Hromadné - Neměl bys to dělat. - část 1.

(letiště)

Uruha, Inoran

Nakonec se Senou v Uruhově bytě usnuli hodně pozdě. Uru ho celou noc nepustil ze svého objetí, jako by mu tím mohl dodat pocit bezpečí a toho, že se nic zlého nemůže stát. Byl to jen pokus, oba moc dobře věděli, že je nečekají lehké časy. Uru byl ráno překvapivě vzhůru jako první, postaral se jim o snídani a kávu a co chvíli kontrolovat telefon, jestli se mu od Ricka neobjeví zpráva. Nic. Čím víc času uběhlo, tím začínal být nervóznější. Kdyby přišel a alespoň krátká zpráva…Musí se neustále přesvědčovat, že kdyby se něco stalo, už by to snad věděli. Žádné zprávy, dobré zprávy. S podobným ujišťováním se mu daří pořádně fungovat. Navíc, musí toho ještě ráno stihnout hodně. Nejprve je potřeba zkusit zajet k Senovi domů a pokusit se pomoct Inoranovi. Uru už má v hlavě záložní plán. Sice se dušoval, že to nikdy neudělá, ale podobné situace vyžadují krajní řešení. Třeba to, co měl jednou přislíbené, pořád platí. Teď není čas na nějakou hrdost nebo podobné ctnostné myšlenky, teď jde o záchranu přítele. Jeho oči jsou odhodlané a vydrží mu do té doby, než stojí přede dveřmi domu, kde bydlí Sena. Už ve chvíli, kdy vidí pohled Senova otce a jak si ho prohlíží, je mu jasné, že tady jeho kouzlo ani slova stačit nebudou. Nevzdává se, ale dopadne to přesně tak, jak čekal. Je v podstatě obviněný z toho samého a že jen své přátele brání, aby si mohli užívat. Částečně je to pravda, on má Ricka, který je podobně starý jako Sena, ale o žádné využívání tu rozhodně nejde. Ne, tady nemá smysl cokoliv zkoušet. Odchází s nepořízenou a tím ještě víc vzroste odhodlání zavolat jedné osobě. Bude to divné, po těch letech, ale to přece zvládne. Společně se Senou nasedne do taxíku a vydají se na letiště. Za půl hodny by mělo Inovo letadlo přistát, to stihnou akorát.

"Bude to dobrý, Sena-chan, opravdu." Pokouší se ho ujistit, když vidí, jak se tváří.

"Ještě mám jedno eso v rukávu." Pozvedne koutky, aby ho malinko povzbudil. Ne, není v jeho moci Ina ušetřit soudních tahanic, ale to ještě neznamená, že je musí prohrát, to se nestane. 

Inovi přišlo, že se konference neskutečně protahovala. Když se dostal ke svému telefonu a našel tam nějaké zprávy, byl dost neklidný. Něco se určitě stalo. Zavolal by jim hned zpátky, ale bylo hodně pozdě v noci, kdy se vrátil do svého hotelového pokoje a ráno zase vstával opravdu brzy. Nechtěl Senu budit a tak si řekl, že to nechá, až dorazí zpátky do města. Zavolá Senovi a snad na něj bude mít čas. Zlehka se pousměje, kdy si uvědomí, jak moc mu chyběl a to nebyl dlouho pryč. Těší se, až mu řekne o společné dovolené, kterou s Uruhou naplánovali a hlavě…Až ho sevře v náručí a nadechne se jeho vůně. Snad se i zastydí, protože má pocit, že mu nutně všichni v letadle musí vidět do hlavy. Radši se zavrtí víc do sedačky a otevře knihu, kterou si vzal s sebou. Stejně má pocit, že nevnímá ani slovo a to se u něj nestává příliš často. Ani se naděje a už letadlo přistává. Počítá s tím, že si hodí kufr domů a pak mu zkusí zavolat, jestli náhodou nebude mít odpoledne čas, přece jen počítá, že bude ve škole. Nemá vůbec tušení, co se na něj valí a je to i vidět na výrazu ve tváři. Když si ale v hale všimne Seny i Uruhou…Ne, ani v tu chvíli mu to nedojde. Bez váhání zamíří k nim a rovnou si Senu přitáhne za pas k sobě, aby ho mohl obejmout a políbit do vlasů. Pochybuje, že zrovna tady bude někdo, kdo by je znal, tak co. Stejně se nedokáže ovládnout. Uruha se zatváří starostlivě, sám se rozhlédne se kolem sebe.

