Taiji x Shinya - Tohle byla ta druhá možnost...část 2.

(Takeshiho ateliér)

Taiji

Cítil na sobě tu Shinyovu ručku, ale v tu chvíli na to nemohl reagovat. Zye reagoval jako třídní oblíbenec. Takový ten kluk, co ho všichni mají rádi, i sousedka od vedle, protože jí vždycky přinese mléko a letáčky až před dveře a ano, byl někým úplně jiným, než je Taiji. Byli vážně jako noc a den. Zye byl taková ta bezpečná sázka na šťastnou budoucnost. S Taijim byla všechno loterie. Mnohem zábavnější, podle něj samotného. Co nepochopil na tom, že si to vyříkají tak, aby to nezasáhlo do dění tady? Radši už na to nic neřekne, jenom upije svoje nové pivo a převrací v hlavě jeho slova o tom, že na nich dvou nakonec přece vůbec nezáleží. To má tedy pravdu, ale kdyby mlčel, Shinya by nemusel poznat, že se má vůbec o čem rozhodovat. Stočí na něj pobavené koutky svých očí a lehce se usmívá do sklenice. Cítil napětí jeho těla, tohle už poznal. Nebylo mu to tak moc nepříjemné, reagoval by úplně jinak, mnohem razantněji. Přesto to ustál lépe, než si myslel. Buď jak buď on nebude čekat se založenýma rukama, než Shin udělá svoje ententýky. 

"Třeba se mu líbilo právě tohle." Narazí na Shinyovu možnou zálibu v trojkách nebo dívání se, ale je to jen takový vtípek. Taiji byl sice obvykle schopný všeho, ale teď si vůbec nebyl jistý, jestli by se chtěl jakkoliv dělit nebo se zabývat ještě někým jiným. Zyean se konečně rozhodne vyklidit pole a nechat mu volné ruce a Taiji mu jenom tak mávne konečky prstů. Vypadalo to, že snad vážně neodejde, ale nakonec za ním dveře klapnou a on zůstane se Shinyou úplně sám. Jistě, jistě, uvidí se zítra, tomu se bohužel nedá vyhnout, ale Tai má celou noc na to, aby Shinyu přesvědčil, že žádné rozhodování nepotřebuje. Přece vidí, jak se kvůli němu vyfikl, no ne? Nakloní se na baru bokem, aby byl k Shinyovi čelem. 

"To nic." Usměje se jako by se vůbec nic nestalo a tím to celé hodí za hlavu. Shin byl z celé situace očividně nesvůj, už zase se omlouval a to bylo pro Taijiho dobré znamení. Kdyby na něj byl býval naštvaný a uvažoval by o Zyeanovi, tak by se neomlouval. Malinko překvapeně povytáhne obočí, když se Shinya rozloučí s barmanem a tím se zbaví posledního svědka. Udělal to schválně nebo jde jenom ohleduplnost? 

"Stačilo říct, abychom šli ke mně nebo k tobě." Řekne mu, ale… měl bohužel spolubydlícího a to mohl být rád, že jenom jednoho. Někteří tady byli i po čtyřech, dům prostě nebyl nafukovací. Hudba pořád tlumeně hraje, je tady v podstatě uklizeno. Mají dvě možnosti, buď se tady rozšoupnou a příjemně si popovídají, zatímco Shin předvede jak to umí se shakerem nebo půjdou někam úplně jinam. +Dám si tebe.+ Řekne mu v duchu a možná je mu to vidět na očích, ale nahlas to neřekne. Jen se mile usměje. 

"Odčinit co, prosím tě? Copak s ním půjdeš na rande?" Malinko otestuje, jestli je jeho pozice pořád dost silná a pak ho vezme za ruku. 

"Očividně se ti nechce moc spát ani když máš za sebou hodně práce a já jsem si něco zjistil. Nebojíš se?" Vede ho za sebou ke dveřím. Počká, až Shin zamkne. V domě je už celkem ticho. Vyvede ho ven. Může být už snad k půlnoci. Jdou společně rovnou k jeho motorce. Je to takové malé překvapení, nechce mu říct, kam ho poveze, dokud tam nebudou. U ní se zastaví. 

