Taiji x Shinya - Nikdy jsem tě neměl brát ven. - část 3.

(les)

Shinya

Taiji má pravdu. Nikdy nebyl v kůži těch, na které se Die zlobil. Vždycky byl jen tichý pozorovatel a ukládal si, že je musí potrestat, aby je pak mohl pochválit. Bylo to naivní, ale jeho hlava jinak nefungovala. Prostě to mělo jistě nějaký vyšší smysl a on přece není někdo, kdo by do toho viděl. Vždyť byl v harému tak krátce. U hraček, už se tiše pochechtává, protože samozřejmě nepochopí, které hračky Tai myslí.

"Dokážeš si ho představit, jak si hraje s někým vyřezávaným koníkem." Projeví se jeho nezkušenost. Ne, to by určitě nezabralo. Začne hned vrtět hlavou, jakmile mu Tai řekne, že by byl mnohem lepší kněz.

"To rozhodně nebyl." Odporuje mu přesvědčeně. Podle něj byl Taiji naprosto skvělý a on by se mu jen těžko přiblížil. Očka se mu rozšíří, když mu řekne, že by mohl Akiho poprosit a jít tím směrem. To ale není vůbec špatný nápad. Mohl by se učit, mohl by být s Taijim a dostal by se s harému pryč. Jen kousek a pořád by byl v blízkosti Die. Je to úplně geniální nápad. Hned by mu to řekl, ale hudba je příliš lákavá, než aby ji dokázal odolat. Nechává se úplně unést a vůbec mu nedojde, že je středem pozornosti. Zrudne, když se mu do hlavy probojují slova Keity.

"No, já…" Zakoktá se s hlavou sklopenou k zemi a po očku pozoruje i dívky, které na něj koukají taky. Už se víc culí, protože mu přijde hrozně vtipné, že by někoho měl něco učit. On? Ne, to určitě ne.

"Prostě jsem se koukal a hodně pochytil." Zkusí to trochu neobratně zamluvit, ale na to on není stavěný. Doufá, že už ho nechají být a budou po něm dál chtít, aby je něco učil. Trhne sebou prudce, když se ozve cizí hlas a ohlédne se, aby spatřil samuraje. Vytřeští na něj oči, chvíli jen tak civí, než sklopí pohled a snaží se trochu schovat za ostatní. Nenápadně si natáhne kápi přes hlavu, aby schoval svou barvu vlasů a nebyl tak nápadný mezi ostatními. Stejně musí znovu vzhlédnout, jakmile dojde na vysvětlení, co tu dělají. Nechápe to, jak se mohlo něco tak rychle změnit. Když mizeli z paláce, nikdo nic nevěděl. Tedy oni ne. Stojí za Taijiho zády a křečovitě svírá jeho rukáv. Je to šílené, ostatní tu zůstanou? To snad ne! Nejradši by je vzal všechny s sebou, ale to očividně není možné. Všude vládne chaos a on začíná mít opravdu strach. Nikdy v podobné situaci nebyl a nejradši by se rozběhl k paláci, aby zjistil, jestli jsou všichni v pořádku. Má strach dokonce i o Toshiyu. Je tam Aki, Die….

"Já musím zpátky." Pípne sotva slyšitelně, aby ho mohl slyšet jen Tai. Ne, zpátky se nejspíš nedostanou a jemu se objeví na tváři několik vrásek. Nebude se moc pořádně nadechnout, dokud nezjistí, že se nikomu nic nestalo. Najednou má pocit, že tohle je jejich trest za to, jak dobře se měli. Trestají je Kami? A proč? Třeba trestají jen jeho za to, že se špatně modlil a Tai to odnese taky. Nedokáže se zbavit podobných myšlenek a skoro ani nevnímá, že ho Tai kamsi vleče. Probere se po chvilce, když se k jeho uším dostane křik dítěte. Několikrát se rozhlédne kolem sebe, když konečně uvidí jeho zdroj. Vidí malou holčičku, jek se krčí uprostřed davu, který panikaří a snaží se utéct pryč. Vidí, jak po ní skoro šlapou, jak do ní sem tam někdo kopne, když probíhají kolem. Ani neví, jak se mu to podaří, ale Taijimu se vysmekne a rozběhne se tím směrem. Stojí ho to několik šťouchnutí, než se k ní konečně dostane a pomůže jí alespoň do sedu, než ji obejme pažemi a skryje před dalšími kopanci. Sám jich schytá několik, tiskne ji k sobě a snaží se jí šeptat konejšivá slůvka. Ani hláska mu neunikne, i když už je neskutečně omlácený. Zkusí se rozhlédnout kolem, ale spíš schytá ránu to tváře, skoro do oka. Taijiho nikde nevidí, asi se mu ztratil v davu. Pokusí se maličkou zvednout na nohy, pořád jí chrání svým tělem a u toho málem skončí na zemi, když dostane miskou do ramene, jak s ní někdo kolem proletí.

