Shinya
Svou podstatou vnímá Hideho rozpoložení. Cítí to ve vzduchu, všude kolem sebe a je nemožné tomu odolávat. Je to tak kdyby někdo dítě, co miluje sladké, zavřel do cukrárny, kde nikdo není. Tolik možností, jak si má jeden vybrat? Na tváři se objeví téměř nevinné pousmání, když mu řekne, že ho nemohl dostat z hlavy. Nic lepšího slyšet nemohl. Neutočí na něj svými schopnostmi, jen ochutnává nenápadně jeho touhu, aby to Hide ani v nejmenším nepocítil."Vážně? To bych to mohl zkoušet častěji, třeba…" Odmlčí se na chvilku a jemně přivře víčka pod Hideho dotekem.
"Na tobě?" Nepatrně pozvedne obočí a vzhlédne k němu, aby se ujistil.
"Ale ty mi to teď říkáš mnohem citelněji." Neodpustí si připomenout Hideho vzrušení. Nemohl by být spokojenější. Jakmile dojde na polibek, už přestává kontrolovat svou povahu. Začnou ty pravé hody. Koutky mu zlehka povyskočí při jednom prolnutí, když zaslechne sklenku dopadající na zem. Tolik touhy a vášně, která plyne tak přirozeně už dlouho nezažil. Je to opojné, démonické chuťové pohárky skáčou radostí a on…Jen Hideho podporuje. Tiskne se na něj, zlehka se zavlní v bocích, aby ho ještě víc vydráždil a nechá své tělo otřásat se v jemných zachvěních. Nejdůležitější je teď to, že se to jeho dnešní společnosti bude líbit. Je pro něj jednoduché takto přemýšlet, protože díky tomu dostane sám, po čem tolik touží. Jen už to není pouze o tom. Hideho blízkost v něm probouzí ještě několik pocitů, které příliš nezná. Jako démon by je neměl cítit vůbec, ale projevuje se jeho rozhodnutí, při příchodu na tento svět. Část lidskosti, kterou ostatní démoni zavrhují a on si ji ponechal, se teď dokonale projevuje. Prohrabuje se růžovými prameny, občas ho zlehka zatahá, jak kdyby se chtěl připomenout, i když to vůbec není potřeba. Bez váhání začne couvat od tlakem rozpálené tělo před sebou. Ani si neuvědomí, že jeho vlasy už nabírají typickou délku, které nemá s jeho lidským vzezřením nic společného. Mezi prameny se začnou konečně zhmotňovat asymetrické růžky. Ani ho nenapadne, že by mohl třeba Hideho vyděsit. Děje se to samovolně, ale není to Shinovo přání. Hide už ví, kým je a je jisté, že zato může jeho podvědomí. Vzdychne si, když narazí zadní stranou nožek do postele. Konečně se mu podaří na chvilku odtrhnout od Hideho rtů a s roztouženým výrazem se mu podívá do očí.
"Doufám, že už mi dneska z pelíšku neutečeš." Kousne se do rtu a zase je nevinnost sama, když položí dlaně pod látku jeho svršku a s roztaženými prsty vyjíždí dlaněmi nahoru, čímž ho svléká. Nakonec uchopí lemy trika a přetáhne mu ho hbitě přes hlavu.
"Hmm, přestávám ti věřit, že nejsi démon." Uculí se rozverně. Svá slova už v podstatě pronáší do Hideho kůže ve středu hrudníku, kam mu věnuje několik polibků.
"A neměj strach, prostě se tomu poddej." Podbízí ho ještě.
"Nedovolím mu, aby ti cokoliv okusoval, to můžu jenom já. Něžně." Krátce těkne očima ke dveřím, samozřejmě, že Kebu-chan zůstane za nimi. Tohle si nenechá nikým zkazit. Štíhlé prsty se mezitím posunou na Hideho pas, za který ho jemně svírá a pak společně padnou do postele. Je to otázka vteřiny, kdy se Shin dotkne zády postele a nakonec se obratně dostane na jeho klín. Jako první mu hravě dá ruce nad hlavu a trochu ho ukotví k měkké pokrývce. Zavrtí se na jeho klíně, oblízne si špičkou jazyka horní ret, než se začne znovu věnovat ochutnávání jeho kůže mezi bradavkami a nakonec nevynechá ani ty. Dlaně mezitím pomalu sjíždí po jeho pažích a povolují uvěznění. Jen ať si je dá, kam jen bude chtít. Nechá se pohltit jemnými povzdechnutími, protože jeho odhalený klín dráždí látka Hideho kalhot. Trochu se na jeho klíně poposune níž, aby mohl dlaní zkušeně rozepnout jeho kalhoty a pak už je dost nedočkavě tahat dolů. Skoro to vypadá, že další vteřina navíc už by byla příliš. Je to moc, protože to minule nedokončili, vlastně ani nezačali a Shin nebyl nikdy trpělivý.