"Jezdím bez helmy, nemám ji pro tebe, ale přísahám, že pojedeme pomalu a silnice bude prázdná." Řekne mu v duchu své bezstarostné nezodpovědnosti. Myslí to vážně. Nepojede s ním jako pako. Navíc je to chopper, ten je na vyhlídkové jízdy jako dělaný.

Shinya

"Ne, už znovu ne." Pípne Shin sotva slyšitelně a nejspíš to zabere jen Tai. Uvědomí si, že to řekl nahlas a tím přiznal, že už má něco málo za sebou. Stačila mu jedna zkušenost a už ví, že tohle není nic pro něj. Tedy…myslí si to, ale zkoušet to rozhodně nechce. Tváří se zaměstnaně, když rovná skleničky na baru a zaměstnává ruce, aby nebylo vidět, jak moc je z toho, co mu uteklo nervózní. Ještě naposledy těkne očima ke dveřím, které už se neotevřou. Něco uvnitř něj si oddechne, protože sledovat ty dva, se mu nelíbilo. Nechce kolem sebe mít žádný konflikt. Nemá je rád a poslední, co by si přál, je být jeho příčinou. Snad se to nějak do rána urovná. Zye potká další kluky a bude mít pokoj. Vážně tomu věří. Opatrně se podívá na Taijiho když vidí úsměv, usměje se taky. Až po chvilce mu dojde, že barmana poslal pryč a zůstali tu sami. To úplně nedomyslel a Tai to samozřejmě hned okomentuje.

"Já…" Zakoktá se a rovná skleničky znovu, než sáhne po té své a znovu se napije. Bude potřebovat celou lahev, aby to nějak obstojně zvládl a neuřízl si ostudu. Možná spíš ráno, aby vůbec vylezl z vlastního pokoje. Pokud ho bude muset vytáhnout Takeshi, bude mu muset všechno vyklopit, protože ho zase přemluví a to nechce. Stejně už se mu teď svírá žaludek, když si uvědomí, co ho čeká. Vůbec nechápe, jak se do něčeho podobného mohl zaplést. Po očku se podívá na Taijiho…Ne, vlastně mu to líto není, jen když si může ukradnout chvilku s ním.

"Nemusí vidět všechno." Dojde nakonec na vysvětlení, proč barmana poslal pryč.

"Tedy ne, že by mělo být co vidět, ale spíš jsem myslel, že si můžeme líp popovídat." Už se do toho zase plete, stejně jako ruce prolétá před tělem.

"Navíc ty nebydlíš sám." Snaží se něco říct, ale moc si tím nepomáhá. Radši stiskne rty a nevině se pousměje. Taijiho oči si ho připoutají a nic kromě nich moc vnímat nedokáže. Trochu mrká jako panenka, než mu dojde, že Tai se ho na něco ptá.

"Já nerandím nikdy se dvěma najednou." Obhájí sám sebe a zaseto zní úplně jinak, než měl původně v plánu. Je to vůbec s Taijim rande nebo se jen měli potkat v úplně jiném kontextu? Nadechne se, aby se to pokusil urovnat, ale vlastně neví, jak by to nějak vysvětlil, když sám chceš, aby to rande bylo. Má z toho strach a zároveň si nemůže pomoct. Vypadá nejistě a překvapeně, když dojde na otázku, jestli se nebojí.

"Bojím se skoro vždycky." Prozradí mu něco málo na sebe, ale je to u něj tak běžná věc, že něco navíc mu rozhodně neuškodí.

"Ale rád půjdu." Dodá nakonec rychle, aby bylo jasné, že s ním půjde úplně kamkoliv. Je to hodně naivní a Takeshi by mu nejspíš dal co proto, ale s ním už to lepší nebude. Vrhne se na úklid kolem, pospíchá, aby mohli co nejdříve odejít a pak jde vedle Taijiho s patrným očekáváním v očích. Byl se a tu jeho motorku několikrát kouknout z okna. Trochu mu nahání strach, protože to není jak v autě a kolem nich nejsou žádné plechy. Tai mu ale slíbil, že pojedu pomalu už v ateliéru a on mu zase věří.

