"Nejsem hodný chlapec, takže bych tě jen tak nepustil." Odporuje mu rovnou, aby mezi nimi bylo jasno. Klidně by mu vyrazil dveře, aby se dostal dovnitř. Probouzí se v něm zvláštní stránka, která jde přes všechny překážky i kdyby ho to mělo stát úplně všechno. Na podobné myšlenky si bude muset později dávat pozor, ale teď si nemohl pomoct. Možná chce Rukiho trochu trápit a možná i trochu vyděsit, najednou si je jeho obsese příliš jistá sama sebou, tak je potřeba ho trochu vyvést z míry. Stejně pochybuje, že se mu to podaří."Asi by tě to stálo dveře." Líbí se mu ten vzdor, který mu vzápětí předvede. Nehlídal se v tom, jak moc silně ho k sobě přitahoval. Díky Rukiho výrazu si ale začíná dávat pozor, aby to nebylo příliš. Nikdy mu na tom nezáleželo, ale teď je to jiné. Ještě, že má dneska zbytek noc, aby tu mohl zůstat, tedy doufá v to. Mohl mu zazvonit telefon kdykoliv a nebylo nic, co by zmohlo zabránit v odjezdu. Tak to prostě bylo na prvním místě, byla jeho práce, vlastně spíš život. Kdyby pochybil, přišel by úplně o všechno. Krátce se uchechtne, když mu začnou překážet brýle a Ru je odkládá. Líbí se mu, že zbraně se vůbec nelekl, ale on už přece ví, že má pro to všechno ideální povahu. Sáhne po jeho brýlích a odloží je stranou.
"Příšerná představa, kdybys mě neviděl, že?" Dostojí své povaze, protože bez podobné poznámky by to nešlo.
"Hm." Zamručí a je znát, že už se mu moc povídat nechce. Svírá jeho boky, občas s ním prudčeji trhne proti sobě. Ru je drobný a jeho to neskutečně vzrušuje. Zároveň vypadá, že se jen tak nerozsype. Ideální kombinace.
"Neznám. Po mě zbytky moc nezůstávají." Pokračuje dál i když si myslel, že už mluvit nedokáže. Většinou u toho tak ukecaný nebyl.
"Sem tam si něco schovám, abych mohl krmit kočky. Pak mě s radostí pouští tam, kam chci." Sklouzne dlaněmi z boků na jeho pozadí a silněji ho sevře. Tam je přesně to místo, kam se rozhodně chce podívat.
"Mě to trvá?" Ušklíbne se na něj.
"Já za to nemůžu, že vypadáš, jak kdyby ses chystal do Norska." Protočí nad ním očima v sloup. Ani podobnou pobídku nepotřeboval, aby ho začal připravovat o jednotlivé svršky.
"Vážně?" Protočí nad ním očima v sloup, protože tohle svlékání jen tak neskončí. Jakmile se dostane na tílko, dojde mu s ním trpělivost a že jí najednou má. Chytne lemy u jeho krku a s prudkým trhnutím mu ho zničí.
"Příště budeš vědět, co si oblékat." Tohle si určitě zapamatuje a pak bude mít J mnohem jednodušší práci. Oči mu sklouznou k jeho hrudníku, po kterém přejede dlaněmi a pak skončí zase na bocích.
"Hm, tady někdo hodný nebyl." Narazí na jeho tetování, která skrývá.
"Moc pěkné kousky." Dokázal by je zkoumat dlouho, ale teď nemá čas. Zarazí se uprostřed pohybu, když dojde na punčocháče. Obočí mu jde nahoru a vzápětí se rozesměje taky.
"Výborně, jestli si je příště oblékneš, já si do postele beru nůž. Zničím je všechny a bude." Zavrčí, ale ne nepříjemně. Je to spíš zamručení, jak se stupňuje touha. Bez váhání si poradí se zapínáním jeho kalhot a pak ho vezme za boky, aby ho zvedl, jakoby nic nevážil a donutil vstát. Přitáhne si ho mezi svá kolena a s prudkým trhnutím mu stáhne kalhoty i s prádlem do půli stehen. Pomalu vystoupá očima od jeho klína, až do tváře. Pozvedne pravý koutek a sebejistě na něj mrkne.
