Byl to hrozně zvláštní pohled, když šel Saga do postele za ním. Rozechvíval jeho nitro, vzrušovalo ho to, protože mu to vnucovalo představy něčeho mnohem odvážnějšího a zároveň z něj měl trému a spoustu dalších nejistých pocitů. Když se Saga uloží způsobně na záda, pousměje se, ale pak si uvědomí, že prst na jeho rtech drží o něco déle, než by měl. Než ho stačí dát stranou, Saga jemně sevře jeho dlaň a začne si pohrávat s jeho prsty. Okamžitě k tomu místu přibije oči a naskočí mu husí kůže za krkem. To pro ty jeho citlivé ruce. Je to snad stejně intenzivní, jako by mu Saga sahal kdo ví kam. Vždycky to tak bylo, i když samozřejmě záleželo na tom, kdo to dělá a v jaké situaci. I slepý by si všiml, jak sebou po jeho otázce škubl, ale Hiroto nedovede pochopit, proč se to stalo. Dovolil si tak moc? Že by podobné nabídky nedostával často? To byl nesmysl. Tak proč to s ním tolik zamávalo, když byl ještě před chvílí ten sebevědomý, kterého nic nerozhází? Hiroto by si mohl rýpnout hned na několik způsobů, ale místo toho trpělivě pozoruje jeh tvář a nechává ho, aby dál hýčkal jeho prsty svými rty. Když Saga konečně odpoví, stojí to za to. Teď je to Hiroto, kdo sebou mírně trhne a dívá se na něj jako na zjevení. V hlavě mu to jede na plné otáčky, jak se snaží pochopit alespoň kousíček z jeho úvah, ale prostě na to není stavěný. Je jenom chlap a momentálně se mu zdá, že Saga přemýšlí až moc složitě. Nebo si z něj už zase dělá dobrý den."Nic?" Zopakuje po něm.
"Neříkal jsi, jak vysokou máš cenu?" Říkal nebo neříkal, to přece každý ví, že strávit pár dní s gejšou je finančně nákladné a vydržovat si ji, to už chce pěknou řádku titulů a velké majetky. Kdyby to byl někdo o dost obyčejnější, Hiroto by to zvládl, ale Saga byl mimo jeho možnosti. A on mu řekne nic? A když mu Saga vysvětlí, čeho přesně se bojí, chvíli na něj pořád tak zírá, než vyprskne smíchy. Snaží se to zadržet, ale moc to nejde.
"Slibuju, že tě nikde nenechám. Nikdy bych si nevzal na svědomí dámu v nesnázích." Špičkuje ho. Kdyby to byl někdo z družiny, nějaký otravný chlap, nechal by ho klidně kdekoliv, ať si poradí sám, hrdina, ale gejšu? To by se na sebe nemohl podívat do zrcadla. Ne, hajzl on nebyl.
"Tak s menším výletem..." Zopakuje po něm a teď je to on, kdo se tváří hrdě a jako někdo, komu se podmínky prostě nekladou.
"Takže pojedeš jen tak, zadarmo, protože… proč vlastně?" Svraští nad tím obočí. Proč by to měl dělat?
"Že ty máš v paláci někoho, koho chceš vidět?" Udeří na něj, i když si ve skutečnosti nemyslí, že by ho Saga chtěl jenom využít. Nakonec nad tím protočí očima a hodí to za hlavu.
"Už jsem tě přesvědčil? Moje slovo nestačí?" Začne to zkoušet přes vlastní hrdost a dobré jméno.
"Ty mi nechceš udělat radost? Víš, co jsi slíbil mému bratrovi?" Zkouší to všelijak jenom ne nejspíš tak, jak si Saga představoval. Nakonec se pomalu posadí a oči z něj pořád nespouští. Chce něco říct, ale na několik okamžiků ho rozptýlí to jeho odhalené stehno. Skoro by i zčervenal… Přinutí se podívat se mu zase do očí a vypadat u toho vážně.
"Přesvědčím tě úplně jiným způsobem. Nejspíš jsi zvyklý, že jsi pro ostatní tak trochu… nezlob se… zboží… Ale se mnou nejde jenom o to. Můžeš jít spát klidně do svojí ložnice. Nemusíš tu být jenom proto, že musíš." Navrhne mu.
"Nemám žádná… podobná postranní očekávání." Jak by to jenom vysvětlil? Jak by jen vysvětlil svůj postoj, že na podobné věci je plno času a tehdy, kdy budou oba chtít? Nemá ani ponětí, co se odehrává v Sagovi a že by mohl toužit po opaku. V tomhle je dokonale natvrdlý.
Saga
Líbí se mu, jak si Hiroto užívá jeho péči. Není to nic dravého, ale očividně se mu to líbí mnohem víc, než kdyby se na něj vrhal. Je složité vyznat se v jeho povaze, i když měl Saga dobrý trénink. Možná bude nakonec jen stačit, aby to vypadalo, že se rozhodl sám a půjde to snadno. Opravdu na něj tolik zapůsobil, že si ho chce vzít sebou? A proč? Ještě mu ani nic neukázal. V očích se mu blýskne, když si představí, co všechno by mu mohl ukazovat. Tedy spíš provádět, ukázal mu už všechno. Možná to bylo tím. Čeká, jak se bude tvářit na jeho odpověď. Ale nedojde na radost, spíš překvapení. Při jeho narážce nafoukne tváře."Samozřejmě, že mám velkou cenu. Vlastně tu největší tady." Odporuje mu rovnou.