"Tak dobře, už se nebojím." Usměje se na něj rozzářeně a je až k podivu, že se mu daří maskovat trochu rozechvělý hlas.

"Přece jsi mi to slíbil." Pokrčí zlehka rameny a dotkne se Taijiho předloktí v letmém pohlazení. Jakmile je vedle něj, zlehka se nakloní a líbne ho na tvář.

"To je poděkování zato, že jsi přišel." Obhájí svou spontánnost a pečlivě pozoruje, jak se Tai usadí. Sám zlehka nakrčí obočí, když se má usadit i on a….Hlasitěji polkne, než se odhodlá.

"Je to zvláštní pocit." Broukne si pro sebe tiše a jakmile se stroj pohne, tiše vypískne a přitiskne se k jeho zádům. Řev motorky mu snad urve uši, nejradši by si je přikryl, ale nemůže. Skoro křečovitě ho svírá kolem pasu a ani za nich nechce otevřít oči. Tedy v prvních pár vteřinách, než ho přemůže zvědavost. Vítr se mu upírá do blonďatých pramenů a jemu to ani v nejmenším nevadí. Nejedou rychle, dokonce se jen malinko odtáhne, aby se mohl víc rozhlédnout. Taijiho ale úplně nepustí. Líbí se mu pocit, že ho mže svírat a tulit se k němu. Teď a to ani nebude vypadat podezřele. V tu chvíli si jízdu na motorce zamiluje.

"Páni, to je super." Uculuje se za jeho zády.

Taiji

Celou cestu k motorce mu běhala hlavou ta Shinyova slova o tom, že nebydlí sám. Opravdu to byla narážka, že by k němu šel, kdyby to bylo jinak? Kdyby ano, nejspíš by ho pozval k sobě… Škoda, ale třeba ho přesvědčí. Nevypadá na to, ale není z těch, co musí mít všechno hned v první den. Stačí ten druhý. Nejradši by se tomu v duchu zasmál. A pak tu byla ta poznámka o rande. V první chvíli ho to uklidnilo, protože se o něj s nikým tahat prostě nechtěl, ale teprve o dost později ho napadlo, že tomu Shinya říká rande. A to je dobře! Nahlas neřekne nic, aby ho snad na poslední chvíli ještě nevyplašil. U motorky se na něj usměje, když mu jeho nápad neodmítne a odhodlá se s ním jet. Ví, jak to pro někoho může být děsivý zážitek. Hodně lidí se rádo kouká, ale nechcete jet anebo jede, ale není to pro ně zase tak příjemné. Na Shinyovi jsou obavy pořád hodně vidět, ale Taiji ho nemíní vypéct tím, že ho přemluví a pak si všechno udělá po svém. Prostě veze křehký náklad, tak to s něžnějšími polovičkami je a i když je jinak živel, dovede být velmi citlivý k tomu, koho si vybere. Ideální je, když ho u toho nevidí jeho parta, ale Shin je ten, který by stál i za nějaký ten trapas. Stejně by mu ho záviděli, kdyby ho viděli a ne že ne. Usměje se jako malý kluk, když mu dá Shin pusu na tvář a potlačuje nutkání na to místo přitisknout dlaň. Je to roztomilé gesto, takové starosvětské a o to víc se mu líbí. V dnešním světě odhalených těl je to jako takový malý poklad. Vysedne na motorku a počká, až se Shin usadí za ním. Cítí teplo jeho těla, ale není tak blízko, jak by mohl. Nastartuje a pranic neřeší, že motor probudí celý dům. Takeshi tady není a Zye ať se klidně koukne z okna. Zazubí se na svět kolem sebe, když se ocitne ve svém nejmilovanějším živlu, položí nohy na stupátka a rozjede se. Opravdu jen něžně a vlastně dost pomalu, ale i tak se k němu Shin přilepí a on se usměje ještě víc. Přesně takhle ho u sebe chce. Vyjedou z areálu na silnici a netrvá to zase tak dlouho, než se Shinya rozkouká a začne si pochvalovat. To je moc dobře, protože kdyby spolu třeba přece jenom skončili, Taiji trávil s motorkou a partičkou okolo ní hodně času a Shinyu by to nemuselo ani zlobit ani stresovat. Občas je mine nějaké noční auto a samozřejmě je rychlostně deklasuje, ale jemu je to jedno. Oba dva se chtějí koukat na zšeřelý obzor. Drží se silničky vedoucí kopci okolo města. Sem tam je nějaké vyhlídkové odpočívadlo a dvakrát minou zástavby s malými rodinnými domky. Neveze ho nikam do pustiny. Nejedou ale ani do centra. Taiji musí věřit svému štěstí, že nepotkají žádnou hlídku, protože s těmi pivy by určitě nadýchal, ale co by tady dělali? Ti teď chytají opilce u diskoték a piráty na dálnicích. Nakonec jsou u cíle a je to poznat už z dálky. Od silnice je totiž vidět velké plátno a slyšet zvuk právě probíhajícího filmu. Promítají asi do čtyř do rána, kdy se začne rozednívat. Něco je teď v půlce a pak pojede ještě další film. Přibrzdí u vstupu, zaplatí za ně za oba a najde jim pěkné místečko. Nemají soukromí auta, takže je to stranou, ale vidět na ten film je. Vypne motor a sesedne, ale ne na dlouho. Popadne Shinyu se smíchem za boky, stáhne ho na svoje místo a zaujme to jeho, aby byl za ním. Pak ho jemným tahem za ramena opře o svoje tělo. 

