Hiroto x Saga - Myslel jsem si, že vy gejši víte, jak se vlichotit... - část 3.

(čajovna Sakurový sen)

Saga

Na Hirotovi je vidět, že podobný pocit ještě nezažil. Bylo to krásné, ale podle něj nic netrvá věčně. Jen velké lásky překonají staletí a to se nestává zas tak často. On měl svou lásku, pro kterou by udělal opravdu hodně. Možná to nebylo to úplně pravé, pokud nebyla vzájemná, ale to už je taky nějaká doba zpátky, nemá smysl nad tím právě teď přemýšlet. Jeho mysl mnohem víc zaměstnává Hiroto a jeho povaha. Jak se pod tu slupku jen dostat? Zajímá ho to a rozhodně to není jako vždycky. Všechno nové ho zvláštně přitahuje a většinou si jde za svým cílem, stejně jako kdysi přišel sem. S několika drobnými a hlavou plnou odhodlání. Když si na sebe vzpomene, v duchu se nad tím usmívá. Tehdy opravu byl k smíchu. Občas o svém příchodu sem vypráví a většina se tomu směje. Prý to není možné, kdyby jen pánové věděli. Hiroto má pravdu, někdy láska opravdu vydrží. Kami a Ru…Taky jim to vydrželo, ale ty hrůzy, kterými museli projít…Stojí to vůbec za to? Hiro ho nutí nad tím přemýšlet víc do hloubky a to se mu taky nestávalo často. +Saga-chan? Ale ale, tak jsme přece jen pokročili.+ Vezme si z jeho odpovědi úplně něco jiného, než by se mohlo zdát. Jakmile je k němu zády, pousměje se nad tím oslovením. Líbí se mu to. Od málokoho to snesl, trpěl to, pokud musel, ale od něj se mu to líbí.

"Samozřejmě. I gejši si zaslouží mnohem víc úcty, i když se to dost často neděje. Starám se o tebe od první chvíle a zatím se ti pořád něco nelíbí, můj pane. Možná by bylo na čase říct, co si opravdu přeješ." Popíchne ho, ale pořád z tváře nepouští naučený výraz, stejně jako jsou naučené všechny jeho pohyby. Dokonce i slova skládá velmi pečlivě do vět, aby dal důraz na ty správné části. Kami ho učil, že i tím se dají udělat divy a on ho pozorně poslouchal, stejně si to vždycky trochu dělal po svém. Dokud to okolí bavilo, nebyl problém.

"Právě naopak, plním je do puntíku, dokonce jsem ti chtěl dát i něco navíc, protože jsem chtěl." Ukládá šálek přesně na místo, kde by měl být. To položení ani nejde slyšet, jak pečlivý je.

"Podle tvého výrazu i chování soudím, že o to nestojíš. Proto jsem se vrátil k typickému chování, které sem patří. Snad to pro tebe bude to pravé." Mluví dál velmi klidně a zatím se na něj ani nepodívá. Je očividně zaujatý svým konáním.

"Omyl jsem tě, převlékl a uložil, aby se ti dobře odpočívalo. Připravil čaj, který je ten nejlepší, který tady mám. Připravil ti lázeň a hodlám tě řádně nakrmit. Čím přesně neplním svůj slib?" Pozvedne obočí a ve chvíli kdy vzhlédne, se mu před očima objeví stojící Hiroto. No ne úplně stojící, ale s tím by taky šlo něco dělat. Saga zaplaší své myšlenky a velmi pomalu si ho prohlédne. Vypadá nezaujatě, ale opak je pravdou. Sluší mu to, je vidět, že se jen neválí v paláci. Svaly však nejsou přehnané, je prostě akorát. I ta tmavší pokožka je…Sluncem políbená. Ano, líp by to říct asi nedokázal.

"Dobře, jak si přeješ, můj pane." Ukloní se mu, když kolem něj prochází. Samozřejmě se ještě podívá na jeho odcházející pozadí. To taky stojí za hřích. Nebude to tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. Sagovy koutky se vyhoupnou v hříšném pousmání. Vezme nahřátý kus látky, aby ho mohl osušit, malinko povolí pásek svého oblečení, aby se trochu víc rozhalilo. Neukazuje příliš, ale mnohem víc, než bylo obvyklé. Chce si hrát, tak si budou hrát. Pak vezme podnos, který před chvíli celý nachystal a vydá se za ním do ložnice. Cestou ještě poručí, aby jim donesly jídlo. Kráčí lehce a nikam nespěchá. Všechno má svůj rytmus i chůze. Jakmile projde do předpokoje, odloží tác a přejde k Hirotovi, aby ho velmi pomalu zahalil do velkého kusu látky a začne ho pomalu sušit.

