Yoshiki, Die, Boogie, Sugizo
Yoshiki si odloží svoje věci a pro jistotu se vrátí mezi dveře, kde si vybalují chlapci. Sugizo zrovna s úsměvem přikyvuje na slova svého syna o veselí v domě. Yoshiki si Akiho znovu zkoumavě změří pohledem, i když ani teď nahlas nic neříká. Tenhle výlet je spíš odměnou za pilná studia, kluci tady nejsou za trest a i když samozřejmě musí pomáhat, nejsou to žádné galeje. Asi si na Akiho bude muset trochu posvítit, protože vypadá, že návštěvy rád trápí. Místo aby dal najevo své myšlenky, jen se na něj usměje. +Zaměstnám já tebe.+ Pomyslí si. Možní začnou zkoušením z matematiky nebo něčím podobným. Boogie předstírá, že si toho držení za boky ani nevšiml, ale Akiho ruce cítí ještě teď. Vyvolává to v něm samé rozporuplné a provinilé pocity, když je vedle něho Zye, jako kdyby za to mohl snad sám a byl to on, kdo Akiho provokuje. Nejdřív to mrknutí, pak tohle a ještě ta jeho poznámka. To se mu doopravdy líbí? Klopí oči někam do podlahy a raději poslouchá, co mu Zye šeptá v odpověď. Asi ho svou poznámkou hodně vyvedl z míry, ale kdo ví proč ho to hřeje na srdci. Prý půjdou klidně hned… Kouše se do spodního rtu a červená se, ale tu myšlenku z hlavy vůbec nepustí. Jakmile zjistí, kde je seník, nejspíš bude celý den vymýšlet, jak se tam tajně alespoň na chvíli dostat. Přejde ke své posteli a začne povlékat polštář, zatímco poslouchá, o čem se baví kluci. Ohlédne se přes rameno na Akiho, když se baví s Die o bramborách a poté i o zásobách a možných nákupech. Kluci toho okamžitě využijí, aby si nadiktovali požadavky, ale on a Zye jsou jako Shinya. Nejspíš vůbec nic potřebovat nebudou kromě sebe navzájem a tak se zase podívá zpátky a dopovlékne polštář, aby se mohl věnovat i peřině. Za chvíli to má hotové. Pousměje se na ten parfém pro Kamija, protože na vůni venkova si asi budou zvykat úplně všichni, ale pak ho Zye překvapí se svými požadavky. Moc dobře ví, pro koho ty dva jsou, podívá se do jeho tváře a usměje se. Miláček… Dojde na porno a mokro a on vyprskne do dlaně, jenže v tu chvíli je dveřích učitel. "Pánové?" Ozve se, aby bylo jasno, že to slyšel a že už trošku přehánějí. To se teda Toshiya s Kamijem předvedli.
"Je vám doufám jasné, že jestli u vás něco takového najdu, bude problém. Pořád jsme na školním výletě." Připomene jim i svou přísnou stránku. Yoshiki měl dvě tváře. Jednu velmi vstřícnou a křehkou a druhou dost nelítostnou, když to muselo být. Aki se kolem něj protáhne pryč.
