Hiroto x Zyean - Máš lepší kontakty, než si myslíš. - část 2.

(nákupní centrum)

Zyean

"Nějak se mi podařilo si tu udělat pár známých." Prohodí skromně a pokrčí rameny. Nikdy s tím neměl problém a většinou se to přihodilo, aniž by chtěl. Prostě mluvil a mluvil a lidem to většinou připadlo zábavné. Některým ne, ale to mu vrásky rozhodně nepřidělalo.

"Tohle neříkej dvakrát, můžeme taky projet celé město, když mě to popadne." Upozorní ho na svůj obvyklý přebytek energie. Ostatně, toho už si Hiro nejspíš všiml. Usměje se na něj a tváří se, že si nevšiml jeho vykolejeného výrazu. S tou rukou to malinko přehnal, ale nebylo jeho cílem ho přivést do nejistoty. Některé věci prostě dělal automaticky a momentálně v tom nebyl ani žádný podtext. Když mu dojde, že by možná být mohl, je už příliš pozdě, než aby to bral zpátky. Prostě to jen tak přejde, aby si náhodou neudělal prvního nepřítele tady. Vlastně asi druhého pokud počítá Taijiho. Zdá se, že tady mu to jde snadno i z druhé strany, asi by si měl začít dávat pozor na to, co dělá, protože z některých věcí asi jen tak nevybruslí. Může být jen spokojený s tím, co mu Hiro slíbil. Nemusí nikoho zdlouhavě přemlouvat anebo hledat někoho jiného. Čím déle ho pozoruje, tím si je jistější, že nikoho jiného v těchto záběrech nechce. Prostě už má v hlavě vizi, kterou si nenechá jen tak vzít, i kdyby ho musel otravovat od rána do večera, než kývne. To naštěstí není potřeba. Zatím. Hodně se ztratil ve vyprávění o svém konceptu. To se mu hodně často stávalo a dokonce vypadá malinko provinile, když si to uvědomí. Chtěl se mu omluvit, ale nestihne to. Nakonec jen přikývne.

"Ano, to je. Jenže podle mě je potřeba trochu zariskovat, pokud chceš někam dojít. Tady se proráží jen hodně těžko a když k tomu připočtu poměry své rodiny, je to ještě horší. Riskoval jsem u přijímaček se svým prvním projektem, zariskuju i teď." Prozradí mu další část své povahy. Nebojí se do věcí jít po hlavě a jde si za svým cílem, i když by to nedokázal přes mrtvoly, spíš jen přes svou vlastní práci.

"Buď to bude totální propadák a já jsem skončil nebo něco, co mi pomůže dostat se nahoru." Pokrčí zlehka rameny.

"Ale…Máme jinou možnost?" Pozvedne nepatrně obočí a naráží na jejich podobné obory. Podle něj to jinak nešlo. Hira má kamera opravdu ráda. Většina záběrů, které natočí, mu hodně lichotí i když by to vůbec nepotřeboval. Zyemu přijde, že se mu před očima zhmotňují jeho myšlenky. Za oknem probíhají části moderního města a střídavě osvětlují jeho tvář. Přistihne se, že občas vykoukne zpoza kamery, aby si to užil i vlastníma očima. Fascinující. Tohle si rozhodně nechá pro sebe, jen se za kamerou jemně pousměje. Vypne kameru, jakmile jsou na místě, protože venku už má záběrů poměrně hodně.

"Tak jdeme na to." Pobídne ho a sám se vyvalí z auta společně s hromadou věcí. Zastaví se až uprostřed nákupního centra a vzhlédne nahoru. Je to dost vysoko.

"Ta zlatá bude vážně super. Sedne k tobě." Ohlédne se na Hirota a zazubí se.

"Zlaté dítě, přiznej se." Neubrání se menšímu rýpnutí, než na něj mrkne. Pak už zamíří k výtahu. Cestou jim koupí něco k pití, samozřejmě nechá Hira si vybrat a taky něco na zub. Pak už zamíří k výtahu. Hlídač se moc netváří, ale nakonec je pustí bez obtíží. Jakmile jsou v kabině Zye si oddechne.

