Hiroto x Zyean - Máš lepší kontakty, než si myslíš. - část 4.

(hotel)

Hiroto

To se Hirotovi nějak nezdá. Jenže lidé uměli být zlí a spolužáci v Japonsku asi dvojnásob. Zasměje se, protože Zye je samozřejmě zvědavý na jeho příhody ve spánku. Chvíli uvažuje, co všechno mu na sebe prozradit. 

"Když jsem byl malý, dost často jsem se uprostřed noci zvedl z postele, došel jsem si vyčistit zuby, oblékl se, dal hřát vodu na čaj a s aktovkou na zádech mě našli spícího přede dveřmi od bytu." Řekne nejdřív. To je ale jenom takové zahřívací kolečko. 

"V době, kdy mi bylo asi tak šest, měli naši doma ještě video a VHS kazety. Pamatuješ si je?" Ukazuje rukama, jak asi vypadaly. 

"Někdy jsem prostě jenom přišel do obýváku, sedl jsem si před televizi, vzal do ruky ovladač a přetáčel to, co bylo ve videu. Když se jednou televize pustila a domem se začal rozléhat film pro dospělé, umíš si představit zděšení mého táty, který vyběhl z ložnice. Prý na mě pokřikoval, co to dělám a že se ani nestydím v tom pokračovat, když mě nachytali. Trvalo mu snad deset minut, než pochopil, že spím." Objedná si další pivo a společně s ním v ruce se vydají společně k baru. 

"Zatím mě to nepřešlo. Asi největší trapas se mi stal docela nedávno. Kamarád nás pozval na chatu do hor, dost se pilo, každý usnul, kde ho napadlo. Potřeboval jsem na záchod a místo do koupelny jsem si prý sedl přímo na odpadkový koš. Naštěstí mě probudili dřív, než se mi to povedlo." Vážně mu tady uvolněně vypráví zrovna tohle? No… jestli ho chce ráno tahat z postele na běhání, asi by měl být připravený na cokoliv. I když mu něco říká, že to bude spíš naopak. Oba se usadí bok po boku na barovku a Hiro chvíli přemýšlí, co by mohli pít. Nakonec si vybere karibský rum, který mu připadá jako kvalitní pití, po kterém by je nemusela bolet hlava a zároveň to není takový zabiják. 

"Jasně." Odmávne to Zyeho naléhání o tom, kdo bude platit další kolo a pro jistotu to zatáhne rovnou. Za chvíli nebude muset ani schovávat peněženku a bude tady mávat tisíci yenovými bankovkami, aby měli pořád něco na stole. Bude z toho ostuda, poveze je odsud Takeshi, bude po tajemství a taky dostanou pěkně vynadáno. 

"Na zdraví." Pozvedne panáka do vzduchu a rovnou ho do sebe obrátí. Na ta piva to bude asi rychlá smrt, protože on prostě není zvyklý pít. Obecně pije hodně málo a když, tak spíš víno v množství, které dávno překročil. Tu třetí otočku nakonec přece jen objedná Zye. Pijí zatím to samé, ale Hirotovi oči už těkají po okolí. Když se urve ze řetězu, uměl dost řádit, dělat si legraci sám ze sebe a především zkoušet různé hovadiny a sázky. Nejhorší bylo jeho ego, které nepřipouštělo možnost nezkusit a odmítnout, protože on přece dokáže všechno, když chce! Zamračí se. 

"Samozřejmě, že si nás dokážu představit." Nechápe, čemu se Zye směje. Oni tam budou!! 

"Ty o tom snad pochybuješ?" Na rozdíl od něho se nesměje ani trochu. Vůbec si u toho nevšimne, jak se o něj Zye opírá. Barman je po očku sleduje, ale zatím mu to nevadí. Opilých Japonců, co potřebovali žít alespoň těch pár hodin mimo práci, bylo obecně k vidění hodně. 

