Hiroto x Saga - Myslel jsem si, že vy gejši víte, jak se vlichotit... - část 2.

(čajovna Sakurový sen)

Saga

Hiroto je vlastně hrozně roztomilý, když se všemu tolik brání. Stačí jen, jak si přitáhne yukatu k tělu a Saga se málem rozesměje. Nikoho jemu podobného, který by všechno tolik odmítal, ještě snad nepotkal.

"Hm, umýval jsem tě, sahal jsem na hodně míst, abych zjistil, jestli nejsi zraněný." Pokrčí nenuceně rameny. Proč by mu to neřekl, když je to pravda. Samozřejmě si ho důkladně prohlédl. No přece nebude brát zajíce v pytli, když se o něj má starat. Hiro je krásný, Saga rozhodně nemá v plánu se s ničím zdráhat, navíc ho hrozně baví jeho povaha. Takové malé vytržení ze stereotypu. Jen zlehka pozvedne obočí, jakmile mu Hiro začne říkat, co by měl dělat a jak. Samozřejmě, že by to tak nějak mělo vypadat.

"Ano, to máš pravdu." Začne mu odpovídat po chvíli, kdy klečí na okraji a pohrává si s jeho kůži a svaly pod ní. Cítí, jak se postupně uvolňuje a poddá se jeho dotekům. Teď přesně si ho malinko tvaruje, aniž by o tom Hiro věděl.

"Pro všechny ostatní je uvolňující, když jim někdo lichotí a vtírá se do jejich přízně. Dělám to hodně často, je to jednoduché, když je dlouho pozoruješ." Šeptá mu tiše, u toho se malinko sklání a Hiro může v podstatě cítit jeho dech ve vlasech.

"Ale řekni mi na rovinu. Co bys mi řekl, kdybych ti začal skládat komplimenty a svým chování tě nosit na rukách?" Zeptá se ho na rovinu. Podle něj by ho poslal do háje, že tohle dělají coury pořád. Nejspíš Hirota opravdu štve, ale zatím ho pryč neposlal, to znamená, že ho to podvědomě baví. Musí, jinak se opravdu plete.

"Baví tě to a víš to. Nejsi ten typ, který by mě rovnou neposlal pryč. Zatím to pořád neudělal, i když jsem drzý víc, než kdokoliv jiný." Přitlačí malinko víc na ta správná místa a způsobí mu mnohem víc příjemných pocitů. Masíruje ho podle toho, co zrovna říká. Když dojde na Sagův odhad, jen se mírně pousměje. Dlaněmi sjede z jeho ramena a pokračuje před hrudník v podstatě až na jeho podbřišek a rty se přiblíží k oušku.

"Nepotřebuju se nikoho ptát." Pošeptá mu svůdně.

"Mám rád věci, které jsou originální a nevšední. Prostě speciální a to platí i o lidech. Nesvádím jen tak někoho, protože nemám ve zvyku couvat." Vlastně by se to dalo brát jako kompliment, protože těch, ve kterých si Saga našel zalíbení, je opravdu málo. Pak přestane s masáží a zlehka se zvedne na nohy. Prochází kolem lázně, až k malým schůdkům u toho si pohrává s páskem, který v půli své cesty rozváže a nechá látkou klesnout k zemi, aniž by se staral o to, že tam zůstane. 

"Zajímá mě, kde všude už jsi byl a co jsi tam viděl." Změní téma a pomalu schází dolů a noří se do vody.

"Zajímá mě, kde ses tu vlastně vzal. Něco málo vím, ale je to žalostně málo." Pokračuje dál ve svých slovech a pomalu se k němu vodou přibližuje. Zastaví se v jeho těsné blízkosti s nic neříkajícím výrazem, než se natáhne, aby dosáhl pro mast v košíku za ním. Sáhne po jeho dlani a začne mu jemně masírovat kůži, stejně jako prsty. Jakmile Hiroto trochu povolí v ostražitosti, využije toho a přirozeně se uvelebí mezi jeho stehna zády k němu a zlehka se o něj opře.

"Je to tak hrozné, že se tomu musíš bránit?" Zeptá se ho a dává si záležet, aby masáž byla co nejlepší.