"Chvíli to vypadalo, že nás vyhodí." Uchechtne se.

"Možná si ho po cestě zpátky natočím, tohle byl celkem dobrý prototyp." Protočí nad tím očima v sloup. Jakmile vystoupí nahoře, rozhlédne se už pracovním okem kolem a mapuje prostor. Odkládá postupně jednu tašku za druhou a už otvírá plechovku s energy nápojem.

"Jak jsi na tom s tradicemi?" Zeptá se ho zvědavě. Odloží plechovku vedle svých tašek a sáhne po kameře. Trvá mu jen chvíli, než ji nastaví a dělá si několik záběrů okolí. Pak jí přeostří na Hirota.

"Možná spíš co pro tebe znamenají, kde je ta hranice, kde se prolínají s moderní dobou?" Točí ho pořád a přechází kolem něj. Chvíli je vidět jen noční obloha, skoro to vypadá, že nejsou ani v budově. Chvíli jede víc z vrchu, aby dal vyniknout nákupnímu centru. Nechce ho směrovat, kam si má stoupnout ani jak se tvářit. Věří tomu, že nakonec dojde na přirozený výraz, viděl podobný, když se zamyslel v autě, třeba ho donutí k podobnému.

Hiroto

"Říkal jsi, že na to máme celou noc, ne?" Zahučí, protože jiný program stejně nemá, když jeho táta nemá čas. Měl by sám fotit, ale teď na to nemá chuť a dnešek to snad ještě nevytrhne… Určitě to udělá zítra. Bylo zvláštní, že si Hiroto vybral právě focení, vášeň svého otce, když by ho právě kvůli tomu mohl nesnášet. Ale něco uvnitř něj chtělo být jako on, chtěl, aby na něj byl hrdý… Zyeanova další slova ho upřímně zaujmou. Ano, konkurence v Tokyu, v Japonsku obecně byla drtivá snad ve všech oborech a on měl rád lidi, co nebyli povaleči a šli si za svým cílem. 

"A co byla tvoje maturitní práce?" V jeho hlase se odrazí skutečný a upřímný zájem, zatímco oba lezou z auta. Společně vejdou do nákupáku plného lidí. Nevypadá o moc jinak, než všechna jiná obchodní centra, možná je dokonce takové… obyčejnější? Méně moderní? Hodně částí je ve dřevě a všechno působí takovým domáckým, skoro vesnickým dojmem. To je ale asi Zyeanův záměr, podle konceptu, který má na mysli. V tomhle davu se oba dva ztrácí, i když se po nich občas otáčejí nějaká zvědavá děvčata. Hiroto je teď ale ve svém pracovním módu a ne balícím, takže je úspěšně přehlíží. I on se dívá nahoru a na jeho tváři se objeví nový úsměv, když mu Zye řekne, že k němu zlatá barva půjde. Líbí se mu, já ji rád na doplňcích, někdy i na oblečení. Jakmile padne otázka nebo spíš oznámení, že je zlatým dítětem, obrátí k němu svůj pohled, usměje se a pokrčí rameny. To rozhodně nemůže popřít. Zye už dvakrát naťukl z jakých poměrů pocházel zase on a i přes to trvá na placení občerstvení. Nebrání mu v tom, ale rozhodně mu to příště oplatí. Možná ještě dneska. Je mu jasné, že se vedle něj nechce cítit hloupě nebo se nechat na něco zvát a tak to přejde jen s poděkováním. Příští jídlo koupí tak, aby se ho vysloveně neptal. Prostě ho přinese. S hlídačem si nakonec poradí, když se tváří neutrálně, ale zároveň neustoupí ze svého požadavku a prokazují se visačkou. Nakonec se dostanou až tam, kam většina lidí nikdy nezavítá. 

"To by si mohl zkusit..." Odtuší Hiroto s přesvědčením někoho, kdo je zvyklý ohánět se svým původem. S hlídačem by si určitě nějak nakonec poradil, ale bylo lepší, že je pustil bez divadýlka. Uchechtne se na to natáčení. 

