(farma)
Yoshiki, Die, Boogie, Sugizo
Yoshiki přehodí nohu přes nohu a srovná si na klíně složku s dokumentací. Po jeho pravici sedí pan řidič malého autobusu a za ním je jeho šest žáků, kteří byli nejpilnější a zasloužili si tím tyto speciální prázdniny. Yoshiki učil na tokyské všeobecné střední škole pro chlapce Shibyua už od té doby, co sám vychodil univerzitu. Byla to zdánlivě obyčejná škola, která navíc neměla žádné speciální zaměření a její žáci se málokdy dostali na některou z univerzit. Od toho byly jiné střední školy, přímo k tomu určené. Jejich děti bývaly obyčejné nebo chudé a pak tam byla speciální třída dětí, které z nějakého důvodu potřebovaly individuální přístup. Bylo jich dohromady dvacet a výlet byl slíben těm, kteří dostanou vyznamenání a stipendium. Podařilo se to jenom šesti z nich a ti teď sedí za ním. Všechno to jsou žáci třetího ročníku, takže jim je okolo sedmnácti a mají před sebou ještě minimálně jeden rok ve škole. Školní rok v Japonsku samozřejmě začíná prvního dubna, ale teď je šestitýdenní letní volno a začátek srpna. Jeho šest svěřenců s ním má strávit celých šest týdnů na vybraném místě. Vzhledem k rodinným poměrům, z jakých tito chlapci pocházeli, to byl možná také jejich první a jediný výlet v životě. Většina z nich neměla obyčejně doma ani co do pusy, natož na sebe nebo žili v pěstounské péči, s prababičkou a tak dále. Nešlo o jejich intelekt, ale spíš sociální zázemí, které je brzdilo nebo jim způsobovalo jiné problémy a komplikace. V klasické škole bylo šikany už tak dost a když nemáte na penál nebo uniformu… Řekněme, že sebevražd dětí v jejich věku bylo v Japonsku dost. Sám se snažil tolik nevyčnívat a nekupovat si žádné drahé oblečení, s jeho učitelským platem to koneckonců ani moc nešlo, ale ty košile mu neodpáře asi už nikdo. Kluci za ním vesele švitoří a je znát, že se moc těší. Yoshiki si odkašle a sáhne po mikrofónu."Za deset minut budeme na místě. Prosím posbírejte všechny svoje věci a připravte se. Nic tady nezapomeňte, protože autobus odjede a při výletech budeme používat hromadnou dopravu nebo jiné možnosti." Oznámí klukům a a zastrká papíry do desek.
"Vážně se těším." Oznámí řidiči a usmívá se jako sluníčko. Farma je brzy na dohled a má se stát jejich útočištěm po celý čas. Patřila jednomu muži, který se hodně zasadil v ekologických záležitostech tokyského venkova, měl tu hodně zvířat a taky plodin a všechno v prvotřídní biokvalitě. Yoshiki věděl, že má syna ve věku jeho studentů, takže by si s ním kluci mohli rozumět. Na farmě samozřejmě pracovali další lidé, kteří za to byli placeni, ale v plánu bylo, aby kluci pomáhali, když to půjde. Slyší za sebou, jak kluci špičkují Boogieho a Zyeana, kteří se drží za ruku a nijak netají svou vzájemnou náklonnost. Yoshiki ví, že spolu údajně chodí už pár týdnů a sám dělá, že si buď nevšiml nebo mu to prostě nevadí. Neměl by… samozřejmě, že to byl problém, ale kluci nedělali žádné přehnané věci, neprovokovali a před ním to skrývali. To nevinné držení… To nebylo něco, za co by je napomínal. Die a Toshiya byli zase nerozluční přátelé a v jednom kuse trápili chudáka Shinyu, který seděl před nimi a poslouchal neustálé řečičky na to, že by si měl přesednout, nejlépe k Die na klín a tak dále. Kamijo se celé skupince vymykal asi nejvíc. Působil dojmem, že je mnohem starším a tak trochu mimo všechno dění, ale samozřejmě to byl stejný klučík jako ostatní. Většinu cesty mlčel a hleděl z okýnka a za jeho modrýma očima se mohlo dít naprosto cokoliv. Yoshiki každého z nich občas učil, ale nebyl jejich třídním učitelem, takže se budou poznávat vzájemně a on je opravdu zvědavý, co mu zrovna tahle skupina přinese. Autobus vjede za dřevěnou bránu na prašnou příjezdovou cestu a po chvíli zastaví na prostorném dvoře. Kam oko dohlédne, jsou samé ohrady a několik skleníků, chlévy nebo snad kravín, malá stáj a přímo před nimi velké stavení, ale zase ne moc velké. Kluci budou mít jeden velký pokoj všichni dohromady a v něm stojí tři palandy. Když se dveře autobusu otevřou, Yoshiki vystoupí jako první a ve stejné chvíli vychází z domu i jeho majitel.