"Zoufale nepřipraven. Ani deka, ani piknikový koš, ale mám sako, kdyby ti byla zima. Nebo sebe." Broukne do jeho vlasů. Neskutečně voní. Z toho filmu nebude mít vůbec nic, ale kvůli tomu tady nakonec není. Ani netuší, jak se to jmenuje. Celou dobu bude myslet jenom na to, jak pevně ho drží a že je z něj snad nakonec romantik, nebo co. Ani jeden v podstatě nebudou spát, ale je to daň za ukradené chvilky.

Shinya

Vítr si pohrává s jeho prameny, před očima má Taijiho úsměv, když mu dal pusu a svět je najednou mnohem krásnější. Pozoruje ubíhající krajinu. Jedou příjemně pomalu a i když se nebojí, stejně Taijiho nepobízí, aby jel rychleji. Čím větší rychlost motorky nabere, tím dřív budou na místě a to nechce. Tiskne se k němu, ruce protažené kolem jeho pasu, tvář má vytočenou stranou a opřenou o jeho lopatku. Vyloženě se na něm uvelebil, protože chce, ne protože se bojí.  Nedrží ho křečovitě a pod dlaněmi si užívá dotek na jeho břiše. Potlačuje nutkání ho pohladit, aby si užil mnohem víc, ale to je na něj příliš odvážné. Třeba bude mít ještě příležitost to vyzkoušet. Moc si ji přeje. Nechá zmizet modř svých očí pod víčky a trochu se tváří otře o Taijiho záda. Nepotřebuje nic víc, cítí se s ním v bezpečí, i když by ho kde kdo označil za blázna, když dojde na to, jak Tai vystupuje. Jemu na názoru ostatních příliš nezáleží, vidí ho v tom nejlepším světle. Možná proto dost často spíš trpí, než by si užíval. Jsou na místě moc brzo. Vykoukne zpoza Taijiho zad, aby viděl, kam dojeli jeho očka začnou během vteřiny zářit mnohem víc, než hvězdy na obloze.

"Do kina? Vzal jsi mě do kina?" Vypískne nadšeně, jak kdyby tomu nemohl uvěřit. Pro kohokoliv jiného by to bylo možná příliš obyčejné, ale on…+Je to romantické.+ Označí si to v duchu během vteřiny a už vystrkuje hlavu, aby všechno viděl, co nejlépe. S mírně pootevřenými rty kouká na velké plátno, když Tai vybere místo pro ně. Málem ho zapomene pustit, když z motorky sesedne a zmateně se na něj ohlédne, než se provinile pousměje.

