(les)
Taiji, Kai, Aoi, Mana
"Začnu ti říkat Doktore Frankensteine, právě se ti podařilo historicky poprvé oživit mrtvého." Prohodí Taiji pobaveně, když v koutku převaluje cigáro. Ani jeden se Zyeanem neměli tušení, co se v tom Torově kutlochu dělo, jinak by Taiji pochopil, jaký podařený vtip se mu s v jeho mysli s tím pumpováním podařil. Jejich starosti tím rozhodně nekončily. Domluvili se, že nejlepší bude doopravdy schovat štěňata u Tory doma. Ve smečce to vřelo, Kai byl poražen a bohužel se vědělo, že jsou s bratrem na živu. Taiji se domníval, že ať už se tu děje cokoliv, ti dva v sobě nosí nějaký klíč na spoustu otázek, i když ho sami neznají. Bylo důležité je ochránit, na tom se s Torou shodli. Zatímco s nimi Tora dnes zůstával doma, Taiji se rozhodl vyrazit do města na další obchůzku. Ideálně za bílého dne. Zřetelně cítil, že se v noci něco dělo. Jako kdyby se vzduch stal obtížně dýchatelným. Znal ten pocit, stávalo se to jedině, když se tu objevil obzvlášť silný démon. Ne velmi silný, prostě extrémně silný. Pár podařených hajzlíku tady žilo, třeba Mana, ale co bylo tohle? Nejspíš to, co tak úzce souviselo s vlkodlačí smečkou, to co Zyean nejspíš na vlastní oči viděl a měl za to zaplatit životem. Taiji už byl blízko a převaloval v hlavě, jestli nezajít za Inoranem. Přece jen byl tak trochu spojkou mezi vyššími mocnostmi z jejich řad zatímco on sám si s nimi neměl co říct. Neměli by je kontaktovat? To by mu ale musel o všem říct a co z toho? Možná by mohl zajít s ním blíž ke smečce a pořádně se podívat, co se to s jejich alfou stalo, že měl najednou tolik síly. Přece jen by ve dvou tolik nehrozilo, že dostanou vyprášeno. A pak tu byl ten Zyeanův úplněk. Nastane to dneska. Tora byl připravený, měl na něj přichystaný ten svůj sklep, jak tomu Taiji s radostí říkal, ale Zye si pořád stál na tom, že odtud musí pryč, že musí do práce a kdesi cosi… Když se mu v kapse rozezvučí telefon, ani ve snu by ho nenapadlo, že by Zye mohl Torovi s Kaiem utéct. Torovi s Kaiem!!! Cože? Co se tady dělo tentokrát? +Kdo by chtěl utíkat ode mě?+ Rozhodí naprázdno rukama, protože podle něj se spolu nádherně vyspinkali. Tedy spíš vedle sebe. Oba dva byli mrtví vyčerpáním a místo, aby se Taiji o cokoliv pokoušel, opadl jako špalek a nic nádherně andělského na tom nebylo. Možná mu i tekla slina z koutku nebo chrápal. Byl to mžik, kdy jim proklouzl ze dveří, proměnil se a podle Kaiových slov byl mistrem útěků. Měl nejspíš namířeno na sever, jak Kai původně chtěl, když jim říkal o tom, že odejdou z města. Do vyhnanství. Nejspíš ho pořád tížil pocit viny a toho, že může za všechny Kaiovy problémy a tak vzal věci do vlastních pacek. Bohužel vysloveně po štěněčím. Kai běžel za ním, stopoval ho a Tora mu byl v patách na motorce, aby ho vůbec stíhal, ale Zye jim utekl do hor okolo Nagana, kam se dostávalo jen obtížně. Zřejmě se bál, že by kdekoliv jinde při úplňku někomu ublížil. Dobře… jako první se rozletěl k Inoranově útočišti. Málem při tom vrazil do Aoiho, který měl prst asi dva milimetr ode dveří, jak chce zaklepat.
"Co tady děláš?" Bafne na něj Taiji. Upír vypadá neskutečně přistiženě.
"Co tady děláš ty?" Kontruje svým zvláštním hlasem a trefí se do černého, na což má zřejmě oko, když se na něj jeden podívá. No jistě, Taiji se Inoranovi vyhýbal, takže jeho přítomnost tady byla stejně divná jako ta Aoiho.
