Sena x Inoran - V mém světě. - část 3.

(Inoranův byt)

Inoran

"Samozřejmě, že můžeme. Kdykoliv budeš chtít." Dodá ještě na konverzaci o restauraci. Vezme ho tam kdykoliv a rád, jen by chtěl, aby tento večer byl opravdu speciální. Začíná být malinko nesvůj, jak se Senovi jeho byt bude líbit. Není to nic moc, oproti jiným, to bylo dost málo, co měl tu možnost vidět, ale on si na podobné věci nikdy nepotrpěl. Potřeboval jen malý prostor pro sebe a popravdě, měl většinou tolik práce, že doma moc nepobývat a když, tak mu stačil notebook, knihy a klid. To tu všechno měl a dokonce i sympatický výhled. Co víc potřeboval? Najednou mu to a

"Chci se pokusit vařit." Upřesní, jak to celé vymyslel, vlastně moc nevymyslel. Rozhodl se před chvílí.

"Vařím si celkem často, ale ještě jsem nevařil pro nikoho jiného. Můžu se jen modlit, že to bude k jídlu." Zatváří se pobaveně a zůstává stát uprostřed bytu. Přistihne se, že ho pozoruje, jak se rozhlíží a odhaduje, co na to říká. Na Senově názoru mu prostě záleží.

"Pozitivní pro mne je fakt, že v Tokyu není problém si objednat jídlo v žádnou hodinu. Dost na to spoléhám." Zasměje se krátce a u toho už si automaticky vyhrnuje rukávy košile. Nechá Senu se rozhlédnout a sám zamíří do koutku, kde je kuchyně, aby mu dal tu vodu. Přidá plátek limetky, aby to bylo trochu lepší a pousne se k celkem drahému kávovaru, taková malá posedlost. On sám si ji dá taky rád a k tomu cigaretu. Usvědčující popelník kousek od jeho křesla je toho jasným důkazem. Dával si záležet, aby to tu nebylo cítit, investoval do vzduchotechniky svého bytu mnohem víc, než do vybavení, tak snad. Ohlédne se přes rameno a uvidí Senu, jak stojí na schodech. Mírně se pousměje, otočí se čelem na chvíli, opírajíc se zadkem o linku.

"Klidně se běž podívat, abys věděl, jak se ti bude dneska spát." Dojde na menší dobírání, aby ho trochu přivedl do rozpaků. Užije si je, než se musí zase otočit čelem ke kuchyni a začne lovit v lednici všechny suroviny na jeho malý experiment.

"Arigato." Prohodí přes rameno. 

"Asi by to mohlo být větší, ale…Pak bych se tu sám asi ztratil." Zavtipkuje trochu, ale hned toho zase nechá, moc vtipné mu to v důsledku nepřijde. Trochu tím prozrazuje, že sem většinou nikdo nechodí. Pár přátel má, ale stejně je to většinou ze školy, na ostatní moc času nezbývá. Když se to vezme kolem a kolem je v podstatě samotář, který si dost dobře užije večer nad knihou. Teď na podobné věci nemá vůbec pomyšlení. Ohlédne se znovu, když je Sena v jeho oblíbeném křesle, kde tráví opravdu hodně času. Nechá suroviny na lince a rozejde se jeho směrem, nese mu kávu a vodu. 

"Sluší ti to v něm." Usměje se na něj upřímně, když si ho z metru pořádně prohlédne. Odloží kávu i vodu na blízký stolek. Pak se dlaněmi zapře za područky a nakloní se k němu blíž, aby se podíval do těch novin. Tedy maskuje touhu být v Senově blízkosti za to. Pomalu zvedne oči k těm jeho a zblízka se do nich zadívá. S takovou asi nebudou jíst ani o půlnoci.

"Občas tady usnu." Přizná se jako prví, než nakloní hlavu na stranu.

