Hromadné - On žádné školení nepotřebuje. - část 1.

(bar)

Ricko

Léto se překulilo jako nic a najednou byla polovina září. Za dva týdny odjížděli na svoje vytoužené turné a Ricko mezi záchvaty naprostého klidu a pocitu, že s sebou potřebuje jenom svůj mikrofon propadal záchvatům paniky, že do kufru nikdy nenacpe všechno oblečení, polovinu věcí zapomene doma a Aki mezitím začne chodit s J. J z jejich života překvapivě nezmizel. Ricko by si nikdy nepomyslel, že potkají celebritu jejich formátu, která dlouhé roky ovlivňovala životy všech začínajících muzikantů a kvůli které spousta z nich vůbec hrála, ta s nimi popije a nakonec výměnu telefonních čísel nevyužije jenom k něčímu balení, ale fakt je pozve na pivo. I kdyby je J nebalil a nasliboval, že se ozve, měl tak plný rozvrh, že by to Ricko nikdy neočekával a on to udělal. Tím se z něj v jeho očích stal ještě stokrát větší frajer, než jakého si vybájila jeho hlava a větu Wake up motherfucker na sebe pořvávali s Akim po ránu, když se jednomu nebo druhému nechtělo z postele. Právě teď s ním sedí v baru, za sebou mají už asi desáté kolo karaoke a trochu popito a Ricko je zrovna uprostřed veselého vyprávění o mytí shinkanzenů, které ve skutečnosti nikdy nedělal. 

"Moje máma to nakonec vzala docela dobře. Už se smířila s tím, že budu zpěvákem. Táta by asi radši ty shinkanzeny, ale když slyšel, že pojedeme na turné, dal mi tak dlouhý seznam suvenýrů, které chce, že za mě bude asi muset zpívat tady Aki." Vypráví zrovna a pravdou zůstává, že ještě nepřestal vymýšlet způsoby, jak vzít Akiho s sebou. Nebyl by problém zapsat ho jako člena staffu, mohl by se Boogiemu starat o basu, ale Akiho vlastní pořád hodně nová kapela měla svůj vlastní rozvrh a ten prostě neumožňoval, aby byl teď Aki tak dlouho pryč. J Ricka pořád popichoval, že mu na něj dohlédne, že mu zařídí program a pracovní vytížení, ale Ricko jenom protáčel očima a nevěděl, jestli ho něčím praštit. I tak mu věřil. Akimu věřil. Ostatní jim tohle velké kamarádství záviděli a Sena si stěžoval, že to není fér. Zatímco Ricko má J a Zye zase X Japan, on sám nafasoval školku a Kaze. Byla to samozřejmě legrace, protože je zbožňoval. Hlavně toho Kaze. J jim nezáviděli jenom jeho kamarádi, ale především taky Reita a až budou všichni pryč, měli J s Akim a jím naplánovanou hospodu, aby ho taky seznámili. Mezi řečí vyplynulo, že J je obrovský kamarád Hideho, ale dokonce ani on ho poslední dny neviděl nebo s ním nemluvil a když u stolu padlo jméno Uruha, ani nevěděl, kdo to je. Hide se o tom nejspíš nestačil šířit. 

"Takže to vážně skončilo?" Šeptá Ricko Akimu, když je J zrovna na záchodě. Od toho incidentu v clubu Uruhu prakticky nikdo neviděl, kromě kluků z Gaze, ale kvůli tomu, že bydlel u Kaze s Aoim a oni se zase pilně chystali na odjezd, neměli na ně zase tolik času. Uruha to očividně utnul s oběma svými milenci a on by lhal, kdyby měl tvrdit, že není zvědavý, ale nakonec to hodí za hlavu. Od Boogieho věděli, že Kai trénuje s Tetsuyou a Hydem, takže se ke své kapele zatím nevrátil. 

"To je hrozná telenovela, co? Ještě, že my máme tu svojí za sebou." Naráží na Tamakiho, ale v tu chvíli se mu za zády objeví J, postaví před ně nová piva a rovnou se zvědavě ptá, jestli si snad myslí, že mezi jejich trojkou je všechno jasné a že je snad nedej bože nějaký konec? Ricko se plácne do čela. 

