Boogie
Jakmile mu Tetsu řekne, že tady nejsou naposled, má pocit, že ho snad umačká v objetí a už nikdy nepustí. Nejradši by mu řekl, že sem mají také čtyřdenní vstupné a je tady několik hotelů, večerních programů, divadelních vystoupení, setkání s hlavními maskoty… je toho tolik, že by tady museli nějakou dobu bydlet, aby si všechno prohlédli a to není jediný zábavní park v Japonsku. Co všechny ty Legolandy, animelandy, klasické parky, aquaparky, spaceparky a kdo ví jaké jiné parky a to se ani nepodívali za hranice a… No dobře, nic z toho mu říkat nebude. Je vděčný i za tento jediný den, protože si nikdy nemyslel, že by to pro něj někdo udělal. Nakonec to udělala jeho láska a co víc si ještě přát? Jedna věc by tu byla… možná… někdy… Je si jistý, že Tetsu docela malinko ječel, ale když vidí ty jeho rty a výraz, nic už neřekne. Jeho oči ho samozřejmě prozrazují, má v nich tisíc rarášků, ale Tetsu se mu to taky rozhodne vrátit. Boogie stočí oči směrem, kterým se dívá a hned to uvidí. "Já myslel, že tam chodit nechceš." Hlesne a malinko zbledne. Není to tak, že by se bál, ale hrozně se bojí. Chápete…
"Přece jenom by ti nějaké to ječení mohlo uniknout a..." Jenže Tetsu už kráčí daným směrem, stisk jeho dlaně je železný a Boo nechce vypadat jako srab.
"Tet-chan, nedáš si ještě kávu?" +Přemluvíš ho na sex, pak si to rozmyslí.+ Zrudne nad svými myšlenkami, ale nahlas je vyslovit nedokáže, prostě není ten typ.
"Já jsem nevěděl, že jsem tady na terapii." Špitá dál, zatímco za ním cupitá a čím jdou blíž, tím bledší je. Když stojí frontu, je mu už regulérně špatně od žaludku a to není nic proti pocitu, když si sedají a bezpečnostní sedačka je přibije na místě. Skoro na Tetsuyu ani nedosáhne. Jenom konečky prstů.
"Domů se dnes nevrátíme…?" Pípne, protože mu to přijde jako prohlášení osudu o jejich brzké smrti. Dráha se dá do pohybu a v něm je vážně malá dušička. Má chuť mu říct, že už nebude zlobit, ale je pozdě. Lidé nadšeně štěbetají, když všechno jede pomalu do kopce, ale čím jsou výš a lidé pod nimi vypadají jako mravenečci, tím větší má Boo chuť jenom tak skočit dolů. Třeba by to bolelo míň?
"Jak to myslíš?" Stačí ještě říct, když se Tetsu ozve a dá najevo, že má taky strach a pak už nestihne vůbec nic. Má pocit, že jeho žaludek existuje někde mimo jeho tělo. Fyzikální síly ho drtí, vrhají s ním do různých směrů, kůže z obličeje mu z rychlosti už asi slezla a vítr mu kvílí v uších. Řev lidí ani ten vlastní vůbec nevnímá. Přestává rozeznávat, kde je nahoře a kde dole, koruny stromů se míhají vzhůru nohama… O patnáct minut později sedí oba dva v šálcích, líně se otáčejí kolem dokola, okolo nich štěbetají děti a oni se snaží vstřebat ten zážitek. Nutno dodat, že jsou dost zelení.
"Stejně… kdy ses cítil tak strašně uvolněně? Tak… vybitě? Vydováděně? Mě to hrozně uvolnilo. Myslím, že mám tak na tři měsíce skvělou náladu, není to divné?" Konečně promluví a podívá se na Tetsuyu vedle sebe. Hned je mu jasné, jakou jinou aktivitou by mu odpověděl a usměje se na něj.
"Ty… Tet-chan… nepůjdeme na to ještě jednou?" Vyrostou mu docela malinkaté růžky. Nakonec společně poobědvají v Magellans a projdou několik obchodů, kde by člověk v každém z nich mohl strávit několik hodin. O kavárnách a dalších barech ani nemluvě. Boo má pocit, že čas zoufale rychle běží a ještě nikde nebyli.