"Nelíbím se ti snad?" Zeptá se podruhé, když se mírně ohlédne přes rameno. Podle něj se Hirotovi líbí, viděl jeho pohled, když se vrátil do pokoje. V tomto ohledu se většinou nemýlí, ale co kdyby se to teď stalo?

"Pokud ano, není důvod nad něčím příliš přemýšlet. Máš si tu užít celý svůj pobyt a když už máš tu možnost, proč se tomu bránit?" Přijde další otázka a už se věnuje druhé dlani, aby jí to nebylo líto. Pokud ho neodstrčí, za pár minut se uvelebí ještě pohodlněji, opírajíc si hlavu o jeho rameno. Voda ho příjemně nadnáší a její teplota hýčká pokožku obou.

"Přece se už nemusíme nikdy vidět, pokud nebudeš chtít a pokud ano, víš, kde mě najdeš, nikam se nechystám." Podstrkuje mu další témata k přemýšlení, třeba si bude lámat hlavu nad tím, co si Saga myslí a jak to vnímá.

Hiroto

Samozřejmě, že mohl tušit podobnou odpověď. Zraněný mezi nohama snad objektivně nebyl, ne? Ptát se ho ale na to nebude, jenom by mu nahrál a pravdu už se stejně nikdy nedozví. Ano, dovede si představit, že s mužským pokolením je to nakonec velmi jednoduché, obzvlášť, když je Saga jedním z nich. Ženy se v tom mohly ztrácet a chybně usuzovat. On těžko… Nejspíš by to sám dovedl, jenom by se mu to z principu věci příčilo, protože on se nebude nikomu vlichocovat, když nechce. Co by mu řekl? Nadechne se a chce mu říct, že by byl nejspíš spokojený, protože by ho nikdo od samého začátku nerozčiloval a on by získal pocit, že je tu někdo, kdo by mu mohl doopravdy rozumět, ale byla tohle pravda? Nebo Saga viděl mnohem dál do jeho srdce a ví, že Hiroto by se proti podobnému vpádu zaštítil a nejspíš by už dávno byl na půl cesty do paláce? Nad tím se musí doopravdy zamyslet, aniž by se pokoušel o další kousavé komentáře. Ať už byl jakýkoliv, byl taky férový, tedy… snažil se být a rozhodně by nebylo fér tvrdit, že o sobě nepochybuje, když to nebyla pravda. A proto je nejlepší mlčet. Alespoň zatím. 

"Baví mě to?" Uchechtne se ironicky a částečně se po něm ohlédne. Jen krátce. Ten má tedy sebevědomí! Jenže je to už podruhé, co nejspíš vidí hodně daleko a Hirotovi přeběhne mrazení po zádech. Ne kvůli těm příjemným dotekům, pod kterými by se jeden doopravdy rozpustil, ale kvůli faktu, že Saga svoji práci nakonec dělá neskonale dobře, i když ho prve nařkl z přesného opaku. Je vůbec možné, aby někdo pochopil během tak krátké chvíle tolik? Aby vám dal pocit, že o vás ví víc, než vy sami? Hloupost… nesmí se jím nechat takto omotat kolem prstu. Tohle byla taky pravda. Kdyby chtěl, okamžitě by Sagu vyrazil. Nikdy se s tím nepáral. Lidé okolo něj si mysleli, že je malý a má pěknou tvářičku a tak bude taky stejně mírný a opak byl pravdou. Po Toshiyovi s Die uměl být další osinou paláce. Sagovy ruce opustí bezpečnou zónu jeho ramen a začnou klesat níž společně s tím, jak se i on sám sklání přes Hirotovo rameno. Hiroto se znovu napne a střelí pohledem dolů, ale Saga se zastaví na hranici únosnosti. Hraje si s ním, balancuje na ostří nože a zkouší, co vydrží. Tak on nemá ve zvyku couvat… tím mu oznamuje jenom jediné. Tiskne se tady k němu, návrh mu už udělal… on to chce doopravdy dokončit. Hiroto s jiným mužem nikdy nebyl a není připravený na to, aby o tom někdo věděl. Rozhodně ne někdo Sagova formátu. Ne snad, že by měl strach, že by o tom někdy někomu řekl, v tom věří jeho reputaci i reputaci podniku, ale není připravený na něj. Při podobných myšlenkách ho vyvede z míry, že z něj dá Saga najednou ruce pryč a brzy ho sleduje, jak míří ke schůdkům. Ne… to ne…! Ale ano. Hedvábí jde dolů a Hiroto se rychle nadechne nosem. Stihl všechno, i když ve dvou vteřinách a hned sklonil oči. Není nesebevědomý, ale stejně… Zvedne k němu oči až ve chvíli, kdy už Saga proplouvá hladinou směrem k němu.