"A ty jsi mi utekl." Vyčte mu ještě jednou, když shlédne do jeho klína a zatváří se mlsně.
"Budeš toho litovat taky." Zachichotá se, než se skloní a nechá Hideho přirození zmizet mezi svými rty úplně celé. U toho už obratně tahá kalhoty i s prádlem až ke kotníkům. Jen zlehka se posune rty nahoru, aby to celé mohl zopakovat. Očka má přikovaná k Hideho tváři, aby zachytil všechno, co mu jeho výraz nabídne. Nevydrží dole dlouho, jen pár podobných dráždivých pohlcení Hideho klína, než se ho svleče úplně a začne se posouvat nahoru. Jeho tělo i podstata touží po něčem jiném a teď se projevuje trocha démonické sobeckosti. Nutně ho potřebuje cítit. Zapře se dlaněmi vedle jeho hlavy a podívá se mu do očí. V těch jeho už hoří zlatavé kroužky kolem černé tmy, které vypadají, že každou chvíli vzplanou. Drobným pozadím se mírně pozvedne a začne se otírat o špičku Hideho chlouby.
"Nechceš?" Pozvedne koutky v hravějším pousmání a oddálí se od jeho špičky.
"Chceš?" Dojde na další slova, když zase klesne a nechá ho do sebe zlehka vstoupit.
Hide
Tak nějak společně se zarazí o postel a v tu chvíli chce Shinya něco říct, takže od něj musí odtrhnout svoje rty a trochu omámeně se podívá do jeho očí. Už vypadají úplně jinak a on si za celou tu dobu vůbec nevšiml celkové změny jeho vzezření. Ví, jak by to mělo vypadat celé a má ho rád tak, jak je zvyklý, totiž po tom lidském způsobu. Zároveň se ho už ale nebojí a ani takto mu nepřipadá o nic méně sexy. Dokonce ani nemá pocit, že by za to mohlo to Shinyovo kouzlo. Jako by si jeho hlava pohrávala s jeho vzhledem, nechávala ho se částečně překrývat a potlačovat, chvíli převládá to, pak zase ono a ani jedno nezvítězí úplně. Možná jsou to jenom iluze, ale pro Hideho oči to funguje skvěle. "Ne, dneska už ne, přece jsem tě hledal." Řekne mu naprosto upřímně a najednou má pocit, že se přece vůbec nemusí vracet domů a že ho tam nic nečeká. Nejspíš už ho zase pohlcuje Shinyova podstata, ale v tuto chvíli má pocit, že i kdyby tam měl zamčenou kočku, asi na ni zapomene a nechá ji tam chuděru umřít. Nechá si víc, než ochotně svléknout triko a nutně musí zauvažovat nad tím, jestli se Shinyovi začnou kupit pod polštářem až bude spát v sedě nebo v něm bude Hide smět odejít. Jeho prohlášení ho zaskočí.