"A co Věž hrůzy?" Zůstane Boo stát před strašidelně vyhlížejícím domem. Má připomínat jeden hotel v New Yorku z dvacátých let minulého století. Součástí je „volný pád“ skrz věž. Nejspíš to bude ještě děsivější, než dráha. Boo už viděl vysoké věže s lavicemi, na kterých seděli lidí a řítili se k zemi, aby se kousek nad ní zastavili. Pátravě se na Tetsuyu podívá, jestli na to mají žaludek.
Tetsuya
Tetsu vypadá opravdu pobaveně, když Boo zbledne. Ne, že by ho chtěl trápit, ale přece jen trochu musí, po tom co před chvíli absolvovali. Dokonce se ani nebojí toho, že by mohl ječet. No a co? Nahoře ho nikdo neuslyší a bude dál tvrdit, že on neječel. Kdo mu dokáže opak? Nebezpečně se pousměje, když ho Boo láká na kávu."Ty víš, co by mi jako jediné zabránilo tam nejít." V očích se mu ledově zablýskne. Boo ho už zná, musí mu být jasné, na co právě myslí. Za to Tetsuyu nenapadne, na co by právě mohl myslet Boo a že je to v podstatě to samé.
"Nebyl jsi, ale vlastně je to dobrý způsob, jak to dotáhnout do konce." Pokrčí nenuceně rameny a dál pokračuje k atrakci. Teď už necouvne, vypadal by jako idiot, ale moc dobře mu není. Tohle úplně nedomyslel a začíná mu to docházet. Teď už je však pozdě, aby cokoliv odpískal. Musí si před Boogiem udržet tvář a nedát na sobě znát, že on ten strach má taky. Má praxi v jeho potlačování, tohle přece taky zvládne.
"Ne, chci ti dopřát všechen luxus, pokud to celé přežijeme." Dojde konečně na menší projev toho, že tohle není právě místo, kde by byl rád.
"A když to přežijeme, večer si pořádně užijeme." Dodá ještě tiše, když se sedačky dají do pohybu. Proklíná sám sebe, kam to vlastně vlezl a upřímně, příliš si z celého zážitku nepamatuje. Byl úplně mimo celou dobu, dokud se jeho nohy nedotkly země. Ani neví, jestli řval taky společně s ostatními. Jestli ano, ztratilo se to v okolním hluku. Ještě, že tak. Ohlédne se krátce přes rameno a na tváři se objeví nevypočitatelný úsměv. Vlastně to tak zlé nebylo, cítí se podivně lehce a ten pocit se mu zamlouvá. Když nad tím víc přemýšlí, dal by si to klidně znovu. To už sedí v šálcích a užívají si klidné jízdy. Ono to taky není k zahození. Nakloní hlavu na stranu a podívá se na Boogieho.
"Myslím, že mě nikdy nepřestaneš udivovat. Jeden by řekl, že za chození se mnou budeš mít adrenalinu dost." Baví se nad tím, ale Boo má pravdu, cítí se dobře, dost uvolněně i na jeho výrazu je to znát.
"Není to vlastně vůbec divné. Strach uvolnil veškerý stres, který v sobě máš. Možná o něm ani nevíš. Je toho hodně, co tě čeká, ale ty to zvládneš, vím to." Odmlčí se na chvíli a konečky prstů mu odhrne hedvábný pramen z tváře.
"Stejně jako jsi zvládl tu dráhu a čím dál se dostaneš, tím to celé bude jednodušší." Mluví naprosto upřímně, vidí to v něm, vždycky to tak bylo.
"A i kdyby ne, Sena tě nenechá." Ušklíbne se, jeho ta tvářička vůbec neoklame.
"Těším se, až to uvidím." Ujistí ho, když vysedají a projdou se po obchodech a zakotví i na oběd. Sám se konečně dostane k plánku, aby ho trochu prozkoumal a uvědomil si, kde co je. Boo se svou adrenalinovou výpravou nekončí, ale jemu to nepřekáží, právě naopak.
