Boogie x Tetsuya - Jsem zvědavý, čí smrt to nakonec bude. - část 3.

(hotelový pokoj)

Boogie

Stejně musí pokaždé žasnout nad tím, jak kreativní Tetsuya je. Jak na jeho prosté věty dovede reagovat pohotově a se svým specificky dravým humorem. Musí být jako ledaer kapely, která to má jednou dotáhnout hodně daleko, ale i bez těch růžových brýlí by s myslel, že je velmi speciální. S nimi je to ještě mnohem horší. Ani on by dnes nechtěl jít spát, to je pravda. Raději pojede na turné úplně vyřízený a prospí cestu v autobuse, než by teď přišel o poslední chvilky, které společně na dlouhé týdny mají. To prostě nešlo. Znovu se trhaně nadechne, když dojde na to přikrývání vlastním tělem, protože už si ho dovede živě představit. Tetsuyovo tělo je mladé, pevné a sálá z něj horkost, na kterou se vyloženě těší. Dříve se styděl, ale teď je to prokletí, po kterém bude hodně tesknit. Mohou si vrkat do telefonu, ale nic nenahradí pocit jeho blízkosti, jeho náruč nebo dech. Klidně jenom po ránu, kdy ještě klidně spí a nespěchá někam do práce. Zvedne k němu oči se stále se červenajícími tvářemi, když mu Tetsu říká, aby nechal svítit. 

"Máš pravdu, čelo by nestačilo asi ani mně." Řekne nakonec jedinou pobídku, kterou by ani nemusel, aby se tenhle kůň dal do běhu a přejel ho jako nic. Ale s tímhle by vyhráli všechny dostihy. Tiše se zasměje těm košilím na podlaze. Je to od něj hezké, ví jak si jich cení a tak je to opravdu velké gesto. Velmi příjemné, když uváží, že on je ten jediný na světě a jak by si to kdokoliv jiný ošklivě schytal… Možná dokonce i Hyde? Tetsu s ním trhne proti sobě, až Boo tiše hekne a znovu zčervená po té poznámce. On ví, na co to byla narážka, ale stejně toho nenechá a bude se o něj dál takto starat. Jinak to už nedovede a ví, že Tetsu je svým způsobem stará škola, ocení to. Možná Boo není ženou, ale jinak byl Tetsu rád hlavou rodiny, obletovanou a ctěnou a on mu to klidně splní. Nechá se otočit a opřít o stěnu a jenom se ho dlaněmi spěšně chytne za předloktí. Oplácí mu pohled do očí, zatímco se jeho dech stává rychlejším a mělčím v návaznosti na to, jak Tetsuyovy dlaně putují pod jeho mikinu. Asi se před ním i projde a i kdyby se přece styděl, prostě to přeběhne a skočí. Tam už jsou peřiny! Přijde o mikinu, ale ani ta mu není schopná vytvořit na hlavě řádný rozcuch. Vlasy se okamžitě spořádaně srovnají. Vzápětí už musí čelit Tetsuyovým rtům jen aby o vteřinku později přišel i o tričko a cítil jeho prsty na zapínání vlastních kalhot. 

"Tet-koi..." Vydechne mezi polibky, víc toho nestihne. Cvičí s ním a to tak moc, že se mu podlamují kolena už teď. Kalhoty jdou dolů, společně s prádlem a on nestačí ani zalapat po dechu. Jenom se napůl omámeně rozhlíží po pokoji, který ve skutečnosti nevidí. Pak stočí pohled dolů na klečícího Tetsuyu a znovu zčervená. Vážně mu to tam dole sluší. Nadechne se v pokusu o nějaké další slovo, ale Tetsuyovy rty se doslova propálí jeho kůží na stehnu, div že to nezasyčí. Čekal to samozřejmě přímo doprostřed, ale jak jdou Tetsuyovy rty a jazyk nahoru, má pocit, že se sveze podél stěny a řekne mu, ať dělá, co chce. Jenom jeho pevné ruce ho udrží ve stoje a okamžitě jde tváří do strany, aby mu na své citlivé šíji udělal dost místa. Tohle vždycky trochu lechtalo a zároveň díky tomu jeho tělem projížděly neskutečné vlny vzrušivých výbojů. Nutí ho kroutit se na místě, tiše vzdychat a zatínat prsty do jeho rukou.

Tetsuya

Čekal, že Boo přijde s přemlouváním, aby zhasnul. Občas se to stávalo, když mu dal dostatek prostoru a dokonce mu i několikrát vyhověl. Mělo to své kouzlo, které si klidně zopakuje, ale ne dnes. Potřebuje si nutně užít všechno i očima, aby tak dlouho bez něj vydržel. Teď je to jeho vlastní studium a aby prošel u zkoušky, kdy je budou dělit kilometry, musí si nutně zapamatovat každou jeho část. Hlavně to, jak se dokáže červenat.