"Nemůžeš si mě koupit, musím chtít sám. Vidíš ten rozdíl?" Zavrtí nad ním hlavou a protočí očima. Nebyl obyčejnou gejšou, měl svůj život pevně v rukách. Na něm záleželo, s kým bude trávit čas a komu dá mnohem víc. Hirotův smích…Jindy by se asi vážně urazil. Chvíli si ho prohlíží, než se rozesměje taky.
"Ty jsi vážně hrozný. Samozřejmě, že se toho musím bát, vůbec tě neznám." Plácne ho dlaní do prsou a nakonec ji tam nechá a sklouzne po nich v jemném pohlazení. Líbí se mu to, mohl by tak pokračovat ještě chvíli. Nakonec nechá prsty zaklenuté za místo, kde se látka kříží a trochu za nic zatahá.
"Víš, co by mi provedli? Jen se na mě podívej." Nakrčí mírně obočí. Ne, nechtěl bych skončit někde po cestě v rukou nějakého pitomce, který by si s ním dělal, co chtěl. Na to nebyl stavěný.
"To máš taky jediné štěstí a taky to, že ti vůbec věřím." Vyplázne na něj špičku jazyka, kterou nakonec nechá v koutku a prohlédne si ho zkoumavě, jak kdyby ho hodnotil. Už zase. Hirotova další otázka překvapí tentokrát jeho. Záleží mu na tom, proč by chtěl jet? Jenže on nekončí a teď je to Saga, kdo se rozesměje.
"Ty žárlíš." Prokoukne ho rovnou a nepřestává se culit.
"Máš strach, že bych ti tam dal košem a šel za někým jiným?" Vrací mu jeho špičkování, aby bylo jasno, že se toho nebojí.
"Znám pár osob v paláci." Prozradí mu něco, po čem se mu rozhodně nebude snáze spát, ale vzápětí je mu ho trochu líto.
"Chci tam jet s tebou a kvůli tobě." Ujistí ho nakonec. Přece jen se o něj má starat a taky o jeho nitro, které chce malinko uklidnit. Ostatně už mu to řekl, kdyby nechtěl jet s ním, prostě nepojede a nikdo ho k tomu nedonutí. Žádné majetky by nezařídily to, aby ho jeho mentoři prodali.
"Já ti přece dělám radost." Opraví ho hned, aby mezi nimi bylo jasno.
"Dělám ti radost už jen tím, že jsem tu s tebou." Uvede to na pravou míru a trochu se zavrtí na místě. Úsměv mu opadne, když se Hiroto zvedne. Pustí ho tedy a pozoruje z futonu. Nenápadně se malinko natočí, aby mu to víc slušelo. Má neustálé nutkání ho svádět a přivádět do nejistoty a rozpaků. Čekal opravdu hodně, ale Hirotova slova ho zasáhnou nepřipraveného. Chvíli na něj kouká, jak kdyby byl duch, který se tu zjevil a v očích má něco mnohem měkčího. To zboží mu rozhodně nevyčte, protože tu byla spousta těch, kteří to tak brali. Věří mu každé slovo, možná by neměl, ale je to tak. Odvrátí na chvíli tvář stranou, aby si rozmyslel, co mu na to chce říct. Podívá se na něj znovu, než se mírně pozvedne, chytneš za pás jeho yukaty a přitáhne si ho vedle sebe na futon. Přetočí se na bok a opře si čelo o to jeho. Úsměv, který mu věnuje je naprosto upřímný.
"Nechci jít spát do své ložnice, chci tu být s tebou." Prozradí mu jako první, než ho konečky prstů pohladí po tváři. Těkne očima kamsi mezi ně a pak pomalu zvedne nožku a přejede chodidlem po straně jeho lýtka.
"Budeme mít jen malinkatý problém." Uculí se a v očích mu zajiskří. Svůdný úsměv je zpátky.
"Já mám postranní očekávání a rozhodně nejsou malá." Jakmile si vlastně všechno řekli, nemá důvod se držet zpátky. Co si budou, nedržel se úplně ani předtím.
"Nepojedu přece s někým, u koho nevím, jak mi v jeho náruči bude. Jakmile s tebou odjedu, budeš se o mě muset starat. Jak mám vědět, že to dovedeš?" Ignoruje fakt, že by se měl starat on o Hirota. Teď to není podstatné, jde hlavně o to, jak se na to Hiro bude tvářit.
"Pokud ovšem budeš chtít, můžeme jen spát. Hezky se přitulím a zajistím, aby ti nebyla zima." Jestli vedle něj vydrží jen tak ležet a nic neucítí, asi bude hodně dlouho přemýšlet, co je špatně. Je ale jasné, že jinou postel, než tu, kde bude s ním, nechce. Pokud mají odejít spolu, nemá v plánu se držet dál. Chce si to užít se vším všudy a Hiroto rozhodně stojí za hřích.