"Tak jdeme. Myslím, že už dneska přežijeme všechno." Odkývá mu to ber problému a vezme ho za ruku, aby došli až k věži a pustili se do další smrtící atrakce. Tetsu už má tentokrát žaludek malinko obrněný. Věří si do chvíle, než sedí lavici a chystají se pustit střemhlav dolů.
"Po tom jídle, to bude naprosto skvělý zážitek." Dojde na další pochybnosti. Rozhodně měli jíst až po tom a pak jít na šálky. Právě se rozhodl, že jestli jeho žaludek cokoliv pustí, prokleje ho do konce svého života. Snad jen díky té myšlence udrží všechno uvnitř. Když jsou zase zpátky dole, ohlédne se ještě nahoru. Vážně to udělali?
"Zasloužíš si odměnu. Pak si dáme nějaká zrcadla nebo podobné neadrenalinové věci následně se můžeme pokusit znovu zabít." Navzdory svým slovům se pousměje, vezme Boogieho kolem ramena a líbne ho do vlasů.
"Budeš mi chybět, Boo-chan. Tvoje starost, tvé nápady a tvá povaha. Nenech se zkazit nikým a ničím." Dojde na upřímnost a to, co má v hlavě už od chvíle, kdy se o turné dozvěděl.
"Byla by to hrozná škoda." Dodá, než dojdou ke stánku, kde mu koupí tu největší zmrzlinu. Sám si poodejde kousek dál a doplní hladinu kofeinu. Po to všem to nutně potřebuje.
"Pojď, něco pro tebe vyhraju." Pobídne ho, když zamíří k jednomu ze stánků, kde se trefují míčky do terčíku. Má jen pět pokusů a pokud se trefí všemi, velký medvěd spadne do vody a Boo si může vybrat, co bude chtít. Uřízne si velkou ostudu, pokud se mu to nepodaří. Ne, to se prostě nestane! Promne balónek ve své dlani, zaostří na terčík a hodí. První rána, první trefa. S každým dalším hodem si je jistější a nakonec zvládne všech pět. Sám je dost překvapený, ale nedá to na sobě znát.
"Tak co to bude?" Pobídne Boogieho, aby si vybral cokoliv bude chtít.
Boogie
Spokojeně se zazubí a z očí se mu na chvilku stanou půlměsíčky, když ho Tetsu v podstatě pochválí ohledně toho adrenalinu. "Ahá..." Řekne jenom jako vzorný student, když mu Tetsu vysvětlí, jak je to s tím strachem, ale pak se zastaví na místě a překvapeně k němu vzhlédne. Téma se naprosto nečekaně stočí na to, co dokáže, až bude na turné. Nečekal by, že o tom Tetsu přemýšlí teď, v tuhle chvíli. Že místo aby si užíval všechny atrakce, má v hlavě Boogieho a jeho odjezd a především to, jak si se vším poradí. Tak moc ho to vyvede z míry a zároveň uvnitř něj vyšlehne plamen ještě mocnější náklonnosti a oddanosti, než před tím, i když si myslel, že už to ani nejde.
"Jak já to jenom bez tebe vydržím..." Posteskne si docela tiše, když stočí oči někam stranou a k zemi. Zatím mu neříkal, co se mu ohledně toho honilo hlavou a jak by byl vlastně nejraději doma s ním a staral se o něj, až teď to maličko pustí ven. Tetsu má ale pravdu, Sena ho donutí k čemukoliv. Musí se té představě zasmát. Samozřejmě, že na to tour pořád chce, jenom… je právě teď po uši zamilovaný. Rád dává Tetsuyovi najevo, jak moc touží po jeho ochraně a náruči, ví, že se mu to líbí. Někdy mu říkával Můj králi a z toho byl nejvíc celý pryč. Když o něco později sedí společně na lavici ve věži a čeká je volný pád dolů, musí Boo uznat, že si to vážně mohl vymyslet před jídlem. V batůžku má schovanou fotku, o které Tetsu neví. Jsou na ní oni dva na té šílené dráze, jak projíždějí okolo připraveného fototaparátu, který fotil všechny zákazníky. Dole u stánku si pak lidé mohli jednotlivé fotky koupit. Boo ji koupil, i když byla velmi drahá. Tetsu na ní totiž řve, je to důkaz a on se těší, až mu ji později ukáže. Ze všech sil na ni teď myslí, aby ho nepřemohl strach a on se tu nepočůral dřív, než lavice spadne a pak se to stane. Tentokrát ani vykřiknout nestačí. Hlas mu prostě zamrzne v krku a reálně hrozí, že už ho nikdy nenajde. Pevně stiskne víčka, zatne nehty do madel svého jištění a vlasy nejspíš nechal ještě někde nahoře. O několik pater níž oči zase opatrně otevře. Jsou celí a…
"Tohle bylo naprosto boží!" Vypískne nadšeně. Odměnu? Už znovu zastavuje uprostřed davu, aby se na něj tázavě podíval, ale ať už tím Tetsuya myslí cokoliv, těší se na to.