"Tím bys ho asi docela rozhodil." Bohužel pro prezentaci čehokoliv musel mít dneska člověk souhlas dotyčného, ale pro tu legraci by to za to stálo. Nahoře jako první zamíří k zábradlí, pomalu vyndá vlastní foťák a začne pořizovat nějaké snímky, zatímco Zye vybaluje vlastní techniku. Zvláštní otázka. 

"S tradicemi?" Zopakuje po něm zamyšleně. Jak sám fotí, nejdřív si ani nevšimne, že už ho Zye natáčí, ale jakmile to zjistí, jen se nepatrně pousměje a pokračuje ve svém vlastním koníčku. Jako kdyby to nebylo poprvé, co ho někdo snímá, jako by snad byl zvyklý na vystupování v televizní show nebo tak něco. 

"Mám je rád. Připomínají mi moje kořeny, kdo jsem. Možná jde o národní identitu, co myslíš?" Položí mu vlastní otázku, zatímco krčí nosík, jak ostří další snímek. Pár jich pořídí a začne si ladit další nastavení foťáku. 

"Dodržuju všechny svátky, jsem budhista, nevadí mi tradiční oblečení. Vlastně se necítím moc pohodlně mezi cizinci, protože mi jejich zvyky připadají… někdy dost na hlavu. Proč se někdo válí ve vaně špinavý, místo aby se před tím osprchoval?" Rozhodí upřímně rukama. 

"Nevím, nikdy mi moc nepřekážely. Neměl jsem důvod přemýšlet nad tím, který bod by mě přiměl se k nim otočit zády, ale bavíme se o mojí generaci, že jo? Protože kdyby mi někdo říkal, jak mám žít, jako třeba před padesáti lety…" Jenže doba byla jiná. Úplně celá. A on byl zaplať kami chlap. 

"Možná se na to samé zeptej nějaké holky." Usměje se do kamery. Těm se sňatky nařizovaly často i dnes. On měl navíc tátu, co sám nedodržoval vůbec nic, až ho s tím štval.

Zyean

Zye se příliš kolem nerozhlížel, nebyl k tomu důvod. V hlavě měl milión věcí a hlavně svůj projekt, který potřebuje začít, aby si pořádně utříbil věci, které chce natočit. Překvapila ho Hirotova poznámka na hlídače, znělo to, jak kdyby mu nikdo v ničem nebránil. Kdyby jen tušil kolikrát Zye lezl, kam neměl, aby si natočil, co potřebuje a kolikrát ho přivedli majitelé domů a dostal pěkné kázání. No, tím se asi chlubit nebude, občas je potřeba si dávat pozor. Jakmile se ale rozmluví na podobné téma, asi nebude k zastavení. Úsměv se mu rozšíří, když skrze kameru hledí na Hirota, který je zabraný do své vlastní práce. Podobné chvíle jsou pro něj nejlepší a taky většinou dost vzácné. Zachytit někoho v podobném rozpoložení, které on sám zná velmi dobře, není většinou nic jednoduchého a přenést něco z toho na diváka, je ještě složitější. Přistihne se, že kameru přiblíží a pozoruje detaily Hirotovy tváře. Je v ní něco, co nedokáže popsat, ale má to velké kouzlo. Zasekne se na tom a je dost pravděpodobné, že si to na pokoji přehraje ještě několikrát. Překvapí ho, když nedojde na téměř žádnou reakci. Nutně mu musí začít vrtat hlavou, jak moc je na kamery a i jiné objektivy zvyklý. Že by to bylo tím, co je jeho koníček? To spíš ne. Fotografové, stejně jako kameramani to znali spíš z té druhé strany. On sám byl před foťákem hodně nesvůj a výsledek většinou nestál za nic. Prostě tam neměl svůj středobod zájmu, kdy by se v tom pořádně ztratil. Hiro je ale naprosto přirozený a jemu díky tomu ani na chvíli neopadá úsměv.

"Někdo by mohl říct, že je to snaha zapadnout do celého konceptu. Přece jen je i v tom jistá tradice." Odpoví mu. Není to vyloženě odmítání, jen jeho vlastní pohled na věc. Nakonec by podobný rozhovor mohl v celém konceptu zůstat.

