Boogie, Sena, Ricko, Ruki, Kai, Aoi, Yoshiki
"Mě je to taky líto." Řekne Yoshiki a ještě chvílí zůstává potichu a hledí do desky stolu před sebou. Je vidět, že i J pochopil a není mu to jedno a vymění si s ním dlouhý a vědoucný pohled. Pak stočí oči na Zyeana a usměje se. "Vezmeme ho kamkoliv bude chtít. Děkuji, že se o něj staráš společně se mnou." Políbí ho překvapivě na čelo. Hide je jako jeho bratr, člen rodiny. Kdyby ho Zye neměl rád, byl by to velký problém, protože Hide byl u něj opravdu často. Naštěstí to bylo přesně naopak.
"Všichni chceme cigarety." Zareaguje nakonec na poznámku J a začne se společně s ostatními věnovat dárkům, které očividně dostali. Lhal by, kdyby měl nahlas potvrdit, že očima nehledá cosi pro sebe, ale… Zatím nic takového nevidí. Je příšerný herec a Toshi vedle něj se tomu po chvíli začne pochechtávat. On už svírá hned několik pozorností. Kai se usměje na Uruhu, zatímco si nechává držet tvář v jeho dlaních a jeho oči září spokojeností a nově nabitým klidem. Ani on nebyl až dosud sám sebou, i když se moc snažil, aby to tak vypadalo a ten, kdo ho neznal, by si to nejspíš nechal namluvit. Teprve teď se ale cítí svobodně. Prostě jako dřív. Uruha si ale myslí přesný opak a v něm se opět ozve osten strachu. Už to nikdy nebude jako dřív? Není si jistý, že má sílu na to ptát se, co přesně tím myslí. To proto, že jejich láska už není tak čistá a nevinná jako byla před tímhle nebo poznal něco lepšího? Rozhodl se pro něho kvůli klukům nebo vlastnímu klidu nebo chce být doopravdy s ním? Dlouze mu hledí do očí a snaží se v nich najít nějakou odpověď, ale… Pokud mezi ně už nic nevkročí, možná to bude jediné téma na světe, na které se Uruhy nikdy nezeptá. Nikdy nebudou rozebírat, co bylo mezi ním a Hidem a co pro něj možná sále znamená. Kai tu odpověď prostě znát nechce. To raději bude žít ve svojí lži, i když nikdo nikdy nechce být ten druhý. Asi už se nikdy na žádnou Hideho fotku v časopise nepodívá jako dřív. Opětuje Uruhovi jeho polibek, ale hlavou mu to všechno ještě pořád víří. Chce ho, nerozmyslel si to, ale stejně je dost velký optimista na to, aby si myslel, že je všechno zase jako bylo a tahle poznámka ho vyvedla z míry možná víc, než by měla. Mezitím u stolu plného dárků Ricko nafoukne tváře, když mu Aki zakáže autíčka a podívá se na Tamakiho.
"Ještě jsem se ani neoženil a už nesmím vůbec nic." Rozhodí rukama.
"Jsi semetrika, Aki-chan." Řekne mu a zazubí se na něj, zatímco se tomu polovina stolu hlasitě směje.
"Alespoň nejsem jediný..." Přisadí si uštěpačně, ale pobaveně Ruki, protože někdy má pocit, že si to o něm Rei taky myslí. Pak už jsou tady ale ostatní členové Luna Sea a všechno se na chvíli točí kolem nich. Zdá se, že Sena ani Aoi svoje lamentující miláčky neslyší. Aoi teď má plné ruce práce s tím, aby se na Senu pořádně mračil. No tohle by do něj teda neřekl!
"Abych nepozval Hyda na panáka..." Připomene mu, co mezi nimi bylo, Sena teatrálně zalapá po dechu a otočí se k němu s takovým výrazem v očích, že je div, že Ino okamžitě neutekl.
"To se opovaž!" Zasyčí na něj jako kobra, ale pak už se zase andělsky usmívá na kytaristu před sebou.
"Vážně? Moc děkuju." Skloní před ním oči s rukama propnutýma před tělem a chvíli se vrtí sem a tam, zatímco se Aoi usmívá a protáčí nad ním očima. Je to pravda, ten koncert byl skvělý a jeho momentálně žere, že nemá vlastní, který by Inoranovi ukázal. Hrají přece na stejné pozici, na stejný typ kytar! Sena by měl odpálit za Sugizem!