"Prodávám..." Začne Aoi opatrně.
"Sebe!" Vpadne mu do toho Taiji a Aoi protočí očima.
"Obrazy!" Zavrčí na něj. Taiji si může vykroutit krk, ale žádný u něj nevidí. Nahodí Výraz Jo, jasně, já zapomněl, že jsi umělec. Pravda byla taková, že Aoi obraz donést měl, ale neměl ho s sebou. Chtěl říct Inoranovi něco úplně jiného, ohledně toho, co se mezi nimi dělo u něj doma a když se k tomu po dvou dnech konečně odhodlal, vrazí tady rovnou do téhle parodie na anděla.
"Kde máš poskoka?" Ušklíbne se a v očích mu zajiskří. Mluví samozřejmě o Torovi.
"Hlídá naše děti." Odpoví Taiji tak, aby se vyhnul přímé konfrontaci s tím, proč jsou vlci pořád u nich. +Protože ti na jednom z těch děcek kruci dost záleží a to jsi ho ani neojel.+ Musí sám sobě přiznat v duchu a pak konečně zabuší na Inoranovy dveře. Jakmile se anděl objeví, v rychlosti na něj vysype všechno, co se stalo i to, jak jim tiká Zyeanův biorytmus na dveře. Kdo ví, jak se to stane, ale pomoct mu chtějí upíři oba. Brzy už znovu telefonuje Torovi, aby se domluvili, kde teď s Kaiem jsou a kudy to mají vzít oni tři. A když se nebe vysoko nad horami začne z ničeho nic zatahovat uprostřed bílého dne, je jim jasno, že je zle. Na les padnou stíny a ovlivní dokonce i vlkodlačí vidění, protože nejsou z tohoto světa. Hustý černočerný mrak se snese Zyeanovi přímo do cesty a zhmotní kolem něj intenzivní auru strachu a hrůzy. Najednou to působí jako by se stmívalo nebo přišla opravdu silná bouře. Mrak stínů protne mávnutí obrovských černých křídel, než se složí na záda postavě, která pomalu vystoupí ze stínu. Manovi modré oči padnou rovnou na vyděšené štěně. Z jeho těla se oddělí několik černých úponků a zavíří vzduchem. Na jejich koncích jsou ostré háky. Nemá v plánu si povídat ani hrát, chce hned zabít. Za jeho zády je i Kamijo. Nejspíš si tam dává dostaveníčko se závratí z přesunu. Vzal svého člověka s sebou. Mohl by ho potřebovat, kdyby štěně nebylo samo. Udělá dva kroky blíž k vlčímu tělu a úponky se bleskově rozletí jeho směrem a zaboří se do hlíny jen malý kousek od Zyeana, až drny vylétnou vysoko do vzduchu. Ten malý prevít mu uskočil, ale cítí jeho strach. Mohl by se navečeřet jenom z téhle silné emoce. Nevěří si, že by nad Manou mohl vyhrát a to bylo jedině dobře. Tím snazší to bude. Nikoho dalšího Mana okolo necítí.
"Maminka ti neřekla, že v noci v lese řádí příšery?" Prohodí bezbarvě a vyvolává kolem něj silnější auru strachu.
Zyean, Tora, Inoran, Kamijo
Zye myslel, že se asi zblázní radostí, když viděl Kaie vyjít živého a zdravého. Objal první svého brášku a pak se vrhnul i na Toru. Ten vypadal, že se z něj osype, ale nakonec ho konečky prstů poplácal po zádech a rychle se z jeho objetí vymanit. Tohle není nic na něj, i když kdyby to udělal Kai…Ne, bylo by to úplně stejné samozřejmě, na podobná gesta prostě neměl buňky."Hm, asi si to dám na zvonek, díky Tai-kun." Ušklíbne se pobaveně a je jasné, že to doopravdy udělá. Blázen byl na to dost.