"To teda jsou. Z druhé strany, co když v tom vidí smysl, který my nejsme schopni rozebrat?" Pokračuje ve svých otázkách.

"Teď zrovna nemyslím tu vanu, to je vážně divné." Uchechtne se krátce a poposune se i s kamerou blíž k němu. Dokonce se i pozadím vyhoupne na zábradlí a nártem se drží, aby neskončil několik metrů pod nimi.

"Tehdy bylo všechno mnohem víc dané, to je pravda. Už od malička jsi věděl, jak tvůj život bude vypadat. Je v tom jistá podobnost. Výběrem školky to začíná a jen málokdo změní radikálně svůj život." Pokračuje dál v debatě, aniž by přestal točit. Ještě víc se vykloní do prostoru, a vypadá to dost nebezpečně, ale už přece jen ví, jak to udělat, aby sebou někde netřískl. Rozhodně je opatrný, i když přestává malinko vnímat svět kolem, kromě toho, co vidí v objektivu. Tak to bylo vždycky. 

"Myslíš, že je dnešní společnost na tom tak moc jinak, aby snesla podobný koncept, který máme kolem sebe?" Dojde na další otázky.

"V rámci pohlaví a vzhledu, je to dost nezvyklé? Vadí ti to nebo to vnímáš spíš pozitivně?" Načne hodně ožehavé téma, které by možná otvírat neměl. Sám se později rozhodne, jestli to vystřihne nebo ne. A pak ho napadne ještě něco. Sám se s tím dost potýkal, než zjistil, že jsou věci, se kterými by se šířit neměl. Pořád to je Japonsko, kde jsou některé věci tabu. Dějí se, ale nemluví se o tom.

"Co třeba otázka pohlaví a vztahů, jak se na to dívá někdo z tvé generace, máš s tím zkušenosti?" Záměrně formuluje otázku spíš neutrálně, aby si mohl vybrat pohled, který ho napadne jako první. Nechce ho přímo směřovat ke konkrétní odpovědi a zatím mu vůbec nedochází, že je v tom malinko osobního zájmu, který maskuje za svůj školní projekt. Co v konečné fázi použije, je zatím ve hvězdách. Stejně vždycky nejdéle trvalo, než upravil poslední detaily, aby celý film vyzněl, jak měl nebo aby bylo poselství správně pochopeno. U podobného tématu, to bylo snad ještě složitější a přesto se mu do toho nechce upouštět je to výzva.

Hiroto

"Samozřejmě." Reaguje okamžitě na jeho první slova. 

"Pocit bezpečí je jednou ze základních lidských potřeb a člověk se cítí lépe uvnitř skupiny, do které zapadá a která ho chrání, takže se přirozeně zdráhá vybočovat z řady. Myslím, že v Japonsku je to znát silněji, než kde jinde. Má to i svoje výhody. Nikdo do tebe nestrká v metru, nekrade se..." Připadá si jako uprostřed nějaké odborné debaty, jaké jsou k vidění v televizi a docela se mu v té roli líbí. Je to taková hra na doktora sociologie, ale co by ne? Z ničeho nic se s foťákem otočí proti Zyeanovi a namíří ho přímo na něj a jeho kameru. Pořídí několik rychlých snímků. I on se uchechtne. 

"Asi ano, jinak by to nejspíš nedělali. Ale logiku to moc nemá." Jako správný patriot je hrdý na svou zem a její zvyky, které se mu mnohdy zdají lepší, než ty okolní. I tohle je v Japonsku silně zakořeněno. Přikývne na jeho další slova, zatímco si Zye sedá na zábradlí a pořizuje další jeho snímky. Sluší mu to tam. Nakonec se jim povídá docela dobře a to si původně myslel, že si nebudou mít co povídat. Zyean není vůbec hloupý. 

"Co tím přesně myslíš?" Zeptá se na tu jeho otázku o konceptu. Myslí to tak, že má na ně okolní svět vliv, který se tu špatně přijímá, ale mladí už by na to mohli být dost připravení? To by vysvětlovalo i jeho doplnění. 

