(Shinyův apartmán)
Die
Od toho incidentu v Miyaviho bytě se už nic podobně adrenalinového nestalo. Tedy ne v podobném slova smyslu. Pro Die ale byl dostatečný adrenalin každý den, kdy se objevil Shinyův otec. Zatímco Aqui svou úlohu zvládal a snažil se držet svého pána v mezích a u toho tajně podávat hlášení Shinyovi, jak si vymysleli, Die musel být svědkem toho, jak otec Shinyu doslova šikanuje kdykoliv je k tomu příležitost. Dělal Aquimu přednášku o tom, jak se pořádně starat, jak mít všechno pevně v rukou, shazoval ho za to, že to nedokáže a co se zatím děje v jeho vlastním novém domově? Sedí tady a přihlíží všemu. A nemůže nic. Měří víc, než kdokoliv kolem, jeho postava není chlapecká ani trochu a stejně tomu zmetkovi nemůže ani pořádně natáhnout. Otec tu byl s nimi skoro denně nebo Shinyu vláčel po světě tam venku. Die jim všude dělal mlčenlivý doprovod, snažil se být takový, aby mu nemohli nic vyčíst, aby měl Shinyu co nejvíc na očích kdyby to zašlo až moc daleko. Nebylo to snadné, ale jeho otci zatím nepřekážel. Možná si naopak myslel, že mu dělá tak trochu tělesnou stráž. Pitomec… Starý hajzl Terachi, jak mu v duchu s chutí říkal, nacházel dnes a denně problémy úplně ve všem, aby svého syna mohl držet v podřízené pozici, klepajícího se strachy a plně poslušného. Využíval jeho přirozené povahy, aby ho ohýbal a lámal, zatímco se na veřejnosti tvářil, že Shinya je jeho milovaný dědic, nejšikovnější na světě a ten, který samozřejmě všechno zdědí. Shinya musel s reklamním úsměvem plnit každý jeho výmysl a když ne, nedocházelo jenom k ponižování a trestům, on ho taky dost často bil. Ne jen rukama, ale vším, co měl po ruce a mnohdy z toho byla zranění jako tehdy, když přišel k Shinyovi a našel tu lékárničku. Tehdy nechápal o co jde, ale teď už měl ve všem jasno. Všechno to mělo ještě další rozměr, který ho Shinya naučil. Jejich velmi utajovaný vztah, kdy byl v jejich ryze soukromých chvilkách tím dominantním. Sám od sebe by na to asi nepřišel, ale Shinya ho rychle všemu naučil, Die se mu prostě přizpůsobil a nakonec té roli celkem propadl. Z počátku to byla jenom hra, ale čím déle byl s ním a čím víc si procházeli podobnými zkušenostmi, tím víc jím cloumaly ochranitelské pudy a pocit, že Shinya je prostě jeho a že když ho nedovede ochránit, selhává na plné čáře. Ten pocit byl naprosto neúnosný, nejradši by se za to neviděl. To on měl být jeho ochráncem, ten, kdo ho ukryje před světem a ten, který jako jediný na něj může sáhnout, ale z úplně jiných důvodů. Shinya mu popletl hlavu a kdyby si to byl dovedl přiznat, musel by nahlas říct, že je to kvůli jisté náklonnosti. Dělal pro něj úplně všechno, v podstatě změnil sám sebe i svoje preference v posteli. Z chladného a sobeckého hajzla, který si rád užíval rozmazlování se stal někdo, komu až patologicky záleželo na někom dalším a kdo byl najednou ztělesněním vší dominance. Kdyby Shinyi nebylo, asi by se to zase někam vytratilo, ale ono ho bylo a kvůli tomu všemu se mu ztrácel před očima. Die byl možná otrok, ale ne v Shinyových očích. Společně byli prostě pár. Jeho křehký Shinya trpěl každý den a on ho zrazoval tím, že s tím nic neudělal a tak se to v něm jednoho dne všechno zlomilo. Už dlouhou dobu ví, co chce udělat a taky ví, co tím rozpoutá. Shinya už jednou zůstal sám, už jednou o svou lásku přišel. Skončila na úplném dně a on tam skončí taky. Možná spíš zemře. Ale alespoň bude vědět, že i když ho tu nechá opuštěného, už nebude týraný. Už se sebou prostě nedovede žít, když se na to jenom dívá. Otec je zrovna v obývacím pokoji, řve na Shinyu hlava nehlava za to, jak se dnes tvářil při natáčení nějaké pitomé reklamy a za chvíli to hlasitě pleskne. Die semkne čelist, jako kdyby dostal nafackováno on sám. Projde dveřmi do místnosti a podél stěny propluje jako stín ke kuchyňskému pultu. Nevšímají si ho. Otec rozhodně ne. Shinya má skloněnou hlavu a drží se za tvář. Die vrátí pozornost před sebe. Je až podivně klidný a vyrovnaný. Adrenalin pracuje, ale ruce se mu nechvějí.Shinya