"Oživování mi jde od ruky, co ty na to?" Podívá e na Kai a trápí ho klidně ještě chvíli. Užije si jeho rozpaky, to mu šlo vždycky skvěle. Nechali Taijiho vyjít na ulici, Tora zatím dělal pořádky ve své laboratoři. Zye jim tvrdil, že bude koukat na televizi. Ani jednoho z nich by nenapadlo, co se chystá udělat. Když zaslechli přes otevřené dveře klapnutí těch hlavních, bylo jasné, že je zle. Zye nedokázal přemýšlet jinak, měl pocit, že svou vlastní existencí ohrožuje všechny kolem. Ohrozil Kaie už jen tím, že nezapadal do smečky. Málem ho zabili, když vyzval alfu. Takhle to dál nejde, nemůže jim být pořád na obtíž. Nedokáže domyslet důsledky, ale jedná jako vždycky v nejlepším zájmu pro všechny kolem. Probíhá bočními uličkami a snaží se, co nejdříve zmizet v lese. Jakmile je mezi stromy, něco hodně těžkého z něj spadne. Dělo se to vždycky, když byl tady a taky když koukal na oblohu. Jakoby tam část jeho duše byla taky. Taková ten uklidňující pocit. +Promiň bráško, jinak to nejde.+ Omluví se Kaiovi v duchu a rozběhne se dál. Myšlenky má taky u Taijiho. Když se vedle něj ráno probudil, cítil se naprosto skvěle a odpočatý jako jindy. Celou noc se k němu tiskl, vdechoval jeho vůni, které má pořád plný nos. Dokonce přehlédne zajíce, který vyhopsá z keře. Jindy by si dal svačinku a teď ho prostě nechá běžet. Ano, kvůli Taijimu zmizel také a vlastně i kvůli Torovi. Všichni se zapletli do něčeho, co způsobil. Nemůže si je všechny vzít na svědomí. Prostě někam doběhne a bude tam žít, sám a bez pocitu, že by mohl někomu ublížit. Tora má pocit, že to potrefené štěně asi roztrhne hned, jak ho najdou. Taky to Kaiovi řekl, když chystal svou motorku před domem, aby mu stačil. Rozhodně se mu nechce plýtvat svou energií, tohle bude mnohem účinnější.
"Jak ho najdeme, tak ho zavřu do sklepa a už z tama nevyleze, dokud neslíbí, že podobné idiotské nápady už mít nebude." Vrčí si pro sebe naštvaně, ale popravdě, má o to praštěné štěně strach. +Tak už i on.+ Protáčí nad sebou v duchu očima. Jak si držel odstup od všech, tihle zablešenci mu nějak lezou pod kůži. Děsné.
Inoran zatím dost dobře relaxuje ve svém domě uprostřed lesa u vody. Miluje tohle místo, je mu tady hrozně dobře, je tu klid a je v přírodě. Často se jen tak procházel kolem, aby si urovnal myšlenky. Teď však sedí v křesle zavěšeném ve stropě. Myšlenky má jen u jediné věci a to byly chvíle strávené u Aoiho. Přemítá si je pořád dokola. Už si stačil všimnout, že některé jizvy zmizely, cítil to, když Aoiho políbil. Sám ale neví, co to znamená, protože nikdy o ničem podobném neslyšel. On byl v tomto ohledu ale taky dost originál. Nikdo z andělů neměl podobná znamení s každou ztracenou duší. Nesl si všechny pocity s sebou a nikdy ho nepouštěly, teď se cítil o pár provinění jiných lehčí. Nakrčí obočí, když za dveřmi slyší hlasy. Nešeptají a tady se všechno hrozně nese. Odloží knihu, kterou měl jen tak položenou v klíně, stejně se nedokázal soustředit na její obsah a zamíří ke dveřím. Jakmile je otevře, asi jen tak nevyjde z údivu. Jako první skončí očima na Aoim a musí se upřímně pousmát.
"Rád tě vidím." Prohodí upřímně. Vážně přišel, i když to vypadalo, že se to nikdy nestane. Když na něj ale začne Tai chrlit všechno, co se za tu dobu událo, jeho výraz se dost změní.
"Musíme ho první najít." Kývne hlavou do svého domu a hned roztáhne na zem mapu a sáhne do dřevěné vyřezávané krabičky, aby mohl vytáhnout kyvadlo. Má ho už dlouho a k tomu ho zdědil, je staré několik století. Patřilo to k jeho umění hlídat své ovečky, když potřeboval někdo najít, vždycky se mu to povedlo. Usadí se na zem do tureckého sedu, křídla se objeví vzápětí a ozáří celou místnost, možná i nejbližší okolí. Nechá víčka klesnout, když rozpohybuje tlumeně zářící kyvadlo nad mapou a soustředí se na Zyeanovu auru. Už ho viděl, nebude s tím mít problém. Kolem nich se atmosféra taky změní, je podivně uklidňující a možná působí víc, než by měla. Je znát, že Ino za sebou nemá jen pár let.