"Tohle je lepší, mnohem lepší." Obejme ho paží kolem pasu, protáhne ji až na druhý bok, kde ho sevře. Druhou ruku najde jeho přirození a začne ho trápit svými pohyby.
"Ještě pořád mi to trvá?" Provokuje ho dál.
"Jsi mnohem nadrženější, než já a to je co říct." Vrací mu jeho poznámky bez mrknutí oka.
"Já na sobě mám zatím úplně všechno, jsi pozadu, Ru-chan." Nakloní se dopředu a stiskne zuby kůži na jeho boku. Tomu pokušení nedokázal odolat. Pak pustí jeho bok a plácne ho přes polovičku, aby jej donutil pohnout se proti jeho dlani a způsobit si příjemné pocit sám. Vzápětí ji sevře a přitáhne ho zase blíž.
Ruki
Pozvedne obočí nad tím přiznáním. "Já myslel, že taky nestojíš o to, aby nás někdo viděl a pak donesl tvému šéfovi, že ohrožuješ koronera." Teď ho cíleně popichuje, ale kdo ví proč mu ta představa vyražených dveří připadá sexy. Uchechtne se té jeho poznámce na vlastní adresu.
"Ty si vůbec nevěříš. Sice pořád dokola opakuješ, jak jsi úžasný a sexy, ale ve skutečnosti si to o sobě vlastně nemyslíš, co?" Testuje jeho psychiku. Jinak by mu ale podobné věty neříkal, no ne?
"Jsi sexy. Pro mě jsi." Řekne mu nakonec s milým úsměvem. Ne na povzbuzení, ale prostě proto, aby to J věděl. Protočí očima nad tím Norskem. I kdyby tak vypadal, J ještě ani nezačal, ale očividně se s ním hodlá hádat. No, to ještě neví, s kým si začíná! Zvedá poslušně ruce nad hlavu, když ho J připravuje o košili a nad tím tílkem jen pokrčí rameny. To bylo před tím, než mu ho J zničil.
"Hej!" Napomene ho hned.
"Proč jsi to udělal? V čem teď půjdu domů? Víš, jaká mi bude zima? Když jsem unavený a ospalý, je mi pořád zima a teď nemám nátělník!" Plácne ho dlaní na plocho po hlavě a mračí se. Jen do chvíle, než mu J pochválí tetování. Snad i zapomněl, že je vůbec má a teď udělá pohyb, jako by schovával ruce do dlouhých rukávů. Tohle se ve spořádané japonské společnosti nenosilo a málokdo věděl o tom, že je Ru má. Většinou se mu to dařilo dobře schovávat dokonce i v létě, kdy nosil dlouhé rukávy pod košilí z chladivých materiálů, aby tetování neprosvítala.
"Díky." Hlesne a jeho tváře pokryje červeň. Tohle říká někdo, kdo má omalovánky přes celá záda, takže to už je pořádný kompliment.
Při těch punčocháčích mu koutky cukají pořád nahoru a prohlíží si zblízka Jovu tvář.
"Já myslel, že by ti vadilo, jak vypadají. Nemysli si, že by to byly nějaké sexy silonky nebo podvazky, v těch je zima!" Škádlí ho dál, ale očividně by se mu líbil i v pytli a za to má u něj asi milión plusových bodů. Tohle prostě nemohl říct každý. Byli muži, kteří by vedle sebe strašidlo nesnesli, ale J tu zřejmě není kvůli tomu, co má Ru na sobě a to je… velmi příjemný pocit.
"Neboj, móda mi říká pane." Hlesne, aby bylo jasno, že mu ostudu nikde dělat nebude. Spíš bude nesnesitelný v opačném směru, až bude mít příležitost vzít si něco neformálního. S tím, jak nechodí ven, toho vlastně moc nemá. Trestuhodné! Tou dobou už je J u jeho poklopce. Skloní k jeho prstům oči a na jeho tváře se znovu vkrade červeň. Těší se na něj a nechce nic odkládat, ale prostě se stydí. Naprosto ho vyvede z míry, když ho J místo všeho popadne za boky a postaví. Hledí na něj zmateně do chvíle, než musí udělat krok dopředu a najednou před ním stojí jenom tak. Tedy skoro. Srdce se mu divoce rozbuší, oči má přikované k jeho tváři a vidí, že J se dívá o dost níž. Co se mu teď honí hlavou? Vlastní vzrušení Ru ovládat nedovede. Zachvěje se, když se jejich pohledy setkají, ale J možná vycítil jeho rozpaky a ubezpečil ho, že takhle se mu líbí mnohem víc. Kdyby ne, asi by Ru zažil nejtrapnější okamžik svého života a už nikdy se nesvlékl. Před nikým! Nechá se jím obejmout kolem pasu a chtěl by klesnout zpátky k němu, ale místo toho ho J začne trápit rovnou v klíně a ve stoje. Dlouze a rozechvěle vydechne a jeho ruce vystřelí k Jovým ramenům, aby se ho za ně pevně chytil, jinak snad upadne.
