Ruki x J - Mám ti dát návod, jak svlékat tělo? - část 1.

(márnice)

J

J zvládl ještě ten večer, kdy se rozloučili s Rukim, udělat jednu prácičku pro Hakueie. Domů ale nevrátil. Pár dní byl u něj v domě, kde často býval víc, než u sebe. Jedna partička jim v clubu dělala trochu bordel, tak jim dal jasně najevo, že tohle dělat nebudou. Zatím to vypadá, že se nic z jeho slov a několika dobrých rad nedělají. Kazí jim kšefty a to se nedělá. Haku dával jen jedno varování a pak…Si mohl dělat, co chtěl a to měl nejradši. Během posledního týdne je pozoroval, aby zjistil, kde si nejlépe odchytí, ideálně všechny tři. V mezičase se snažil odchytit úplně jinou osobu. Pozoroval ho při práci na ulici, pozoroval ho při odchodu domů. Ru…Ne, nedokázal na něj přestat myslet a přesto se v sobotu neukázal. Byl před jeho domem, spíš opřený o roh kousek dál, aby ho nebylo vidět. Ještě se na místě rozmýšlel, jestli u něj zazvonit nebo ne. Neudělal to. Ne, že by nechtěl, ale to, co si pomyslel, když se loučili, v něm hlodalo dál. Kdyby je spolu kdokoliv viděl, Ru by mohl přijít o hodně. Snad poprvé v životě to J není jedno. Teď už ví, jak moc se na to nadřel a…Otočí se na patě a zmizí ve temnější uličce. Na druhém konci ho čeká jeho černá kráska. Tu si jedinou může nechat, jí se totiž nic stát nemůže. O dva dny později se znovu objeví před clubem, vejde dovnitř a tváří se, že si jde popít a užít tamních holek. Svou pozornost ale upírá na muže opodál, kteří už zase neví, jak se v klubu, který patří Hakueovi chovat. Snaží se prodat své zboží a své holky a to je rozhodně přes čáru. On sám sedí u baru až do zavíračky, než se muži rozhodnou opustit podnik. To je chvíle, kdy se zvedá i on sám. Ví, přesně kudy půjdou. Nespozorují ho ani jeden, je vidět, že slaví svůj dnešní výdělek. +Dlouho vám nevydrží.+ Vysměje se všem třem v duchu a trochu jim nadejde, aby se objevil na konci uličky před nimi.

"Haku varuje jen jednou, ale to jsem vám říkal. Asi jste špatně slyšeli. Nevadí, už neuslyšíte vůbec nic." Vysměje se jim s trochu šíleným podtónem. Má tu nastražených pár svých hraček, takže když s muži sahají po zbrani, on mačká tlačítko a zdi vedle nich se s hlasitou ránou rozletí do všech stran. Některé části je trefí, některé dopadnou na zem. Ne, nezabil je, ale odzbrojil bez problémů. To potřeboval, aby se k nim mohl přiblížit a užít si zbytek. Koutky mu povyskočí, ale radost mu dlouho nevydrží. Na druhém konci se objeví další muž, který pozvedne zbraň. Nemíří na J ale na ty muže. Ozvou se tři výstřely, které je umlčí navždy. J zareaguje okamžitě a zaběhne za roh, aby se vyhnul další. Měl pravdu, jedna kulka odštípne kus zdi rohu, za kterým zmizel.

"Co to je za parchanta?" Zanadává si, vyhlédne a vidí neznámého, jak něco hledá. Jakmile zaslechne majáčky, je muž pryč a J musí taky zmizet. Vytratí se jako pára nad hrncem. Haku samozřejmě není nadšený a J měl čekat, že bude chtít vědět, kdo to byl a proč to udělal. J si to samozřejmě pěkně vyžere a je to on, kdo je poslán na druhý den večer k Rukimu, aby zjistil ráži a taky cokoliv, co by dotyčný zrovna po těchto grázlících mohl chtít. No skvěle. Upřímně je rád, že ho uvidí a zároveň…Cítí se zvláštně, ten pocit nezná. Možná provinile? Ne, on nikdy. Jsou asi tři ráno, kdy na motorce dorazí k budově. Odstaví ji na stojan, než vykročí ke dveřím a bez okolků je zkusí otevřít. Jde to. Nezaváhá a projde chodbou, až ke stolům, o kterých přemýšlel, že si na nich ustele. Všude už je uklizeno, ale Ru tu pořád někde bude. Tiše se proplíží, až k jeho kanceláři, drcne do dveří a najde ho spát na stole.