"Promiň." Sklopí očka chvíli dolů, než se rozesměje. Právě se přesunul ani neví jak. Nemusel se ani pohnut a jemu se podobné chování líbí. Celý Taiji se mu líbí a je to s ním čím dál horší. Po očku se kouká přes rameno, jak se usazuje a trochu se napne, jakmile si ho přitáhne na sebe. Jeho drobné tělo, ale brzo povolí a dlouze a doslova se schoulí do jeho náruče. Je mu příjemné teplo, které zaplavuje celé jeho tělo a noční vzduch za to rozhodně nemůže. Snaž se vnímat obraz před sebou, kdyby se ho však někdo zeptal, co se ve filmu stalo před pěti sekundami, nebude to vědět. Celou jeho pozornost si bere Taiji za ním a on má před očima každou chvilku, od té chvíle, co se potkali. Není jich moc, ale jemu to bude stačit i na další měsíc.

"Je mi teplo. Stačíš mi ty." Podaří se mu dát dohromady souvislou větu a mírně se ohlédne přes rameno, jak se Tai tváří. Zlehka pozvedne koutky v nesmělém pousmání, než se zase podívá před sebe.

"Lepší večer bych si jen těžko dokázal představit." Dodá ještě, aby věděl, jak se cítí a jak příjemné to všechno je. Za každé malinkaté gesto je neskutečně vděčný. Tolik mu něco podobného chybělo a on se moc bál anebo nebyl čas. Strach tu najednou vůbec nemá místo. Kousne se do rtu, když sáhne po Taijiho dlani, aby ji poposunul dál na svém břiše, pak vezme i tu druhou a zlehka ho donutí víc sevřít jeho štíhlé tělo.

"I když tak vypadám, nerozpadnu se." Pokusí se o menší vtipkování. Už chvíli se odhodlává udělat mnohem víc, ale jako vždycky mu to hrozně trvá. Najednou se na chvilku probere ze svého zasnění, když přeostří na plátno, kde je jedna z romantických scén. Pozoruje herce a vidí místo nich sebe a Taijiho. Mírně se od něj odtáhne, pozvedne svou dlaň, aby s í mohl skončit na šíji a pokračovat dál dozadu až pod vlasy. Podívá se nahoru, aby si mohl zblízka prohlédnout rysy jeho tváře.

"Moc bych si přál víc podobně ukradených večerů." Pošeptá mu, a pak se trochu vytáhne, aby dosáhl svými rty na to jeho. Druhou dlaň má položenou na Taijiho na svém břiše a jemně ho stiskne. Skoro to vypadá, že se bojí, aby mu neutekl. Ani si neuvědomí, že s ní pohybuje v jemný pohlazeních po svém břiše. Každý pohyb navíc vnímá ještě intenzivněji, než ten předchozí a čím víc se blíží k lemu kalhot, o to víc je to k nesnesení. Stačí mu jen pár nesmělých prolnutí, aby jeho tělo začalo reagovat mnohem víc a ze rtů mu unikne tichý povzdech. +Teď by se to auto hodilo.+ Vyděsí trochu sám sebe svými myšlenkami a je rád, že mu Taiji nevidí do hlavy.