"Přece si nestěžuju." Na oko na něj zavrčí, ale slast se jeho tělem plazí až příliš rychle. Začíná mu to být vidět ve tváři, která se mění a uvolňuje a co chvíli má problém ovládnout víčka. Brzy je mnohem vláčnější a stoj je mnohem obtížnější. Klátí se dopředu a dozadu čím dál častěji a kdyby ho J nedržel, asi už by se roztekl jako zmrzlina.
"Hmm..." Vůbec se s ním o té nadrženosti nehádá a když J narazí na to, že je sám oblečený, až hrůza, pokusí se na něj alespoň podívat. Teď se nechce nechat ničím rozptylovat, chce, aby to dokončil. Překvapeně sykne a prudce se nadechne, když ucítí to kousnutí. Tohle mu ještě nikdy nikdo neudělal a on se doširoka otevřenýma očima podívá dolů na J. No tohle? Než ale stačí cokoliv říct, J ho plácne a pošle si ho proti dlani, až mu způsobí mžitky před očima. Hlasitě zasténá a nechá na chvíli klesnout hlavu dozadu mezi lopatky. J si s ním hraje a on ho nechává. Strašné!! Tohle mu bude muset nějak vrátit, ale dneska to asi nedokáže.
"Jestli jsi na drsnější praktiky, tak to jsi teda vedle!" Ozve se konečně.
"Rozmysli si je dobře, všechno ti vrátím!" +Vážně mu vyhrožuješ? Jemu?+ Potěšeně se nad svými myšlenkami usměje.
J
Protočí očima nad jeho hysterií s nátělníkem. Ru by si měl začít zvykat, že jestli bude chodit tak moc oblékaný, jeho trpělivost vezme za své. Nedokázal by ho hodiny svlékat a trpělivě se potýkat s každým knoflíkem. Na to většinou ani nemá čas. Nejradši by ho viděl bez jediného kousku a to se mu po chvíli skutečně podaří."Dám ti svůj." Vyřeší to úplně jednoduše, jenom je jedno, že domů pojede jen v kožené bundě. No a co? Jednu cestu přežije a jemu obecně zima nebývala vůbec. Kdyby měl spočítat noci, kdy byl venku, obhlížel své budoucí objekty, které měl zlikvidovat, tak mu na to týden stačit nebude. Ne vždycky venku bývalo teplo a když si vzpomene na své dětství, našel by tréninku mnohem víc. Ale to mu taky říkat nebude. Některé věci nevěděl vůbec nikdo, kromě Hakueie. Zatím to nemá v plánu měnit, není potřeba, aby Ru věděl cokoliv z jeho minulosti. Jsou to podle něj nepodstatné věci a on není z těch, kdo by nad tím přehnaně přemýšlel. Ostatně od toho je to minulost, co si pomůže, když se bude ohlížet? Samozřejmě si hned představí, jak by Ru vypadal v podvazcích a je mu vidět na očích, že by si to rozhodně užil.