"Jste vážně kouzelní, ale měli bychom jít. Ideálně pojedeme ke mně." Prohodí vážným tónem hlasu a to je okamžik, kdy konečně Ino zpozorní.

"Co se děje?" Zeptá se nechápavě a už trochu krčí obočí. Shlédne do Senovy do tváře a ustaraná vráska se ještě prohloubí.

"Něco doma?" Vyptává se přímo na místě.

"Tady nebude nejlepší to řešit. Venku čeká taxi." Kývne Uru hlavou směrem k východu. Ina ani v nejmenším nenapadne, že by se to mohlo týkat přímo jeho samotného. Očima začne hledat Ricka, počítal by s tím, že když je tu Uru a tváří se takto, bude tady i on.

"Něco s Rickem?" Napadne ho podruhé.

"Ne, jde v podstatě o tebe a Senovy rodiče." Pokusí se mu naznačit Uru.

"A nemůžeme to probrat rovnou tady." Kývne hlavou ke kavárně opodál. 

Vůbec Inovi mu nedochází, jak vážně by to mohlo být. Teď by vážně nejradši sbalil Senu a jeli k němu domů. Ne, že by myslel na něco…No na to taky, ale chce s ním být prostě sám a v soukromí, opravdu moc mu chyběl.

Sena

Dokonce i ráno Uru dělal všechno proto, aby se Sena cítil co nejlépe a sebe odsouval na vedlejší kolej. Sena by mu to rád nějak vynahradil, ale v tuto chvíli neměl zrovna moc jak a kromě toho mu žaludek svírala nervozita z cesty za jeho otcem. Snažili se posnídat a trochu vtipkovat, ale čím víc se blížil odchod z bytu, tím to bylo horší. Nakonec tam po sobě nechali všechen nepořádek i nádobí, protože to bylo to poslední, co by je teď zajímalo. Po cestě se domluvili, že ke dveřím Senova domu půjde Uruha sám. Sena se obával, že jakmile by ho otec spatřil, vtáhl by ho dovnitř a už by ho nikam nepustil a on nutně potřeboval jet za Inoranem na letiště. Všechno sledoval z okénka taxíku zaparkovaného opodál, snažil se otci odezírat ze rtů, když na něj zrovna bylo chvíli vidět přes Uruhovo rameno, ale nepoznal nic. Viděl jenom jeho rozčilený výraz a gestikulaci rukou a byl div, že se s Uruhou vůbec tak dlouho bavil, místo aby s ním vyrazil dveře rovnou. Všechno bylo přesně tak, jak se obával. Jakmile se Uru vrátil do taxíku, aby mu řekl, jak to dopadlo, Senovi se rozezvonil telefon a jen tak nepřestával. Otec s matkou se mu snažili střídavě dovolat a přinutit ho, aby se vrátil domů. Nakonec aparát prostě vypnul. Tohle si ještě pěkně slízne, ale nedalo se nic dělat. Na letišti se jeho pocity trochu rozptýlí, protože je tady hodně lidí a pořád něco zaměstnává jeho mysl. Drží se Uruhy za ruku, jako by to byl on, s kým chodí a mezi davy hledá policejní uniformy. Nikde žádné nevidí. Jenom sebou dvakrát trhne, když si s nimi splete personál letiště. 

"Ano." Podívá se nahoru na Uruhův profil a víc stiskne jeho ruku, ale pak už mezi lidmi zahlédne Inoranův klobouček. Jakmile rozezná i jeho úsměv a skvělou náladu, cosi ledového mu klesne na dno žaludku. +Za všechno můžeš ty.+ Pomyslí si a nejraději by se teleportoval z jeho života, aby mu ho přestal ničit. Těžce polkne a kolena se mu rozechvějí. To už je ale Ino u něj, bez okolků si ho přitáhne k sobě lidi nebo ne a Sena zaboří tvář do jeho prsou. Něco z něj konečně spadne, málem mu zůstane viset na rukách, ale lidé už se otáčejí a navíc je tady Uru, který takto svou lásku sevřít nemůže. Sena se honem narovná, ale v jeho očích sedí starost a bolest. Honem přikývne na Uruhova slova, vezme Inorana za ruku a chce vykročit, ale Ino se rozhodne vyptávat. Teď už se rozhlíží i Sena. Bodne v něm ostrá jehla, když se Ino vyptá na Ricka, který tady chybí a rovnou druhá, když to Uruha popře a znovu sám sebe odsune na poslední místo. Sena po něm střelí pohledem, ale Uru se rozhodne naznačit o co jde. Následuje Uruhův pohled směrem ke kavárně a vůbec se mu to nelíbí. Jde o jakýsi pocit falešného bezpečí, které by jim dal domov. Policie je mohla samozřejmě zastihnout na obou místech, ale tam alespoň beze svědků a kromě toho by jim to mohlo trvat trochu déle. Sice jim nemohou neotevřít, ale… Všichni se vydají ke kavárně, ale jakmile obsadí jeden stoleček, Sena sevře křečovitě kabelku, kterou má na klíně a není schopný si ani přečíst nabídku. 