"Nebudeš mít důvod utíkat, budeš na sebe hrdý!" Předpovídá jim jasnou budoucnost, ale pak se prudce předkloní, jak se snaží zabránit Zyeanovu pádu. Málem tam spadne za ním. Když už oba konečně zase sedí, zajiskří mu v očích. 

"Že si netroufneš na absinth?" Začne ho hecovat. 

"Buďte opatrní, pánové." Nadhodí barman, protože oba už dost pobrali a tohle má tolik procent, že by to porazilo koně. 

"Jasně, bez obav." Dělá Hiroto rozmáchlá gesta. 

"Máte k tomu všechno?" Předklání se znalecky. Barman přikývne a začne na bar skládat speciální skleničky, lžičky, zapalovač… prostě všechno, co je potřeba. 

"Nechápu, proč to ve Francii zakázali." Řekne Hiroto, když oba zvedají hořící sklenky ke rtům. Od té chvíle dál si nepamatuje nic a nejspíš si už nikdy nevzpomene.

Zyean, Takeshi

Málem se pod ten bar poskládá ještě jednou, když mu Hiro začne vyprávět, co všechno se mu ve spánku stalo. Tohle by nevymyslel, ani kdyby se hodně snažil. Jakmile dojde na porno, které si pustil, dojde na nový záchvat.

"Gomen, to nejde." Nesměje se jemu, musí to být hrozně nevědět, co dělá, ale spíš umírá z toho, když si představí, jaký výraz musel jeho táta mít.

"Chudák, vůbec mu tu situaci nezávidím. Ještě když si představím, jak se musela tvářit máma, když nevěděla, že na to kouká." Dojde na další vlnu, které nemůže zabránit.

"Vlastně jsi ho tak trochu práskl." Pochechtává se dál. To poslední, co by ho napadlo je fakt, že jeho tátu zná.

"S tebou je to nebezpečné i v noci koukám." Prohodí ještě něco, co vyznělo taky tak nějak všelijak, ale v tomhle stavu mu to přestává docházet. Barmana nevnímá vůbec. Však co, přece moc dobře ví, co dělají. On se toho rozhodně nebojí a je to nejspíš i tou hladinou, co začíná mít. Zkouší se bránit Hirotovu placení, ale nakonec vzdá i to. Na to už prostě nemá buňky. Hodlá mu to samozřejmě vrátit hned, jak bude mít příležitost. Zarazí se trochu, když Hiro začne sebevědomě říkat, jak o tom nepochybuje. On v sobě tolik kuráže nemá. 

"No ne, tak úplně ne." Poškrábá se rozpačitě ve vlasech. Pochybuje o sobě, ne o něm, jen se to těžko vysvětluje. Hiro nevypadá, že by to kdy pochopil. Stejně nejistě se uchechtne, jakmile dojde na nějakou hrdost.

"To mi asi trochu budeš muset namlátit do hlavy." Vtipkuje na svou vlastní adresu, jen to není daleko od pravdy. Nedokáže si to vůbec představit. K jeho štěstí a trochu i úlevě se téma stočí zase na alkohol. Je za to tolik vděčný, že si nedokáže uvědomit možné riziko. Nepřipadá si nějak výrazně opilý a Hirotovo hecování je něco, na co slyší.

"Jasně, že troufnu. Musíme to přece pořádně zapít." Souhlasí s ním bez váhání a varování barmana jde úplně mimo něj. Vůbec netuší, co ho čeká. Klidně se přizná, že vůbec neví, jak se to pije. Tohle bylo něco mimo jeho možnosti a nechá se klidně poučit.