"Já vím, že ne. Už tě trochu znám. Sice se tváříš, že to není pravda, ale…" Neodpustí si menší poznámku. Boo vypadal plaše a vlastně takový byl, přesto dokázal pustit něco, co nešlo jen tak pojmenovat. Ta provokace tam někde byla, i když úplně jiná, než měli všichni ostatní. Boo byl prostě jeho a naprosto jedinečný. Tetsu miloval speciální věci a tady se to jen potvrzuje. Koutky se mu zvednou nahoru, když Boo neprotestuje. Asi by se hodně divil, kdyby na to došlo. V ten okamžik už by to nebylo ono. Boo si hodně věcí dělá po svém, ale pořád je to v takovém ideálním souladu s Tetsuyovým přesvědčením. Nečekal, že by někdo mohl takovým způsobem vyhovovat. Je pro něj těžké to dát najevo mimo jejich osobní čtyři stěny, ale je to tak. Už čekal příliš dlouho, než aby mohl dát Boogiemu víc času. Nutně si ho potřebuje celého vybalit, aby viděl úplně všechno. Možná druhé kolo bude pomalejší a dá mu víc prostoru, ale ne teď. Hodlá se dolů ještě vrátit, líbil se mu pohled, jaký měl, když se podíval nahoru. Ruce má stále položené na jeho bocích a tiskne ho trochu víc ke stěně, ne však nějak bolestivě. Má pocit, že kdyby povolil, asi by ho chytal u země. To je taky něco pro něj. Jen ať se z něj chvěje, nutně to potřebuje cítit.

"Boo-chan." Broukne tiše do jeho kůže na šíji, když se na něj natiskne celým tělem. Krásně hřeje, doslova z něj zvyšující se teplota sála a on se s radostí bude hřát. Věnuje mu další polibek na rozpálenou kůži a pak po ní znovu přejde rty v něžnějším pohlazení. Jeho Láska si to rozhodně zaslouží. Kousíček po kousíčku bude obdivovat a rozmazlovat, nic lepšího ani být nemůže. Stiskne jeho boky o trochu víc a mírně poodstoupí, aby ho mohl otočit čelem ke zdi. Je mu jasné, že prvním okamžiku se mu to příliš líbit nebude, nepochybuje však, že jeho názor brzo změní.

"Tady jsem ještě nebyl." Pošeptá mu zezadu do ouška, prsty mezitím odhrnuje jeho prameny přes rameno dopředu. Miluje je, ale teď potřebuje místo. Rty se přitiskne na jeho krční páteř a pomalu míří středem dolů. Udělá ještě krok dozadu a táhne Boogieho boky s sebou. Potřebuje, aby jen trošičku odstoupil a on měl víc prostoru. Poslední polibek mu dopřeje na bedrech, těsně nad linií jeho poloviček a pak se odtáhne, aby si je mohl zblízka prohlédnout. Prsty je jemně promne obě naráz, než je zlehka odtáhne od sebe. Nenechá Boogieho příliš protestovat a rovnou přejede jazykem mezi nimi a zastaví se až u vchodu do jeho nitra. Odtud už jen tak nezmizí. Dává mu veškerou svou péči, které je jen schopný a pozorně poslouchá, jak moc se mu to líbí. Jednou rukou se ani nepohne, aby měl dostatek prostoru v těch nejintimnějších partiích. Druhou pomalu sjíždí až k jeho kotníku, který zlehka sevře a nutí ho dát víc nožky od sebe. Ví, že by to Boo sám od sebe neudělal, ale počítá s tím, že teď nebude schopný přemýšlet. Stará se o to, aby neměl myšlenku na nic jiného, než na to, co mu právě provádí. Dlaní se zase vrací pomalu nahoru, aby je hezky vystřídal a to samé provede i s levou nožkou. Tam už se vrací zpátky po vnitřní straně a dopředu. Dojde na další pohlazení až na jeho chloubu a pak zase zpátky mezi nožkami. Dopřeje mu několik pomalých pohlazení, než jeho přirození sevře mezi prsty, ale ani se nepohne. Chce ho dohnat do krajnosti a těší se na obraz, kdy ho bude moci opravdu chytat. Pak ho možná opravdu pustí do postele, ale to v tuto chvíli není vůbec jisté. Sám se nemůže rozhodnou, co by s ním nejradši dál dělat a to je u něj dost překvapivé.

"Co s tebou Boo-chan?" Zeptá se ho s hladovým výrazem a věnuje mu dráždivé líbnutí na místa, kde byl před chvíli svým jazykem.