"Za chvilku budeme venku, bude to v pořádku." Ozve se jeho konejšivý hlas a snaží se nekrčit čelo bolestí.

"Jak se jmenuješ?" Pokusí se z ní dostat ale dívka je příliš v šoku, než aby mu odpověděla. Skoro to vypadá, že ho vůbec neslyšela. 

"Kde máš rodiče?" Zkouší to znovu, ale pořád bez úspěchu.

"Kde bydlíš?" Padne z jeho rtů další otázka. Potřeboval by s ní být stranou, aby jí trochu uklidnil a mohl jí pomoct.

Taiji

Koník by pro Toshiyu nebyl, spíš kolík, ale už nemá čas tohle Shinyovi říct. Dokonce si ani neuvědomil, že by samurajové mohli hledat jeho, dokud ho periferním viděním nespatřil, jak si natahuje kápi na hlavu. Jenže o to tady vůbec nejde a jakmile to došlo lidem okolo nich, začal opravdový chaos. Zatímco někteří vesničané se zdráhali zprávě uvěřit, postávali na místě a rozhlíželi se okolo, jiní začali zase neskutečně panikařit a brzy nakazili i ten zbytek. Lidé utíkali do svých domovů, běhali po ulici sem a tam, sháněli příbuzné a především brali neskutečné množství věcí. Nikdo se nemohl rozhodnout, co je důležité a co ne, kam jít a co nadobro opustit. V jednu chvíli spokojeně žili a slavili a ve druhou prchali před nepřítelem, který byl doslova za dveřmi. Taiji bojuje se svým posláním mnicha, i on by nejraději odvedl všechny, ale nemá čas všechny shromažďovat, křičet na ně, aby se upokojili a jako spořádaný dav s ním odešli. Pokud chce zachránit alespoň své známé a Shinyu, musí okamžitě opustit vesnici. U jednoho z blízkých domků se mu podaří na zahradě najít bytelně vypadající hrábě. Prostě je popadne, urazí konec a v rukou mu zůstane jenom násada. Umí se bránit holí, velmi dobře. Málokdo o tom ví a na pozemcích paláce nikdy netrénoval, ale hodně potulných mnichů ovládá tuto tupou zbraň, jinak by je na cestách mohl někdo okrást. Když se konečně narovná a rozhlédne kolem sebe, Shinya s ním není. V ten okamžik by se v něm krve nedořezal. Když pouštěl jeho dlaň, vůbec necítil to jeho vysmeknutí, přišlo to ve stejný okamžik, kdy sahal pro hrábě. A teď je před ním jen ulice plná pobíhajících lidí a Shinya nikde. Začne rozrážet dav svýma rukama, panika uvnitř něj narůstá a mezi rty se mu zformuluje jeho jméno. Nejdřív jenom tiše, ale pak ho doslova zařve. Rozhlíží se kolem sebe, skoro rozhrnuje dav rukama a nakonec ho spatří. Klečí u země, vypadá to, jako by kryl svoje tělo a Taiji k němu bezhlavě vyrazí. Lidé do Shinyi kopou a pokaždé je to, jako by si kopli i do něho. Nemůže to snést a má na všechny hroznou zlost. Jakmile je až u něho, popadne ho za rameno a tahá na nohy a teprve v tu chvíli si všimne dítěte, které k sobě Shinya tiskne. Popadne ho za ruku a vleče je oba davem pryč. Nakonec se mu podaří protáhnout na útlou pěšinku mezi domky, kde nikdo není. Vesničané začínají opouštět vesnici a většina jde po cestě. +Tudy ne...+ 

"Tudy ne!!!" Křičí na ně a mává rukama, ale nikdo ho neslyší. Brzy se k nim připojí i Keita a tři dívky, které obdivovaly Shinyův tanec. Jedna z nich pozná děvčátko. 