"Kup něco." Strčí ji Uruhovi. 

"Ino-koi.." Začne. 

"Je mi to moc líto, ale někdo nás viděl, asi na té přehlídce nebo někde jinde… Můj otec se o tom dozvěděl a má nějaké důvěrné fotografie. Všechno oznámil na policii jako znásilnění a vztah s nezletilým." Vysype to na něj a má pocit, že zemře na místě jenom z toho Inova zaskočeného bezelstného pohledu. Tohle se mu nikdy nemělo stát, jemu prostě ne. Jeho kariéra učitele končí rozhodně. Možná jde i o mnohem víc. 

"Promiň mi to." Hlesne Sena a do očí se mu natlačí rozčilené slzy. Honem se zase rozhlédne. 

"Všechno popřu. Řeknu, že jsme spolu nikdy nebyli, ne tak." Oznámí mu, že bude lhát u výpovědi, což je samo o sobě trestný čin, ale tyhle důkazy nikdo nemá a on není děvče, u kterého by někdo mohl zkoušet panenství. Znásilnění Inovi rozhodně nepřišijí. Líbání nezletilého ano. 

"Chtěli jsme s otcem mluvit, všechno mu vysvětlit, říct mu, že tohle všechno chci a ne, že mě obtěžuješ, ale je jako zabedněný." Naléhavě vysvětluje a možná je to páté přes deváté. Ztichne, když jim servírka přinese tři kávy a vinou Senova podmračeného pohledu se trochu zarazí, než zase odejde.

Uruha, Inoran

Uru od nich na chvíli odvrátí pohled stranou. Ne, že by nebylo hezké na ně koukat, ale…no právě proto. Až ve chvíli, kdy hrozí, že se Rickovi něco stane, si začal plně uvědomovat, jak moc mu na něm začalo záležet. Ne, že by to předtím netušil, ale bránil se tomu, jen z čisté sobeckosti. Prostě, aby nevypadal jako někdo, kdo mu během pár dnů úplně propadl. Je to tak a bude si vyčítat ještě dlouho, že vůbec něco podobného dopustil. +Prosím, vrať se v pořádku. Vrať se za mnou.+ Oči se mu zalesknou, ale rychle se opanuje, aby ho ti dva neviděli. Musí řešit úplně jinou věc. Stejně pořád ještě nevymyslel, jak Ricka najít. Pokud se schovává, je to stejně nejspíš nemožné. Ino je tady a potřebuje ho, potřebují ho oba. Najde v sobě další zbytky vnitřní síly a otočí se na ně. Musí se pousmát, když vidí, jak se Ino k Senovi chová. Přece si nikdo nemůže myslet, že mu ubližuje…Jakkoliv, to je nesmysl a je to vidět. Bohužel některé věci prostě vysvětlit nejdou. Je smutné, že se to děje lidem, kteří si to vůbec nezaslouží. Ino vůbec nechápe, proč se oba dva tváří takovým způsobem. Prostě si nedokáže domyslet, co by se mohlo dít, ale nelíbí se mu, když se Sena odtáhne. Musela by být velká náhoda, aby tu byl někdo, kdo je oba znal a věděl, kam patří i když Sena není přehlédnutelný. Nakonec se všichni vydají ke kavárně a Ino se na chvíli přestane ptát. Začíná mít pocit, že jde opravdu o něco vážného, když se oba tak tváří a dělají kolem toho spoustu tajností. Uru se usadí, ale je pořád trochu napjatý a nedokáže se patřičně uvolnit, jak by taky mohl? Objedná jim všem silnou kávu a přemýšlí, že by vybral i něco na zub, ale nakonec to nechá být. Silně pochybuje, že by kdokoliv z nich měl chuť na zákusek. Bude to chtít spíš panáka, možná celou flašku. Ino si odloží zavazadlo vedle se, stáhne sako z ramen a povyhrne rukávy košile. Začíná se připravovat opravdu na všechno. Napadá ho hodně věcí, ale pořád mu nepřijde, že by to nebylo nic, co by se nedalo vyřešit. Jeho optimismus se teď projevuje a snaží se konejšivě usmívat. Stočí pohled na Senu, jakmile začne a při jeho oslovení mu koutky vyběhnou nahoru. V očích mu plane cit, který v něm Sena probudil. Nejde to ovládnout. Trochu víc se nadechne, když dojde na to, že je někdo viděl. Byli málo opatrní a už už by se začal omlouvat. Určitě má kvůli tomu Sena problémy. To on měl být ten, kdo na to všechno dohlédne. Jenže to není všechno. Uru vedle Seny jen klopí oči do stolu a za chvíli už může míchat svou kávu. Teď by nejspíš měli být o samotě, ale přece jen se nezvedne. Zatím ne. Ino chvíli na Senu kouká, jak kdyby ho viděl poprvé, rty mu jdou mírně od sebe a není schopný si to v první chvíli přebrat. Trochu bledne v obličeji, protože moc dobře ví, co by to pro něj mohlo znamenat. Vyhazov bude jeho nejmenší problém. První má pocit, že nebude schopný slova. To trvá do okamžiku, než se Sena omluví a ještě chce lhát.