"Žádná trojka neexistuje. Já si asi tři vteřiny vážně myslel, že jsi on. Jeho ex víš?" Připomene jim jednu historku, která by J mohla pobavit. Kde tomu byl konec? Byl trochu jako Kai. Přijel do Tokya hledat svou lásku a mezitím se z ní stala ex láska. Tihle hezcí mladí muzikanti jenom lámali srdce. Naštěstí ne to jeho.

Aki, J, Tamaki

Aki se od párty dost bavil tím, jak se Ricko strachoval. Sem tam mu něco prozradil, hlavně co se jejich nového přítele týkalo. Aki měl J upřímně rád, ale nikdy by ho za Ricka nevyměnil, to ani náhodou. Sám byl občas trochu smutný, když si uvědomil, jak dlouho se neuvidí. Od té doby, když přijel do Tokya spolu minimálně každou noc spali a teď budou dlouho do sebe. Dělal si legraci, že místo sebe na své koncerty namaluje kulisu, aby mohl jet s ním a schová se Rickovi do kufru. Většinou pokračoval s tím, že to na jeho zpěvu stejně nikdo nepozná. Pak většinou musel zpívat v posteli, aby bylo jasné, že na ten koncert musí. Byly to ty nejlepší týdny, jaké kdy zažil. Nedokázal si představit, že by to kdy bylo jinak. O tom, co ho J slyšel na jedné ze zkoušek, mu domluvil pár dalších kontaktů a už to nebyl jen jeden malý koncert do měsíce. Sice to byly jen malé kluby, ale zabraných večerů mu přibývalo. Nakonec to vypadá, že se díky Rickovi rozhodl správně, když vykročil sám do bouřlivé vody hudebního průmyslu. Ale co, vždyť měl za kamaráda jednoho z největší žraloků. Po tom, co slyšel, že si potají došlápl na jednoho kluka v budově, kde zkoušeli s Hyde s kapelou, si ho tím způsobem dobírali třikrát tolik. Tetsuya tvrdil, že to byla prostě konkurence jejich kapely, všichni ale věděli, že to bylo kvůli Boogiemu, bylo to roztomilé a tím štvali Tetsuyu ještě víc. Co se rozhodně nevyřešilo, byl Uru a Kai a vlastně i Hide. Aki se snažil sondovat u Hyda, ale Kai se nejspíš chytil u nich a nevypadalo to, že chce měnit kapelu. Uru naproti tomu sháněl bubeníka ze všech sil, společně s kluky, ale nikdy to dlouho netrvalo. Aki ještě chvíli pozoruje J, jak odchází na záchod, než stočí oči na Ricka.

"Já nevím, ale už to tak vypadá. Uru prý maká za čtyři, nikam nechodí, prostě jen práce a hudba." Pokrčí krátce rameny.

"Hyde u nich nedávno byl a prý nevypadal zrovna nejlépe. Teda tváří se, že se ho nic netýká, co jde mimo kapelu." Prozradí mu, co ví on sám.

"Stejně si pořád nemyslím, že mu to úplně svědčí. Víš, jak nám dával Hyde číst jeden jeho text." Připomene Rickovi, ale to už je u nich J.

"U nás to nejde milujeme se všichni tři, žádné drama na obzoru." Uculí se Aki s nevinným výrazem.

"Žádné rozhodování, rovnou do postele oba dva." Vtipkuje, protože, ví, že si to může dovolit. J se rozvalí na židli z druhé strany stolu a tváří se zamyšleně.

"Takže jsi nakonec vlastně byl rád, že jsem ti ho balil jenom já a nevrátil se jeho ex. Myslím, že lepší kompliment jsem nikdy neslyšel." Rozesměje se J a na jeden lok vypije polovinu svého piva.

"Počkej, počkej, tuhle story jsem asi ještě neslyšel." Nakloní se nad stůl, opírajíc se předloktími o desku.