"Já?" Vypadne z něj a snad by si i osahal hlavu, jestli na ní taky nemá nějaké rohy. Shinya mu to zrovna moc nevysvětlí, ale alespoň ho ubezpečí, že se sem ta věc od vedle nedostane. Přiměje se na ni prostě zapomenout. Jde to docela snadno, když mu Shinya olíbává prsa a vedle už je ticho. Nechá se jím stáhnout do postele, která se tím pohybem rozhoupe a i když byl Shinya pod ním, za chvíli je už Hide na lopatkách a na bocích cítí pevné sevření jeho stehen. Zvedne k němu oči a má v nich napsaný jasný vzkaz, že si s ním může dělat cokoliv jenom chce. To se taky děje, protože mu Shinya drží ruce nad hlavou a Hide se tomu nebrání, i když by jinak boural postel a posílal do temných míst každého, kdo by se ho pokusil omezit. Jakmile má však ruce volné, okamžitě mu zaboří prsty do vlasů. Je to hrozně nezvyklý pocit, když jimi naráží o tvrdou rohovinu, ale následuje Shinyova slova a prostě to začíná přijímat jako samozřejmost. Prostě tam jsou, tak to je. Kdyby sahal na hlavu krávě… ne, tohle nebude říkat nahlas. Koutky mu nad tou myšlenkou na okamžik vyskočí nahoru, ale jeho sladký Shin krávu nepřipomínal ani trošičku. Ani telátko ne, i když byla moc roztomilá. Tiše si zasténá, když Shinya nasaje jeho citlivou bradavku a trochu se propne v zádech. Cítí v klíně tlak jeho vzrušení a je to ještě intenzivnější, když si uvědomí, že je Shinya svlečený. Zatím nemá ambice sundávat z něj svoje vlastní tričko. Takhle částečně zahalený je vzrušující. Něco na tom prostě je. Následuje ho očima, když se Shinya dostane dost nízko na to, aby mu mohl svléknout kalhoty a nadzvedne při tom boky, aby mu to trochu usnadnil. Zatváří se skoro provinile, když ho Shinya napomene, že mu posledně utekl. Zdá se, že mu to hodně leží v žaludku. Hidemu vlastně taky.
"Já vím." Musí s ním souhlasit. I když by to měl čekat, stejně se prudce nadechne a zapomene vydechnout, když jeho klín najednou obejme vlhká horkost Shinyových rtů. Je propnutý v zádech, až to bolí a ani si to neuvědomuje. Dlouze si zasténá, když svoje tělo konečně povolí a dovolí slastným pocitům, aby se přes něj přelily jako divoký příboj. Netrvá to ani zdaleka tak dlouho, jak by si přál, i když by byl asi hodně rychle hotový. Zastudí ho chladný vzduch a on se neklidně ošije, stáhne obočí a chce ho požádat, aby nepřestával. To už se ale dívá přímo do Shinyových očí.
"Jsi sice démon, ale stejně jsem, si nemyslel, že jsi trapič." Vyčte mu hned. Slova mu dojdou o půl sekundy později, když ho na klíně podráždí něco ještě žádostivějšího. Moc dobře ví, jak to chutná a za tu otázku by mu snad nejradši jednu střelil. Jen tak z lásky… totiž z náklonnosti. Popadne ho oběma dlaněmi za boky jako by ho na sebe chtěl přirazit, ale to ani nemusí, protože Shinya sám začne dosedat a nepotřebuje k tomu vůbec žádnou přípravu. Jsou to asi nějaké přednosti démonického těla, že mu podobným vpádem nemůže ublížit, jinak nechápe, jak by se to takhle mohlo stát, ale jakékoliv další uvažování mu Shinya neomylně vymaže z mozku. Nechá oči na chvíli zmizet za víčky, když se ložnicí rozezní jeho hlas na plno a u toho má dojem, že mu kyslík hoří v plicích. A to ještě ani nezačali. Ale jestli ho při tom mají pohltit plameny pekelné, nejspíš takhle rád umře.
Shinya
Něco v té Hideho oddanosti se Shinovi zamlouvá. Nejspíš za to může jeho prvotní odmítání. Změnilo se to v tak krátké době, hledal ho a nepřišlo nic negativního, když ho našel v baru. Bude to rozhodně chvíli trvat, než Hide zjistí, co všechno je vlastně v jejich světě možné, ale teď ho tím trápit nechce. Bude ho trápit úplně jinak a věří, že se to oběma bude líbit. Byl by asi jako démon k ničemu, kdyby to bylo jinak, obzvlášť při své ehm specializace. Pořád má ale na mysli jistou kontrolu nad svou podstatou. Sám si není jistý, jak daleko by mohl zajít, aby nepohltil Hideho mysl. Pokud už není pozdě? Ne určitě ne, to by přece poznal, už párkrát to viděl. Ztlumený jas v očích, neschopnost se skoro nadechnout bez jeho slova, to není tento případ. Je plný příjemných pocitů, které mu způsobily Hideho prsty ve vlasech. Žádné zaražení, žádná byť jen malinkatá přestávka, když ucítil něco, co má k běžnému vzezření člověka daleko. Žádné předstírání. Povzdech a úsměv na sebe nenechá dlouho čekat. Je to tím, že konečně cítí Hideho uvnitř sebe, ale taky tím, co začíná vnímat a uvědomovat si."Máš pravdu, trochu tě trápím." Odsouhlasí mu to tlumeným, touhou zastřeným hlasem. Nechává víčka klesnout a zlehka se zavrtí na jeho klíně, jakmile ho ucítí celého.