"Zakázali, jak to?" Pozvedne obočí a pak následuje jeho příkladu a obrátí to do sebe. Odpověď už asi nedostal a vlastně by mu asi byla i jedno. Ani jeden z nich netuší, že díky visačce barman zavolal do hotelu a sehnal rovnou Takeshiho. Ten neváhá ani vteřinu a vydá se je oba vyzvednout. Vůbec by ho nenapadlo, že svého syna najde v baru v takovém stavu. Není z těch, kdo by se díky tomu dokázal zlobit, spíš ho baví a pánové jsou rozhodně roztomilí, jak se o sebe na zadní sedačce opírají.

"Jsem rád, že to nakonec nebyla tour po všech barech ve městě." Sdělí jim chraplavým hlasem s nádechem pobavení, ale ani jeden je nevnímá. Jen díky řidiči je dokáže dostat z auta a později i do pokoje. Oba je uloží do jedné postele, protože řidič už vypadá trochu otráveně, než aby se s jedním z nich tahal ještě dál. Stačí, že mu je pomáhal svlékat.

"Myslím, že si řádně užijete ráno." Popřeje jim osobitě dobrou noc, nechá jim přinést zásoby vody a pak je nechá svému osudu. 

Když se Zye začne probouzet, je něco k poledni. Slunce už se dost znatelně opírá do zatažených závěsů v pokoji. Chce se pohnout, ale jde to ztěžka, něco mu brání. Stiskne víčka k sobě a pak se pomalu pokusí otevřít oči. Začíná vnímat svůj žaludek, který rozhodně není v nejlepší formě. Podaří se mu po chvíli trochu zaostří a se zděšením zjistí, že se neválí ve své posteli a to, na čem leží, není polštář. Několikrát zamrká, aby si byl jistý, ale Hiro, který ho objímá kolem pasu a na jehož nahém hrudníku se právě válí, se mu vážně nezdá. +Ne, ne, ne a ještě jednou ne.+ Proběhne mu hlavou, vlastně spíš jeho myšlenky křičí, že tohle se rozhodně neděje. Nejde o to, že by mu to vadilo, ale nechtěl to celé zkazit. A ano, jestli se něco stalo, rozhodně si to dává za vinu, i když by na to asi byli potřeba dva. Druhá věc, která mu taky nedochází, je fakt, že kdyby se něco dělo, nejspíš o tom věděl, rozhodně by to ctil, leda by…+To je blbost.+ Ujišťuje se v duchu rychle. Nedováží se ani pohnout, ani pípnout, jen nervózně čeká, jestli se Hiro vzbudí taky. Možná by měl...Třeba ho nevzbudí, když se nějak dostane z jeho sevření a pak zmizí. On sám si nic nepamatuje, třeba na tom bude Hiro stejně. Pokusí se pohnout, ale nepodaří se mu skoro vůbec nic, protože se jeho momentální polštářek začíná probouzet. Přemýšlí, jestli mu popřát dobré ráno. Něco mu ale říká, že tohle probuzení nebude zrovna nejlepší.

"Ahoj. Dneska to běhání asi nedáme co?" Vypadne z něj úplně pitomě a nejradši by se propadl někam do suterénu.

Hiroto

Hiroto už dlouho nezažil, aby ho probuzení takhle bolelo. Několikrát v životě se opil, ale zdaleka to nebylo tak často, jako u ostatních přátel. Většinou ho držela jeho láska ke sportu a fakt, že si ráno raději zaběhal, než aby strávil dopoledne v posteli či na záchodě a odpoledne s bolehlavem. Přišlo mu to jako marnění času a to jenom proto, že nemohl skončit o pár skleniček dřív. Včera večer to asi parádně přepískl. Vzpomíná si na to, jak si se Zyeanem vyrazili do města i na to, jak potom skončili společně v baru. Tam někde jeho paměť končí a jenom mu to dokazuje, že to přehnal nejspíš opravdu hodně. Nikdy v životě se mu nestalo, aby si nepamatoval, co dělal, když pil. Nad sebou uslyší známý hlas, trhne sebou a překotí se víc na záda. Zmatená mysl mu chce nejdřív namluvit, že je doma, ve svém vlastním pokoji, ale jediný pohled okolo sebe mu dokáže, že doma není ani omylem. Strávil v tomhle pokoji příliš málo času, takže jeho další myšlenka patří možnosti, že se Zyeanem skončil někde v motelu. Vlasy mu trčí do všech stran a dlaň má přitisknutou k čelu, když se podívá nad sebe a skutečně ho tam uvidí. 