"Něco temného mě blokuje, mám jeho cestu, ale kolem tohoto místa se mi ztrácí, je to velký okruh." Obsáhne prstem místo na mapě.
"Něco se děje a měli bychom si pospíšit." V očích má opravdové obavy, takové už v nich neměl dlouho. Podobnou hradbu dokázal vyvolat jen velmi silný démon.
"Nesmíme přijít pozdě. Poletíme." Rozhodne a podívá se na Aoiho.
"Bude rychlejší, když tě ponesu." Nabídne mu opatrně, tohle většina neskousne jen tak.
Zye se chtěl na chvíli zastavit a odpočinout si. Uběhl toho opravdu hodně a i když není unavený, musí šetřit síly, má před sebou ještě dalekou cestu. Vzápětí se mu ale naježí všechny chlupy a spatří černý mrak, jak se mu postaví do cesty. Vlkodlačí smysly mu radí, aby odtud rychle utíkal, zároveň ale nemůže pohnout. Rozhlíží se kolem sebe a hledá původ toho všeho. Jeho zornice jsou rozšířené, přesto stříbrný proužek kolem nich nepřirozeně září. On celý se svou bílou barvou září do okolí. Přikrčí se, když se objeví snad přízrak s modrýma očima a pak rychle odskočí s tichým zavrčením, když postřehne úponky, bylo to jen tak tak. Přikrčí se znovu a ozve se další zavrčení, jakmile padne otázka. Po chvilce přeostří za Manu, kde postřehne známou tvář. +Kamijo-san?+ Pozná muže, který ho zaměstnával. Nechápe vůbec nic.
Kamijo se tváří skoro netečně, ostatně jako vždycky. Nezáleží mu na tom štěněti, co by se za nehet vešlo a hlavní je Manova spokojenost. Vnitřně je ale připravený na všechno. Cítí se plný energie, jeho oči zlehka září vlastní magií, stejně jako září značky na jeho krku, které nezmizely.
"Já jen procházím, nevěděl jsem, že to území někomu patří." Ozve se Zyenův štěkavý hlas, protože to je jediný důvod, který ho napadne. Vůbec si to nedokáže spojit.
"Hned zase vypadnu a už se nevrátím." Pokusí se z toho nějakým způsobem vykecat, ale něco mu říká, že je to marný boj. Uvnitř něj se však děje ještě něco jiného. Cítí v sobě novou energii, která jeho mysl halí do zvláštního světla. Pod jeho tlapami je tráva najednou o pár odstínů zelenější. Nevšimne si toho, pořád ostražitě sleduje Manu, připravený znovu uskočit. Zatím jen pomalu couvá.
Tora smykem zaparkuje na odpočívadle vysoko v horách. Je to místo, kde měli sejít s Taijim, jak jim napsal. Je to poslední místo, kde Inoran vystopoval Zyenana. Sám cítí přítomnost něčeho těžkého a nejsou do toho daleko.
"Připomeň mi, že mám tvému bráchovi pořídit vodítko a žádné navíjecí, pěkně krátké asi metr." Prská trochu, protože má pořád chuť Zyeana zabít, jakmile ho dostane do rukou.
"Pitomé štěně." Mumlá si pro sebe a připaluje si cigaretu. Jsou tu dřív hlavně kvůli tomu, že od místa nebyli daleko. Z jeho hlasu je však slyšet obava.
"Cítíš to taky?" Zeptá se ho se staženým obočím k sobě. Tohle nebylo jen tak.