"Sejdeme se za půl hodiny dole v kuchyni, která je zároveň takovou společenskou místností. Převlékněte se do něčeho na ven, půjdeme na prohlídku." Řekne jim a odejde do svého pokoje. Žádný obývák tady pro kluky není, ten patří Sugizovi a Akimu a do jejich soukromí oni vstupovat nebudou. Kuchyň je ale opravdu velká, je v ní velký jídelní stůl a taky dvě pohovky pod okny a televize s rádiem, stejně jako police s knihami. Když se Sugizo dozví o dopise, zatváří se překvapeně a ihned odejde. Psaní leží v kuchyni na ošatce jako vždycky. Usměje se, když ho uvidí. Její rukopis pozná vždy a všude. Je to už spoustu let, když jako sedmnáctiletý kluk odjel do Jižní Ameriky, kde strávil celý rok v městečku Cuzco v Jižním Peru, v podstatě v Andách. Tady se zamiloval do Indiánky, potomka slavné inkské říše a s ní odešel na několik měsíců do hor vysoko v horách, kde žil s jejím kmenem v malé vesnici. Nebylo tam nic, jenom hory, řídký vzduch, brambory a nějaká zvířata. Ani doktora neměli, natož elektřinu a bylo to jedno z míst, kde Sugizo dovedl být šťastný. Bohužel ani jeden z nich nedostali vízum nebo nějakou možnost, jak spolu zůstat a tak se Sugizo musel vrátit zase do Japonska bez své indiánské krásky. Tady by se jí žilo jen velmi těžko a byla by navždycky odstrčená od společnosti. O rok později se dozvěděl, že mu porodila syna. Maya nebo také Mayumi, jak jí s láskou po japonsku říkal, zůstala jeho věrnou přítelkyní až dodnes a Sugizo za ní často létal na návštěvu do hor. Díky tomu si dokázal vybudovat vztah i se svým synem. Mayumi později usilovala o to, aby ho vzal s sebou na stálo, protože v horách pro něj pořádný život nebyl ,proběhlo pár návštěv na zkoušku a nakonec Aki získal povolení žít s ním v Japonsku. Dodnes však neměl občanství. Úřady se na něj dívaly skrz prsty, vízum měl nejdřív na rok, pak na tři a teď na pět let, ale povolení ke stálému pobytu zatím ne. Tak to ale bylo i s cizinkami vdanými do Japonska a Sugizo věděl, že jediné, co můžou, je vytrvat. Kdyby se tu Aki oženil, hodně by to pomohlo, ale to mělo čas. Otevře psaní a přečte si řádky o tom, jak se Mayumi daří. Dopis je hodně dlouhý a na jeho konci mu nepokrytě klesnou ústa od sebe. Honem se rozhlédne kolem sebe, ale Aki nikde není a tak strčí dopis do kapsy kalhot a doopravdy najde v kredenci lahev. Tajně si nalije panáka, obrátí ho do sebe a na chvíli se musí posadit.
Kami, Toshiya, Zyean, Shinya, Aki
Zye se usměje na Boogieho, jakmile si všimne jeho pohledu. Běžel by kvůli němu klidně obchodu i kdyby to bylo deset kilometrů. Pak by asi umřel na plíce, ale to nevadí, hlavně že by měl jeho Miláček ráno dobré kakao. Je z něj úplně vyřízený a vůbec se to nemění právě naopak, je to ještě horší. Zarazí se uprostřed pohybu, protože Totchi dostojí své pověsti a Aki ho vzápětí dost dobře setře. Podívá se na toho kluka, co si to klidně dovolí a bez váhání mu ukáže zvednutý palec. Tohle si nedovolil jen tak někdo a teď u něj získal snad milión plusových bodů. Když si to přerovná v hlavě, vzápětí je ztratí, protože mu kouká po Boogiem."Ten kluk si nedá pokoj." Prohodí si pro sebe potichu a začne pomáhat Boogiemu s povlékáním jeho postele. Totchi se zarazí, jakmile se ozve hlas jejich učitele.
"To byl jen vtip." Pokrčí pomalu rameny, protož by nerad, aby na ně dával víc pozor. Bude se muset krotit, aby plán s Kamijem vážně vyšel. Yoshiki se nezdál, ale občas měl oči vážně všude.
"Tohle je k vzteku." Zavrčí téměř neslyšně, když se vyšplhá nahoru a začne si pod polštář schovávat nějaké své věci a taky pod matraci. Zatím nepřišel na lepší místo, první to tady musí obejít. Nakonec zůstane sedět nahoře a nohama spuštěnýma dolů.
"Shin-chan, máš si vzít něco na ven. Máš vůbec něco takového?" Dobírá si ho s všehoschopným úsměvem.
"Možná bychom ti s Diem mohli něco vybrat." Hbitě seskočí dolů a hrábne po jeho tašce. Shin se v první chvíli zarazí a pak mu zkouší tu tašku vzít.
"No ták, všechno mi to rozházíš." Prosí ho slovy i očima a když Totchi vytáhne jeho chlupatý polštářek, zrudne.
"Ale ale, plyšáky tam nemáš?" Zasměje se a hodí Shinův polštářek Diemu.
"To je jediný, který doma mám, neusnul bych, kdybych měl hlavu moc nízko." Shin se to snaží vysvětlit, ale zdá se, že to nebude mít úspěch.
"Jasně, jasně a vybral sis chlupatý. Nějaké preference, o kterých nevíme?" Pokračuje dál Totchi a po očku kouká ke dveřím, kdyby se náhodou Yoshi měl objevit znovu.
"Dej to sem." Ozve se Zyeanův hlas, když hrábne po polštáři.