"Mají tady vůbec nějaká zrcadla?" Zeptá se ho, ale dnes prostě nemá vyjít z údivu. Zvážní a jeho oči se naplní dojetím a láskou.
"Tet-chan..." Zašeptá. Jenom fakt, že jsou na veřejnosti a oba mají blízko ke slibné kariéře, ho drží od toho, aby se mu tu nepověsil na krk. Tetsu má opravdu strach, že by ho na tom tour mohlo něco změnit? Možná by tam mohl… získat víc lokty? Byl by pak někým jiným? Přikývne, aby ho ujistil, že až se vrátí, bude pořád ten samý Boogie, ať se stane cokoliv. Pak dostane svou odměnu v podobě zmrzliny. Je opravdu úžasná. Vyvalí na Tetsuyu oči, když mu dokonce nabídne, že pro něj něco vyhraje. Každé gesto, které dnes dělá, mu dokazuje, jak moc mu na něm záleží a jak mu snese modré z nebe, když to bude v jeho silách. Přeje mu všechno štěstí světa a on ho doopravdy má, protože za chvíli už Boo svírá v rukou velkého Simbu ze Lvího Krále. Věří tomu, že Tetsu bude mít stejné štěstí i v životě a kariéře. Je ten typ. Ten druh muže, který si pro něj umí dojít, umí dřít a má talent. Zaboří do plyšáka nos a chvíli přemýšlí. Ještě mají čas, nemusí odsud odcházet a on by vážně chtěl vidět úplně všechno… přitočí se k němu, krátce ho vezme za ruku, aby ho zastavil v chůzi a zastoupí mu cestu. Vytáhne se na špičky a docela potichu mu pošeptá do ouška.
"Pojďme už na hotel..." Okamžitě přikryje oči řasami a schovává rudnoucí tváře za Simbu. Jenže i když je okolo celý Disneyland, on má teď v hlavě jenom svou lásku a všechno, co mu před chvílí říkal a vyznával.
Tetsuya
Boogieho slova si bude pamatovat ještě dlouho. Ne, že by mu bylo příjemné vědomí, že se někde bez něj trápí, ale je to hezké od něj slyšet. Boo ho mění od základů a ukazuje mu věci, kterých by si měl vážit. Najednou není jeho celý život jen o kariéře. Je tu něco důležitějšího, co rozhodně chce zachovat. Nebude to jednoduché, to si uvědomují všichni, ale on má přece na to, aby to zvládl všechno. Bude Boogieho podporovat a rozhodně mu bude fandit, aby to s kluky celé dotáhli do zdárného konce. On mezitím potáhne svou vlastní kapelu a bude usměrňovat Hyda, aby nemyslel jen na růžové prameny. +To bude sakra těžký úkol.+ Ušklíbne se nad tím v duchu. Je rád, když už je nečeká v tomto parku nic horšího. Ta lavice byl pořádný zápřah na jeho nervy, i když by to za nic na světě nepřiznal. Je fakt, že dneska už toho přiznal dost, ale Boo vypadá spokojeně, tak to nejspíš nebylo na škodu."To netuším, na plánku jsem je nezahlédl, ale nehledal jsem pořádně." Pokrčí krátce rameny. Klidně bude podobné věci hledat, dá si ještě pětkrát dráhu, jen aby si Boo užil tento den, ostatně proto tu jsou.