Taiji, Kai, Aoi, Mana
Taiji i Aoi zvedají obočí nad velkým kusem mapy. Takhle v horách to bylo přímo obrovské území, kde by Zyean mohl být a navíc se pohyboval rychle a pod stromy. Nemusí ho z výšky ani vidět. Ani upíři, kteří by šli po svých, by mu tam nestačili. "Co myslíš tím něčím temným?" Zeptá se Aoi, ale Taiji tuší, o co jde. Neví to přesně, ale je to ta věc, která se jim staví do cesty neustále a která ovlivnila celou smečku. Jenom u Kaie a Zyeana se jí to nepodařilo a očividně jí ti vlci stáli za dost na to, aby je naháněla po lesích. Taiji ještě pořád netušil, čím jsou oba bratři tak speciální, ale jestli po nich šlo něco tak strašně mocného, pak je oni museli za každou cenu ochránit. Aoi na Inorana upře nejdřív vyděšené a pak naprosto odmítavé oči.
"Ne, to ne. Žádný anděl mě nikam nosit nebude." Kategoricky to odmítá a vrtí hlavou jenom proto, aby o deset minut později shlížel na svět z ptačí perspektivy. Bylo to divné, nechat se někým nést v náručí, obzvlášť potom, co se mezi ním a Inoranem stalo, ale teď neměli čas se k tomu vracet. Pokud jim chtěl Aoi pomoct, jinak to nešlo. Nestačil by jim ani autem. Tora se nedosměje ani v příštím životě. Za jiných okolností by to mohlo být docela romantické, ale jakmile si zvykne na pohled z výšky, snaží se bystrýma očima najít pohyb bílého vlka v lese. Nejde to. Inoran měl pravdu. Něco tohle místo cloní. Je to od místa, kde se mají potkat s Torou už daleko v lesích, ale i sem dopadá aura té bytosti. Jakmile se jeho nohy dotknou asfaltu, urovná si oblečení.
"Nikdy jsi to neviděl a nebudeme o tom mluvit." Řekne melodicky, když kolem Tory prochází a umlčuje ho gestem dlaně. Oči má upřené do tmy za krajnicí. Taiji v sobě dusí smích, ale zároveň upírá pohled na velkého černého vlka, který stojí kousek od nich. Žhnoucí oči také upírá stejným směrem, větří a chlupy za krkem má naježené. Kai ve své vlčí podobě ztrácí svou lidskost a je pro něj snadné nechat se ovládnout pudy. Nejradši by se rozeběhl do lesa, kde cítí bratrovu stopu a na nikoho nečekal, ale ví, že sám to nedokáže. O notný kus dál Mana nakloní hlavu k rameni. To štěně si vážně myslí, že tady jde o nějaké území? O skály a kamení, stromy… to zajímá jenom vlkodlaky, ne démony. Těm přece patří celé tohle zpropadené město.
"Ne, to nevrátíš." Řekne Mana nepřirozeně změněným hlasem, zatímco se posouvá blíž a pak znovu zaútočí. Vlna jeho energie však narazí na nečekaný odpor. Jako by se smrti postavila do cesty stěna plná života. Světlo prozáří tmu a na chvíli Manu oslepí. Prudce cukne tváří do strany a zacloní si dlaní oči. Kde je světlo, tam je i stín, ale nesmí ho být příliš, jinak prozáří temnotu. Tohle většinou dokázali jenom andělé. Nikdy neviděl vlkodlaka s podobnými schopnostmi, ani o žádném neslyšel. Už chápe, proč se ho Hyde potřebuje tolik zbavit a proč na něj poslal právě jeho. Mana vztekle zavrčí, zní to jako by to povstávalo z hlubin země a pak se jeho podoba začne měnit. Pozbude veškerou lidskou hmotu a změní se na obrovský tvar, který dál nabírá rozměry. Roste a roste, až se tyčí nad vrcholky stromů a na všechny strany z něj šlehají stínové úponky. Celá masa chvíli stojí na místě, než se pohne směrem k vlkovi a znovu zaútočí. Jestli se vlk bude bránit tím světlem, má přece ještě kouzelníka. Ten ho snad zaměstná dost a zároveň se ukáže, jak cenný pro něj je.
Kai zastříhá ušima, když za sebou uslyší Torův hlas, ale neohlédne se po něm. Přešlápne z nohy na nohu a pak to uvidí. Prudce se po upírovi ohlédne a z ničeho nic vyrazí rovnou mezi stromy. Je to sotva pár minut od chvíle, kdy ostatní dorazili.
"Počkej, Kai-kun, tak stůj!" Zařve za ním Taiji, ale už je pozdě. Kai je pryč.
