Hromadné - Neměl bys to dělat. - část 2.

(policejní stanice)

Uruha, Inoran, Tetsuya

Inoran hledí na Uruhu dost podobně a přemítá v podstatě nad tím samým. Z druhé strany zná ho, přece jen ví, jak má rád pozornost a pokud na něj dotyčný nezapomněl celých jedenáct let…Nebude nad tím dál přemítat, teď je důležité, jestli jim pomůže nebo ne. Jestli byl nejlepší, měl by Ino mlčet a nechat si pomoct, i když to není snadné. Musí pozvednout koutky, když vidí, jak se Sena culí, ale dlouho mu to nevydrží. Pozoruje ještě chvíli odcházejícího Uruhu, než na něj Sena promluví a už má jeho plnou pozornost. Odsune své vlastní problémy stranou a…To snad není ani možné, aby se dostali do takových problémů oba dva a ještě v jeden čas. Mají to oba za trest? Nebo co se na tomto světě děje? Vypadá ještě ustaraněji, než před chvíli. Problémy obou jsou dost vážně, ale dokáže v tuhle chvíli přemýšlet hlavně nad Rickem.

"To je hrozné." Prohodí a promne si tvář.

"Uru vůbec netuší, kde je? A jak dlouho?" Vyptává se dál. Jenže odpověď prozatím nedostane. Musí zvednout oči k příchozím mužům a v tu chvíli zbledne ještě víc, pokud to vůbec jde. Vážně se měli radši přesunout k Uruhovi. Už už by se začal zvedat sám, ale není to on, koho osloví. V první vteřině se mu uleví, když jim řeknou, že Ricko je u nich, v té druhé už se mu zase svírá žaludek a hrdlo, protože to znamená, že je čas na právníka. Když ho policista osloví, zvedne k němu oči a krátce přikývne.

"Samozřejmě, můžu vědět, co se děje?" Zeptá se a snaží se tvářit nechápavě. Policista se podívá na Senu a pak zase zpátky na Inorana. Samozřejmě, že ví, o co jde a když nakrčí obočí vypadá to pořád dost nechápavě. Naštěstí. 

Uruha se zasekne uprostřed pohybu, když vidí, že se u nich policie. Obrní se během vteřiny a dojde až k nim. Ino se Senou už se zvedají a očividně s nimi mají odejít. Uru postřehne Senův vzkaz.

"Počkejte na právníka." Zformuluje rty odpověď a přiloží si prst na rty. Postřehl i informaci o Rickovi. Takový kámen, který mu spadl ze srdce, že je v pořádku ještě nikdo neviděl. Je sice u nich, ale opravdu věří Tetsuyovi, že zařídí, aby ho brzo pustili. Okamžitě zvedá telefon a vytáčí poslední volané číslo.

"Tet-chan, mají je oba, právě je odvádějí. Potřebuju tě." Vydechne trochu vyděšeně a z druhé strany se ozve jen tichý povzdech.

"Jsem na cestě, do té doby, ať vůbec nemluví, nikdo z nich." Nařídí mu.

"Postarám se o to, věř mi." Prohodí, než ukončí hovor a spěšně se zvedne, aby dostál svým slovům. Uruha mezitím nechá na stole yeny za kávu a vydá se na policii, aby byl poblíž, kdyby cokoliv. K jeho překvapení dorazí k policejní stanici ve stejnou chvíli jako Tetsuya. Když ho vidí, něco se v něm zvláštně pohne. Hledí na něj trochu jako na spasitele, který tam vejde a všechno bude v pořádku. Vážně tomu věří. Spíš nemají jinou naději. Pokud je z toho nedostane on tak už nikdo. Sjede ho očima a musí se zlehka pousmát. Má pocit, že nezestárl ani o kousek a ten jeho výraz... Ne, vůbec se nezměnil. Přejde k němu s ustaraným výrazem, bez váhání se nechá krátce obejmout.

"Starosti ti nesluší." Sykne tiše Tetstuya.