Kami, Toshiya, Zyean, Shinya, Aki
+Šest. Je jich jenom šest.+ Probíhá hlavou Kamijovi, když se krátce rozhlédne po autobuse. Je jich jenom šest, které musí překonat a tím se zbaví poslední možné konkurence, aby byl jasně nejlepší ze třídy. Bylo mu jedno, kolik míst dostane něco navíc, ale on musel být nutně nejlepší. Ne, nehodlá ani za nic zůstat ve čtvrti, kam se narodil, to už ví asi od svých pěti let. K jeho smůle neměli rodiče na víc, ale to mu nikdy nestačilo. Nejel by sem, kdyby za to neměl plusové body ve svých papírech a to je tak jediné, co ho zajímá. Možná tak popichování Die a Toshiyi. Neměl je rád ani o kapku víc, ale některé jejich kousky byly úsměvné. Nebylo mu Shina vůbec líto, mohl si za to sám tím, jak se choval. Ale tihle dva očividně věděli, jak si urvat své místo a to musel chtě nechtě ocenit. Nahlas by to ale nikdy nepřiznal. Unikne mu jen tichý povzdech, když uvidí farmu z okýnka a už teď počítá, jak moc si zničí oblečení. Nebylo to sice nic moc, ale každý kousek byl pečlivě vybíraný."Bude tam hnůj, hromada chlupů a samé peří." Baví se nad tím Zye o pár míst dál a s širokým úsměvem sleduje, jak se na něj Kamijo otočí a téměř neznatelně pozvedne obočí. Tenhle kluk by vážně divný a nikdy se s nikým víc nebavil. Oni se zase nestarali o něj. Zye měl jen jediný zájem a ten seděl vedle něj. Celou cestu svírá jeho ruku a opírá se ramenem o to jeho. Sem tam si dovolí otočit tvář, aby mu fouknul na hedvábné prameny.
"A budeme chodit všude pěšky." Baví se dál, protože jeho množství energie to vůbec neohrozí.
"A budeme celou dobu spolu." V očkách mu zajiskří a v okamžiku, kdy se nikdo nedívá, přitiskne rty na Boogieho tvář. Je roztomilý, vždycky byl a bylo to to první, co ho na něm zaujalo. Zye po Boogiem koukal pár týdnů, než ho pozval ven. Brzo zjistil, že s ním nechce jen kamarádit a podařilo se mu ho ukecat. S radostí říká, že ho utáhl na zmrzlinu a plyšáky, ale spíš ho ukecal.
"Budeme spát vedle sebe?" Zeptá se Boogieho šeptem, aby je nemohl slyšet nikdo jiný.
"Já s nimi v jednom baráku spát určitě nebudu." Ozve se Totchi s ledovým zavrčením.
"Kdo je u toho bude poslouchat?" Kývne hlavou k těm vzadu a protočí očima.
"Leda by si Shin dal říct. Co ty na to Andílku, já, on nebo oba?" Trápí ho dál s nohou zapřenou o lištu kousek od země u okna. Natáhne se, aby mu dlaní rozcuchal blonďaté prameny.
"Shin ti spíš uteče, když se tam chováš." Ozve se Zye, když se mírně narovná. Z narážek si nic nedělá, ale je mu Shina líto. Vyšlo na něj místo zrovna u nich a sám se diví, že ještě neutekl k Yoshikimu.