Shin byl plný pocitů, které se v něm praly o nadvládu. Svíral ho neustálý strach o Miyaviho, ale s každým dnem, kdy se jim Aqui pravidelně hlásil, byl o cosi klidnější. Zdá se, že jeho nejlepší přítel byl v dobrých rukách. Dokonce to vypadalo, že sám Miy od některých věcí chce upustit. To kouzlilo Shinovi na tváři úsměv. Byl tam poměrně často, rozhodně víc, než kdy dřív. Mohla za to hlavně přítomnost Die. Když byl jen s ním, dokázal být veselý a užívat si každé chvilky, i když si na jeho přítomnost ze začátku chvíli zvykal. Nešlo o to, že tu byl, ale že ho někdo pozoroval u činností, které dělá běžně. Styděl se před ním i vlézt do kuchyně, aby si třeba řekl, že je nešikovný. Často si ráno přivstal, aby mu udělal snídani, i když nesměl. Die to pak vyřešil tím, že jim nechal přinést druhou a tu vrátili se slovy, že to není k jídlu. Shin z toho moc nadšený nebyl, ale většinou mu to pomohlo, aby se na chvíli vyhnul týrání otce. Tím, že ukazoval, jak moc tomu velí, způsobil jeho spokojenost. To mělo vždycky jen krátkého trvání. Stačilo, aby otce někdo naštval nebo se něco nepovedlo a hned si hledal způsob, jak si to vybít. Tehdy ho Shin opravdu nesnášel a taky sám sebe. Nebyly to pocity, které by mohl někdo pochopit, ale to znechucení nad sebou samým bylo hmatatelné. Byl slabý, nedokázal se mu postavit a nechal se od něj bít a terorizovat. Styděl se o to víc, když si uvědomil, že je Die nedaleko. O to horší to bylo. Chtěl být před ním silný a zároveň se od něj nechat rozmazlovat, protože věděl, že mu neublíží. Jeho nitro bylo vlastně složité a zároveň hrozně jednoduché. Po každé, když ho Die ošetřoval, se mu omlouval, jak kdyby to byla jeho chyba. Dokonce strávil i několik večerů v koupelně za zavřenými dveřmi a pocit studu dostával ze sebe ven slzami. Pak se mu to celé snažil vynahradit. Dopřával mu, cokoliv si jen zamanul, nikdy tolik neutrácel jako právě teď a dokonce Diemu dával peníze, aby si mohl koupit, co jen chtěl. Samozřejmě to bylo všechno na jeho příkaz před očima ostatních. Miloval večery, kde se mohl jen tak v dlouhém triku stočit na postel do Dieho náruče. V ty okamžiky mu bylo úplně nejlépe a přál si, aby to tak zůstalo. Vždycky ale muselo přijít ráno a s ním i jeho denní povinnosti a služba otci. Ať se snažil sebevíc, pořád to bylo málo. Dneska to bylo to samé. Podle všech kolem byly Shinovy fotky naprosto dokonalé, nikdy se prý nedokázal tvářit jako on, nikdo neuměl udělat z fotky něco tak kouzelného jako on. Shin tomu sám nevěřil a jeho otec očividně taky ne."Otče, já…" Snaží se mu zabránit, aby se dál zlobil. Sliby, že příště to bude lepší nepomáhají, pláč nepomáhal nikdy. Nedokáže ovládnout své tělo, aby se netřásl, moc dobře ví, co přijde a nejde s tím nic udělat anebo ano? Snad poprvé v životě má pocit, že by to konečně mohl dokázat, že by se mu dokázal postavit. Může za to hlavě pocit, že je Die vedle, před ním už to dál nejde. Chce, aby společně mohli žít v klidu bez podobných představení, bez strachu, že je někdo uvidí a zjistí, jak to ve skutečnosti je. Jistě, museli by se dál schovávat před veřejností, ale teď se v podstatě musí schovávat i doma. Ozve se první facka, kterou mu otec daruje a v Shinovy odhodlání jen roste. Druhou facku už dokáže odrazit. Chytí zápěstí svého otce a podívá se mu vzdorovitě do očí.
