(bar)
Aki, J, Tamaki
J se nadechne, aby Rickovi odpověděl, ale Tamaki se na něj podívá takovým způsobem, že si to za vteřinu rozmyslí."Chytrej, samozřejmě, že chytrej." Tváří se vážně, ale nakonec se rozesměje.
"Rozhodně vyčůranej a pořádně." Opraví své tvrzení a drží si pohled před sebe, aby se na Tamakiho nemusel podívat. Tamaki zatím stočí pohled na Ricka.
"No hraju, ale jenom trochu. Přemýšlel jsem spíš o práci, rozhodně je tu víc příležitostí, než doma." Pokývá hlavou, jakoby chtěl sám sebe utvrdit, než do toho vstoupí taky.
"Tama-kun hraje na basu. Díky němu vlastně hraju já." Prozradí Aki mnohem víc, ale teď už snad může.
"Známe se od první třídy, kdy jsme se přistěhovali." Vysvětlí ještě. Nebylo to jednoduché, ale je pravda, že díky Tamakimu to bylo snesitelnější. Ale teď už nejspíš oba ví, že to mělo u přátelství zůstat. Podle toho, jak se Tamaki dívá na J, tak už to určitě ví i on. Všichni svorně přikývnou na další panáka a J už zase stáří pozornost vedle sebe.
"Takže basa…" Je vidět, že ho to rozhodně zajímá.
"Tak to ti ráno vrazím basu do ruky a jsem zvědavý, co uslyším." Je jasné, že k němu ráno Tamaki nepojede. Očividně si nepřipouští, že by mohl odjet s nepořízenou. Je zatím na koni, ale asi to nebude dlouho trvat.
"Já? To určitě ne." Brání se Tamaki, protože on před někým jako je J hrát určitě nebude, to ani náhodou.
"To už jsem si všiml, asi je na čase, aby ho někdo vyvedl z omylu, někdy to není na škodu." Blýskne se mu v očích, když se podívá na Ricka s jasnou výzvou, kterou si právě ve své hlavě zadal. J to nebude mít vůbec jednoduché. Asi ani jeden z nich. Aki i Tamaki vidí, jak trápí svou společnost a dost si to užívají.
"Dobře jsem tě to naučil." Chválí Tamaki Akiho a ten se jen ušklíbne.
"Ne, ne to já učil tebe." Dohadují se, než se modré oči stočí na J.
"Pěkně kecá, že?" Vybízí ho odpovědi i když J nevypadá, že by byl zrovna schopný slova.
"No já…" Zakoktá se a pak sebou prudce trhne, když se Ricko zřítí pod stůl. Aki zabral všechno i to, že už chtěl jít a platit. Proč? No dobře, on ví proč a hodně mu to lichotí, ale přece jen chtěl ještě chvíli posedět a popít. K tomu nepřidá koktání J a má co dělat, aby neumřel smíchy.
"Známý, obletovaný a nejsebevědomější basák právě přišel o slova. Mám pocit, že tohle jsem měl minimálně nahrát. Událost, která se bude opakovat jednou za sto let." Baví se nad tím Aki a pak se nakloní, aby pomohl Rickovi zpátky si sednout. Z náhlého popudu se podívá do strany a vidí, kde Tamakiho ruka je. Málem se praští do stolu, jak ho znovu bere smích. Podaří se mu Ricka vysoukat nahoru a konečně se naplno rozesměje.
"Nikam nejdeme, tohle musím vidět do konce." Dostává ze sebe skrze záchvaty smíchu.
"Tohle není fér, tohle vůbec není fér." Stěžuje si J.
"Ne?" Ozve se Tamaki a přivře na něj oči.
"Tak já si tu ruku zase vezmu." Je to on, kdo se urazí a jakmile se pohne, přibije mu ji zpátky J svou dlaní.
"Na to zapomeň." Varuje ho rychle.
"Já přežiju všechno a kdybych si tohle nechal ujít, osobně bych se nechal zavřít do blázince. Přinejhorším se udělám přímo tady, vadí to někomu?" Ohlédne se na ostatní, jak kdyby se bavil o večeři, která by ostatním nemusela chutnat.
"Je to lidský a Ricko se určitě rád přidá." Vyzve ho jako poslední záchranu, ale tohle je spíš na Akim a ten se toho chytí.
"Rád bych tu zůstal do zavíračky, jestli nevadí." Hází na Ricka prosebné, smutné oči a u toho už ho hladí po stehně.