"Jdeme se podívat na ty, kteří ti je způsobili." Dodá s nebezpečným podtónem a vyjde do budovy. Uruhu nechá na jedné ze židlí na oddělení, protože s ním zatím dál nemůže a už vytahuje svůj průkaz. Sdělí jména těch, kvůli kterým je tady a nechá se jako první odvést za Rickem. Senu nebudou vyslýchat, dokud za nimi nepřijde, teda pokud pochopil Uruhovo varování. První potřebuje zjistit, proti čemu stojí. S sebou už si nese složku, kterou si stihl připravit. Kývne hlavou na policistu, který ho vpustí do výslechové místnosti, kde sedí hodně mladý kluk. Jako první si ho prohlédne hodnotícím pohledem a potlačí odfrknutí. Někdy vážně nechápal Uruhovy manýry a možná by bylo lepší, kdyby ho zavřeli, aby se pohlédl po někom lepším, ale…Viděl to, jak se tvářil a jak moc se o něj bál, takže přehodnotí své myšlenky.

"Prostředí je pořád dost příšerné." Začne jako první po pozdravu, když se rozhlédne kolem.

"Jsem tvůj právník, Ricko. Náš společný známý mě požádal o pomoc." Vysvětlí mu, aby mezi nimi bylo jasno. Otevře složku a obočí mu jde nahoru.

"Co na tebe mají?" Jde rovnou k věci, protože nemá na řeči navíc čas. Ještě ho tu čekají tři noví klienti, o které je potřeba se postarat.

"Od teď beze mě neřekneš ani slovo, rozumíme si?" Pozvedne na chvíli oči od složky, než je k ní zase vrátí. 

Ino vypadá naprosto nešťastně. Odchází s policisty, pozoruje Senu, dokud může a pak je rozdělí. Nedomluvili se vůbec na ničem, jen ví, že chce lhát. A on nechce, aby lhal. Co teď má dělat? Sedí sám v místnosti a vůbec neví, co bude dál a co by měl říkat. Nemá říkat nic, měl by počkat na Tetsuyu. Ale možná kdyby se přiznal, Senu by třeba ušetřili dalších výslechů. Opravdu by byl ochotný obětovat úplně všechno kvůli němu.

Sena, Ricko

Sena ještě přes rameno zahlédne Uruhovu odpověď a honem přikývne, ale pak už oba musí odejít z letiště, nastoupit do policejního vozu a nechat se odvézt. Sena si ani netroufá držet Inorana za ruku nebo mu cokoliv říct, přesně podle pokynů Uruhy. Viděl dost filmů, kde se hlásá Všechno může být použito proti vám a tak zarytě mlčí a hledí ven z okénka, ale výraz jeho tváře napovídá, jak velký má strach. O sebe nejmíň, i když má strach ze svého otce, ale opravdu se bojí, aby Ricko nešel za mříže a to je ještě nic v porovnání se strachem o Inorana. Sám je dost zatvrzelý a odrzlý na to, aby se policii díval do tváře a ani necekl i přes nátlak, ale co se stane, až mu Inorana odvedou? To se má dozvědět vzápětí, protože jakmile vkročí na stanici, kolem Inoranových zápěstí se sevřou další ruce, trhnou s ním do strany směrem k jiným dveřím a Sena zpanikaří. Zacházejí s ním jako s nějakým zločincem. Samozřejmě to trhnutí nebylo zdaleka tak zlé, ale v jeho očích to bylo příšerné. 

"Ne..." Slyší vydechnout sám sebe a pak přidá na plicích. I jeho sevře několik párů rukou a jedny z nich dokonce nejsou ani cizí. Jsou jeho otce, který už tady na něj čeká, ale Sena ho má za zády a nevnímá ho. 

"Ne! Pusťte ho!" Křikne výrazněji, když mu Ino mizí za dveřmi. Viděl jeho oči, když se po něm otáčel, viděl, že mu chtěl něco říct a oni ho nenechali. Nebyl připravený na podobný pohled a v jeho věku vnímá všechno ještě intenzivněji. 