Taiji

"No jó, zní to dost jako klišé, co? Ale to není ledajaké kino!" Zasměje se a ospravedlní alespoň trochu svůj výběr. Jenže tohle je přesně jeho styl. Takový americký sen. Motorka, džíny, sluneční brýle, hezká holka… totiž hezký kluk a kino. Ještě by potřebovali cocacolu. Nebo pivo a trávu. To druhé jmenované u sebe náhodou má, ale zatím není s odvahou tak daleko, aby to před Shinem vytáhl. Nezná jeho názor na podobné věci a nechce mu kazit dnešní dojem. Spokojeně se usměje do jeho vlasů, když mu Shin řekne, že on mu stačí. Opravdu není zima, i když je noc. Objímá ho kolem celého těla a bunda to snad vyřeší. Jemu nejspíš za dvě hodiny odejdou záda z tohohle posedu, ale to je to nejmenší, co ho bude zajímat. Shinya ho ubezpečí, že se mu výběr jejich malého rande taky líbí a on si v duchu vydechne. Neměl důvod myslet si, že to říká jenom tak, aby mu udělal radost. Nejspíš by mohli mít rádi stejné věci a to je prostě důležité. Taiji asi nikdy nebude ten, co bude organizovat výlety do Paříže, ale za to mu klidně zahraje pod oknem. Jen do toho budou vřískat kočky a létat květináče. Na hřbetech svých rukou ho zahřejí Shinyovy ruce. Chvíli se dívají jenom tak na plátno před nimi, ale pak Shinya s jednou z nich pohne a Taiji ho napodobí. Už s tím sotva patrným hlazením nepřestane. Začíná mu to krást pozornost a brzy přestává vnímat dění na plátně. Stejně přijeli v půlce. Kdyby se zaměřil na auta okolo nich, nejspíš by nebyli jediní, kdo se nedívají, i když Japonci obecně byli na veřejnosti hodně zdrženliví. Sex tady asi nikdo neprovozoval, ale nějaká líbačka by se určitě našla. 

"Dobře." Řekne měkce na jeho pobídku, aby se nebál přitlačit víc a je to taky znamení, že se nemusí bát být o něco odvážnější. Shinya mu dává najevo, co by chtěl a on zintenzivní tlak své dlaně, aby se hlazení zvýraznilo. Shlédne dolů na jeho profil, když se od něj mírně oddálí, na rtech mu vyvstane kouzelný úsměv, když mu Shinya řekne, že takových večerů by si přál víc a pak už na rtech ucítí ty jeho. 

"Setřeš mi rtěnku." Zamumlá do nich, ale volnou rukou ho pevně sevře, zatímco si užívá mrazení na zátylku pramenící z doteků jeho ručky. Nechává ten polibek volně plynout, nikam nezrychluje a užívá si jeho rty. Jsou lákavé a jiné už od pohledu a stejně tak dobře chutnají a on si pomyslí, že se Zyeanovi sice nemůže divit, ale nikdy ho nenechá přiblížit se víc. Konečky prstů zavadí o lem Shinyových kalhot, chviličku si s ním hraje a potom pomalu, ale nekompromisně sklouzne dlaní mnohem níž a jemně v dlani sevře jeho klín. Shinya přece říkal, že není z cukru a stojí dost daleko od ostatních, aby to v té tmě bylo vidět. Několikrát ho sevře a zase povolí, zatímco ho nepřestává líbat a pak dlaní několikrát pohne nahoru a dolů. Cítí jasnou odezvu, když se mu pod rukama zpěvní a usměje se do jeho rtů. 

"Jak moc nejsi z cukru?" Vydechne do jeho ouška. Jeho hlas zní roztouženě. Nemůže toho tady udělat zase tak moc, nejspíš ani nechce v ten první večer, ale kdyby se Shinya dokázal maličko držet, potrápil by ho tak, aby odsud rozhodně odjížděl spokojený.

Shinya

Musí se zlehka pousmát na Taijiho slova o rtěnce. Líbí se mu všechno, co říká, je tolik jiný, než ostatní. Nebojí se, úplný opak jeho samotného, tedy do jisté chvíle. On se taky nebojí, když přestane přemýšlet.