"Ale jen proto, že si to víc užijeme oba dva." Sdělí mu napřímo a když oči zase otevře, je v nich mnohem víc. Není to správné, co teď cítí. Neměl by to vůbec dovolit ani ho k sobě dál vábit. Samé měl by, ale je démon….Copak ostatní se starají o to co by myli a co ne? Je na čase odložit všechny pochybnosti stranou a dělat to, co doopravdy chce. Co s pravidly, když se po nich nikdo necítí vůbec lépe? Dopřeje Hidemu další nepatrné zavrcení, než se skloní, opírajíc se dlaněmi vedle jeho hlavy. Na tváři mu vyvstane okouzlený, roztoužený úsměv.
"Líbí se ti, když tě trochu trápím." Řekne mu narovinu a skloní se ještě o kousek níž. Jeho boky už se pohybují v pravidelnějším rytmu a postupně zrychlují, jak se nedokáže ovládnout.
"Chci tě trochu trápit, ale jen v posteli…v kuchyni…na balkoně. Na tom vlastně vůbec nezáleží kde." V očích mu zaplane cosi hříšnějšího, než ho dlouze políbí. Ví, co se stane, když mu teď věnuje hluboký polibek. Jeho podvědomí pracuje za něj a přesto ho dokáže částečně ovládat. Nepředá mu nic navíc jen intenzivnější pocity, schopnost umocnit ty správné receptory a dovést ho až do jiné dimenze. Není to ta, kterou zná a odkud pochází, je to svět plný slasti. Ukáže mu ho s radostí a sám ho bude následovat. Když opustí jeho rty, nakloní se blíž k oušku, které zlehka okopíruje jazykem a v ten samý okamžik na něj dosedne úplně.
"Jsi na řadě, teď můžeš trápit ty mě. Myslíš, že to zvládneš?" Zeptá se ho šeptem, než se se smíchem přetočí a ocitne se na zádech v měkkých pokrývkách. Zahákne si pohodlně nožky za ty jeho a přitáhne si Hideho rty k dalším polibkům. S každým prolnutím stupňuje jeho i svůj vlastní prožitek. Plíživý pocit blížícího se uspokojení se jen stupňuje. Rozhodně už si teď nedává pozor. Uvolňuje mnohem, víc ze své démonické moci. Je to na něj prostě příliš, příliš úžasné. Nic podobného snad ještě nezažil. Teď se ukáže, jestli Hide oplývá i jinou schopností, než ho jen vidět. Varoval ho, že se to může stát a stejně proti tomu nic neudělal, jen ho svedl. Noří se víc do Hideho mysli s každým pohybem, razí si cestičku jeho vědomím a loví z něj ty nejpříjemnější okamžiky jeho života. Vsazuje tam svou vlastní moc. Pokud Hideho hlava není dost silná, je možné, že mu opravdu propadne.
"Hide-koi." Propne se Shinovo tělo s dalším přívalem extáze, která rozechvívá postel pod nimi. Nebo za to můžou oni dva? Na tom teď vůbec nezáleží. Dlaněmi ho za boky tiskne k sobě, aby mohl vzápětí povolit a dal mu volnost v pohybech. Nehty zatíná do jeho kůže a neuvědomuje si, jak silně to je. Vypadá sice křehce, ale jeho tělo vůbec křehké není.
"Hide-koi, tolik se mi stýskalo." Prozradí mu něco, co mělo zůstat někde uvnitř. Mohl by si ho těmi slovy připoutat ještě víc. Ne tímto, ale tím, co vysloví vzápětí.
"Hide-koi." Vydechne jeho jméno znovu s dalším propnutím.
"Slib mi, že se mnou zůstaneš." Jeho oči se promění ve zlatavé peklo, které pohlcuje svými plameny vášně všechno v okolí. Hlavně se pokouší pohltit Hideho samotného.