"Hm, to nejmenší je, abych tě zahřál." Dá mu jasně najevo, že téhle představy se jen tak vzdát nehodlá. Minimálně jednou to nutně musí vidět a už se ani nepozastavuje nad faktem, že přemýšlím nad nějakým příště. Tohle očividně není záležitost jedné noci a začíná mu to pořádně docházet. Zavrtí nad ním hlavou, protože móda je to poslední, co by kdy řešil. Teď má úplně jiné věci na práci a dává si záležet, aby Rukiho připravil o slova. Není to tak těžké, stačí jen dostatek správných doteků a najednou je chvíli ticho. V duchu gratuluje kočce, že má svůj život ráda, vůbec neotravuje, jinak by ji asi zastřelil a to by plusové body rozhodně nezískal. Tím, že tu není, jí slíbí další pochoutky a dál se s ní nezaobírá. Po kousnutí a plácnutí ho spíš jen přidržuje za bok. Má pocit, že kdyby ho pustil, asi se mu složí k zemi a to nedovolí. Sice se tváří, že to tak není, ale poslední, co by chtěl je, aby si ublížil. Překvapeně k němu vzhlédne, když zase promluví a trvá to asi dvě vteřiny, než se upřímně rozesměje.
"Chystáš se spát s psychopatem, který slouží mafii." Připomene mu holý fakt. Ve všech jeho složkách je tohle označení na prvním místě a Ru má dost odvahy na to, aby mu podobným způsobem vyhrožoval? Pravda ale je, že na drsnější praktiky si nikdy nepotrpěl. Mít všechno pevně v rukách byla jedna věc, občas si rád plácl a klidně ho kousne ještě jednou, ale to je asi všechno. Krve měl ve svém životě dost na to, aby si jí užíval ještě v posteli a svazovat někoho nebo podobné pitomosti? Proč se připravovat o jakoukoli reakci, kterou způsobí? Tohle by jeho ego jen tak neskouslo.
"Už se nemůžu dočkat." Opáčí mu bez přemýšlení a konečně pustí jeho klín. Začne se potýkat se zapínáním svých kalhot. Jeho pohyby jsou rychlé, je znát, jak moc netrpělivý už je. Nikdy se tolik nezdržoval a teď už nehodlá čekat víc, než je nutné. Pásek zacinká, kalhoty už má v půli stehen, když si ho přitáhne obkročmo na svůj klín.
"Za chvíli mi to úplně všechno vrátíš, o to strach nemám." Rýpne si do něj, než si nasliněným prstem probojuje cestu do jeho nitra. Není to pomalé, ani příliš něžně, ale pořád se dost krotí. Nepočká na jeho další slova a klidně mu zacpe usu svým jazykem. Ještě chvíli a na ten zadek by mu asi vážně nasekal. Jakmile se udýchaně odtáhne, je uvnitř Rukiho dostatek prostoru, aby ho mohl vzít za boky a pozvednout.
"Co mi řekneš na tohle?" V očích se mu zlověstně blýskne a nechá ho pomalu dosedat na svou chloubu. První postupuje pomalu, ale je znát, že se přestává ovládat a je čím dál rychlejší. Když je uvnitř Rukiho úplně celý, opustí jeho rty první znatelnější povzdech. Svírá pevně jeho boky, drží je na svém klíně, aby si tento okamžik pořádně užil. Počká si, jestli se pokusí mluvit a když ano, pozvedne ho, aby s ním mohl pohnout proti sobě, tentokrát prudčeji.
"Co mi ještě vrátíš?" Provokuje ho dál.
"Jsem vážně zvědavý." Ušklíbne se pobaveně, ale to už se opírá zády o opěru a rozpohybuje Rukiho boky v pravidelném rytmu, které se s každým pohybem zrychluje.