"Takže ty jsi vážně měl dva najednou?" Zeptá se Akiho a tváří se nadmíru pobaveně.

"Já hned od začátku věděl, že žádný neviňátko nejsi." Dobírá si Akiho a ten se tváří uraženě.

"Já za to nemůžu." Brání Aki sám sebe.

"Prostě jsem sem přijel a najednou jsem byl u Ricka v bytě, u něj v posteli a byl jsem z něj totálně v pytli." Rozhodí rukama a zamilovaně se na Ricka usměje.

"Pak přijel Tamaki a…" Rozpovídá se dál, než se za jeho zády ozve hlas, který sice pozná okamžitě, ale přemýšlí, jestli se mu nezdá.

"Dostal jsem kopačky, pak i do zubů a jel jsem domů. Skvělá historka k pivu." Tamaki se od posledního setkání s Akim opravdu vrátil domů. Byl naštvaný, bolelo ho vědomí, že Aki odjel sem a tady o něj přišel. Postupem času se mu to pořádně rozleželo v hlavě. Něco málo si užil a došlo mu, že má Akiho hodně rád, ale jako kamarád mu chybí víc. Pak už obvolával všechny kolem, aby zjistil, kde by ho mohl najít. Prostě to celé urovnat.

"Tama-kun." Aki vypadá skoro vyděšeně a J se může strhat smíchy.

"To nemyslíte vážně." Leží na stole a pozoruje všechny tři.

"Co tady děláš?" Vypadne z Akiho konsternovaně a zároveň vypadá dost obezřetně. Je přece hloupost, aby přijel vyřídit si s Rickem účty po takové době.

"Minule jsi taky nevypadal zrovna nadšeně, že mě vidíš." Prohodí Takami s pobaveným výrazem.

"Jsem tu, abych to celé urovnal." Prozradí jim, co tu vlastně dělá a podívá se na Ricka.

"Tobě se chci omluvit za tu ránu." Pokrčí rameny.

"Ale víš jak, na mém místě bys udělal úplně to samé." V očích mu pobaveně svítí.

"A tobě..." Podívá se na Akiho.

"Jemu se chceš omluvit, že tě podvedl ne? Řekni to a máš mě na svědomí." Dokončí za něj J a setká se šklebem Takamiho, který chtěl říct něco úplně jiného.

"Počkej, počkej, ty jsi…" Zaměří se konečně pořádně na J, kterého pozná bez větších problému.

"Jo jsem, autogram? Určitě vymyslím něco naprosto originálního, co bych tam mohl napsat. A taky dost soukromého." J se zhoupne na zadních nohách židle a dělá, že nevidí Akiho nevěřícný pohled.

"Ty ho tu normálně balíš." Skenuje Aki J s přivřenýma očima.

"Jasně, že jo. Se na něj podívej a řekni mi důvod, proč bych neměl. Zastaň se mě Ricko." Vybídne ho a podstrkuje mu panáka a u toho odsouvá židli vedle sebe.

"No přece ho nevyhodíš k vedlejšímu stolu?" Brání J svůj výběr místa.

"Ne to ne, jen…" Aki nepodívá na Ricka.

"Není to divný?" Začne se tiše pochechtávat.

"Chci to prostě urovnat. Byli jsme přátelé tak dlouho." Snaží se vrátit k tématu Tamaki, ale vedle J se posadí. Snaží se být nenápadný, když mu podstrkuje kousek papíru. Vážně je zvědavý, co mu tam napíše.

Ricko

"Hmm..." Řekne nejdřív Ricko zamyšleně a zamne si bradu. 