"Ano, prosím. Jmenuju se Sena." Přitaká na oko stydlivě Sena a nemůže se dočkat, co mu tam Ino napíše. Později J nakope za to, že jim o tom nic neřekl a on s sebou nemá kytaru a Cdčka. A asi nebude sám. Když Inoran prohodí, že je tady místo pro oba, Aoi nepokrytě zčervená, jako by o té jeho trojce snad mohl cokoliv vědět, cosi zamumlá o tom, že klidně počká a prachobyčejně uteče. Teď je to on, kdo skončí na baru. Je tu ale jeho Kaz.
"Ahoj miláčku, už nejezdíte?" Nechápe, že by se Kaz mohl čuřit. Ricko a Boo se teď s Akim motají okolo Ryuichiho. Yoshiki stočí oči na Tamakiho.
"Asi jsme si na chvíli zbyli. S kým hraješ ty?" Zeptá se ho zvědavě. Ruki s Reitou se pomaličku zvednou a obsadí Sugiza. Maestro houslista je zatím trestuhodně mimo obležení a při tom je to takový sympaťák. Usadí se s ním poblíž Tamakiho a Yoshikiho a po krátkém seznamování zjistí, že se s ním dá bavit jako s vrstevníkem, že je velmi otevřený a komunikativní a najednou se ani nevědí jak ocitnou uprostřed pracovního rozhovoru. Rad a pomoci není nikdy dost a společně s Yoshikim začnou rozebírat jejich situaci a to, jak z ní ven. Ruki ani neví, jak se to stalo, ale najednou se jim svěřují s celkem velkými a soukromými detaily a je to trochu jako psychoterapie, kterou už asi prostě potřeboval. Kai s Uruhou jsou ještě pořád v technické chodbičce. Po tom dlouhém polibku je mu o něco líp a Uruhův návrh mu zvedne koutky nahoru. Možná něco takového potřebují. Začít prostě od začátku. Jít v klidu na rande, znovu se seznámit a poznat svoje dospělejší stránky, osvobozené od vlivu rodičů, sousedů a učitelů. Přikývne.
"Rád bych s tebou zašel na rande." Řekne mu. Snad nemají zase tolik kam spěchat? Možná to bude lepší, než na sebe skočit a myslet si, že sex vyřeší všechno, i když to plno lidí říká… nevyřeší. Občas věci dost komplikuje, když se vám někdo zblázní do novinky a chytne druhý dech, i když jsou jeho city a vazby vlastně silnější. Takové otřesy zažívá mnoho párů a Kai může jenom doufat, že tohle byl jejich případ a on není jen náhrada opravdové, ale tajné lásky. Pak se ohlédne po hluku ze sálu a pokrčí rameny.
"Zní to, jako by tam bylo o třicet lidí víc, než před tím. Objednali tanečníky nebo co?" Vezme ho za ruku a rozhodne se, že to půjdou prozkoumat.
"Ano. Zůstanu s vámi." Řekne mu po cestě, ale nepodívá se na něj. Chce k nim a zároveň si přijde jako největší zrádce a nevděčník pod sluncem. Jakmile spolu vejdou do klubu a pochopí, na koho se dívají, Kaiovo obočí jde rychle nahoru.
"To jsou..." Koutky se mu nezadržitelně zvedají nahoru. Zároveň si ale očima dovede zmapovat situaci, kdo naopak chybí. Co by dělal on, kdyby byl na Hideho místě, vydržel by tady? Dívat se na ně? Nakonec asi ne… Dojdou k ostatním a postupně se přivítají se všemi členy kapely. Kai stočí oči na Rukiho a usměje se a dostane se mu od něj stejného milého a taky překvapeného úsměvu. Asi se ještě nedovažuje doufat, že tohle by mohlo znamenat jeho plný návrat, ale jsou s Uruhou zase spolu a teď už si všímá i Rei a taky Aoi s Kazem od baru. Vylákat Tetsuyu z davu není úplně jednoduché, protože se zrovna skvěle baví s Boogiem, přehrabují se všemi těmi dárky a on… mu nechce zkazit náladu, ale tohle se musí dořešit jednou pro vždy úplně celé.