"Už dost." Prohodí, i když jeho hlas není pořád jistý.
"Neudělal jsem nic špatně, dělám všechno, co chceš." Brání sám sebe a muže, který je nedaleko. Ten, který mu dal pocit, že by mohl mít na víc, než se jen donekonečna krčit a klepat v rohu, kdy to zase přijde. Pozoruje tvář svého otce a ví, že tohle přehnal. Stach je zpátky a další rána ho odešle k zemi, tentokrát byla pěstí a očividně už není obličej zakázaná zóna.
"Ty jeden malý zmetku." Ozve se hrubý hlas, který pomalu zesiluje.
"Co si o sobě myslíš, budeš dělat to, co chci a co řeknu." Křičí na Shina, který se drží za tvář.
"Půjdeš pěkně do toho bordelu na ulici i s tou tvojí děvkou. Budeš mě prosit, abych vás tu nechal, abys měl kde složit hlavu." Napřahuje se podruhé, aby Shinovi uštědřil ještě jednu ránu.
"Ne, prosím." Už žadoní Shin, protože by na ulici dlouho nepřežili. Nedělá to pro sebe, dělá to pro Die, kterému se očividně jejich život líbí, tedy to co mají kolem sebe a luxus toho, že si můžou dovolit cokoliv. Záleží mu na něm mnohem víc, než na sobě samém.
Die
Už je v pokoji, když se Shinya rozhodne otci postavit. Die nechápe, co to do něj vjelo, ale doslova ho to vyděsí. Nemá ani ponětí, jak daleko by ten hajzl mohl zajít, kdyby mu chtěl opravdu ublížit. Zmrzačil by ho a tvrdil, že je to nešťastná náhoda? Podle něho klidně. Jenom ho to utvrdí v tom, že jeho rozhodnutí je správné a že je nejvyšší čas s tím něco udělat. Pokud ne teď, pak už se to nemusí podařit vůbec nikdy. Nebo spíš bude pozdě, Shinya zmizí ze světa a on půjde sloužit jinam. Normálně by řekl, že to druhé nikdy nedopustí kvůli vlastnímu blahu, jenže to, co se chystá udělat, mu žádné příjemné vyhlídky stejně nezajistí. Jakmile Shinya po ráně pěstí skončí na zemi a on ho uslyší prosit, něco uvnitř něj zmrzne na led a pak už jedná jako naprogramovaný stroj. Žádná lítost, žádné pochyby, žádné emoce… Jenom chlad. Jde to snadno. Do slova jako po másle. To rčení prostě nelže. Otec přestane křičet, zatváří se překvapeně a pak se pomalu podívá dolů na svou hruď. Uprostřed ní vykvete rudý květ a rozlévá se dál, hlavně směrem dolů. Z jeho středu ční hrot obrovského kuchyňského nože. Trvá to několik dalších vteřin, než zachroptí a začne se kácet k zemi, aniž by vydal jedinou hlásku. Die ho volnou rukou přidrží tak, aby nespadl na Shinyu a koriguje jeho pád k zemi, zatímco druhou ještě stále drží na rukojeti nože, který mu vrazil přímo mezi lopatky. Je mu úplně jedno, jestli je to zbabělý útok nebo ne. Nechtěl si tady hrát na hrdinu, chtěl ho prostě jenom zavraždit. Udělal to čistě a rychle a bez hluku. Jeho oči jsou podivně prázdné, když to bez jakéhokoliv výrazu ve tváři sleduje a teprve potom se konečně podívá na Shina. "Můžeš začít volat o pomoc. Nikdo tě nikdy neobviní. Budeš svobodný." Slyší říkat sám sebe.
"Tohle nikdy neuklidíme..." Dodá a pokrčí mírně rameny. Jestli Shin k otci něco cítil, je k tomu dokonale apatický. Zbavil ho téhle zrůdy a to je jediné, na čem záleží.