"Porušil bych slib, kdybych vás nechal mokrého." Poslední slovo skoro zašeptá. Postupuje velmi pomalu a jakmile skončí s jeho zády, přesune se dopředu. Sjíždí látkou po jeho hrudníku, mine jeho klín a pokračuje na nohou. Ve chvíli, kdy je na koleni, pomalu vzhlédne, krátce se zasekne očima na Hirotově klíně a pak vystoupá až k jeho očím. 

"Teď už vás můžu obléknout." Pomalu se postaví v jeho těsné blízkosti. Pořád vypadá, že jde o běžnou věc, jen oči ho prozrazují. Ta provokace z nich doslova sálá. Sáhne kousek vedle sebe, kde je připravené oblečení pro něj. Mírně se nakloní, aby mu mohl látku natáhnout na ruce a přehodit přes ramena. Pečlivě upravuje lemy, aby držely na svém místě, než sáhne po pásku a s prudkým trhnutím mu ho upevní v pase.

"Všechno v pořádku?" Zeptá se ho, aniž by ustoupil.

Hiroto

V duchu si opakuje některá jeho slova. Tak třeba ta o gejšách. Jistě, každý si zasloužil víc úcty, než kolik se mu dostávalo, Saga by se mohl zeptat rolníků na poli. Projíždějící páni do nich rádi kopali kvůli každé hlouposti. Třeba kvůli úkloně o vteřinu déle, než se měla stát. Musí si pro sebe odfrknout nad těmi jeho slovy o starání od první chvíle. Samozřejmě, že to dělal, ale byl u toho drzý, vyzývavý, prostě dělal všechno proto, aby neustále balancoval na hraně toho, co Hiroto ještě snese a při tom ho skutečně zahrnoval vší jmenovanou péčí. Saga to samozřejmě moc dobře věděl a stejně si dovolil mu tohle všechno připomínat. A Hiroto si ani neuvědomuje, že se tomu docela skrytě usmívá. 

"Protože jsi chtěl? Neříkal jsi na začátku, že si to přál můj bratr?" Ohlédne se po něm a nasadí si ten nejnevinnější výraz, jaký dovede. Tak jak to bylo? Řekl Inoran Sagovi, aby mu udělal pomyšlení, pokud bude chtít nebo si na to myslel Saga sám? Doopravdy jen tak, protože se mu Hiroto líbil? Pokud ano, chce to slyšet. Je chlap, má velké ego a podobná slova potřebuje k dýchání. Saga jemu v patách i s tácem, jen mu to jde o něco pomaleji. S tou jeho chůzí to asi ani jinak nejde. Hiroto zůstane stát na místě, chvíli ho pozoruje, jak se hýbe kolem a samozřejmě mu neunikne žádné letmé rozhalení jeho nedbale zavázaného oděvu. Neukáže toho o moc víc, než je kousíček vnitřní strany jeho stehna, ale on už přece všechno viděl. Hodně toho i cítil. A tím je to horší, protože už se nemusí spoléhat jenom na svou fantazii, ale pracuje také jeho paměť a podporuje tak všechny představy. Zvedne svůj pohled od nepatřičných míst vteřinu před tím, než se k němu Saga otočí. Zůstane na místě, aby ho mohl osušit a nahřátá vlněná látka je nesmírně příjemná. Nejradši by se do ní jenom tak zabalil, lehl si na kůži ke krbu a klidně snad i usnul. Nejspíš by to nakonec bylo příjemnější než futon. Snaží se nepřivírat spokojeně oči, ale moc mu to nejde. Ta Sagova slova jsou jen další dobře skrytou provokací, ale zatím na to nijak nereaguje, jenom ho nechává dělat jeho práci. Když se Saga přesune dopředu a začne klesat, dovolí si na něj znovu podívat. Jisté místo přeskočí a on je v pokušení říct mu, že tam je taky kůže a úplně stejně mokrá jako jinde, ale jen díky vlastní nejistotě v tomto směru nakonec zůstane zticha. Rozhodně mu ale nemůže ujít ten Sagův pohled přímo tam. Přinutí ho se docela nepatrně červenat. Vzápětí se střetnou pohledy a Hiroto se honem zatváří mnohem zarputileji. Saga zase vstane a se stejně hutnou atmosférou mu pomůže i do yukaty na spaní. Je velmi příjemná a kvalitní. Je mezi nimi asi tak centimetr prostoru, ale i tak se mu to povede velmi elegantně a bez jakéhokoliv doteku navíc. Pak si zůstanou hledět do očí. 