"Tet-san, můžeš na slovíčko?" Zeptá se ho ve vhodné chvíli a kývne hlavou k baru, který je dneska trochu začarovaný, protože se tam řeší samé nepříjemnosti. Úmyslně ho vede na druhou stranu od kluků, aby je nikdo nemohl poslouchat. Rovnou mu na sebe objedná toho nejlepšího panáka, ale i když už sedí naproti sobě, neví, kde by měl začít. Stejně má pocit, že mu Tetsuya vidí až do žaludku a že vlastně ví, co mu chce. Zvedne k němu trochu zoufalý pohled, ale zároveň se snaží zůstat chlap.
"Nikdy bych vás v tom nenechal máchat ze dne na den. Ne po tom, co se stalo s vaším předešlým bubeníkem a potom, jak jsi mě zachránil. Nikdy ti to nevynahradím ani nesplatím." Začne konečně.
"Naučil jsi mě toho spoustu, dostal jsi mě na mojí úroveň za nejkratší možný čas a je to tvoje zásluha." Na chvíli se odmlčí.
"Rukimu vyprší čas. Za měsíc. Buď se do toho s nimi opřu hned a ještě to zkusíme nebo kluci končí." Řekne mu na rovinu, jak to je. Pak vytáhne telefon.
"Tohle je Yukihiro. Shání angažmá. Slyšel jsem o něm ve zkušebně a byl jsem se na něj podívat. Měl by sis ho poslechnout." Upře na něj pohled. Doufá, že mu za sebe sežene náhradu, aby Tetsu nezůstal tím, kdo nakonec nemá nic.
"Můžeš mu zavolat a vidět ho co nejdřív a když řekneš jo, vyměníš ho za mě." Kousne se do spodního rtu. Teď se může dít cokoliv. Znovu se ohlédne ke stolu, protože tam se něco děje. Yoshiki si žádá Tetsuyovu přítomnost. Oni dva tohle celé zorganizovali a mají ještě něco na srdci. Kai ho tedy musí propustit prozatím bez odpovědi. Zůstane sedět na svém místě a na chvíli schová obličej v dlaních. Yoshiki vstane a pokusí se všechny alespoň na chvíli umlčet.
"Náš večírek i naši hosté jsou jenom jedno překvapení, které si naše úspěšná nová vycházející hvězda zaslouží. Proto jsme se domluvili, že vám v Extasy Records vydáme DVD z vašeho turné na naše náklady a potom..." Udělá rychlá gesta dlaněmi, než kluci začnou vyšilovat.
"Znáte Hakueie? Rád by vás pozval do svého televizního programu a je tu pár nabídek na rádio a jeden klip..." Probírá se na oko papíry, než k nim zvedne oči. Všechno zařídil on, Tetsu a J svými kontakty a procpali kluky, kam se dalo. Sena si s Rickem, Boogiem a Zyem vymění pohled s šokovaně otevřenou pusou a očima jako talíře a pak začnou všichni čtyři hlasitě vřískat, skákat a radovat se. Jako první začne tleskat Ruki a ostatní se k němu postupně přidají. Když Jiluku vidí… ne nevzdá svého snu ani za nic. Chce být na jejich místě. Ne, chce být ještě stokrát lepší, ten nejlepší a nenechá toho, dokud se tam v potu a slzách nedoškrábe, i kdyby ho to mělo stát úplně všechno. Ví, že Reita ho v tom podpoří a to nemá ani ponětí o Aoiho slovech. Stočí oči na přicházejícího Kaie i na Uruhu opodál. Doufá, že to bude s nimi, ale kdyby ne… kdyby ne… Ne, to se nestane. Hodí konečně všechno za hlavu a postaví se, zatímco pořád tleská. Není v tom zase takový rozdíl, ehm… Sena samou radostí obkročmo skočí Rickovi do náruče a září na všechny strany. Před mnoha měsíci by ani nedoufal, že by se tohle mohlo dít. Ale ono se to děje. Vykročili do světa velkých hudebníků a půjdou dál. Nabídky se začínají sypat a oni nepromarní ani jednou z nich.