"Ne, Sena-chan, lhát nebudeš." Zavrtí nekompromisně hlavou. K úsměvu se ale nedokáže přinutit je příliš v šoku.

"Rozhodně si to nedávej za vinu." Ujistí ho hned a natáhne se, aby sevřel jeho předloktí. Teď už se mírně pousměje.

"Pokud někdo pochybil tak já. Měl bych znát možnosti a vědět, co by to mohlo mít za následky. Prostě jsem měl být opatrnější a ne mít k tobě blízko i na veřejnosti." Ne ani v nejmenším nelituje, že si se Senou začal, to se prostě nikdy nestane. Pak ho pustí, opře se do sedačky a prohrábne si světlé prameny.

"No, popravdě, ani se mu nedivím. Jsi jeho syn, kdo ví, jak bych jednal já nebo kdokoliv jiný. Možná bych si to nechal vysvětlit, možná taky ne." Pokrčí rameny a je to tady zase. Dokáže pochopit cizí jednání, i když mu hrozí, že půjde za mříže. Pomalu stočí pohled na Uruhu, který na něj nevěřícně kouká. Jemu by vážně někdo měl dát svatost, tohle už ani nemůže bát zdravé.

"Co mi vlastně reálně hrozí?" Zeptá se, ho, jestli něco podobného zjišťovali. Sáhne po kávě a radši se dlouze napije. Teď by nejspíš uvítal něco ostřejšího, ale kafe bude muset stačit. Ovšem cigareta…No teď minimálně kartón.

"Popravdě si nejsem jistý, záleží na tom, jakého budete mít oba právníka." Řekne Uru narovinu a setká se s trochu vyděšeným pohledem Inorana. Asi mu teprve teď pořádně došlo, jak moc vážně by to mohlo být.

"Jak poznám dobrého právníka?" Pozvedne obočí Ino a vypadá dost zoufale.

"No vlastně…" Uruha se mírně pousměje a zkouší vypadat co nejklidněji.

"Jednoho bych nejspíš měl, dluží mi laskavost, i když je to už jedenáct let." Pomalu se podívá na Senu a mrkne na něj. Bavili se o něm zrovna včera.

"Uvidím, jak umí držet své slovo, ale pokud ano, dostane tě z toho." Pokývá Uruha hlavou.

"Zkusím to hned, není na co čekat." Dodá a sáhne po telefonu. Chvíli loví v seznamu a pak ho najde. Uvnitř něj se něco zvláštně sevře. Vážně nepočítal s tím, že by ho kdy kontaktoval, ale…Ve chvíli, kdy se ozve chladnější mužský hlas, trochu se mu roztřese ruka. Je to opravdu zvláštní pocit. Obrní se a jde na to.