"To je Rei-chan. Její rodiče jsem viděla na cestě, jsou už pryč!" Křikne vyděšeně. 

"Cože? Odešli bez svého dítěte?!" Nechápe Taiji, ale… mnozí chudí rolníci prodávali svoje děti v naději, že se jinde budou mít lépe a že se jim samotným povede s pár yeny navíc jinak. Koneckonců Shinya byl jedním z těch dětí. Nejspíš… Dítě je bude zdržovat, ale nenechají ji tady. 

"Nikdo jiný s vámi není?" Diví se nešťastně Taiji, ale dívky vrtí hlavami. Několik přátel nenašly a rodiny jsou už také pryč. 

"Babička odejít nechce." Pláče jedna z nich. Keita v rukou třímá podobnou zbraň jako Taiji. Nic lepšího tady nikdo nevlastní. 

"Tak jdeme." Poklusem je vede pěšinkou a směrem k lesu. 

"Dívejte se pod nohy, bude tam velká tma." Varuje je. Žádné světlo si nemohou dovolit a panovala noc. Mohla by tu být i divá zvěř, ale snad je vojsko nepřítele vyplaší někam hlouběji do lesů. Pěšina příkře stoupá a brzy je plná husté vegetace. 

"Jakmile se dostaneme výš, poleví to." Ubezpečuje je šeptem. Ve vysoké nadmořské výšce stromy ustoupí keřům a klečím. A taky budou víc na očích. Dítě brzy nemůže a tak si ho s Keitou začnou střídat na zádech.

Shinya

Shin tiskne malou k sobě a snaží se nevnímat bolest. Zažil už dost a stejně mu přijde, že tohle je nejhorší. Jen spíš z důvodu, že kdyby tu nebyl, kopali by stejně do té malé. Nechápe, jak můžou být tak bezohlední. Jistě, panika dělá hodně, ale on by něco podobného nejspíš nedokázal. Myslí si to. Konejší ji dál svými slovy a samotnému se mu do očí tlačí slzy. Ta bolest už skoro nejde snést. +Ještě chvíli, ještě chvíli a budou pryč.+ Modlí se v duchu, aby to vydržel. Na něco podobného snad ani jeho tělo stavěné není.+Tai, prosím.+ Volá ho ve své hlavě a stiskne víčka k sobě. Ze rtů mu vyjde tiché zaúpění, protože dostal kopanec už asi po dvacáté do stejného místa. Po dalším už málem vykřikne. Z bolesti ho na pár okamžiků vytrhne dotek na rameni. Prudce sebou trhne, než se ohlédne přes rameno a úlevně vydechne. Přišel, opravdu je našel. Ztěžka se dostane na nohy a už už by chtěl protestovat, že tu malou nenechá. Tai po něm nic podobného nechce, jen je vleče pryč. Koutky se mu malinko zvednou nahoru, ale každý krok je pro něj utrpení. Žene ho dál jen touha dovést dívenku do bezpečí a nezdržovat Taijiho, aby se mu náhodou něco nestalo. Připojí se k nim Keita a starší dívky, prozradí mu její jméno.

"Ahoj, Rei-chan." Usměje se na ni a pořád ji tiskne k sobě.