"To není moc dobrý. Na první dobrou mlátí do očí, že je vnitřně pěkně v háji a s ničím z toho není smířený. Někdo by si s ním měl promluvit." Prohodí, ale konec konců, Uru kolem sebe měl početnou skupinku svých kamarádů, které znal mnohem víc a kteří mu mnohem víc rozuměli. Přikývne i ohledně té Uruhovy skladby. Ten text vůbec nebyl špatný, jim by se do repertoáru taky hodil, ale deprese z toho čišela na kilometry a nebyla vůbec podobná Uruhovu vystupování. Byla hodně agresivní, až morbidní. Jako kdyby uvnitř něj sedělo něco mnohem temnějšího. V tu chvíli už je J zpátky a Ricko si přitáhne blíž k sobě nové pivo. Skoro se s ním polije, když Aki zavelí, že mají s J naklusat do postele a na několik šílených vteřin je v ní všechny tři doopravdy uvidí. Akiho jako toho, který se rozvaluje uprostřed a všechno si užívá. J jako dobyvatele bez zábran a sebe jako něco vystrašeného, co vůbec netuší, jaký postoj k tomu všemu zaujmout a co vlastně dělat. Jako kdyby vedle něj přicházel o svou jasnou pozici v tomto vztahu a stávalo se z něj něco mnohem podřízenějšího a to prostě ani omylem! Ricko musí na Jova další slova souhlasně pokývat hlavou. 

"Jo, nakonec vlastně asi jo. I když nevím, co bych dělal, kdyby tě Aoi nepolil." Asi by zase dostal do zubů, protože J by prostě nepřepral. Když J uhodí na Akiho, musí se rozesmát. Dva najednou zní vážně dobře a částečně to byla pravda. Částečně ale taky ne. Nikdy s nimi nic neměl současně. V podstatě je jenom plynule prohodil. 

"Aki je na toho, koho má zrovna víc po ruce, víš? To proto z tebe mám strach, až odjedu." Chytne se Jova vtipkování a na chvilku mu je Akiho snad i líto. Pošle mu za to vzdušný polibek. Je k sežrání, když vypráví o tom, jak moc z něj je paf. Díky hlasu za jejich zády nezkoprní jenom Aki. Ricko má chvíli pocit, že se mu to snad jenom zdá nebo je to blbý vtípek někoho tady u toho stolu, ale když se ohlédne, Tamaki je opravdu tam. Pořád tak krásný a namakaný jako před tím. 

"No tak to si ze mě snad děláš..." To poslední dořekne tak, aby nepohoršoval všechny okolo. Teď J na vlastní oči uvidí, co Aki vyměnil za něj. Kruci… Pomalu otočí svou tvář k J, který vypadá, že se smíchy snad ani nenadechne. 

"Jsem rád, že se bavíš..." Prohodí Ricko, ale za tohle asi může on. Nějak si ho na sebe přivolal, když o něm mluvil nebo co. Karma? Jakmile si na někoho z čista jasna vzpomenete, máte ho tu jako na dlani. Ach jo. Věta, že chce Tamaki všechno urovnávat, přijde divná asi oběma dvěma. Oba se s Akim tváří nevěřícně a pak padne první omluva. Tamaki ji vzápětí trochu popře, když si přisadí svoje ale. Má pravdu, ale stejně se to nedělá. Ricko ale není ten typ, který by se v tom šťoural a požadoval klekání na zem a mlácení čelem o podlahu. Možná spíš o beton venku…? Ne, to je vtip. J do toho už zase skočí a řehtá se snad ještě víc. Ricko nahodí obličej jako by s sebou měli dítě v pubertě a rozhodí rukama. Co s ním? 

"Ty snad ani nejsi z Tokya..." Místní byli vyhlášení tím, že to jsou tiché studené čumáky, ale J vypadal jako z Kyóta nebo spíš Ósaky. Místo aby Tamaki dokončil svou omluvu Akimu, celá jeho pozornost se přenese na J. Ricko si rezignovaně založí ruce na prsou a opře se do svojí židle. 

"Tohle celé není normální." Zlobí se na oko a radši ani nevnímá Jovy tendence balit nově příchozího. Ricko sebou trhne, když po něm J chce, aby se ho zastal, podívá se na Tamakiho trochu jinýma očima, jestli by se mu býval taky líbil a hned na to jimi zase protočí. 

"Mě říkávali blázen, ale to je vedle vás nic. Nad tím nebudu ani přemýšlet!" Sáhne radši po panáku a nechá Tamakiho, aby se posadil. 