Zyean, Hyde, Aki, Kaz, Tetsuya, J, Tamaki, Rei, Uruha
Zye zavrtí hlavou, aby dal Yoshimu jasné znamení, že vůbec není za co. Však on ví, že má Hideho rád a klidně s ním bude trávit čas. Oba dva s Yoshimi byli zvláštní povahy, kterým nerozuměl jen tak někdo. Zye by si nikdy netroufal tvrdit, že on to má jinak, ale…Snaží se to vždycky pochopit nebo se tomu přizpůsobit. Všichni už rozbalují dárky a on vstane a přejde k tašce, kterou přivezl Yoshikimu. Ne, že by na to zapomněl nebo něco takového, jen si není pořád jistý, že mu to chce dát. Tedy parfémy oblečení a podobné ano, ale to není všechno. Jak si byl jistý, že se mu jeho osobitý dárek bude líbit, teď už vážně neví. Ale tak to bylo pokaždé a zároveň byl tak odvážný, že to nakonec udělá. První mu předá tašku a pak si pohrává s drobným přehrávačem v dlaních. Je to na něm."Já nevím, proč mě to napadlo, ale…" Podá mu ho opatrně. Není to drahý přístroj, ale přehrává i videa.
"Potřeboval jsem s někým mluvit, když jsem neslyšel tebe." Naráží na večery, kdy nemohl být Yoshi u telefonu.
"Tak jsem mluvil. O všem, o tom nad čím přemýšlím, o tom, co se mi nepovedlo a co ano." Předává mu v podstatě svůj deník z tour. Podařilo se mu nad to sednout, přidat tomu hudbu, kterou si půjčil od Yoshiho.
Uru si mírně povzdechne, jakmile ucítí Kaiovy rty. Všechno se v něm přehoupne tím správným směrem a jak si možná na vteřinu nebyl jistý, teď už to ví. Rozhodl se a bylo to správné. Vzhledem k němu, vzhledem ke všemu.
"Nový začátek v novém světě." Pousměje se mírně. Ostatně Kai ho musí první poznat, stejně jako on právě poznává sám sebe, ale to bude asi vzájemné. Prostředí a jiné starosti dělají hodně. Možná to bude nakonec to nejlepší. Tady už nejsou malí kluci i když je to trochu přehnané takto brát. Oběma dlaněmi ho pohladí po tváři.
Aki se mezitím nafukuje jako balónek.
"Já?" Zavrtí nad tím hlavou a je jasné, že Ricko bude mít co žehlit. Když se ale ozve Ru, Aki se upřímně rozesměje.
"Tak fajn, jestli to bude s tebou jdu do toho." Mrkne na Rukiho a ani za nic nedá Rickovi ovladač do ruky. Musí se snažit, aby ho dostal.
"Musím dostát svému jménu." Vrací mu to i úroky, když už ho tak hezky pojmenoval.
Inoran jen zvedá obočí, protože vůbec nechápe, o čem to ti dva mluví. Rozhlédne se, jakoby u někoho hledal vysvětlení ani Sugizo vůbec netuší. J se vzápětí rozesměje.
"To nemá vysvětlení. Tady jsou vztahy na telenovely o šesti stech dílech." Zahrne do toho je všechny. Přejde blíž k Hydemu a Kazovi, kteří to nevěřícně sledují.
"Jen klid pánové. Tenhle magnet už má po večerech úplně jiné starosti." Zahlásí dost nahlas, aby ho všichni slyšeli a Inovi málem vypadne propiska z ruky. Trochu přistiženě loupne očima po Sugizovi. Kdo mu to řekl?
"Samozřejmě." Vzpamatuje se Ino vzápětí.
"Koncerty na krku a tak." Obhájí si to rovnou a radši se věnuje bločku.
Nikdy se nebojte boje. I když se planety srazí, z chaosu se zrodí hvězda.
Napíše mu do něj citát, který nedávno četl. Je od Chaplina.
Pro Senu jednu z hvězd, která se právě zrodila.
Dopíše ještě a nakonec přidá i svůj podpis. S úsměvem mu podá bloček zpátky. Aoi už je pryč a on vůbec nechápe, co se stalo. Rozhlédne se ale najde ho až u baru. Vydá se tedy s ostatními ke stolu. Tamaki jen protáčí očima kvůli Jovi.
"To je hrozná slepičí prdelka." Neodpustí si poznámku, ale stejně se musí pousmát. Tak nějak jeho a ten pocit je vážně dobrý. Trochu sebou trhne, když na něj Yo promluví a nejednou je celý v rozpacích, což se nestává často.
"No já totiž…" Sjede na židli o pár čísel níž.
"Já moc nehraju." Mumlá nejistě. J mu sice říkal, že by v tom měl pokračovat a je pravdou, že za poslední dny se tomu věnoval opravdu hodně, ale pořád na něco podobného neměl ambice nebo si je spíš nepřipouštěl. Najednou má za krkem Akiho, ani neví kde se tu vzal.