"Tobě by měli ten workoholismus zakázat." Prohodí si tiše pro sebe, než nad ním protočí očima. Z pozorování ho vytrhne kočka, která na něj první zapraská.

"Mlč nebo ti nic nedám." Varuje ji tiše, ale pak z bundy vytáhne kapsičku s tuňákem a naplní jí misku.

"A už ticho." Nařídí jí. Žádné prsknutí už nepřijde. Přemýšlí, co s Rukim. Nadrzo dojde k dalším dveřím a nahlédne za ně. Je tam malý gaučík, že by tu spával často? Vrátí se zpátky k Rukimu a zkusí ho opatrně narovnat, poodsunout na židli a vzít do náruče. Přece ho nenechá spát na stole, rozhodně by byl protivný a on potřebuje informace. Jasně, že to dělá jen proto. Je rád, že má natrénováno a nedělá mu velký problém si ho v náruči srovnat. Je zvědavý, jestli se probere nebo vůbec. Měl by, J tu nesmí zůstat do rána, to by byl dost problém. Stejně se mu nechce ho budit, dokud vyloženě nebude muset. Asi si zajede pro pivo, dá si ho vychladit, možná si ustele na stolech o dvě místnosti dál a prostě počká. Haku by se asi smíchy potrhal, jak moc najednou dokáže být trpělivý.

Ruki

Druhý den ráno se setkání s J jevilo jako zázrak. Jako něco, co se vlastně nikdy nestalo. Přesto si Ruki pamatoval každý okamžik v ringu a všechny pocity, které měl, když se ho dotkly Jovy rty. Těch několik málo dní do soboty ho už neviděl. Pracoval trochu jako ve snách, ale pořád stejně výkonně a mnohdy se zapomínal s kočkou, která k němu na patologii přišla. Zatím ji nechával spávat tam, ale čím dál tím víc byl odhodlaný si ji vzít domů Vždycky chtěl spíš psa, ale co mohl dělat? Byla sama pokaždé, když odešel z práce a jemu jí začínalo být prostě líto. V sobotu byl od rána opravdu nervózní. J mu doslova řekl, že si ho najde a tak má být nachystaný, ale neřekl v kolik hodin, kde přesně nebo kam by měli jít. Přesto ho ani na okamžik nenapadlo, že by se nakonec neukázal. Logickou dedukcí si dal dohromady, že bude spíš noční tvor, aby ji vzápětí na to zase vyvrátil tím, že mu třeba bude chtít udělat radost a tak přijde ve dne. Vážně byl od rána oblečený, dokonce trochu nalíčený a v tašce v předsíni čekaly zabaleny všechny nezbytnosti kromě telefonu. Okolo oběda byl ještě náramně v klidu, i když co chvíli sledoval hodiny. Zvládal u toho ale dobře pracovat. Odpoledne jeho nervozita sílila, protože měl ten neodbytný pocit, že už se to stane každou chvíli. Okolo půlnoci mu začalo docházet, že J prostě nepřijde. Sobota se zvolna přehoupla v neděli a Ruki tak strávil jeden ze svých mála volných dní sezením v obýváku, kouřením a pitím a jistou depresí nad tím, že to všechno byla jakási hříčka jednoho maniaka, které na okamžik doopravdy uvěřil. V pondělí se život vrátil do starých kolejí, ale stejně mu na patře zůstávala pachuť jakéhosi zklamání. A nad čím vlastně? Byl to on, kdo nakonec J odmítnul, když spolu měli odjet hned ten první večer. Kvůli práci, kvůli tomu, kdo oba jsou… Bylo to proto? Nebo by se to stalo tak jako tak a Ru udělal dobře, protože by se pak cítil jenom použitě? Na to už odpověď nejspíš nikdy nedostane. A tak si nasadí zpět svou netečnou masku někoho, koho osobní život vůbec nezajímá a ponoří se zpět do starých kolejí. Tedy skoro, protože v ulicích se začnou dít divné věci. I k němu se dostalo, že Aqui zmizel. Ten Aqui okolo kterého se teď všechno točilo. Hyde se zatím neukázal a po Ju-kenovi se prý doslova slehla zem. Nebyl po smrti. Nahoře v budově po něm vyhlásili pátrání jako po zločinci. To byl nejspíš důvod, proč teď Hyde neměl na Rukiho čas. Ruki to nechápal. Ju pracoval u policie celé roky a byl jedním z nejlepších a nejoddanějších. Nevěděl přesně, co se přihodilo, prý utajení a tak podobně, ale dost to souviselo s tím Aquiho zmizením. Co Aqui věděl, co Ju-kena přinutilo opustit jejich řady a vydat se na dráhu psance a zločince? Rukimu se nechtělo věřit, že by začal jen tak kopat za druhý tým. Tak proč šéf protidrogového zuřil, jako kdyby se stalo to nejhorší na světě? Proč to vypadalo, že najednou Ju-kena nenávidí každou svou buňkou a štve proti němu všechny kolem sebe? Proč tolik naléhal na Takeshiho, aby poslal všechny svoje chlapy v jeho stopách na místo, aby plnili svou práci na vraždách? Bylo to… prostě zvláštní. Nad tím vším přemýšlel ve své kanceláři, než prachobyčejně usnul s čelem opřeným o složené dlaně. To by se mu nikdy nemělo stát, pokud byly dveře otevřené, ale stalo se. To, že není sám, ho vůbec neprobudí. Dokonce ani to, že se ho někdo dotýká. Probere ho až pohyb jeho těla ve vzduchu v okamžiku, kdy už je u J v náručí. Pootevře oči, uvědomí si, že je ho někdo drží a hrozně se lekne, ale to už ho J pokládá na gaučík. Rozlepí unavené oči a zaostří do tváře nad sebou. Pozná ho okamžitě a to částečně uklidní jeho mysl a namluví jí, že je všechno v pořádku a on se leká zbytečně. I kdyby byl skutečný nebo jenom sen, je to přece J… No právě!!! Propleskne ho jeho vědomí, on sebou prudce trhne, otevře oči dokořán a vystřelí do sedu. 