"Kdy jsi tak zvlčel?" Zeptá se Akiho Tamaki s pobavením v hlase a sáhne o svém panáku, kterého si pošle do krku. Další postrčí blíž Jovi.
"Jen pij, budeš to potřebovat." J se na něj nechápavě podívá.
"Chceš mě opít a zneužít, já to věděl." Trochu víc se zapře do opěrky a sjede kousek níž. Ta ruka je dost příjemná, možná až moc. Zavrátí na chvíli hlavu a spokojeně si povzdechne.
"Jsem tak rád, že jsem sem šel." Ne, že by s kluky nepil rád, ale tohle…
"Ne, chci tě opít, abych měl chvíli klid." Pokračuje Tamaki dál ve svém odvádění jeho pozornosti. Ne, nemyslí to tak úplně vážně, to by neměl ruku tam, kde ji má. Udržet v nejistotě někoho jak je J, to zní jako dobře strávený večer. Přece nebude jako všichni ostatní, kteří mu padnou k nohám.
"Pořád ještě můžem pokračovat s pitím u J doma." Pozve se Aki a je jasné, že už mu alkohol pěkně stoupl do hlavy. Uvidí, jak J bydlí, to bude určitě super. Zarazí se, když se ozve ten, kterému věnoval poslední myšlenku.
"Nechtěl jsi trojku a teď bys šel do čtyřky?" Tohle nemohlo zůstat bez povšimnutí.
Ricko
"Ve vaší společnosti by si jeden pomyslel, že basa neříkáte jenom hudebnímu nástroji..." Zamumlá Ricko a ještě pořád nemůže uvěřit vlastním očím. "Už to chápeš?" Zeptá se Akiho, když si očividně i on všimne důvodu, proč J zkrotl jako beránek a najednou vůbec nemluví. Musí zavrtět hlavou, když se odtud Aki očividně nechce hnout.
"Od kdy je z tebe voyer? Máš toho málo doma?" Dá si ruce v bok, ale ten Akiho smích je nakažlivý. Když tady J začne vykládat na plnou pusu, že se tady klidně udělá a že se on určitě rád přidá, zvedne dlaně a rázně zavrtí hlavou, i když se pořád usmívá.
"Ne, ne, některý věci k pivu úplně nepatří." Řekne, aby bylo jasno, že na tohle ho neužije. Byl blázen, to jo, ale tady bylo už až příliš mnoho alkoholu. I kdyby snad stál o publikum, rozhodně nestojí o to, aby ho odtud vezla policie a na poslední chvíli zkazil sobě i kapele světové turné. A to je další důvod k tomu, aby už šli radši domů. Pít s J bylo prostě nebezpečné, i když k smrti zábavné. Aby toho náhodou nebylo málo, Aki ho prosí, aby tady zůstali. Ten už toho asi taky moc vypil a Rickovi se vážně tak úplně nechce. Neví, kde se v něm bere ten náhlý smysl pro zodpovědnost. To je asi tím, že to prostě začíná být hodně vážné. Jeho kapela má obrovskou šanci a on ji nechce zkopat něčím podobným. Vyprskne smíchy, když Tamaki J zase setře s tím klidem, ale ještě pořád stojí na nohou a je v podstatě na odchodu. A pak padne návrh, aby se přesunuli k J domů. Je to rozhodně bezpečnější, než zůstávat tady. Tam po nich nikdo koukat nebude a ano, i on by rád viděl, jak J bydlí. Jenom se jeho myšlenky posledních několik minut ubíraly vlastním směrem a hlavní roli v tom hrál Aki v jejich posteli. Protože sakra za chvíli odjíždí a každá vteřinka, kdy si to neužijí, je drahá. Když teď půjdou s klukama, může tomu zamávat, protože tam se nejspíš neodváže a ne, do žádné čtyřky fakt nepůjde, to je prostě moc, obzvlášť s Akiho ex. Jenže tohle byl Akiho nápad, takže tam očividně opravdu hodně chce a co že si to Ricko před tím pomyslel? Že neexistuje nic, co by mu odmítl?