"Co?" Splyne mu zmateně ze rtů. Běhání, jasně, měli jít běhat. Další pohled okolo sebe, aby si vzpomněl, že tohle je jeho dočasný hotelový pokoj, že vidí svůj kufr, kosmetiku a nějaké další věci. Zye pro něj přišel, protože se domluvili na ranním běhání, je fit, zatím co on tady pláče nad bolavou hlavou. No tak to ne! Chce se vyhrabat na nohy, trhne peřinou do strany, ale vzápětí mu dojde, že na sobě nic nemá a honem ji zase přiklopí zpátky. Ne snad, že by se styděl, ale stydí. Odkašle si a… 

"Jak jsme se dostali zpátky?" Nechápe to. Svého otce ani auto si vůbec nepamatuje. 

"Kde je foťák?" Vyhrkne znovu zděšeně, opět s škrábe na nohy, tentokrát s peřinou před klínem a uvidí svůj aparát pečlivě uložený na hromádce oblečení na židli. Pak se otočí a uvědomí si, že Zyean nestojí nad ním, ale leží v té samé posteli, ze které právě vstal, má unikátní výhled na Hirotovo nahé pozadí a kromě toho… taky na sobě nic nemá. To uvědomění přijde okamžitě a zděšení jakbysmet. Udělá krok vzad, vrazí do židle a chvíli na něj zírá jako na přízrak. Znovu se rychle rozhlédne. Je tady všechno. Zyeanovo oblečení, kamera, prostě všechno. Nějak se dostali zpátky, oba zalezli sem do toho pokoje a kdo ví, co se dělo. +Jen klid! Jen klid+ Nabádá se Hiroto, aby se na Zyeana neutrhl, protože v tomhle nejde jenom on. Znovu si zajede dlaní do vlasů, natáhne se pro tričko a zase ho odhodí. Smrdí jako hospoda, to na sebe oblékat nemůže! Úkroky stranou se dostane až ke kufru, nahmatá prádlo a nějak se za tou peřinou oblékne alespoň do něj. Pak ji může konečně odhodit. Nejvyšší čas zjistit, co si pamatuje Zye a pak se podle toho zařídit. Dá si ruce v bok a nervózně si odkašle. 

"Ehm..." Konečně se mu pořádně podívá do očí. Bojuje s touhou postavit ho za dveře, zabouchnout a už nikdy nevylézt. Co mu má říct? 

"Promiň, ale nepamatuju si nic. Prostě vůbec nic." Je to jakýsi druh omluvy za to, že jestli po něm vyjel nebo se ho nějak nevhodně dotkl, jestli mu třeba něco říkal, neví o tom. 

"Promiň já..." Obsáhne dlaní celé jeho roztomilé vzezření v posteli a hledá slova na to, jak by vysvětlil, že to byla náhoda a že by už vážně nikdy neměli pít absinth. Teď je se spoluprací asi konec? Tak moment!!! Roztomilé??!! 

"Uděláme to takhle. Dáme si studenou, hodně studenou sprchu. Zajdeme na snídani a na kávu a už o tom nikdy nebudeme mluvit." Dá důraz na slovo nikdy. +Jen klid.+ Uklidňuje se znovu. On s klukama nespí. Nespal… A dost! 

"Kdo si začal?" Nedá mu to spát. Nesnáší tohle prázdné okno ve své hlavě.