"Já jsem Shin." Představí se jí a neváhá ani vteřinu, aby si stáhl plášť z ramen a zabalil ho do ní. On to bez něj přežije a jí v něm bude rozhodně tepleji. Cestou se snaží držet tempo s ostatními a drží si výraz ve tváři, aby nebylo vidět, jak mu každý krok působí bolest. Častokrát o něco zakopne, jak není vidět pod nohy a po chvíli už se drží spíš v zadní části celé skupiny. Má pocit, že mu shoří plíce, svaly odmítají poslušnost a přesto jde dál. Brzo jsou v lese a pro ostatní i pro Shina je terén mnohem obtížnější. Využívá každého stromku, aby se o něj opřel nebo zachytil, když mu nohy podjedou. Pokaždé, když se to stane, děkuje Kami, že nespadl. Má pocit, že kdyby se to stalo, tak už nevstane.

"Už aby to bylo." Pošeptá si pro sebe na změnu okolí. Snad tam bude cesta trochu schůdnější, jinak už daleko nedojde. Měl dobrou fyzičku, ale přece jen nebyl po takové náloži zvyklý dál chodit. Nikdy nebyl tak dobitý, jako právě teď. Stejně nemyslí na sebe, ale na to, aby ostatní příliš nezdržoval. Nesmí, musí se všichni dostat do bezpečí. Malá je brzo začne dost zpomalovat a u toho on sám krčí obočí. Rozhodně si za žádnou cenu nezačne stěžovat.

"Můžu ji taky na chvíli vzít." Nabídne se, i když sám sotva stojí. Je to jedno, jistě by pár metrů zvládl a třeba by jim to pomohlo. K jeho uším se dostane zvuk, který do lesa nepatří. Zastaví se na místě a zaposlouchá, aby zjistil, co to je. Pozná šramot a hlasy mužů, kteří nejspíš jedou pěšinou několik metrů od nich. Buď je to nepřítel nebo samurajové. Ani jedna varianta pro ně není dobrá. Nesmí ho poznat, jinak by to mohli odnést všichni, kdo jsou s ním. Stáhne malou pomalu ze zad Keity.

"Schovejte se, honem." Sykne tiše a už k sobě tiskne malou Rei částečně do křoví a zlehka jí zakrývá dlaní rty.

"Je to jako hra na schovávanou, nesmí nás najít, víš." Šeptá jí konejšivým hlasem a vyděšenýma očima těká k Taijimu a ostatním.

"Jen klidně odpočívej, ještě nás čeká dlouhá cesta. Společně to zvládneme dobře." Pokračuje dál ve svém konejšení a přidá několik pohlazení po vláscích, trochu slepených blátem a vším možným. V podstatě schovává tvář do jejích vlasů, jen očima pozoruje okolí a dojde na další modlení, aby je náhodou nenašli. Dusot se začne pomalu přibližovat. Shin už skoro nedýchá a tuší, že nebude sám. Tohle je opravdové peklo, které si do dneška nedokázal představit. 

"Co když to jsou samurajové nebo někdo z paláce, třeba by nám mohli pomoct." Ozve se šeptem jedna ze starších dívek a Shin hlasitěji polkne.

"A co když ne, tohle nemůžeme riskovat." Pokusí se to zamluvit Shin. Nemůže jim říct, že kdyby ho poznali, mohlo by být všechno ještě mnohem horší. Jenže lhát nikdy příliš neuměl. Očima hledá pomoc Taijiho, i když ten ho v té tmě vidět nemůže. Rei tiše vzlyká, ale naštěstí ne tak, aby ji mohli slyšet.

Taiji

Taiji si všimne, že se Shinya drží až vzadu, i když si dívenku už dávno střídají. Dokonce i ty holky z vesnice jsou před ním a on to přisoudí životnímu stylu, jaký teď vedl vedle Die. Jeho nožky už možná odvykly takové námaze. Vzal by ho sám, ale nechce na něj v tom smyslu upozorňovat ani před svými přáteli a navíc holčička je sice malá, ale pár kilo už váží a oni s Keitou jsou jediní, kdo by skupinu mohl bránit, kdyby je napadli. Co chvíli se po něm ustaraně ohlíží, úmyslně zdržuje jejich tempo a sleduje Keitova záda, když si momentálně klestí cestu jako první vpředu. Usměje se na Shinyu, když mu navrhne, že Rei taky vezme a jemně zavrtí hlavou. 