"Ahoj, Tet-san, tady Uruha." Počká si na reakci a když se ozve překvapeně odkašlání, musí se pobaveně ušklíbnout.

"Zrovna dobře se nemám. Potřeboval bych toho nejlepšího právníka v zemi. Nevěděl bys o někom?" Pokračuje dál v rozhovoru a Ino na něj začíná překvapeně koukat. Přeostří na Senu a ptá se ho očima, komu vlastně volá.

Sena

Sena zřetelně vidí, jak Inoranovi bledne obličej a najednou má o něj opravdový strach. Ne proto, co se teprve stane, ale spíš o jeho momentální zdraví. Co když tady zkolabuje? Poposedne a sevře jeho dlaň, kterou má na stole, ale ve stejný okamžik mu Ino zakáže lhát. 

"To tedy budu!" Vyhrkne hned a zatváří se bojovně. Několik lidí se po nich krátce ohlédne. Sena se nakloní víc k němu a ztiší hlas. 

"Uvědomuješ si, za co by tě odsoudili, kdybych to potvrdil? Myslíš si, že někoho bude zajímat, že jsem šel dobrovolně?" Šeptá mu jako by byl on ten starší, kdo tady má rozum a Ino paličaté dítě. Měli to vážně probírat spíš doma, tam by mohl klidně křičet, ale možná je nakonec dobře, že jsou na veřejnosti, kde musí krotit svoje emoce. Jak by si to mohl nedávat za vinu? Ví, že Ino by mu tohle řekl, i kdyby to celé způsobil úmyslně. To sice neudělal, ale byl to jeho otec, on byl nezletilý a on na něj dělal v posluchárně oči. Všechno to byla jeho vina. Najednou mu připadá, že Inorana bezhlavě svedl, aniž by kdy nad tím pořádně přemýšlel a zatímco jemu samotnému se nestane nic a ještě ho všichni označí za oběť, Ino to celé odskáče nejen ztrátou své milované kariéry, ve které je vážně dobrý, ale možná i odnětím svobody. Vězení ho zničí, někdo jako on v něm nepřežije a kromě toho nejde o nějaký rok v chládku. Za znásilnění mu přišijí mnohem horší trest a nikdy mu nikdo nedovolí se odvolat. V Japonsku byly soudy příliš přísné. Protočí očima, když mu Ino navrch řekne, že se jeho otci nediví a teď se podívá na Uruhu, jestli to taky slyší a jestli mu Inoran náhodou nepřipadá trochu nemocný. Podobnýma očima to vůbec vidět nedokáže. Jak by taky mohl? Pro něj je naprosto nepředstavitelné, že by se kdy mohl stát otcem, natož, aby se dovedl vcítit do podobné role. Chvíli skáče očima mezi nimi dvěma, když se začnou bavit o právnících. 

"Zaplatím cokoliv." Vyhrkne, protože má spoustu našetřených peněz a rodiče nemají žádný důvod k tomu, aby mu zmrazili účet. Tedy to, že se tahá se svým učitelem do toho nepočítá. Možná by měl pro jistotu okamžitě zaskočit k bankomatu. Nemá ani ponětí, kolik takový právník stojí, ale i kdyby to pomohlo na jediný den, bude to lepší, než nic. Najednou si ve svém věku, bez práce a právní odpovědnosti, připadá hrozně bezbranný. Ani on nemá ponětí, kde takového právníka vzít. Možná by o někom mohli vědět rodiče jeho kamarádů? Pokud jim jeho vlastní rodiče dávno nevytroubili Senovu kauzu? Pak budou jistě držet basu s nimi… Naštěstí je tady opět Uruha, aby je oba dva zachránil. Nebýt jeho, tak prostě skončili, Sena je o tom přesvědčený. On by zemřel už včera a Ino hned po něm. Ani by je nepochovali spolu. Někdo by ho za podobné myšlenky měl vzít cihlou po hlavě. Jakmile ale Uru promluví o laskavosti, jedenácti letech a ještě na něj mrkne, najednou ví, o kom mluví. Zaskočeně na něj hledí, než se mu koutky zvednou nahoru a srdce rozbuší novou nadějí. 