Zyean

Zyemu dochází, že by se měl asi hodně rychle hrabat na nohy, ale popravdě…Moc se mu nechce a nemůže za to jen pocit v žaludku, který mu připomíná, kolik toho vypil. Hiro je naprosto k sežrání, když se budí a pomalu mu dochází, co se tu děje. Tedy spíš neděje a to je…+Vůbec na to nemysli, žádná škoda, nic se nestalo.+ Připomíná si v duchu, aby náhodou nevypálil něco, co by nebylo v téhle situaci nejlepší. Pomalu sklouzne pohledem dolů a musí se trochu dosunout stranou, když se Hiro chce zvedat. Hodně rychle si to rozmyslí, jakmile zjistí, že jsou na tom podobně, totiž bez oblečení. Snaží se vážně nesmát, dokud mu nedojde, že na sobě nemá vůbec nic, když mu s tou peřinou zdrhl.

"Kruci." Natáhne se po svém vlastním prádle, které je kousek.

"Tohle mi nedělej."  Rudne, když si uvědomí, že Hiro viděl všechno. No ono je na to trochu pozdě asi. Jasně, není to dobrý, ale on není z těch, kdo by nad tím vším brečel. Přijde mu to…Ne, nesmí se smát.

"Tak v tomhle ohledu jsem na tom úplně stejně, netuším, jak jsme se dostali zpátky. Možná nám barman zavolal taxi." Pokusí se najít vysvětlení.

"Jinak tu máme všechno, tam je dokonce moje peněženka." Kývne hlavou k zemi, kde se válí. To oblečení taky není zrovna úhledně poskládané a to, v jakém stavu se nachází, trochu popírá myšlenku na to, že se nic nestalo. Nebo že by? +Ne, vůbec ti není líto, že si to nepamatuješ.+ Dojde na další slova v hlavě. Snad tam taky zůstanou. Když se Hiro vážně zvedne a předvede mu, co má pod peřinou, nedonutí se, aby mu tam oči nesklouzly. To nešlo ovládnout a asi nakonec bude potřebovat studenou sprchu, obzvlášť takhle po ránu a asi je jedno, kolik toho vlastně včera vypil. Rychle přeostří nahoru, když se Hiro otočí, aby neviděl, kam kouká. Sám zůstává v bezpečí postele a tak nějak čeká, co se bude dít, u toho se rozpačitě drbe ve vlasech. Nakonec by to bylo dost hezké ráno, jen kdyby bylo plánované. Obočí mu jde pomalu nahoru, Hiro je asi hodně v rozpacích a začíná se mu nebezpečně líbit, čím dál víc.

"Tak to jsme na tom dost podobně. Upřímně se divím, že nespíme na zemi, svlékání jsem zaručeně nemohl ustát." Prohodí něco, co ho vzápětí donutí se začít pochechtávat. Napadlo ho, že si možná pomáhali navzájem, no kruci. Nechce Hira trápit víc, než je nutné a jeho omlouvání. 

"Hele, prostě to neřeš. Omlouvat se pravděpodobně není za co, protože jestli se něco stalo, tak si za to můžeme oba. Takže se to tím nuluje. Myslím ty omluvy." Začne se pomalu zvedat z postele. Zarazí se v půli a podívá se na něj. V očích se mu objeví trochu posmutnělý výraz. Ne, že by si myslel, že teď spolu budou chodit nebo něco podobného, ale některé věci prostě neplánovaně zamrzí.

"Jasně, nebudeme." Odsouhlasí mu to hned.

"Pochopím, když si tu práci budeš chtít rozmyslet." Odvrátí od něj pohled a pokusí se postavit na nohy. Hned se mu trochu zamotá hlava a radši dosedne zpátky na postel. Dojde mu, co Hiro dodal a prostě se začne smát.

"Promiň." Dostane ze sebe trhaně.

"Já jen, že první o tom nebudeme mluvit a teď tě zajímá, kdo s tím začal? Není to tak trochu jedno?" Pozvedne nad tím obočí a vyzkouší se zvednout podruhé.