"Moje největší štěstí je to, že jsem se tě v tom obchodě dotkl a měl dost odvahy na to, abych tě někam pozval. Burzu můžu rovnou zabalit a promiň, milióny nebudou." Zasměje se krátce.

"Je to jen koníček, zatím jen v začátcích." Dojde nakonec i na upřímnost.

"Nemyslím si, že bych zrovna na to měl talent." Přizná se vzápětí, než se skloní ještě o kousíček níž. Nedokáže odolat pokušení Senu políbit. Jeho rty se pohnou poprvé a dlaň opustí opěrku, aby ho mohl zlehka pohladit po tváři. Trvá to celkem dlouho, než nenabaží jeho rtů. Šlo cítit, jak moc si to vychutnává a že rozhodně nikam nespěchá.

"Začínám mít pocit, že jsem si měl uvařit dopředu. Vůbec se mi od tebe nechce." Povzdechne si s mírným pousmáním.

"Buď tu jako doma, Sena-chan. Kdyby cokoliv, stačí říct." Líbne ho na čelo, než se ne moc ochotně narovná a zamíří do kuchyně. Kouká chvíli na ingredience, jestli nemá radši vymyslet něco jiného, ale…Třeba mu to bude chutnat. Kolega mu z Itálie dovezl pár věcí a on vždycky rád testoval. Chtěl testovat na sobě, teď to bude mít rovnou na ostro. Začne přípravou zeleniny, kterou za chvíli odloží na pánev. V kapse kalhot už má pověšenou utěrku, byl by schopný si nevědomky utřít ruce úplně někam jinam. Nachystá si maso a sáhne do skříně pro bílé víno.

"Jakmile začne něco zavánět, radši utíkej." Přijde ještě s poznámkou přes rameno a pak sáhne po ovladači a bytem se rozezní hudba. Tohle je taky k vaření nejlepší. Je mu trochu líto, že teď nemůže úplně odbíhat za ním, ale pak bude mít půl hodiny čas, tak dožene všechno, co chtěl. Po chvilce přidá na pánev mleté telecí a zalije ho vínem, které nakonec rozlije do dvou sklenek. Počká si, až víno zmizí, dodá ještě poslední ingredience jako rajčata, naložené hřiby a přidá koupený vývar. Mezitím dá ještě vařit těstoviny, to by mohlo být akorát. Dojde i na nějaké koření, ochutnávku, než se i s vínem vydá k Senovi.

"Dáš si se mnou? Možná i menší tanec?" Odloží sklenky a natáhne k němu ruku.

"Bylo by mi potěšením."

Sena

Musí si ho ze svého místa nutně chvíli prohlížet. Sám by se ztratil? Vzhledem k tomu, kolik je mu let přece musel s někým randit? Mít za sebou vážný vztah? Nikdy s nikým nebydlel? Sena to upřímně nechápal. Vždyť mu museli všichni padat k nohám sami od sebe? Má nos zabořený do novin, když se Inoran objeví u něj a rovnou mu složí kompliment. Zvedne k němu oči a trochu nejistě se pousměje. Možná nebylo nejslušnější, rovnou se tu takhle rozvalit a sahat mu na jeho osobní věci, ale říkal přece jako doma? A upejpavostí Sena nikdy příliš netrpěl. 

"Děkuji." Řekne zároveň na kompliment i na kávu a vodu, ale Ino se nakloní blíž a způsobí mu motýlky v břiše. Musí se jeho slovům tiše zasmát. Je to nádherné, co mu říká a zároveň v duchu nějakého chudého romantického básníka. A on by chudý vůbec být nemusel. Možná bude na Senovi, aby vzal tuhle část do vlastních rukou. Pomalu sbalí noviny a odloží je zpět na stolek, na kterém je našel. 

"Když budeš spát v tomhle křesle, zničíš si páteř." Řekne mu měkce. 