"Pěkně kecá, hraje dost dobře. Díky němu hraju já. Jen mu musíme najít kapelu." Mrkne na Yoshiho, protože Tamaki by se jinak asi nevymáčkl. Najednou je kolem nich hromada lidí a začnou se bavit natolik uvolněně, že má Tamaki najednou asi tři konkurzy na krku.
Kaz protáčí panáka mezi prsty a mračí se na něj, jak kdyby za to mohl. Vedle něj se ozve Aoiho hlas.
"Ne. Už máš podpis?" Zeptá se ho a zase vrátí oči k panáku. Vážně žárlí? Nejspíš ano.
"Číslo? Adresu?" Přisadí si ještě, ale dlouho mu to nevydrží.
"Nech ho Senovi." Přitáhne si ho za pas k sobě, než mu zaboří tvář do hrudníku.
Uru je rád, když s ním Kai souhlasí. |Tohle vážně mohlo dopadnout jakkoliv a je mu upřímně líto, že mu ublížil. Snad se přes to přenesou společně. Úlevně si oddechne, když Kai souhlasí, že zůstane s nimi. Jak to celé vypadalo černě, nakonec se to pěkně vyjasňuje a Uru začíná zářit.
"Myslíš, že by někdo snesl táčníky? Nakonec by se poprali." Vtipkuje, ale začíná být zvědavý, co se tam děje.
"Jsou." Vydechne omámeně, když si prohlédne nové příchozí na párty a je další, kdo se hrne k Sugizovi, aby ho pozdravil. Ino není daleko, tak to bere naráz a už od nich na nějakou chvíli neodejde. Jen po očku sleduje, jak Kai odchází k Tetsuyou. Ten si samozřejmě všiml, že přišli společně a jak přišli, totiž ruku v ruce. Začíná mu docházet, kolem čeho se jejich debata bude točit. Pozvedne obočí, když mu Kai rovnou objedná panáka a jeho podezření se tím jenom potvrdí a taky ho začíná sžírat vztek. Copak jsou nějaká přechodná stanice nebo co? Šklebí se nad tím, co všechno ho naučil. Samozřejmě, trénoval ho pro ně, aby byl nejlepší. A teď jim ho má jen tak předat? Zatím zarytě mlčí. Jen se koutkem pak podívá na náhradu za ně a pohrdavě si odfrkne. Nezná ho, zjistí si o něm samozřejmě všechno, ale teď je vážně nasr….Ne to se nehodí. Nakonec se zvedne, protože je ho potřeba jinde. Cestou přeostří Boogieho a něco mu dojde. Co by dělal na Kaiově místě, kdyby to celé bylo jinak? Rozhodl by se stejně? A co ho to vůbec zajímá, když to tak není? Nechá to prozatím spát, ale netváří se o nic lépe. Uru si Kaie všimne a přesune se k němu. Jeh ho prostě zezadu obejme, aniž by cokoliv řekl.
J se houpe na židli a tváří se, že on v tom rozhodně prsty nemá. Tetsu se dostane až k Yoshikimu a stojí vedle něj s pažemi založemi na hrudi.
"Měl jsem si vzít špunty do uší." Ušklíbne se ale neubrání se úsměvu. Jeho oči se prioritně upírají do Boogieho tváře. Dělal to samozřejmě hlavně pro něj, to popírat nebude, ale…
Zye tiše zalapá po dechu, než se hlasitě rozesměje.
"Tohle prostě není možné." Zavrtí nechápavě hlavou, ale hned je u kluků a zvedá Boogieho několik čísel nad zem.
"Tohle jsme prostě vyhráli." Dodá ještě a vděčně se ohlédne na Yoshikiho. Musí mu pořádně poděkovat. Rei zatleská společně s Rukim ale jeho pohled se brzo stočí k němu. Přitáhne si ho k sobě.
"Dokážeme to taky. Úplně sami." Pošeptá mu s úsměvem. Věří tomu do první chvíle, kdy si něco podobného namalovali. Ohlédne se na Kaie a Uruhu.
"Nakonec všichni společně, tak jak jsme si slíbili." Dodá s úsměvem. Teď už není pochyb.
"Všichni si zatím stojíme a nejsem jediný, kdo by tě v tom nenechal." Kývne hlavou k Aoimu, kterého Kaz už nepouští. Nějak měl pocit, že by to měl Ruki vědět.