"Kluci..." Taiji začne blednout, když uvidí řádící přízrak nad lesem.
"Tohle je Enenra… Hodně silná entita. Je to Mana, žije ve městě, ale co ho přimělo udělat tohle? Co jsou ti vlci kruci zač?" Rozhodí rukama. V další vteřině se okolo něj mihne i Aoi a zmizí ve tmě taky. Taiji prudce rozhodí rukama. Co to s nimi je??? Chtějí tam chodit po jednom a umírat pěkně popořadě?
"Musíme do vzduchu." Řekne Inoranovi a nechá svoje křídla zhmotnit.
"Tora-kun, na motorce se dál nedostaneš. Chceš poponést?" Nabídne mu, protože neví, co Tora upřednostní. Jestli radši půjde po svých a déle, nebo využije možnost dostat se tam vzduchem, ale nejspíš pozorován. Kai se prodírá podrostem jako šílenec. Ostré větve ho šlehají, ale huňatá srst brání jakémukoliv poranění. Vůbec neví, co chce dělat. Nedovedou s tou věcí bojovat. Chce jen najít svého bratra a pak společně s ním někam utéct. Na místě je jako první, jde rovnou po čichu a vidí Zyeana jak zběsile uskakuje a couvá co nejvíc mezi podrost, kam za ním ta obluda nemůže. Jenže je tu ještě někdo. Nějaký člověk. Zatím si ho nevšiml. Vystartuje z boku, odrazí se k mohutnému skoku a povalí Kamija do jehličí. Rovnou se zakousne do jeho nastaveného předloktí a trhá, co to jde. Kai je nepřirozeně velkým vlkem, má obrovskou sílu, ale jako by narážel do brnění. Jde Kamijovi po obličeji a krku, vrčí a škrábe ho, ale zranit ho nedovede, i když ho drží v šachu. Vzápětí na to ho do čenichu udeří nesnesitelný pach krve. Jako kdyby někdo podřízl celé stádo jelenů najednou. Na mýtině o kousek dál stojí Aoi, zdánlivě odnikud maluje ve vzduchu před sebou obrovské krvavé obrazce a ty brání stínovým úponkům, aby se dostaly přes něj na oba vlky. Zye je unavený a Kai bude brzy taky. Aoi nemůže svou vitae pálit donekonečna, ale někde za ním musí být ještě ostatní. Potřebuje démona udržet v šachu, než sem přijdou a pomůžou mu. Trvá to a tak Aoi přistoupí k něčemu krajnímu. Vezme si krev nejbližších živočichů, kteří jsou v dosahu, kromě Kaie a Zyeana. Během vteřiny zhasne desítky životů, v podstatě z nich izoluje jejich krev, vtáhne ji do sebe a vrhne ji proti démonovi. Krev je jedním z nejsilnějších artiklů na zemi, i když je jen zvířecí. Bylo to velmi mocné kouzlo. Aoi padne vyčerpaně na kolena a povzdechne si, ale Mana se zmenší a nabere částečně lidskou podobu. Jen mnohem nepříčetnější, než předtím. Teď jde po Aoim, který před ním nestačí couvat, plazí se po zemi a tak tak, že stíhá stahovat končetiny pod sebe, aby mu je Mana svými úponky neusekl.
"Utíkej!" Vyhrkne směrem k Zyeanovi, ale Kai pořád bojuje s Kamijem a občas se odtud ozve jeho bolestivé kňučení, smíšené se vzteklým vrčením. Stovky zvířat obětovalo život, aby Manu oslabily a to se povedlo. Tohle není slabý upír, žádný nováček a Mana se ho musí rychle zbavit. Ani omylem ho to nevyčerpalo, ale vzalo mu to výhodu, zničilo jeho kouzlo a než nabere nové síly, už se nezvětší. Čas ale pracuje v jeho prospěch, protože na nebi se objevuje měsíc v úplňku a to štěně si brzy přestane vládnout. S trochou štěstí se neovladatelným stane i Kai.
"Pojď sem!" Přitáhne si Aoiho k sobě. Podařilo se mu ho polapit a omotat šlahouny jako liánami. Aoi má ruce u těla zcela znehybněné a Mana ho drží asi metr nad zemí. Z jeho zad se oddělí další dva úponky, kterými se mu chystá oddělit hlavu od těla. Pak už upír nikdy nepovstane.