"Dobrá zpráva je, že já tady rozhodně spát nebudu a tak tě možná přinutím odejít do postele dřív, než upadneš do kómatu. Kdyby ne, hrozně by se mě to dotklo. Přece jenom, jde o tvoje zdraví a jak známo..." Svou větu nedokončí, protože mu to najednou přijde hrozně troufalé. Skloní na chvíli oči a uvažuje, jestli by měl nebo ne, než je zase zvedne. V těch jeho divoce jiskří. 

"Jak známo pohyb je zdraví velice prospěšný. Asi jsi čekal, že řeknu spánek, že jo?" Zavrtí vesele prsty u nohou. Chce ho svádět? Opravdu má najednou tolik odvahy? Asi ano. 

"Hrozně se podceňuješ, určitě máš talent na plno věcí. Tak třeba na jazyky..." Dodá a už vyprskne do dlaně, protože tohle byl cílený dvousmysl. Inoran ho naštěstí umlčí po svém, když mu věnuje ten neskutečně dlouhý, procítěný a pomalý polibek a Sena se v tu chvíli nedovede soustředit vůbec na nic jiného. Srdce mu rychle buší a ke konci si docela tiše povzdechne. Nejraději by se pozvedl a ovinul mu ruce kolem krku, ale to by z toho vaření nebylo vůbec nic a on by na to šel možná až moc rychle. Možná by to měl nechat trochu víc na svém hostiteli a tak mu dovolí, aby se z jeho dosahu zase vzdálil, zatímco si prohlíží jeho zadek v dobře padnoucích kalhotách a tu provokativně se pohupující utěrku. Zasměje se té jeho poznámce o připálených věcech a v klidu si vypije svou kávu. Je opravdu výborná, lepší než z kdejaké kavárny. Nakonec se vyhoupne na nohy a znovu zamíří ke schodišti. Inoran mu momentálně nevěnuje pozornost a je plně pohlcený vařením a tak se odváží docela potichu vyjít až nahoru. Připadá si trochu jako rebel, když mu sem leze. Postel je hezky srovnaná, nikde se neválí žádné pyžamo ani nic dalšího a on si prostě musí jít přivonět. Cítí ho z povlečení, takže dnes opravdu nepočítal s tím, že se dostanou až sem a Senu to zvláštně potěší. Není to takové nadržené chystání místa činu a to se mu líbí. Jakmile zezdola uslyší hudbu, zase se pro jistotu vrátí a je to právě včas, protože Ino má zatím hotovo a nese k němu víno. Voní to úžasně, rozhodně to není žádné japonské jídlo, jaké zná a nabudí to jeho zvědavost i chuť. Nemá ale čas nakukovat mu pod ruce. Převezme svou sklenku, jemně si s ním přiťukne a napije se. Tohle je taky neskutečné a lehoučké. Kde takové věci bere? Trochu na něj vykulí oči při pozvání k tanci. To si mohl myslet, že bude na podobné věci. Honem skleničku odloží a nervózně si otře dlaně o stehna. 

"Ino-chan, já… nechodil jsem do tanečních." Rozpačitě se usmívá, ale stejně mu podává svoje dlaně, jak si myslí, že se to dělá. Zkusí to, nemá strach, ale Ino se asi hodně zasměje. 

"Kdybych tušil, s kým půjdu jednou a rande, tak s tím mámu nepošlu do háje..." Přizná se.

Inoran

Ani nepostřehl, že mu Sena už zdárně obhlédl ložnici, kdyby to věděl, asi by na chvíli odstavil jídlo a šel se podívat, jak se mu to líbí. Sám sobě si už dokáže přiznat, že by ho to stálo dost velké přemáhání, aby ho do ní nepovalil, aby se alespoň podíval, jak mu to v ní bude slušet. Ne, tohle by si měl radši zakázat, aby ho nevyděsil hned první večer. Pořád má potřebu na něj dávat pozor a tak trochu kolem něj našlapovat po špičkách. Podá mu víno, když není proti a mírně se pousměje.

