví hlavu, možná J nabídne, že to s ním skončí sám a prostě ho toho celého ušetří. Bohužel Ruki byl žhavý adept na pana paličatého. Jediné, na co může J spoléhat je to, že si sám domyslí, že by bez nich zemřel a život mu bude cennější. +No tak Ru, nikdy jsi nebyl hloupý...+ Pomyslí si. O něco víc ho překvapilo, že J nijak zvlášť nereagoval na přítomnost jeho bratra a především…!… na přítomnost Aquiho. Nemohl o tom mít ani ponětí a přesto to bylo, jak kdyby nepřijel nikdo důležitý. Jestli mu ten Ruki vlezl do hlavy tak moc, tak se k tomu Hakuei bude muset nějak postavit. Tohle bylo poprvé, co byl J tak moc mimo, že jediné, na co byl ochotný reagovat, byl ten, koho přivezl, místo aby okamžitě řešil jejich žhavé téma číslo jedna. Potřeboval ho k práci, potřeboval jeho staré já a hlavu zapnutou na plné otáčky ne J, chodícího mezi růžovými obláčky, který pro Rukiho nic jiného neuvidí… +Nech ho odpočinout, pak si promluvíte...+ Řekl by, že za to mohla ztráta krve, ale to bylo něco, co v případě J rozhodně nemělo vliv. Ruki mezitím v pokoji přejde k velké bílé posteli a pomalu se na ni natáhne. Položí si hřbet dlaně přes oči a zavře je. Strašně ho bolí hlava. Nemá sílu teď obcházet ložnici a zjišťovat, jestli je nějaká šance, aby odsud odešel. +Co víš?+ Napadne ho. +Jsi v Hakueiově haciendě. Odvezl tě J z místa tvojí práce a semeniště důkazů, které někdo vyhodil do povětří.+ Budou si klást otázku proč. Proč to nenechal na záchranářích. Tu samou si nejspíš položí i Hakuei. Na policii neujdeš výslechům. Co můžeš říct a co ne? A pokud jde o J, musel bys to okamžitě utnout a už se s ním ideálně nikdy nepotkat. Jenže venku běhá vrah, co tě zabije, když odsud vylezeš. Když počkáš, budeš pro policii podezřelý a do práce tě už stejně nejspíš nepustí… nepustí… jeho kariéra… to jediné, co v životě má, je najednou v troskách. Ruki na rande nikdy nechodil. Jednou to porušil a stalo se tohle. +Miluješ ho tak moc?+ V tu chvíli dveře klapnou a za chvíli se pokojem rozezní i jeho hlas. Podivně ho uklidňuje. 

"To se ti zdá, jsem úplně v pohodě. Jenom zkouším postel, nevidíš? Co taky jiného se tady dá dělat?" Řekne mu, ale nejspíš umře, jestli se pohne. Postel se zhoupne a on nemá ani ponětí, kdo přesně si k němu sedá. Že se J před chvílí bavil s Hakueiem, že ho připraví o život, kdyby odsud utíkal. V nose ho lechtá dým cigaret a asi poprvé zavrtí hlavou a odmítne. 

"Bojím se usnout." Přizná. 

"Mám otřes mozku a mohl bych zvracet." Dodá ještě a k jeho uším pomalu dolehne ten fakt. Zpátky nemůžeš… Je docela dlouho ticho. 

"Napadlo mě to..." Řekne po chvíli. Když k němu J otočí svou tvář, už se na něj dívá i Ruki. Pohled z očí do očí je taky dlouhý. Nakonec oči zase skloní. Mohl by začít nadávat, že kdyby ho nepoznal a žil svůj osamocený život, nestalo by se mu to, ale to nebyla pravda. To nebyl J, kdo k němu dovedl vraha, ne přímo. Něco tady se dělo, co ho přitáhlo. J je pořád jenom voják, ne hlava toho všeho. I kdyby s ním nic neměl, dneska v noci by prostě umřel. A pokud náhodou ne, tak hodně brzy. Jedině, že by se tomu vrahovi nepřipletl do cesty, ale upřímně… bydlel spíš v práci, než doma. Jeho život, tak jak ho znal, prostě skončil. Buď odejde a nejspíš skončí definitivně nebo zůstane. Mohl by se snažit utíkat do doby, než bude vrah zneškodněn. Požádat o pomoc třeba Hyda… to by samozřejmě mohl. Jenže mu tady na někom záleželo. Nebyl připravený na to, aby mu dal sbohem. Povzdechne si, přetočí se na bok a vezme s sebou polštářek, který si přitiskne na spánek. 

"Hrozně tě nesnáším…." Zahučí. 

"Jenže tě nejspíš miluju."

J

J vyčkává, co přijde jako první. Pokud to nebude nějaká peprnější poznámka, bude to vážně v pytli a Ru se necítí úplně v pohodě. Myslí samozřejmě tu psychickou stránku. Fyzicky…No to asi nebude nejlepší, ale to se zahojí, hlava byla mnohem horší. J si ani nedokázal představit, jaké to pro někoho, kdo v tom nežije všechno, co se dělo kolem musí být. První vrah, pak šití a jeho menší slabost a pak výbuch. No dobře, většina smrtelníků, by to asi jen tak nerozdýchala. Obočí mu jde trochu nahoru, ale vnitřně se mu uleví, když Ru začne prskat jako kočka.