"Neuteče. My ho nenecháme." Zahlásí klidně a hodí vypočítavým pohledem na Dieho. Totchi byl ze čtyřech bratrů. Byl nejmladší a musel se hodně snažit, aby v jejich domě vůbec přežil. Ostatně jeho povaha to dává dost dobře najevo. Když zjistil, že Die je z podobného těsta, došlo na podřizování nejbližšího okolí. Kde nebyl on, byl Die a víkendy trávili tak, že si brali motorky od jeho bratrů. Ti to věděli, ale nikdy je nikdo nechytil. Domácím úkolům se smáli, nakonec vždycky někoho přirazili ke zdi, aby jim je napsal. Učení…Oba měli dost dobré hlavy, aby to šlo víceméně samo. O to víc si vychutnávali okolí. Shin se sune po sedačce o hodně níž a nakrčí nešťastně obočí, když mu Totchi rozcuchá vlasy.
"Tak už toho nechte." Snaží se o menší odpor, ale ví, že je to marné. Z jedné strany ho to dobírání štvalo z té druhé…Nebylo to jen jednou, kdy mu kluci pomohli na ulici. Měli stejnou část cesty domů a na něj si několikrát počkala partička kluků z jiné školy. Nebyli starší, ale Shin se jim nedokázal bránit. Byl jedináček a žil jenom s mámou, táta mu umřel, když byl ještě hodně malý. Nedokázal se bránit sám a často se bál i vlastního stínu.
"K Diemu na klín se nevlezu." Pípne jako obranu, ale pak mu dojde, že si spíš zavařil, přijdou další. Povzdechne si nad sebou samým a pokusí se zabořit nos do knížky. Je to něco hodně romantického, co by rozhodně neměl nikdo vidět. Dveře autobusu se otevřou a když všichni vystoupí, začnou se rozhlížet.
"Tak tohle je pěknej zapadákov." Ozve se jako první Toshiya a dost nahlas, rozhodně si nedává pozor na pusu. Automaticky sahá po slunečních brýlích.
"Tak to by ses měl cítit jako doma." Protáhne se kolem něj Kamijo s pohrdavým výrazem v modrých očích. Pak stočí oči na Die, ale poznámka nepřijde.
"Dávej si pozor, kam šlapeš. Hm, pozdě. To bude smrad." Vrátí mu to Totchi i s úroky. Za nimi se krčí Shina sleduje všechno s nadšeným výrazem v očích. Už jen ta slepice, co proběhla kolem, byla prostě parádní. Zye s Boogiem vylezou jako poslední, protože se malinko zdrželi. Když je autobus prázdný, byla by přece škoda neužít si aspoň jednu malou pusu. No dobře malá nebyla, ale...
"Páni, tohle bude fajn." Nadhodí si menší baton na zádech. Tedy dva, ten Boogieho nese taky. Ještě než k nim stihne dojít majitel, ozve se dusot koňských kopyt. Po cestě se k nim blíží obrovský kůň.
Má jezdce, ale nemá sedlo ani uzdu, jen provaz kolem krku. Kluk na jeho hřbetě se mile usmívá, má jen kalhoty a ještě pořád trochu mokré vlasy. Nedaleko odtud je jezírko, kde jejich jediného koně chodí plavit. Ostatně po práci by lepší odměnu neměl.
"Zdravím." Mávne rukou Yoshikimu a dožene svého tátu, z koně ale nesleze.
"No, tohle bude zajímavé léto." Zasměje se, aby ho slyšel jen on.
"Mohli by přeházet kompost." Baví se dál, dokud nejsou na doslech. Pobavenýma očima přejede všechny a vzápětí mu padnou na Boogieho. Věnuje mu svůj nejlepší úsměv a ještě na něj mrkne. To, že se drží s tím druhým za ruku…No a co, to není nemoc. Hbitě seskočí z koňského hřbetu a klidně ho nechá odejít k nebližšímu trsu trávy.
"Dáme jim den volna, nebo půjdou skládat balíky?" Zavtipkuje s pohledem upřeným na svého tátu.