Ruki
Prý dám ti svůj! To jako, že si z něj má postavit stan nebo co tím J přesně myslel? J na jeho úvahy o výhrůžkách samozřejmě hned zareaguje a Ruki se tím chvíli přebírá v hlavě. No ano, však on ví, co má ve své lékařské složce. Je to jeden z dokumentů, do kterého smí nahlížet, i když tam není ani zbla o jeho anamnéze, pouze profil. Není totiž soudní psycholog ani psychiatr, ale kdyby hodně chtěl, nejspíš by se k těm materiálům nějak dostal. Až doposud ho to ale nenapadlo a upřímně, rád by se o J dozvěděl od J a ze své vlastní zkušenosti, ne z toho, co si myslí někdo jiný… Už to stejně nijak nezachrání, spí se zločincem a vrahem a jeho svědomí dál spí. Ty přímočaré pohyby, když si J rozepíná kalhoty, nějak podivně přitahují jeho oči. Má trochu strach, když si uvědomí, že to je na něj, ale zároveň s ním lomcuje silné vzrušení, které se vynásobí, když ho znovu ucítí pod svými stehny a teď už kůže na kůži. "J..." Zašeptá jeho jméno, nebo spíš to jediné, co je z něj J ochotný prozradit, ale pak se jeho hlas zlomí v nové zasténání, protože J na nic nečeká a už zkoumá jeho tělo v těch nejtajnějších místech. Musí zarýt nehty do jeho ramenou a na pomstu zatím nemá ani pomyšlení. Nabádá sám sebe, aby na ni později určitě nezapomněl, ale něco mu říká, že mu tohle všechno J nejspíš vysouloží z hlavy. V prvních okamžicích si není jistý, jestli se mu to tak docela líbí a jestli to náhodou trochu moc nebolí, což se stihne projevit na jeho jemně se stahujícím obočí, ale pak už mu J vnutí i svoje rty a on díky nim na většinu toho, co se děje vzadu zapomene. Jak J nachází lepší místa, plazí se Rukiho tělem příjemné mrazení, které se mění v nesnesitelnou touhu po něm a čím dál tím víc chce uvnitř sebe něco jiného, než jsou jeho prsty. Jenom si představí tu pevnou hebkost a nejspíš velikost a rosí se mu čelo. Možná by se měl stydět, ale jeho mozku vládne obří nápis sex a další nestydatá slova s ním spojená a v tuto chvíli si nedovede představit, jak kdy bude dělat ještě něco jiného. Jovy ruce cítí snad všude najednou, jak jsou velké a jeho vlastní tělo drobné a nejspíš z toho vrní blahem, i když sám sebe vlastně neslyší. Soustředí se spíš na hlas J, který je výrazně vzácnější, ale je tu.
"Cože?" Vypadne z něj naprosto omámeně, když se ho J zeptá a na jeho zamlžených očích je znát, že už příliš nevnímá ani co mu říkal před tím, ani na co se J ptá teď. Jeho podvědomí ví, co se stane vzápětí, ale on sám už létá napůl ve hvězdách a legrační je, že mu na to stačí jenom Jova přítomnost a to hlavní se ještě ani neděje. Pak už ho ale skutečně ucítí, celý se propne v zádech a jeho hrdlo opustí nové zasténání, které v polovině ustane, jak mu hlas uvízne v krku. Z počátku je všechno v pořádku, ale pak s ním J netrpělivě pohne dolů a Ru má chvíli pocit, že se snad rozpůlí. Kdyby si nějak vládl, asi mu jednu střelí, jenže všechno nepříjemné se okamžitě přetaví v přesný opak. Chce se na něm konečně pohnout a rozletět podle svého, ale J mu to ještě nechce dovolit. Zdá se, že i tohle si chce J režírovat sám a v Rukim se zvedá vlastní netrpělivost a vzdor.
"Dej ze mě ty ruce dolů!" Trochu po něm vyjede, ale nechce, aby na něj přestal sahat a všeho nechali, chce se jen hýbat, jak sám chce. Nezůstane pozadu za tempem, které si J nastolil, to by zabil sám sebe, ale kdykoliv se ho pokusí kontrolovat a dirigovat, zase jeho ruce odežene a místo toho je navádí k vlastnímu klínu, kde budou mnohem užitečnější.
J
"Hm." Dostane ze sebe jen jako reakci na své jméno. Pro něj už nic jiného neexistuje, kromě Rukiho na jeho klíně. Myslel na něj celou dobu, kdy byl daleko od něj a teď ho má u sebe a ten pocit, že ho nechce jen tak pouštět se prohlubuje. Zavařil si dost tím, že sem vůbec chodil. Měl tušit, že to má své důvody, proč na něj nezapomněl a nenechal to plavat. S tím, co tu právě provádí, se ten pocit jen prohlubuje. Kam až to může zajít? Bylo to zvláštní nechat se unášet podobnými pocity, protože je dřív neznal. Záležitost jedné noci, možná by jich bylo i víc a stejně podobným myšlenkám nepropadal. Co se tady děje, je ale úplně něco jiného."Nic, vůbec nic." Odpoví mu, jak kdyby to nebyl on, kdo se na něco ptal. Odpověď už slyšet nechce, jediné, co nutně potřebuje, je Rukiho sténání. Nepřemýšlí nad ničím, jen se nechává unášet pocitem těsnosti jeho nitra. To samo o sobě mu stačí, aby si přestal vládnout. Drží ho proti sobě, aby si toho pocitu víc užil a nějak pozapomíná, že za tohle by Ru nemusel být úplně vděčný. Uměl být sobecký, ale nedělal to schválně, teď vůbec ne. Obočí mu vyběhne nahoru, když na něj vyjede a místo toho, aby mu to vrátil, se jen nepatřičně usměje. Tohle je něco pro něj a jeho povaha se mu líbí snad ještě víc. Nebojí se toho a to je dobře. Možná proto ho tolik dostal.