"Není to žádná sláva, ale ležel jsem na horších." Pokrčí rameny s krátkým úšklebkem. Tyhle postele byly to nejlepší, co kdy zažit, takže ano, zase je to spíš vtip.

"Hm, dělají tu hodně věcí. Přeskočí jim, pokouší se utéct, snaží se umřít. Vím já, co bys mohl dělat. Hraní Go, to asi nebude." Vrátí mu jeho poznámky, ale spíš se tváří celkem vážně. Nějak si nedokáže představit, že by Ru vážně chtěl odejít a to uvědomění je tím silnější, čím déle ho vidí. Je tu Ju-ken, který přísahal, že se k nim nikdy nepřidá. Je to Aqui, který má větší cenu, než si nejspíš dokáže představit a J tu stojí a čeká, až se Ru rozhodne. Super, za tohle Haku nakonec zabije jeho. Jenže on nutně potřebuje první vědět, co je čeká a pak bude zase schopný fungovat na plný úvazek.

"To by nebyl dobrý nápad." Souhlasí s tím usínáním, zapírajíc se předloktími o stehna a krátce si potáhne. Chtěl mu nabídnout, že mu něco přinese, v tomhle baráku se dalo sehnat v podstatě cokoliv, aby si ukrátil čas a neusnul, ale…Víc zatím neřekne, jen čeká, co z Rukiho vypadne. Tváří se, že tu myšlenkami ani není, ale nikdy víc nechtěl, aby někdo něco řekl. Jakmile se na něj Ru podívá, pořád mlčí. Jen u toho stahuje obočí trochu k sobě. Není to mračení, spíš trochu zoufalství, když mu to tak trvá. Ví, co před chvíli řekl Hakueovi, ale stejně si začíná být jistý, že by to udělat nedokázal.+Jsi dokonale v hajzlu.+ Připomene mu jeho hlava, jak kdyby to sám dost dobře neviděl.

"Ru-chan." Osloví ho tiše, když sleduje, jak sklápí pohled. Bože, je na tom tak špatně, že by ho nejradši přitáhl k sobě a už by ho nepustil. Místo toho jen pozvedne ruku, aby mu mohl pozvednout tvář a zase se mu podívat do očí. Dlaň zase klesne, jakmile se otočí na bok, začne J přemýšlet nad tou nejhorší možnost variantou. Vnitřně ho to neskutečně trhá na kousky a stejně pořád mlčí. Co taky může říct? Začít ho tu přemlouvat? Nemá k tomu daleko, ale taky ví, že mu nemá co nabídnout. Možná jen zdánlivý pocit bezpečí, když se rozhodne tu zůstat. Ale je to taky jen iluze. Potáhne si dlouze, když se ozve Rukiho hlas a v tu chvíli m hlava trochu klesne mezi ramena na hruď.+A co jsi čekal?+ Připomene si, kým je a jaká je jeho pověst. Pak ale přijde něco, co nečekal. Chvíli přemýšlí, jestli se náhodou nepřeslechl, ale tohle by si ani jeho hlava nevymyslela. Beze slova típne cigaretu do popelníku a pak se prostě a jednoduše přesune k němu, aby ho beze slova objal kolem pasu a přitiskl na své tělo. Nechá víčka klesnout s dlouhým výdechem.

"Vím, že mi to jednou omlátíš o hlavu a hrozně se na to těším a vím, že se budu smát, ale já tebe taky." Pošeptá mu do pramenů. Netiskne ho k sobě příliš, aby ho nepomačkal, sám má ránu na břiše, která se sice ozývá, ale není to nic, co by nevydržel.

"Postarám se o tebe a jsem rád, že to říkáš, nedokázal bych tě zabít." To je u něj vlastně jedno z největších vyznání. Ani kdyby odvrátil pohled, nedokázal by stisknout spoušť. Je to trochu paradox, nejspíš ho nakonec zabije tím, že to nedokáže, ale to mu říkat nebude.

"Nechci, abys chtěl odejít. Vraždil bych jen proto, abych ti ukázal, že mi to není jedno." Dobře, tohle asi není romantika, ale jinak to neumí.

"Haku mě nejspíš zabije za to, co ti právě teď říkám, ale já ho nějak přesvědčím, že je to v pořádku. Bez tebe už jsem k ničemu." Zarazí se, než se krátce uchechtne do jeho pramenů.

"Vlastně bych měl nesnášet já tebe, za to jak moc mi kazíš reputaci." Tohle je minimálně na celou flašku a ne jen na panáka.

"Za chvíli bych měl jít. Den ještě neskončil a mě čeká asi nějaké to vysvětlování. Pokusím se zařídit, aby tě přestěhovali ke mně. Je tam bordel, potřebuju uklidit a tak…" Dodá, aby to náhodou nebylo úplně mimo jejich obvyklý rozhovor.