Boogie x Tetsuya - Jsem zvědavý, čí smrt to nakonec bude. - část 1.

(Tokyo Disneyland)

Tetsuya

Tetsuya byl zase na chvíli spokojený. Vnitřně samozřejmě. Kai se na konkurzu osvědčil, i když se Tetsu celou dobu tvářil, jak je mu protivný a nic mu není po chuti. V hlavě ho ale hodnotil úplně jinak, než to navenek vypadalo. Ten kluk uměl dřít a ani jednou si nepostěžoval. Tetsu byl přesvědčený, že jakmile mu toho kocoura dostane hudba z hlavy, bude to ještě lepší. Samozřejmě, že mu bylo jasné, odkud jeho výraz pramení, když přišel do zkušebny. Jakmile Kai sedl za bicí, bylo podle něj všechno pryč. On mu psychologa dělat nebude, ale vymlátit to z něj dřinou, to by mu rozhodně šlo. Když se potkal s pohledem Hyda bylo oběma jasné, že za ty roky už si rozumí i beze slov. Teď už stačilo jen zařídit, aby se náhodou nepotkal s Uruhou a ještě si to nerozmyslel. Zatím si oficiálně neplácli a nechávali díky Hydovi Kaiovi volnou ruku. Pořád měl ještě možnost říct jim, že končí. Taková měsíční zkušební lhůta a Tetsu myslel, že v tu chvíli Hyda zabije. Začne dokonce přemýšlet o tom, že by Kaiovi sehnal někoho na rozptýlení, aby se nenaplnily jeho obavy. Ten nápad nepustí z hlavy, ale to už je před nimi sobota a na tu má naplánovaný program pro Boogieho. Je dost možné, že to bude jeden z jejich posledních společných a hlavě volných víkendů. Pak má totiž Tetsu v merku pár koncertů. Jen malé kluby a stálo ho to hodně, aby tam pro ně našli malou skulinu, ale diář se mu začal dost dobře naplňovat. Potřebují ještě pár podobných zkušeností, než se dostanou na větší stage. Navíc si tím dost dobře odzkouší Kaie, jak se bude před lidmi tvářit. Ráno vstal ještě před svítáním. Musel ještě zajet do studia a domluvit pár věcí. Boo o tom věděl a spokojeně ještě spinkal. Tetsu si první vynadal, jak na něj kouká a jak se nad ním rozplývá, ale u toho se usmíval. Pak konečně vyrazil. Schůzka se mu malinko protáhla, jde o nemyslitelné dvě minuty pozdě a to způsobuje mírně zamračení na jeho tváři. Zastaví auto před domem a pomůže Boogiemu se usadit. V držáku má připravenou kávu, stejně jako Tetsu. Bral ji před chvílí, ještě je teplá, stejně jako vzadu na sedačce krabičku s koláčky, které má na snídani.

"Dobré ráno, Boo-chan." Prohodí, jakmile se pohodlně usadí a nakloní se, aby ho mohl líbnout na rty. Tady v autě jim stejně nikdo pozornost věnovat nebude.

"Jak ses vyspal?" Zeptá se ho, než bez dalšího slova vyrazí na cestu. Mají před sebou asi tři čtvrtě hodiny cesty, v tomto provozu možná ještě víc, ale on hromadnou nepojede ani náhodou!

"Jak jdou přípravy?" Zeptá se, jako by ani nikam nejeli. Nemá v plánu Boogiemu říkat, kam míří. Skoro to vypadá, že jednou jen na další zkoušku nebo něco podobného, prostě nic zvláštního. Občas sáhne do držáku pro svou kávu a dlouze se napije. Několikrát si potichu zanadává na nějakého pitomce, který jede předním a buď zdržuje nebo nedělá, co má.

"Četl jsem váš rozpis, možná bych na jeden koncert mohl přijet podívat. Časově mi to vychází, máme v tu dobu zrovna volno. Pokud budeš chtít a pokud mi do toho nic nevleze." Nechce něco slibovat, protože se může stát, že mu někdo přesune schůzku, ale Boo už moc dobře ví, jak se dokáže jeho rozvrh měnit. Stalo se to už tolikrát, že by to nespočítal na prstech a vždycky z toho byl patřičně nevrlý. Ne na svou drahou polovičku, ale na všechny kolem. Jak se blíží k jejich cíli, začíná být malinko nejistý v tom, kam ho vede. Možná se ptát na radu Kaze nebyl ten nejlepší nápad, ale zase si přiznává, že Booigemu by se to mohlo líbit. On se tak pokusí tvářit, ale ne…Vážně netuší, co tam bude dělat. Hlavní je to, že mu to nesmí zkazit. Zastaví asi pět minut od místa, kam jedou a sáhne do kapsy pro hedvábný šátek.