"Co tady děláš?!" Vyhrkne a hrábne prsty po brýlích na nose, aby si je upravil, ale místo toho si je málem srazí. Chce je chytit, ale má co dělat, aby mu nepřepadl rovnou do klína. Dočista ho vykolejil. Tím spíš, jak moc na něj v sobotu čekal. 

"To budeš dělat už napořád?" Myslí tím ta noční přepadení, která tady začínají být na denním pořádku. Tématu soboty se záměrně vyhýbá. Nechce, aby na něm bylo poznat, jak moc si na to myslel.

J

Kočka mu dá pokoj a spojeně si vychutnává dobrůtku, kterou jí přinesl. Kde se to v něm bere, to vůbec netuší, jen měl nutkání tohle udělat. Ostatně, vždycky si dělal to, co chtěl, tak proč by to mělo být tentokrát jinak? Jen je to trochu mimo jeho obvyklé vzorce chování. To bylo ale i pravidelné pozorování Rukiho. Tedy v době, kdy neměl žádnou jinou práci. Bylo to méně často, než by si přál, ale to by asi taky nahlas nepřiznal. Zatím si obstojně tvrdí, že je tu jen z nudy a s Rukim byla přece zábava. Měl by mu vynadat hned, jak se probudí. Sice byl v policejní budově, ale to přece neznamená, že se mu to stát nemůže. Kdokoliv by se mohl bát, že na něj něco vyšťourá a teď byla dobrá příležitost to s ním celé skončit. Ano, J většinou viděl ty nejhorší možné varianty a počítal s nimi dopředu. Vždycky se přece najde někdo, kdo vás chce oddělat, i když pro ostatní neznamenáte vůbec nic. Stačí jen malá informace, která by někomu mohla uškodit a dojde na černou listinu. Ru na ní podle něj bude už nějakou chvíli, jen ještě neví u koho. To si taky zjistí. Na pivo ani nedojde, protože se začne v jeho náruči ošívat. Mimoděk mu to vyžene koutky nahoru. První jen pozoruje, jak spokojeně vypadá a pak dojde na uvědomění, kdo nad ním stojí. Zatváří se pobaveně, dokonce se i krátce zasměje.