"Můžeme se pokusit utéct, ale nejsem si jistý, že existuje šance, jak bychom mohli uspět. Kromě toho tě můžu odvést jenom na jediné místo. Tam dolů. To není k žití, Shin-chan, oba to víme. Kromě toho s tím místem nemám moc zkušeností. Už dlouho žiju v tomhle světě, i když jako otrok. Nechce se mi umírat. Dáš mi náskok? Třeba jim uteču..." Pousměje se, otočí se na patě a odejde do svého pokoje, kde začne rychle balit. Některé věci má už připravené, o tom Shinya neví. Teplé oblečení, lano, nůž, léky, vodu… jen je to všechno pro dva. Chtěl utéct s ním, ale čím dál tím víc ví, jaká je to hloupost. Shinya musí zůstat tady, aby byl v bezpečí. Když půjde s ním, zemře. Nechal ho tam, vyděšeného a otřeseného, ale je to schválně, než se trochu vzpamatuje a vrhne se mu k nohám, aby ho přemluvil. Die ho tady prostě musí nechat. V slzách, že přišel o druhou lásku, ale dýchajícího. A netýraného. Chvíli mu to trvá, než se převlékne, sváže vlasy a posadí si těžký batoh na ramena. Projde obývákem. Zastaví se u dveří. Musí zmizet rychle, než sem někdo přijde a najde tu spoušť. Pomalu se po něm ohlédne a do jeho očí se konečně vrátí život. Ruce se mu začnou mírně chvět. Konečně mu plně dochází, co udělal. Vraždící automat se vypl a je tu jenom Die.
"Napadá mě jenom Miyavi. Jenom on by mohl vědět, kam jít, ale jít za ním znamená, že ho přímo ohrozíme a mohl by dopadnout jako my." Pokud Shinya řekne ano, pak ho vezme s sebou. Jinak ne. Ne, pokud se Die bude muset protloukat na vlastní pěst. Nevěří v žádný lepší utajovaný svět, než je tenhle. Myavi by je musel někam uklidit. Mezi sotva existující střední třídu dělníků a nádeníků. Tvrdě by pracovali, ale možná by měli vlastní malý byt o jednom pokoji a vařiči o dvou plotýnkách… příšerné místo pro Shinyu, ale bezpečné. Časem by na ně tady nahoře zapomněli. Snad…
Shinya
Shin se nechce v první chvíli nahoru ani podívat. Ví moc dobře, co přijde a má strach. Vždycky ho měl, ale jisté odhodlání ho neopouští. V poslední chvíli vzhlédne, aby viděl, jak se otec rozmachuje a pak…Nic. Prostě se nic nestane. Vidí jen rudou skvrnu, jak se rozlévá po košili a barví jí do ruda. V jeho tváři i otcově je vidět překvapení a Shin jen tiše vzlykne. Není to lítostí, tu nějak nedokáže cítit, i když si to později bude hodně vyčítat. Jsou to úlevné slzy, protože mu jako první dojde, že už nebudou žádné rány. Nedokáže přemýšlet příliš dobře, ani si uvědomit, co to znamená. Podívá se na Die jako na jediný středobod vesmíru a v ten okamžik se na něj upne ještě mnohem víc. Zachránil ho, snad podvědomě věděl, že to jednou udělá. Zatím není schopný se postavit na nohy, ale není to kvůli tomu, že by měl z Die strach, ten pocit se prostě nedostaví. Mohlo to být tak, že zabije jeho otce a posléze i jeho, to ho však ani na vteřinu nenapadne. Nadechne se, aby něco řekl, ale jeho rty nepustí žádný zvuk. V krku má obrovský knedlík díky slzám, které se mu derou z očí. Chtěl být silný a místo toho tady jen bulí. Pomalu mu začne docházet, co Die říká. Začne odmítavě vrtět hlavou. To by nikdy neudělal. Ví, co je čeká, ale za nic na světě nechce udělat to, co mu říká. Kdyby to udělal, měl by krásný a jednoduchý život. Už by ho nikdo neohrožoval a mohl by si se svým majetkem dělat, co chce, vlastně s majetkem celé rodiny, protože byl jediný syn."Já nechci." Dostane, ze sebe skoro zoufale, ale pořád tiše. Krátce se podívá na tělo otce a už podivně chladnokrevně přemýšlí, co s tím. Jak kdyby nedokázal být smutný, že se mu něco stalo. Prostě jen usnul…S obrovským nožem mezi lopatkami.