"Pomoz dívkám." Šeptne a dívky se unaveně, ale mile usmějí. Ve tmě to není moc vidět. Možná se Shinya některé líbí, Taiji by se ani nedivil. Je to Shinya, kdo se zastaví jako první, protože něco uslyší. Má lepší uši, než oni všichni dohromady. Všichni se jako na povel zastaví a Keita ukáže neslyšné gesto směrem k zemi. Hodně tiše jdou všichni do podřepu mezi porost na těch místech, kde zrovna stojí. Taiji odtud na Shinyu pořádně nevidí, ale naznačí dívce před sebou, aby si úplně lehla a sám udělá to samé. Je to nepopsatelný pocit. Muži jsou na koních, nepochybně mají zbraně a oni by se jim neubránili, ani kdyby stokrát chtěli. Pokud je najdou, je konec a všichni umřou. Taiji by si nikdy nepomyslel, že to bude tak brzy a v takových podmínkách. Už zase musí myslet na Ricka, jestli je ještě na živu a jestli není, zda-li umřel nějak takhle? Pochybuje, že jsou to samurajové z paláce, ti by tady už nic nehledali. Tohle je nepřítel. Nemýlí se. Jeden z jezdců se mu dostane do zorného pole a on nepoznává ani jeho oděv ani zdobení na koni. Znovu skloní tvář mezi keře a zadrží na okamžik dech. Kus od sebe uslyší šepot té dívky a nejradši by jí sám zacpal ústa. Co ji to napadlo teď vydávat jakoukoliv hlásku? Shinya se jí pokouší odpovědět a on opatrně a dlouze vydechne. Jako by to nestačilo, dolehnou k němu i tiché vzlyky Rei, které se Shinya snaží utlumit. Musí něco udělat, ale co? Vyskočit z křoví a obětovat se za ostatní? Ještě se mu nechce umírat. Trik s kamínky je starý jako lidstvo samo, ale jezdci nejspíš nevědí, že by tady měli někoho hledat. Bude to nějaká hlídka, průzkum předvoje. To znamená, že armáda je opravdu blízko. Taiji nahmatá pěkný kamínek kousek od sebe. Pak se opatrně rozmáchne co nejvíc za svá záda a silou ho hodí za koňský zadek. V podrostu celkem daleko od nich to zapraská, jezdci tam strhnou pozornost a vymění si mezi sebou věty v cizím jazyce. Teď už nikdo nepochybuje, že to nejsou přátelé. O něčem se krátce poradí, asi se ujišťují, že to bylo zvíře a pak klusem odjedou. Taiji i Keita zůstávají ležet ještě dlouho potom, co je vzduch čistý a doufají, že ostatní to dělají po nich. Teprve potom se narovnají a shluknou k sobě. 

"Musíme rychle na kopec a cestičkou v horách směrem k paláci. Až to začne, protáhneme se dovnitř, jinak je po nás." Říká Keita a má pravdu. Výstup nahoru je uspěchaný, ale díky tomuto zážitku ho zvládnou. Nahoře není nic, co by krylo jejich siluety a tak běží v předklonu, dokud ještě mají nějaký dech v plicích. Jakmile se cestička skloní dolů přes horizont, objeví se před nimi údolí a v tu ránu je Taijimu jasné, že k paláci se už nedostanou. Mezi palácem a nimi stojí armáda a pokrývá celé velké údolí jako změť mravenců. 

"Je jich tolik?" Vydechne ohromeně, když na to shlíží. Aki a jeho armáda bez posil nemají šanci. Jestli někdo nepřijde, provincie padne a oni všichni s ní. Stojí tam bok po boku s ostatními a nejsou schopni od toho odtrhnout zrak nebo něco udělat. Ostatní netuší, kolik vojáků princ má, nejspíš je nikdy ani neviděli, ale on to ví moc dobře. 

"Co budeme dělat?" Hlesne jedna z dívek a Taiji zavrtí hlavou. 

"To nemám ani ponětí." Vydechne. 