"S takovou brzo skončíš na svém vlastním stole." Prohodí místo pozdravu, aniž by to vypadalo, že by se chtěl za něco omlouvat, třeba za to, že v domluvenou sobotu nepřišel. Měl samozřejmě hodně práce se svou vlastní hlavou, tedy práce pro Hakueie, tak to bylo! Neplést, hlavně ne nahlas. Ru do něj málem nabourá, když se prudce posadí. Pozoruje ho, jak chytá brýle a když mu málem spadne do klína, automaticky ho chytí za paže, aby si náhodou neublížil. Tedy, aby se po něm náhodou neválel samozřejmě.

"Myslím, že v tvém případě by byly lepší čočky, nikdo ti je brát nebude a s tvou šikovností je možná ani neztratíš." Trochu narazí na jejich poslední setkání, jak se o obroučky tahali.

"Přišel jsem se podívat, jestli sis do mrazáku konečně pořídil pivo, dneska nemám náladu na větší společnost." Odpoví mu úplně jinak, než by se asi dalo čekat. Je to pro něj dost typické. Přistihne se, že si ho prohlíží, jak kdyby hledal nějakou známku, že se mu nevede dobře. Ta starost není až tak patrná pro někoho, kdo ho nezná, ale je tam. Trochu pokrčí rameny, jakmile dojde na otázku.

"Já nevím, mám to dělat pořád? Baví tě to?" Neodpustí si další popíchnutí a rozesměje se znovu.

"Měl jsem práci." Narazí na sobotu, kdy nepřišel. Lže, nechce mu přiznat pravdu a zároveň nechce, aby si myslel, že mu to bylo úplně jedno. To by totiž taky nebyla pravda. Sáhne po obroučkách, aby mu je pomalu nasadil na oči. Pozoruje své gesto dost zaujatě a pak přeostří na kočku, která se mu otře o nohu. Vypadá spokojeně, rozhodně víc, než Ruki. Uvnitř sebe se necítí zrovna jistě, pořád netuší, co tu vlastně dělá. Podívá se krátce na hodiny a pak zase pomalu na Rukiho.

"Chceš hodit domů?" Nabídne mu.

"Vyhodím tě o blok dál, aby nás nikdo neviděl." Nabídne mu vzápětí, přece ví, proč ho odmítl minule.

"Naposledy jsem dostal vynadáno, že budeš mít kruhy pod očima. Teď tě tu najdu spát na stole. Nebylo to trochu zbytečné?" Pozvedne pravé obočí a konečně se na něj zase podívá. Nedokáže pochopit, jak to Ru dělá, ale hrozně s ním cvičí. Nejradši by zopakoval nějaké chvilky z jejich společného večera v baru. Jenže je to snad poprvé v životě, kdy na to nemá odvahu. Nebo má? Prskal by moc, kdyby to zkusil? A nad čím to vůbec přemýšlí? Proč to prostě neudělá jako vždycky? Bylo to pro něj složité, nebylo to nic, co by si mohl vzít díky tomu, co umí nebo násilím. Nechce to dělat násilím. Zvedne se z gauče a chce obhlédnout jeho mrazáky, aby ti pivo přece jen našel. Spíš trochu utéct, aby zjistil, co se to s ním krucinál děje. Místo toho se ohlédne na Rukiho a pak udělá krok zpátky. Zapře se dlaněmi o opěradlo a podívá se mu zblízka do očí.

"Jsi ze mě nervózní?" Neodpustí si rýpnutí, místo toho, aby řekl, co se mu prohání hlavou. Nakloní se ještě trochu blíž a udělá to, co dělá celý život. Prostě to co chce a co ho první napadlo. Políbí ho se svou typickou dravostí a čím víc prolnutí stihne, tím míň se mu chce odtahovat. I kdyby měl dostat facku nebo pěstí, stejně by to zkusil znovu.

Ruki

"Proč bych měl?" Zamumlá ještě napůl rozespale a konečně se spořádaně posadí. 