"Narovinu…Podle mě se nic nestalo. Možná pusa nebo tak něco. Rozhodně nic, co bys na druhý den rozhodně věděl, i kdyby sis to nepamatoval. Chápeš?" Vážně se ho snaží uklidňovat? Asi ano.

"Nebo máš pocit, že je něco jinak, než by mělo být?" Uchechtne se, než sáhne po svém triku. Přitáhne si ho pod nos a vzápětí se ušklíbne.

"No nic nějak v tom přeběhnu, nebudu tě trápit víc, než se mi asi povedlo." Vezme to celé na sebe a tím nekončí.

"Pokud se něco stalo, spíš za to můžu já, než ty." Podívá se mu do očí, aby zjistil, jestli mu to dojde.

"Jen bys možná měl popřemýšlet, jak to máš sám, když ses na to vůbec zeptal." Ten, který je o tom přesvědčený, by se neptal, kdo si začal. Začne sbírat své vlastní věci a kontroluje, jestli něco nechybí.

"Ale samozřejmě to zůstane jen mezi námi, nevidím důvod, aby se o tom dozvěděl někdo jiný." Ujistí ho vzápětí.

"Navíc…Popravdě se mi tu někdo líbí a tohle se mi stalo poprvé, tak…" Ano, Shin se mu líbil od první chvíle, ale začíná mu docházet, že probouzet se vedle Hira bylo….+Nemysli na to, prostě na to nemysli.+ Napomíná se pořád dokola.

Hiroto

Vůbec si neuvědomil, že tím, že si deku přitáhne na sebe, odhalí zase Zyeana. Zatváří se trochu provinile, ale co měl dělat, když tady sám stál jak ho kami stvořili? Honem pokývá hlavou. Jasně, barman jim zavolal taxi, to zní logicky. Takhle nějak to určitě bylo. Obrátí pohled za peněženkou. V Japonsku se obecně moc nekradlo, ale stejně měli štěstí na slušného taxikáře. Do pokoje už snad došli sami. +Jestli nás někdo viděl!!+ Uvědomí si. Přitiskne si dlaň na obličej. Taková ostuda! A on se tolik snažil, aby se mu podobné věci vyhýbaly. No nic. Nepatřičně vyprskne smíchy a zase to honem spolkne, když mu Zye řekne, jak se asi v podobném stavu musel svlékat a snad mu i na chvíli přijde líto, že si to nepamatuje. Převaluje v hlavě to s těmi omluvami a že v tom jedou společně. No to má sice Zyean pravdu, ale pro něj samotného to zase tak jednoduché nebylo. Samozřejmě záleželo na postoji a ten jeho byl prostě o dost komplikovanější. Zatváří se zmateně, když v Zyeanových očích uvidí ten smutek. Vůbec to nepochopí. Jak by taky mohl, když je jeho hlava nastavená jenom na holky zatímco ta Zyeanova jenom na kluky? Jenže Hiro pracuje s tou holčičí verzí. Ahá, jde mu o tu práci, jasně. 

"Nechci s tím skončit." Ujistí ho spontánně, aniž by víc přemýšlel nad tím, jaký by na to tahle noc mohla mít vliv. On má ale přece dost vůle na to, aby to do toho prostě nezatahoval. Zyean se z ničeho nic rozesměje a teď už Hiroto nechápe vůbec nic. Zamračí se a podívá se na něj stylem Co je?! Zye naštěstí začne s vysvětlováním sám. Hiroto se neubrání našpulení rtů a chvíli tak zůstane s tvářemi jako balónek. Rozhodí rukama a hledí na něj. Co na tom nechápe? To přece důležité je! Hiroto o sobě nutně potřebuje vědět, jestli v opilosti startuje po klucích nebo ne. Co kdyby se mu to někdy stalo znovu? A pak mu Zye vysvětlí, co si o téhle noci myslí. Z jeho slov konečně pořádně pochopí, že o tom ví mnohem víc, než on sám, stejně jako si uvědomí, že on nic nepatřičného necítí. No ještě aby!!! Bylo by to rozhodně obráceně! Proti své vůli cítí, jak červená. Nejspíš nakonec byli tak opilí, že nedošlo k ničemu a jenom usnuli. No ale jak daleko se dostali? Byli přece nazí! 