Hiroto
Nemůže si ho koupit, pokud jde o jednu konkrétní věc, jinak v podstatě ano. Jeho společnost si koupit může. Bylo pravdou, že kdyby ji někomu dělat nechtěl, asi by se z toho dovedl kulantně vymluvit a v čajovně by mu to prošlo. Nabitý rozvrh a podobně…"Vážně hrozný?" Zopakuje po něm.
"A přesto jsi ještě neodešel." Připomene mu. Dřív by za podobná slova létaly hlavy, u prostého lidu rozhodně. Od něj mu to najednou nevadí. Saga byl hubatý, bylo to neomalené a nevychované a jemu to… nevadí. Měl by strčit hlavu do ledu, opravdu ano.
"Ale znáš. Snad už mám nějakou pověst ne? Myslíš, že si ji nechám zkazit tím, že někde nechám bezbrannou gejšu?" Blýskne se mu v oku. Jak se zrovna muži bude líbit, když ho označuje za bezbranného? Jenže tak to bylo. Kdyby ho nechal někde v lesích, Saga prostě umře. Dokonce i to plácnutí do hrudi mu přijde škádlivě příjemné, tím spíš, když tam Saga svou dlaň pozapomene. Nedívá se na ni. Celou dobu sleduje jeho tvář. Ale cítí ji moc dobře. Ano, ví, co by mu provedli. Ani jemu se to nelíbí. Když na něj Saga vyplázne jazyk a ještě se mu začne smát, že žárlí, nakonec ho na něj vyplázne taky a zamračí se. Proč by měl proboha žárlit? To je něco, co si zatím nedovede připustit, ale bylo pravdou, že pokud by si teď před jeho očima kdokoliv cokoliv zkusil, asi by rychle poznal jeho pověstnou výbušnost. Hiroto byl v podstatě mírumilovný, ale taky na první našlápnutí. Kombinace, která zdánlivě nešla k sobě. A teď dokonce zapomíná mravy, když tu na něj vyplazuje jazyk jak malé děcko. Saga by mu tam klidně košem dát mohl, protože jestli za svůj doprovod nechce zaplatit, vlastně mu celou tu nebude oficiálně patřit. Žádná smlouva, jenom služba za službu. Udělá Hirotovi doprovod a společnost, zatímco ho Hiroto bude chránit a opatrovat. Kdykoliv o to jeden nebo druhý mohou přijít, ale jakmile bude Saga v paláci a na každém prstu bude mít nápadníka… Hmm… Nejvyšší čas změnit cíl destinace. Ale bylo to daleko… hodně daleko…
"A na jak dlouho tě tady mohou postrádat?" Začne kolem a dokola, ale rozhodně mu nemíní vysvětlovat důvod svých otázek. Saga ho překvapí, když ho ujistí, že tam doopravdy chce jet jenom kvůli němu a částečně od svého plánu zase upustí. Jeho oči se upřímně usmějí, i když je výraz jeho tváře ještě pořád opatrný. Když pak dojde na jeho vážná slova, na která si musel i sednout, Sagův výraz ho na vteřinu vykolejí. Řekl něco nevhodného? A vůbec, on si může říkat, co chce! Ucítí tah za opasek a zase se vrátí do pololehu. Jeho tělo se trochu napne, když se Saga přiblíží a opře si o něj svoje čelo. Jeho další slova už by ho neměla překvapovat, ale děje se to. Přes všechno to špičkování mezi nimi, přes všechno přetahování o to, kdo je kým a co všechno si může dovolit, mu nakonec řekne právě toto. Ucítí jeho nožku na své a hrdlo se mu malinko stáhne trémou. Samozřejmě že ví, proč to Saga říká a co by nejspíš chtěl a to je něco s čím Hiroto nepočítal. Vážně si myslel, že toho využije a odejde spát k sobě a on tím získá čas. Všechny jeho myšlenky mu vzápětí Saga potvrdí slovně a jeho hrdlo se stáhne ještě o malinko víc. Jak má Saga vědět, že to dovede? No to je něco na jeho pánské ego a že je hodně vysoké. Samozřejmě, že to…!!! Jenže si tím není jistý. Tedy tou jednou konkrétní věcí. Jak má někdo v tomto směru nezkušený zařídit, aby to nepoznal někdo naopak velmi zkušený? Saga mu sice navrhne i čistě odpočinkovou variantu, ale jak by potom vypadal? Jeho mužnost je ve vážném ohrožení. Ať udělá to či ono. Buď se ukáže jeho nezkušenost nebo půjdou spát, nic nebude a Saga si pomyslí svoje. Co si s tím teď má počít? Vážně si myslel, že se mu tohle podaří odsunout na později, ale při těchto slovech prostě nemůže. Mohl by to svést na svou potlučenost, únavu? Jen těžko… +Buď chlap!+ Okřikne v duchu sám sebe a zruší tu vzdálenost mezi nimi, když se mírně předkloní a spojí rty s jeho. Posune dlaň na Sagův bok a jemně jej stiskne. To je snad dostatečná odpověď.