"To, to zvládneme." Snaží se ho přesvědčit, že společně jim to půjde mnohem lépe. Nepůjde, ani jeden z nich neví, jak to dole vypadá. Třeba by našli někoho, kdo by jim pomohl. Slyšel nějaké zvěsti, že se o to někdo pokouší. Miyavi to občas naznačil, ale víc neřekl. Asi měl strach, aby se Shin nedostal do nebezpečí. Po tom, co se stalo s Torou…Nadechne se, aby mu znovu odporoval, i když to nejde snadno, on v sobě měl hluboce zakořeněnou poslušnost. Když však vidí, jak Die odchází, poklesne na pažích a málem se zhroutí k zemi. To už je na něj prostě příliš.
"Die-chan." Zavolá na něj a hlas se mu uprostřed oslovení zlomí do tichých vzlyků. Nechal ho tady, prostě odešel a nedal mu ani možnost výběru. V tu chvíli se v něm zvedne druhá vlna vzdoru, který to nehodlá jen tak nechat. Prostě ho nenechá odejít samotného, ať už je čeká cokoliv. Vysouká se na nohy a rozběhne se po pokoji. Popadne batůžek, ze kterého vysype obsah a začne ho ládovat všemi penězi a drobnými cennostmi, které má doma. S tím už snad něco vymyslí. Bez Die tu prostě nezůstane ani vteřinu. Jakmile má sbaleno, oči mu padnou na tělo otce v kaluži krve.
"Už víš, jak to bolí?" Šeptne do ticha. Samozřejmě, že neví, ale Shin se necítí provinile ani trochu. Je to za všechny rány, které od něj dostal, za všechny dny, kdy se plazil do postele a myslel, že umře na prahu ložnice, jak moc zbitý byl. Zůstane stát uprostřed místnosti, když kolem něj projde Die a míří ke dveřím. Měl by ho začít přemlouvat, ale když se otočí, jen rozhodí rukama s batůžkem na zádech, ve stylu tady jsem, co s tím uděláš. Oči má pořád plné slz, ale v nich plane i nově objevené odhodlání.
"Půjdeme za Miyavim." Odpoví mu velmi jednoduše, ale říká tím všechno. Vykročí k němu a naposledy se ohlédne. Jeho kočka jen vyčítavě mňoukne, vzít s sebou ji ale nemůžou. Sáhne po telefonu u dveří a zhluboka se nadechne.
"Potřebuji auto a hned. Otec si to přeje." Nakáže pevným hlasem, který u něj rozhodně není obvyklý a pak na Die kývne.
"Máme asi půl hodiny, než sem někdo přijde a bude ho hledat. Pěšky tam nedojdeme, ale s autem tam bude řidič." Podívá se na Die, jak kdyby to mohl znovu celé spasit. Pak, aniž by čekal na odpověď, se vyhoupne na špičky a líbne ho na rty.
"Vysvobodil jsi mě. Není ani způsob, jak bych ti mohl poděkovat." Nepatrně pozvedne koutky, tváře už zase rudé a vykročí ke dveřím a k výtahu, aby se dostali do garáže.
Die
Půjdeme za Miyavim… Zazní v jeho myšlenkách Shinyova slova. Ať to znamenalo cokoliv a oni ho ohrozí jakkoliv, zůstanou spolu. Shinya věří, že je tam zrnko nějaké naděje a Die zadoufá, že společně s jejich životem nezahodí i ten Miyaviho, když o něj tolik bojovali. Teď se snad ukáže, že jeho záchrana měla nějaký vyšší smysl a byl to od nich ten nejlepší krok. Několik vteřin si měří jeho křehkou postavu s batůžkem na ramenou. "Musíš se mnohem víc obléct." Shodí ještě na chvíli batoh z ramen, aby na něj navlékl mnohem víc a hlavně něco teplého. A taky pořádné boty. Nedělá si iluze, že tam dole bude nějak přívětivě a Shinya je oblečený jako na odpoledne v obýváku. Mlčky přihlíží, jak objednává auto a naposledy se ohlédne do apartmánu, ve kterém tak krátce žil. Byl krásný a pohodlný a té kočky je mu najednou taky docela líto. Přikývne, když mu Shinya sdělí, kolik mají času. To jim bude muset stačit. V duchu se mu omluví za to, do jaké situace ho uvrhl a že ho právě nejspíš pomalu vraždí, ale