"Chudák dítě, potřebuje psychologa, hned." Slyší hlas svojí matky, ale Sena nevnímá příliš z toho, co se okolo něj děje. Zasáhlo ho to s nečekanou silou, v uších mu začne hučet a pak se celá místnost na chvíli ztratí ve tmě. Je to jen pár vteřin a už ho zase stavějí na nohy a pak vedou do jiné výslechové místnosti, kde ho posadí na židli ke stolu. V tu chvíli už je trochu jako hadrová panenka. Jeho rodiče jsou tady s ním, někdo mu podává kelímek s vodou, ale on si tiskne dlaně na uši a snaží se zorientovat. Musí se uklidnit, takhle Inoranovi nepomůže, ale nikdy se necítil tak rozrušený jako právě dneska. Vždyť musel celý policejní sbor vidět, jak ho miluje? Konečně se narovná a svěsí dlaně dolů. Podívá se do tváří všech okolo. Máma, táta, policajt, psycholožka… Ta na něj mluví. A Sena se rozhodne zarytě mlčet. A to tak dlouho, dokud otec neztratí nervy a nebouchne pěstí do stolu, až se voda vylije. 

"Krucinál přece nebudeš toho hajzla ještě hájit?!" Křikne po něm a Sena se zatvrdí ještě víc. 

"Chci svého právníka. Už je na cestě." Řekne jenom a matka se nervózně zasměje. 

"Zlatíčko jsi nezletilý, o tom nerozhoduješ." 

"S nikým jiným spolupracovat nebudu." Odmítne diskuzi Sena. Jeho nervy jsou ale napnuté k prasknutí. Tohle dlouho nevydrží. Vidí, že jeho otec je rozrušený na nejvyšší možnou míru, možná by sám nejraději Inorana rovnou uškrtil. Jak mu asi bylo, když ho viděl procházet? Co si o něm myslel? +To je fuk, stejně s ním budu a když se na to nebudeš chtít koukat, tak se odstěhujeme.+ Pálí v duchu Sena mosty. Bolí ho ztráta rodičů, která se blíží, ale ztráta Inorana ho bolí víc.

O několik kanceláří a výslechových místností dál sedí Ricko. Cítí se odevzdaně, hlavu má svěšenou a vlastně se mu trochu ulevilo, že je na bezpečném místě. Alespoň pro zatím. Co si počne ve vězení plném opravdových kriminálníků, to nemá ani ponětí, ale v tuto chvíli byla nejhorší mafie. Zažil skutečný hon na sebe samého, málem při tom umřel a legrace to nebyla ani trochu. Podle nich jim dluží balík peněz, o který při nevydařené akci jeho skupina přišla a on má dojem, že si ho stejně najdou úplně všude. I ve vězení. Mýdlo na podlaze pak bude jeho nejmenší problém. Kde by na to ze svého vzal, aby jim zaplatil? A půjčku si ve svém věku vzít nemůže… Upřímně ho to trápilo daleko víc, než to, že by měl jít sedět. Strach o život a probuzený pud sebezáchovy, to je něco, co v dnešní době nezažije každý a on si při tom hrábl opravdu až na dno. Jeho rodiče už tady byli před několika hodinami, nejspíš jsou pořád někde v okolí. Máma umírala strachy a táta vlastně taky, ale to zklamání v jejich očích, nad tím, co udělal… to nezapomene ani do smrti. A to se ještě nepodíval do jeho očí. Nemyslí na nikoho jiného celou tu dobu, ale čím víc ho má před očima, tím spíš nedovede svých činů litovat. Teď bude se vším konec, Uru už si o něj neotře ani podrážky, až zjistí, co je zač. Nejspíš ho už nikdy neuvidí… Rve to jeho nitro na kusy a zároveň je podivně rád alespoň za těch pár chvil s ním. Jak kdyby si odžil to nejdůležitější. Nejspíš mu vážně přeskočilo. Když se dveře otevřou a dovnitř vejde nepříjemně vyhlížející muž, nemá ani ponětí, kdo to je a zase tvář svěsí. Ruce má spoutané za zády, ale nemá žádné ambice se hýbat nebo snad utíkat. Komentáři na prostředí se usměje. 