"Nedám, ani náhodou." Opáčí mu bez váhání a ještě chvíli ho drží proti sobě, aby ho potrápil. Nakonec to nevydrží ani on a začne si to užívat. Je pro něj těžké, nedělat dané pohyby podle sebe. Nakrčí obočí, jakmile se jeho ruce snaží odehnat. Bojuje s vlastní přirozeností a tím na co je zvyklý. Ru asi ani netuší, jak moc těžké to pro něj je.
"Ty máš mnohem víc odvahy, než jsem si myslel." Trápí ho svými slovy a u toho na vteřinu vypadá nebezpečně. Stačí jen další dosednutí, aby ho konečně pořádně pustil. Jeho hrdlo opustí tlumený povzdech, jednu ruku nechá na jeho boku, ale spíš ji tam má jen odloženou, než aby mu pomáhal nebo pokračoval ve vlastní dominanci. Druhou zamíří do jeho klína, který pevně sevře a pak už ji rozpohybuje ve stejném tempu, jakým ho Ru přivádí k šílenství. Pozoruje ho celou dobu, ani na vteřinu nepřivře víčka. Jen se trochu zakloní, aby se znovu opřel o opěru a užil si to. Ve chvíli, kdy začne pociťovat náznaky plížícího orgasmu, se narovná, pevně ho obejme paží a skolí na sedačku pod sebe. Tím jim dá několik vteřin navíc, když se uvnitř něj nepohne. Nalehne na něj, i když většinu své váhy drží na svých dlaních. Zapírá se o opěru a područku, paže ohnuté v lokti, aby mu byl blíž. Nabíhají na nich svaly, jak moc se musí zapírat, aby se udržel. Tohle je trénink přesně pro něj. Své boky rozpohybuje znovu proti němu, svou vlastní kůží se otírá o jeho klín. Malinko slepené prameny mu padají do tváře, ale zastavit už se nehodlá. Jediné, na co má smyls čekat, je Rukiho vrchol a v tu chvíli se do slastného pekla odešle sám. Tělo se napne a vzápětí povolí. Předloktími se zapře vedle jeho hlavy a nechá tvář klesnout vedle jeho a tam zmizí v pramenech.
"Ru-chan." Vydechne jeho jméno chraplavějším hlasem.
"Kolik máš času, než budeš muset do práce?" Zeptá se udýchaným, ale pobaveným hlasem a zlověstně se pousměje. Možná je dobře, že to teď nemůže vidět, asi by ho vyděsil. Spíš vyděsí sám sebe tím, že by si ho nejradši sbalil do kapsy a odvezl s sebou. Tím by ale zavařil oběma na všech frontách. A je to tady zase. Ta část pocitů, která se objevila, když Ru sedal do taxíku před klubem. Pomalu se pozvedne, aby mu viděl do tváře.
"Už jsem přišel na to, proč tu máš gauč." Neodpustí si rýpnutí a zatím se nemá k tomu, aby se zvedal.
Ruki
Na okamžik se pozastaví nad jeho slovy jen aby se mu krátce podíval do tváře, než si ho zase vezme touha a slast a nechá hlavu klesnout mezi lopatky. Ano, on ví, psychopati se neprovokují, jenže on na to ustavičně zapomíná. Nejspíš se naprosto zbláznil, když mu věří, že by mu nikdy neublížil. "Většina psychopatů je prudce inteligentních a umí si oběť omotat kolem prstu tak, aby nic nepoznala. Myslím, že se ti to podařilo." Řekne mu upřímně. Jestli umře, alespoň nebude mít strach, dokud na to přímo nedojde.