"Nejsem odtud. Moje rodina pochází z Jihu od hranic. Je to hodně daleko. To proto jsi o mě nikdy neslyšel." V paláci slouží už dlouho, ale je věčně na cestách. 

"Jsou tam roviny a vinice, žádný sníh ani v zimě a lidé jsou opálenější." Tady na severu se nosila alabastrová pleť. Lidi jako Hiroto měli skoro medový nádech pokožky. I on byl takový a absence pobytu na slunci to nezměnila. Na první pohled bylo znát, že není místní. Zapíchne pohled do jeho, když se Saga zastaví těsně u něj. Je to maličký souboj vůle a výdrže. Hiroto nepovolí a nechá ho, aby mu začal protírat ruce. Asi se rozteče. Tohle bude jeho slabina. Snaží se, aby to nebylo moc poznat, ale vůbec to nejde. 

"Cestuju neustále a viděl jsem hodně. Tolik večerů nemáme." Netuší, kde by měl začít. Ani neví, proč je ochotný mu něco vyprávět. Vůbec nečeká ten manévr, kdy se mu Saga dostane mezi stehna. Ucítí ho proti klínu, nejde to jinak. V tu ránu je jako tětiva a má pocit, že ho oběma dlaněmi nacpe pod hladinu. Aby ho utopil, samozřejmě!!! Ne něco jiného!! 

"Není..." Řekne upřímně, i když tím překvapuje sám sebe. Vždycky proháněl jenom sukně. Neměl důvod dívat se jinam. Nebyl ten typ, který by to přirozeně vyhledával, i když to nikdy ani neodsuzoval. Vždycky si myslel, že se jednoho dne ožení a bude mít rodinu. Neměl nic proti. 

"Některé věci nejsou jenom o tom, jestli se ti někdo líbí nebo nelíbí." Řekne mu. Ještě snad začne být romantik nebo co… Vážně k tomu potřebuje lásku? Ne? Ano? Saga ho neposlouchá a opře se o jeho tělo úplně. Hiroto má teď nos v podstatě v jeho vlasech a nadechuje jejich vůni. Samozřejmě je pečlivě zvolená jako všechno ostatní a přitahuje k dalším přivoněním. Způsobuje závislost a to je podfuk! 

"Hledáš si patronát?" Napadne ho to jediné, co by z jeho slov mohlo vyplývat. Pokud už nějaký neměl. Pravidelní zákazníci se nepočítali. Tohle bylo něco úplně jiného. Příslib, že se patron postará i v době, kdy už gejša doslouží, ženy se někdy stávaly manželkami nebo je podržel v časech nouze a jinak podporoval, hlavně finančně. Takovou gejšu mohl odvézt taky s sebou, jenom za ni neustále platil jejímu domu. Bylo to víc, než nákladné…