"Jazyky…mě by stačil jen jeden. Ten, díky kterému budu rozumět tobě." Pozvedne koutky v lehkém pousmání a konečně ochutná víno, které přinesl. Vždycky se mu domů dostaly skvělé kousky a občas ani po pár týdnech netušil, kde je vzal. Ale k dobré knize, pěkně vychutnat obojí. Ne, Sena ještě ani netuší, jak nudný dokáže být a bude asi hodně rychle utíkat, až to zjistí. Podobné myšlenky ale na světlo nepustí, zatím si je nechá pro sebe, aby mu neutekl hned první večer.

"Ovšem s tím pohybem…." Nedá se jen tak snadno a přece jen si dal za úkol ho přivádět do rozpaků. Nepůjde to jednoduše, Sena se toho očividně nebojí a chvilkami působí mnohem, víc nad věcí, než on sám. Je to hlavně tím, jak mu na celém večeru záleží. Chce, aby to celé bylo perfektní.

"Poslední dobou mám pocit, že v mém životě převládá ten spánek." Blýskne se mu v očích.

"Asi je na čase, aby to někdo změnil." Rozverný výraz na jeho tváři se vzal čert ví kde, přistihne se, že podobná konverzace ho opravdu baví. Jak kdyby poslední roky spíš spal a teď se začíná probouzet. Je to osvěžující a jen tak se toho nevzdá. Sám pomalu odloží sklenku a pak už natahuje dlaně po Senovi, když se mu objekt zájmu přizná, že tanec asi nebude jeho silnou stránkou.

"Nemyslím si, že to bude problém. Viděl jsem tě při chůzi, bylo to okouzlující. Tanec ti půjde lehce." Odmlčí se na chvilku, když si ho přitahuje k sobě. Přistihne se, že nedýchá, jak moc na něj Senova blízkost působí.

"Jen já asi zapomenu, jak se dýchá a pak bude večeře na tobě." Prozradí mu své vlastní rozpoložení.

"Naučím tě to, chceš? Mámu radši necháme spát, asi by moc nadšená nebyla." Nabídne mu bez váhání a musí se nutně nad svou poznámkou pousmát. Klidně ho k sobě bude tisknout hodiny, i když začíná mít pocit, že o chvilku déle a dotančili. Ne, že by byl unavený, ale bude potřebovat tak ledovou sprchu.

"Hrozně na mě působíš, víš?" Prozradí mu ještě trochu ze svého nitra. Vzápětí ho vezme pevněji kolem pasu, mírně poklesne v kolenou, aby ho mohl přizvednout o pár centimetrů výš a nechá ho stoupnut si na své nohy. Má to své výhody proti klasickému postavení, je mnohem blíž.

"První kroky si dáme společně. Třeba mi příčetnost i pak vydrží." Neovládne se a zlehka ho líbne na rty.

"Zavři oči Sena-chan." Šeptne mu do nich vzápětí.

"Prostě jen poslouchej a užij si hudbu. Tohle nechej na chvíli na mě." Počká, až Senova očka zmizí pod víčky a pomyslí si něco o tom, jaká je to škoda. I přesto si počká na ten správný tón, než vykročí v pomalejším rytmu s prvními tanečními kroky. Pro něj to není žádný problém, tanec měl vždycky v oblibě a nikdy se mu nevyhýbal.

"Jakmile uslyšíš ten správný rytmus, nechat se vést už není problém. Jen se pořádně zaposlouchej." Šeptá mu tiše do ouška, aniž by se přestal pohybovat.

"Zkus i podle toho dýchat." Začíná to být problém i pro něj, když ho na sebe tak tiskne.

"Pomalu se nadechni." Pokračuje dál, aniž by se oddálil.

"A pak zase pomalý výdech." Tuhle instruktáž by asi těžko praktikoval na někom cizím, ale tady to nějak vyplynulo samo. Začíná ztrácet pojem o čase i o tom, že se právě snaží vařit.