"Kdyby jeden necítil mokro, které by neměl..." Nakonec si to prostě nedovede odpustit, když se Saga tak ptal, jenže ta věta je mnohem zákeřnější, než by se mohlo zdát. Dojde mu to přesně tu chvíli, kdy ji vyslovil nahlas. Zkřiví ret a opře jazyk o tvář, což ještě podpoří jeho slova. Koutek mu mimoděk cukne. To znělo jako by měl v klíně mokro z úplně jiných důvodů, než je koupel a… Nakonec to nevydrží, protočí očima, hlasitě se rozesměje a u toho se od něj rovnou odvrátí. Tohle se mu ještě nikdy nestalo. Tahle hra má vážně nečekaný závěr a z něj najednou všechno opadne a je zase mladým klukem, kterým kdysi býval. Bezstarostným a nevycválaným. Tohle asi Saga tak docela nezamýšlel, nejspíš se chtěl přečůrávat ve hře na svody, ale vlastně to byl mnohem větší úspěch. Jestli na to není, Hiroto asi za chvíli uvidí hodně kyselý obličej.

Saga

Sagovi se pobaveně blýskne v očích, když dojde na to, o co ho požádal Ino a co už byla jeho vlastní iniciativa. Mohl by být malinko škodolibý a říct, že je to Inova práce, i když to tak není. Chvíli je ticho, ale rozhodne se, že bude nakonec upřímný. Jen ať má Hiroto radost, tedy podle něj ji mít bude.

"Tvůj bratr mě požádal, abych se o tebe postaral, neřekl ale jak moc." Nakloní hlavu mírně na stranu a zlehka, trochu provokativně se pousměje.

"Jakmile jsem tě uviděl, jeho žádost jsem si přebral po svém." V podstatě mu složí kompliment a po očku pozoruje, co Hiroto na to. Je spokojený s tím, jak na něm občas utkví Hirotův pohled. Očividně jeho momentální oblečenost má svůj efekt a jemu tím dává znamení, že si může klidně dovolit víc, jen na to musí úplně jinak, než od začátku. Trochu čekal, že přece jen přijde menší popíchnutí, když určitá místa mine. Nestane se, přesto si troufá odhadnout, že se Hirotovi jeho péče líbí. Sagovy oči se chvíli kochají klínem, který teď nemá daleko a je to pro něj dost velké pokušení, když si uvědomí, že by se tam rád chvíli zdržel. Zatím ale ne, ještě si chvíli počká. I mírně červené tvář mu napovídají, že se přece jen může třeba odvážit k něčemu úplně jinému a začne přemýšlet, jak by další kroky zaobalil, aby nebyly tak okaté. Nechce po něm vyjet, byl by rád, kdyby Hirota nenásilně donutil udělat to, co chce on. Aby byla jeho dnešní společnost v takovém rozpoložení, že to udělá sama. Věří si na to dost. Zatím neustoupí ani o krok, když mu zaváže yukatu. Hirotova blízkost je pro něj více než příjemná a nutí jeho tělo začít zase reagovat. Už se mu vůbec ustupovat nechce. Tváří se na sekundu vážně, když Hiroto promluví jako první a nechá koutky vskočit nahoru.

"Opravdu?" Zeptá se ho a vzápětí se rozesměje společně s ním. Najednou nevypadá jako elegantní gejša, je víc jako kluk, který sem kdysi přišel. V jeho očích je odhodlání a zároveň jistá hravost. Celé tohle setkání se najednou ubírá úplně jiným směrem, ale Sagovi je to víc, než příjemné.