Boogie

Je to překvapivě nepříjemné, když musí udělat čelem vzad a opřít se horkým tělem o studenou stěnu. Jeho klínu se to rozhodně nelíbí a jeho hlavu to probere stejně rychle. Svraští obočí a nadechne se k prvním Ale, když znovu ucítí jeho horký dech na oušku a pak i jeho rty, které pomalu klesají dolů, podél jeho páteře. Znovu mu naskočí husí kůže a zatne prsty na prázdno do omítky. Skrz jeho rty se tiše ozývá jeho rozechvělý dech. Jakmile ucítí tlak na svoje boky, ví přesně, co musí udělat a proč, ale stydí se. I po tom všem mezi nimi se doopravdy stydí. Přesto poslechne, jenom jeho tváře jsou neskutečně rudé a horké a on mírně natáčí hlavu do strany, aby mu neunikl žádný další pokyn. Jak kdyby všechno záleželo jenom na tom, co Tetsu chce. Takhle se Boo přizpůsobí pokaždé, když se cítí nejistě. Prostě ho následuje a ví, že jeho dominantnímu příteli se to líbí. Znovu otočí nos ke zdi a zakloní hlavu v novém dlouhém vydechnutí, když Tetsu mne svaly jeho pozadí v dlaních. Je do nich jako ulité a navíc je to velmi příjemné. Ten další pohyb mu znovu připomene všechen jeho stud, ale jen na malou chvíli, než konečně ucítí jeho jazyk. Dobrovolně se celý přitiskne ke zdi, jak se snaží udržet balanc, prsty do ní opakovaně zatíná a zase povoluje a Tetsu ho musí co chvíli trochu oddalovat, aby se vůbec dostal tam, kam chce. Jenomže Boogie je hodně rychle mimo sebe, za okamžik už si vůbec nevládne a jenom se poddává všemu, co s ním Tetsu dělá. I kdyby ho vedl kamkoliv, chtěl mu provádět cokoliv, on není schopný ničeho jiného, než to prožívat a hlasitě sténat. Jasně vnímá ruku, pohybující se na své noze, ale už není schopný rozeznávat proč se to děje. První nohu dá od sebe celkem ochotně a bez jakéhokoliv odporu. S tou druhou mu konečně dojde, k čemu přesně ho Tetsu chystá a stud se dostaví potřetí. Malinko se mu tlakem nohy postaví na odpor, ale ne moc. Tetsu nespěchá, ale zároveň jsou jeho pohyby nekompromisní a cílevědomé a jakmile se dlaň přesune na vnitřní stranu jeho nohy, Boo už ví, že se jen tak nezastaví, dokud neskončí v klíně. 

"Tet-koi..." Ozve se konečně, propnutý v zádech do oblouku, takže o stěnu opírá i hrdlo a bradu. Chce ho upozornit, že ještě chvíli a budou tady po nich muset vymalovat. Tohle už nesnese. Tetsu zareaguje, sevře ho a nepustí a jasně mu tak pošle vzkaz, že podobné značky na této zdi nezůstanou. Boo zasténá doslova zmučeně a doopravdy mírně klesne v kolenou, když svoje tělo pošle dozadu proti tomu jeho, aby mohl povolit v jeho objetí. 

"Cokoliv." Propustí skrz svoje rty, najde ztracenou rovnováhu a pomalu se v jeho rukou otočí čelem k němu. Protáhne ruce okolo jeho krku, aby už nikam nepadal a podívá se mu do očí. V těch jeho už plane jasná touha. Je dokonale připravený na všechno a Tetsu by ho neměl nechat vychladnout. Přitiskne svoje rty na jeho, ale zároveň není tím, kdo by ho tlačil dozadu k posteli. Místo toho si konečky prstů pohrává s jeho šíjí a vlasy na ní a úmyslně se trochu tře boky o jeho. Nakonec přiblíží rty k jeho oušku a vytáhne se trochu na špičky, i když nijak zvlášť nemusí. 

"Dneska jsi nějaký odolný." Broukne. Jindy Tetsu nevydrží zdaleka tolik a rovnou dobývá svoje území, ale dneska? Boo jednoduše sklouzne do podřepu, zmizí z jeho náruče i zorného pole a tentokrát je to on, kdo mu nedá šanci se nadechnout a rovnou ho vezme do úst. Tohle nedělali zase tak často, kvůli Boogieho stydlivosti a plachosti, ale dnešek je jiný, velmi speciální a on je zvědavý, kdy jeho Král ztratí nervy. Většinou to netrvalo dlouho.