"Po ulici je to pokojíček jako klícka." Jeho optimismus a fórky ho nejspíš přejdou až v cele. Zvedne k Tetsuyovi zvědavé oči, když zmíní společného známého. Sedí si na vedení, ale není schopný pochopit, kdo by to mohl být. 

"Vážně?" Takže nikdo zaplacený rodiči nebo policií? Trochu ho to vnitřně uklidní. 

"Úplně všechno." Řekne na rovinu. Přikývne i na jeho další slova. 

"Ze začátku šlo jenom o brigádu v jakémsi call centru. Dali nám jmenné seznamy lidí, kterým volat a chtěli, abychom je nalákali na obchod. Nevypadalo to jako něco nelegálního. Už si mezi náma tipovali ty, co mají vyřídilku a vyplatilo by se jim je trénovat a ty, co byli nepoužitelný hned. Později přišla od šéfa nabídka na úplně jiný peníze… že stačí zavolat, nakecat těm lidem nějakou historku a nechat převést část jejich peněz na daný účet. Nešlo o vysoké částky, jen o peníze jako třeba… pobyt v nemocnici nebo tak…" A tak mu vypoví celý příběh o hamižných důchodcích, co se celý život chovali jako hajzli a nemohlo je trápit, že přijdou o pár desítek tisíc yenů, když seděli na celém jmění. Neokrádal je o všechno, jen o něco málo a podle něj zaslouženě a navrch si vydělal dost na to, aby se měl fajn. Jenže do toho bahna zapadal pořád víc, když mu dali na krk celou kancelář, podřízené a šéfa, co chtěl pořád víc. Mafiánského šéfa. Pak už to přestala být legrace. A pak na ně policie přišla. Z kanceláře utekli, některé pochytali hned. Ricka chytila dřív mafie. Zmlátili ho, potrápili a vydeptali a vyhodili zpátky do ulic, aby se sám vypořádal s těmi, co mohli mluvit. Termín nesplnil, ale sebrala ho dřív policie, než oni. Konec pohádky. Na začátku to žádný podvod být neměl. Pak jen tak trochu nevinný, spíš zábava. Fakt se u toho s klukama hodně zasmáli. Jenže se to hodně rychle zvrhlo. Ricko by většinu těch věcí sám od sebe nikdy neudělal, nebyl přece hajzl, jenže mu nic jiného nezbývalo, pokud nechtěl přijít o kejhák a představa, že by si našli toho, na kterém mu záleží… Promne si dlaní obličej, když mu dojde, že neohrozil zdaleka jen sebe, ale i Uruhu, rodiče, možná kluky… co kdyby mu je mafie posílala po kouskách za každý den prodlevy? Kruci… 

"Je mi špatně." Skutečně se mu z toho otočí žaludek.

Uruha, Inoran, Tetsuya

Ino moc dobře postřehl Uruhova slova, která se jim snažil předat. Bylo to vážně jak z filmu, ale úplně něco jiného, než když sedí na pohovce a kouká na televizi. Viděl taky to, jak na něj Sena koukal a pro něj bylo zdaleka nejhorší. Tohle neměl v jeho věku nikdo zažívat a způsobil to on tím, že své city nedokázal držet na uzdě. Jistý smutek a taky strach jemu vidět na očích. Nebojí se o svůj život, ale má strach o Senu. Co s ním bude? Nechovají se k němu zle? Proč se tohle muselo stát zrovna jim, vždyť nikdy nikomu neublížili? Za chvíli už sedí za stolem, hlavu složenou v dlaních a dost sebou škubne, když se dveře prudce rozrazí. Výraz v očích policisty je příšerný. Skoro to vypadá, že kouká na sériového vraha. Co si o něm asi myslí? Vlastně je mu to dost jedno, jen kdyby na tom hodně nezáleželo. A pak to začne. Není si vůbec jistý, kolik času uběhlo, co tam sedí. Ptají se ho pořád dokola. Už dávno si v hlavě přebral, co jim říkat.