"Jestli J nemá nic proti? Ale musíš si pohnout, nebudeme se tady dívat na to, až si tohle dokončíš." Ušklíbne se a přece jen se vydá zaplatit. Nejsou na tom s Akim zase tak skvěle, ale zaplatí útratu za všechny. Přece jenom J je u něj doma určitě nenechá na suchu, tak to bude fér a jestli tady Tamaki zůstává a ještě nemá práci nebo skryté konto od rodičů, tak asi taky nemá na rozhazování. Nakonec se všichni dostanou z hospody a čerstvý vzduch je malinko probere z té vlčí nálady. Ricko by si nikdy nepomyslel, že to bude on, kdo bude ostatní rovnat do latě a bude za největšího slušňáka. Ale když se podíval na jejich kapelu, vlastně slušňáci byli. Obzvlášť Boo a Zye a Sena vlastně taky, i když rád flirtoval.
"Asi bude nejlepší zavolat si taxi, jestli nebydlíš někde tady, ne?" Zeptá se Ricko a za patnáct minut už všichni čtyři sedí namačkaní v autě. Tamaki pěkně vpředu Aki vzadu mezi jím a J. Tamaki to samozřejmě udělal naschvál, aby J zase trápil tím, že takhle ho nemůže osahávat v soukromí auta. Měli co dělat, aby se do toho auta vůbec trefili a je to na nich dost vidět. K jejich štěstí mají navíc řidičku.
"Dáma v nesnázích." Řekne Ricko a rovnou vyprskne.
Aki, J, Tamaki
Jovi už je jasné, že s Tamakim to nebude mít tak jednoduché. Ten kluk asi moc dobře ví, co dělat, aby si to mnohem víc užil. Kdo by taky co měl z lehkých kořistí? Asi už něco podobného potřeboval, trochu popohnat sebevědomí, že sbalí i někoho, kdo z něj není úplně paf. No možné je, ale obstojně se tomu brání."Nebudeš mít klid ještě dlouho." Zareaguje J, když sek Tamakimu víc nakloní. Ten se mírně pousměje a stočí k němu oči.
"Tak trochu jsem s tím počítal." Dá mu najevo, že přece jen šanci má. Jen takové jemné náznaky, aby nakonec J úplně neodradil a zároveň se nedal snadno. S Akim to bylo jiné, toho ukecával spíš on a trvalo to hodně dlouho. Teď má ale před očima to, jak se chová s Rickem a je si čím dál, jistější, že takto to má být. Není to k jeho překvapení nepříjemné zjištění.
"Tak dobře, jedeme." Odsouhlasí to j. Kluky už zná, věřím jim natolik, aby je pozval k sobě a Tamaki…Toho by tam, nakonec vzal tak jako tak. Udělají si párty u něj, ostatně dělá je tam často, tak to nebude až takové změna. Oba se trochu cukají, když za ně Ricko a vlastně Aki platí, protože J by to bez váhání zatáhl za všechny a jeho peněženka by to nejspíš nepoznala. Nicméně je vidět, že kluci toho nezneužívají a tím mu potvrdí, že jeho výběr přátel není vůbec špatný. Všichni se hromadně vypotácí z hospody. Tamaki po cestě rýpe do Akiho, že se teda umí hezky pozvat a Aki nevypadá, že by mu to přidávalo vrásky.
"Už bys mohl vědět, že pokud by J nechtěl, pošle nás do háje všechny." Zasměje se nad tím a J přikyvuje, když si připaluje cigáro.
"Jasně, ještě to můžu pořád udělat přede dveřmi." Baví se klidně dál.
"Taxi bude dobrý, není to nejblíž." Kývne Rickovi a tuhle věc na placení, si vezme zase na starosti on. Zaregistruje Tamakiho pozvednuté obočí a dojde mu, co před chvílí řekl.
"No dobře, tak vás nenechám stát přede dveřmi, tebe rozhodně ne, byla by to škoda." Usměje se na něj široce a típne cigáro po dvou potáhnutích, protože taxi je už tady. Není nadšený, když nemá Tamakiho na dosah a je mu to vidět na výrazu.
"J dostává pěkně na frak." Baví se nad tím Aki a tulí se k Rickovi, co si budou, je pořád dost blízko a on by si to nejradši užil mnohem víc, z druhé strany pořád na to mají zbytek noci, možná začátek rána. Ne, on ho nenechá jen tak jít spát.