"Já bych řekl, že by bylo ideální cítit přesně podobné mokro." Nenechá to bez odezvy.

"A nebylo by to špatnou starostí o tebe, můj pane, právě naopak." Pokračuje dál, aniž by bylo vidět, že se mu to nelíbí. Spíš se začne znovu uculovat a taky se zasměje.

"Úplně mi kazíš snahu tě svést. Tohle není fér. Měl bys ze mě padat na kolena." Napomene ho, dokonce si založí ruce na hrudi a začne se tváři nepřístupně. Jde to těžce, když by se radši dál smát. Oči ho prozradí, stejně jeho výraz ve tváři, který mu občas ujede. Pak ruce rozplete a konečky prstů zlehka přejde pod lemem látky na jeho hrudi. Dokonce si dovolí ji malinko poodhalit.

"Tohle tvé já se mi líbí mnohem víc. Vydrží ti ještě chvilku?" Popíchne ho, aby věděl, že by toho chtěl vidět mnohem víc. Zblízka se mu podívá do očí a trochu se v nich ztratí. Mají své osobité kouzlo, kterému on odolávat nedokáže.

"Proč nejsi takový pořád?" Zeptá se ho, i když odpověď tak trochu zná. Tohle se nehodilo, Hiroto měl své povinnosti a všichni čekali určitý druh chování.

"Vlastně asi tuším odpověď." Protočí očima v sloup a povzdechne si, než se mírně skloní k jednomu z táců, kde jsou malé košíčky s krémem, namoří do něj prst a pěkně Hirotovi zapatlá špičku nosu a pokračuje cestičkou až na rty. Znovu se pokusí tvářit vážně, než se rozesměje.

"Tohle taky nevypadá špatně." Uchechtne se, než trochu zvážní a přiblíží se rty k jeho nosu, aby mohl krém pomalu slíbnout. Je zvědavý, jestli se mu to bude líbit nebo začne utíkat. Když mu neuteče, může mu ukázat, kolik hravosti schovává za zavřenými dveřmi. Saga si vůbec neuvědomuje, že na něco podobného čekal. Svody jsou jedna věc, ale zasmát se kvůli nějaké pitomosti a klidně se tím bavit hodinu…Nedospíval jako jiné děti, neměl možnost si něco podobného užít. 

"Je to dobré, zkus to." Vybídne ho s blýsknutím v očích.

"Můžeme si to vzít do postele. Já to převlíkat nebudu." Ozve se trochu škodolibost a panovačnosti. Nemusí, tohle totiž dělají jiní.

Hiroto

Ahá, tak takhle to bylo… Uvnitř ho to podivně uspokojí, jak kdyby mu najednou záleželo na tom, aby tohle Saga dělal, protože chce a ne proto, že mu to někdo nařídil. Kdo ví, proč ho to najednou popadlo, když od něj chtěl ještě před chvílí utíkat a myslel si o jeho chování kde co… Tak trochu ho vyděsí, když si uvědomí, že vlastně neví, co chce, protože to byl znak jisté nevyzrálosti a on se měl dávno za dospělého. Musí se konečně nějak rozhodnout a podle toho s tím taky naložit. 

"Takže ses do mě zamiloval na první pohled?" Nedovede si odpustit tuto poznámku a pousměje se, když mu v očích stále hravě svítí. Samozřejmě, že tak to nebylo, ale lichotí mu, že se Sagovi tolik líbí. Přece jenom už asi viděl ledaskoho. Různé muže, různá těla… Jeho nedostatkem byla výška a tudíž také určitá drobnost, ale stejně si nikdy nepřipadal slabý, to ani omylem ne a klidně to dokáže každému, kdo by pochyboval. Po té své poznámce, nebo spíš následném výbuchu smíchu, toho čekal hodně, ale ne to, že se k němu Saga tak spontánně přidá. Nepřišlo mu, že by to dělal jenom proto, aby ho následoval a udělal mu tak radost, že se směje jeho vtipu, i kdyby třeba vtipný nebyl. Už ho začíná dostávat nebo to byla skutečná upřímnost? Kdo se má v gejšách vyznat? 