kdyby se s ním na tomhle pokusil domluvit, kdo ví, jak by to dopadlo a jestli by kdy sebrali odvahu. Pousměje se, když mu Shinya řekne, že ho vysvobodil, i když má na to trochu jiný názor a pak už společně kráčejí k výtahu. Die připadá, že jejich vzezření přímo křičí na okolí, že se něco nekalého děje. Snaží se tvářit stejně netečně a prázdně jako jindy a jako každý jiný otrok, zatímco Shinya se pokouší o jakousi milou nadřazenost. Bohužel ho nemůže vzít za ruku, aby ho trochu povzbudil, ale když se dveře výtahu konečně otevřou, skutečně jsou v garáži. Nikdo jim nestopl kabinu v půli cesty, takže ještě nikdo nic neví. Jakmile je řidič spatří, zatváří se krajně podezřívavě. Může za to oblečení i ta zavazadla. Hlavně to, co nese Die, je opravdu velké. Kdyby ho prohlíželi, našli by plno usvědčujících předmětů. Ani jeden nic neřeknou a řidič otevře Shinyovi dveře, aby mohl nastoupit jako obvykle. +Hlavně, ať se nepokouší něco si ověřovat.+ Pomodlí se Die v duchu a usedne na svoje místo v uctivé vzdálenosti od Shinyi. Obrátí tvář k okénku a nechá ho, aby řidiči nadiktoval adresu. Cestou se domluvili, že to bude jiný bytový komplex a byt jiného známého, který je ale velmi blízko tomu Miyavimu. Doběhnou tam během deseti minut po svých. Kdyby nahlásili rovnou Miyaviho adresu, šli by si tam pro ně dřív, než Miyavimu stihnou říct, o co jde. Oni si to nejspíš rychle spojí i tak, ale všechno se počítá. Die se dlouze nadechne nosem. Přestal být otrokem. Je zase svobodný, rovnocenný se svým malým pánem, ale cestu na úplnou svobodu si bude muset teprve tvrdě vybojovat. Auto zastaví, oni vystoupí na chodníku rušné třídy doslova v oblacích a rovnou čelí velmi zvědavým pohledům kolemjdoucích, protože se prostě vymykají veškeré módě a všemu, co je na ulici běžně k vidění. Přesto je nikdo nezastaví, ani se nepotkají s některým ze Shinyových známých.
"Nejsem si jistý, že nás nebude sledovat, ale asi jsem paranoidní." Řekne Die a naštěstí zná Shinya stezky skrz pasáže a nákupní střediska, která je k Miyavimu taky dovedou. Ze silnice by je řidič sledovat nemohl. Jakmile jsou mezi byty, dají se do běhu a pak myslí pobízejí výtah k Miyaviho bytu, aby byl co nejrychlejší. Nahoře začne Die silně bouchat na dveře a když jim otevře na výsost zaskočený Aqui, Die ho doslova zatlačí do nitra domu a zabouchne za nimi. Mají sotva dvacet minut na to, aby je Miyavi někam poslal. Kamkoliv.
"Kde je tvůj pán?" Štěkne Die na Aquiho, ten se šokovaně ohlédne, ale Miavi sám už vchází do dveří pokoje.
Shinya, Miyavi
"Nebude, tedy ne hned, dokud nezjistí, že otci už se nedovolá." Uklidňuje tím sám sebe i Die, ale je to spíš naivní myšlenka a ví to. Jakmile jsou mezi byty, vezme Shin Die automaticky za ruku, aby mu vůbec stačil. Už tak má pocit, že mu vzduch shoří v plicích a hrozně ho píchá v boku. Má pocit, že už neuběhne ani metr, ale to je před nimi výtah, do kterého doslova vpadne a opře se o stěnu, podél které málem sjede k zemi.
"Na tohle nejsme stavěný." Prohodí si pro sebe tiše a Die to nejspíš nemá šanci slyšet. Nechtěl by ho zklamat, protože není schopný uběhnout víc, než pár metrů. Jak jen na ulici přežije? Bude spíš koule na noze, než aby byl vůbec užitečný. Dělá si starosti, ale ne o sebe. Když stanou přede dveřmi, které se otevřou a Die na Aquiho hned spustí takovým tónem, dotkne se zlehka jeho zápěstí. Nadechne se, aby ho požádal, když se ve dveřích objeví Miy.