Saga

Nedočká se žádného odmítnutí, takže se nejspíš neplete. Klidně si to vydedukuje a jeho sebevědomí zase o kousek povyroste. Odhadnout někoho jako je Hiroto, bylo velmi obtížné i pro něj. Jeden se jen těžko domýšlel, co všechno jsou naučené věci a co pochází opravdu z jeho nitra. Tím, že ho nevyvedl z omylu, mu dal za pravdu, jinak by se přece bránil. Anebo nad tím ještě pořád přemýšlí a tak mu klidně nechá prostor. Pokud pochybuje, je Saga na nejlepší cestě ho přesvědčit. Líbí se mu to ano, ale zatím je to spíš o dokazování schopností sobě samému, než že by v tom hledal hlubší význam. Někdy k sobě prostě nebyl úplně upřímný. Jeho další otázka zůstala bez odpovědi. Saga přece není ten, kdo by mu měl odpovídat. Až přijde vhodná chvíle, zeptá se ho a je vážně zvědavý na odpověď. Zatím je na to však brzy. Je spokojený nad tím, jak na něj Hiroto koukal. Sice jen chvíli ale už jen to že mu zvědavost nedala, bylo znamení pro něj, aby v tom dál pokračoval. Ne, že by měl v plánu couvat, i kdyby to tak nebylo. Bral by to jako neskutečné zklamaní, kdyby se mu nepodařilo ho přesvědčit. Hrozně rád měnil pohledy ostatních na věci, které podle nich za to nestály. On za to přece stojí, no ne? Teprve až se spokojeně uvelebí mezi jeho nohama a pokračuje dál v masáži, nechá víčka klesnout a mírně zavrátí hlavu na jeho rameni. Odpočívá vlastně úplně stejně jako Hiroto. Někdy prostě potřeboval podobné chvilky, aby byl spokojený. Hiroto ani neví, jak moc si to s ním užívá. Tedy asi ví, ale není to hrané jako jindy. Něco ho na atmosféře mezi nimi nutí ke klidu a příjemnému relaxu. Možná je to tím, jak se jeho dnešní společnost chová. Co si budou, lichotky jsou příjemné, ale občas je dobrá změna. Třeba je nakonec dostane od něj a vyváží tak úplně všechno. Jemně pozvedne koutky nad svými myšlenkami.

"Takže se s Inoranem příliš nevídáte." Zhodnotí po chvilce.

"To vysvětluje ten rozdíl mezi vámi." Krátce se uchechtne vlastnímu vtipu. Byli úplně odlišní, jakoby k sobě ani nepatřili, ale možná jistá zásadovost, je spojovala.

"Musí to být krásný kousek země. Já osobně nemám rád sníh. Je zima a mám pak mokré oblečení." Prozradí mu svůj vlastní názor na studené počasí. Miloval teplo a sluníčko, i když byla jeho kůže bledá. Udržoval si ji kvůli své práci, a přesto se vyhříval alespoň pod slunečníkem, když k tomu byl to správné počasí.

"Opálený bych vypadal pitomě." Protočí očima v sloup a ozve se další tichý smích.

"Tak není." Zopakuje po něm pobaveně.

"To je dobře." Přisadí si ještě, než začne zvedat obočí nahoru.

"A o čem to teda je?" Vyzvídá, aby slyšel vysvětlení z jeho rtů a nedomýšlel si je.

"A co kdyby ses zamiloval hm? Do někoho jako já? Máš pocit, že by to celé bylo vhodnější?" Vyzvídá dál. Dokončí masáž jedné dlaně, krátce ji pozvedne ke svým rtům a pomalu olíbá jeden prst za druhým.

"Voní krásně, mám skvělý vkus." Mírně pootočí hlavu, aby na Hirota viděl a líbne ho na bříško ukazováčku ještě jednou s jistou hravostí v očích. Je zvědavý, jak se mu to bude líbit. Pak si vezme do parády i druhou dlaň a věnuje se jí stejně dlouho a se stejným závěrem. U něj ale zůstane dlouze viset na Hirotově výrazu. Převaluje jeho otázku v hlavě. Hledá si ho nebo ne?

"Ne, nehledám." Odpoví mu nakonec upřímně.

"Měl jsem pár nabídek a asi hodně riskuju, ale ještě mám na podobné věci čas. Hledám osoby, se kterými je mi dobře. Pořád jsem ale nenašel nikoho, kdo by vybočoval z řady. Vybočuješ rád z řady Hiro-chan?" Broukne se svůdným podtónem. Skoro to vypadá, jakoby ho lákal, aby byl on tím, který mu jeho přání splní.

"Pojďme si zahrát hru." Napadne ho vzápětí. Vezme Hirotovi dlaně do těch svých a položí si je na své bříško. Jemně hladí sám sebe a už se zase pohodlněji opře s hlavou na jeho rameni.

"Pokud to teda dokážeš, ale zatím si to úplně nemyslím." Malinko si ho dobírá.

"Jak by to vypadalo, kdybych patřil jen tobě?" Trochu se zavrtí na místě, aby mu dal víc pocítit své tělo.