Saga
Nakonec musí jen zavrtět hlavou a tím připustit, že mi Hiro pravdu. Vlastně si nemyslí, že by ho kdekoliv nechal. Nebude se vztekat nad tím, že je bezbranný. Pokud jde o slova a podobné věci není to pravda, ale venku…To bylo něco jiného. Nikdy ho nikdo neučil, jak se bránit, nebylo to potřeba. Tady měl úplně jiné možnosti, když se mu něco nelíbilo. Je fakt, že kdyby mu nevěřil, nepůjde s ním nikam. Zasměje se až ve chvíli, kdy se na něj Hiro zamračí. Přistihne se, že se nad ním spíš rozplývá, v duchu samozřejmě, než aby se ho bál. A je to tady, zase někomu začíná propadat a to si říkal, že to už nikdy nedopustí. Jen podvědomí se ho ale na nic neptá a přemýšlí nad tím úplně z jiné stránky. Tohle nebude jednoduché. Kdyby měl dost rozumu, pošle Hira domů a bude se tvářit, že mu to vůbec líto není. Jen…prostě to nedokáže."Kdyby ti to bylo jedno, tak se teď nemračíš." Připomene mu fakt, který je pro něj víc, než očividný. Bylo by mu to jedno a to očividně není.
"Co se děje, když tě někdo opravdu naštve?" Provokuje ho dál. Za jeho chováním cítí zvláštní sílu, která ho přitahuje. Jak by to vypadalo, když opravdu vybouchne. Něco Sagovi říká, že by z něj nedokázal spustit oči. Jakmile má Hira blízko, a pečlivě pozoruje výraz v jeho tvář, musí se zlehka usmát. Vnímá napnutí jeho těla a jisté váhání. Přemýšlí, co by za tím mohlo být, nepočítá s tím, že je v tom nezkušenost. Podle něj musel mít někdo jako on zkušeností hromadu. Stačí se na něj jen podívat. Vteřiny se natahují, ale Saga to nevzdává ani na vteřinu. Je zvědavý, k čemu ho dokáže přemluvit a co už bude příliš. Už od začátku testuje jeho hranice. Jsou tam a je jich spousta, ale už si stačil všimnout, že když bude opatrný, dají se posouvat. To ho nutí to zkoušet dál a dál. Sleduje drobné náznaky, pokouší se provokovat ho tím správným směrem a vypadá to, že i tentokrát bude mít úspěch. Kdyby nechtěl, už ho dávno pošle spát. Nedal by mu na výběr. Pomalu zvedne ruku, aniž by počkal na souhlas a konečky prstů pohladí jeho tvář. Dotkne se Hirotových rtů, které zatím mlčí. Skoro to vypadá, že je zkouší rozhýbat tím dotekem.
"Bude to kouzelná noc, jen nad tím nesmíš přemýšlet." Pošeptá mu s mírným pousmáním a pak se to konečně stane. Čas se zpomalí, když se Hiro blíží. Je to magická chvíle a nutí Saga na chvíli přestat dýchat. Kdo s ním naposledy tak zacloumal? Tak moc asi nikdo. Unikne mu tichý povzdech, jakmile se jejich rty dotknou. Nepotřebuje víc, než tento impuls a Hirotův stisk na boku. Nechá víčka klesnout a přiblíží se svým tělem ještě o kousíček blíž. Prohloubí jejich polibek a vloží do něj svůj vlastní styl, který za ty roky natrénoval. Stáhne dlaň z jeho tváře a vklouzne do malé mezery mezi jejich těly. Nesáhne však po zavazování Hirotova oblečení ale po tom svém. Pomalu povolí pásek a nechá lem sklouznout dolů, aby odhalil celou svou postavu. Znovu se opře čelem o to jeho a krátce si promne rty o sebe.
"Prostě nad tím nepřemýšlej. Není důvod. Co se stane tady, nemusí tihle stěny vůbec opustit." Ujišťuje ho, že není čeho se obávat. Tak to tu přece chodilo a Saga nebyl z těch, kdo by se s podobnými zkušenosti šířil dál. Proč taky? Sáhne po jeho dlani a začne ji posouvat po svém vlastním těle.
"Už si nemusíš představovat, že je to tvoje. Přemýšlej nad tím tak." V očkách se mu blýskne. Teď se mu vydává úplně a ne, nemá z toho vůbec špatný pocit, právě naopak. Posune svou nožku mnohem výš a nechává Hirotovu dlaň sklouznout na své stehno a zezadu na vnitřní stranu.
"Teď záleží jen na tobě, co máš rád." Pošeptá mu do rtů, než ho znovu políbí. Pustí jeho ruku a znovu se dostane mezi ně, aby mu trochu pomohl z jeho oblečení. Chce si ho znovu prohlédnout a je znát, jak moc se na to těší. Ještě pořád má co objevovat a neskončí s tím jen tak brzo.