"Co když ho budeš potřebovat ty sám?" Hlesne, protože kdo ví, kde je Ricko a až ho dopadnou, bude se mít z čeho odpovídat i on. Když mu Uru začne volat teď hned, oběma rukama popadne okraje stolu a má pocit, že ho asi sní. +Zvedni to, prosím, zvedni to.+ Prosí neznámého na druhé straně a ono se to skutečně podaří. Ten malý záblesk naděje se začne uvnitř něj nebezpečně zvětšovat. Ucítí na sobě Inův pohled a obrátí k němu svou tvář. 

"Vy vůbec nejste přátelé, když nic nevíš." Potrápí ho, jako by to snad ještě potřeboval a v očích se mu hrdě blýskne, protože on je ten, kdo ví. Pak se nakloní blízko k němu. 

"Nejsme jediní, kdo si kdysi rád prohlížel muže mimo svou věkovou kategorii." Pošeptá mu a zasměje se do dlaně, než sáhne po kávě a předstírá, že ho zajímá. Uši má ale doslova nalepené na telefonu a snaží se zachytit každou slabiku.

Uruha, Inoran, Tetsuya

Inoran se nadechne, aby Senovi odporoval, ale bohužel musí přiznat, že má nejspíš pravdu.

"Ale já nechci, abys kvůli mně lhal." Prohodí šeptem, když se nakloní trochu blíž.

"Neměl bys to dělat." Zavrtí ještě trochu hlavou, ale zatím vůbec netuší, co by jiného mohl dělat. Uruha vrátí pohled Senovi a odmávne to dlaní, s gestem, vždyť jsem ti říkal, jaký je. Tohle pro Ina bylo hodně typické. Všechny vždycky pochopil, ale on silně pochybuje, že se v tuhle chvíli bude někdo snažit pochopit jeho přítele. Překvapeně se ohlédne na Senu stejně jako Ino.

"Sena-chan, to přece nejde. Právníka si zaplatím sám." Usměje se na něj mile, aby bylo jasné, že si s tím starosti dělat nemusí, už tak jich má na svůj věk až příliš.

"Ino má pravdu, nikdo z nás nebude nic platit, pokud všechno vyjde." Prohodí Uru a dál už se věnuje telefonu.

Tetsuya bez váhání vyhodí svou sekretářku, která už je asi i zvyklá na podobné chování. Na a co, dost jí platí a ona si nemá na co stěžovat. Uruha mu volá a to je dost velký důvod, aby přestěhoval polovinu města. Ano i po těch letech.

"Věděl." Odtuší ledově.

"Konečně jsi zabil někoho ze svých studentů, že potřebuješ zrovna mě?" Doplní ještě otázku s jakýmsi zvráceným pobavením a ještě víc mu zlepší náladu, když je slyšet překvapené vydechnutí. Uru kouká do desky stolu a přemítá…Ne, nemůže přece vědět, kde pracuje, v tu dobu, už si nepsali.

"Ty mě šmíruješ, že se nestydíš." Obviní muže na druhém konci a u toho se pobaveně culí. Za ty roky na něj mohl úplně zapomenout, ale očividně se to nestalo.

"Samozřejmě." Sykne Tetsuya do telefonu. 

"Vždycky jsi byl problém na problém." Povzdechne si, aby bylo jasné, jak hrozně ho to otravuje. Za to Uru si to svým způsobem užívá. Bylo hezké, když někomu zůstal tak dlouho v hlavě a kdyby neměl Ricka…

"No nakonec možná ty prosby budou dvě, Tet-chan." Zavrní a tváří se, že pohledy těch, co sedí s ním, nevidí. Nakonec si bude vyčítat, že netelefonoval někde v soukromí, ale…On v tom má jasno. Na Tetsuyu vzpomíná v dobrém, ale teď hlavně potřebuje jeho pomoct.

"Nevím, jestli se mám vůbec divit, že se nestydíš si o něco takového říct." Kárá ho Tetsu, ale jen on ví, že se u toho téměř neznatelně usmívá. Ino pozoruje Uruhu a nevěří vlastním uším. Podívá se na Senu a čeká vysvětlení.

"Několikrát jsme se bavili o minulosti, ale tohle nezmínil." Brání se a trochu se zapře do opěrky. Měl by se vážně stydět? Nejspíš ano.

"Pšt vy dva." Sykne po nich Uru a cloní si sluchátko.