"Dokážeš si to představit, že bych byl celý jen tvůj? Někdo jako já, s kým by ses rozhodně nenudil a kdo by ti do očí řekl, jak nesnesitelný umíš být, kdo by ti řekl pravdu a stejně by ti dopřával něco, co nikde jinde nezažiješ." Už šeptá svá slova a Hirotovy dlaně vede mnohem níž. Svůj klín však mine a nechá ho pod hladinou prozkoumat pokožku na svých stehnech. V ten okamžik už se nedokáže ovládnout a tiše si povzdechne.

"Hm, tahle hra se mi líbí, jestli tobě ne, asi ti pořádně ukážu, že odmítat mě nemá smysl." Zasměje se upřímně.

Hiroto

Saga Inorana očividně celkem dobře zná. Minimálně z vyprávění ano. Ano, byli rozdílní, ale zároveň se v nich odrážely i společné rysy, které však mohl vidět jenom někdo, kdo je oba znal. Měli velký smysl pro povinnost, pro spravedlnost a i když byl Ino ten měkčí a laskavější a Hiroto naopak přísnější a protivnější, v jádru to oba byli dobráci. Pokud se na někoho upnuli nebo se mu zavázali, byli ochotní sloužit mu do roztrhání těla, i kdyby jej všichni ostatní zradili. Sebevražedná samurajská čest a nešlo v ní vždycky jenom o meč. Pousměje se při vzpomínce na kus země, ze které pochází, ale nad Sagovými důvody okamžitě protočí očima. On se naučil žít ve sněhu a nikdy si nepostěžoval. Je na to hrdý. Sám má ale rád horké dny a možnost nosit jen slabé oblečení a nikdy si nezvykl na mráz, který na severu panuje. Podle něj je zima i v létě a také mu bývá výrazně větší zima než všem v jeho okolí. Jakmile ale dojde na Sagovo opálení, musí uznat, že ta bledá pokožka mu vážně sluší. Je na ni takový typ, stejně jako on je zase typ na opálení a bledý vypadá nezdravě. Kdyby byl opálený Saga, vypadal by jako dítě z nějaké vesnice, třeba pasáček koz a to by určitě slyšet nechtěl. 

"O něčem, čemu gejša nemůže rozumět. Máte to zakázané." Připomene mu. Saga se do podobných emocí zaplétat nesmí a ke všem svým zákazníkům se musí chovat jako by oni byli ti jediní na světě. Žádný si nesmí uvědomovat rozdíl. Jako kdyby však láska někdy poslouchala zákazy… Jenže o Sagově soukromém životě nebo touhách neví pro změnu nic zase on. Vidí věci příliš jednoduše, ostatně jako většina chlapů. Pokud se Sagovi jeho práce líbí, pak by měl zaujímat jisté stanovisko a být proti náklonnosti imunní.

"Kdybych se zamiloval do někoho jako jsi ty?" Zopakuje po něm a doopravdy nad tím přemýšlí. 

"To ještě není totéž, jako kdyby ses zamiloval ty nebo my oba." Domnívá se, že by dovedl následovat rozum a povinnost a prostě by odjel někam daleko, kde by zapomněl… a kdyby ne… pak by to byl smutný život, ale pořád plný jiných cílů. Jako ten císařův. 

"Můj úkol na tomto světě není jenom láska." Řekne. 

"Jakkoliv těžké by to mohlo být..." Zčeří hladinu pohybem své volné ruky. 

"Vhodnější by to nebylo, protože takový vztah obecně vůbec není vhodnější." Jde o Sagovu práci a jeho vlastní povinnost se jednoho dne oženit. Inoran se tomu vyhnul… žije s vojenským velitelem. Ale to není gejša. Znovu protočí očima, když si Saga pochválí výběr olejů, ale nechává ho, aby si pohrával s jeho prsty. Jen on sám ví, že je to jedno z nejcitlivějších míst na jeho těle a že se při tom vnitřně doslova taví. Druhá dlaň je ještě neosahaná, citlivější a on má pocit, že mu stojí snad i vlasy na hlavě a ne jen všechny chloupky na těle. 

"Ne, nemyslím si, že vybočuju z řady." Řekne upřímně. 

"Jsem vlastně velmi tradičně založený člověk s jasně danými povinnostmi..." Netouží vybočovat, touží obhajovat tradice a ideály této krásné země a se ctí sloužit císaři. Tak je spokojený. Jeho nátura je úplně jiná věc. Velmi svéhlavá a paličatá, jak císař ostatně ví, ale to si Hiroto nedovede připustit. 