Hiroto
"Čemu se směješ?" Zamračí se ještě o něco víc, ale jeho hlas je už tichý. "To nechceš vědět, pak by se ti špatně spalo, víš?" Broukne, ale pochybuje, že by mu to Saga věřil a i kdyby snad ano, stejně by z něj měl zrovna dneska dobrý den, tak jako po celý čas. Lehkovážná gejša… Když se jejich rty spojí, Sagův povzdech vůbec nečeká. Bylo to doopravdy tak dobré nebo je to jen naučená reakce, aby byli muži spokojení? Ještě pořád se v tom nedovede orientovat. Jak by taky mohl? Nezná ho a jeho zkušenosti v tomto směru nejsou zrovna bohaté. Cítí, jak se k němu Saga posouvá blíž, jak to jenom jde i jeho dlaň, která klesá mezi nimi dolů. Chvíli si myslí, že ji vzápětí ucítí rovnou v klíně, ale není to tak. Nedovede se na ni soustředit zase tak moc, protože Saga mu v jednom kuse dokazuje, jak úžasné polibky mohou být. Nikdy ho nikdo nelíbal tak, jako dnes právě on. Už se nediví tomu, proč se muži do podobných podniků pořád vraceli, když tohle doma mít nemohli. Jak by někdo mohl toužit po něčem menším, když jednou okusil tohle? Saga ho po chvíli propustí a on si uvědomí, že mezi nimi není žádná látka, která by halila jeho tělo. Když si opřou čela o sebe, dovolí svým očím, aby se tam podívaly, i když jsou si tak blízko, že toho zase tolik vidět není. A zároveň opravdu dost… Pousměje se. Není to tak, že by potřeboval přestat přemýšlet, aby mohl dělat podobné věci, je to spíš o způsobu jeho nahlížení na sex, ale to Saga zatím neví, když se neznají a on mu o tom teď ani neřekne. Už je to zbytečné. Hiroto se rozhodl, nechce ho zklamat, to by prostě nepřežil. Nikdo o něm nemůže mluvit jako o tom, kdo utíká z postele a nechává objekt svého zájmu neuspokojený. Vždyť ho chce přece brát s sebou? Kdyby si o to Saga neřekl, nějak by z toho ještě vybruslil, ale takto? Kromě toho, pokud spolu odjedou, každému bude všechno jasné, takže v těchto stěnách rozhodně nic nezůstane. Nechá ho, aby naváděl jeho dlaň a mírně pozvedne obočí, když mu Saga řekne, že u představ už nezůstane.
"Takže pojedeš?" Broukne ještě jednou v ujištění. Jak kdyby to měl zapotřebí prosit gejšu, aby se mu laskavě věnovala! Jenže on najednou má. Cítí, jak se Sagova noha posouvá, kolenem mine jeho koleno a zůstane až na stehnu a on tak pocítí mnohem víc přímo jeho klín. Zároveň si uvědomí, že jeho dlaň je už hodně vysoko a hodně daleko. V těch místech je o poznání větší horko nebo je možná větší horko jemu, protože ještě kousek výš by nejspíš narazil na jeho polovičky. Tomu se radši bude ještě chviličku vyhýbat. Co má rád…? Nestačí nijak odpovědět, protože už se zase líbají a teď je to jeho vlastní oblečení, které povoluje a ze kterého mu Saga pomáhá. Poslušně se z něj vymaní a nechá ho sklouznout ze svých ramen, až jim nepřekáží už vůbec nic. Ono je to úplně jedno, jak to je, když v tom je něco trochu víc… A to je to, s čím přece nemůže ven, vypadal by jako blázen nebo mnich. Vrátí svou dlaň na jeho stehno. Jeho pokožka je nečekaně sametová. Už ji cítil v lázni, ale teď má mnohem víc prostoru si to všechno uvědomovat a ukládat do paměti. Začne mu oplácet trochu větší hravost v polibcích, druhou dlaň má protaženou pod jeho bokem a pevně ho za něj svírá. Začíná tomu propadat, přesně jak Saga říkal. Prostě vypíná hlavu a společně s tím na něj trochu víc nalehne a nenásilně si zakotví koleno mezi jeho stehny. Ještě se vůbec nikam nedobývá, jen ho začíná ovládat samčí touha a Saga se u momentálně líbí na lopatkách.