"Já přece můžu, kdo jiný by ti to zvládl spravit?" Odpoví mu na to a zlehka se uculí. Pak už nechá plně pohltit jejich polibky. Sám nikam nespěchá i když je cítit stupňující se touha. Vnímá Taijiho ruce i přes látku příliš intenzivně, než aby je dokázal dát včas stranou. Jeho společnost ani netuší, co se může dít, když se přestane ovládat. S ním to šlo tak lehce. Už jen ten polibek...Kdyby se necítil takto, nikdy by si to nedovolil. Kino byl skvělý nápad, jen se sem budou muset ještě několikrát vrátit, aby byl schopný vnímat alespoň počáteční titulky. Vlastně toho z plátna moc neviděl. Nevadí, podívá se na ten film později ve svém pokoji, aby si uchoval mnohem víc vzpomínek. Pořád si nedokáže plně uvědomit, že by to nemusel být jen jeden večer. Prudce se nadechne, jakmile ucítí Taijiho ruku na lemu svých kalhot. Podrží si vzduch v plicích, aby nevydechl příliš nahlas. Přece by je mohl někdo slyšet nebo ne? Ještě pořád se trochu stydí a dává si pozor, aby nebyl příliš hlasitý. Jeho přesvědčení vezme okamžitě za své, jakmile ucítí dotek v klíně. Krev se okamžitě nahrne do těch míst, stejně jako do jeho tváří. Nedokáže ovládnout hlasitý povzdech. Je to něco, co nikdy nedokázal příliš kontrolovat, třeba se mu to dneska podaří. Film je dost hlasitý, ale stejně je kolem příliš mnoho lidí. Víc se opře do jeho náruče, zakloní hlavu, aby si ji pohodlně odložil na Taijiho rameno a nechá víčka klesnout. Na pár vteřiny a několik doteků v klíně se mu úplně podvolí, aniž by dal najevo i něco ze svého typického ostychu a pak ho něco osvítí a dojde mu, kde jsou. Kino, lidi! Propána, co tu provádí? Trochu sebou trhne a chytne Taijiho za zápěstí.

"Tai-chan." Unikne mu ze rtů, než se krátce ohlédne, aby si prohlédl, jak se tváří. Ten výraz, který vidí, ho připraví o další slova a jeho otázka…Promne si rty o sebe, než na chvíli sklopí očka ke spojeným dlaním ve svém klíně. Kdyby byli někde schovaní, neváhá asi ani na vteřinu, ale tady? Cítí pořád Taijiho dech na svém uchu, přeje si, aby něco podobného zažil ještě minimálně jednou, klidně mu může do ouška šeptat celou noc, moc se mu to líbí.

"Vlastně nejsem cukru vůbec, i když to tak nevypadá." Rozhodne se mu odpovědět po pravdě a v očích se objeví něco, co tam ještě před chvílí nebylo. Něco, co jasně říká, že jakmile dojdou za hranici, bude mu úplně jedno, kde jsou a bude záležet jen a jen na Taijim, co všechno se tady bude dít. Mírně povolí stisk na jeho zápěstí a pohne Taijiho rukou ve svém vlastním klíně. Sám stáhne druhou a mírně se oddálí bedry, aby í dosáhl dozadu a oplatil mu dotek na těch samých místech. Není ten typ, který by se nechával hýčkat a neoplatil by mu jeho péči. Když už s tím tak hezky začali, asi nezvládne to jen tak odpískat, nemá na to vůbec myšlenky. Stydět se bude později a pak nejspíš ještě další týden, když si na to vzpomene. Při dalších pohybech znovu zakloní hlavu a mírně vytočí stranou, aby se mohl dotknout rty jeho čelisti a tváře. Jemně přes ni přejíždí a užívá si lehké brnění, které mu to způsobuje. Při dalším tichém zasténání sevře trochu Taijiho klín a vrátí se k pomalým, skoro líným, trochu zkoumavým pohybům. Nejradši by cítil jeho holou kůži, ale teď k tomu nemá možnost, třeba se mu ještě dneska poštěstí, dostat se k detailnějšímu průzkumu.

"Víš, jsem rád, že jsi vybral místo trochu stranou." Pošeptá mu, když se rty dostane do blízkosti jeho ucha.

"Tolik soukromí, abychom, se mohli podívat na film." Dodá, než si skousne spodní ret a nevině se uculí. Nenápadná provokace se v něm probouzí. Ne, to Taiji ji probudil a bude těžké ji ovládnout, aby to nedopadlo jinak, než by je ještě před chvílí napadlo. Ozve se tiché zasténání z jeho rtů, když toho začíná být příliš, zatím to není ale tolik, aby je někdo slyšel.

"Tai-chan, jsem jen tvůj, co s tím budeš dělat?" Dostane se plně na světlo jeho utajovaná stránka, která touží někomu patřit a vychutnat si nejistotu z očekávání.