Hide
Tomu prohlášení rozhodně nemůže nic vytknout. Jestli někdo ví, co v podobné chvíli dělat, aby to bylo ještě lepší, tak to byl Shinya. A on se mu mile rád odevzdá, aby zažil něco, co ještě nikdy v životě nezažil a co taky jen tak někdo nezažije. Dokonce si myslí, že si to užije ještě víc, než všichni ti, kteří tady byli před ním. Jak kdyby k sobě se Shinyou patřili, což je odvážná myšlenka a nejspíš naprosto bláhová, ale v tuto chvíli si ji nechce nechat vzít. Shinyova tvář se přiblíží a on dlaněmi jemně přejíždí po jeho pozadí a bocích, zatímco se mu dívá hluboko do očí. "To je pravda." Přitaká a začíná mu splývat, co je přirozené a co je Shinyovo mámení. Když nedělají podobné věci, dovede to celkem schopně poznat, i když později, než by měl a pak se tomu taky dovede ubránit, i když to není žádný Shinyův pořádný útok, ale jenom jemné škádlení. Teď ničeho podobného schopen není a propadnout mu může být asi velmi snadné. Už je vlastně tak daleko, že když si vzpomene na jeho varovná slova o tom, jak by mohl skončit, je mu to jedno a myslí si, že by tak vlastně rád umřel. Naprosto ztrácí jakýkoliv pud sebezáchovy a to je nebezpečné. Už dávno se topí v jeho blízkosti a jak je jindy celkem iniciativní a ve vedoucí roli, teď se jím nechává naprosto ovládat. Shinya nasazuje poměrně ostré tempo hned ze začátku a on se mu není schopný nijak bránit. Nechce se mu bránit, proč by měl. Snaží se užít si jeho tělo dlaněmi, co to jenom jde, ale nejvíc se jim líbí stejně na jeho pozadí, které se v nich skoro ztrácí. Je to všechno nějaké jiné, než jindy. Mnohem hlubší a intenzivnější. Samozřejmě, že přece ví, čím to je a stejně jako by se nějaká neviditelná síla snažila tohle uvědomění z jeho hlavy vymazat. Její výhonky opřádají jeho mysl, snaží se do ní dostat, najít skulinky a vyplnit je, až se postupně dostanou úplně všude a ovládnou jeho hlavu. A stejně jako by byly už dávno obsazené nějakou jinou silou, která sedí v tom prostoru a vzdoruje. Jeho vlastní mocí, o které ani netuší, že ji má. Je to jako neviditelná bariéra, která Shinyu nepustí nikam dál. Shinyova chapadélka do ní ťukají, snaží se protáhnout, ale nejde to. A díky tomu se Hide nenechá zlomit, jinak by mu dávno propadl a po tomhle všem by mu slintal u nohou, dokud by nepošel. Později, až si všechno uvědomí, mu ani nebude moct nic vyčítat, protože při pohledu na Shinyu ví, že to nedělá úmyslně. Neví jak, ale prostě ví. Propojí s ním svoje rty a společně se spojením jejich těl má pocit, jako by splývali v jedinou bytost. Je to trochu děsivé a zároveň ho nic nenutí utíkat. Vůbec neví, co by mu měl odpovědět. Normálně by sebevědomě přikývl, ale teď není ani trochu pánem situace. Jak mu může slíbit, že ho zvládne, když si s ním Shinya pohrává jako kočka s klubíčkem? Ani na chvíli není schopný popadnout rozum do hrsti a říct si Teď udělám tohle a tohle. Dál se mu poddává a propadá se do slastného pekla, ve kterém se mu nebezpečně líbí. Co by k životu mohl potřebovat jiného? Už vůbec nic. Žádný spánek, jídlo, vodu… Jenom tenhle bezuzdný sex. A v tu chvíli mu něco začne našeptávat, že je moc daleko. Že překročil jakousi pomyslnou hranici svojí bezpečnosti a že se musí bezpodmínečně vrátit, jinak bude zle. Vůbec si neuvědomuje, že právě svádí zápas se Shinyovou mocí o holý život. Kdyby to nedokázal, už by nikdy nenašel sám sebe. Začne se probírat z omámení a víc si uvědomovat, co se kolem něj děje a je to stejný pocit, jako když si vzpomněl. Když mu chtěl tehdy Shinya vymazat paměť a on se někde hluboko pod hladinou dovedl nadechnout a vyplavat zase zpátky. To samé se stane teď. Jeho moc ho vynese nad hladinu a vrátí nohama na zem a najednou si už uvědomuje úplně všechno. Vyhrál a nejspíš už se nikdy nepoddá, pokud Shinya nebude vysloveně chtít. Kdyby na něj zaútočil ve zlém a chtěl ho zničit, Hide si asi ani neškrtne, takže by měl doufat, že ho nikdy nenaštve podobným způsobem. V tu chvíli se s ním Shuinya přetočí a zůstane ležet pod ním, zatímco se Hide ocitne v dominantnější pozici. Postel se při tom silně zhoupne. Ještě si na to nezvykl. Zazáří mu v očích a najednou je to on osobně, zcela sám sebou. Už je hrozně zpocený a potůčky potu mu tečou i po tváři a do očí, protože tohle tempo je prostě šílené. Nechce ho ale zklamat a tak do toho dává všechnu energii, kterou má a momentálně se proklíná za to, že neustále kouří. Jeho plíce jsou přece jenom pořád lidské a právě dostávají hrozně zabrat. Neví, jestli jsou Shinyova slůvka pronášená jenom tak ze zvyku nebo jestli je myslí opravdu vážně, ale on mu je věří.