"Chápu." Řekne nakonec trochu utaženě a najde v kufru i tričko, ale neoblékne ho. Nejdřív ta sprcha. 

"Nemusíš mi to víc vysvětlovat." Nasadí profesorský výraz, i když o tom ví zjevně kulové. V tomhle je ale typický chlap. On prostě ví, jak se to dělá, i když to nikdy nedělal!! Jako s klukem. 

"Netrápíš mě!" Pročísne dlaní rezolutně vzduch víc, než je nutné. Jemu přece nevadí bavit se o podobných věcech, není dítě. Podívají se jeden druhému do očí a ne, Hirotovi nedojde ani trochu, že by se mohl Zyeanovi líbit. Co mu ale Zye řekne vzápětí, ho dokonale popíchne. Vždycky byl na první našlápnutí, tím spíš, když se sám v sobě nevyznal a někdo mu to řádně ometl o obličej jako právě teď Zyean. Stiskne rty a jeho výraz ztvrdne. Samozřejmě má Zyean pravdu a to je právě to. Dokonale mu tím šlápl na kuří oko. 

"A kdo by se o tom jako měl dozvědět?" Ucedí. Co to na něj zkouší za blahosklonné ujišťování? A úplně poslední kapka je, když mu Zyean řekne, že se mu tu někdo líbí. Kdo ví proč ho něco uvnitř žárlivě popíchne. Má chuť ho popadnout za lem trenek, protože na sobě nic jiného nemá a vyhodit ho rovnou za vrata, ať si jde za tou svou nádherou! V jeho očích se divoce blýská, ale pak se na jeho tváři usadí strojený úsměv. 

"Jasně. Nám oběma." Zdůrazní, aby bylo jasno. 

"Utíkej za ní." +Tady jsou holky? Někdo od kostýmů? Od kamery?? Kuchařka???+ 

"Až budeš fit, můžeme si projít, co jsme včera natočili a nafotili." Dodá akademicky a tím je to pro něj hotové.

Zyean

Je rád, že ho dokázal alespoň trochu pobavit, i když má obavy, že to dlouho nevydrží. Už jen to, jak se mění jeho výrazy, mu napovídá, že to tak jednoduché nebude, aby se tomu společně zasmáli a přešli to. Z druhé strany si taky uvědomuje, že by mu to bylo líto. To mu říkat určitě nebude, už jenom proto, jak moc to celé odmítá a je vyvedený z míry. Očividně ho nenapadlo, že se to může stát, i když se vlastně nic nestalo, Zye je o tom přesvědčený. Usměje se mile, jakmile mu Hiro potvrdí, že se společným projektem nekončí.

"To jsem rád." Přikývne, aby svá slova potvrdil. Tvářit se, že se nic nestalo, to přece zvládne. Jen kdyby z toho neměl takový zvláštní pocit. Málem by znovu vyprskl smíchy, když svým smíchem Hira vyvede z míry a začíná se zlobit. To úplně nechtěl, ale je vážně roztomilý, když se tak tváří. Dobře, tohle by asi taky neměl říkat nahlas. Obočí mu jde nahoru a naklání hlavu na stranu, aby si pořádně prohlédl jeho zčervenalé tváře. Musí nakonec sklopit pohled a usmát se ještě jednou. Líbí se mu, to už si přiznává, ale stejně…Nemá smysl nad tím vůbec přemýšlet. Nechce ho vytáčet ještě víc a tak zatím nic neřekne. Nemusí mu to vysvětlovat? +Bojíš se, že by tě to zajímalo?+ Rýpne si do něj, ale jen v duchu. Trochu sebou trhne, jakmile se ozve Hirotův hlas o něco rázněji, tohle asi nebylo úplně nutné. 