"Už ho nechte na pokoji aspoň pět minut." Vloží se do toho, už se mračí a to je říct.
"Aspoň ať si vybalí, za chvíli musíme jít." Protočí nad nimi očima v sloup.
"To je dobrý, je to sranda." Pípne Shin a radši začne lovit v tašce oblečení. Vytáhne béžové, dlouhé triko a začne se rozhlížet, kde by se mohl převléknout.
"Takhle hra na záchranáře tě baví co?" Rýpne si Totchi do Zyeana s pohrdavým odfrknutím.
"Tak na to tě sbalil, Boo-chan?" Přeostří na jmenovaného, než si stáhne bundu z ramen a pod ní i triko. Natáhne se po batohu, aby si vytáhl nějaké, které klidně může zničit. Nakonec vyloví nátělník a přetáhne si ho přes hlavu.
"Starej se o svý." Vrátí mu to Zye a už si ho dál nevšímá. Kamijo už má vybaleno a je převlečený. Kluků si vůbec nevšímá, jen si přerovnává vlasy u malého zrcátka.
"Soutěž krásy je o díru vedle." Rýpne si i do něj Toshiya, počká na Die a všichni se odeberou ke kuchyni. Zye si užije pár kroků, kdy Boogieho objímá kolem pasu a málem se přerazí. Dobrá nálada ho nepouští ani na chvilku a ani si nevšimne nenápadného pohledu Shina, který jim trochu závidí. Vzápětí se vedle něj objeví Totchi a s rukou kolem jeho ramen mu rozcuchá vlasy, tím spolehlivě všechny myšlenky zažene.
"Ale no ták." Povzdechne si ale stejně se téměř neznatelně pousměje a už se po očku rozhlíží, kde je Die. Aki je mezitím ve stájích. Nosí kýble s vodou a chytá krmení na večer. Všechno je potřeba správně nadávkovat, aby to zvířatům vzápětí roznesl. Ještě skočí do seníku a vrací se zpátky s velkým balíkem sena přes rameno. Zkontroluje si čas na starých hodinách a ještě nezastaví za jedním ze zaměstnanců, který řeší zásoby. Nadiktuje mu pár věcí pro kluky. Místo Kamijovi voňavky objedná vůni na záchod a u toho se culí. Tohle si nemohl odpustit. Toshiyovi místo porna, objedná časopis pro děti s různými spojovačkami. Pak už se vydá do kuchyně je tam jen táta, zatím sám. Stihl to dost rychle.
"Všechno je připravený." Ujistí ho, že má všechno hotové a zarazí se, když ho uvidí.
"Co se stalo, tati? Co je s mámou?" Nakrčí obočí. Měl mámu rád, neskutečně mu chyběla, ale život v Japonsku byl pro něj lepší. Rychle si zvykl na různé vymoženosti, které v Americe neměl. Do školy chodil do města, které bylo asi pět kilometrů, ale nebylo to nic, co by mu vadilo. Ze začátku si prožil dost velké peklo, protože bylo n první pohled vidět, že není odtud. Naštěstí se naučil bránit a teď už si ho nikdo nedobírá spíš naopak, má hodně přátel.
"Mám je tu provést sám?" Zeptá se ho opatrně. Dělá mu to starosti, už dlouho tátu neviděl v takovém rozpoložení, spíš asi nikdy.
"Nebo…" Broukne tiše a dojde na jediné obavy, které kdy měl.
"Musím zpátky?" Nakrčí obočí a v očích je vidět strach. Vízum by mu mělo zanedlouho končit a je to vždycky hrozné čekání, jestli mu ho prodlouží nebo ne.
Yoshiki, Die, Boogie, Sugizo
Boogie se znovu prudce ohlédne od postele, kde v batohu hledal něco na sebe, když Toshiya sebere Shinyovi jeho tašku. Stáhne nad tím obočí, protože tohle už se nelíbí ani jemu a jakmile uvidí polštářek, zavrtí nad Toshiyou hlavou. Kamijo je k nim zády, jako vždycky si jede svoje a nikdy se Shinyi nezastane. Die mezitím chytne polštářek letící vzduchem a prohlédne si ho. "Hmm, třeba by ses měl přestat holit v podpaží a pak by ses mu konečně trochu líbil." Prohodí Die směrem k Toshiyovi na ty preference. Vůbec nečeká, že by mu ho Zyean vytrhl z ruky a hrábne po něm, ale ta kluzká potvora je rychlejší. Ve škole by ho odtáhl za roh a jednu mu vrazil, ale tady mají s Toshiyou nový tajný plán a tak hrdě pozvedne bradu a předstírá, že další kočkovaná je pod jeho úroveň.