"To jsem si mohl myslet, že se toho hned chytneš." Řekne s bradou nahoru, ale jak by taky Saga nemohl? Zvážní a trochu tázavě nakloní hlavu k rameni, když mu Saga na plná ústa řekne, jak moc by z něj měl být celý pryč. Pak se mu v oku blýskne. 

"Ne, to ty bys měl padat na kolena ze mě. Z tvého pána a toho jediného, který s tebou tolik zamával na první pohled, že jsi mu hned propadl." Maluje si tuhle pohádku. Samozřejmě to nemyslí vážně, je to jenom žert, ale možná mají s Inoranem vrozený stejně špatný smysl pro humor. Vlastně nebyl nijak marnivý nebo arogantní, ale taky si o sobě myslel, že vypadá dobře. Shlédne na jeho prsty, které ho zrovna tahají za yukatu, kterou mu Saga jen před malou chvilku oblékl. Ví, o čem mluví a taky si dovede sám od sebe odpovědět. Má pravdu, je to přesně takhle. Hiroto už není malý kluk, má svoje jméno, povinnosti a čest a podle toho se musí chovat. Jinak to prostě nejde. Pravdou bylo, že tohle rozhodně nebyla veřejnost. Proto tenhle dům využívalo tolik mužů, protože tady mohli být kýmkoliv a chovat se jakkoliv, aniž by to někdy opustilo zdi čajovny. Neodpoví, protože ví, že ani nemusí. Místo toho sleduje jeho ruku, jak se teď posouvá pro košíček. Málem už otevíral ústa, aby si ho vzal, ale místo toho mu krém přistane na nose. Skoro se lekne a zaraženě se na Sagu podívá. 

"O tom dost pochybuju." Musí vypadat jako pitomec, ale ještě před několika desítkami minut by ho s tím s nadávkami poslal do háje, zatímco teď pořád poslušně stojí. Když se Sagovy rty přiblíží, něco ho zabrní v žaludku, ale nakonec se s nimi nesetká. Saga mu pouze očistí nos a nabídne mu, aby si to sám vyzkoušel. 

"Neočistil jsi všechno." Slyší sám sebe říkat a naráží tím na svoje rty a prostor mezi nimi a nosem. Najednou ho vybízí k podobným důvěrnostem, i když si ještě před chvílí zakazoval cokoliv podobného. Ne, pořád není připravený na jeho blízkost ve všech směrech, ale mohl by se uvolnit alespoň trochu? Hledí mu pevně do očí, i když uvnitř něj zase tolik sebejistoty není. Měl rád věci pevně v rukou, ale teď je na neznámém území a poznat jej nelze hned.

Saga

Saga pomaličku odhaduje, jestli jeho odpověď byla správná. Snaží se mu vidět trochu do hlavy, ale jde to celkem obtížně. O to víc ho to baví. Už měl po krk těch, u kterých věděl během pár vteřin, co a jak. S Hirotem to bylo jiné. Je to ten důvod, proč už dávno neodešel, i když ho vyhazoval? Ne, tak to úplně není. Pozvedne nepatrně obočí, když dojde na dost konkrétní otázku. Je vidět, že přemýšlí, co mu na to odpovědět.

"Sám si mi říkal, že podobné věci by mezi námi nebyly vhodné. Tak co myslíš, je to tak nebo ne?" Vrátí mu to i úroky.

"Měl bych se tě zeptat na to samé?" Nedá mu nic zadarmo. Jen ať si láme hlavinku s tím, jak moc daleko jeho myšlenky na podobné věci sahají. Na další větu se zatváří skoro provinile. Oči nelžou ale jeho výraz je opravdu věrohodný.

"Odpusť mi, můj pane. Nemohl jsem odolat, bylo by to tak špatné?" Koutky malinko neudrží a začne se rozpustile uculovat. On by debatu o morku klidně dál rozvíjel a vsadil by se, že Hirotovi z toho nakonec bude pěkné horko. Zatím se mu však spíš osvědčuje pomalejší způsoby, kterými se dostává dál a dál pod jeho slupku a že je co objevovat. Nakloní hlavu na stranu a prohlédne si ho celého velmi pomalu a důkladně.