"Samozřejmě, že ho nepošle k vedlejšímu stolu! Když už tak snad pryč, ne?" To snad není pravda… Ricko ale zjišťuje, že mu Tamakiho přítomnost najednou nevadí. I kdyby si snad myslel, že je to nějaká bouda, aby se dostal k Akimu zase blíž, není na podobná podezření stavěný. To byl spíš Senův styl. Ten by potencionální nebezpečí pakoval hodně daleko. Celý stůl se teď dívá na papírek, co tady Tamaki posouvá jako James Bond uprostřed akce. 

"Je to trochu divný..." Připustí Ricko. 

"Ale asi to zapijem." Zvedne svoje pivo k přípitku a široce se zazubí.

Aki, J, Tamaki

"No co bys dělal, vrazil bys mi a už by sis ani nezazpíval." Dobírá si J Ricka dál a je vidět, že se tím dost dobře baví. Asi by bez toho nemohl žít, kdyby si odpustil nějakou poznámku.

"A pak bych vrazil já tobě." Zamračí se na J Aki, protože Ricka bude bránit a J už radši rezignovaně rozhodí rukama. Klidně by dál pokračoval v dobírání, ale už k tomu nedostane příležitost. Aki se málem rozesměje, jakmile Ricko zareaguje na Tamakiho přítomnost. No, líp by to asi neřekl.

"Přemýšlel jsem, co se nám může ještě stát, ale tohle by mě ani ve snu nenapadlo." Dojde ještě na menší poznámku od Akiho a Tamaki se jen opatrně pousměje.

"Já vím, asi bych tu být neměl, ale znáš mě. Prostě mi to nedalo a známe se tak dlouho, že…Prostě mi přišlo, že tak by to skončit nemělo." Pokusí se Tamaki vysvětlil svůj pohled na věc.

"Navíc brzo budeš slavný a já se můžu chlubit, že tě znám." Když vidí, že tu nikomu nepřekáží a může se i usadit, už dojde i na vtipy.

"Ten kluk je celkem chytrej a teď už se ho nezbavíš vůbec, když jsem tu já." Ozve se J a je jasné, že jeho ego nemohlo zůstat stranou. Aki se na něj podívá s přivřenými víčky a J se zarazí. Jeho objev z párty najednou vypadá jako manželka, když ji chlap nepřinese nic na výročí.

"Dobře, dobře i on." Kývne hlavou na Ricka.

"Já nevím, jestli mi to za to stojí. Jeden, aby si dával pořád pozor, co říká." Stočí pohled na Tamakiho a znovu si ho prohlédne.

"Ty to děláš taky?" Zeptá se ho napřímo a posouvá mu po stole panáka před nos. Tamaki vypadá ještě trochu vykolejeně, když sedí zrovna vedle něj, ale v očích se mu zavlní klidná vodní hladina.

"Ne, až se mi něco nebude líbit, dostaneš pěstí." Odpoví mu bez známky ostychu a celou dobu se snaží vytěsnat z hlavy, kdo je. Jinak by to asi neřekl.

"Dobře, jeho si asi chvíli nechám." Chytne J Tamakiho židli a přisune ho za hlasitého skřípění k sobě. S ním jít do hospody je taky o život.

"A ty můžeš být v klidu Ricko-kun, až odjedeš. Možná…pokud ho nevezmeme k sobě." Ne, neudělal by mu to, na to ho bere za dobrého kamaráda. Ať byl J jakýkoliv, tohle bylo pro něj dost tabu. Holky se kamarádům nekradli…Kluci…Ono je to vlastně jedno. Aki vypadá, že neví, jestli se smát nebo nad nimi protáčet očima.

"Napadlo tě někdy, že tě někdo třeba nebude chtít?" Zeptá se J, ale hned jak to vysloví, musí se začít smát a vydrží mu to opravdu dlouho.

"No vidíš, ani odpovídat ti nemusím. Dáš mi košem?" Zeptá se Tamakiho na přímo a ten se pohodlněji opře na opěrku a sáhne po svém pivu.