"Můžeme utíkat na opačnou stranu, směrem k městu." Navrhne Keita a Taiji zavrtí hlavou. 

"Je pozdě. Do rána může být hotovo a pokud princ nevyhraje, jízda a špehové pojedou na rychlo. Doženou nás rychle, ať budeme kdekoliv. Tak jako dneska. Vidíš, jak rychle se sem dostali a nikdo nic netušil?" To ho děsí ze všeho nejvíc. Tak co by měli dělat, bojovat? Když někam zaleze, hanbou spáchá seppuku, hned jak bude po všem. Myslel si, že je dovede dostat do paláce, ale spletl se. 

"Shin-chan… tudy nahoru po té zvířecí pěšince, je v horách malá svatyně. Je tam jenom oltář a pár metrů místa, ale je to střecha nad hlavou. Nosí se tam obětiny v podobě jídla a pití. Vezmeš tam Rei a dívky, zabarikádujete se uvnitř a nevylezete ven do zítřejšího večera. Žádný oheň! Zítra večer se půjdeš opatrně podívat na tohle místo. Poznáš, kdo vyhrál. Pokud prohrajeme, odvedeš dívky horským průsmykem na opačnou stranu. Běžte dál a dál do vnitrozemí, kam jenom můžete. Císař je někde zastaví." Přitáhne ho k sobě a pevně obejme. Políbí ho do vlasů a chvíli tak zůstane. 

"Žádné protesty, víš, že se neubráníš. Máš teď úkol a čtyři životy, které musíš zachránit. Kdybychom se už neviděli, najdu si tě v příštím životě a nezapomeň, že chceš být knězem. My se půjdeme podívat dolů, pošleme do hor co nejvíc lidí a zkusíme sehnat zásoby nebo koně. Teď jdi." Postrčí ho před sebe. 

"A neohlížej se!" Křikne za ním ještě. Ví, že to Shinya dokáže. A on nechce sedět se založenýma rukama. Vytáhne z toho pekla co nejvíc lidí dokáže. Ve vesnici to nemělo cenu, nikdo ho neposlouchal. Teď už budou.

Shinya

Shin má pocit, že malou Rei musí být slyšet na kilometry. Sám se snaží dýchat, co nejtišeji, aby je náhodou nezaslechli. Snaží se očima najít Taijiho a prosí ho, aby udělal cokoliv, ale pochybuje, že ho vůbec vidí. Sám už tuší, že tohle nebude nikdo z paláce, ale necítí se kvůli tomu vůbec líp. Teď je najdou a umřou tady úplně všichni. Jak jindy uměl být optimistický, nějak mu to v tuto chvíli nejde. Hladí Rei po vláscích, šeptá ji konejšivá slůvka, aby byla tiše a naplakala. Nediví se jí, že se bojí, sám má pocit, že se mu celé tělo třese strachem. Tiskne víčka k sobě, v duchu se modlí za malinkou dávku štěstí. Vlastně dost velkou, jen si myslí, že tak by ho mohli Kami spíš vyslyšet. Prudce sebou trhne, když se ozve Taijiho kamínek. Nedokáže uvěřit tomu, že to zabralo. Že by přece jen to štěstí? Hodně se mu uleví, jakmile vojáci odjedou a malá se taky uklidní. Najednou vypadá ta tma o trochu lépe. Jen to jen zdání a nemá trvat příliš dlouho. Další výstup pro něj není o nic jednoduší. Bolest v těle se ozve znovu, ale má daleko víc odhodlání. Když zvládli vojáky nepřítele, všechno ostatní už bude hračka, no ne? Jeho optimismus je zase zpátky, dokonce se pro sebe i nepatrně usměje. Pohled, který se mu naskytne, jakmile jsou nahoře….Zůstane mu jen neskutečný pocit zoufalství. Tohle přece nemůžou vyhrát. V nebezpečí je Aki, je tam i Die a Shinovi se začnou po tváři kutálet slzy. Nevěděl nic o tom, jak vypadá boj, nikdy žádný neviděl a stejně mu přijde, že nepřátel je až příliš. Pozoruje celé ležení velkýma, naprosto vyděšenýma očima a má pocit, že i kdyby utíkali půl roku, nikdy nemůžou být dostatečně daleko. Navíc…Jak by mohl utíkat, když tam má osoby, které má rád? Vezme Rei za rameno, otočí ji k sobě a uvězní ve své náruči, aby to celé neviděla. Musí být vyděšená snad ještě víc, než on sám. Stočí očka na Taijiho, když se ho jedna z dívek zeptá, co budou dělat. Skoro to vypadá, že by je Tai mohl spasit všechny nějakým svým nápadem. Tolik mu věří a úplně ho vidí, jak vymyslí něco, co zachrání celý palác. Upíná se na něj jako na poslední naději jich všech. Téměř neznatelně vydechne při jeho odpovědi a sklopí oči k zemi. Rei k sobě tiskne stále. Podívá se na Taie, když ho osloví a už s prvními slovy začne vrtět odmítavě hlavou. Přesně ví, co mu chce říct, ale on bez něj nikam nepůjde. Nemůže ho tu nechat a riskovat, že už ho nikdy neuvidí. Opravdu začíná plakat. Svírá Taijiho křečovitě za předloktí.