"Mám to brát jako tvé nejtajnější představy? Před chvíli jsem klečel, možná bych si to mohl zopakovat." Promne si rty o sebe, jak kdyby nad tím opravdu přemýšlel. Hirotovy poznámky ho neskutečně baví. Dokonale podporují hravější atmosféru mezi nimi, která se vzala zdánlivě odnikud. Věří, že by podobným způsobem byli schopni blbnout ještě dlouho. Tolik času ale nemají. Saga se přistihne při myšlence, že by ho chtěl vidět znovu. Pokud si to ale nezařídí sám a nedostane on Hirota na kolena, nevrátí se. Tohle chce rozhodně ten správný plán a pak může jen tiše doufat, že vyjde. Nikdo to ale nesmí vědět. Ne nikdo z jeho dalších oblíbených hostů. Naštěstí je většina z nich z velké dálky a nevidí se často.

"Pochybuješ. Možná tě nenápadně donutím, abys mi řekl jak to je. Třeba to stihnu ještě, než zmizíš v nenávratnu." Je zvědavý, jestli se mu to podaří, ale teď si tím nebude kazit jejich chvilku. Překvapeně pootevře rty, když ho Hiroto vybídne, aby se věnoval i zbytku krému. Opravdu byl přesvědčený o tom, že ho s tím pošle do háje. Ono se to neděje a na pár vteřin ho to vyvede z míry. To se mu zase tak často nestávalo, vlastně vůbec.

"Splním ti jakékoliv přání." Opětuje mu upřený pohled do očí a mírně se pousměje. Není to nic přehnaného i když je v tom jistá smyslnost. Nakloní se malinko blíž, aniž by se mu přestal koukat do očí a pak se špičkou jazykem téměř neznatelně dotkne nad jeho horním rtem a zbaví ho trochy krému. Nech ji zmizet mezi rty a spokojeně přivře víčka. 

"Je to vážně skvělé." Prohodí neurčitě, aby nebylo jasné, co vlastně chválí.

"Pořád mi ale kousek zbývá." Sklouzne konečky prstů po jeho šíji a nakloní se podruhé. Tentokrát ho jemně líbne na spodní ret. To už na něj začíná být příliš.

"Je škoda, že brzy nebudu mít co čistit." Postěžuje si nahlas pomalu protáhne paže kolem jeho šíje a zlehka se natiskne na Hirotovo tělo.

"Nezbývá mi nic jiného, než ti ukázat, co bys mohl mít všechno k jídlu, můj pane. Ovšem záleží na vkusu a na tom, jak rád ochutnáváš." Pošeptá mu do rtů, než se na ně konečně úplně natiskne a věnuje mu polibek podobný tomu v lázni. Snaží se vnímat jeho reakci, aby věděl, jestli už to není příliš. Už nechce, aby to bylo příliš. Ze rtů mu unikne tichý povzdech, který značí, jak moc se mu v jeho blízkosti líbí. Dokázal obstojně podobné věci zahrát, ale teď je to upřímné. Propadal svým pocitům snadno, pokud byly dostatečně silné a jeho touha se dotkla přesně té hranice. Látka je dost tenká, aby zřetelně cítil Hirotovo tělo a o to víc se mu od něj nechce.

Hiroto

To sice říkal, ale kde bylo napsáno, že to nepřijde i tak nebo že si Saga neudělá, co chce? Dělal to ostatně celou dobu, co byl Hiroto tady. Musí udělat něco jako ohoho, když mu řekne, že by se ho mohl ptát na to samé. Vypadá snad on na to, že mu okamžitě propadl? 

"Máš říkat to, co chci." Přisadí si, ale oba dva vědí, že tohle už nechce. Skoro nevěřícně ho sleduje, když si ho tady dobírá s tím, jak si nemohl pomoct a s jeho tajnými představami. Jaké vlastně byly? 