"Tak to si nevybrala zrovna nejlepší prince na záchranu. Ani jeden se netrefí do zámku." Přidá se k Rickově vtipu i J a smějí se dál. S takovou je brzo z toho taxíku vyhodí. Kupodivu zjistí, že dáma zas taková dáma není a baví se společně s nimi. Když na konci vypadnou z taxíku, J jí dát dost slušné dýško, aby jí to všechno vynahradil a pak už vykročí k domu, rozhodně ne úplně rovně. Ten čerstvý vzduch s ním zamával. Pořád je schopný ještě propít dva dny, na to má dost dobrý trénink. Aki už se zvědavě rozhlíží kolem a stejně vypadá i Tamaki. Úplně zapomněl, že by J měl pálkovat od sebe, když se na něj ve výtahu lepí. Ne, že by se od něj chtěl držet dál, ale přece jen by ho měl ještě chvíli dusit. Dokonce i na ruku kolem pasu si nestěžuje. Zastaví na patře, kde je jen jediný byt. Před nimi se objeví chodba s průchodem rovnou do kuchyně se skvěle vybaveným barem a obýváku. Je tam i několik dalších dveří jedny vedou do malého domácího kina, druhé do vlastního studia a pak dvě ložnice a k nim koupelny. Dokonce i terasa se tu najde. Tam jsou lehátka a stolek. Nikde nesmí chybět popelník a na stole v obýváku je v míse místo dekorace rozbalený kartón. Je vidět, že se s úklidem netrápil. Tam se válí basa, tam několik papírů, kde jsou naspané poznámky. Všude poházená cdčka, který si pouštěl třeba i před měsícem.
"Jako doma, pánové, jako doma. Bar je váš, aparatura je vaše." Ukazuje jim, kde co je.
"A pro ty víc zapálené i studio." Kývne hlavou ke dveřím, kde se nachází. Jakmile dojde na studio, Aki se snad rozzáří ještě víc.
"Vážně můžu?" Zeptá se J s hvězdami v očích.
"Jasně, co rozbiješ, to si zaplatíš." Dobírá si ho majitel bytu, ale pak demonstrativně protočí očima, aby dal najevo, že si dělá srandu. Aki bez váhání popadne Ricka za ruku a už ho táhne ke dveřím. Jakmile za nimi zase zapadnou, otočí se čelem ke své lásce.
"Dokážeš si představit mít něco takového?" Rozhlédne se znovu dokola a vede ho pultu. Stačí mu jen pustit poslední skladbu a je naprosto spokojený, tedy…
"Kdykoliv chceš, mít všechno po ruce." Rozplývá se dál. Zadkem se opírá o pult a přitahuje si ho k sobě.
"Probouzí to ve mně hodně." Dojde na svůdné pousmání, stejně jako podtón v jeho hlase.
"Na jak dlouho myslíš, že Tamaki J zabaví?" Zeptá se ho, ale asi trochu zbytečně. Je přece jasné, že J bude rád, když je chvíli nechají.
V obýváku mezitím J rozlije do dvou sklenek a jednu Tamakimu podá. Ten ji přijme s poděkováním a pořád se trochu rozhlíží.
"Něco ti ukážu, pojď." Vyzve ho a očividně je mu úplně jedno, že je ve studiu nechává samotné, však co, ať si tam klidně hrají. Vezme Tamakiho za ruku a zmizí s ním v kině. J má jasnou představu, co by se tam mělo dít, ale Tamakiho ho brzo vyvede z omylu, znovu. Nakonec to vypadá, že ten film prokecají a neprosouloží.
Ricko
"Aki na to především má, aby se klidně pozval kamkoliv. To se nedá říct o všech..." Poznamená Ricko. Kdyby to zkusili ksichti jako oni ostatní, měli by smůlu, ale obličejíček jako Aki se může pozvat klidně do císařského paláce a ještě se ho zeptají, jestli si nedá kaviár. V autě se k sobě s Akim pěkně lísají, čímž ještě víc provokují J, který nemůže prostě vůbec nic, jenom se na ně dívat a dusit se ve vlastní šťávě, když Tamaki před tím tak vyprovokoval jeho klín. Asi to není úplně nejpříjemnější, ale něco Rickovi říká, že až se Tamaki dostane J pořádně do rukou, týden si nesedne. Taxikářka předstírá, že jejich narážky příliš neposlouchá."Záleží, čemu říkáš strefovat se klíčem do zámku." Nemůže si to odpustit Ricko a vidí ve zpětném zrcátku, jak jí nepatrně cukly koutky. Naštěstí to není žádná puritánka a on by si nikdy nedovolil obtěžovat ji nějak víc. Podle něj nikdo z kluků tady. Jakmile vystoupí na požadované adrese, není to jenom J, kdo má trochu potíže udržet se na chodníku, ale i přesto se Ricko zvládá celkem slušně rozhlížet okolo, číst si jméno ulice a říkat si, jak výrazně víc nóbl tyhle bytové domy jsou. Bude v nich jen pár apartmánů a nejspíš příšerně drahých. To znamená, že budou taky o hodně větší a všechno je tu takové čisťoučké a upravené, v podstatě dost nóbl. Zároveň to ale není Ginza a něco nechutně snobského. Ve výtahu se snaží dát J a Tamakimu nějaké soukromí, ale v tak malém prostoru to není vůbec možné. Když se dveře výtahu otevřou přímo v bytě, Ricko se neubrání, aby si obdivně nepískl. Tak tohle prostě nečekal. Viděl to tak maximálně v seriálu a teď si to sám vyzkoušel jaké to je vylézt z výtahu rovnou v bytě. A v jakém bytě.