"Jen na chvíli, už jsme skoro tam." Požádá ho, než mu oči zaváže. Pak se znovu rozejde. Jakmile se mu podaří zaparkovat na místě, kde dost dobře vidí vchod, sáhne po Boogieho pásce.

"Připravený?" Zeptá se s chladným pobavením, než mu šátek stáhne. Kousek před nimi je vchod do tokyského Disneylandu.

Boogie

Doma na lednici visel dlouhý seznam. Tak dlouhý, že musel být dole u země srolovaný do ruličky, ale co chvíli se zase rozvíjel a Tetsuya o něj zakopával, když si šel pro sójové mléko. Byl to seznam věcech věcí, které Boo nesměl před odjezdem zapomenout. Udělat, zabalit, připomenout klukům, cvičit… Každý den několikrát si ho svědomitě procházel a pečlivě se chystal na ten den, kdy odjedou na turné. Boo byl optimista a klidná povaha, ale jím zmítala tréma a silné emoce s každým dalším dnem, kdy to bylo zase blíž. Už nezbývalo mnoho. Neměl moc volného času, ale někdy se mu zdálo, že Tetsuya ho měl ještě méně a tak byl doma často sám. Bylo mu smutno už teď. Vůbec netuší, co si tam počne, až bude doopravdy celé týdny bez něj a co si počne, až se vrátí domů a Tetsu bude mít jinou práci. Bude na něj vždycky trpělivě čekat, ale zároveň ví, že to pro něj bude velmi těžké. Možná těžší, než pro všechny ostatní, protože je tak trochu kvočna domácí, co by se ráda starala o svého muže a byla s ním prostě co nejvíc. Jenže takhle to v jejich životech nešlo. Boo si nikdy ani nepostěžuje, nikdy to nedá najevo a bude vděčný za každou vteřinku, ale stejně… +Ach jo...+ Pomyslí si, jakmile doma otevře oči, posadí se na posteli a protáhne se s rukama nad hlavou. Je tady samozřejmě sám, ale ne na dlouho. Tetsu si jenom odskočil do studia a pak budou celý den spolu a to mu vlije energii do žil. Vyskočí z postele, uvaří si svoje milované kakao a pak i zaběhne do sprchy a oblékne na sebe něco příjemného a pohodlného. Džíny, tenisky, mikina, nic složitého. Dlouhé vlasy nechá v hladkém ohonu a protažené skrz kšiltovku a za chvíli už sbíhá schody, protože auto je tady. 

"Ahoj." Broukne a rovnou se mu pověsí okolo krku, aby ho mohl políbit. Tetsu neskutečně voní svou kolínskou a Boogiemu to podráždí čichové buňky. Někdy je snad lepší prostě zůstat doma, ale zčervená hned, jak si to pomyslí. Tohle že napadlo zrovna jeho?

"Jak to šlo? Jak se mají kluci?" Zeptá se, aby řeč nestála a on nějak zamaskoval svoje rozpaky. Už moc dobře ví, proč nesnídá, protože Tetsu tady má pro něj připravené úplně všechno. Hned se vrhne na sladké pečivo a kávu a klidně si drobí do klína. Normálně by z toho Tetsu zešílel, ale jemu neřekl nikdy nic, jenom někoho poslal vyklepat koberečky. 

"Skvěle, až na to probuzení..." Zamrmlá trošičku, protože tam byl bez něj, ale neustále se usmívá. "Dobře." Vyměňuje si s ním zdvořilostní konverzaci, ale stejně se ho Tetsu ptá jenom aby zjistil, jestli ten seznam dneska náhodou nezmizí. Už ho zná! Cesta utěšeně ubíhá a nepřipomíná Boogiemu nic z toho, kam spolu běžně jezdí. Už by se ho zeptal, kam to vlastně jedou, když mu do toho Tetsu vpadne s návštěvou koncertu. 