Zyean, Tora, Inoran, Kamijo
"Příště zkusíme za jiné situace." Nabídne mu rovnou, když už prolétají nad korunami stromů. Snaží se trochu uklidnit svou vlastní nervozitu a nevědomky přenáší vnitřní klid i na Aoiho. Netrvá to dlouho, kdy stanou na odpočívadle a Inoran vyloženě čeká na reakci Tory. Ten mlčí do té chvíle, než se ho Aoi snaží umlčet svým gestem dlaně. Pak se ozve je hluboký hlasem svatebním pochodem, který si prostě nemohl odpustit.
"Jste vážně kouzelní, Aoi jako nevěsta v černé. Myslím, že tohle bude párty století." Doplní nakonec ale brzo je všem vtípkům konec. Moc dobře vnímá temnotu, která se plíží všude kolem. Je sice upír, ale stejně si ho bere něco neskutečně tíživého a jemu začíná docházet, jak moc velká síla to je. Setkal se při svých obchodech s hromadou démonů, aby vycítil moc, která tu je. A ne, s jemu podobným se ještě nepotkal. Uhladí si svou koženou bundu, která má uvnitř všité malé přihrádky. Nemá žádné speciální schopnosti, kromě nadání na míchaní všeho se vším. Dost účinků testoval přímo na sobě a ví, co si s sebou vzít, aby jim pomohl. Má všechno. Aoi vyrazí lesem za trochu vyděšeného pohledu Inorana.
"V tomhle mstí mít prsty někdo další." Dedukuje Inoran a už roztahuje svá křídla.
"Snad ho alespoň odeženeme." Projeví se ji jeho obavy a zároveň s tím se zvětšuje aura klidu. Snad i stromy kolem nich a pohyb nejvyšších větší se uklidní. Vyrazí na oblohu, aby byl co nejdříve na místě.
"Ne díky." Zareaguje Tora na poznámku o svém nesení.
"Mám své způsoby." Sáhne do bundy a pošle si do krku obsah malé lahvičky. Otřese se, protože je to pěkně nechutné a podle toho se i šklebí. Za pár vteřin je schopný vyrazit lesem takovou rychlostí, že dorazí krátce po Inoranovi s Taijim.
Zye se krčí pořád při zemi a snaží se vymyslet způsob, jak Manovi uteče. Stačí mu jeho slova, aby bylo jasné, že v tomhle je něco mnohem většího. Začíná mít pocit, že od narození se na něj jen lepí problémy. Přemýšlí komu, co provedl, že se to děje právě jemu. Nikdy nebyl konfliktní, vyhýbal se problémům, ale oni si ho snad hledali sami. Zye krátce shlédne pod své tlapy, kde začínají kvést květiny. Nechápe vůbec nic ani to, proč se Mana ještě víc rozzuřil. Není si vědomý toho, že by něco udělal. Uvnitř sebe však cítí rostoucí hradbu, která drží temnotu daleko. Jeho oči září jako ty nejjasnější měsíce a jeho panenky úplně zmizí. Překvapeně se ohlédne a na chvíli se přestane soustředit na Manu, když se z lesa vynoří mohutný vlk.