Tetsuya

Dostal od Boogieho opravdu všechno, co si přál. Každá jeho reakce v něm probouzí mnohem větší touhu. Potřebuje ho nutně v podobném rozpoložení. Je to něco na jeho povahu, když ho vidí vydaného mu napospas. Ví, že to po tom nejspíš přijde Boogieho uvolnění a konečně se trochu zbaví studu. Je to jako překročit pomyslnou hranici. Chvíli to trvalo, ale výsledek stál rozhodně za to. Pak už nebylo daleko k tomu, aby Tetsu skákal, jak Boo píská, aniž by si to jeho Miláček uvědomil. On skákal i tak, ale v podobné okamžiky to nedělal úmyslně a rozhodně si to nerad přiznával. Už jen to, jak se propínal proti zdi, bylo naprosto úchvatné. Boo nemohl tušit, jak hříšně přitom vypadá v kombinaci s rudými tvářemi. Už jen jeho dech Tetsuyovi způsobuje zatmění před očima. Krotí se jen proto, aby mu dal to nejlepší, co jen dokáže. Dnešní den měl být speciální a proto nikam nespěchá. Ostatně mají celou noc a spát nemá v plánu.

"Copak se děje můj nejdražší?" Zareaguje na jeho oslovení a on sám nečekal, co z jeho rtů vyjde. Je to ale pravda. Nikdy mu nebyl nikdo dražší, než právě Boo. Vyměnil by za něj úplně cokoliv, dokonce i svou kariéru. V tom je to kouzlo, nechce to po něm právě naopak, budou se v ní navzájem podporovat. Koutky mu vyběhnou vzhůru v hladovém pousmání. Klidně ho nechá, aby se v jeho náruči otočil čelem k němu a přitiskne ho k sobě. Víc než milimetr mezi nimi by byl prostě příliš. Konečky prstů přejede po jeho čele sklouzne po líci dozadu na jeho hedvábné prameny.

"Ty víš, že pro tebe udělám cokoliv." Pošeptá mu do rtů, než se konečně spojí. Jen krátce, měl v plánu je pomalu směrovat k posteli, aby měli veškeré pohodlí. Ne, že by nebyl na různá místa, ale zase měl rád svůj komfort a tahle postel nevypadla vůbec špatně. Boo má ale zdá se jiné plány. Když pozoruje jeho blížící se rty, přistihne se, že tají dech. Právě teď jsou za hranicí, kdy neví, co přijde. V tomto rozpoložení může Boo vymyslet opravdu cokoliv a Tetsu se na to nesmírně těší.

"Nejsem, vůbec nejsem odolný." Povzdechne si skoro zmučeně.

"Jen tě chci úplně zničit." Podaří se mu poskládat další větu a v duchu si gratuluje. Pokaždé, když se Boo rozjede, je to o něco těžší. A pak to přijde. Zástava srdce a možnost brzkého vyvrcholení je na dohled. Stačí jen, aby viděl jak Boo klesá dolů. Mírně rozpaží, aby mu dal potřebný prostor a skoro to vypadá, že se potřebuje něho chytit, aby to nebyl on, kdo skončí u země.

"Ty úplně přesně víš, co děláš." Obviní ho, když krátce zakloní hlavu a vydechne. Víc nesvede. Chtěl by zavřít oči, ale neudělá to, o hodně by přišel. Pohladí Boogieho po tváři a pak dlaní zlehka zajede na jeho týl. Nechává mu svobodu, jen ta možnost, že by mu mohl pomoct, je na něj skoro příliš. Vydrží to na jeho vkus až příliš dlouho, než Boogieho musí zastavit. Ne, ještě je příliš brzy a oni teprve začali. S tichým zaúpěním ho vezme za bradu, aby ho odtáhl do svého klína a pomohl mu na nohy. Hned na to jej vezme do náruče a políbí. Nepřestává ani, když míří k posteli. Bez váhání ho na ni položí a hned jej následuje. Stěhuje se nad jeho tělo, aniž by opustil jeho rty a dělá si dostatek prostoru mezi jeho stehny. Pomalejší věci budou asi muset počkat nad ránem, teď to nezvládne. Rty sklouzne na jeho krk, než podvlékne ruce pod jeho stehny a zvedne je o kousek výš. Mírně se pohne boky proti jeho a špičkou se otře mezi jeho polovičkami. Z úst mu unikne tiché zasténání.

"Tvou starost ti ještě dneska vrátím." Vyhrožuje mu něžně, než se boky proti němu pohne podruhé, tentokrát už cílí na konkrétní místo a rozhodně se hodlá pomalu dostávat dovnitř.