Yoshiki, Die, Boogie, Sugizo
Jakmile se na ně Kamijo ohlédne, Boogie sjede na svém místě o kousek níž a nasadí výraz No co je? Tohle byl zvláštní kluk, nevycházel v podstatě s nikým ve třídě a ani o to nestál a Boo zase nestál o problémy. Kamijo mu sice nikdy nic neudělal, ale něco mu říkalo, že kdyby na to došlo, zdráhat se nebude. Zye má nejspíš pravdu, ale ani jednomu z nich to nevadí, což se nedá říct o zbylé čtveřici. Vyrostl jenom s tátou, který byl… no řekněme, že slušně zastával roli muže i ženy a proto se ocitli na samém okraji společnosti. Boogiemu to nevadilo, jeho spolužáci na to měli často jiný názor. Kamijo nakonec nic neřekne a zase se otočí dopředu a Boo stočí jiskrné oči i nesmělý úsměv na Zyeana. Přikývne na jeho slova. Tady budou mít mnohem víc možností, než ve škole nebo doma, určitě budou co chvíli vykonávat nějakou práci a při tom se snadno postaví někam za roh. I kdyby nemohli nic víc, než spolu trávit čas, bude to paráda a Boo má jedinou obavu. Že je šest týdnů strašně málo. Zčervená, když se ho Zye zeptá, jak budou spát. O palandách netuší ani jeden. Nikdy se nedostali dál, než k puse a teď by mohli…? Přesto přikývne, ale Totchiho poznámka ho naprosto dostane. Myslel si, že to nikdo neslyšel! Prudce se k němu otočí a hoří snad celý. Die se okamžitě hlasitě rozesměje a ohlédne se po nich. "Nikdo nám na seznam věcí nenapsal špunty do uší. Určitě vřískáte jak kočky." Přisadí si, aby nebyl pozadu a na okamžik stáhne sluneční brýle na nos, aby na ně viděl, než se zase otočí dopředu. Die pocházel z pěstounské péče. Jako mimino se ocitl párkrát v rodině a pak zas v ústavu, než zakotvil tady, kde si ho už nechali, ale adoptovaný nebyl. Bylo mu to jedno. Neměl se tam špatně a ať už se s jeho nitrem a city dělo cokoliv, uměl to zamnout hodně hluboko. Nadšeně tvrdil, že je svobodný a nebude se zpovídat žádné pitomé rodině. O vlastní mámě nebo tátovi nevěděl nic a zatím po nich neměl touhu pátrat. Proč taky, oni ho taky nehledali a Toshiya s ním v tomhle souhlasil. Nikdo jiný o něm nic nevěděl. Kromě učitelů. Pozornost se přesune na Shinyu a Die po něm blýskne úsměvem. Nikdy by na něj nesáhl, kdyby se vysloveně bránil, ale jinak to byl neskutečný kousek. Zyean se ho občas pokouší chránit, ale jsou to zábavné pokusy. Neví nic o tom, jak to se Shinem mají a on mu nic říkat ani nebude.
"Jeden by si myslel, že tě černovlásek přestal bavit, že se tak staráš." Zahučí ze svého místa a pokukuje, co na to Hayashi vpředu. Asi neposlouchá, něco řeší s řidičem. Jakmile jsou venku před autobusem, Yoshiki s očima upřenýma před sebe kývne na to Toshiyova slova. Hned na to mu to dojde, odkašle si a vykročí v ústrety jejich hostiteli.
"Dobrý den, já jsem Yoshiki a tohle jsou mí svěřenci." Vyjmenuje všechny chlapce, když na ně ukazuje prstem, zatímco se Die dusí smíchy z té jeho rádoby zamaskované reakce.
"I mě těší, jsem Sugizo. Říkejte mi jménem, prosím. Ukážu vám nejdřív ubytování." Řekne, ale přeruší ho klapot kopyt, když sem míří jeho syn. Sugizo se tváří neutrálně, ale v duchu uvažuje nad tím, jestli je jeho příjezd náhoda nebo se chtěl před cizími kluky malinko ukázat.
"Pozor na pusu." Mračí se zatím Die na Kamija, když si tak dovoluje, ale pozornost všech už má kluk na koni. Die se neubrání vykutálenému pohledu na Kamija, který rád bývá jejich hvězdou se vší pozorností. Teď ho trumfnul vidlák od krav. Když se kůň ocitne moc blízko, Boo mimoděk ustrašeně couvne za Zyeanův loket. Nikdy tak obrovské a mohutné zvíře neviděl, tohle nebyl běžný jezdecký kůň, to pozná i on.