"Tak tohle by měl vidět Sena." Řekne, protože tomu by asi vypadly oči a vzápětí na to by se sem s Hydem nastěhovali. Pomalu projde chodbou a kuchyní. Líbí se mu úplně všechno od hrnků po kávovar a na bordel má totální slepotu, protože sám je neskutečný bordelář. Jemu to přijde prostě normální. Tak tady někdo žije, ne? Jak by to tady mělo vypadat? Jako v laboratoři? Jakmile dojde na studio, je mu jasné, že to bude něco pro Akiho. Na rozdíl od něj hodně skládal. On byl přece jenom prostě zpěvák, psal si spíš texty a ještě ne všechny, ale Aki měl skutečný talent. Sleduje ho, jak mu nadšeně září oči. Nechá se jím dovláčet rovnou do soukromí studia. Je to působivé. Některé věci nemají ani ve zkušebně. Je znát, že J má peníze a taky už ví, co si koupit a co je zbytečnost. Místo aby se Aki vrhnul rovnou k pultu, podívá se na něj.
"Víš, že ani nedovedu? Připadá mi to hrozně nereálné." Zasměje se a je zvláštní, jak jsou najednou střízliví. Tedy… myslí si to. Když se Aki opře zadkem o pult, uvědomí si, jak moc mu to na něm sluší. Přímo neskutečně. On do tohohle světa prostě patří. Koutky se mu automaticky zvednou nahoru a nechá se k němu přitáhnout. Sám nemyslí na nic jiného, než na něj. Jenže jsou ve studiu jejich kamaráda, právě přišli a podle jeho představy kluci čekají vedle, až se vrátí nebo se Tamaki taky přijde podívat. Při nejmenším určitě čekají, až se tady hodně zdrží a pak sem vlítnou. Trochu váhavě obejme Akiho rukama kolem pasu a přitiskne se k němu ještě o trochu víc. Alkohol pořád spolehlivě pracuje.
"Aki-chan, ty jsi hrozný exhibicionista. Přece..." Co přece? Co by J řekl? Co když přijde? Co když mu bude vadit, že mu udělají bordel ve studiu? Nikdy by si nepomyslel, že to bude on, kdo bude mít tolik zábran. Nakonec se ale pomaličku skloní k Akiho rtům a něžně ho políbí.
Aki
"Je to reálné. Zavři oči a představ si to. Podobné studiu, v podobném bytě a jeto naše." Očka Akimu svítí, když si to celé představí. Za pár let, oni dva poslu v podobném apartmánu. Budou mít na sebe hrozně málo času, protože budou věčně na tour, ale svým způsobem jeto krásná představa. Ostatně oba dva mají podobný cíl, který si chtějí splnit a oba dva doufají, že to dokážou. Snad jednou nepřijde den, kdy jim jejich práce bude překážet ve vztahu. To by asi nepřežil. Když si vzpomene na Uruhu….Ne, teď chce myslet jen na Ricka a na to kde jsou, tedy na studio, ne na to, že někde vedle je J a jeho ex.
"Neboj nikdo nepřijde. J má teď plné ruce práce s Tamakim." Klidně mu nacpe svého bývalého jen proto, aby měli chvíli klid na sebe. Podle něj J přesně tuší, co se tu bude dít a kdyby mu to vadilo, tak je sem vůbec nepouští. Navíc už čekali hodně dlouho a možná by bylo lepší, kdyby opravdu jeli domů, ale to by zas tohle všechno neviděli. Ne, jediná možnost je užít si to, co jim příležitost nabídla. Ricko je roztomilý, když se ho snaží brzdit.