"To by nebylo zrovna nic moc, ne? Taková… docela běžná věc. Nejtajnější představy by měly být mnohem pikantnější." Tohle už nejsou neprozkoumaná území, to jsou bažiny, ve kterých ho Saga za chvíli utopí a stejně si nedá říct a mluví jako někdo, kdo z ložnice ani nevyleze. Když mu Saga najednou velmi vážně řekne, že mu splní jakékoliv přání, je mu jasné, že už mluví o něčem velmi konkrétním a takhle daleko se Hiroto vůbec dostal nechtěl. Zcela nepatrně se zachvěje, když Saga klesne očima ke krému nad jeho rtem a pak se i přiblíží. Cítí jeho kůži, i když se vzájemně nedotýkají. Je to jako statická elektřina mezi jejich pokožkami, dráždí ho i bez kontaktu. Přesto neucukne ani o malý kousíček, když se ho dotkne vlhká špička jazyka. Jakmile se Saga trochu oddálí a pronese svou pochvalu, pochopí ten dvousmysl dokonce i on, ale než stačí cokoliv říct, už cítí i jeho jemný a opatrný polibek. Jako by byl Hiroto šlehačkový dort a on se bál, že ho celý poničí, když bude moc hr. Po té jeho větě najednou neví, jestli by se neměl natáhnout po tácu s těmi dobrotami a vysypat si ho na hlavu. Je to hrozně zvláštní, jak se v něm všechno během chvíle otočilo. Tohle dělá touha, zaslepení jeho vlastním klínem, ví to, jenže jak tomu má poroučet s někým tak smyslným a protřelým jako je Saga? Byl sexy, prostě byl, o tom se nedalo diskutovat. V tu chvíli už cítí jeho tělo na svém. Po pravdě ani moc nevnímá, co přesně mu Saga říká, jenom automaticky pokládá ruce na jeho boky a místo, aby ho od sebe odstrčil, ho k sobě trochu přitiskne a pak už se dokonale ztratí v jejich novém a velmi intenzivním polibku. Tohle se vůbec nemělo stát, ani trochu ne, jenže se to děje a on ho nepouští. Cítí jeho zesilující vzrušení, které se opírá proti jeho tělu, stejně jako vnímá povzdech, o kterém Saga nejspíš ani neví a všechno to jsou pro něj signály toho, že Saga po něm doopravdy touží. Je to nečekaně příjemný pocit, být takto žádaný a někým jako je on. Odmítal mnohem vlivnější a zajímavější muže, než byl Hiroto, tak co měl ve skutečnosti na něm? Když se od sebe konečně odtrhnou, aby se mohli alespoň nadechnout, Hiroto se ohlédne přes rameno a do oka mu padne nachystaný futon s nahřívanými přikrývkami. Zvolna ho pustí a kývne k němu hlavou, aby se tam přesunuli. Ještě vůbec nemá jasno v tom, co by chtěl dělat. Chce to ještě chvíli nechat na situaci. Nechce se mu z jeho náruče a zároveň je ten typ, co by klidně chvíli randil, než dojde úplně na všechno. Jenže jak se randí s gejšou? Dost těžko, když je pořád tady. Položí se na bok do peřin a zůstane opřený o předloktí, zatímco sleduje Sagu, jak si lehá k němu. 

"Co mě bude stát, když pojedeš se mnou?" Řekne z ničeho nic a hned mu dá prst na rty, aby vůbec nekomentoval fakt, že najednou naprosto otočil a už se tady baví o tom zmiňovaném patronátu. Kdo říkal, že to nebude jen malý výlet? Jen aby… se mohl lépe rozmýšlet, samozřejmě!