"To je Buráček." Pojmenuje koně Sugizo a Boo povytáhne krk. Buráček, jasně…
"Mě připadá spíš jako kokosový ořech." Hlesne do Zyeanova ucha. Sugizo se zatím vnitřně baví pohledy kluků i slovy svého synka, na která už nemohl reagovat. Samozřejmě, že jim dají přeházet kompost, nebo spíš hnůj, to se musí. Boo vykulí oči ještě trochu víc, protože pohled toho kluka patřil jednoznačně jemu. Vedle typů jako je Shinya to upřímně nechápe. Na žádné balíky se mu ale nechce. Yoshiki pootevře ústa a změří si malého provokatéra na koni zkoumavým a trochu přísným pohledem. Nic však před jeho otcem neřekne, protože už ho musí všichni následovat do domu.
Kami, Toshiya, Zyean, Shinya, Aki
Jedinou reakcí Zyeana na Dieho slova byl zvednutý prostředníček. Co na to taky říct? Úsměv mu z tváře nemizí ani na chvilku, jen ať si pánové závidí s tím jejich přístupem a tady na této farmě, na tom budou jen těžko stejně. Leda by jim Shin neutekl a on spíš vypadá, že uteče, když se na něj kdokoliv podívá. Nad další narážkou na Shinyu jen protočí očima v sloup a zavrtí hlavou."Ne, jen mu chci pomoct, na rozdíl od vás." Prohodí spíš pro sebe a podívá se omluvně na Boogieho. Nic jiného v tom není, protože on se nedokázal dívat na nikoho jiného, než na něj i když Shin byl opravdu hezký kluk. Kamijo se pomalu otočí na Die s mírně pozvednutým obočí a s hraně znuděným povzdechem.
"Nevidím důvod, proč bych měl. Máš strach, že se dozvíte pravdu?" Prohodí bez většího zájmu a okázale pomalu se podívá na kluka na koni. No výborně další vidlák na skladě, tohle bude vězení jak se patří. Začíná uvažovat nad tím, proč sem vůbec jezdil. +Jsi tu jen kvůli hodnocení, zvládneš kvůli tomu úplně všechno.+ Ujistí sám sebe v duchu. Shin couvá podobně jako Boo, ale zvědavost mu nedá a hned se začne zase přisouvat k obrovskému zvířeti. Má z něj nahnáno a zároveň mu přijde neskutečně roztomilý. Hlavně ty jeho fleky.
"No páni." Vydechne okouzleně, dokud si kůň neodfrkne. Ustoupí stranou a narazí rovnou do Yoshiho.
"Uhm pardon." Omluví se rovnou a už zase rudne s pohledem upřeným do země. Ohlédne se, když zaslechne zavírání dveří autobusu a dojde mu, že si přece jen všechno nevzal.
"Ale ne, moje knížka." Povzdechne si a málem by se plácl do čela. Chtěl si všechno rychle prohlédnout, že ji tam prostě zapomněl. Nebyl to žádný extra kousek, ale moc si ji chtěl dočíst.
"Neboj, Shin-chan. Nebudeš mí vůbec čas na čtení, my tě zaměstnáme." Vloží se do toho Toshiya, než si změří kluka na koni ledovým pohledem.
"Je to celkem prcek, tohle nebude vůbec žádná práce." Sdělí Diemu a je jasné, že Akimu pěkně zavaří, jakmile k tomu budou mít příležitost. Hned na to se zasměje na Dieho poznámku.
"Dal mu pěkně nafrak co?" Dloube do Die loktem, když si všimne jeho pohledu na Kamija. Ten pozvedne hrdě bradu.
"Kdyby přijel v pořádném autě, tak možná. Tohle je jen…" Odmlčí se, když si všimne, co po sobě kůň zanechává a nakrčí nos.
"Čtyřnohá potvora, co po sobě nechává něco dost odporného." Ošije se. Jestli do něčeho takového šlápne, asi všichni pochopí, jaký slovník ve skutečnosti má.
"Klidně mu v tom vymáchám oblečení." Ušklíbne se Toshiya. Plán útoku je jasný a Kamijo by nejspíš neměl ani chodit spát. Zye se tiše uchechtne nad Boogieho poznámkou a přikývne.