"Jakou hru?" Je hned samá ostražitost a tím spíš, kde se jeho ruce ocitnou. Tyhle hry z čajoven jsou určitě podezřelé všechny do jedné. Znovu si představí to, co mu Saga říká a ta představa je… vlastně velmi překvapivá. Kdyby on byl jeho? Doopravdy a se vším… navždy, na věrnost? On???? Vyprskne smíchy. Asi tady není nic k smíchu a je to nepatřičné, ale nedovede si pomoct a za chvíli se hlasitě směje, až se jeho hlas odráží od stěn lázně. Kdy se naposledy tak upřímně smál? 

"Omlouvám se." Řekne, i když je to takové bez výrazu a ne zcela upřímné. 

"Nepochybuju o tom, že bys mi pravdu říkal víc, než rád, stejně jako nepochybuju o tvých schopnostech, jen… bychom se asi zabili, to přece víš..." Koutky už se mu zase zvedají nahoru, i když má ruce zrovna někde úplně jinde, než kde si vzpomíná, že byly. Saga očividně nezná slovo ne nebo jakékoliv odmítnutí. Podívá se na jeho profil a vytáhne obočí nahoru.

Saga

Neubrání se protočení očima v sloup. Jistě, on přece nemůže rozumět spoustě věcem, když je tu jen zavřený. Tak to bylo vždycky a nikdo se ani nepokoušel mu cokoliv zkoušet vysvětlit. Podobné věci z duše nesnášel. Jistě, nemůže rozumět všemu, ale není to tak, že by znal jen to, čemu ho učili. Spousta mužů mu říkala věci, které ostatní nevěděli. Měl přehled o tajných setkáních, věcech, které neměl slyšet nikdo jiný. Vlastně to celé mělo výhodu, mysleli si, že tomu nerozumí a on přitom sbíral kousíčky skládačky a bavil se po večerech tím, že je dával dohromady. Nakonec měl celkem obstojnou představu, co se kolem děje, kdo pro koho má slabost a kdo koho pro změnu nesnáší. Maličkosti? Díky nim mohl plánovat věci pro čajovnu, aniž by docházelo ke konfliktům. Jak tomu vážení muži říkali? Diplomatické umění? Možná. Pozvedne pravý koutek v návaznosti na tom, co se mu prohání hlavou. Nejspíš je dobře, že si to všichni kolem myslí, je tak v jistém bezpečí.

"Samozřejmě, máme zakázanou spoustu věcí." Odsouhlasí mu to tichým hlasem, ale zní to…Trochu nadneseně, možná tím trochu prozrazuje, že pro něj některé zákazy neplatily. Tedy tvářil se, že platí, ale nebylo tomu tak. Krátce pokývá hlavou. Má pravdu, není to totéž a stejně by rád věděl, co by se dělo, kdyby se to opravdu stalo. Hlavně, co by to udělalo s ním samotným. Zarazí se a mírně ohlédne přes rameno.

"Takže tam někde láska bude? A už jsi ji našel?" Vyzvídá dál, zvědavost je vlastnost, kterou by měl ovládat, ale teď moc nechce. Třeba se dozví nějaké tajemství, které neměl nikdo vědět.

"Nebo máš pocit, žes ji alespoň zahlédl?" Pokračuje dál ve svých otázkách.

"To není, ale dokážeš tomu poručit? Daleko mocnější muži pro nic ztráceli hlavu a někteří i doslova." Pošeptá s pozvednutím koutků. Četl Kamijův příběh, bylo to kouzelné a děsivé zároveň.

"Dokážeš si představit, jaký jet o pocit někomu tolik propadnout? Stojí to vůbec za to všechno utrpení?" Teď už se Saga ztrácí ve vlastní Hlavě, aniž by si to uvědomil.

"Povinnosti…hmm…" Zavrní tiše a nechá dál Hirotovy dlaně na svých stehnech. Nepřekáží mu tam, jsou víc, než příjemné.

"To jistě jsi." Narazí na jeho tradiční založení.