"Ty mě… ty mě taky." Snaží se ze sebe dostat, ale kyslík mu hoří v plicích i hrdle. Už není schopný ho ani líbat a pohled do jeho očí je to poslední, co měl teď udělat. Pohltí ho jako okamžitá hypnóza. Slyší sám sebe, jak s ním souhlasí a říká mu, že ho nikdy v životě neopustí a pak se jeho hlas zlomí do neskutečného zasténání v přívalu vrcholné extáze, která ho odešle rovnou do bezvědomí. V ten okamžik už je všude kolem jenom tma.
Shinya
Nestávalo se pokaždé, že by si Shinovo podvědomí chtělo k sobě někoho připoutat. Muselo v tom být něco víc, když se schopnosti uvnitř jeho podstaty uvolnily natolik, aby došlo na svázání. Nebyl to vůbec jednoduchý proces, když to tak vypadá. Jako by se jeho démonické já, spojilo se zbytkem lidskosti, vnímalo jemné záchvěvy pocitů a spojilo se s nimi. Ne, nikdy nechtěl, aby se něco podobného dělo, ale ovládat to nešlo. Když se to stalo poprvé, musel utéct hodně daleko, protože to nesnesl. Podruhé to nebylo o nic lepší a kdyby si pořádně uvědomoval, že se to děje zas, asi uteče potřetí. Hide má ale svou vlastní obranu, která je dost silná na to, aby se tentokrát nestalo. To, že se k němu jeho vlastních pocity vrací, umocňuje touhu uvnitř něj a dělá z celého zážitku něco nepopsatelného a jedinečného. Není to Hide, kdo mu propadá, ale je to on sám, kdo je v jeho zajetí. Velmi příjemné zajetí, kdy ho hřeje lidské teplo, stejně jak Hideho pocity. Nevnímá nic navíc, jen Hideho tělo ve své blízkosti, jeho hlas, který mu napovídá, že je všechno, jak má být. Pozoruje jeho tvář, nechce ani na vteřinu zavřít očka, aby si vychutnal každý výraz, který mu nabídne. Vzrušení se stává skoro neúnosným, Hideho ruce na jeho těle jsou víc než žádané. Nechce, aby se ho přestal dotýkat, chce být jeho náruči, cítí se v ní moc dobře. Na tváři mu vyvstane naprosto pohlcený a upřímný úsměv, když si to uvědomí. Jak to celé vypadalo, že se už nikdy neuvidí, teď převrací skoro celý svět vzhůru nohama. Je tady, je s ním a nevypadá, že by chtěl odcházet. Jakmile se ocitne pod ním, je to ještě lepší. Ostatní démoni by se v tuto chvíli cítili v ohrožení, on ne. Vždycky byl jiný, nezapadal do běžného konceptu, ale po jisté době se o to i přestal snažit. Může si přece dělat, co chce, být jaký chce. Kdo by se mu to snažil vymlouvat? Nikdo se zdravým rozumem by ho naštvat nechtěl. Sice se to nedělo snadno, ale pokud k tomu došlo, bylo to stejně děsivé jako u kohokoliv jiného. No dobře, k Manově pouštění hrůzy by se jen těžko přiblížil, ale většině smrtelníků by to stačilo. Ani nemrkne, když kouká Hidemu do očí. Dlaněmi svírá jeho boky silněji, než si vůbec odkáže uvědomit a posílá je proti vlastním. Tohle je dost vražedný sex, ale on by nevyměnil ani vteřinu za cokoliv něžnějšího. Mazlit se klidně můžou po tom, on si to teď potřebuje pořádně vychutnat a že je co ochutnávat. Omámeně pozvedne koutky, jakmile zjistí, že Hidemu taky chyběl. Bylo to neuvěřitelné, že si vůbec vzpomněl a teď mu ještě potvrzuje, že jejich pocity jsou