"Nikoho jsem neznásilnil, Sena je můj student, nikdy jsem ho k ničemu nenutil a v té kavárně jsme byli jen kvůli obvinění, které viděl na stole jeho otce. Snažil se mu vysvětlit, že se nic nestalo." Pořád dokola ta samá slova a stejně se ho ptají znovu. Je vážně zoufalý, nic horšího nikdy nezažil. Začíná mít pocit, že už i on věří tomu, že něco špatného provedl. Ještě chvíli a asi se jim přizná k čemukoliv, jen aby mu dali pokoj. Pokaždé, když si něco podobného pomyslí, vzpomene si na Senu a trochu sil se mu vrátí. Nesmí podlehnout nebo ho už nikdy neuvidí. Nebude vědět, jak se mu daří. Začne opakovat svá slova znovu a ještě jednou. 

Uruha ze stanice neodešel. Sedí na židli a odmítá se hnout. Vyhodit ho naštěstí nemůžou. Vůbec netuší, co se děje za zavřenými dveřmi. Dlaně má sepnuté, kouká na své prsty a modlí se na všechny strany, aby se to celé vyřešilo. Myslí hlavně na Ricka. Je hrozně rád, že je v pořádku, ale stejně by ho nejradši odvezl domů a uchránil před celým světem. Jediný, kdo je teď může zachránit je Tetsuya. Vždycky mu věřil. Ví, že se nebojí ničeho a klidně zajde i do krajností, aby spor vyhrál. Doufal, že to bude stejné i teď. Snaží se uklidnit zprávami, které si posílali s Rickem, ale moc to nepomáhá. Co chvíli očima těká ke dveřím, když se otevřou a zase jen zklamaně sklápí hlavu. 

Tetsuya první jen kývne, ale zatím mu neprozrazuje, kdo ho poslal. Prohlíží si kriticky Ricka a musí si hodně připomínat, proč je vlastně tady. Naivní malý kluk, vůbec nechápe, co na něm Uruha vidí, ale…Slyšel jeho hlas, viděl starost v očích a taky zoufalství. Poslouchá pozorně jeho vyprávění a sám hledí do papírů. Je vidět, že si v hlavě skládá všechny detaily.

"Dobře." Odtuší jako první a to je zatím to jediné, co řekne. Nespokojeně mlaskne, jakmile si Ricko postěžuje, že je mu špatně. Zvedne k němu pomalu oči a ušklíbne se.

"Opravdu? Tak to sis měl rozmyslet dřív." Uhodí na něj bez špetky soucitu. Pak vstane a začne přecházet po místnosti.

"Musíš se sebrat, tady to nikoho nezajímá, nejsi ve škole." Střelí po něm ledovým pohledem.

"Nebudu ti lhát, nevypadá to dobře." Pokrčí nenuceně rameny.

"Slíbil jsem Uruhovi, že ti pomůžu a to taky udělám." Málem by si nad tím povzdechl.

"Máš pár výhod. Za prvé nejsi plnoletý. Jen to ti zkracuje možný trest. Za druhé, vypadáš hodně zničeně. Toho se drž a taky lítost. Takže začni být sakra dobrý herec." Přikáže mu.

"Nelži jim a buď opravdu přesvědčivý. Za začátku to byl brigáda. Později ti začali vyhrožovat, že ti ublíží. Měl jsi strach a tak jsi je poslouchal." Zamyslí se ještě na chvíli.

"Zavolal jsi mi, protože jsi na mě dostal kontakt, abych ti pomohl. Na policii ses bál. Napsal jsi mi email, ve kterém mě prosíš o pomoc." Předkládá mu své vlastní důkazy. Ne, on se toho nebojí, tohle zvláde zfalšovat i dítě v mateřské škole. Posune mu po stole kopii mailu, kterou má v počítači.