"Vidíš, nic na tom není." Upře oči na bledou kůži, ke které má opravdu blízko a nakonec prostě neodolá a zlehka se jí dotkne.

"Chceš to zkusit sám?" Zeptá se ho, ale v hlavě by si přál jen jedinou odpověď. Už jen půl kroku od něj mu připadá neskutečně moc.

"Můžu tam dát něco malinko rychlejšího, kdyby se ti to líbilo víc." Dojde mu, že by ho mohl podobnou hudbou odradit. Není to nic, co poslouchali jeho vrstevníci a pořád je vidět, že si věkový rozdíl mezi nimi vůbec nepřipouští.

Sena

Dokonce i Inoranova odpověď na Senovu jasnou narážku a provokaci vyznívá jako od dokonalého gentlemana a nejde na to vůbec nic říct. Jak dovede být pořád tak slušný a zároveň v podstatě souhlasit? Tohle chtělo doopravdy talent na jazyky. Teď už ale nechává svírat svou dlaň v jeho a druhou ruku mu jemně položí na rameno. Jakmile ucítí Inoranovu dlaň kolem pasu, poslechne jeho pobídku a přijde mnohem blíž. Je mezi nimi snad jediný centimetr a látka jejich oblečení se dotýká. Sena se zatím dívá na nohy, aby mu nepošlapal špičky hned ze začátku, ale u toho poslouchá jeho slova o zapomenutém dýchání. 

"Cítím se stejně. Možná jsme s tím vařením vůbec neměli začínat." Pousměje se a krátce se na něj podívá. Přikývne a vyprskne smíchy, když dojde na jeho mámu. Je pravdou, že vůbec netuší, jak jí tohle bude jednou vysvětlovat, ale zatím jsou na začátku a on má kamarády, na které se se všemi výmluvami může spolehnout. 

"Hn?" Vydechne maličko zaraženě po tom Inově zašeptání, ale stojí dost blízko na to, aby mu to vzápětí došlo. Příjemné mrazíky za krkem jím projedou tak silně, že se pod jeho rukama zřetelně zachvěje, zatímco jeho tváře dostanou o něco rozpálenější nádech. Tiše vydechne, když si ho Ino postaví na vlastní špičky a pevněji ho sevře dlaněmi. Má pocit, že váží snad metrák a musí mu ty nohy nutně rozšlapat, ale Ino nedá nic podobného nijak najevo, jen ho svírá ještě pevněji a teď už se Sena zřetelně opírá svým tělem o jeho. Sám začíná mít problémy s tím, aby jeho tělo zůstalo klidné a velmi rychle se to zhoršuje. Inoran to musí cítit a on nedokáže ovládnout rozpaky. Musí se tiše zasmát jeho slovům o příčetnosti, ale má teď rty velmi blízko těm Inoranovým a co chvíli mu na ně ujíždějí oči. Samozřejmě se vůbec nesoustředí na to, že by měl dělat nějaké kroky, protože má jeho vůně plný nos a vnímá jenom jejich neskutečnou blízkost. V kabinetu byl taky hodně blízko, ale to bylo prostě jiné. Poslechne ho a skutečně zavře oči, ale když přijde o hlavní smysl, všechno je ještě intenzivnější. Rád se odevzdá do jeho rukou, jen mu asi každou chvíli řekne, že to nebude kvůli tanci. Prostě ho požádá, aby dělal něco úplně jiného. Skoro se lekne a sevře jeho rameno pevněji, když se poprvé pohnou. Je to zvláštní, když nestojí nohama na zemi a vlastně neovládá svůj pohyb. Skutečně se mu musí plně poddat a nechat ho vést, ale jakmile na to přijde a uvolní svoje boky, vážně to není těžké. Vždyť nemusí dělat v podstatě vůbec nic. Najednou má pocit, že se zkušeným průvodcem ani moc tančit umět nemusí a stejně to nebude moc poznat. Jakmile Ino začne o dýchání, už zase se mu hlavou honí všechno možné jenom ne tanec. Přesto ho poslechne a při výdechu už je jeho tělo doslova v plamenech. Inoranovy rty to jenom podpoří, on trochu zakloní hlavu a dlouze vydechne v sotva slyšitelném povzdechu. Nechává se tím ovládat a nechce se tomu bránit. 