Ty dny, kdy byl s Aquim se všechno podstatně zlepšilo. Žádné drogy už v jeho apartmánu nezůstaly. Nepotřeboval je a pokaždé, když padl do náznaku deprese, byl tu Aqui, aby ho z ní dostal ven. Vděčil mu opravdu za hodně a říkal mu to, i když mu jeho záchranář ani na vteřinu neuvěřil.
"Shin-chan, co se stalo?" Zeptá se jako první, když několika kroky překoná vzdálenost ke dveřím, vtáhne je oba dovnitř a zavře za nimi. Kdo ví, kdo by je mohl vidět. Hned na to vezme Ahina za ramena přitáhne ho k sobě do náruče. Pohladí ho po vláscích a líbne do vlasů. Dělá to za ty roky už úplně automaticky. Odtáhne ho od sebe na délku paží a prohlédne si je oba, jak vypadají.
"Vypadáte, jako když utíkáte, někam, kde rozhodně být nechcete." Vystřelí od boku, ale pochybuje, že se mýlí. Někde za jeho zády zaskřehotá papoušek, než přeskočí z větve na druhou.
"Můj otec…je mrtvý." Prozradí mu Shin rovnou a kupodivu bez známky jakýchkoliv emocí, tedy kromě těch, jak moc rád ho vidí.
"Cože?" Vytřeští na něj oči Miy.
"Málem mě zase zbil, nebýt Die…" Shin mu prozradí úplně všechno a Miy se ušklíbne.
"Máš u mě plusové body a minimálně nějakou skvělou flašku." Poděkuje Miy Diemu dost osobitě, ale je čas jednat.
"Tady vás budou hledat jako první." Zkonstatuje ještě, než stočí oči na Aquiho.
"Dej jim něco k jídlu prosím, já zatím pošlu jeden vzkaz." Natáhne ruku k Aquiho vlasům, které si krátce proplete mezi prsty.
"Musíme vám zařídit úkryt a na ulici vás rozhodně nepustím." Ozve se Miyiho hlas po cestě do ložnice. Tam vyloví z úkrytu náhradní telefon a zapne ho. Nacvaká zprávu Hideakimu, samozřejmě zašifrovanou o tom, že k nim posílá zrovna tyhle dva. On jediný jim může pomoc, Miy je moc profláknutý. Do obýváku se vrací s prázdnýma rukama.
"Mám pro vás místo, ale cesta k němu nebude jednoduchá." Zastaví se pohledem na Die a nepatrně pozvedne pravé obočí, jak kdyby se ho ptal, jestli to dokáže.
Die, Aqui
"Já vím, ale neměli jsme kam jinam jít. Kde zkusit požádat o radu kudy utíkat..." Rozhodí trochu bezradně rukama.
"Vím, jak moc jsme vás ohrozili a..." Teď už se dívá na televizi i on s ústy od sebe, zatímco Miyavi odchází do ložnice a zase se z ní vrací s nějakým telefonem. Jakmile na něj Miyavi promluví, natáhne mlčky ruku k obrazu. Jdou zprávy a právě ukazují záběry mrtvého probodnutého Terachiho staršího. Ležel obličejem dolů, takže se mu všechna krev nahrnula do tváře a jak se srazila a zčernala, stalo se s ním něco nechutně šíleného. Hlasatelka zrovna oznamuje, že pachatelé pravděpodobně prchli jenom na jedno místo, protože Terachi mladší jiné přátelé neměl a pan Ishihara je dlouhodobě v podezření z vlastizrádného jednání proti vlastní třídě a pokusů o společenský převrat. Do téhle míry to samozřejmě nebyla pravda, ale to nikoho nezajímalo. Shinya měl motiv, Miyavi to měl nahnuté a mnozí vlivní lidé jenom čekali, kdy po něm budou moci skočit. A to se teď stalo.
"Tohle jsem nechtěl..." Zamumlá Die.
"Tohle se stát nemělo..." Uvědomuje si hrozivý dopad jeho činu. Jako první se pohne Aqui a vystřelí jako raketa k ložnici. Začne ze skříně vyhazovat Miyaviho věci, podobné, jako mají na sobě Die a Shinya. Pak najde veliký batoh a cpe do něj všechno, co se mu zdá nějak důležité. Teď už neutíkají jen oni dva, utíkají všichni čtyři. Protože on tady sám nezůstane. Nikam už bez Miyaviho nepůjde. Nikdy. Ani na smrt ne.
Žádné komentáře:
Okomentovat