"Přečti si to a zapamatuj. Každé slovo a během vteřiny. Záleží na tom to, jak dlouho budeš ve vězení a v jakém. Pokud to zvládneš, čeká tě pár týdnu v nápravném zařízení pro mládež. V tom mírnějším. To znamená návštěvy a vycházky. Jestli něco zkazíš, půjdeš tam, odkud se nejspíš nevrátíš." Klidně mu vyhrožuje, ale někdy je to základ úspěchu.

"Všechno, co vypovíš, si pamatuj, nesmíš se splést, jinak jsi skončil. Rozumíme si?" Probodne ho pohledem a opře se dlaněmi o stůl.

"A pokud skončíš, přijdeš i o svého přítele." Podívá se mu upřeně do očí a v nich mu svítí osobní zájem.

"Věř mi, že se známe už dlouhé roky a já se ho budu snažit utěšit, když za tebou nebude moci na návštěvu. Takže se snaž dostat tam, kde to bude možné." Narovná se. Tak si myslí, že by mu to jako motivace mohlo stačit.

"Ještě se vrátím." Sbalí email. 

"Tenhle výraz je taky dobrý, jen si ho zapamatuj." Poukáže na to, jak se tváří a pak odejde. Dneska má vážně práce až nad hlavu. Míří rovnou za Senou. Ina si nechává nakonec. Tak nějak doufá, že díky věku bude ten nejrozumnější. Nedoufá, nikdy nedoufá, ale pokud je má seřadit…Povzdechne si, tohle mu byl čert dlužný. Nakonec ještě bude muset sehnat nějaké své známé, aby mu pomohli. Policista ho díky průkazu pustí dovnitř.

"Jsem Ogawa. Tetsuya Ogawa, jsem advokát pana Ageiwy." Představí se rovnou a když vidí, jak se jeho rodiče nadechují.

"Mám tu soudně potvrzený příkaz na předčasné potvrzení plnoletosti pro tento soud. Pan Ageiwa bude vyšetřený psychologem a pokud uzná, že je dost vyspělý, bude jednat za sebe. Rodiče jsou v tomto případě střet zájmů." Věnuje jim ledový úšklebek a položí připravenou složku před Senu.

"Stačí jen váš podpis, pokud s tím souhlasíte. V tom případě si můžete vybrat advokáta a vaše výpověď bude plnohodnotná. Jste přece jen svědek a ne obviněný." V očích se mu blýskne. Sehnat soudce pro mladistvé nebyl problém. Jednoho známého má i když je teď na dovolené, ale souhlas s vyšetřením mu poslal obratem. Zůstane stát za Senou.

"Výslech by v tom případě musel být odložený, dokud nebude vše posouzeno. Což by mělo být přibližně za…" Podívá se na hodinky.

"Pět a čtyřicet minut. Do té doby bych jako obhájce pana Ageiwy, chtěl se svým klientem mluvit sám." Vyhodí je úplně všechny.+A pak už jen Inoran a můžu si dát druhé kolečko.+ Protočí nad tím v duchu očima v sloup. +Právě jsme měl být na dovolené.+ Mává ve své mysli letadlu na Hawai. Samozřejmě, že chtěl jet sám, manželku rozhodně nechá doma, co by tam s ní dělal? Může být advokátem obou, protože Sena bude jejich svědek a ne obráceně.