"Něco malinko rychlejšího tam klidně dát můžeš." Rozhodně tím nemyslí hudbu, protože mu vzápětí vjede oběma dlaněmi do vlasů a přitáhne si ho za spánky k polibku. Je plný právě vzplanuvší vášně a jestli nad tím začne jenom na chvíli přemýšlet, nejspíš se lekne a prostě dotud uteče. Teď má ale sebevědomí na rozdávání a chce jenom jediné. Chce jeho a večeře i tanec budou muset počkat. Ani on nemá dost síly na to, aby řešil, že je něco na zapnutém sporáku. Prostě ho nepropouští ze svého objetí, jenom teď protahuje ruce okolo jeho krku, aby se k němu mohl tisknout celým tělem a cítil jeho vzrušení.

Inoran

Senova blízkost společně s tancem a hudbou, je dokonalou kombinaci pro překrásný večer. Nedokázal si vůbec představit, jaké to může být s někým, na kom mu velmi záleží. Ten pocit je nepopsatelný a v jeho nitru podobné rozpoložení jen roste. S každým krokem si to uvědomuje citelněji a přál by si, vytyto chvíle trvaly ještě hodně dlouho. Jídlo na sporáku je zapomenuto, voda si tam už trochu nespokojeně bublá a jemu…Nedokáže vnímat nic kromě Senovy tváře, kterou má naproti sobě. Je okouzlující, nechává se jím klidné vést. Ta důvěra, kterou do něj vkládá je něco, co nutí Inovo nitro být dokonale spokojené. Ne každý by se dokázal podobným způsobem uvolnit a Sena s tím očividně nemá vůbec problém. Cítí na sobě stoupající horkost a reakci těla už asi dlouho ovládat nemůže. Přistihne se, že vlastně nechce. Pořád se pomalu pohybují v rytmu melodie, která dělá večer snad ještě kouzelnějším, pokud to ještě jde. Jakmile se Ino dotkne rty Senovy sladké pokožky, nedokáže se jen tak odtrhnout. Celou dobu měl na paměti, aby neudělal příliš rychlý krok a netlačil ho někam, kam nechce. Teď mu každý dotek, přijde prostě málo. Tolik po něm touží od první chvíle a trpělivost přestává být jeho silnou stránkou. Chvíli mu trvá, než se odtáhne od jeho šíje a pozvedne nepatrně obočí nad jeho slovy o rychlejší hudbě. Jeho mozek si bere dlouhou dovolenou, protože to nepochopil. Reakce ale od něj není potřeba. Vydechne si dlouze, když ucítí Senovy prsty ve svých vlasech, nechá víčka zlehka klesnout a jakmile se jejich rty spojí, už se nedokáže víc ovládat. Přitiskne ho k sobě o trošku víc a poddá se tempu jeho polibků. Je to vášnivější, než co kdy zažil a přesto mu odpovídá o něco rozvážněji, aby si víc užil každé jednotlivé prolnutí. Volnou dlaň protáhne bez váhání kolem Senova pasu, aby ho mohl chytit mnohem pevněji a pak ho zlehka pozvedne, jak kdyby tím dokázal umocnit sílu jejich polibku. Ne, tento večer dopadne úplně jinak, než plánoval. Rozhodně mnohem lépe, než by si kdy troufl odhadnout, možná spíš přát. Po chvíli ho postaví zpátky na zem, aniž by jejich polibek přerušil. Je to jen proto, aby jeho křehké tělo mohl zvednout do náruče a po paměti zamíří rovnou k menší pohovce, která je kousek do nich. Ani ho nenapadne, že kousek od nich je pohodlná postel. Za prvé, je to do schodů a za druhé, je to příliš daleko. Stačí mu jen pár kroků, aby nohama narazil na hranu pohovky a začne Senu pomalu pokládat do měkkého. Žádné přehnaně rychlé pohyby, je znát, jak moc si to celé užívá. Přeruší polibek, až vytáhne paže zpoza jeho těla a konečně si ho celého prohlédne. Hrudník se mu zvedá o poznání rychleji. Usadí se na kraj pohovky, zapírajíc se jednou dlaní o opěrku, než se pomalu začne sklánět níž.