Boogie

Díky tomu všemu, co s ním Tetsu na začátku dělal, má teď jeho hlavinka malou dovolenou. Jeho tělo je rozpálené a dychtivé po dalších dotecích a má pocit, že Tetsu by měl ztrácet sám sebe úplně stejně jako on sám, aby to bylo to pravé. Podle jeho prvních reakcí snad nic nepokazil a dělá to tak, aby to bylo příjemné. Ještě pořád si tím není tolik jistý a nechtěl by, aby Tetsu musel trpět něco, co není úplně ono, ale to se snad neděje. Snad už by to na něm poznal. Jeho domněnku potvrdí i jeho slova. Krátce, ale široce se usměje, takže musí na malý okamžik přestat, ale pravda je, že je to úplně naopak. Ani trochu neví, co dělá, ale jestli je to dobré, chce v tom dobrovolně pokračovat a tak si s ním pohrává a laská ho tak dlouho, jak mu to jen Tetsu dovolí. Jeho přístup je mnohem něžnější a pomalejší, snad se mu z toho nezblázní. Cítí jeho dlaň ve svých vlasech, ale nikam ho netlačí, jenom něžně konejší. Pak však musí přestat a zvedne oči nahoru k těm jeho s němou otázkou v nich. Copak se děje, je něco špatně? I bez odpovědi poslechne jeho pokyn a vstane, ale vzápětí už se ocitá v jeho pevné náruči se rty přitisknutými k těm jeho a je odnášen k posteli. Vnitřně se upokojí a nepřerušuje jejich polibek, ani když pod sebou ucítí měkké peřiny. Jemně ho hladí po ramenou, než si ho za ně jemným tlakem přitáhne blíž k sobě. Nemusí přemýšlet nad ničím z toho, co dělá, nechává se vést, podvědomě ho následuje, když dává stehna od sebe a brzy také ucítí jeho klín. Nebojí se, naprosto mu věří a není vhodnější chvíle na to, aby se to stalo. Za chvíli ho ucítí a poprvé výrazně zasténá do jeho rtů. Ještě pořád se jich nechce vzdát, ale s tím jak se Tetsu dostává pořád dál to brzy není možné. Znovu mu nastaví svůj krk, který zítra nejspíš ponese hodně stop, ale do prvního koncertu jistě stačí všechny zmizet. Kdyby ne, nosí celkem vhodné doplňky. Pořád ho objímá, hladí po lopatkách a ramenou nebo po pažích, jen aby ho k sobě za chvíli zase tiskl a oči má pevně zavřené, aby mohl na plno prožívat tento okamžik. Sám od sebe dává co chvíli nohy zase o kousek výš, až je překříží v kotnících těsně pod jeho pozadím, aby byl průnik co nejhlubší a on mu byl neustále co nejblíže. Má to samozřejmě efekt i na jeho vlastní klín a brzy cítí blížící se známky vrcholu, po kterém neskutečně touží a zároveň by ho rád co nejvíc oddaloval. Jako by je měl přiblížit k okamžiku jejich rozloučení, i když je dnes čeká ještě několik takových, tím si je jistý. Nakonec je to on, kdo se první podívá ke hvězdám a zmáčí Tetsuyovo břicho, ale při teplotě jejich těl si toho nejspíš ani nevšimne. Tetsu ještě pokračuje a tím znovu a znovu dráždí jeho nyní přecitlivělé tělo, dokud ho nedožene a Boo si může vychutnat těch několik opojných momentů, kdy jsou oba na vrcholu blaha a nemůžou se ani pohnout. Má rád i ty chvilky, kdy to zvolna odeznívá a jeho tělo zaplavuje naprostá spokojenost a uvolnění. Konečně se mu může podívat do tváře. Vypadá velmi uvolněně a naplněně. Dlaní mu odhrne zpocené vlasy z čela a usměje se na něj, než ho jemně políbí na špičku nosu. Dovolí mu, aby klesl vedle něj a přetočí se na bok, aby na něj pořád viděl. Hotel se zdá být naprosto tichý, i když je vlastně odpoledne. Odešli z parku nakonec hodně brzy. 

"Dneska nepůjdeme na večeři, hm?" Broukne. Nějaké občerstvení tady je a jemu se odsud už nechce. Pak si všimne plyšáka pod Tetsuyovým bokem, kterého si v zápalu vášně ani nevšimli. Zatahá za něj a vyprostí ho. Cosi tady padlo o spaní v posteli? 