"Hm, možná to tak bude, ale to víš, musím trénovat do práce. Ne, že bych měl v plánu zkoušet něco takového před lidmi, ale…Stydět se taky nemůžu." Svede to bez mrknutí oka na svou zatím ještě pořád trochu neexistující kariéru. Nějak se z toho musí vymluvit, aby si o něm Ricko nemyslel cokoliv špatného. Nevypadá, že by mu úplně vadilo. Krátce těkne očima mezi jejich těla, když se Ricko přiblíží a pak už je pevně přiková do jeho tváře. Je vážně nádherný a on ho tolik miluje. Jak by tom mohl odolat?
"Přece mě máš tolik rád, jak bys mi mohl říct ne?" Dořekne za něj větu s mírně pozvednutým obočím. Rty mu vyjde vstříc. Nechá se chvíli unášet něžným polibkem, který hýčká jeho dušičku, ale ta se za chvíli úplně zblázní a začne polibky prohlubovat a nechá je nabírat na vášni. Dlaně protáhne kolem jeho pasu a sjede jimi na pozadí, za které si ho k sobě přitiskne mnohem víc. Jestli tímto nezboří i poslední zábrany, asi začne přemýšlet, co je špatně. Mírně se odtáhne, když potřebuje trochu vzduchu a rozverně se pousměje.
"Víš, co je největší výhodou podobných studií?" Zeptá se ho šeptem, když se otírá rty o ty jeho.
"Jsou odhlučněná." V očích se mu blýskne cosi hříšnějšího a je jasné, že už ho nezastaví nikdo a nic. Stáhne dlaně na Rickovy boky, aby je pěkně sevřel a začne ho tlačit před sebou, dokud nedojdou až k pohovce, na kterou ho se smíchem shodí.
"Nemám červený svetřík, ale snad to zvládneme i bez něho, stejně by byl za chvíli dole." Položí si dlaně na Rickova ramena, než se obkročmo uvelebí na jeho klíně a ještě trochu zavrtí zadkem, jako by se chtěl víc uvelebit. Jeho provokace ho jen tak neomrzí asi v nejbližších dvaceti letech. Dlaněmi se posune před jeho šíji až na tvář, kterou v nich uvězní a skloní se k Rickovým rtům.
"Máme na sebe hrozně málo času a já ti musím ukázat, že fanoušci nikdy nebudou lepší, než já." Projeví se Akiho majetnické sklony, které nikdy dřív neměl. Jen představa, že Ricko odjede a budou po něm slintat…Přeje mu to a zároveň doufá, že zůstane jen u slintání. Rickovi věří, ale ostatním úplně ne.
"Ať se bude dít cokoliv, vždycky na tebe počkám, Ricko-chan." Pošeptá mu zamilovaně do rtů, než je znovu ochutná s dalším vlnou vášnivých polibků. Nechá víčka klesnout a úplně vypíná svět kolem nich. Jsou tu jen oni dva a mají pro sebe celou noc, na nic jiného myslet nebude, i když to není tak úplně pravda. Z druhé strany, na tenhle gauč se klidně nějak vlezou. J to jistě pochopí a nebude mít nic proti. Ostatně mu vyklidili prostor, tak by jim měl být malinko vděčný, no ne?
Ricko
Opravdu rád by si podobné věci představoval, ale jakmile mu Aki dodá pocit, že J s tímhle vším musel nutně počítat, začne ztrácet zábrany, které si okolo sebe před tím navrstvil. To totiž na celou situaci vrhá úplně jiné světlo a on se najednou necítí tak špatně, že si jejich hostitele nebudou ani trochu všímat a ještě budou zrovna na místě, kde tolik pracuje, dělat tohle. Aki měl ale pravdu. J byl ten poslední, komu by podobné věci vadily… "Trénovat do práce?" Zopakuje po něm nejdřív trochu vyděšeně, protože to vyznělo, že až se Aki projde nahrávací společností, posbírá po cestě všechny sexy osoby, které se mu budou líbit a prostě si s nimi užije, co bude chtít. Ještě že to Aki uvede na pravou míru. Usměje se, když si ho začne dobírat, že by mu přece nic neodmítl. To má tedy pravdu. Aki z jeho polibku rychle vytvoří cosi mnohem hladovějšího a vášnivějšího, než s čím sám začal. Nejspíš je to pořád tím alkoholem, ale také blížícím se odloučením. Zoufalá potřeba mít se navzájem co nejblíž a užít si co nejvíc. Taky to s ním pořád cloumá a nemůže si pomoct. Cítí to z něj, vnímá všechny jeho emoce a potřeby, protože se sám cítí úplně stejně. Teď není potřeba žádných zamilovaných prohlášení a ubezpečení, protože to ví i beze slov. V tyto chvíle si naprosto patří a co bude v budoucnu je vlastně úplně jedno, protože teď a tady oba dva věří, že spolu budou na věky. Tiše hekne do jeho rtů, když si ho Aki tak trochu přirazí proti sobě a jako každému chlapovi mu mozek začne podsouvat jenom jedny jediné myšlenky, čeho by se to mělo týkat. Jakmile mu Aki položí tu otázku, v podstatě hned zná i odpověď a musí se tiše zasmát. Ani jeden z nich u toho zrovna nekřičí, ale vědomí, že se nemusí nijak brzdit je prostě příjemnější. Sice by na to pak v nejlepším stejně zapomněl, ale takhle se cítí ještě uvolněněji. Nechá se Akim dotlačit k pohovce, práskne sebou do polštáře a s trochu hladovým nadšením v očích se dívá nahoru do těch jeho.