"Ještě nevím." Pokrčí nenuceně rameny, jak kdyby se ho to vůbec netýkalo. J se na něj nevěřícně podívá a nevidí, jak se Aki opírá o Rickovo rameno a šeptá mu, že jsou proti nim vlastně úplně normální.

"Tak dobře, jak chceš, já jdu lovit někde jinde." Prohodí j a tváří se, že Tamaki hodně urazil jeho ego. Začne se zvedat i se sklenou a za pár vteřin už je tlakem Tamakiho ruky vrácen zpátky na židli.

"To vzdáváš hodně rychle. Ještě jsem neřekl ne." Dá Jovi naději a konečně má prostor zase se věnovat trochu těm, kvůli kterým tu je a u toho si schovává svůj papírek s Jovým číslem do kapsy.

"Divných věcí, ještě bude. Jsem rád, že tady můžu být a všechno to urovnat." Připomene svůj záměr a kývne hlavou na Ricka.

"To zní jako plán." Je rozhodně pro a už asi tuší, kde dneska bude spát. Možná spíš s kým. Aki se obdivně podívá na Ricka. Asi by to nedokázal kde kdo, vymohl sedět se svým bývalým u jednoho stolu, i když je Tamakiho pozornost někde jinde.

"Nevím, jak to děláš, ale pořád mě překvapuješ. Arigato." Rozplývá se a pod stolem si pohrává s Rickovými prsty. Dlaně mají odložené na jeho stehně. Asi mu poděkuje ještě jinak. Když si vzpomene na jednu kavárnu, kam už radši nikdy nešli.

"To si zaslouží speciální odměnu." Svádí Ricka přímo před očima těch dvou a vlastně na ně trochu zapomíná. Dovede svůj pohled už nějakou dobu používat cíleně a většinou to zabírá. Tedy na Ricka, na nikoho jiného to zatím nezkoušel. J ale vidí všechno.

"Vidíš." Školí Tamakiho, když se k němu nakloní a hodí mu ruku kolem ramen.

"Když něco chceš, dělá se to přesně takhle. Na mě by to taky zabíralo. Nechceš to zkusit?" Vybídne ho, aby mu ukázal, co umí.

"Aki můžeš s tím na chvíli přestat, jsi jediný v okruhu třiceti kilometrů, kdo se dokáže tvářit takto. To netrumfnu." Zavrtí nad tím hlavou Tamaki a Aki se nevině zubí s rukou dost vysoko na Rickově stehně.

"Promiň, to nejde ovládnout. Mám tě to naučit?" Nedá si Aki pokoj ani na chvíli a pobaveně sleduje, jak J souhlasně kývá hlavou.

"Pořiď si kurzy a…" Jův hlas najednou ztichne, když se překvapeně podívá vedle sebe a pak shlédne kamsi pod stůl do svého klína, kde ho svírá Tamakiho dlaň.

"Nějak takhle?" Jeho nový objev se vítězoslavně usmívá a J má obavy, že si bude muset odskočit.

"On žádné školení nepotřebuje." Směje se Aki, než stočí oči na Ricka.

"Já snad taky ne."

Ricko

Ricko musí naklonit hlavu k rameni. J mu rozhodně nepřijde jako ten typ, který by mu znemožnil cestu vzhůru jenom proto, že od něj dostal do úst, ale jinak věří tomu, že takových pitomců byla branže plná. Aki ho málem utopí, když se bojovně ozve, že by ho hájil, ale začíná na to fyzicky docela mít. Z té panenky, co přijela do Tokya se pomalu stává někdo trochu… mužnější. Rickovi to nevadí, líbí se mu obě tyhle Akiho podoby. Ta druhá je možná dokonce o něco víc rajcovní. Nečekal by to od sebe, ale fakt to dost působí. 

"Chytrej nebo vyčůranej?" Kontruje Ricko, ale Tamaki ho konečně začíná zajímat i jinak, než jako možné ohrožení. 