"Jasně, že je to sranda." Řekne Die a blýská po Zyeanovi očima, protože pomsta bude sladká. Toshiya to taky nenechá jen tak a alespoň do něj rýpe, zatímco on sám při vlastním převlékání upírá oči na Shinyu a tváří se při tom, jako by ho chtěl očima svlékat. U toho odhaluje vlastní tělo, pohodí delšími černými vlasy a pak zakloní hlavu při pohledu jako by si něco opravdu hodně užíval. Shinya krásně rudne, ale oči není schopný úplně odvrátit a tím spíš toho Die nenechá. Boo stojí zarytě na místě vedle Zyeana, aby ho alespoň nějak podpořil a teď je to on, kdo svírá polštář, který chce vrátit Shinyovi. Mračí se, ale oči mu občas ujedou na Toshiyovu neskutečnou postavu. Tohle je jeho hezká stránka, na rozdíl od povahy. Odkašle si a rychle přejde k Shinyovi, aby mu polštář vrátil.
"Na." Řekne mu tiše a spolu s polštářkem se na Shinyově polštáři objeví ještě malý plyšový přívěšek na klíče. Sám má těch plyšáků požehnaně a ano, jednoho z nich tady v batohu. Die se ohlédne přes rameno na Kamija u zrcátka, když si tak Toshiya rýpne a rozesměje se.
"A jakou díru přesně myslíš, Totchi-kun? Dámy jsem neviděl, takže někdo zdejší?" Pak už ale všichni vyjdou na chodbu a jakmile Totchi obejme Shinyu, udělá mu garde z druhé strany, jen jeho ruka se ocitne o kousek níž, než je pas a malinko ho stiskne. No co, za nimi nikdo jiný nejde a nesáhnout si je hřích. Během této doby Sugizo rychle zpracovává obsah dopisu. Nečekal by, že se Aki objeví tak rychle, ale stalo se a když vidí jeho výraz, vynadá v duchu sám sobě za to, že ho vyděsil. Usměje se na něj a vstane, aby uložil lahev do kredence a umyl skleničku. Neměl by nic pít, když mají děti v domě. Tedy… mladé muže.
"Rozhodnutí o tvém vízu ještě nepřišlo, ale nemyslím si, že by tě před dokončením školy poslali zpátky. S trochou štěstí ho dostaneš zase na pět let a bude klid." Řekne přesvědčeně. Aki měl dobré výsledky, jediné čeho se bojí je, že by ho dostal jen na rok.
"Nene provedeme je spolu." Ujistí ho.
"Máma je v pořádku, daří se jí dobře." Řekne a sáhne po dopisu, který mu podá.
"Na… pak si ho přečti." Ani neví, proč ho chtěl schovat.
"Víš máma je… trochu jako já. Hodně… svobodomyslná. Nějak mi zapomněla říct důležitou věc." Přemýšlí kudy na to.
"Tak trochu mi zapomněla říct, že než ses narodil, randila ještě s někým. To asi není nic divného, víš přece, že byla trochu starší než já..." No, trochu… Jemu bylo sedmnáct a Maye asi jednou tolik, ale kdo by to u Indiánky poznal? Nebo řešil?
"Spíš nedodala, že má ještě jednoho syna." Teď si asi půjde nalít Aki.
"Píše tam vysvětlení. Že odešel jako dítě se svým otcem, podobně jako ty a ona si myslela, že už ho nikdy neuvidí. Nestýkala se s ním jako s tebou. Říká mu J, asi má nějaké složité indiánské jméno. Žil v nějaké indiánské rezervaci v severní Americe u hranic s Mexikem. Bude umět asi jenom španělsky, možná anglicky. Je to koňák z ranče, klasický kovboj. Legrační na tom je, že mu je asi tolik, co mě. Každopádně je to tvůj bratr." Odkašle si. To ještě není všechno… V tu chvíli už slyší kluky na schodech, jak míří sem. Učitel ještě nedorazil.