"Já jsem si myslel, že si tě vysadím na všechny ty čudlíky a trochu tady J poladíme poslední nahrávku." Řekne mu na oko lítostivě. Tahle stimulace by se asi Akimu moc nelíbila, ale výsledek by byl určitě famózní. Ihned ho obejme rukama kolem pasu, zatímco se Aki přesouvá na jeho klín a jeho dech už je o poznání rychlejší a mělčí.
"To by bylo pěkně v pytli, kdybych začal fungovat jenom na červený svetřík, co? Umíš si to představit? To tak v devadesáti, až to bude s erekcí trochu horší." Prorokuje jim dlouhou společnou budoucnost a už se konečně zase cítí ve své kůži. Tiše si zavzdychá, když ho Aki dráždí pohyby svých boků na klíně. Džíny jsou prostě zvláštní kalhoty. Těsné a tvrdé a zároveň o to intenzivnější. Nikdy neví, jestli je zrovna miluje nebo nenávidí. Když mu Aki prozradí, že i on má obavy z toho, co by se mohlo dít na turné, trochu nepatřičně se usměje. Pořád má strach, že on je ten, kdo se věčně klepe, jestli se Akimu nelíbí někdo jiný a vědomí, že je to vzájemné, mu zase vrací ztracené sebevědomí.
"Víš, Aki-chan… Na cestách to bude určitě úžasné. Uvidíme plno nových a zajímavých věcí, poznáme, jak se lidé chovají jinde… ale jednou věcí si buď jistý. Neexistuje lepší pocit, než vědomí, že na tebe doma někdo čeká. Že tam nejsi sám. Že je to ten, koho dobře znáš a kdo zná tebe. Nové a zajímavé věci lidi lákají, chtějí je vyzkoušet, ale většinou to za to vůbec nestojí. Tak jako tobě nikdy nikdo nebude sahat ani po kotníky. Prostě to vím. Od první chvíle, kdy jsem tě uviděl." Řekne mu.
"A ty víš, že já nejsem na podobné proslovy." Rozesměje se. To už přece něco znamená! Pootevře rty a na několik vteřin se oddaně dívá do jeho očí po těch slovech, že počká, než se na sebe konečně zase hladově vrhnou. Jak kdyby tohle bylo takové malé předčasné rozloučení.
Aki
Ricko má pořád starost, že by mohl svádět i někoho jiného. Je to krásné, když si to uvědomí. Už jen to, jak reagoval na jeho větu o trénování…To si bude pomatovat ještě dlouho a bude si to připomínat každou chvilku, když bude pryč. Zatím si to pořádně nepřipouští, i když ten pocit uvnitř něj pořád roste s tím, jak se to celé blíží. Mají před sebou ještě spoustu dní a Aki si je hodlá patřičně užít, než jim bude muset stačit telefon. Ricko může rovnou zapomenout na to, že to přes něj zkoušet nebudou. Aki by asi umřel, aspoň ho neslyšet. Mírně stáhne obočí k sobě, když dojde na čudlíky. Nakloní hlavu k rameni a přemýšlí, jestli to Ricko myslí vážně nebo si z něj dělá legraci."Já vím, že chceš, aby to bylo nezapomenutelný, ale to neznamená, že musím mít ze zadku golfový míček." Ušklíbne se na něj, než se rozesměje. Klidně by to pro něj udělal, ale už jsou na gauči, on mu sedí na klíně a teď už se odmítá hnout.