Saga

Tak pikantnější. Rád by mu řekl, že zatím ani nezačal a mohl by mu hodiny povídat o tom, co by si dokázal představit. Věří tomu, že by ani nezačal a Hiroto by se červenal. Nic z toho ale nedomyslí. Stačí jen, aby se jejich rty spojily a Saga se přestane ovládat. Nechápe, jak je to možné. Po jeho zkušenostech, i když byl pořád dost mladý, by to jeden nečekal. Kdyby přemýšlel nad celou tou hrou, Hiroto vlastně vyhrál na plné čáře. Jak to udělal? Ne, nerozumí tomu, ale přestávat se mu vůbec nechce. S dalším prolnutím se zlehka prohrábne jeho prameny a zůstane v nich prsty zapletený. Hirotovy ruce se mu propalují skrze látku až na kůži a má pocit, že tam zanechávají vlastní značku, kterou už nikdy nikdo nesmaže. Jediné, na co momentálně dokáže myslet je to, aby ho už nepouštěl, klidně sevřel mnohem víc. Jeho blízkost v něm odpaluje pocity, které v sobě už dlouho neměl. Měl by utíkat hodně daleko a vrátit se ke svému typickému chování, kdy se dostává ostatním do hlavy a svádí je, ne tohle, kdy je to úplně obráceně. Jakmile se od něj odtáhne, ještě na chvíli nechá ruce na jeho ramenou, aby po nich mohl sklouznout na hrudník a pak je konečně srovná podél svého těla. Nějak není schopný nic říct. Ještě před chvílí měl na jazyku tolik provokací a teď není schopný dát dohromady ani jednou. Musí se rychle vzpamatovat, aby to náhodou Hirota nepřestalo bavit. Pak by jistě odešel a jemu se ho pouštět nechce. Ne dokud nebude nutně muset. Rozhodně bude mít z dnešního večera, možná i noci dokonalé vzpomínky, které kolem oběda skončí. V očích se mu smutně zaleskne, když si uvědomí, že příliš času nemá. Promne si rty o sebe a tím si připomene chuť Hirotových rtů. Neměl to dělat, je to ještě horší. Podívá se na něj a zkouší odhadnout, kam se dívá. Není to na něj a to se mu nelíbí. Asi to vážně přehnal, i když by přísahal, že se mu to líbilo. Je z něj najednou hrozně zmatený a neví, co s tím. Netuší, co se bude dít dál, ale nakonec se rozejde společně s ním k futonu. Cítí se malinko rozechvělý z toho, co se tu před chvílí dělo. Pozoruje Hirota, jak si lehne a nakonec se sám usadí a položí na záda, kousek od něj. Pokrčí nohu v koleni, aby se víc uvelebil a tím odhalí bledou pokožku, když se látka sveze. Ukazuje dost ze svého stehna, ale pořád nic z klína, který zůstává skrytý. Kouká nad ně do stropu a pak sebou prudce trhne, když padne otázka, kterou by nečekal ani v nejmenším. Zamrká ještě víc s Hirotovými prsty na svých rtech a krátce se na ně podívá, než zase přeostří do jeho očí. Nechápe vůbec, co se tu děje, ale po jeho otázce, se mu srdce prudčeji rozběhne. Tolik chtěl odcházet a teď by ho bral s sebou? To se stalo kdy? A proč o tom vůbec uvažuje? Tady měl všechno, v podstatě to tu vedl a teď by to měl všechno zahodit kvůli někomu, kdo o to ještě před chvílí nestál? Problém je, že se mu ne říkat nechce. Pomalu zvedne dlaň a vezme ho za zápěstí, aby jej podržel na místě a pak pomalu olíbá konečky jeho prstů. Získává tím čas na svou odpověď. Proč je to tak těžké, když ho vůbec nezná. Jak vypadal vždycky rozhodně a sebejistě, teď takový není. Je to jakási jistota, proti neskutečnému riziku. Z druhé strany by mohl jet s ním, třeba jen na chvíli. Na malý výlet, vidět něco ze světa a podívat se na místa, kde ještě nebyl. Jeho zvědavost a touha objevovat je zpátky. Když Kamiho a Rukiho hezky poprosí, snad nebudou mít nic proti. Byl sice dospělý, ale naštvat je nechtěl, na to je měl příliš rád a v úctě. Ostatně, dali mu domov, jinak to nešlo. Ještě chvíli trápí Hirota tichem, než si přestane hrát s jeho prsty a zatváří se tajemně.

"Nic. Ne nic, co by se dalo koupit nebo zaplatit." Pokračuje dál a v očích mu hravě zasvítí.

"Stačí ti jen můj souhlas." Zdá se to jako jednoduchá věc.

"A já si nejsem jistý, že něco řeknu a ty mě nenecháš někde na půl cesty." Pozvedne hrdě bradu. +Proč nesouhlasíš bez podmínek pro kami, co když si to rozmyslí?+ Napomíná ho jeho podvědomí, která by mu nejradši padlo do náruče a ukázalo mu, jak umí děkovat. Ale ne, jeho povaha si dělá, co chce. Ani na chvíli mu však nepřijde na mysli, že by si z něj měl dělat legraci, když tak otočil. Naopak hrozně ho to těší a hladí jeho sebevědomí.

"Když mě přesvědčíš, mohl bych souhlasit s menším výletem." Přemáhá koutky, aby zlehka necukaly nahoru. Jeho tvář celkově září, jak moc spokojený najednou je.