"Nebylo to úplně zlé." Odsouhlasí mu nakonec i tu lavici, ale chvíli to trvá, jak kdyby si tím nebyl úplně jistý. Jeho žaludek si tím není úplně jistý. Ohlédne se na něj, když ho Boo osloví tónem, která u něj opravdu zbožňuje. Asi podobné věci bude říkat častěji, jen aby ho slyšel. Je to návykové. Po očku pozoruje plyšovou hračku, kterou si Boo vybral. Bylo mu jasné, že to bude něco podobného, ale tu velikost příliš neodhadl.
"Spí v křesle, jasné." Varuje svého Miláčka, aby tu příšernost náhodou nechtěl tahat do postele. Asi by mu to nakonec dovolil, ale musí si zachovat tvář, když jeho obvyklé chování dneska bere za své. Jakmile se rozejde, je za chvíli zase zastaven. Byl přesvědčený o tom, že se odsud dostanou až večer, ale Boo má očividně úplně jiné plány. Překvapeně se k němu otočí a s každým jeho slovem jde obočí mnohem výš, stejně jako koutky. Podobný úsměv byl u něj k vidění jen velmi málo, spíš vůbec. Vážně to řekl? Tohle je lepší, než kdejaká předehra. Nenechá ho ani na chvíli zapochybovat. Stiskne jeho dlaň v té své a už ho vede ven z areálu. Každá vteřina navíc, je najednou hrozně moc. Kousek od vchodu se ještě zastaví u jednoho z automatů, kam jen vsune bankovku a nechá vypadnout malou kuličku. Je napůl průhledná, ale on příliš nezkoumá co je uvnitř. Je tam náramek z bonbónů a taky malý prstýnek.
"Abys měl těch suvenýrů, co nejvíce." Nacpe ji Boogiemu do ruky a razí jim cestu skrz dav ven. Rozhodně se nestará, komu šlápne na nohu nebo do koho vrazí. Usadí Boogieho a pak i sebe a v ten okamžik se k němu konečně nakloní a dlouze ho políbí. Musel čekat příliš dlouho a teď už je to naštěstí jen kousek.
"Za nějakých deset minut, už přede mnou nikam neutečeš." Broukne mu do rtů s trochu nebezpečným výrazem. Pokračuje dál po pobřeží a za chviličku už jsou před hotelem. Dal si práci s výběrem, aby to bylo vážně kousek a naštěstí měli volný pokoj. Sice to nebude nic velkého, ale co oni kromě postele potřebují. V recepci už to není na dlouho a jsou nasměrování do vyšších pater.
"Prosím." Pustí ho s úklonou jako první. Sám první pohledem zkontroluje vybavení a čistotu. Pohled mu padne na lahev a menší občerstvení. Je tu všechno, co má být. Je spokojený a pravděpodobně si zítra nebude stěžovat.
"Povíš mi, co budeme dělat teď?" Pozvedne obočí a ej zvědavý, kolik odvahy ještě Boo sebere. Teď už jsou tu jen oni dva, nikdo navíc. Třeba se mu podaří ho trochu vyprovokovat.
"Co bych teď s tebou měl dělat?" Pozvedne obočí a povolí si rychlým pohybem vrchní knoflíky košile.