"Jak víš, že nahrávání neběží?" Vrací mu to zpátky i s úroky. Je to škoda, že to nestihl, ale copak Ricko ví, že se mu to opravdu nepovedlo. Bylo by zábavné sledovat, jak si J pouští svou vlastní nahrávku, kterou by s Rickem doplnili. Možná druhé kolo? Z druhé strany, kdo ví, kolik nakonec budou mít času, aby ho mohli strávit jen společně. Co kdyby Tamaki dál dělal drahoty a J to přestalo bavit? To Rickovi radši říkat nebude nebo si to ještě rozmyslí, i když…Podívá se do jeho tváře. Ne, nerozmyslí, i kdyby jim stáli za zadkem.
"Z druhé strany, pokud by ti ten svetřík pořád stačil, co víc bych si mohl přát?" Pozvedne obočí a znovu se na jeho klíně zavrtí.
"Jen si jich budu muset udělat zásobu a skladovat je někde, kde je nic nesežere." Zasměje se znovu. Protáhne paže kolem jeho krku. Konečky prstů si pohrává s jeho prameny a víc mu je cuchá. Tak se mu líbí nejvíc, hlavně po ránu, když vedle něj otevře oči. Tak ho může vidět jen on. Kluky z kapely a jejich budoucí tour nepočítá. Jakmile jsou společně v posteli, je to jen jeho Ricko, ke kterému se může tulit, okolní svět jim v tu chvíli může být ukradený. Ostatně jde to vidět na jejich dochvilnosti. Zrovna se chystal naklonit blíž, aby mohli udělat to, co oba chtějí, ale Ricko se rozhodne, že ještě chvíli počkají. To, co řekne vzápětí, mu vyrazí dech. Ne, že by mu neříkal, co k němu cítí, ale většinou k tomu připojil i nějaký ten vtípek. Bez nich by to nebyl on. Teď ale mluví naprosto vážně a na něj nemůže nezírat. Nechá dlaně odložené na jeho ramenou a tiskne rty k sobě. Prostě ho to dojímá a je mu to vidět na očích. Kdyby povolil rty, nejspíš se mu bude ten spodních chvět.
"Ricko-koi." Zašeptá sotva slyšitelně. Jak se na něj chtěl vrhat, už nechce tolik spěchat. Nutně si tuto chvilku potřebuje užít.
"Znáš mě ze všech úplně nejlíp a já tebe." Prohodí jako první.
"Vím, jak se ráno zvedáš z postele, dokázal bych to přesně popsat. Vím, jak se protahuješ, když se ráno vzbudíš." Pomalu si opře čelo o to jeho.
"A taky vím, že první, co chci po ránu udělat, je obejmout tě a políbit. Tohle má pro mě největší cenu a vždycky mít bude. Arigato, že jsi mi to řekl, i za to, že díky tobě mířím za svým snem. Je to tvoje zásluha." Koutky se mu pozvednou v něžném pousmání.
"Opravdu moc tě miluju." Řekne jako poslední, než si dopřeje jeho rty. Jak chtěl být něžný, stačí prvních pár prolnutí a jsou tam, kde byli. Trvá to jen chvíli, než mu začne svršek tahat přes hlavu a zahodí ho někam za sebe. Dlaněmi sjede po jeho hrudi a míří rovnou k zapínání kalhot. S tím nemá nejmenší problém. Horší bude, že musí vstát. Neochotně se odtrhne do Rickových rtů a opravdu opustí jeho klín. Místo toho, aby se hned věnoval jeho kalhotám, si podrží pohled v jeho očích, přejde špičkou jazyka po horním rtu a začne se sám svlékat. Pěkně pomaličku, aby mohl sledovat, jak to nemůže vydržet. Za chvíli následuje Rickův svršek i ten Akiho a dojde i na rozepínání vlastních kalhot. Je to ale Aki, kdo to nevydrží déle a udělá krok zpátky k němu, aby se mohl naklonit a sáhnout lemu kalhot. Netrpělivě ho začne tahat dolů.
"Nebude to červený svetr, co si necháme na důchod. Budou to pomalé akce, možná se i zvládnu svléknout celý." Omluví se mu v podstatě s nevinným uculením a spokojeně si povzdechne až ve chvíli, když jsou kalhoty konečně dole přistanou taky na zemi. Tam jim teď bude úplně nejlíp.
Žádné komentáře:
Okomentovat