"Nemůžu tě tu nechat, to nejde." Šeptá zničeně a hlavně ho odmítá pustit. Jistě, že by nejradši dívky odvedl do bezpečí, ale zároveň se od něj nechce hnout.

"Víš, že to nedokážu. Nevyznám se tu vůbec. Určitě skončíme někde na dně nějaké propasti." Snaží se mu vymluvit nápad. Poslouchá další Taijiho slova. Ví, že musí jít, a stejně…Po tváři se mu kutálí slzy jako hrachy a místo toho, aby mu cokoliv řekl, se vrhne do jeho náruče a křečovitě ho sevře.

"Musíš mi slíbit, že si mě najdeš. Bez tebe jsem ztracený. Potřebuje tě, abych se mohl vůbec nadechnout. Umřu, jestli se ti něco stane." Cíleně mu vyhrožuje, jak kdyby ho tím mohl udržet naživu.

"Odvedu je do bezpečí a pak umřu, jestli se nevrátíš." Pokračuje dál, než se odtáhne, vezme Taie za tváře a přitáhne si ho na své rty. Je mu úplně jedno, kdo se na ně dívá. Věnuje mu poslední dlouhý, skoro zoufalý polibek, než se čelem opře o to jeho.

"Prosím, zůstaň na živu." Pošeptá mu s tichým vzlyknutím, než ho pustí a vezme Rei za ruku.

"Půjdeme, už to není daleko." Musí jím dodat trochu naděje, když sám nemá skoro žádnou. Dokáže to kvůli Taijimu, ale pokud se mu nevrátí…Ne, nebude na to myslet.

"Neudělám ti ostudu, tak abys to viděl." Houkne ještě k nim, popřeje jim v duchu hodně štěstí a modlí se celou cestu, až ke svatyni, aby nad nimi drželi ochrannou ruku. Nad všemi z paláce. Klopýtají jeden přes druhého. Všichni už mají několik nových šrámu od větviček, ale na tom nezáleží. Přijde mu jako věčnost, než dojdou před svatyni. Uvnitř svatyně je nějaké jídlo, vypadá čerstvě, stejně jako něco k pití. Poprosí Kami o dopuštění a nakrmí tím dívky i malou Rei. Podaří se mu všechny uspat, ale on sám oči nezamhouří. Usadí se před svatyni, objeme si pažemi kolena a dívá se směrem, kterým tuší palác. Pak se podívá na oblohu.

"Vím, chtěl jsem toho hodně a nebylo to ode mě fér. Je mi líto. Prosím, zachraňte všechny lidi v paláci. Ať se můžou ve zdraví vrátit domů." Po tváři mu už zase pomalu stékají slzy.

"Někdo jako Aki si přece zaslouží vyhrát." Povzdechne si tiše a v očích se mu odrazí střípek naděje, když na nebi vysvitne osamělá hvězda. Snad je to znamení, naděje pro všechny.