"Vážně?!" Vyhrkne hned nadšeně a málem ho svým objetím vychýlí z pruhu. 

"Promiň." Pípne, skloní oči a zčervená. Už sedí na sedačce nehybný a jako pěna. Tedy jen na chvilku. 

"Určitě nevleze… osud to zařídí." Řekne přesvědčeně a představí si, jaké by to bylo, kdyby byl Tetsu někde tam mezi lidmi, na jejich velkém koncertu mimo Tokyo. Hrál by jenom pro něj a určitě by nic nespletl. Chvíli mu ty fantazie běží před očima a zaměstnávají jeho hlavu, než auto zastaví a vyvede ho tím z míry. Honem se rozhlíží na všechny strany, ale než stačí zahlédnout alespoň nějakou ceduli, Tetsu mu nasadí šátek přes oči. 

"Co je to?" Zeptá se a osahá ho konečky prstů, ale nepokouší se ho sundat. V žaludku se mu usadí příjemná tréma. Miluje překvapení a tohle vypadá na něco velkého. Ještě nevystupují. Chviličku to trvá, než auto zastaví znovu. 

"Já nevím, nejsem si jistý." Zatetelí se na místě a široce se usmívá a jakmile o pásku přijde, zírá na místo, na které vždycky chtěl, ale nikdy nebyl čas a především peníze. Na vstup by s klukama ještě měli, ale na všechny ty atrakce už ne. 

"Ty mě bereš do..." Nějak se mu to nechce pochopit, ale přitiskne si dlaň na ústa a nadšeně se rozesměje. Oči mu doslova září, než se mu znovu pověsí okolo krku. Teď už může. Tohle by od něj nečekal, ví, že se pro něj přemáhá a zároveň… ho sem prostě vzal. 

"Slibuju, že tě to se mnou bude bavit." Řekne mu a už ho tahá z auta ven. Málem zapomene, že mají každý svoje dveře na vystoupení a vláčet ho přes řadící páku není nejpříjemnější.

Tetsuya

"Kluky radši vůbec nezmiňuj." Prohodí Tetsu ještě v autě a znovu si prohlédne bránu do parku.

"Mám obavy, že by se tu najednou mohli zjevit a všechno zkazit." Dodá kysele. Kdyby kdokoliv z nich věděl, že vzal Boogieho právě sem, rozhodně by přijeli a chtěli by to vidět na vlastní oči. Přísahal Kazovi, že pokud to někomu vyzvoní, bude s ním mít peklo až do konce života. Ono to vypadalo, že ho i poslechne. A taky má jediné štěstí. Tetsu neměl na výběr, musel Boogieho dostat z domu a donutit ho přestat myslet na ten příšerně dlouhý seznam, co mu visí na ledničce. Jistě, těšilo ho, že je tak zodpovědný a všechno si píše, má v tom pořádek a zároveň měl pocit, že mu to moc nesvědčí. Stejně se ani Tetsu nedokáže ovládnout, aby se neusmíval nad Boogieho nadšením. Jak z toho, že by mohl dorazit na jeho koncert, tak z toho, kam ho vzal.

"Osud?" Pozvedne nad ním obočí. Jindy by nejspíš protočil očima, ale teď ho jen líbne na čelo a prohrábne prsty hedvábné prameny.

"Osud zařídí všechno." Už je na tom tak špatně, že mu ani nedokáže odporovat. Dneska si ale dal za úkol být příjemnější, než kdy jindy. Nechce to Boogiemu zkazit, to by si asi neodpustil. Když pozoruje Boogieho výraz, je si jistý, že udělal dobře. Asi nakonec Kazovi i poděkuje a něco dobrého mu koupí. Možná vodítko obojek na Aoiho. Po tom, co viděl na párty, se mu bude hodit. +Růžový, rozhodně růžový…+ Baví se nad tím v duchu ještě chvíli.

"Ano, já tě beru do zábavního parku." Dořekne to za něj Tetsu a malinko se ušklíbne, toho se asi jen tak nezbaví. Jeho výraz se vzápětí srovná, když má Boogieho u sebe, přitiskne ho, nadechne se jeho vůně a nejradši by to auto otočil a….No domů by to asi nevydržel. Zavařil si nakonec víc, než vůbec čekal a to ani neví, nad čím Boo před odjezdem přemýšlel. 