"Má to svoje kouzlo, to už víme všichni." Nepatřičně se usměje s nádechem provokace, i když na to není vhodná chvíle, ale prostě ho to pobavilo. Vrátí se k telefonu.

"Nestydím, víš, že se nikdy nestydím, ale já vážně nevím, na koho jiného se obrátit, vždycky jsi byl nejlepší, to přece víme oba." Přizná mu, že pokud viděl jeho jméno v novinách, prostě si to přečetl a vzpomínal. Říkal i Senovi, že to byly skvělé časy, i když už patří minulosti.

"Tak mi řekni, o co jde, ať vím, do jakého pekla se upisuju." Ozve se Tetsuya a tím je jasné, že mu pomůže. Vždycky by mu pomohl, má pro něj slabost. Uru se rozzáří, protože jestli s tím něco svede tak je to právě on. Ino už se naklání blíž, protože to vypadá, že se mu daří.

"No totiž…" Začne Uru opatrně a hlavně potichu.

"Nejspíš to vypadá na obvinění ze znásilnění nezletilého..." Víc nestihne, protože Tetsu před sebe právě asi plive kafe.

"Cože? No skvěle, tos mi nemohl zavolat dřív?" Protočí s dlouhým povzdechem očima. Uru se jen ušklíbne a odfrkne si.

"Ne já ne, ale můj hodně dobrý kamarád. Jenže to tak není. Víš…" Odmlčí se na chvíli.

"Opravdu mu na něm záleží, jen je viděli nesprávný lidé. Je to jako ty a já…Jen můj otec se nechal uplatit." Kéž by to bylo tak jednoduché i tentokrát. Chvíli je ticho a nic se neděje. Ino Uruhu pobízí očima, aby mu řekl, jak to dopadlo, ale ten mává rukou, aby mlčel ještě chvíli.

"Fajn, podívám se na to, určitě se s tím dá něco udělat." Slíbí mu Tetsu pomoc.

"To druhé?" Jde rovnou k věci. To už se Ino znovu nechápavě dívá na Senu. 

"Co se ještě děje?" Přisune se k němu blíž, aby mu mohl všechno říct.

"Ještě něco navíc?" Když se podívá na Uruhu, který znovu zvážní a vstane, aby odešel od stolu.

"To druhé…Jde o mého přítele." Už se kouše do rtu, protože tohle by mohl být problém, pokud to Tetsuya bere jinak.

"Pokračuj." Zní ještě ledověji, než kdy jindy.

"Je mladší, o dost a zaplet se s mafií, nejspíš. Hledají ho a já se o něj opravdu bojím." Uru ví, že nemá smysl nic skrývat.

"Miluješ ho?" Zeptá se Tetsuya jednoduše a u toho hledí upřeně z okna. Nelíbí se mu, co slyší, vůbec ne. +O jednoho kluka víc nebo méně.+ V duch má jasno.

"Moc, opravdu moc." Broukne tiše Uru a u toho si stírá slzy, které konečně může pustit. Celou dobu se držel a teď už opravdu pláče a u toho se opírá o nedaleký sloupek.

"Neplač, Uru-chan." Tetsuya to neslyší rád, u něj prostě ne.

"Nech si slzy na pohřeb těch, kteří se mi dostanou do cesty. Postarám se o to, jen už nebreč. Pošli mi jejich jména, zjistím, co půjde a pak se sejdeme, Kocourku. Už se těším." Uru fňukne s tichým syknutím.

"Kvůli nim určitě brečet nebudu." Má v tom jasno ale pak se zlehka pousměje.

"Arigato, vážím si toho." Rozloučí se s ním, ale ještě chvíli zůstane na místě. Svěsí ruku s telefonem podél boku a snaží se zase obrnit, aby se mohl vrátit ke stolu.

Sena

Senovy oči se užasle rozšíří, když zazní věta, že Uruhu ten jeho bývalý sleduje. Tedy, no tohle? A Uruhovi to nevadí? Asi ne, když se tomu tak směje a vypadá naopak spokojeně. Vymění si pohled s Inoranem, ale zatím je jako pěna, aby mu neunikla další pikantnost. 

"Tet-chan?" Řekne docela nahlas, ale to nešlo ovládnout. Tak tenhle pan neznámý je ještě pořád Tet-chan? Proti své vůli se začne pochechtávat a je rád, že tady Ricko není. Jeho kamarád není vůbec konfliktní, ale Sena si je jistý, že v tuto chvíli by po tom Tet-chan vystartoval, i kdyby měl vzápětí na to umřít. 