"Vždycky společně a nikdy ne jinak. To, co máme za sebou je toho důkazem." Dodá, než ho líbne do vlasů.
"Tak fajn, to bychom měli." Ozve se Tetsu.
"Někteří mají hodně dobrej den." Utrousí ještě ledově a střelí stejně chladným pohledem ke Kaiovi. Hyde k němu přiblíží, když přestal pískat na prsty.
"Ani ty si vážně nemyslel, že s námi zůstane." Prohodí k němu a upře na ně zkoumavý pohled. Ví, že Tetsu není naivní. Ten se na něj podívá a si tiše si zavrčí. Nesnáší, když do něj Hyde viděl.
"No tak fajn, tak já vás teda všechny zvu na náš konkurz. Bude to skvělá příležitost, jak našeho potencionálního bubeníka otestovat, hlavně vyděsit k smrti." Zatváří se zlověstně. Tohle ho očividně bavilo. Přeostří na Kaie, první se ušklíbne, než se jeho výraz trochu uvolní a pozvedne směrem k němu skleničku. Nadechne se, aby připil ale Hyde je rychlejší.
"Na nové začátky, ať už to znamená cokoliv." Je to on kdo pronese přípitek a v tu chvíli se z klubu ozve neskutečný řev. Kdyby Kaz odpálil ohňostroj, tak to ani nebude slyšet. Ne, že by to nezkoušel, ale krabice s rachejtlemi leží opodál a jen Aoiho pohled mu překazí to, aby ho tady odpálil. Cesta k úspěchu není jednoduchá, ale jedno dokázali všichni do jednoho. Sami nedokážou vůbec nic. Pokud mají společný cíl, musí na něm pracovat všichni. Životní zkoušky a vytrvalost, díky které, je všechny překonají. Nevybrali si snadné cíle a v zemi, kde žijí, jimi opovrhují, dokud něčeho nedosáhnou. Možná díky tomu jednou změní celý pohled japonské společnosti a možná taky ne. Budou vyčerpaní, zoufalí, možná i padat do depresí, ale když vyprodají obrovskou halu, budou všichni šťastní.
Boogie, Sena, Ricko, Ruki, Kai, Aoi, Yoshiki
"Hmm… teď se se svýma dárkama můžeme jít všichni klouzat, fakt díky, Zye-kun." Rýpne si dobrácky Ricko, ale kruci… Zye je strčil všechny tři do kapsy, když jim připomněl, v čem přesně tkví skutečná hodnota vztahů. Dokonce i Sena trochu vytahuje krk a Boo uznale pokyvuje hlavou. Ani jeden z nich o tomhle neměli ponětí. Kai popadne telefon a honem si do něj začne psát poznámku, aby na to nezapomněl a někdy vymyslel něco podobného. Yoshiki momentálně bojuje s touhou říct všem Mějte se a utéct domů, kde bude celé hodiny sedět se sluchátky v uších a kousat pokaždé, když ho někdo bude rušit třeba telefonem.
"Zye-koi..." Zmůže se jenom na jeho oslovení.
"Jsi dojatý." Rýpne si dobrácky Ryuichi a Yoshiki ho naslepo plácne po stehnu, ale je to pravda. Zyean ho dostal. Schová přehrávač do svojí kapsy, aby se mu v tašce třeba něco nestalo a nakloní se k Zyeanovi, aby ho krátce políbil. V téhle společnosti to určitě nikomu vadit nebude. Kromě toho… o Inovi a Sugizovi ještě neslyšel…! Sugizo sedí opodál, nohu elegantně přes nohu a příjemně se usmívá. Na jeho výrazu není nijak znát, že by s ním Jovo prohlášení nějak zahýbalo, což se o Inoranovi říct rozhodně nedá. Je roztomilý. Se Sugizovým bohorovným klidem zřejmě neotřese vůbec nic. Nijak to neokomentuje a klidně nechá mladíky, aby nad jeho přítelem dál slintali, však si to Ino přece zaslouží. Sena se po J taky ohlédne, ale pak už si od Ina dychtivě přebírá bloček. Honem si přečte, co mu napsal a zvedne k němu užaslý pohled. No tohle? Odkud taková krásná slova zná? Chvíli na něj hledí jako na zjevení, než dojatě zamrká a přitiskne si bloček k prsům. S poděkováním se mu uctivě ukloní a odtancuje stranou. Okamžitě má za krkem Boogieho, aby se taky mohl podívat. Když Ricko vidí, jak se Sena tváří, musí si kluky s podpisy taky oběhnout a nebude očividně jediný. Jakmile se začne mluvit o Tamakim a hraní, se zájmem se přisune i Ryuichi a začnou do něj s Yoshikim vandrovat, aby jim něco ukázal. Tam vzadu jsou erární nástroje, které se při jednoduchých vystoupeních zde používají. Každý muzikant měl sice většinou svoje, ale někdy byla potřeba náhrada nebo jenom ta potrénovat, nebo trénovali členové staffu… Yoshiki se téhle partě postaral už o hodně kontaktů a to by v tom byl čert, aby tam nevmáčkl ještě jednoho Tamakiho, obzvlášť, když k němu patřil J a Luna Sea byli jeho miláčci. Aoi vrhne po Kazovi zkoumavým pohledem, když mu tak odsekne ohledně autíček, ale pochopí to s jeho dalšími slovy. No né, on na něj žárlí? On? Doopravdy? Na jeho tváři se objeví samolibý úsměv a přisune se k němu o něco blíž.