Boogie
Vůbec se na Tetsuyu nepodívá, ani kousíčkem oka ne a stejně by mohl přesně popsat výraz, který teď určitě má. Nebylo by to poprvé, co ho vidí, ale zároveň mu byl vzhledem k Boogieho neustále plachosti pořád vzácný. Objímá plyšáka oběma rukama a uvažuje, jestli na to má odvahu, ale… to si měl nejspíš rozmyslet před tím, než spolu začali chodit. Vzápětí už cítí pevný stisk a nestačí za ním klopýtat k východu. Je to ještě docela dlouhá cesta, ale Tetsu si razí cestu jako ledoborec. Je mu líto všech lidí, kteří ani nestačí uskakovat z cesty a zároveň mu to kouzlí úsměv na tváři. Je to vlastně hrozně příjemný pocit, když víte, že je z vás někdo tak moc paf. Ještě pořád plně nepochopil, jak je to možné, ale je za to neskutečně rád. Málem nabourá do jeho zad, když Tetsuya z ničeho nic zastaví u automatu na kuličky a jednu z nich mu vytočí. Jsou v tom obvykle takové tretky nebo postavičky z různých anime, ale pěkné. Děti to často sbírají a někteří dospívající taky. Na internetu bujely směnné obchody a každý věděl, která postavička je jak vzácná a hodnotná. Těch automatů byly desítky podle typu obsahu a tenhle byl na takovou všehochuť. Dokonce i on by si asi připadal dětinsky, kdyby měl Tetsuyu sám o jednu kuličku požádat, ale jakmile ho vidí, tetelí se za ním očekáváním, co mu padne. Jakmile má kuličku v rukou, hned ji otevře. Bonbóny sní asi po cestě na turné, nejspíš se Senou. Prstýnek mu bohužel není, ale to nevadí, stejně si ho neschová jako suvenýr až do nejdelší smrti. Jakmile jsou spolu v autě, Tetsu se vrhne na jeho rty s příslibem toho, co bude na hotelu a jak dravě to bude vypadat. Díky tomu mu kulička vypadne z ruky a zakutálí se někam pod sedačky. Rozhodně nemá možnost ji hledat. Hotel je vážně jenom kousíček, zvenčí vypadá docela nenápadně a recepce je malá, ale pěkná. I tak musí být pěkně drahý, když je jen takový kousek od parku. Musí tady být neustále plno. Před pokojem se spokojeně usměje, když si Tetsu najde čas na to galantní gesto a pustí ho dovnitř. Jakmile vejde, rychle se rozhlédne okolo. Je to typický japonský hotel s velmi malým pokojem, ale ne tak malým, jako uměly být. V tomhle je rozhodně místo na kufr, dokonce je tu i křesílko pod oknem a kromě toho vybavení vypadá docela luxusně. Tetsuyova otázka ho samozřejmě zaskočí. Honem se k němu otočí čelem a nasadí plachý úsměv. Ono je to jasné a stejně tak je jemu jasné, že ho jenom škádlí a uvádí do rozpaků. Asi nikoho nepřekvapí, že úspěšně. Nadechne se, ale už zapomene vydechnout, protože jeho oči klesnou k Tetsuyovým prstům, které už započaly svlékání. Pousměje se a zase se mu podívá do očí. Cokoliv ho napadne, zní nějak hloupě. +Rozhodně mu neříkej To, co vždycky. To zní, jako že se nudíš.+ Nabádá se v duchu, aby nic nepokazil. Zatím se zmůže jenom na to, aby dosedl na měkkou postel a vyzul si alespoň boty. Proč si připadá tak nepatřičně? "Uložit ke spánku, přikrýt a políbit na čelíčko?" Vypadne z něj docela malinká provokace, ale hned dostane strach, že Tetsu by se pak šel vybít někam jinam. Nervózně sáhne po pramenu vlasů a namotá si je na prst, aby je za chvíli zase pustil a dokonce si odkašle. Diví se, že má Tetsu ještě nějaké oblečení.
"Zhasneme?" Dráždí ho dál. Nepotřebuje to, stejně by se styděl a viděli se už tolikrát. Jen se mu dech doopravdy zastavuje v plicích. Stále. Nakonec zase vstane, nervózně k němu přejde a sám položí prsty na zbývající knoflíky. Dívá se na ně, i když na sobě cítí jeho oči. Pořád se usmívá a jemně mu košili stáhne z ramen.
"Ty by jsi ji zmačkal a pak bys nechtěl projít ani po chodbě." Řekne mu, když ji pečlivě odloží na židli a s trhaným nádechem si prohlédne jeho prsa a pak i jeho tvář.