"Myslím si, že s tím vzhledem už se to občas dost přehání. To, že si dneska nemůžeš nechat růst vlasy jak chceš, abys mohl do školy..." Upřesní. Samozřejmě, že tam člověk musí přijít slušně a ne jak nějaký šílenec, ale proč by měli být všichni stejně ostříhaní, proč by se nemohli barvit? On sám má barvu na hlavě, což za něj jednoznačně odpovídá. Ohledně těch pohlaví je o něco opatrnější. Neodpoví hned, ale Zyean svou otázku dál rozvádí a vede ho k tomu, aby musel. Má s tím zkušenosti. Bohaté zkušenosti. Ne osobní. Jsou jeho otce… Trochu zkřiví rty.

"Řekněme, že v mém okolí to není novinka." Nespokojeně mlaskne. 

"Ale jestli se mě ptáš, jestli to vadí mně..." Pokrčí rameny. Vlastně mu to vždycky bylo dost jedno. Tady funguje to naprogramování společností a tradice na jedničku. Nikdy ho nenapadlo o sobě přemýšlet jinak, než že se ožení. Prostě nenapadlo. Zároveň se mu ale nikdy dva kluci nebo dvě holky nehnusili jako tomu u spousty mužů bylo.

"Ať si každý dělá, co chce, dokud si plní svoje." Dodá nakonec, oddálí foťák od obličeje a uvědomí si, kde přesně Zyean visí. 

"Můžeš mi říct, co to tam děláš?" Doopravdy to v něm hrkne, jak se lekne, sáhne po něm a prostě ho stáhne dolů k sobě. Trochu to nevychytá, protože Zye to nečekal a málem si při seskoku nabije nos a ještě upustí kameru a skončí mu s tím vším v podstatě v náručí. 

"Ty jsi vážně pako." Zlobí se a mračí se na něj, zatímco se zblízka dívá do jeho tváře a ještě chvílí ho drží. Pak ho konečně pomalu pustí a znovu pozvedne svůj foťák. 

"Co kdybychom ty projekty spojili? Budu fotit tvojí práci, to jak natáčíš, jaká je práce kameramana..." Najednou mu to připadá jako skvělý nápad. 

"Objektiv proti objektivu, při tom každý jinak, to je docela výzva, ne? Pozvu si tě na prezentaci." Pousměje se koutkem úst a cvakne, než dá všechno konečně stranou. Mohli by svoje absolventské práce vyřešit jako zábavu. Zároveň by měli díky tátovu stěhování se soutěží a jeho přístupu ledaskam skvělé kulisy a při tom dost klidu na sebe navzájem, protože ani jeden z nich nejsou soutěžící. Jen neví, jak se tátovi bude líbit, že umožnil Zyeanovi práci, která měla být ohledně soutěže a ona nakonec nebude. Ale tohle by snad pro Hirota mohl udělat, no ne? Pro jeho skvělé školní výsledky…?

Zyean

"Má to své výhody, ale taky nevýhody. Ovšem většina z nich si to ani neuvědomuje. Myslím to, jaké možnosti mají. Já to taky nevěděl, dokud jsem to neviděl." Naráží na svého koníčka a snad i budoucí obživu. Filmy otevírají netušené možnosti, v této společnosti ještě o to víc, když dojde na pravidla.

"Ale to fotky taky." Pokrčí zlehka rameny.

"Jsme ukolébání tím, že se nám nemůže nic stát, pak přijedeme jinam a nestačíme se divit." Krátce se uchechtne. Slyšel už hodně historek. Většina kluků ze školy byla z úplně jiných poměrů a dost často cestovali. To on nemohl, jediná možnost pro něj byly filmy a dokumenty. Nejspíš je to jeden z důvodů proč to dělá, aby mohl ukázat, k čemu se někteří nedostanou, skrze svůj pohled na věc. Jakmile dojde na vzhled, krátce se uchechtne. Ani jeden z nich nevypadal jako typický student, ale to nikdo v soutěži, právě proto tu byli.