Kami, Toshiya, Zyean, Shinya, Aki
Shin jen tiše zamumlá poděkování Boogiemu a když uvidí přívěšek, očka se mu rozzáří. Najednou jeho tvář zdobí upřímný úsměv a kývne mu ještě hlavou. Přitiskne k sobě polštářek i s přívěškem a ten později schová do kapsy. Pak si ho někam připne, ale teď nechce, aby ho kluci viděli. Ještě by mu ho sebrali a to by ho opravdu mrzelo. Dieho svlékání je…Na něj už prostě příliš. Vždycky koukal po klucích a Die vypadal opravdu dobře, to i Toshiya a pozorovat je, to bylo najednou horko. Dokonce se neuhlídal, aby na něj nekoukal se rty od sebe. Je rád, když můžou konečně jít. Zye si vůbec nevšiml, jak Boo kouká po Toshiyovi. Kdyby ano, asi by začal být ostražitější. Takto ho dobrá nálada pořád ještě neopouští. Totchi shlédne za Shinova záda a zbystří Dieho ruku na jeho pozadí."Tam už je koukám obsazeno. Škoda." Hraně si povzdechne a Shin se málem propadne do země. Je rád za svůj delší top, který hodně skryje. On byl na doteky hrozně citlivý a když došlo i na podobné partie, šlo to s ním z kopce.
"Zdá se, že ty už sis díru vybral." Střelí Totchi očima k Diemu a těkne očima k Shinově tváři. Ten se chvíli kouká před sebe, než mu dojde, že mluví o něm a málem jim uteče.
"Já, já…" Snaží se ze sebe něco dostat, ale je to marná snaha a tak radši zmlkne. Jediné, na co se zmůže je pokusit se dát stranou Dieho ruku. To je taky zbytečná práce.
Aki mezitím kouká na svého otce a snaží se ho očima přinutit, aby už konečně mluvil. Samozřejmě, že čeká nejhorší možné varianty, protože Su byl rozhodně vždycky klidný a máloco ho vyvedlo z míry. Proto ho to tolik děsí. Dlaněmi se zapírá o desku stolu, možná přemýšlí nad tím, že se radši posadí. První oddechnutí přijde, když rozhodnutí ještě nepřišlo. Lepší žádné zprávy, než špatné a stejně z toho má trochu strach. S tátou je mu skvěle, nechtěl by jít nikam jinam. Má tu dost svobody a zároveň nemá potřebu cokoliv vyvádět. Práce na farmě s sebou nese hodně zodpovědnosti a on si na to tak zvykl, že typické klučičí pitominky ho míjejí. Chodil s rukama do města, něco málo sice popili, ale vždycky se vrátil v pohodě a bez průšvihů. To, že byl obvykle trochu drzejší, to zas tak velký prohřešek nebyl. Uleví se mu podruhé, jakmile dojde na to, že je máma v pořádku. Vypadá ale o to nechápavěji, protože ho nenapadá další důvod. S mírně pozvednutým obočím sáhne po dopise a převrátí ho v rukách. Nejradši by se na něj vrhnul hned. Su ale pokračuje a on ho bedlivě poslouchá. Nakloní hlavu na stranu a znovu se opře. Zatím jen přikývne. Ví, kolik mámě je a kolik tátovi, to pro něj není žádná novinka. Pak na něj vyvalí oči a zalapá po dechu.
"Cože?" Su asi začal mluvit jiným jazykem, Aki se tak tváří. Snaží se vstřebat každé slovo, ale jde to těžko.
"Takže mám bráchu…" Vydechne a pořád mu to spíš zní jako nějaký vtip. Ani se neohlédne, i když zvuky jasně napovídají, že kluci už jdou sem. Měl by tolik otázek, jen zatím žádnou nevyslovil nahlas. Cítí se…Trochu podvedeně. Přece jemněl rodinu dost daleko a i bratra…Je fér, že přišli o tolik času, mohli si aspoň psát. Bez váhání sáhne po lahvi do kredence i po sklence, kterou umyl a nalije si. Teď by asi bylo zbytečné mu to zakazovat. Zrovna se trochu složí na židli a zvedne sklenku ke rtům, když dovnitř vpadnou úplně všichni. Je mu to jedno, prostě ji do sebe obrátí. Vůbec nevidí výraz všech. Kamijo se zarazí, když si kluka na židli prohlédne. Pomalu pozvedne obočí, jak kdyby říkal, že on aspoň nepije ve svém věku. Samozřejmě, že je to lež, už zvládal ochutnávat různá vína. Totchi se mračí, protože jim byl všechen alkohol zakázán. Trhnutím hlavou na to upozorní Dieho.