Saga, Kamijo
"Nebo jsi na špatné sny krátký?" Vrací mu to s i úroky a náramně se u toho baví. Tohle je něco, co vážně ještě nepotkal, kombinace pro jeho povahu naprosto ideální. Nemusí se asi trochu krotit. Vkládá do dalších polibků opravdu hodně, tiskne se k němu, aby cítil jeho tělo co největším kouskem pokožky. Látka mu v tom už nebrání a kdyby měl chvíli, sundá to úplně celé, ale teď přece nemá čas. Doufá, že mu dostatečně propadl už jen za takovou chvíli a celou dobu, kdy s ním odejde, se bude mít jako v bavlnce. Taky se mohlo stát, že by ho za pár dní omrzel. Slyšel podobné příběhy, kdy se pak gejši odsouvaly stranou a ani pes po nich neštěkl. Tohle rozhodně nebude jeho případ, o to se postará. Zařídí, aby se Hiroto neměl čas rozhlížet někde jinde. Přece si nenechá utéct takový krásný, svéhlavý kousek, se kterým bude moci být víc sám sebou. Ano, teď už spadly všechny masky a přetvářky. Má sice naučené vzorce chování, ale jde spíš o gesta, než o jeho myšlenky, které by říkal nahlas. Svou hlavu nehlídá vůbec. Ani na vteřinu ho nenapadne, jaký vnitřní souboj v sobě vedl jeho budoucí milenec. Podle Sagy na něj chtěl být jen hodný, když spolu stráví tolik času. On sám v sobě žádné dilema neřešil. Pokud si společnost někoho přál, nepřemýšlel o tom. Ostatně mnohdy měl jen jedinou možnost a s dotyčným se nemusel nikdy potkat. Teď to nejspíš nehrozí a stejně se nedokáže ovládnout. Neodpoví mu hned, plně si se zavřenými víčky vychutnává jeho dlaň na své noze. Cítí jak se mu propaluje skrze kůži a čím víc doteků dostane, tím víc touží po dalších. Ukáže mu s radostí všechna místečka, která má rád. Hezky postupně, každý večer nějaké. Však na sebe mají dostatek času. Otevře oči a tváří se nevyzpytatelně.
"Vypadám na to, že bych se od tebe chtěl držet dál?" Zeptá se ho vážně, než vyprskne smíchy. To asi teď asi moc nehodilo, ale když si představí, jak tady roztahuje nohy, je ta otázka úplně k ničemu.
"Promiň, přišlo mi to na hlavu. Samozřejmě, že chci." Vypadne z něj nakonec něco úplně upřímného. Další a další polibky Sagovi ukazují mnohem víc z toho, jaký by mohl Hiro v posteli být. Jeho polibky dostávají jiný nádech a jemu se z toho začíná příjemně motat hlava. Pořád ho provokuje, aby mu ukázal víc. Sám dlaní mapuje jeho tělo a hlavně ten zadek, který rozhodně stojí za to. On se na rozdíl od něj ostýchat nebude. Velkou pozornost si berou jeho rty, po kterých hravě přejíždí konečky prstů, když na to má chvilku čas.
"Líbí se mi, moc se mi líbí. Rozhodně stojí za hřích." Složí mu kompliment. Dvě vteřiny na to se ozve jemné zazvonění. Saga moc dobře ví, co to znamená a taky ví, kdo za pár okamžiků vejde. Nikdo jiný by si nedovolil rušit někoho v ložnici. Kami by to bez důvodů neudělal, ale blbli tu docela dlouho a Saga měl úplně jiné povinnosti brzo ráno. Někdy byl prostě lehkovážný a když toho bylo příliš Kamijo jej usměrnil. Saga si tiše povzdechne.
"Je mi opravdu velmi líto že vás ruším, Hiro-san." Samozřejmě už ho párkrát viděl. Ostatně udržoval s palácem kontakty.
"Nečiní mi to vůbec žádnou radost, ale Sagova přítomnost zde ohrožuje chod podniku už od rána. Musí sebe i ostatní připravit na zítřejší návštěvu." Oznámí jim oběma a Saga protočí očima. Na to trochu pozapomněl. Odporovat by mu úplně nechtěl, ale stejně to bude muset udělat. Vymaní se s lítostivým výrazem z Hirotovy náruče a podívá se na Kamija.
"Na některé věci jsem vážně zapomněl, omlouvám se. Hiro-san si však vyžádal mou přítomnost na své cestě i paláci." Ukloní se Kamijovi, když vstane a zahalí své tělo. Ne, že by s tím nějak spěchal.
"Opravdu?" Pozvedne obočí Kamijo a jeho oči vrhají do okolí ledový chlad. Není mu to očividně po chuti, protože si představoval, že ho Saga nahradí. To se asi nestane, pokud zítra odjede. Zakázat mu to nemůže, jen ho může zkusit přesvědčit.
"Ještě si promluvíme, Saga-chan." Ukončí celý rozhovor a gestem hlavy ho pošel z místnosti pryč. Konečně stočí svůj pohled na Hirota.
"Vaše pověst vás předchází, můj pane." Prohodí a jeho podtón nenapovídá, co si o tom celém myslí.
"Nečekal jsem, že by váš zájem o gejši, byl takový." Pozvedne téměř neznatelně pravé obočí.
"Viděl jste jen jednu, váš výběr by mohl být mnohem širší." Ví, že je Saga pořád s místnosti a sbírá věci, které je potřeba vzít s sebou. S trochu nejistým pohledem se ohlédne přes rameno. Pokud by si Hiro vybral někoho jiného, dost by ho to sebralo.
"Máme tu různé skvosty i velmi exotické." Láká ho Kamijo bez váhání a ignoruje odfrknutí Sagy za sebou. Jen se ohlédne a očima ho popožene, Tady už by být dávno neměl.