"Je to šílené že? Stačil by jen jediný pramen jiné barvy a už máš problém. A to dostaneš kolikrát od přírody, nemusíš za tím jít schválně. Pořád je tu myšlenka, že všechno jiné je špatné." Dodá ještě.

"A přitom je tolik možností. Ostatně vidíme je kolem sebe." Takeshi tohle všechno ukazoval a nebál se toho. Zye to chce taky zkusit a nebojí se, i když to může mít pro jeho život dost velké následky. Upřímně se pousměje, Hirotův přístup k podobným věcem je vlastně ideální. Kdyby to tak brali všichni, asi se jim tu bude dýchat mnohem lépe. Není to tak, že by neměl rád svou zemi, jen…Zarazí se, když si uvědomí, co k tomu ještě dodal a zkoumavě se na něj podívá.

"Když si plní svoje povinnosti?" Povzdene obočí.

"Co si pod tím mám představit? Povinnost je i oženit se, což je u stejného pohlaví problém. Vlastně je to občas i problém, když si vybereš sám." Drží se podobného tématu. Vůbec mu nedochází, jak se naklání a že by to pro někoho jiného mohlo být děsivé. Vyhlédne zpoza kamery, když ho na to Hiro upozorní a než stihne protestovat, že je to v pohodě a nespadne, už je u něj a doslova v náruči. V levé ruce svírá držadlo kamery v pravé Hirotův bok a když koukne do jeho tváře, trochu se zasekne. Už předtím viděl, že je moc hezký, ale teď když stojí tak blízko se v něm něco citelně pohne.

"Pako?" Nakloní hlavu na stranu, než se uculí.

"Tak už i dlouho nikdo neřekl." Blýskne se mu v očích, ale zrovna nespěchá z jeho náruče. Přistihne se, že trochu posmutní, ale to mu dlouho nevydrží. Jakmile zmíní Hiro společný projekt už zase září jako sluníčko.

"To je naprosto dokonalý nápad." Souhlasí s ním v podstatě hned.

"A já tebe na premiéru." Zazubí se a pak se trochu zarazí, škrábajíc se na temeni ve vlasech.

"No i když… Seš si jistý, že chceš fotit zrovna mě? Je tu hromada mnohem lepších adeptů." Dojde i na jisté pochybnosti. Rychle je nechá zapadnout hodně dozadu do hlavy.

"Ale co, už jsi to řekl, asi ti ze mě pukne hlava, ale to přežiješ." Zasměje se upřímně, než ho za bok přitáhne k tomu svému a pozvedne kameru.

"Klapka číslo jedna a akce." Směje se dál a na chvíli nalepí tvář na tu jeho, než přidá véčko z prstů, jak kdyby se fotili.

"Krycí jméno, čočka za čočku." Baví se tím dál.

"Tohle už na to pivo vážně je." Odstoupí od něj a ještě pořádá pár záběrů.

"Tak pane fotografe, co byste nám řekl ohledně vašeho nového projektu?" Obchází ho.

"Nebo snad jeden okouzlující úsměv pro vaše věrné fanynky…?" Vyhlédne zpoza kamery a mrkne na něj.

"Fanoušky, určitě půjdou do kolen úplně všichni." Je to takové malé dobírání a zároveň pravda.

"Možná něco víc sexy hm?" Hecuje ho klidně dál.

"Nebo máš strach, že si je budu pouštět před spaním, pak nebudu moc zabrat a ráno budu nepoužitelný?" Jeho tvář se zase na chvíli objeví.

"No, jeden musí myslet první na povinnosti, sám si to říkal." Obrátí jeho slova proti němu.

Hiroto

"To je pravda." Musí s tím souhlasit. Občas se někteří Japonci rodili hnědovlasí nebo třeba modroocí a ve škole je nutili barvit se na černo, aby ji vůbec mohli navštěvovat. Tohle už se sice propadalo trochu do minulosti, ale padesát let zpátky to byla každodenní realita. Na ty povinnosti už nestačí vůbec nic odpovědět, protože to už má Zyeana v náručí. 