"Ale co když přijde někdo…Já nevím, projde kolem tebe a svět se zastaví? Najednou nebude mít nic jiného smysl? Dokážeš to dosunout stranou, i kdyby to bylo sebe silnější? Nevracet se k tomu v hlavě a nebýt přítomný tak na půl? Jak velkou moc mají podobné věci?" Ohlédne se po něm skoro dotčeně, dokud Hiroto nezmíní, že by se zabili. Teď je to on, kdo se rozesměje.

"To máš pravdu, za to tvoje chování bych tě asi brzo přizabil." Uchechtne se ještě, ale nemá v plánu se odtahovat. Pozvednuté obočí nekomentuje vůbec.

"S tebou je to stejně těžké." Prohodí, než pustí jeho ruce. Nechá je sice na stehnech, ale dál je nenavádí. Zkusil to, ale nemá v plánu někoho dlouho přemlouvat. Pootočí se celým tělem v jeho náruči, postaví se na nohy a dlaněmi se zapře o kraje lázně vedle jeho ramen.

"Rád bych byl u toho, až potkáš toho, kdo s tebou pořádně zacloumá." Koutky se mu mírně pozvednou.

"Někoho, kdo zahýbá tvým světem a donutí tě trochu změnit pohled na něj. Pak je všechno úplně jiné." Saga zná ten pocit, tedy myslí si, že to bylo před pár lety ono. Jen to nebylo opětované, ne tak jak by si přál.

"Je to vlastně štěstí a zároveň prokletí." Šeptá mu zlehka do rtů, než k nim krátce klesne očima a pak se jich skutečně dotkne. Jeho polibek je lehký a smyslný. Samotného ho překvapení, jak moc pocitů se v něm probudí. To se vůbec nestávalo často, i když si podobné věci dokázal užít. Tohle je ale jiné. Hiroto ani netuší, že je delší, než by si kdy jindy dovolil a pak je konec. V Sagových očích je vidět malá stopa překvapení, ale na výrazu není nic znát.

"Užij si koupel, můj pane." Provokativní úsměv je zpátky.

"Před cestou se ti to bude hodit." Mrkne na něj, než se odtáhne úplně a vykročí lázní zpátky ke schodům. Pomalu vystoupá, aniž by spěchal se zahalováním. Prostě mu dopřeje ještě pohled na své tělo, než se zahalí a utáhne pásek. Jen Saga ví, že před ním malinko utíká. Potřebuje se obrnit a nepustit si některé věci blíž k tělu. Chtěl si hrát, platilo to do té chvíle, dokud nepocítil, že by to hra úplně být nemusela. Dojde k tácu, který přinesla dívka a odnese ho ke kraji lázně. Poklekne a nyní beze slova ho začne servírovat. Znovu se soustředí, aby nic nepokazil. Vždycky si u toho připadá, jak kdyby ho Kamijo sledoval svýma kritickýma očima, i kdyby byl v pokoji sám.

Hiroto

Vlastně si to tak trochu mohl myslet, že Saga bude pravidla ignorovat. Zřejmě tu na to má dost velké postavení, ale když si Hiroto vezme, jaké služby má nabízet, musí ho obdivovat, že by to zvládl, kdyby se do někoho zahleděl. Jakmile se Saga ohlédne, Hiroto se krátce potká s jeho očima. 

"Já nevím, neumím číst budoucnost." Řekne tiše, ale nikdy se nepovažoval za typ, který by se neměl nebo nechtěl zamilovat. Jen ty jeho představy byly maličko… zkostnatělé, na jeho věk, ale kdyby mu to někdo řekl do očí, hrozně by se urazil. Saga se ho v podstatě otevřeně zeptá, jestli už někdy takto zamilovaný byl, ale svou odpovědí dal vlastně jasně najevo, že ne. Kdyby ji zahlédl, to by asi věděl? Nejspíš by ho to nějak… uhodilo do očí. Dalo by to o sobě hlasitě vědět? Co mu má na všechny ty otázky odpovědět? Jak to má vědět, jestli by tomu dovedl čelit nebo ne? On si myslí, že ano, ale Saga má pravdu. Muži tomu propadali tak moc, až to bylo děsivé a jeden by si měl vlastně přát, aby se nikdy nezamiloval. Když se ale podíval například na svého bratra, viděl v jeho očích lásku k Rickovi a zároveň měli oba smysl pro povinnost, věděli, co musí udělat i na úkor svého vztahu a on si myslel, že to dovede úplně stejně. Jeho bratr byl v podstatě jeho vzor, i když o tom vůbec nevěděl. Ne, Hiroto si to představit nedokáže a kdyby měl uznat, že je to vlastně děsivé, asi by to ani neměl chtít, ale… on se přece ničeho nebojí! 