"Potřebujete mě úplně všichni. Policie i vy z ulice. Každou chvíli chce někdo nějakou službičku, kdo by ohrožoval koronera? Já ty případy nevyřeším..." Možná je to lehkovážné, ale mafie mu nikdy nevyhrožovala. Jako kdyby ho z nějakého důvodu ctili nebo co. Možná proto, že byl havranem smrti a ten jim byl všem hodně blízký. Někteří kluci ho zdravili jako tátu nebo bráchu a to si byl jistý, že s nimi nikdy ani nemluvil. Na ty čočky nic neřekne. Občas je nosil, ale nebyly mu zase tolik příjemné. Takhle v noci nebo když byl hodně unavený ho pálily v očích a on se potřeboval soustředit, ne si protírat suché spojivky. Pravdou bylo, že čočky vám většinou nespadly do otevřené dutiny břišní, ale to se mu stalo jednom jednou! To prohlášení o pivu a společnosti ho dokonale zaskočí a vzápětí na to taky namíchne. Jo tak on nemá náladu? 

"Nech toho J, někteří z nás musí hodně pracovat." Odsekne podrážděně, odvrátí se od něj a chce vstát. Na jeho klukovské hrátky měl náladu jenom jednou, ale znovu mu už pomyšlení dělat nebude. 

"Nebaví..." Odsekne podruhé a má pocit, že ho praští. To už je na nohách. Teprve, když dojde na práci v jakési parodii na Jovu omluvu, zastaví se a podívá se na něj dolů. To mohla a nemusela být pravda. 

"Mohl jsi mi dát nějak vědět. Měl jsi práci několik dní v kuse tak, že jsi zapomněl, jak funguje civilizace? Holuby Hakuei nemá?" Prská dál. J dělá, že nic z toho neslyší, protože mu nabídne odvoz domů. Ruki se jako na povel taky podívá na hodiny a uvědomí si, že za chvíli může jít zase do práce. 

"To už snad dneska nemá ani cenu." Vzdá to s povzdechem. Měl by ho s tím návrhem poslat do háje, ale buď je příliš unavený nebo ho má příliš pod kůží, když mu už odpouští. Zatváří se malinko přistiženě, když mu J připomene ty kruhy pod očima. 

"Nemůžeš mě hodit domů, protože jsi tady na tom peklostroji, na který si nesednu. Kromě toho potřebuju hodit i s kočkou." Poukáže ke svým nohám, kde už se prochází spokojená kočka. Netuší, že má plné břicho. Zase si sedne a chce se sehnout pro kočku, jenže v tu chvíli vstane J a vypadá to, že chce někam jít. Ruki k němu zaskočeně zvedne oči a v příští vteřině je už přikovaný mezi jeho pažemi. Sám se vtiskává zády do opěry gauče. 

"Nejsem, proč bych…?" Víc toho nestihne, protože J mu zacpe pusu svým jazykem a je to takový útok, že je Ruki rád, že sedí, jinak by se odporoučel rovnou k zemi. Nikdy by si nepomyslel, že s ním něco tak zamává. V jedné vteřině se mu připomene celé jejich poslední setkání v baru, loučení u auta, sobotní čekání, fakt, jak dlouho je sám a jak jeho tělo volá po náklonnosti někoho, kdo se mu krucinál zase jednou líbí. Už tak dlouho se mu někdo nelíbil a teď jsou tady sami a líbají se… Jsou sice v márnici, ale od kdy tohle Rukiho zajímá. Od kdy to zajímá magory s šíleným dětstvím, poruchou citlivosti a absencí jakýchkoliv emocí, kromě… ani se neodvažuje doufat v to, co by mohl J cítit teď, ale místo, aby ho kopl mezi nohy, vnímá vlastní dlaně jak sevřou jeho boky. Jemně, ale přesto pevně. Cítí pod nimi kožený pásek a linii džín, možná, že kdyby hledal dál, nahmatal by i zbraň, nůž nebo dokonce pistoli… Místo aby dostal strach, pocítí sílící vzrušení. 

"J..." Stačí zašeptat do jeho rtů, zatímco kočka s mňoukáním odběhne pryč.

J

Už už by měl na jazyku několik odpovědí, ale Ru to celé zabije, když zmíní Hakueie a zprávu, kterou mu mohl dát. Samozřejmě, že mohl. Má jeho číslo, které si zjistil, už dávno ví, kde bydlí a několikrát se potloukal kolem jeho domu. Nebylo nic snazšího, než mu napsat vzkaz a hodit ho do schránky anebo napsat zprávu. Ale co by tam bylo? Promiň, nemám na to odvahu? To by se mu pěkně vysmál. To, co jsi minule řekl, je pravda, nemá to cenu. Ne, tím by přiznal, že má z něčeho respekt. Samozřejmě, že ho má ale tváří se, že je to tak maximálně z jeho šéfa a nic jiného mu vrásky nedělá. Vyřeší to zatím jen nakrčením obočí a nic na to neřekne. Najednou nemá potřebnou výmluvu a pravda, ta by jeho ego dost bolela.