Hiroto
Saga má štěstí, že je Hiroto momentálně příliš zaneprázdněný, jinak by snad využil toho, že je nahý, ohnul si ho přes koleno a za všechny ty řečičky mu nasekal. Nejspíš na to někdy dojde, protože drzosti jako že je krátký na zlé sny, což je prostě každý nebo ten jeho smích a že jsou Hirotovy otázky na hlavu, to by ho jindy zvedlo ze židle. To, že tu teď něco dělají je podle něj jedna věc, ale ještě nutně neznamenala, že to nebude naposled. Třeba bude v posteli příšerný a Saga si to rychle rozmyslí? Bude se mu potom stále posmívat, že je něco na hlavu? Víc stiskne jeho zadek a nespokojeně zamručí do jeho rtů, aby bylo jasno, že nic z toho nepřeslechl ani nezapomněl, ale… promíjí mu to rozhodně rychle. To proto, že už za něj uvažuje hlavně jeho klín. Kromě toho Saga zrovna chválí jeho rty. Není první. Hiroto je měl velmi plné a pokud se na něm holkám něco líbilo, bylo to většinou tohle mezi prvními věcmi. Usměje se do jeho rtů, ale polibků se nevzdá a proto na to nemůže nic odpovědět. To zazvonění ani neslyší. Neví, čemu patří, nejspíš běžný provoz čajovny a on teď nemá čas starat se o to, co se děje na druhé straně posuvných dveří. Ani ve snu by ho nenapadlo, že by sem někdo vstoupil. Zaskočeně se na Sagu podívá, když se ozve jeho povzdech a hned na to pochopí proč. Trhne sebou, za ramena Sagu posune kousíček stranou a zůstane se dívat rovnou do tváře jeho mentora. Kdo ví jak se mu podaří potlačit červeň ve tvářích, ale dokáže to. V jedné větě řekne Kamijo hned dvě věci, které ho vyvedou z míry a rozzlobí. Tak za prvé, není ničí Hiro-san, ale Hiroto-san. A za druhé, je snad nikdo, aby mu brali to, co se mu mělo věnovat rovnou pod rukama, protože přijede někdo jiný? Jestli to není minimálně princ, tak se vážně urazí. Posadí se a natáhne se po yukatě, kterou položí alespoň na svůj klín. Propaluje Kamija pohledem a jenom jeho věk a respekt v paláci ho přinutí zůstat zatím zticha a přemýšlet. Krátce stočí svůj pohled na Sagu, který začne vysvětlovat, jak to mezi sebou mají. +No… k paláci to tak docela není!+ Napomene ho v duchu, ale to Saga ještě neví. "Opravdu." Odpoví tentokrát on. Zdá se, že po výletu na jih mají oba dva, ale na tom paláci si tedy bude trvat. Věta Ještě si promluvíme v kombinaci s faktem, že Saga tak jako tak musí odejít uprostřed něčeho takového dává jasně tušit Kamijovo stanovisko a to ho nutí cítit uvnitř sebe pořád větší a větší podráždění. Málem by na něj prskl, co tím chce jako říct, ale pak povytáhne obočí a přikývne v jistém pochopení. Tak na tohle chce hrát? Pomalu vstane z futonu a bos přejde k tácu s čajem, aby si sám nalil. Má tady dvě gejši a stejně musí. +Teď se mě pokoušíš odlákat, ale proč? Kdo je ta návštěva?+ Nemá smysl se nahlas ptát, stejně by mu to neprozradili, bylo to vždycky tajemství. Cítí na sobě Sagův pohled, ale nepodívá se na něj. Jenom se stále tiše měří s Kamijem. Málem by mu při tom Sagově odfrknutí cukly koutky.
"Právě proto, jakou mám pověst a v jakém...ehm rozpoložení mysli jste nás našel, byste měl být velmi spokojen, že tady trávím svůj čas a chystám se vaší čajovně přinést další peníze. Zatím to na mě působí jako bych byl spíš nečekaným a velmi nepříjemným překvapením a po pravdě… neměl jsem ani ponětí, že někdo z jakékoliv čajovny touží po tom, aby se jeho host cítil právě takhle. Vás také předchází jistá pověst, ale povězte Kamijo-san, je tohle celé natolik nutné, abyste ji všechnu riskoval?" Párat se s ním teda nebude. Je bratrem třetího nejmocnějšího muže říše, není jen tak někdo. Pokud by dynastie skončila, vládl by Toshya a kdyby snad jeho nebylo, byl by císařem Inoran, tak co si to k němu dovolují???
"Odejděte. Oba dva." Pohodí uraženě hlavou a stočí pohled pyšně stranou. Hlavu však ani na vteřinu nesvěsí.
"Nechci už slyšet jediné slovo. Ráno bude na nádvoří kůň. S bratrem si mou naprostou nespokojenost vyřídí čajovna jistě víc než dobře." Teď je to on, kdo gestem dlaně odhání Kamija. Neútočí na Sagu, ale musí. Tohle je souboj tváří a vůle, jeho postavení a uraženého ega. Jestli Kamijo nehostí někoho významnějšího, než je on, o čemž by snad slyšel, tak bude ráno vedle koně i Saga.