"Budu ti to klidně říkat několikrát denně, jestli se ti po tom stýskalo." Zavrní nazpět na to pako. 

"Jsem si jistý." Řekne mu odhodlaně na to focení. Má to několik aspektů. Celá tahle práce by ztrácela smysl, kdyby Zye nebyl kameraman a kromě toho jemu fotogenický připadal. Byl roztomilejší, než se dělal. Ten piercing, vlasy… Chtěl to v sobě nějak popřít a vypadat drsněji nebo mu to bylo úplně jedno a byl to prostě jeho styl? Taky se zasměje, když Zye definitivně souhlasí a dokonce se bez reptání nechá přitáhnout blíž k němu. Podívá se do objektivu a ukáže vlastní V, aby byl záběr definitivní podle poslední instagramové módy. Jakmile je natočeno, začne ukládat foťák do pouzdra a pověsí si ho kolem krku. 

"Dobře, tak tě na něj zvu." Řekne podle svého posledního přesvědčení, kdy si dal za úkol, že teď bude platit on. Zye ho při tom celou tu dobu natáčí a on k němu na chvíli zvedne oči při jeho otázce. Splní mu přání ohledně toho omračujícího úsměvu pro fanynky. Ví, že je umí. Už by se skoro nadechl a řekl něco o tom projektu, když ho Zye začne hecovat k sexy pózám. Udělá na něj obličej Tak co chceš vlastně točit, ale pořád vypadá pobaveně a skutečně mu předvede pár pozic, o kterých si myslí, že mu sluší. Hlavně ty se záklonem hlavy a pootevřenými rty. Rozesměje se a zavrtí nad ním hlavou, teď už připravený k odchodu. 

"Už vím, co myslíš tím bolením hlavy." Řekne mu, ale není v tom nic urýpaného. Prostě ho vezme kolem ramen a vrátí se s ním do výtahu. Tu poznámku bere prostě jenom jako zábavné popichování. Nemá ani ponětí o tom, jak to Zye má a co by mu o něm mohl říct Shinya. Totiž to s tím balením kluků… 

"No ano, samozřejmě. Na povinnosti." Přikývne, zatímco výtah klesá dolů. 

"Mluvil jsi o tom, že i svatba je povinnost. To je vlastně pravda… Já jsem měl na mysli spíš lajdáctví, záškoláctví, válení se doma bez přispění k čemukoliv." Pojme to téma úplně jinak, než Zye. Brzy minou hlídače, který se nedůvěřivě dívá na jejich záda, ale Hiroto pronese sayonara jen přes rameno a ani se neohlédne. Určitě teď dostanou nálepku hulvátů a nevychovanců a pak si to hlídač půjde nahoru osobně zkontrolovat, jak kdyby tam nechali nějaké graffiti. V tomhle obchoďáku je hodně míst, kam by si mohli sednout a něco si dát, ale nakonec zamíří ven na ulici a po chvilce hledání si najednou příjemnou hospůdku, kde čepují zahraniční pivo. To jejich domácí nebylo vůbec špatného, ale proč neochutnat něco nového, když cestují a mají tu možnost? Přece se nebudou chovat podle domácí rutiny? Zapadnou ke dřevěnému stolu v rohu místnosti s výhledem na celý lokál a rovnou si objednají. Hiroto je zvědavý na černé irské pivo. Dostane při tom varování, že je dost silné, ale doklady po něm naštěstí nikdo nechce, jinak by si ve svém věku bez doprovodu ještě nic nedali. S tou výbavou, co s sebou vláčejí a Zyeanovým vzezřením ale asi jako studenti nevypadají a to je dobře. Hiroto mimoděk sáhne po nabídce toho, co tady mají k jídlu, ale moc velká sláva to není. Jsou to spíš takové doplňky k pivu a jinému alkoholu. 

"Měli jsme se zajímat, než jsme si sedli." Pronese tiše. 

"Tohle vypadá na rychlou smrt na lačno." Sice měli něco, než jeli výtahem nahoru, ale v čase večeře mu vždycky hodně vyhládlo, protože moc neobědval.