"Minule sis na jízdu nakonec nestěžoval." Zareaguje na něco, na co má odpověď.

"Kočka může jít do batohu." Vyřeší i tuhle rovnici bez mrknutí oka. Klidně ji tam nacpe a ať ho zkusí poškrábat potvora jedna. Upřímně čeká, že za svůj útok vyfasuje minimálně facku. Asi by se od něj klidně nechal zmlátit, protože by byl Ru v právu. Podvědomě se J vyděsí znova, když si uvědomí, nad čím to přemýšlí. Odkdy si podobné věci myslí? Není snad on sám vždycky v právu? Copak řešil někdy nějaké sliby, které dal. Řešil, ale úplně jiného charakteru. +Kam jsi to vlezl?+ Zeptá se sám sebe a pak už to pustí z hlavy úplně. Nechává se unášet polibky, které mu věnuje. Dává jim víc a víc dravosti, jak si ho bere touha. Dělo se to i minule, ale teď…Po té době, co se neviděli, je to snad ještě horší. Všechny pochybnosti a myšlenky na to, že sem neměl chodit, jsou dávno pryč. Ru vymaže všechno, co si usmyslel za ty dny, kde se neviděli několika prolnutími. Ne, nedostal ho z hlavy ani trochu, právě naopak, usadil se mu tam nadobro a ven ho nikdo nedostane. +Tohle bude pěknej průser.+ Kdyby nebyl přitisknutý na Rukiho rty, asi se trochu šíleně rozesměje. Místo toho přenese váhu na pravou ruku, levou ho vezme za bok, aby ho donutil trochu se narovnat v bedrech a mohl ho paží obejmout. Je tak drobný, že nemá problém ho přitáhnout do stoje k sobě, aniž by ho přestal líbat. Vymění si s ním místo, usadí se na pohovku a stáhne ho pomalu k sobě na klín. 

"Kruci." Vydoluje ze sebe, když se musí odtrhnout. S krátkým povzdechem se trochu nakloní dopředu a odepne z něj pouzdro se zbraní. Nosil ji, ale spíš si poradil bez ní. Je zajištěná, takže ji jen ledabyle odhodí na druhou stranu gauče, aniž by si ji dál všímal. Místo toho vezme Rukiho za boky a trhne jím proti sobě.

"Když teda nespěcháš domů…" Vezme si z toho to, co se mu hodí a u toho se ušklíbne, protože tuší, co přijde za reakci. Jednou dlaní mu jede do vlasů a sevře pevně jeho prameny, než ho tlakem nutí víc se přiblížit. Sám se opírá a je od něj dost daleko.

"Co s ušetřeným časem?" V očích se mu zablýskne a místo toho, aby si ho dál přitahoval k sobě, se narovná a znovu ho políbí s trochu zmučeným zamručením. Od té doby co ho potkal, se na nikoho jiného ani nepodíval, což bylo samo o sobě dost divné a to byl i v baru. Ke štěstí jeho tělesné schránky, se situace z minula neopakovala. Nějak ani neměl náladu se s někým popíchnout, aby tam šel cíleně.

"Ru-chan." Povzdechne si do jeho rtů a už se zase mračí, asi kvůli tomu jak to zní. Podívá se mu do očí se zvláštním výrazem v očích. Tak nějak má tušení, že Ru zareaguje úplně jinak, když to vysloví, ale stejně…

"Chtěl jsem přijít." Vypadne z něj, i když nečeká pochopení.

"Nakrmil jsem ti kočku. Malíčky." Pozvedne pravý koutek ve frajerském pousmání, než se znovu přitiskne na jeho rty. Třeba bude mít dost štěstí a nedostane se mu spíš kousnutí, i když trocha krve…V márnici…Jsou divní oba dva.