"S tebou mě baví úplně všechno, ale některé věci rozhodně víc." Snaží se ho trochu přivést do rozpaků, pak je totiž nejroztomilejší. Na Boogieho to asi úplně nepůsobí, protože ho málem vytáhne z auta okýnkem. Opatrně se mu vysmekne, aby mohl vystoupit jako člověk a zamkne auto. Ještě trochu skepticky se podívá na vchod do parku, kde už je pěkná fronta. To je něco, co z duše nesnáší. Nakonec bude jen vstup pořádný teror. Jakmile si myslí, že ho Boo nevidí, kysele se ušklíbne. Přesto ho vezme kolem ramen a vede s sebou k frontě, aby si to pěkně vystáli. Ne, že by byl Tetsu poctivý, takže dojde i na nějaké postrkování. No a co, že se to nedělá, jemu je to srdečně jedno, hlavně že se posunou o nějaké to místo dopředu. Když projdou dovnitř, Trestu nenápadně vydechne. To nejhorší má za sebou. Tedy myslí si to, do chvíle, než mu na hlavu někdo posadí pandí ouška. Nechá víčka klesnout a je jasné, že počítá minimálně do tisíce, aby se uklidnil. K překvapení i jeho samotného si je na hlavě nechá. +Kazi, já tě zabiju.+ Prokleje ho v duchu do asi vsátého kolene. A to ještě Tetsu žije v představě, že Boogieho vypustí a bude z povzdálí sledovat, jak si užívá atrakce a všechno kolem. Krátce se rozhlédne, než mu pohled padne na jeden ze stánků, kde Boogiemu koupí králičí, sněhově bílá ouška a posadí mu je na hlavu.

"Už se cítím líp, i když ti to v nich sluší mnohem víc, než mě." Složí mu osobitý kompliment.

"Kam bys rád jako první?" Zeptá se ho a pošilhává po stánku s kávou.

"Tak já bych se…." Zarazí se, protože se u toho podívá Boogeimu do tváře. Když vidí to nadšení, nemůže mu říct, že si půjde sednout a poslat ho za zábavou.

"Kam půjdeme jako první?" Opraví svou otázku rovnou, protože je mu jasné, že z tohoto už se nevyvleče.

"Budeš jednou moje smrt, Boo-chan." Prohodí s tichým mlasknutím, ale neubrání se téměř neznatelnému pousmání.

"Ale klidně buď, s tebou bych si to užil." Dodá upřímně, než se nakloní, aby ho mohl líbnout do vlasů.

"Teda pokud mě nepotáhneš na tohle." Kývne hlavou k té nejšílenější atrakci, kterou tu mají. Ne, že by na to neměl žaludek, ale představa, že ho někdo uvidí, jak ječí nebo bledne…Ne, to se prostě nestane.

Boogie

Zářivě se usměje, když mu Tetsu prozradí, že s ním by dělal cokoliv. Tohle chce slyšet přece každý a tím spíš, když zná jeho povahu. Tím větší mají jeho slova váhu. Fronta se zdá být nekonečná, ale on se těší tak moc, že by ji vystál snad i třikrát dokola a stejně by odtud neodešel. Občas hodí na Tetsuyu káravý pohled, když do někoho strká nebo nenápadně předbíhá, ale i tak se tomu provinile směje a navíc je Tetsu tak obratný, že si toho dotyční vůbec nevšimnou. Nakonec se dostanou až dovnitř a Boo se snaží předstírat, že neviděl cenu lístků. A to ještě není všechno, protože za některé atrakce se taky dál platí stejně jako za všechny nákupy a občerstvení. Jenže když vidí tu nádheru všude okolo a preciznost s jakou jsou atrakce vyvedené, není se co divit, že to stojí tolik. Jeden by přísahal, že se dívá na skutečné paláce a jiné stavby, které zná z filmů nebo pohádek. Je nesmírně těžké se rozhodnout, kam jít, protože dnes stihnou jenom zlomek toho, co tady mají a to ani nemluví o rozdělení parku na klasickou a pobřežní část. Zatímco dumá, které dát přednost, někdo dá Tetsuyovi ouška a jakmile ho uvidí, rozesměje se. Vytáhne telefon a pořídí mu několik snímků, než bys řekl Sena. O chvilku později už má svoje vlastní ouška a nechá zase jeho, aby ho vyfotil a pak se jim dokonce nabídne nějaký kolemjdoucí, že jim udělá společný snímek. 