"Je všechno v pořádku?" Neudrží svou starostlivou povahu na uzdě Shin, ale mluví tak potichu, že je sotva slyšet. Zye ho pozoruje taky a u toho svírá Boogieho dlaň.
"Prohlídka asi hned tak nebude." Prohodí s podtextem, že by se možná měli na chvíli ztratit. Aki se konečně vzpamatuje a rozhlédne se.
"Já…" Podívá se na tátu.
"Budu za chvíli zpátky, pak se připojím." Vyrazí ze sebe, než se prudce zvedne, až málem židle spadne na zem a protáhne se mezi všemi ne úplně vybíravě. Vydýchá se pořádně až venku, kde se zastaví a opře se dlaněmi o stehna.
"Mám bráchu." Vypadne z něj, než se rozhlédne kolem. Pár zaměstnanců na něj nechápavě kouká. Radši zamíří trochu stranou a za seníkem se sveze podél zdi. Pak sáhne po dopise a začte se.
"To ten čerstvý vzduch. Určitě je to toxické." Nakloní se Totchi přes Shinova ramena, aby ho slyšel jen Die.
"Jasně, můžeme tu prohlídku odložit." Připojí se k Zyeanovi.
"Nebo se tu rozhlédneme sami." Navrhne ještě Kamijo. Dělají, jak kdyby nebyli schopni si to tu projít úplně sami. Copak jsou děti?
Yoshiki, Die, Boogie, Sugizo
Sugizo jemně rozhodí rukama, protože je na tom vlastně úplně stejně jako Aki. I on by měl mít nejspíš nějaké minimální právo na to, aby věděl, že jeho syn má ještě jednoho příbuzného. Aby to věděl ideálně od Akiho narození a ne ve chvíli, kdy je skoro dospělý, ale Maya sama očividně nikdy nepředpokládala, že by se za ní J vrátil. Mělo to samozřejmě svůj důvod. Všechno stálo v tom dopise. Netuší, co se Akimu honí hlavou, ale pravdou bylo, že J se narodil o hodně let dřív, než Aki a pokud s ním Maya neudržovala kontakt, chápal, proč se o něm dozvídají až teď. Sleduje svého syna, jak si nalévá a to i přes fakt, že už jsou kluci tady, ale neřekne na to nic. Jenom vstane, sklenku a lahev vezme a podruhé je pečlivě uklidí. Die špulí rty, aby bylo jasno, že takhle přes den a před návštěvou je to teda vážně příliš, ale samozřejmě je tu Sugizo a tak mlčí. Na rozdíl od Shinyi. "Prohlídka bude, nemějte obavy." Řekne Sugizo a jemně přikývne na souhlas, že se Aki může ztratit. Provede je sám. Změří si Shinyovo oblečení pohledem. Není sám, kdo má nevhodné minimálně boty, ale ta skoro bílá je… no asi tak dlouho nezůstane. Přesto se mile usměje.
"Ty jsi Shinya, že ano? Buď tak hodný a skoč nahoru pro pana učitele. Dojdete nás venku, nebudeme daleko." Požádá ho a chvíli ho sleduje očima. Nečekal by, že to bude zrovna Yoshiki, koho nakonec budou dolovat z pokoje. Možná nějaký naléhavý telefon?
"Později budete chodit sami, ale teď bych vám rád ukázal kde co je, na koho se obrátit a tak podobně." Vysvětlí trpělivě Kamijovi a ještě malou chvíli počká, jestli se Yoshiki neobjeví. V tom dopise mimo jiné stálo, že J odešel jako malé dítě se svým otcem, protože malá vesnice vysoko v Andách nakonec nebyla nic pro něj. Chtěl na pláně, ke koním a ke svému kmeni. Ve vesnici Mayumi nikdy pořádně nezapadl. Mayumi se zdálo, že se J bude mít u otce lépe a bude blíž civilizaci a možnosti vzdělání, které by tady nikdy nedostal a tak je poslala společně pryč. Otec se s J ale už nikdy nevrátil a ona neměla možnost ani šanci je kontaktovat. Nebyla to její vina, že se už nikdy neukázali. Jův táta ale zemřel a zanechal po sobě dost stop na to, aby se J rozhodl po matce pátrat, když zjistil, že žije, kdyby chtěl, což později taky udělal. Trvalo to dlouho, ale našel ji a od ní se taky dozvěděl, že má mimo ní i bratra. Pro J bylo nalezení živé matky a další rodiny stejným překvapením jako pro Sugiza a Akiho a okamžitě trval na tom, že by je chtěl vidět. Zřejmě byl po svém tátovi horká hlava, protože nevymyslel nic lepšího, než pobrat všechny úspory, sehnat si vízum na tři měsíce a sednout do letadla. Kovboj z Mexika, který možná neuměl ani číst a možná taky ano… I se svým koněm. To poslední Sugiza nepatřičně rozesměje. Tohle všechno teď Aki zřejmě čte ve svém dopise. A J bude brzo tady. Rozhodne se zatím ukázat klukům, kde je co v kuchyni, jak se zapínají spotřebiče, kde je hlavní uzávěr vody, skříň na pojistky a hasící přístroj a další důležité věci. Yoshiki ještě nejde.