Sena, Ricko

Jo, stačí jediný pohled, aby bylo Rickovi jasné, že tady se lítosti nedovolá. Radši si nechá všechny další poznámky pro sebe a po očku pozoruje právníkovu tvář. Vypadá jako totální trhač a on je rád, že je na jeho straně, protože kdyby ne, možná by ho díky němu za dvě minuty rovnou pověsili. Povzdechne si a svěsí hlavu, když mu Tetsuya na rovinu řekne, jak to s ním vypadá. To on ví, jen těžko by existovalo něco, co by ospravedlnilo jeho chování, ještě v očích přísné japonské společnosti, kde na celku záleží víc, než na jednotlivci. Pro ně už byl odpadlík a pro rodiče taky. Jenže pak Tetsuya zmíní Uruhu a on prudce zvedne hlavu, podívá se do jeho tváře a v jeho očích se probudí mohutné plameny života. Konečně mu dojde, kdo je ten jejich společný známý. Uruha zjistil, co se mu stalo a ještě pořád mu stojí dost za to, aby mu poslal právníka. Nejspíš hodně dobrého právníka. I kdybys ním už nikdy nechtěl nic mít, Ricko by ho podruhé zklamat nechtěl, takže samozřejmě udělá všechno proto, aby se to nestalo a on splnil do puntíku všechno, co mu Tetsuya nařídí. Zkrácení trestu… to mu razantně připomene, že výlet na svobodu se nekoná, ale samozřejmě bude rád za cokoliv, co jeho situaci nějak vylepší a tak přikývne. Herec… nikdy to nezkoušel, ale pokusí se. Kromě toho si stačí představit oči svojí mámy nebo Uruhův pohrdavý výraz a má na krajíčku okamžitě. To taky zvládne. Tetsuya se s ním nemaže a není to příjemné, ale nic lepšího si teď nezaslouží. Je to pro něj malý syčák, co kradl, proč by s ním měl jednat v rukavičkách? Tohle je ale okamžik, kdy se projeví Rickův věk, protože on by teď ze všeho nejvíc potřeboval pochovat v něčí náruči. Jakmile mu Tetsuya začne předříkávat, jak přesně bude vypovídat, zní to úplně jinak a vrhá to na všechno malinko jiné světlo. Část vlastní viny hodí na svoje šéfy, ale oni se na něj taky vykašlali a chtěli ho oddělat. 

"Dobře." Přikyvuje. Zvedne ke svému právníkovi udivené oči, když dojde na jakýsi email, který nikdy nenapsal a chvíli na něj užasle hledí. Takhle to vypadá, že hledal okamžitou pomoc a do všeho ho nutili násilím. Kdyby viděli, jak si to v jednu chvíli užíval… no nic. Natáhne ruku po emailu, který údajně napsal. Je to těžké si ve stresu a pod vším tím tlakem všechno zapamatovat, ale čte několikrát dokola, rty se mu u toho jemně pohybují a není to nic takového, aby se mu to vykouřilo z hlavy. Snad… zeptejte se ho u soudu. Jakmile dojde na nápravné zařízení, Ricko znovu zvedne oči k Tetsuyovi. Ani ho nenapadlo, že by se svým případem mohl skončit na podobném místě. I kdyby tam měl být třeba dva roky, bylo to nic proti létům ve vězení a zničeném mládí. To přece zvládne. +Bez Uruhy…?+ Mělo smysl se o to snažit? Nad tím bude přemýšlet, jakmile bude právník pryč. Tahle pomoc přišla od jeho lásky, nesmí ji zmařit. Znovu přikývne na všechna Tetsuyova slova. Tohle nebyla hra. Ricko ví, že na takovém místě skončit nechce. A pak padnou další magická slovíčka, totiž že by o svého přítele přišel až pak. Honem zvedne oči k Tetsuyovi. 

"On se nezlobí? Kde je?" Začne na něj naléhat, ale Tetsuya mu místo toho vyhrožuje, že si s ním začne sám, pokud to Ricko zkope. Nejspíš by mu měl chtít skočit po krku a rovnou ho preventivně zardousit, ale v něm se jen naplno rozpumpuje zběsilá naděje, že by mohli být zase spolu. Že Uru někde čeká, jak tohle celé dopadne a možná nad ním hůl ještě nezlomil. Tetsuya mu už neodpoví a nechává ho vycukat, ať si sám domyslí, kde Uru je a co si o tomhle všem myslí. Prostě odejde a Ricko zůstane sám. Vyjeveně hledí přímo před sebe. Dostal novou šanci od života, ani neví, kde se tohle jeho štěstí vzalo a udělá všechno proto, aby to tentokrát nepokazil. Není si ani trochu jistý, tím že na něj bude Uru ochotný čekat, než se vyhrabe z tohohle bahna. Místo, aby se o něj postaral, sebral mu i to málo, co mu od sebe mohl dát. Nevzdá to ale, dokud ho Uru osobně nepošle do háje.