"Kai...NE!" Zavyje na něj zoufale a sleduje, jak Kamija povalí na zem. Ten útok nečeká, ale bezbranný není. Drží si svůj štít mezi nimi, aby se nic z Kaiových útoků nedostalo na holou kůži. Za jeho zády svým podvědomým sbírá kameny a vrhá je na vlkodlačí tělo. Uvolňuje svou magii a tím nutí stromy praskat středem kmenu a kácet se kolem nich. Na chvíli se přestane bránit, aby zkoncentroval všechnu svou vnitřní sílu a pošle tlakovou vlnu ze svého těla proti Kaiovi. Dostane se konečně na nohy a začne rukama opisovat složité obrazce. Jsou to lehká gesta, plná elegance a zároveň přesnosti, aby kouzlo skutečně vyšlo. Bere kmeny do vzduchu a chystá se je poslat proti Kaiovi. Zye se zatím schovává za Aoiho krvavou magii. Je prozatím v bezpečí ale jeho oči uvidí, na co se Kamijo chystá, není jisté, že Aoiho hradba zabrání jeho kouzlům. Riskuje všechno, ale přece jen se pokusí uvolnit svou novou energii. Světlo z jeho srsti se rozzáří a ze země pod Kamijovýma nohama vyraší zelené úponky, které se omotají kolem jeho kotníků a vyvedou ho z rovnováhy. To samo o sobě stačí, aby kmeny dopadly na zem. Kai získal trochu času, ale zároveň o něj přišel Aoi. Zye už je na pokraji sil a vnitřní hodiny mu tikají, jak blízko má k úplňku. Z jeho tlamy se ozve vzteklé zavrčení a světlo kolem něj se ještě znásobí. Brzo se vyčerpá úplně a nebo exploduje pod přívalem síly, kterou neumí ovládat. Inoran vidí z výšky, jak Aoiho uvězní úponky. Jeho dech se na vteřinu zastaví, ale nezaváhá ani na chvíli. V jeho dlaních se zhmotní luk s toulcem na jeho zádech a on vytáhne rovnou dva. Jednomu z nich odtrhne křidélko z pravé strany, aby tím malinko vychýlil dráhu jeho letu a vyšle oba dva proti Manovým úponkům, které hodlají Aoiho připravit o hlavu. Šípy doslova září svým vlastním světlem, a když se dotkne temnoty, rozzáří se ještě víc. Společně s nimi se Inoran vydá střemhlav dolů a jedním mávnutím křídlem přetrhá úponky a tím částečně osvobodí Aoiho pokusí se Manu strhnout s sebou. Potřebuje jim dát čas, aby mohli zmizet.
"Zmizte všichni a hned." Ozve se jeho hlas a snaží se obalit Manovo tělo svou vlastní aurou. Je jen těžko říct, jestli má dostatek síly. Mohl by je chvíli zdržet, snad. Tora už není daleko. Pozoruje všechno ze stínů stromů. Má v sobě další lektvar, který tlumí jeho přítomnost a i jeho kroky, aby nebyl slyšet. Pomalu se přikrádá zezadu ke Kamijovi, kterému začínají žhnout runy na krku. Je to projev vzteku, který má uvnitř sebe. Hromadí tím svou moc, a je vidět i jiskření mezi prsty.
"Za tohle mi zaplatíte." Sykne ledovým hlasem a natáhne ruce před sebe, aby poslal svou moc proti Kaiovi. V tom ho podruhé někdo strhne k zemi. Je to Torovo tělo, které v sobě má ještě zbytky prvního lektvaru, která násobí jeho sílu.
"Jsou věci, na které se nesahá a na některé vlky taky ne." Zavrčí na něj odhalujíc své špičáky. Za zuby má schovanou malou ampulku, kterou praskne a pustí ji do Kamijova hrdla. Je v ní výtažek z jedovatých rostlin. Normálního člověka by tím nejspíš zabil, ale Kamijo má v sobě dostatek moci, aby to přežil, nejspíš ho jen přiotráví. Sevře mu čelisti k sobě, aby se mu to dostalo alespoň do slin. Pak se Torovo tělo zničehonic vznese do vzduchu tlakovou vlnou a narazí zády do mohutného kmenu opodál.
Zye neví, co by měl udělat jako první, ale nestihne vůbec nic. Mezi stromy k němu dolehnou první záblesky světla měsíce a je jasné, že je zle. Ozve se táhle zavytí, které pronikne opravdu daleko. Jeho tělo se začne trochu měnit, packy mohutní, chlupy se víc naježí a když pozvedne vlčí hlavu, tiše zavrčí. Jeho vlkodlačí pud mu velí jen jediné, zničit všechno, co ho ohrožuje a to je momentálně Mana. Rozběhne se proti němu, se slabou stříbrnou září kolem svého těla, jakoby si ho bral se samotného měsíce. S hlasitějším zaduněním se odrazí od země, proletí vzduchem a drápy se zaboří do Manova těla. Náraz do temnoty je pro něj snad i příliš. Je to jako narazit autem do betonové zdi. Neovládá svou sílu a odrazí ji spíš proti sobě. Jeho tělo doletí stranou a něco jakoby explodovalo a zahalí okruh kolem něj ostrým světlem.
Žádné komentáře:
Okomentovat