"To teda, pořádnej ořech." Uchechtne se znovu, ale zpozorní, jakmile si všimne pohledu Akiho. Jemu to rozhodně neušlo. Zamračí se na něj a strká Boogieho za sebe, aby bylo jasno, kam patří. Vždyť přece musel vidět, že ho drží za ruku. Možná to bylo jen dobírání. V tu chvíli to nechá plavat.
"Hodím ho do stáje a donesu povlečení." Prohodí Aki k otci a je jasné, že je za chvíli dožene. Pískne na koně, který se hned vydá k němu a následuje ho poslušně jako pejsek.
"Tohle jde naučit?" Ptá se zvedně Shin.
"To je taky jediné, co takoví vidláci umí." Ozve se Toshiya a tím hodnotí i Akiho. Co taky jiného? Tady nejspíš neměli celý den co dělat a tak mohli dělat podobné pitomosti. Všichni se odeberou do domu, kde by měli spát. Nejspíš všichni do jednoho čekají, že dojde na nějaké rozdělení do pokojů a byli by nejradši, aby to bylo po dvou. Kamijo si sebou samozřejmě vezme Shina, s ním jediným by asi v jedné místnosti vydržel a hlavně by ho poslechl na slovo.
"Z pokoje už se nehnu, jsem zvědavý, jak mě donutí jít makat." Uchechtne se ledově Totchi a rozhlíží se, kde jsou ty pokoje. Jasně, že bude s Diem a dost by si to užili. Všem spadne bradu, když dojde na jedinou místnost, kde budou muset být všichni.
"To nemyslíte vážně?" Zděsí se Kamijo a rozhodně si nehlídá, co říká.
"Myslím, smrtelně vážně." Ozve se Akiho pobavený hlas, když se protahuje kolem. Přes rameno má pytel s povlečením na všechny postele.
"Copak? Snad se nestydíš?" Rýpne si do něj bez váhání a složí pytel na jednu z postelí.
"A ještě to povlékat do něčeho, co přinesl on." Sympatizuje s ním Toshiya. Shin zatím mlčí, ale nepřestává se červenat. On rozhodně nemůže být s nikým v jednom pokoji, potřebuje přece trochu své soukromí. Stačí mu tak metr čtverečný, ale tady nebude mít ani to.
"Neboj, Shin-chan, jestli se budeš bát, můžeš si vylézt za mnou." Vezme ho kolem rameno Totchi a už si vyhazuje bágl nahoru. Zye zatím pohotově zabírá jedu palandu, kde budou s Boogiem.
"Já dole spát odmítám." Vrtí nesouhlasně hlavou Kamijo.
"To máš nejspíš smůlu." Zavrčí na něj Toshiya nekompromisně.
"Ještě můžete spát venku na seně." Ozve se Aki, který zatím otvírá oka, aby dovnitř proudil čerstvý vzduch. Samozřejmě jde cítit, že jsou na farmě. Udělal to tak trochu schválně.
Yoshiki, Die, Boogie, Sugizo
"Neboj se. Pan řidič ji při úklidu určitě najde a nechá ji ve škole do vašeho příjezdu." Ubezpečí ho, že o knihu nepřijde, než vezme své zavazadlo do rukou a vykročí k domu. Die se zlověstně pousměje na tu Toshiyovu poznámku a skrz brýle hledí na Akiho záda, když vede koně do stáje. Možná to byl kluk z venkova, ale oni byli v podstatě kluci z ulice a ta byla podle něj mnohem drsnější. Vyprskne smíchy, když se Kamijo brání, že ho Aki vůbec netrumfnul a jasně mu tak dívá najevo, že si myslí pravý opak. „
"Nechcete vzít taštičku vaše veličenstvo?" Doběhne ho a naznačuje mu její převzetí, ale pustil by ji do bláta při první příležitosti. Kamijo se k jeho smůle nedá a tak Die zase srovná krok s Toshiyou a přikývne na první plán pomsty.
"Tady určitě nemají ani pračku. Rozhodně ne čistírnu. Bude muset k potůčku." Maluje si, jak to bude vypadat. Pak už ale všichni projdou domem a zastaví se před pokojem, který Sugizo otevře. Je velký a prostorný, je v něm čisto a čekají tam tři palandy. Jsou tu dvě veliké skříně, stolek se židlemi, žádná televize ani rádio.