"Moc to tak nevypadá." Dovolí si mu odporovat, ale to asi taky není ten nejlepší nápad. Tohle bude asi parádní ohýnek, když jeden dobře přiloží. Dokonce to vypadá, že svými slovy rozpoutal daleko víc. Konečně se mu podaří uložit všechny své věci a zkontrolovat, že je opravdu všechno v pořádku. Vnitřně si oddechne, protože část z těch věcí přece jen není jeho a to by mu pánové technici pěkně dali, kdyby cokoliv ztratil. Rozhodně by mu už nic nepůjčili a to by mu hodně ztížilo práci.

"Nikdo vůbec nikdo." Dodá smířlivě a začne se oblékat, aby se tu konečně přestal promenádovat v prádle a mohl jít. Hiro začíná být hodně nepříjemný a on popravdě nechápe, co mu tak hrozného udělal, že se chová takto. Že by měl pravdu a nebyl si jistý tím, co uvnitř sebe má? Vypadá to tak a podle něj se snaží jen něco maskovat. Myslel si, že mu už došlo, kde jsou Zyeanovy preference, ale zdá se, že to neřekl tak úplně jasně. Je už oblečený, když ho pakuje ven. Přehodí si tašky přes rameno, ale ještě zůstane stát na místě.

"Já v tom mám na rozdíl od tebe dost jasno. Není to ona, ale on, Hiro-chan, to už tě mohlo napadnout." Rýpne si trochu tím oslovením i tím, co říká. Pak jen jednoduše pokrčí rameny.

"Ale ne, nejdu za ním. Mám přece práci a potřebuju projet, co jsem včera natočil, protože tohle je pro mě na prvním místě, rád bych to celé úspěšně dokončil." Připomene mu, proč tady vlastně jsou, než vykročí ke dveřím. Tam se ještě ohlédne a věnuje mu svůj široký, i když teď trochu hraný úsměv.

"Nicméně můžeme se sejít na večer, do té doby jsem slíbil pomoc technikům. Třeba už v tu dobu budeš fit. Probuzení nejsou vždycky nejlepší, ale znám to, taky umím být po ránu nepříjemný." Bez váhání na něj mrkne. 

"A promiň. Netušil jsem, jak tě dokáže rozhodit něco, co přece není pravda." Nemůže si dopustit poznámku.

"Ty jsi si přece jistý úplně ve všem no ne?" Pokrčí zlehka rameny. Očividně není, ale nechá ho, aby se s tím popral sám.

"Uvidíme se později." Rozloučí se s ním a vyjde ze dveří, která za sebou pečlivě zavře. Vrátí se na svůj pokoj, kde si dá sprchu a pak usedne k notebooku a přetáhne si všechno, co natočil. Zarazí se, když uvidí i záběry z jejich cesty domů. Ani si nepamatuje, že to točil. Posune kousek video a vidí, jak ho Hiro objímá kolem ramen a boří tvář do jeho vlasů. Oba jsou očividně mimo, ale Hiro mu nejspíš něco šeptá, protože se Zye pitomě usmívá. Tedy mnohem víc, než když by byl jenom opilý. Ty záběry si pěkně ořízne a uloží, ale do své vlastní složky a nechá to tak. Nemá v plánu mu to ukazovat, je přece na něm, aby si to v hlavě srovnal, navíc alkohol dělá hodně. Koukne na hodiny a zjistí, že má být někde jinde. Rychle se sbalí a vyrazí přiložit ruku k dílu, i když mu moc dobře není. Stejně nedokáže Hirotovo chování, které viděl a to, co se stalo ráno jen tak dostat z hlavy a nejspíš se mu to tak snadno nepovede.