"A ty taky na něco hraješ nebo co teď v Tokyu budeš dělat?" Vlastně nemá ani ponětí, jestli je Akiho ex muzikant nebo prodává párky v rohlíku? Kdyby to druhé, ještě nedávno to spolu mohli ve vlacích dát dohromady a rozjet podnikání. Vy se najíte a my po vás uklidíme drobky. 

"Chodili jste spolu do školy?" Vyptává se dál, když Tamaki narazí na to, jak dlouho se s Akim zná. Všichni se rozesmějí, když Tamaki trochu setře J s tou pěstí. Očividně se vyhazovu z hudebního průmyslu nebojí ani on. Ricko se ještě pořád dusí smíchem, když J pro změnu přestěhuje židli i s jejím majitelem a otočí se po nich polovina hospody včetně obsluhy u baru. Na to, že je tady docela hluk a všichni pokřikují svoje objednávky jeden přes druhého, to bylo i tak dost slyšet. Tamaki asi docela váží. Ricko se pro sebe potutelně usměje, ale nahlas nic neřekne. Znovu protočí očima, když si ho J začne dobírat, že si Akiho vezmou do trojky, ale ten nevypadá, že by ho to lákalo, když J znovu usadí, že ho třeba taky nechce. Skloní oči dolů a utopí další smích ve sklenici s pivem. 

"Dáme ještě kolo, ne?" Zeptá se a už mává rukou ve vzduchu, aby k nim přišla obsluha. S těmi panáky začíná mít docela v hlavě a nechce to vidět, až se pokusí jít na záchod. Když Tamaki začne natahovat Jovo ego na skřipec a ten se zvedá k odchodu, má za to, že je to ještě pořád vtip a za chvíli si zase sedne, ale kupodivu J zastaví až Tamakiho ruka na předloktí. Obočí mu vystoupá pomalu nahoru. Že by se ho fakt konečně něčím dotkli? 

"Je zvyklý dostat všechno hned." Popíchne Ricko Jovu trpělivost a samolibě se usmívá. Tamaki pak prohodí, že je vážně rád, že tady může být s nimi a Ricka to upřímně překvapí. Zdá se, že to ještě nepustil z hlavy a myslí to opravdu upřímně. 

"Všechno dobrý." Ujistí ho ještě jednou, aby se na celou aféru mohli klidně vykašlat a dělat, že se to nikdy nestalo. Jsou přece chlapi. Nebudou se v tom šťourat zbytek života jako ženské. Od toho jsou ty rány pěstí. Ricko v první chvíli vůbec nepochopí, za co mu Aki děkuje. Vnímá především jeho prsty a celkově ručku odloženou na jeho stehnu pod stolem. A taky už moc dobře zná právě tenhle pohled, který na něj momentálně upírá. Vždycky to hrozně funguje a značí to jenom jediné. Ricko už začíná být jako ti Pavlovovi psi. Jeho reflexy si už dávají dohromady, že tenhle pohled rovná se sex hodně blízko a jeho tělo začne jako na povel reagovat. Kruci, tohle mu Aki nemůže dělat! Vnímá Jův komentář opodál, je mu to nejspíš všechno jasné, a stejně se na něj nedovede podívat a nějak na to reagovat. Přesně tak, Aki v tu chvíli dostane úplně všechno, co chce a Ricko s tím není schopný nic dělat. Ani nechce. 

"Asi vás pánové necháme trochu se seznamovat. Potřebujete to. Než odjedu, ještě se určitě uvidíme." Slyší říkat sám sebe, zatímco vstává a jak se prudce otočí, aby znovu mávl na obsluhu kvůli placení, ztratí kvůli pití rovnováhu a zahučí rovnou pod stůl přesně v tu chvíli, kdy má dokonalý výhled na Tamakiho ruku, mačkající Jův klín. 

"No kruci..." Zafuní a není to jen tím pádem, který o půl metru posunul stůl. Nejvyšší čas zmizet, než ho ještě někdo pozná a bude po turné. To by ho Sena prodával v karbanátcích a byznys s Tamakim by měl on.