"Kde se tu vzal?" Nasadí nevinný výraz. Asi ho tam nějak hodil, když přišli… vůbec si nevzpomíná, ehm…

Tetsuya

Nepotřebuje s Boogiem dělat psí kusy. Stačí mu vidět výraz v jeho tváři, který se postupně mění a dává mu pocítit, jak moc se mu to líbí. Přenáší váhu na jednu dlaň, aby druhou mohl konejšit jeho rozpálené tělo. Dostává se do jeho nitra dál a snaží se nenechat ovládnout slastí. Boogieho boky jsou tak úzké a už jen to podporuje představy, jaké to bude uvnitř. Je to ještě mnohem lepší. Několikrát se opravdu neovládne a svěsí hlavu mezi lopatky. Tohle potřebuje nutně rozdýchat, jinak se daleko nedostanou. Ze začátku se snaží být opatrný, aby Boogiemu nezůstaly nějaké pozůstatky z dnešní noci. Svůj boj vzdá velmi brzy a radši si naplánuje brzkou návštěvu obchodu, aby mu koupil něco hezkého kolem krku. Je to Boogieho chyba, nemá být ta k nakousnutí. Nohy kolem jeho boků, které ho sevřou, to už je skoro až příliš. Líbí se mu, jak blízko k němu má, asi mu bude trvat ještě pár let, než se dostane na polohy, kdy se k němu nebude tisknout. Stejně si myslí, že tohle bude pořád top, možná jen trochu pozměněné. Jakmile cítí, že Boo už nemá k vrcholu daleko, pustí i on ten svůj. Cítí snad každý sval ve svém těle, jak se napne. Před očima má hotovou bouři, která mu způsobuje zatmění. Nedokáže nic, jen se dlouho natiskne na drobné tělo pod sebou a zabořit tvář do kůže na jeho krku. Boo musí nutně cítit jeho zrychlený dech. Je to krátká chvilka slabosti, kterou si vyloženě vychutná. Až si je jistý, že ho paže udrží, mírně se oddálí. Prohlíží si dokonalou tvář pod sebou, než se skloní a líbne ho na čelo. Vzápětí dostane polibek na špičku nosu a to už neovládne svůj úsměv. Tak upřímný a rozhodně ne ledový viděl snad jen Boo. Uvelebí se na postel, Boogieho si přitáhne k sobě s dlaní protaženou pod štíhlým tělem. Konejšivě ho konečky prstů hladí po zádech a už o něco klidněji oddechuje. Za moment bude v pořádku úplně a můžou klidně pokračovat. Tetsu byl celou dobu přesvědčený, že částečně leží na nějakém polštáři, než ho Boo vyvede z omylu. Pozvedne nad tím obočí, jakmile plyšáka pozná a neubrání se úšklebku.

"Já myslím, že přesně víš, jak se tam dostal." Obviní ho, nezní to však zle, je v tom cosi pobaveného. Sáhne po plyšákovi, kriticky si ho prohlédne a je hned několik věcí, které by mu vytkl. Pomalu stočí pohled k Boogiemu.

"Copak jsi mi tím chtěl říct?" Zeptá se ho s blýsknutím v očích. Po tom skvělém zážitku nedokáže myslet na nic jiného. Pomalu si prohlédne krásné tělo vedle sebe a pak použije hračku, aby ho začal hladit. Nevynechá ani místečko, na delší čas se zastaví v jistě ještě přecitlivělém klíně. Ten plyš by mohl být pro tuto chvíli ideální.

"Věděl jsi, proč spěcháme, kde nejspíš skončíme. Takže tu ten plyšák byl cíleně, i když jsem to zakázal hm." Přemýšlí nad tím nahlas, spíš ho tím provokuje.

"Co jiného bych si z toho mohl vzít, než si podvědomě přeješ, abych ho použil úplně jinak?" Krátce se uchechtne a zajede plyšovou packou na vnitřní stranu jeho stehen.

"Možná bychom nakonec mohli těch hraček nakoupit mnohem víc. Co děláš zítra? Nebo to možná necháme, až se vrátíš." Pozoruje Boogieho reakci, kterou si chce užít. Už ho vidí někde v obchodě a hračkářství to vážně nebude. Jen si není úplně jistý, jestli si tím nezavařil a nebudou míst v bytě místo postele plyšáky, místo gauče plyšáky…Asi ho odvezou. Hyde se potrhá smíchy a ještě mu nějaké přikoupí, jen aby viděl Tetsuyův výraz. Někdo to určitě práskne, nejspíš Sena, pokud se Boo svěří. Nebude s ním k vydržení. Ani na vteřinu ho nepřestává hladit a potěšeně pozoruje, jak moc se mu to líbí. Když se vrátí do jeho klína, zlehka přitlačí, aby byla odezva o něco větší.

Boogie

"Nevím! Tedy vím, ale není to takhle…!" Brání se chabě Boo. Samozřejmě, že ho tam odhodil, ale jen aby měl volné ruce. Žádný postranní úmysl v tom nebyl. Takhle přemýšlet nedovedl a navíc by ho vůbec nenapadlo, co s tou hračkou Tetsuya vymyslí vzápětí. Sleduje Tetsuyu, jak si prohlíží hračku a tentokrát vůbec nedovede říct, co se mu prohání hlavou. 