"Tak pojďte." Vyzve je, aby šli společně ven. Když někdo zaklepe na Yoshikiho dveře, málem vyskočí z kůže. Čas hrozně rychle letěl a on se nemohl rozhodnout, jestli si vzít černou šálu nebo černou s rudým vzorem. Mezitím se samozřejmě převlékl do černých pohodlných kalhot a trička, ale na nose mu seděly sluneční brýle, vlasy měl perfektní jako vždycky a na stole otevřený laptop. Vždycky se hodně zapomínal, byl to jeho malý hřích.
"Čas zatraceně rychle letí, že?" Řekne, když Shinyovi otevře a nervózně se zasměje. Málem řekl zkurveně. Z pokoje se vyline i vůně jeho kolínské. Předstírat, že tak trochu není narcis, je už úplně zbytečné.
Kami, Toshiya, Zyean, Shinya, Aki
Shin udělá krok dozadu, aby uhnul před Sugizovým pohledem a hned očka skloní ke svému oblečení. Samozřejmostí jsou dlouhé rukávy, které teď pečlivě žmoulá. Asi to vážně není nejlepší oblečení, ale on jiného neměl. Ostatně když se rozhlédne kolem sebe, je na tom nejhůř asi jen barvou, jinak jsou na tom kluci dost podobně. Nikdo z nich si to nejspíš nedokázal představit. Zastaví se až o Dieho hrudník, do kterého narazí. Skoro vyděšeně se ohlédne před rameno a zašeptá tiché, promiň. Hned udělá krok dopředu a tváří se, že neslyší tichý smích Totchiho a stejně tiché odfrknutí do Kamija. Oni vůbec netuší, jak mu teď je. Jakmile ho Su zaúkoluje, jen krátce přikývne a je rád, že se může na chvíli ztratit."Abys jsme nakonec nehledali oba dva." Neodpustí si poznámku Totchi. Shin se občas uměl dost dobře zakoukat a ztratit i v jedna plus jedna. Kamijo přikývne, když dojde na vysvětlení. On by si to klidně zjistil sám, byl zvyklý se postarat sám o sebe, ale když tím chce Sugizo zabíjet čas, tak prosím. Aspoň bude mít o práci míň. Když se krátce rozhlédne po ostatních, odtuší, že Zye asi za pět vteřin nebude vědět, kudy vlastně přišli. Jak je vidět, má oči jen pro Boogieho. Dokonce je tak moc mimo, že zůstanou jako poslední, když všichni vyrazí na obhlídku.
"Pojď nebo nám zmizí." Popožene Zye Boogieho, aby nezůstávali pozadu a neodpustí si rozverné štípnutí do zadku. Oči mu sklouznou k těm samým místům. Je rád, že Boo má v oblibě upnutější věci, je rozhodně na co koukat. Dokonce se i pár kroků drží za ním, aby si to užil.
"Tvoje drahá polovička za chvíli zakopne, když vidím, kam se dívá." Drcne do Boogieho Totchi, protože si samozřejmě všiml. Jen slova drahá polovička ucedí dost otráveně. Kamijo se tím dostane vedle Die. S pozvednutým obočím sleduje, kde je jaký uzávěr a hasicí přístroj.
“Silně pochybuju, že kdokoliv z nás bude něco hasit. Budeme první pryč." Utrousí si spíš pro sebe Kamijo, ale Die ho asi slyší.