"Tuto lekci jsem malinko nezvládl." Koutky se mu zlehka pozvednou.

"Místo hudby vnímám jenom tebe. Nic jiného v mé hlavě nemá místo." Řekne tiše, než ho zlehka pohladí po tváři. Chtěl udělat jenom to, ale momentální rozpoložení na to má úplně jiný názor. Když na chvíli oči skloní, všimne si své vlastní dlaně, jak klouže po jeho šíji, pohladí drobná ramena a pak pokračuje na hrudník. Je toho tolik, co by si přál prozkoumat a zároveň má pocit, že je na všechno málo času. Jak kdyby si to měl Sena každou chvíli rozmyslet a on už nedostal prostor k pokračování. Ne, to se snad nestane, ale malinkaté pochybnosti v něm zůstanou.

"Kdo by ti jen dokázal odolat, Sena-chan?" Zavrtí sám nad sebou zlehka hlavou, než nechá dlaň sklouznout středem jeho hrudníku až k lemu topu. Jakmile je tam, překoná poslední milimetry mezi jejich rty a dopřeje si další polibky, které jsou o něco pomalejší, než před chvílí. Vychutnává si je, vnímá celou svou osobou atmosféru kolem nich. Konečky prstů nechá zaplout pod látku na jeho břiše a zlehka ho pohladí i tam. Rty nakonec sklouzne i kousek stranou a věnuje několik důkladných polibků hraně jeho čelisti a pak se vydá po stopách dlaně. Jemně políbí kůži na jeho šíji, hraje si s ní a už už by ho připravil o svršek, kdyby se neozval hrozivý zvuk z kuchyně. To právě přišli o večeři. Ino vypadá hodně překvapeně, když vzhlédne. Úplně zapomněl, že měl v plánu vařit a ještě neskončil.

"Uhm." Podaří se mu jako první vydolovat, než se upřímně rozesměje a krátce si opře čelo o Senův hrudník.

"Opravdu by mě nenapadlo, že ještě dneska budu volat hasiče." Dojde i na poznámku, než hlavu zase zvedne.

"Budu je potřebovat tak jako tak. Stačí se na tebe jen podívat." Zvládne ještě složit Senovi kompliment, než se s omluvným výrazem zvedne a jde zabránit katastrofě do kuchyně. Ta vzduchotechnika se nakonec bude hodit i teď a to si nemusel ani zapálit.

"Tak to dopadá, když chce jeden profesor udělat dojem. Příště nebudu přeceňovat své schopnosti. Obzvlášť v případě, když jsi v mojí blízkosti ty." Ohlédne se přes rameno na Senu, když je nehorší krize zažehnána.

Sena

Nechává se jím pozvednout o kousek výš a sám obdivuhodně dobře drží rovnováhu jenom na špičkách, téměř palcích u nohou. Když pod nohama ucítí pevnou zem a ne jeho nárty, je mu jasné, že je po tanci. Vzápětí málem tiše vyjekne, když ho Ino zvedne do náruče, ale obratně se ho chytne kolem krku a dokonce i tohle vypadá elegantně. Dokonce ani nejsou nuceni přerušit svůj polibek a Sena je přesvědčený, že je to jako z nějakého filmu. Vůbec netuší, kam jdou, ale netrvá to dlouho a Ino už ho zase pokládá. Doopravdy si myslel, že se ho pokusí vynést nahoru, ale ucítí pod sebou zhoupnutí pohovky a za zády několik různých polštářků. Je mu to jedno, místo nakonec vůbec není důležité, jak si mnoho lidí myslí. Musí se ho na chvíli pustit a dívá se do jeho očí. V těch Senových už plane jasná vášeň a skrz pootevřené rty krátce a zrychleně vydechuje. Spokojeně se jeho slovům pousměje. 