"Koupelna je dole." Řekne jim.
"Je jenom jedna, ale jsou v ní dvě sprchy. Je potřeba se domlouvat, kdo tam kdy půjde." Obeznamuje je s režimem farmy, která v první řadě není stavěná jako sídlo pro jakékoliv tábory nebo jiné ubytování. Aki mezitím přinese povlečení. Jakmile se Kamijo tak nevybíravě zeptá, Sugizo na něj upře trochu zaskočený pohled a Yoshiki do něj honem drcne loktem.
"No tak, jak se to vyjadřuješ?" Hlesne s decentním smíchem a hodí po Sugizovi očima.
"To nic." Usměje se Su a odmávne to dlaní. Kluci už sice nejsou děti, ale jsou to samí chlapi, společný pokoj na šest týdnů přece zvládnou. Die se šklebí, když se Kamijo projeví jako neurvalec, na rozdíl od nich ostatních a sám předstírá, jak mu polní podmínky v nejmenším nevadí. Teď zase on vrazí do Toshiyi. Nový cíl je být před učitelem a Sugizem za hvězdy, zatímco Kamijo spadne ze svého žebříčku k honbě za nejlepším studentem všech dob. To mu ublíží nejvíc.
"Radši bys měl spát dole, nahoře by mohli být pavouci." Pronese Boo dobrosrdečně ke Kamijovi, ale následuje jeden z těch jeho pohledů, kdy raději couvne a teď je to zase on, kdo omylem vrazí do Akiho, který vychází z pokoje.
"Promiň." Hlesne a pořádá se Shinyou závody v červenání. Jakmile ale padne ta nabídka se senem, natáhne se rty k Zyeanově uchu.
"To bychom mohli vzít dobrovolně, co myslíš?" Zašeptá a doufá, že to nikdo neslyší. Sám nechápe, kde se to v něm bere a honem stydlivě klopí oči, ale na rtech mu pohrává rozverný úsměv. Na seně by byli sami, celou noc a měli by klid. Peřiny by určitě ani nepotřebovali.
"Kuchyně je dole. Sejdeme se tam vždycky v sedm. Nemáme žádné kuchařky, takže se v přípravě jídel budeme střídat." Řekne jim.
"První službu si vezme s Akim my, ale zítra už se rozdělíme, kdo se o co postará ve který den. Teď ukážu pokoj vám, pane učiteli, pojďte za mnou." Řekne Yoshikimu.
"Prosím, stačí Yoshiki." Švitoří Yo. Jeho pokojíček je maličký, ale kouzelný. S okny do dvora, ve venkovském stylu, připomíná mu to Provence, rozhodně ne Japonsko. Taky je tu malý stoleček a dvě židle a na něm váza s kytičkou a malovaná skříň. Úchvatné. On je rozhodně spokojený.
Kami, Toshiya, Zyean, Shinya, Aki
Shin se jen těžko vzpamatovává, že do Yoshikiho vrazil. Pořád cítí, jak ho chytil. Jsou věci, které vnímal mnohem intenzivněji, než by se mohlo na první pohled zdát, ale hned si všechny myšlenky v hlavě zakázal. Stejně má pocit, že to moc nepomohlo. Je rád, že se může tvářit zaměstnaně s vybalováním několik věcí, které má s sebou. Ten huňatý polštářek vytáhne až večer a ráno ho bude rychle schovávat, kluci by si z něj zase dělali legraci."Samozřejmě, jdeme vždycky první." Kývne hlavou Totchi na Dieho, ale neříká víc nahlas. Má výborný plán a on s ním hned v hlavě souhlasí. Kamijo bude vypadat jako idiot, co víc si přát, už si celkem pěkně naběhl.
"A když u toho potůčku bude." Pošeptá mu, jakmile jsou u sebe blízko. Už ho vidí, jak se bude tvářit jako mokrá slepice. Kamijo od nich jen odvrátí pohled. Tohle asi přehnal, ale nejspíš by to řekl znova. Pojem zapadákov dostává úplně jiný rozměr, když si uvědomí počet koupelen a lidí kolem sebe. No lidí.