Jakmile se Tetsuya objeví i u Seny, ten už ví, odkud vítr fouká. To musí být jedině ten Uruhův právník. Tak tohle je on? Muž, který s ním kdysi chodil a který si s ním prošel něco podobného? Představoval si ho úplně jinak. Přijde mu… hodně nepřístupný, ale někdo jako je Uruha asi roztopí i podobné srdce. Je to někdo úplně jiný, než je Ricko a Sena se musí podivit tomu, proč Uru tolik změnil svoje preference, ale přesto se na něj usměje a přikývne na pozdrav, zatímco jeho otec už vstává. Sice Tetsuyovi podá svou ruku, ale nesouhlasí s tím. 

"Soudně potvrzený příkaz? Neměli bychom o tom rozhodovat my jako jeho zákonní zástupci?" Odmítá to, protože moc dobře vidí, jak se jeho syn zbláznil. V momentě, kdy do toho bude moci mluvit, všechna obvinění stáhne a bude po žalobě, ale to přece Senův otec nemohl dovolit. Musel svého syna chránit, tohle šílenství mu vymámit z hlavy a vrátit ho zpět na cestu slušného vysokoškoláka. Dost na tom, že se spustil s mužem, ale dokonce o tolik starším a ještě vlastním učitelem. Celá rodina se nebude moci podívat do tváře žádném sousedovi v celé prefektuře. A jak se bude žít Senovi? Kamkoliv půjde, budou si na ně lidé ukazovat prstem. Ze slibné kariéry jeho syna a jejich společného rodinného života se stává minulost a on má opravdové obavy, že o něj přihází. Že Sena odejde z domu a už se nikdy nevrátí, jakmile k tomu bude mít příležitost. 

"Tvojí matce pukne srdce." Řekne Senovi vážně, když k němu stočí svoje oči a je vidět, že maminka doopravdy nemá daleko k slzám. Sena stiskne rty. Nechce jí ubližovat, ona jediná ho v života podporovala.

"Mami… ty víš, že to nedělám pro nic za nic. Nikdy bych nepohrdl tím, co jsi pro mě udělala." Řekne honem. 

"Tak proč děláš tohle?" Hlesne matka a Sena ztěžka polkne. 

"Protože ho miluju, doopravdy miluju." Řekne Sena nešťastně a první slzy se matce skutálejí po tvářích. Skloní oči, ale nevyvrací mu nic. 

"Miluješ? Jak můžeš ve svém věku vědět, co to znamená? To není jen užívat si, je kolem toho taky dost povinností." Vyjede po něm otec, ale Sena se dál dívá jenom na mámu. 

"Ty víš, že si málokdo může vzít, koho chce, ještě pořád, dokonce i dneska. Možná víš, co je to za život..." Dodá a v tu chvíli se otec rozpřáhne, aby ho udeřil, ale ten pohyb nedokončí. Přece jen je na policii a před očima advokáta. Popadne matku za rameno a společně opustí místnost. Sena to nejspíš hrozně přehnal, ale ani teď se matka nebránila, jen mlčela, jako celý život. Nejspíš se trefil… Otec nad ním zlomí hůl, ale ona… jako by k ní měl najednou blíž. Sena ještě pár vteřin hledí na dveře, než si těžce povzdechne a přitáhne si Tetsuyovi papíry k podpisu. 

"Promiňte..." Hlesne jenom, protože musel být svědkem této rodinné aféry. Podá mu oběma rukama papír a podívá se mu na chvíli do očí. 

"Jak se má Ricko?" Hlesne. Doufá, že s ním mluvil. Měl o něj obrovský strach.