"Víš, že Hydovi bych nikdy nezahnul." Škádlí ho dál a položí dlaň na jeho ruku tak, aby vynikl prsten, který zdobí jeho levý prsteníček. Pak se nakloní a políbí ho nejdřív na tvář, pak na ouško… Kaz se nenechá přemlouvat dlouho a jakmile má jeho hlavu na svých prsou, zaboří mu dlaně do vlasů a přivoní si k nim.
"Jdeme domů. Houby slavíme, ale… prostě jdeme." Vezme ho za ruku, sklouzne ze židličky a letmo se se všemi rozloučí. Však se ještě všichni uvidí a to hlavní už se dneska stalo. Když Kai za svými zády ucítí Uruhu, úlevně se zapře dozadu o jeho tělo a na chvíli zavře oči. Tohle bylo hrozné. Viděl všechny výrazy, které se prošly po Tetsuyově tváři, aniž by musel mluvit a teď je upřímně rád, že za sebou cítí tu oporu, co dřív. Musel to udělat, nešlo to jinak a i přes to, jak pod psa se kvůli tomu cítí, vnímá uvnitř sebe i neskutečnou úlevu. Už to bylo, nešlo to změnit a pokud půjdou ke dnu, tak všech pět. Zničil by si slibnou kariéru u Tetsuyi, ale takhle to má prostě být. Ruki stočí svou tvář na Reitu a odhodlaně přikývne. Bez pomoci. Možná jsou zabýčení zbytečně moc, ale on byl vždycky takový. Provrtal si cestu i skrze skálu a vnímá, že Rei to má stejně. Pokud něco dokázal sám, podivně ho to hřálo, cítil ten úspěch pak tisíckrát silněji. Chce prorazit, ale proto, že to dovede sám, ne proto, že mu někdo vyšlape cestu a to není nic ve zlém ani proti klukům z Jiluky, ani proti jejich vlivným přátelům. Možná je blázen, ale tak to prostě je. Bude si pak sám sebe vážit mnohem víc. Nečeká, že to někdo z branže pochopí, stačí, když to bude chápat jeho kapela. Ohlédne se nejdřív na Kaie s Uruhou, kteří jsou u baru společně. Tuší, co se tam řešilo a když vidí Tetsuyovu reakci, pro sebe se usměje. Ne jemu, ale pro rozhodnutí, které Kai udělal. Pak se podívá i Aoiho a Kazovým směrem. Odcházejí, ale vypadají spokojeně. Později mu Rei třeba poví, co přesně si s Aoim říkali. Všechny zaujme Tetsuyův hlas.
"Já myslel, že ho chceš získat, ne přesvědčit všechny muzikanty v okolí o tom, že hrát na bicí je největší chyba jejich života." Prohodí pobaveně Ken, protože i jeho už přestává bavit jejich věčné shánění nové krve. Hrozně je to brzdilo a oni tři byli všichni stejně draví. Potřebovali nejen někoho, kdo všechny strčí do kapsy, ale taky někoho, kdo už u nich pro pána zůstane, takže jestli ho bude Tetsu z principu odhánět, asi mu ji poprvé v životě vrazí. Yoshiki si odfrkne, až mu poskočí ofina.