"Přece nebudu zachraňovat cizí barák, radši zachráním sebe." Protočí očima v sloup. Učitel tu není a Su je dost daleko, aby ho slyšel, tak co by si nedopřál poznámku.
"Dávej pozor." Sykne na Die, vezme ho za paži a trhne s ním stranou. Poukáže hlavou na dost velký kus bláta a očividně to není jenom bahno. V tu chvíli si uvědomí, co udělal.
"Nebudu v takovém smradu spát." Prohodí se smyslným podiem, když se k němu nakloní, i když se to ke slovům vůbec nehodí. Prostě ho musel trochu vyvést z míry. Odtáhne se velmi pomalu a už se tváří, že se nic z toho vůbec nestalo. Za to Totchi je zezadu oba propaluje pohledem. Co to krucinál bylo? Mezitím kousek dál se Aki konečně začte do dopisu. Trochu se k tomu přemáhal, protože to pořád nemohl řádně překousnout. Už si zvykl na život tady, myslel si, že ho nic nepřekvapí, ale tohle…Když se dostane k části s převozem koně, zasměje se krátce, aniž by tušil, že něco podobné udělal i Su. Ony ty geny budou mít asi něco do sebe. Ještě jednou očima přeletí určité řádky a nakonec dopis schová do kapsy. J bude zanedlouho tady a on se s tím do té doby bude muset srovnat. Vlastně…není to tak špatný pocit vědět, že není sám. Něco v jeho hrudi se zvláštně připomene. Ne, je přece blbost, aby to podvědomě tušil. Už mu to leze na mozek. Zavrtí sám nad sebou hlavou. Protáhne se kolem budovy a zapadne za druhou, aby mohl z kapsy vytáhnout krabičku a zapálit si. Přece jen dost daleko od sena. Není přece idiot. Shin kupodivu trefí ke dveřím, kde má Yoshi svůj pokoj. Chvíli mu trvá, než sebere odvahu a zaklepe. Přece jen má pořád pocit, že by ho mohl rušit. Konečky prstů svírá své rukávy a kouká na špičky svých bot. Když se dveře otevřou, rychle vzhlédne a zrudne, jak kdyby něco provedl.
"To ano a je toho tolik k vidění." Neovládne se Shin, protože se mu tu hrozné líbí. V tu chvíli na něj udeří Yoshiho parfém.
"To je moc hezká vůně, co to je?" Zeptá se s modrýma, zvědavýma očima upřenýma na něj. Ani ho nenapadne, že by se na podobné věci ptát neměl. Prostě ho to zajímá a zvědavost je najednou mnohem podstatnější. Dokonce se neuhlídá, aby nenápadně nekoukl za jeho rameno. Ne, že by chtěl hodnotit jeho věci, ale spíš přitáhne pozornost ten pokojíček.
"Jé, to vypadá nádherně." V duchu si postěžuje, že by chtěl taky takový, klidně by mu stačil menší, jen aby tam byl sám. Dojde mu vzápětí, co dělá. Hned sepne ruce před tělem a podívá se do země.
"Kluci už vyrazili na prohlídku." Konečně řekne, proč je tady. Aki mezitím dokouří a vyhlédne zpoza rohu. Kluci už jsou venku. Vydá se k nim, u toho cpe krabičku do zadní kapsy kalhot. Protáhne se mezi nimi, aby došel až k tátovi. Zarazí se ale uprostřed pohybu, když Zye vedle něj tiše zakňučí. Dojde mu to po pár vteřinách. Nakloní se k němu.
"Ukážu ti pak, kde si můžeš zapálit a nic se nestane." Spiklenecky na něj mrkne a usměje se. V tu chvíli dostane na oplátku první úsměv pana Z a trochu vděčnosti v očích. Když prochází kolem Boogieho, neodpustí si mrknutí. Stane vedle táty a přejdou společně k menší budově.
"Tady je krmení. Dávkování je sepsané na tabuli. Je fakt potřeba dávat si pozor, komu co dáváte. Některá zvířata mají zdravotní problémy nebo se zotavují po příjezdu sem." S tátou rádi sbírali chudáčky ze zavřených farem nebo z míst, kde se o ně nikdo nestaral.
"Když jim dáte cokoliv jiného, můžete je klidně zabít." Tváří se najednou hrozně vážně. Nedává na sobě vůbec znát, jak moc ho dopis odrovnal. Nechce aby to někdo věděl, stačilo, když ho viděli v kuchyni.
Žádné komentáře:
Okomentovat