Sag, Kamijo
Saga se zatím tváří, že pořád uklízí, co by měl, ale potají poslouchá a čeká, co se bude dít. Zajímala by ho Hirotova odpověď a taky jestli jeho přesvědčení vzít ho s sebou nevezme za své. Musí se spokojeně pousmát, když souhlasí, že ho opravdu chce vzít. To mu zatím jako odpověď celkem stačí. Co na to Kamijo, to je druhá otázka. Ten si vyslechne prví část, kterou mu Hiroto řekne. Ve tváři se mu nepohne jediný sval. Ano, Hiroto by opravdu mohl přivézt peníze, které se vždycky hodí, ale…
"Ano, v tom s vámi souhlasím, můj pane. Je tu ovšem ta část, která se týká chodu naší čajovny. Řídí se vlastními pravidly s požehnáním samotného císaře a některé služby se tady neprodávají. Je na Sagovy a ostatních, jak tímto privilegiem naloží. Ovšem některé věci nesnesou odkladu." Podívá se krátce na Sagu a je jasné že si tohle ještě pěkně odskáče. Ten neřekne nic, má ke Kamijovi respekt jako k rodiči. Může si myslet, co chce, ale nahlas neodporuje. Ne po tom, co ho přijal a dal mu šanci. Tím, že hodlá odjet, ho vlastně poslal do háje. Když pozoruje ledovou modř, najednou má pocit, že se možná nebude mít kam vracet.
"Pokud mám správné informace, dostal jste tu nejlepší péči v rámci čajovny." Pozvedne Kamijo hrdě bradu.
"Ale doby harému jsou dávno pryč. Podobné věci k našim službám nepatří." Uvede všechno na pravou míru. Většinou postelové romance přehlíželi, ale ne pokud to mělo následky. Dnes by hrozily.
"Pokud máte pocit, že došlo k pochybení, jistě s radostí poreferujete detaily v paláci, možná přímo císaři. Já si následky svých činů ponesu velice rád." Ukloní se mu. Je to stejně elegantní jako vždycky, jen je mu vidět v očích, že to nedělá rád. Měli své výsady, které jim dal sám Aki a pak přijde někdo, kdo bude jejich podnik shazovat, když si z toho udělá bordel? Tak to ani náhodou. Na jeho ani slovo se jen poušklíbne a ukloní znovu.
"Samozřejmě, váš kůň bude připraven, stejně jako zásoby na cestu." O Sagovi nepadne ani slovo. Je dost možné, že po rozhovoru s ním nikam nepojede, ale to je zatím ve hvězdách. Kamijo se otočí na podpatku a zamíří ke dveřím. Před nimi popožene Sagu gestem dlaně. Ten se ještě nenápadně ohlédne přes rameno se zvláštním výrazem, který vypadá dotčeně a zklamaně zároveň. Čekal úplně jiný konec této noci a zdá se, že mu nebude přáno. Teď se trochu bojí, co přijde od Kamija, protože ho vede s sebou k jednomu ze svých pokojů. Ještě, než se za nimi zavřou posuvné dveře, pošle ještě jednu z gejš, aby se postarala o snídani pro Hirota a donesla mu nový čaj. Je to krásná dívka, kdyby chtěl ji, klidně mu ji naservíruje na stříbrném podnose, třeba se nakonec ten kluk do rána rozmyslí. Jakmile se za nimi zavřou dveře, Saga hlasitěji polkne.
"Měl jsi v plánu odejít?" Ozve se Kamijův ledový hlas a pak ho propálí i pohledem.
"Ne, já..." Snaží se obhájit Saga, ale je zastaven gestem dlaně.
"Klidně si běž." Pošle ho Kamijo ke všem čertům. Je vidět, že s tím jen tak nesmíří. Ostatně dal mu všechno a on mu to teď hodil na hlavu, kvůli nějakému přidrzlému klukovi.
"Nebudu ti bránit v odjezdu, ale rozmysli si to dobře. Cesta zpátky neexistuje. Tvé místo zaujme někdo jiný." Odvrátí od něj Kamijo pohled a už nevidí, jak Saga sklopí oči k zemi, nic ale neřekne, protože sám neví, co by mu teď odpověděl, kdyby chtěl.
"Splň své povinnosti a ať je všechno připraveno. Pak si dělej, co chceš." Vyhodí ho v podstatě a odmávne mu k odchodu. Saga se poslušně ukloní a jde do své ložnice, kde se převlékne. Pak už je v jednom kole a bude nejspíš až do rána. Což o to, stejně by nespal, musí se rozhodnout, ale sám si vůbec není jistý, co by měl dělat. Když zůstane, má tady jistou budoucnost. Když odejde…Narovinu, kdo ví, co je Hiroto zač, vlastně se vůbec neznají. Když sem přišel, riskoval tím úplně všechno. Bylo by to na týdny dlouhého uvažování, ale on ten čas nemá. Nikdo jiný za něj však nerozhodne, tohle si musí rozmyslet sám a hodně rychle.
Žádné komentáře:
Okomentovat