"Budeme tu mít veselo." Protáhne se kolem táty Aki, když odkládá pytel stranou.
"Většinou jim doje energie během prvních dvou dnů." Ujistí Yoshiho, že to není nic, co by neznali. Aki sám se tím spíš bavil, než by si to bral nějak osobně. V tomhle ohledu byl rozhodně po tátovi a většinou ho nic nedokázalo naštvat. Miloval jejich život na farmě a byl přesvědčený, že jednou v tom bude pokračovat. Jde zrovna rozhazovat povlečení na postele, aby to měli se vším komfortem, když do něj Boo vrazí. Okamžitě ho chytí za boky, aby si náhodou něco nenarazil.
"To je v pohodě, mě jen tak něco neporazí." Ujistí ho, že se nic nestalo.
"Můžeš to zkoušet klidně častěji." Stihne mu akorát pošeptat, než o něj přijde. Je to Zye, kdo popadne Boogieho za ruku a přitáhne k sobě.
"Máme moc práce, je potřeba vybalovat." Odůvodní to rovnou a na Akiho se zazubí. Tyhle úsměvy mu šly sami, ale je to snad poprvé, kdy se k němu musí přemlouvat. Vzápětí málem upustí všechno, co měl v rukách. Tak to vůbec nečekal a je vidět, že se snad bude červenat on sám. Kousne se do rtu a vzápětí se usměje.
"S tebou bych spal úplně kdekoliv, klidně i na zemi." Ujistí ho, že ten nápad je naprosto dokonalý.
"Ještě chvíli mi podobné věci říkej a jdeme rovnou." Nehlídá se vůbec, podobné věci z něj lítají úplně sami a naštěstí jsou všichni daleko. Kami se ušklíbne nad těmi pavouky, ale ti jsou pro něj mnohem milejší společnost, než tahle banda.
"S nimi si klidně popovídám." Broukne si ledově pro sebe a vyhodí batoh nahoru, aby si zabral postel. Aki zůstane s kluky ještě v místnosti, když dospělý odejdou.
"Takže vidlák a ještě kuchařka, jak se ti s tím žije?" Rýpne si Toshiya rovnou. Teď už může. Aki mu věnuje jeden ze svých svůdných úsměvů.
"Mnohem lépe, než se bude žít tobě. Umíš škrábat brambory?" Vrátí mu to i s úroky.
"Zásoby jezdí každou středu, pondělí dělám objednávky. Pokud budete něco chtít, není to takový problém." Najede na přátelštější notu. Většinou to překonalo hranice a hned se všem lépe dýchalo.
"Parfém." Ozve se Kamijo s dlouhým povzdechem.
"Cigarety a kafe." Dojde na Zyeanovi slabosti.
"Ještě čokoládu a kakao." Přidá k tomu i přání pro Boogieho.
"Já nic nepotřebuju." Ozve se Shin ze svého místa pod Kamijem. Jediné, co mu asi bude chybět, je jeho knížka, ale ta odjela. Začne si pomalu vykládávat věci. Všechno samozřejmě ve světlé barvě, snad jen kromě kalhot. Aki nad tím jen pozvedne obočí, ale nic neřekne.
"Parfémem to nepřebiješ." Prohodí směrem ke Kamijovi, ale zbytek nebude problém.
"Porno?" Ozve se Totchi, které se válí na spodní posteli, i když si zabral tu horní. Pořád čeká, kdy Akiho dostane.
"Něco ti přinesu, abys nestrádal. Vzbudit se v morku není nejlepší. Neznám to, ale dokážu to pochopit." Očividně se Toshiyi nebojí.
"Pitomec." Zavrčí si pro sebe Totchi a radši jde vybalovat.
"Uvidíme se za chvíli." Mávne na ně Aki, věnuje poslední pohled Boogiemu a zmizí z pokoje. Projde kolem Yoshiho s tátou.
"Je tu vidět až na pastvinu, když je ráno vyženeme je to super probuzení." Usměje se upřímně.
"Skočím nachystat krmení a pak ti pomůžu v kuchyni." Oznámí mu.
"A došel dopis od mámy." Dodá ještě, než se Yoshimu ukloní a odběhne ven.
Žádné komentáře:
Okomentovat