Ruki

Trvá to jen chvíli, než ucítí Jovu ruku pod svým pasem a najednou ho zvedá jako by nevážil ani jako peříčko a mění sis ním místo. Nepřestávají se líbat, Ruki je doslova omámený jeho silou a tím, co s ním provádí, hrozně se mu to líbí. Cítí, jak v J roste plamen, který bude brzy šlehat do výšky několika stop a nechce to zastavit. Tolik na něj čekal a uvědomuje si to až teď. Když se na něm obkročmo usadí, cítí pod stehny jeho pevnou postavu a svaly. Tím, jak je malý a štíhlý a J naopak dobře stavěný, musí dát nohy dost od sebe, až se mu kalhoty napnout, ale tím víc se mu to s ním líbí. J se asi o něco opře, když tak zanadává a Ruki na chvíli zadoufá, že to není kočka, protože si ani nevšiml, že odsud odběhla, ale pak následuje očima odhozenou zbraň. Po zádech mu přejede drobné mrazení. Jeho myšlenky nebyly vůbec daleko od pravdy. Je to výhrůžně vypadající kousek, dost velký, ale pak už vrátí pohled k J a pousměje se jeho slovům. 

"To bys koukal, kdybych ti teď řekl, že jedeme… Udělal bys mi doprovod před dveře a pak jel spát domů jako hodný chlapec." Pohladí ho oběma dlaněmi po spáncích, než mu vzápětí prsty vjede do vlasů a sevře je mezi nimi. J mu to vzápětí oplatí a rovnou si ho za ně začne tahat blíž k sobě. Rukimu se to nelíbí, zamračí se na něj a chce pohodit hlavou, ale J drží pevně a docela to zabolí. Nestačí mu odpovědět, protože J se narovná pro další hladový polibek a jak se srazí, Rukimu sjedou brýle na obličeji stranou. Hmátne po nich dlaní a raději je dá někam vedle sebe. 

"Dej je na stolek k té pistoli. Ty bys je zalehl a já pak nic nevidím!" Kárá ho a jasně tou větou dává najevo, s čím vlastně počítá, aniž by si to nějak výrazně uvědomoval. Zarazí se, když si uvědomí, co přesně mu J říká. Pravý důvod toho, proč je tady. Oplácí mu dlouhý pohled do očí se zaskočeně pootevřenými rty a pak jeho oči začnou proti všem pravidlům hřát. Usměje se na něj. 

"No jó, toho máte u vás doma přebytek, co? Pořád nějaké…jsou to zlobiví chlapci..." Chytne se jeho vtipu, ale jak by nemohl? Jsou kruci v márnici! Chystají se souložit s desítkami mrtvol za stěnou a s jednou možná i na stole. 

"Já jí žádné zbytky dát nemůžu, všechno se musí zálohovat do formaldehydu, znáš to." Pokrčí rameny. Možná jsou si vážně souzení. Možná má J ve složce, že je nebezpečný sociopat, ale možná, že Ru to tam nemá jenom kvůli své profesi, díky které to některým přijde ještě normální. Jenže musí takhle vtipkovat, aby se neuchlastal už takhle mladý. Podobná práce se na jednom prostě podepíše. Protáhne ruce okolo jeho krku a přitiskne se k němu celou horní polovinou těla. Doslova se ztratí v jeho náručí a moc se mu tam líbí. Měl docela velkou představivost o tom, jaké by to s ním mohlo být, ale skutečnost byla ohromující. 

"Mám ti dát návod, jak svlékat tělo? Nebo proč ti to tak trvá?" Zase mu udýchaně vynadá. 

"Nejdřív začneš tím bílým pláštěm. Do kanclu se převlékám, ale tobě by to stejně asi nevadilo..." Ujistí ho, že na něm není nic nepatřičného a pomůže mu se stahováním těsných dlouhých rukávů. Pod tím je toho ještě pořád dost. Ru byl vždycky netykavka a stydlivka. 

"Je tady zima." Obhajuje svetřík na košili a tílko pod ní. Tváří se u toho, jako by takhle chodili úplně všichni. 

"Pod kalhotami punčocháče nemám, neboj, ale když si představím, jak se je pokoušíš svlékat..." Nepatřičně vyprskne do dlaně a úspěšně jim tak kazí romanticky nadrženou atmosféru. Sám si představuje ty dětské, béžové, co se nosí v zimě. Už to asi ani neprodávají…