"Jestli ti tři bubeníci přijdou moc, Ken-chan, zjisti si pořádně historii X Japan, ano?" Zapřede, protože jemu se vystřídalo snad třicet kytaristů a basáků a pak ať někdo zkouší mluvit o tom, jak je to těžké. Kaiovi po téhle větě malinko spadne kámen ze srdce. Není jediný a nemůže svůj život podřídit něčemu, co pro něj není to pravé, to prostě nejde. Zůstává ale tiše a nedráždí žraloka, protože si ho nesmírně váží a to se nikdy nezmění. Bude mu klidně sloužit, jen aby se na něj nezlobil. Když se pak k němu Tetsu otočí s přípitkem, na jeho tváři se objeví ten nejrozzářenější úsměv, jaký jenom svede. Honem pozvedne i svou sklenku a ví, že Uru za ním dělá to samé.
"Na nové začátky." Ozve se skoro jednohlasně a všichni si připijí. Kai se s Uruhou přesune k Reitovi a Rukimu a v tu chvíli se čas vrátí do jejich školních lavic. Do dob před tím, než se stalo to všechno a než přišly jejich těžké chvíle. Švitoří spolu doslova o všem, vymýšlejí plány a smějí se a najednou jako by se nikdy nic ani nestalo. Je toho hodně, co si potřebují říct, celé měsíce nemluvili všichni společně, i když tady teď není Aoi s Kazem a hudba je kupodivu to poslední, na co teď přijde řada. Sena se na kluky chvíli spokojeně dívá a pak obrátí svoje oči k Hydovi.
"Vy to zvládnete i bez něj. Nepatří k vám, nesluší vašemu stylu, víš?" Řekne něco, co je vlastně pravda. Odhrne mu vlasy dlaní z čela.
"Čeká vás zkouška s vaším novým bubeníkem… pamatuješ si ještě na naši první zkoušku a na to, co se na ní dělo?" Zapřede s mlsným úsměvem.
"Určitě bude potřeba zapojit několik kabelů, aby měl nový bubeník ten nejlepší zvuk. Řekni, pozveš mě na ni?" Pomalu omotává ruce okolo jeho krku a je jasné, že večírek pro některé z nich právě končí. Ten pravý ale teprve začíná. Velký svět hudebního showbyznysu, který si rozhodně chtějí užít. S mraky nových přátel a ještě mnohem víc jich na ně určitě čeká, protože visual-kei byla taky jedna velká rodina. Někdy hádavá a nepříjemná, ale pořád rodina.
"Ještě jsem ti nepředstavil maminku." Zazní prostorem Boogieho hlas, když sedí na klíně Tetsuyovi a na prstu si točí s vlastním podvazkem. Všichni propuknou v hlasitý smích.
"Je to tady, Boogieho někdo konečně tajně opil." Oznámí Ricko, aby bylo všem jasné, co ta náhlá změna jeho chování. Jediný, kdo se tváří nepatřičně nevinně je J a Tamaki. Kdy to stihli, to je všem záhadou.
"Já jsem vám to říkal." Rozhodí rukama Sena. Boo zrovna posazuje podvazek Tetsuyovi do vlasů a oznamuje všem do okolí, že Tetsu je pan král. Očividně to myslí smrtelně vážně a přítulnější je, než liána v neprostupném pralese.
"Zavolejte jim někdo taxi." Zasměje se Kai, ale Yoshiki hned skočí po nejbližších telefonech na stole.
"Ani omylem. Celou dobu se tu o Boogieho opilosti mluví jako o nějaké vzácném úkazu a já ji chci konečně vidět. Tet-chan si to přece užívá." Poukáže k němu. Tetsuya už nejspíš zapomněl na všechny bubeníky světa, protože se s Boogiem zrovna náruživě líbají a dokonce i Ruki neví, kam s očima.
"Takže… kdo všechno se vlastně bude ženit?" Zeptá se z ničeho nic Ricko a je zábavné sledovat, jak se někteří zatváří přistiženě, zatímco jiní málem převrací stoly, aby odtud a především z tohoto nebezpečného tématu unikli.
"J počkej! No, tak J! Máš tady bundu a cigára!" Utíká Ricko za kamarádem za hlasitého smíchu všech ostatních.
"To je pako, Tamaki není ten typ, co by se někdy ženil." Říká Ricko, když se vrací zpátky, ale když se na Tamakiho podívá…
"Že ne? Ne? Co? Jo???"
Žádné komentáře:
Okomentovat