"Usměj se." Pošeptá mu, protože ho zná, aby fotku nesabotoval a doopravdy se na ní Tetsu docela nenápadně usmívá. Postřehne Tetsuyův pohled směrem ke kávě, když se ho ptá, kam půjdou jako první, ale vůbec by ho nenapadlo, na co myslel. Pochopí to jinak. 

"Klidně si ji můžeme vzít s sebou. Tady podle tohohle plánku se jde k chrámu křišťálové lebky tudy a je to docela daleko." V první atrakci má jasno. Prospekty a mapu dostali u vstupu. Momentálně za rozloženým plánkem není ani vidět. Má do něj zabořený nos celou cestu ke kávě a dokonce do něj někdo vrazí. Pokouší se omluvit, ale je příliš nadšený z toho všeho, než aby cizinci věnoval příliš pozornosti. Provinile pokrčí rameny a usměje se přes okraj kelímku, když mu Tetsu hrozí vlastní smrtí. Podívá se na atrakci, na kterou ukazuje Tetsuya a znovu se rozesměje. 

"Víš, máš štěstí, že si sám nejsem jistý, jestli na to chci jít, ale tady píšou u té lebky..." Říká, zatímco už oba kráčí požadovaným směrem… 

"Že je to divoká jízda a musíš být v pohodě s tmou a lekačkami..." Zazubí se. V atrakci si ve skutečnosti sednou do jakéhosi nákladního vozidla, které je poveze skrz chrám, zatímco se jim křišťálová lebka bude pokoušet sesílat na hlavu prokletí. 

"To zní jako zábava." Řekne, ale když stanou před vysokou stavbou, která jako by vypadla z pralesů Jižní Ameriky, smích ho trochu přechází. 

"Vypadá jako opravdový, že?" Vydechne, ale stejně jdou dovnitř, společně s několika dalšími lidmi. Když si sedají do auta, pořád to vypadá jako hrozná legrace. Úvodnímu filmu se kde kdo ještě pořád pochechtává, ale jak jízda začne, ježčí v podstatě všichni. V závěru jde o klasickou horskou dráhu skrz temný chrám, ale kulisy jsou povedené opravdu hodně a ty zvuky jednomu navodí dostatečný pocit, že jde o realitu. Když na druhé straně atrakce auto konečně zastaví, Boo zjistí, že Tetsuyovi nejspíš rozdrtil ruku. Honem se podívá do jeho tváře. 

"Jestli jsi ječel, tak jsem byl tak zaměstnaný, že o tom vůbec nevím. Příště už si zvládnu dávat pozor." Potrápí ho a vymotá se z auta ven. 

"Tohle byl docela slušný začátek. Jízdu v šálcích přeskočíme, to je pro děti." Najednou má odvahy na rozdávání.

Tetsuya

Tetsuya spíš pozoruje Boogieho výraz, než všechno kolem. Líbí se mu, jak moc je nadšený a je to znát na uvolněnějším výrazu, který má. Už mu ani moc ta ouška nevadí. Možná si na ně za chvíli zvykne. Ty fotky se mu už líbí o něco méně. Hlavně jde o to, že by se k tomu mohl dostat kdokoliv z kapely a to by asi nepřežil. Měl by to na talíři další pět až deset let. To nedopustí! Za to Boogieho fotky z telefonu nikdy nesmaže. Ten jiskrný a nadšený pohled si bude prohlížet ještě dlouho. Vážně to byl skvělý nápad ho sem vzít. Jakmile dojde na společné focení, není si tak úplně jistý, že mu to nebude spíš kazit. Krátce se na něj ohlédne, jakmile si uvědomí, jak blízko mu je. Nejsou to slova, která ho donutí se mírně pousmát, jako spíš Boogieho blízkost. Cvičí s ním hrozně a Tetsu už tuší, že to moc dobře ví.

"Hm, tak dobře první kávu a pak už zvládnu všechno ostatní." Zamumlá si spíš pro sebe a tak nějak za pas Boogieho směruje, aby tam vůbec došli, protože nedává absolutně pozor na cestu. To se vzápětí potvrdí, když ho na chvíli Tetsu pustí, aby se vyhnul menšímu hloučku a do Boogieho někdo narazí. Ono to bylo obráceně, ale v jeho očích Boo určitě chybu neudělal. Je roztomilý, jak si to skoro ani neuvědomí, za to Tetsu to viděl až moc dobře.