"Nic." Zavrtí honem hlavou a vmáčkne se trochu do matrace jako by ho káral pan učitel na základní škole. Kdo ví proč mu tváře začínají červenat. Trochu rozechvěle se nadechne, když mu s hračkou Tetsu začne přejíždět po těle. Je to velmi příjemné a na jeho tváři se okamžitě objeví spokojený úsměv, když si dovolí na chvíli zavřít oči. Kdyby to dělal sám, bylo by to o ničem, ale když to dělá někdo jiný, je to vždycky skvělé. Jakmile se hračka dostane až do klína, zase oči otevře a podívá se do tváře svého milence. Je to skoro nepatřičné, má určité nutkání říct mu, že tohle se přece s hračkami nedělá, ale proč by nemohlo? Je to jejich hračka, ne nějakého dítěte. Mohou si s ní dělat, co chtějí a plyš tam dole je… Řekněme, že si nebude stěžovat. 

"Nebyl." Hlesne si zase svou. 

"Ale příště by mohl být." Dodá si trochu odvahy a znovu se na něj usměje. Sklouzne očima dolů ke svému stehnu, kde zrovna jemně krouží plyšová packa a pak se znovu podívá na Tetsuyu. Tiše se rozesměje, když mu Tetsu na zítřek navrhne příjemné nákupy. Bohužel to nejde. Musí se už plně věnovat odjezdu a bude rád, když půjdou společně alespoň spát, ale až se vrátí, rád si bude vybírat z deseti tisíců hraček, které jsou na japonském trhu k dostání. Ani za nic by ho nenapadlo, že Tetsu myslí trochu jiný plyš na maličko jiných hračkách, než nad jakými přemýšlí on sám. A pak si na něco vzpomene. 

"Počkej chvíli." Řekne mu, vytáhne se do sedu a vyskočí z postele. Najednou se vůbec nestydí, když se před ním projde po pokoji sem a tam. Chvíli něco hledá v batohu. Jeho výhodou je, že když si dřepne, jeho vlasy schovají všechno ostatní. Pak dojde i pro pojízdný vozík s jídlem a pitím a přisune ho k posteli. Znovu se vleze za ním, ale zůstane sedět. 

"Něco jsem nám na pouti ještě koupil. No, na pouti..." Protočí nad sebou očima, protože Disnyeland opravdu není jen tak nějaká vesnická pouť. 

"Myslel jsem si, že si ji vezmu s sebou, abych se měl před spaním na co koukat, ale možná ji nakonec nechám na památku tobě." Teď ho trápí, protože kdyby tohle někdo viděl… Do rukou mu vloží fotku z dráhy, kde Tetsu řve jako šílenec, zatímco Boo se dívá na něj a očividně prodělává záchvat smíchu ze zjištění, že není sám, kdo je strachy bez sebe. Tváří se u toho jako svatoušek a pro jistotu začne nalévat sobě čaj a jemu kávu. Dřív, než Tetsu stačí fotku roztrhat, zase mu ji sebere a vrazí mu do ruky šálek kávy. Ani jeden z nich nekouří. Kdyby to Boo zkusil, Tetsu by mu asi rovnou nařezal. Upije čaj a sáhne i po nějakém jídle. Vypadá spokojeně a tak trochu nabírá síly na pokračování téhle noci. 

"Už ses díval, jak tady vypadá koupelna?" Okamžitě zrudne a uhne pohledem někam do strany. Nechtěl, aby to znělo vysloveně jako návrh, ale samozřejmě, že to tak zní… a pak si uvědomí, že tenhle pokojíček sice není z nejdražších ani největších, ale má docela maličkatý balkónek. Nevejde se na něj žádná židle, ale oni dva ve stoje kvůli kochání výhledem ano a… Střelí po Tetsuyovi očima. Je tu jistá pravděpodobnost, že si ho třeba nevšiml…? Copak by mohli takhle… co kdyby nedovedl být potichu? Co kdyby je někdo viděl? Ne, to Tetsu nebude riskovat. Jenže už je sám rudý jako rak. Kdo ví proč mu rve do druhé ruky další šálek kávy. 

"Tet-chan?" Chvíli je ticho. 

"Miluju tě, víš? Pošlu ti každý den pohled." Usměje se. Udělá to. Sice mu jich většina přijde až bude Boo doma, ale udělá to. Už se vidí, jak denně shání poštu.