Tetsuya
Měl by protáčet očima nad Boogieho nadšením z takových maličkostí Tetsu sám je ale překvapený nad tím, že se mu to líbí a že mu to v nejmenší nevadí. Bude mu klidně kupovat dárky pořád i různé pitomosti, aby mohl vidět, jak se tváří. Je to prostě návykové a vynahrazuje si tím chvíle, kdy nebudou spolu. Ani si nevšimne, že kulička skončila někde v jeho autě. Nemá čas nad tím vůbec přemýšlet a víc ho berou jeho rty a tělo, na které se taky těší. Rozhodně nemá v plánu si večer vedle něj jen lehnout a spát, ale s tím nepočítá očividně ani Boo. Je stejně kouzelný, když ho Tetsu dostane do rozpaků. Šlo to snadno, ale na tom, jak moc se mu líbí, to neubralo ani trochu. Je to rozhodně pohodlnější, když si rozepne knoflíky, aniž by spustil oči z Boogeiho. Těší se na něj odpověď, protože bude jistě stejně roztomilá, jako se teď celou dobu tváří. Začíná na tom být svým osobitým způsobem závislý. Moc klukům ze své kapely nezávidí, bude hodně protivný, až bude Boo pryč a nebude vědět, co v následující vteřině dělá a jak se má. Málem by si povzdech nad svými myšlenkami. Už si dokáže schopně uvědomit, jak moc mu na něm záleží a nejspíš i přiznat si to nahlas. +Tak prosím Boo, je čas na tvé odpovědi.+ Pobízí ho Tetsu v duchu a nakonec se dočká. Nakloní hlavu mírně na stranu a prohlédne si ho od hlavy až k patě. Měl čekat něco podobně romantického, ale nevadí mu to. Klidně to udělá, jen hodně po svém a bude tam pár věcí navíc."Uložím tě ke spánku nad ránem, Boo-chan, možná až po svítání." Pozoruje ho dál a je dráždivé jen to, že si sedne na postel. Netuší, kdy se to v něm změnilo tolik, že ho dráždí jen ten pohled. Dokonce se mu líbí, jak si zouvá boty a namotává prameny na prst.
"Přikryju tě, ale vlastním tělem." Doupraví i tento kousek podle svého a pravý koutek se mu vyhoupne nahoru v dravčím pousmání. Už by se rozešel k němu, ale Boo se začne zvedat sám. Obrní se, aby mu dal dostatek prostoru na jeho vlastní iniciativu.
"Políbím tě, ale těch míst bude asi víc." Rozvede i poslední část a krátce shlédne na jeho prsty, které rozepínají košili.
"Jen to světlo nech pěkně svítit, Boo-chan. Chci vidět každý kousíček tvého těla. Nenechám se připravit ani o jedinou sekundu, kdy bych si tě mohl prohlížet." Je to to jediné, co mu odmítne. Chce se ho dotýkat, chce ho vidět a klidně mu ty ruce přiváže, aby zhasnout nemohl.
"Já se přece můžu dívat." Prohodí tiše a nechá si stáhnout košili z ramen.
"Ovšem, když tě vidím, je to asi jediná chvíle, kdy bych své košile s radostí válel po zemi." Jindy by své drahé oblečení jen tak válet nenechal, ale s ním…Vezme Boogieho za boky a přitiskne k sobě.
"Já tě nemít, vůbec nevím, co bych si bez tebe počal." Řekne malinko rýpavě na adresu toho oblečení, ale je to vlastně upřímné v širším kontextu. Udělá společně s ním malou otočku, aby ho dostal zády ke zdi. Opře se o ni předloktím, aby se k Boogeimu trochu přiblížil a druhou rukou se hledá cestičku pod jeho mikinu. Skoro se opírá čelem o jeho, jak mu hledí do očí.
"První tě pomalu svléknu a podívám se, kam všude tě mám políbit a pak tě nechám projít se k posteli. I když začínám mít lehké obavy, že se k ní možná ani nedostaneme." Provokuje ho dál, aby viděl víc zrudlé tváře. Teď už sáhne oběma rukama na lem jeho mikiny a přetáhne mu ji přes hlavu. Hned na to se znovu opře a pořádně ho políbí, aby mu vytěsnal z hlavy všechny obavy nad věcmi, které budou později dělat. Netrvá to dlouho, než se pustí i do trika vzápětí přijdou na řadu i kalhoty, které stáhne i s prádlem, aniž by ho nechal nadechnout. Když klečí před ním, něco ho napadne.
"Už vím, kam přijde první." Nepoví mu, co ho vzápětí čeká a přitiskne se rty k jeho stehnu, kouskem jeho klína. Neodtáhne se a jak vstává hladí rty jeho bledou, sametovou pokožku, dokud se nedostane až k šíji, se kterou si hraje podstatně déle.
Žádné komentáře:
Okomentovat