"Ale kroky nepleteš ani tak. Myslím, že na tebe působím ještě málo a budu muset přidat." Řekne mu a to by nebyl on, kdyby byl hned spokojený. Zřetelně cítí, jak mu Inoranova dlaň klouže po hrdle a pomalu ještě níž, ale jejich rty se už zase spojí a on ho znovu obejme kolem krku. Prsty jedné ruky už si zase pohrává s jeho vlasy, zatímco tou druhou jemně mne jeho rameno a pak se rozechvěle nadechne a prudce zatáhne břicho, když se ho Ino dotkne pod látkou topu. Lechtá to, ale tak nějak jinak. Cítí jemné škubání v klíně, který křičí po pozornosti a jakékoliv měl obavy před tím, než sem šel, vytratily se. Najednou ví, co má dělat, už žádné pochybnosti, že by mohl něco zkazit. To přece mezi dvěma lidmi, co se mají rádi, neexistuje. Inovy rty sklouznou z těch jeho a zamíří stranou a on poslušně nastavuje krk a odvrací tvář, aby mu na těch neskutečně citlivých místech udělal prostor. Zatíná prsty do jeho těla, zapomíná na jeho hlazení, protože je to příliš krásné a intenzivní a když se Inoran pozvedne, protože si všimne zničené večeře, ještě několik vteřin neví, že se vůbec něco děje. On doopravdy nic neslyšel a teď to teprve začíná cítit. Muselo se to vyvařit a připálit a bytem se začíná nést zvláštní šedivý dým jako kdyby hořelo. Nehoří, ale vážně to tak vypadá. Ohlédne se směrem ke kuchyni zatímco se Inoran směje a krátce se zasměje společně s ním, ale jemu to zase tak zábavné nepřipadá. Ne snad proto, že by mu nepřipadal vtipný, ale spíš proto, že se teď zvedne a půjde řešit ten poprask a taky že ano. Zůstane na pohovce sám a chvíli sleduje svůj klín a přejíždí si jazykem po ještě brnících rtech. Hlavně nedostat trému! Ohlédne se po něm ke kuchyni, ale Ino se tam otáčí a je zády k němu. Krátce se potkají pohledem, když se ohlédne i Ino, ale ještě to na chvíli má a tak se Sena pomalu a velmi potichu zvedne na nohy. Dostal nápad a vůbec si není jistý, jak ho jeho sladký profesor přijme, ale… Jako myška vykročí ke schodišti a ztratí se nahoře. V posteli to přece jenom bude lepší. Rozhlédne se okolo sebe a přemýšlí, jestli by měl a jak… Nakonec opravdu hodně na drzo otevře jeho skříň a najde v ní moc pěknou bílou košili s motivem drobných vlaštovek. Honem se začne svlékat a ve chvíli, kdy má dole kalhoty a snaží se ze sebe dostat i top, se běží podívat k zábradlí, jestli Ino už jde. Ještě ne, to stihne! Zase utíká zpátky, všechno svoje oblečení nechá na stoličce u zrcadla a oblékne si tu jeho košili. Je mu velká tak akorát. Rozestele mu tu pečlivě upravenou postel a zaleze si na místo víc vzadu, kde se pěkně uloží a s dlaní podpírající spánek nechá vyniknout svoje štíhlé nožky. Tak… +Snad se ti to bude líbit.+ Pomyslí si rozechvěle. Nejspíš sám od sebe umře jenom až uslyší jeho kroky na schodech, ale stejně se těší na jeho reakci.