"Nemusí to být pokaždé utrpení. Každému nám osud nachystal něco jiného. Někteří žijí i spokojeně." Vede si zase svou, je už snad samozřejmostí, že je to něco úplně jiného, než co říká Saga. Saga si zase dál vede svou ohledně osudové lásky, která všechno převrátí vzhůru nohama. V některých věcech je snad ženská nebo co. 

"Já nevím, Saga-chan. Nevím, co ti odpovědět. Nerad to přiznávám, ale jsou věci, na které nemám řešení." Je chlap. Přemýšlí jednoduše. Máte problém a chcete ho řešit? Prostě to řekněte. Žádný nemáte nebo to chcete jen rozebírat, ale o řešení nestojíte? Dejte s tím pokoj. Nemá ani ponětí, jak silné by podobné věci mohly být, ale při pohledu na císaře asi hodně. Nebyl to slabý chlap ani slečinka. Jenže podle Hirota tohle nepotkalo všechny, ale jen hrstku vyvolených a pak bylo otázkou, jestli chtít být jedním z nich. Přesně jak Saga řekl. Uvědomí si, že s ním najednou souhlasí. Děsivé! Samozřejmě, že by se mu mohlo stát, že nebude dost silný a taková láska ho pohltí, ale pořád si myslí, že by to nějak zvládl. Všechno, povinnosti i vztah. 

"Za moje chování?" Dá důraz na slovo moje. To myslí vážně? Nebavili se před chvílí o tom, že to Saga má dělat pomyšlení jemu? 

"Vůbec neplníš sliby, které jsi bratrovi dal..." Připomene mu. Když Saga z ničeho nic pustí jeho dlaně a prohlásí, že je to s ním těžké, najednou nemůže uvěřit tomu, že se vzdal. Tak snadno? Nechá ho, aby se k němu otočil čelem a pak už musí zvedat pohled nahoru, protože Saga se rozhodl vstát a nejspíš opustit lázeň. Předvede mu u toho výhled, při kterém vážně neví, kam s očima. Vyřeší to tak, že krátce uhne tváří do strany, než se na něj při jeho slovech musí znovu podívat. Jeho slovům vůbec nerozumí. Hledí mu zblízka do očí, rty jemně pootevře a když mu slibuje, jak jiný jeho život bude, dojde mu, že Saga ten pocit musí znát. Mírně stáhne obočí, ale je to jen, aby zakryl vlastní nejistotu, ne proto, že by se na něj chtěl mračit. 

"Proč by někdo chtěl být prokletý?" Zeptá se ho, ale na rtech už cítí jeho a musel by být z kamene, aby nevnímal, jak moc jiný tenhle polibek byl. Něžný a plný něčeho… Když se Saga oddálí, zanechá ho naprosto zmateného a vyvedeného z míry. A taky celkem krotkého. Užij si koupel? A kam jako jde? Otočí se v lázni a zapře se loktem o její okraj, aby viděl na jeho odcházející postavu. Skutečně si myslí, že jde úplně pryč, ale Saga místo toho zvedne tác a donese ho zase k němu. Hiroto z něj nespouští oči ani na vteřinu. Jasně vnímá tu změnu v jeho chování a když se Saga vrátí, je najednou tím bezchybným společníkem, kterým měl být od začátku a jakým ho Hiroto chtěl. A Hiroto zjistí, že ho to nebaví. Zastrčí ruce pod hladinu, chvíli ho umanutě sleduje a pak se s povzdechem odvrátí. Ticho je dlouhé. Nakonec mu koutky vyskočí nahoru a je to on, kdo se okázale postaví a nabídne Sagovi úplně stejný výhled jako to před tím udělal Saga. Shora si ho měří. 

"Tady jíst nebudu, je tu vlhko. Vezmeme to do ložnice." Vymyslí si a chvíli ho sleduje, než jenom tak projde místností ke dveřím a do předpokoje. Hra pokračuje. O jejím konci rozhodne on, ne Saga.