stejné. Ne, tohle už není o jeho vlastním krmení, už dávno ne."To je dobře, moc dobře." Dostane ze sebe, než se propne proti jeho tělu a přirazí ho k sobě silněji a pak znovu a znovu. Nebrání Hidemu v jeho vlastním rytmu, jen mu naznačuje, že není z cukru a jen tak se nerozsype, právě naopak. Stupňující vášeň mezi nimi je neskutečná, brzo asi tu postel pod nimi zapálí, ale to přesně chce. Můžou společně klidně zničit nejeden byt a Shin se bude s radostí celé dny bavit zařizováním dalších. Co mu rozhodně v jeho životněna zemi nechybí je čas. Teď doufá, že ho budou trávit společně. Je jen kousek od svého vlastního vrcholu a ten závisí na Hideho slibu. Upírá na něj zdánlivě důvěřivá očka. Netuší, o co se tu pokouší a že to vůbec dělá, ale jakmile s ním Hide souhlasí, následuje ho do těch nejhlubších pekel, aby jejich let mezi hvězdy byl ještě delší. S hlasitým ano vyvrcholí někde mezi jejich těla a pak přitiskne do Hideho do své náruče. Tiskne ho k sobě, probírá se prameny. Očka má přikovaná ke stropu a na tváři dokonale blažený výraz. Tiše a rozverně se zasměje, když přeostří na skobu, která už jen kousíčkem visí ze zdi.
"Myslím, že bude bezpečnější spát na zemi." Kousne se do rtu a shlédne na kousek Hideho tváře, který je k vidění. Najednou ho dostihne strach, že to možná přehnal. Co kdy ho k sobě připoutal a Hide mu propadl? A vážně vyslovil žádost o slib a Hide mu ho potvrdil.
"Hide-chan?" Šeptne do ticha v ložnici a skoro má strach se mu podívat do očí, podle nich totiž všechno pozná. Krátce těkne očima ke dveřím, které se otevřou a dovnitř vpluje Kebu, aby se dostal k posteli, čichl si k Hideho nohám a pak s tichým zavrčením zaplul do svého vlastního pelíšku u zdi. Vypadá nažraně a spokojeně a je mu očividně jedno, co se tu děje.
"Hide-chan." Zopakuje Shin své oslovení a pomalu se mu pokusí pozvednout tvář. V té jeho je vidět jistá obava.
"Prosím, řekni mi, že jsme to nepřehnal." Dožaduje se ujištění, že je všechno v nejlepším pořádku. Pomalu ho přesune vedle sebe a sám se napůl položí na jeho hrudník. Odrhne mu vlasy z tváře a počká, až se oči a proti němu otevřou. Teprve v tu chvíli si oddechne. Tedy částečně.
"Víš, co jsi mi slíbil?" Vypadá skoro provinile, když se ptá a konečky prstů kreslí do jeho hrudníku kolečka.
"Asi bych se ti měl omluvit, ale…vlastně jsem rád, že se stalo." Přizná se mu nakonec. Tváře už má zase rudé, když se pomalu a opatrně podívá do Hideho očí. Přísahal by, že v nich viděl zlatavý odlesk, díky slibu, který mu dal.
"Ten slib se nedá porušit. Pokud to udělám ty nebo já, zničíme se navzájem." Pípne sotva slyšitelně. Cítí to spojení mezi nimi. Nutí ho přiblížit se tváři k Hideho kůži a tulit se k němu.
"Pokud ode mě budeš příliš dlouho, zničíš nás oba." Ne, tohle nebylo pouto, které by kde kdo vyhledával.
"Většinu lidí, začne pohlcovat temnota a za pár měsíců, ty silnější za pár let prožitých vedle démona pohltí temnota a…" Odmlčí se.
"Ale ty jsi jiný, tobě se to nestane…doufám."
Žádné komentáře:
Okomentovat