Tetsuya

Nakonec ta hračka není úplně na škodu. Líbí se mu, jak si to Boo užívá, asi se mu to hodně líbí a je pravdou, že by s ním dokázal hodně věcí a věří, že by se mu to líbilo taky. Asi si bude krátit Boogieho nepřítomnost tím, že bude vymýšlet sto a jeden způsob, jak by se dali plyšáci příjemně použít. Ostatně je to jejich ložnice, i když teď momentálně hotelová a hlavně jejich sex, který si můžou užít úplně jakkoliv. Pro Tetsuyu nebylo ni vyloženě tabu, ne takové nevinnosti, které se Boogiemu líbí…Menší hry s hračkou jsou jen maličkost. Boo se nádherně červená a tak si dál klidně hraje, dokud mu z postele v podstatě neuteče. Obočí mu pomalu stoupá nahoru a málem by se ho zeptal, kam si myslí, že jde. Jediné, co drží jeho jazyk na uzdě je výhled, který se mu naskytne. Dokonce se povytáhne a opře se o předloktí. On zas na ty dárky tolik není, takže mu první ani nedojde, co Boo říká…Dost ho zaměstnává výhled na jeho nahou postavu a je připravený opravdu na všechno, ideálně hned. Jakmile dojde na památku pro něj, zpozorní a narovná se do sedu. Už jak vidí fotku, začíná mu docházet, co to bude. Jeho hlava mu říká, že by se měl začít zlobit, roztrhat ji na kusy a pak Boogiemu pěkně vynadat. Místo toho, aby dostál svému typickému chování, se jen krátce uchechtne, o to víc, když si všimne, že Boo už mu nalévá čaj.

"Pokud se na ni budeš dívat jenom ty, klidně si ji nech." Převezme si od něj šálek a vloží mu ji zpátky o rukou.

"Až se vrátíš, uděláme si lepší. Seženu někoho profesionálního." Slíbí mu, protože aby nakonec měli v rámečku něco podobného, to vážně nechce. Nechá Boogieho chvíli odpočívat a sám se po očku rozhlédne po pokoji. Chtěl mnohem větší, ale tady v blízkosti parku nic podobného nesehnal. Příště bude dravější a urve si pro ně něco, podle jeho gusta. Zná už Boogieho a ví, že jenom to nevadí, ale tohle není nic pro něj. Vrátí se očima ke své lásce a nakloní hlavu zvědavě na stranu.

"Viděl jsem ji na fotkách, sprchový kout je dost velký pro nás oba." Sdělí mu jednoznačně. Je mu jasné, že Boo to tak myslel a zároveň ne. Už dost poznal, aby se v něm začal orientovat. Samozřejmě, že se do té koupelny podívají společně. Jen představa, že by ho tam pustil samotného, se mu vůbec nelíbí. Pozoruje ho ještě chvíli a přísahal by, že se mu honí hlavou něco, co by rozhodně chtěl vidět. Už jen to jak se chová nebo že má v rukách šálky dva. Oba dva odloží po jeho vyznání stranou, ten jeho nakonec taky a přitáhne si ho k sobě.

"Taky tě miluju a budu se na každý těšit." Sdělí mu upřímně.

"Tak pojď." Vezme ho za ruku a vede s sebou. Nejdou však do koupelny ale na balkónek. Bez váhání otevře dveře dokořán. Rozhlédne se po okolí, než Boogieho přesune před sebe a natiskne se na jeho záda. Pažemi objímá štíhlý pas a je jasné, že ho jen tak nepustí.

"Vyzkoušíme si všechno, co tady je, jen abys měl něco na památku." Pošeptá mu do ouška. Ruka po chvíli míří o hodně níž a očividně nezáleží na to, že jsou na balkónku. Jen ať si Boo užije výhled, on zařídí, aby ho vůbec nevnímal, možná jen chladnější zábradlí v dlaních, když se o něj bude muset opřít. Mají před sebou ještě celou noc a Tetsu zařídí, aby si Boo pořádně nestačil prohlédnout ani koupelnu a nakonec ani tu postel, kde na plyšáka opravdu dojde. Skrze otevřené dveře balkónu k nim proniknou první sluneční paprsky, když leží na dece vedle postele s výhledem ven. Jsou v podstatě zabalení do pokrývek, které stáhly z postele a opřeni o polštáře. Vedle sebe mají vyskládané jídlo a taky něco k pití.

"Vůbec jsi nespal, budeš unavený." Prohodí tiše, skoro jakoby ho napomínal, u toho se ale usmívá.

"Máš ještě dvě hodinky, pak tě vzbudím, neboj." Líbne ho do havraních pramenů, které jsou rozpuštěné a kryjí jeho ramena.

"Bude se mi opravdu moc stýskat. Zařídím nám společnou dovolenou, jakmile se vrátíš, hned jak to bude možné." Slíbí mu ještě, než se trochu poposunou níž.

"Dobrou noc, Boo-koi a sladké sny." Popřeje mu a drží oči otevřené, dokud Boo nezačne pravidelně oddechovat. Teprve potom si dovolí zavřít na chvíli ty svoje. Nespí, jen si přehrává společné okamžiky a užívá si to, i když dojde na dráhu, kde tak moc křičel.