"Je to jako když hladíš kůzlátko těsně před tím, než mu podřízneš hrdlo, víš?" Mele tady pěkné pitomosti, copak mu chce dát návod? Později mu to opravdu dojde, určitě ano… Ne, spíš ne, jinak by na něj v sobotu tak strašně moc nečekal. J mu ale splní všechna přání, když ho propustí ze sevření a dopřeje mu pohyby v klíně. Jsou stejně prudké a rychlé jako tohle všechno, ale oba si to teď přejí takhle. Ten okamžik, když ho J obejmul a jako nic položil pod sebe byl něco, co si bude Ruki ještě dlouho pamatovat a nejspíš se mu o tom bude zdát. Bylo to tak nečekané, dobyvačné a mužné… Hrozně se mu to líbilo a na zádech pod ním se mu líbí ještě víc. Cítí váhu jeho těla, to jak ho hřeje i fakt, že se nemůže tak moc hýbat a naprosto ho to dostává do kolen. Rukama hladí jeho napínající se svaly na pažích i všude tam, kam jimi dosáhne. Pak si vzpomene, že má snadno dostupný i jeho zadek a okamžitě tam dlaněmi zamíří, aby ho mohl mnout mezi prsty a jemně posílat proti sobě. Omráčeně sleduje jeho slastí pohlcenou tvář, intenzivně vnímá tření jejich těl o sebe a užívá si každý dotek a pohlazení, které mu může dát. Nikdy by si nepředstavoval, že bude mít takového milence. Hrozně mu to plete hlavu. Zamilovanost do takové osoby by mohla ohrozit jeho práci i jeho život, kdyby si přestal dávat pozor a myslel jen na něj, ale do téhle pasti osudu už asi padl. Nechává se lapit jeho černýma očima i mokrými prameny vlasů jako muška do pavoučí sítě a vinou toho všeho na něj přijde vyvrcholení nečekaně a s intenzivní silou. Propne se v zádech proti němu, sevře ho ve svém nitru a cítí, jak ho naplňuje horká tekutina, která není jeho. Hlas J v podobné chvíli je něco, co s ním lomcuje stejně jako vlny uvolnění a štěstí a on si uvědomí, že stehny svírá jeho boky tak pevně, až z toho má skoro křeč. I nehty má zaťaté do jeho ramen a pomalu se přinutí prsty povolit, jinak si je snad zlomí. Omámeně se podívá do jeho očí, když uslyší svoje jméno a usměje se na tu jeho otázku.
"Začínám brzy ráno, ale nikdo sem obvykle nepřijde dřív jak v osm." Řekne mu. V kolik J přišel? Ve tři? Ve čtyři? Měli určitě ještě alespoň tři hodiny času. Na poznámku o gauči se tiše rozesměje, ale pak ve vedlejší místnosti něco podivně zapraská. Hned na to se ozve zvuk, jako by ze stolu popadaly papíry. Ruki strne a vytřeští oči na J. Nejspíš je to jenom kočka.
"Počkej, radši se podívám." Hlesne tiše, kdyby to tak nebylo. Mohl to být třeba Hyde nebo někdo takový, jestli má noční a J by tady určitě neměl vidět. Točí se mu hlava, když vstává. Hodí na sebe kalhoty, zbytek těla zabalí do pláště a opatrně vyjde ze dveří. Krve by se v něm nedořezal, když to není kočka, na koho hledí. U jeho pracovního stolu stojí vysoká postava, zahalená v černé jako ninja a horečně něco hledá v jeho papírech, které omylem shodila. Ohlédne se po něm, ve vzduchu se zaleskne cosi stříbrného, nejspíš drát a Ruki honem uskočí dozadu.
"J!" Křikne!
"J!" Stačí zopakovat jeho jméno, než je útočník u něj. Instinktivně drátu nastaví ruce a pořeže se o něj, ale na krku ho nemá. Ani ve snu by ho nenapadlo, že je to zabiják, který jde po Aquim s Ju-kenem a doufá, že v jeho složkách něco najde. Byl sem nejsnazší přístup, přesně tak, jak mu J vyčítal. Byla to Rukiho chyba, ale on o zabijákovi nic nevěděl, stejně jako nevěděl, jak blízko je teď hledaným, protože ti byli u Hakueie a J zase tady.
Žádné komentáře:
Okomentovat