"Neumíš dávat pozor na cestu." Vyjede okamžitě po nzenámém, když dorazí k Boogiemu a sune ho stranou, aby byl mimo hlavní konflikt. On to za něj milerád vyřeší a je mu úplně jedno, že v rámci jejich společnosti by se měl chovat úplně jinak. Bude, až se bude dít cokoliv jiného a ne právě tohle. Nechá neznámého plavat a sám se postará o kávu. S prvním douškem začíná být trochu spokojenější.

"Dobře, půjdeme tam. Těším se, až budeš ječet." Nahlíží mu přes rameno a očima skenuje cestu. Hlavně se těší, až se k němu bude tisknout a vůbec si nepřipouští, že by se mohl bát on sám. Boo si bude vybírat a on je bude muset vést nebo nikam nedojdou.

"No výborně, ta tma se mi líbí." Okomentuje to po svém a je zvědavý, jestli to Boo zabere a bude v rozpacích nebo vůbec. Začíná pochybovat, že na podobných atrakcích by vůbec něco stihl. Divoká jízda…Tu by si dokázal představit, ale úplně někde jinde. Slíbil Boogiemu hezký den, tak to bude muset dodržet a zbytek si nechat na večer. Hotel odtud naštěstí není daleko, takže nebude muset čekat tak dlouho.

"Můžeme se sem zase vrátit." Ujistí ho, že tady nemusí být naposledy, pokud se mu to zamlouvá. Překoná sám sebe a bude tu klidně každou volnou chvíli, i když to by nejspíš zbankrotoval. No co, bude makat o to víc, aby mu mohl dopřát úplně cokoliv. Jakmile se blíží k atrakci, Tetsu kritickým okem hodnotí detaily. K jeho mírné rozladěnosti nenajde nic, co by tomu vytkl.

"Ano, to vypadá." Odsouhlasí to nakonec trochu odměřeně a zbaví se kelímku od kávy, aby mohli dovnitř. Těšil se, jak si užije Boogieho tulení, ale je pravdou, že celou cestu tmou má co dělat, aby sám sebe neshodil. Je to děsivé, několikrát se opravdu lekne a jen kousíček ho dělí od toho, aby nevyjekl. Boogieho dlaň svírá pevně a ani na vteřinu ji nepouští, dokonce ani venku. Jeho rozpoložení z atrakce vystihují jen rty, stažené do úzké čárky.

"Neječel." Brání se hned.

"Já neječím, nikdy." Upřesní to ještě, aby mezi nimi bylo jasno. Obočí mu jde nahoru a na tváři se mu objeví zlověstný úsměv.

"Tak pro děti, dobře." Podívá se mu do tváře a pomalu stočí pohled k jedné smyčce na horské dráze. Je vidět až odtud.

"Teď vybírám já." Jak na tu atrakci původně nechtěl, teď si ji klidně dá. Jen pro ten pocit, že Boo pak možná vezme šálky zavděk.

"Jdeme." Zavelí a razí si cestu davem jako žralok rozrážející vodu. Míří rovnou k jedné z nejšílenějších atrakcí tady. Pokud to má být nezapomenutelný zážitek, ať to stojí za to. Sám si dává za úkol, že ani tentokrát nezaječí.

"Po tomhle ti přijde turné, jako brnkačka, žádný strach tě nedožene." Slíbí mu bez váhání a už platí dva lístky, aniž by mu dal možnost říct ne. Odvaha mu dojde ve chvíli, kdy usedá společně s ním na sedačku.

"Když ti to pak bude stačit, můžeme jet přímo na hotel. Domů se dnes nevrátíme." Samozřejmě, že postranní úmysly. Nechal by Boogieho chvíli odpočívat, nalil by mu něco na kuráž a pak už by si jen užívali.

"Pokud ne, jistě najdeme ještě podobnou." Trápí ho malinko, protože teď je jeho cíl někde jinde. Chudák Boo, asi mu celou tu dobu, co budou tady, nedá pokoj. Zatne víc prsty do madla, když se to celé dá do pohybu. Ano, už začíná mít trochu obavy, když vidí první stoupání před nimi.

"Jsem zvědavý, čí smrt to nakonec bude."