"Už se asi ani nedivím." Řekne Sena Inoranovi a pořád si pobaveně tiskne dlaň na ústa, než je Uruha okřikne. Ztichne, ale jen proto, aby mohl poslouchat jeho komentáře ohledně nestydatosti. Však sám viděl na vlastní oči, jak se nakrucoval v posluchárně, až z toho chudák Ricko onemocněl. A to tak moc, že se po něm dokonce slehla zem. Sena nemá ani ponětí o tom, že to nakonec vážně bylo kvůli Uurhovi a jeho blahu, ale je opravdu jen malý krůček od pravdy. Jakmile Uru řekne do telefonu, o co přesně jde, to Tetsuyovo cože je slyšet až k Senovi a Inoranovi. Sena se na svou lásku znovu provinile podívá. Pak ho ale upoutá, co Uru dodá do telefonu. Totiž část jeho příběhu, o které mu doma nevyprávěl. Že zažil něco podobného, jenom s jeho otcem byla kdysi řeč. Chvíli na něj hledí s pootevřenou pusou, než se Uruha zvedne a odejde stranou, aby vyřešil ještě svého přítele. V tu chvíli on a Inoran u stolečku osamí. 

"Jde o Ricka." Řekne Sena a vážně se zadívá do Inoranových očí, zatímco složí dlaně do klína. Na tu kávu prostě nějak nemá chuť. 

"Zmizel a není k zastižení. Dozvěděli jsme se, že se zapletl do nějakého průšvihu s finančními podvody. Pátrá po něm policie, jeho telefon je vypnutý už několik dní. Vím to, protože když jsem se dozvěděl to o nás dvou, utíkal jsem nejdřív k němu. U jejich dveří zrovna byla policie a mluvila s jeho rodiči. Trochu jsem poslouchal a pak jsem prostě utekl. Sami ho nikdy nenajdeme a máme velký strach, jestli se mu něco nestalo. A pokud ne, půjde do vězení, Ino-chan. Nejspíš na dlouho." Vysvětlí mu, jak špatně na tom Uruha je a při tom pro ně dělá první poslední a o sobě vůbec nemluví. Během toho hovoru si ani nevšimne, že k nim přistoupí dva muži v uniformě a není to nikdo z letiště. 

"Sena Ageiwa?" Ozve se jeden z policistů, Sena zbledne a málem se převrátí i se židličkou, když zakloní hlavu, aby se na ně podíval a dojde mu, kdo to je. 

"A-ano..." Vykoktá ze sebe pobledle. Policista pokračuje. 

"Ráno jsme zatkli vašeho přítele. Jediný, s kým je ochotný mluvit, jste vy." Řekne a Sena si vymění šokovaný pohled s Inoranem, než se ohlédne po Uruhovi opodál, který nejspíš právě dotelefonoval. Ještě je k nim zády. 

"Jak jste věděli, kde mě hledat?" Vydechne Sena a pomalu začne vstávat. Jeho telefon byl vypnutý, neměli ho jak stopovat. Druhý policista stočí oči na Inorana.

"S vámi musíme mluvit taky pane. Pojďte prosím oba s námi." Řekne a Sena málem omdlí. Už chvíli doufal, že policie tady není kvůli Inoranovi, ale zdá se, že tak snadné to pro ně být nemá. Naštěstí se jim podařilo sehnat pomoc včas a tak nemá smysl se výslechu dál vyhýbat. Jenom je Senovi jasné, že co nevidět bude muset mluvit i se svými rodiči. 

"Náš přítel, musí jet s námi." Řekne honem Sena, ale policista zavrtí hlavou. 

"Je mi líto, pane. U výslechu být nemůže. Ani u jednoho. Může se na stanici dopravit sám a počkat na vás." Řekne a oba dva muži jim naznačí, aby se již nezdržovali a šli. Sena se honem otočí přes rameno a rty němě zformuluje vzkaz, který Uru jistě pochopí. 

"Mají Ricka, vedou nás za ním. Přijeď." Víc toho nestihne, protože ho jeden policista bere za loket a vede k východu z letiště, zatímco se po nich otáčí snad celá hala. Tohle bude určitě i v novinách.