Taiji x Shinya - Nikdy jsem tě neměl brát ven. - část 2.

(hostinec)

Shinya

"Jíst hmyz?" Vyděsí se skoro, když si to představí. Jistě, obdivovat kde jakého brouka to uměl skvěle, ale že by ho měl strčit do pusy. No fuj.

"Asi bych radši umřel hladem. Dokážeš si to představit? Já teda ne." Prohodí a upřímně se rozesměje. Utíkat na louce a nahánět brouky, aby je pak mohli společně sníst. O tom se mu snad bude i zdát. Upře na Taie důvěřivá očka, když mu řekne, že nepotřebuje. Pokud to říká Tai, tak to bude pravda. Opravdu mu věří úplně všechno. Sklopí krátce očka a trochu si mne prsty. Ví, že nikdo jiný by nic podobného neříkal, ale on si nemohl pomoct. Dělal to pořád i s Diem. Rád se o něj staral, i když to poslední dobou bylo spíš obráceně. Stejně to pořád zkouší. Rád by se staral i o Taijiho, občas se o to snaží, ale jde to těžko, když všechno musí být tajné. Je mu to líto. Když vzhlédne, nasadí svůj úsměv, i když v očkách se ještě mihne stín.

"Je, ale vlastně dobré. Mám sice radši sladší věci…Stačí si jen zvyknout." Pokrčí drobnými rameny a uvědomí si, že zase sedí příliš rovně s nožkami u sebe. Trochu si poupraví posed, ještě si to zkontroluje a pak se skoro vítězoslavně usměje, že se mu to povedlo. U toho mu už zase rudnou tváře. Pozoruje ho po očku, co on na ten dotek, ještě má prsty pořád tak nějak mezi rty, než mu dojde, jak by to mohlo vypadat. Tai už zase pije, ale on by se nejspíš polil.

"Udělám to klidně i bez fousků." Prohodí tiše, než si skousne spodní ret a pomalu natáhne svou dlaň, aby mu je znovu setřel. Tentokrát mnohem pomaleji a je vidět, jak si to užívá. Okolí dokonale vytlačuje ze své hlavy a ani ho nenapadne, že by si měl dávat pozor. Další z chvilek, kdy je ponořený do své vlastní fantazie. Pozoruje Taijiho výraz, když si znovu dá prsty mezi rty a na pár vteřin přivře spokojeně víčka.

"Takhle mi to chutná ještě víc." Podaří se mu vydechnout, ale radši toho hned nechá. Začíná mu být příšerné horko. Sáhne po svém pivu a už skoro zkušeně nakloní a obrátí do sebe nejvíc za tu dobu, co jsou tady.

"Je to vážně dobré." Už na něj asi alkohol působí, protože začíná být rozzářený jako sluníčko. Možná to nakonec dopadne tak, že bude pobíhat po lokále a vyptávat se všech kolem, jak žijí. Možná bude malinko vlezlý a bude se jim snažit pomoct. Radši se zase znovu napije a u toho poslouchá Taijiho vyprávění. Je to hrozně zajímavé, ale část z toho zná. Není přece z harému.

"Taky jsem tak vstával. Přijde mi to hrozně dávno." Podívá se do svého klína a v ruce pořád svírá pivo.

"Dávno a přitom si všechno pamatuju. Víš, když jsme ráno vstali a rovnou nás hnali na pole, východ slunce tam byl nádherný. Někteří se zlobili, že musí tak brzo, ale mně to nevadilo. Byla by škoda o něco takového přijít, stejně jako o ten západ. To už víš, že za chvíli bude konec dne. Půjdeš si lehnout a necháš si něco hezkého zdát." Usmívá se, když vzpomíná. Ne na rány, pokud bylo něco špatně nebo když se pán špatně vyspal. Proč taky? Tváří se, že na ty špatné věci rychle zapomíná, ale někde uvnitř tam jsou. Podívá se na něj, jakmile dojde na svobodu a život v pohodlí. Zobne si zase trochu jídla a napije se piva.

"Možná kdybych vyrostl jinak, vybral bych si něco jiného." Pak si uvědomí, co řekl.

"Máš nějakou hračku?" V očích mu zvědavě zasvítí a už mu visí na paži.

"Vyrobíš nějakou pro mě?" Zeptá se ho a prosí ho očima, aby to udělal. Tohle nebylo úplně nesobecké, ale moc by chtěl vidět, co dokáže.

"Aspoň jednu." Několikrát zamrká jako panenka.

"Určitě by ti to hrozně šlo." Věří mu i v tomto.

"Třeba jednou takhle žít budeme." Zase sklopí hlavu, ale nepřestává se usmívat, ani ho nepouští.

"V malém domku s kytkami všude kolem. Ty budeš vyrábět hračky a já je klidně budu chodit prodávat. Starat se o tebe, Tai-chan." Tváře už mu zase září do okolí a je jasné, že alkohol mu mnohem víc rozvazuje jazyk.

"Nepotřebuju kolem sebe drahé látky ani šperky. K čemu to je, když nemůžeš být tím, s kým se cítíš nejlépe. Die by mě asi právě roztrhl na dvě půlky." Rozverně se rozesměje.

"Tohle mu radši říkat nebudu." Přikryje si dlaní rty a stejně se nedokáže přestat pochechtávat.

"Třeba by přijel na čaj." Vyprskne při té představě a chce se rychle napít. Místo toho, aby pivo polkl, se rozkašle.

"Styky?" Vyprskne málem podruhé a radši pivo odloží.

"Myslíš, že by za to někdo platil?" Zvědavost přepere rozpaky nad tím, co mu říká.

"Nebylo by to zvláštní, vědět co tam…no dělají." Ano, takhle rozhodně vypadá palácová konkubína, co před nedávnem vylezla od prince. Pak ho něco napadne a už se zase culí.

"Já mám trochu obavy, že by tam bylo nějakou dobu obsazeno." Podívá se na něj zpoza řas a jeho pohled se změní. Je v něm nepatrný náznak touhy.

"Asi bych nikomu nepůjčil žádné místo, kde bychom mohli být spolu." Už ho skoro nejde slyšet přes rachot kolem. Svou větu sice nezopakuje, ale zkusí mu to říct dotekem na jeho stehně, které téměř neznatelně stiskne. Vědět, že tu někde ta možnost je….Tolik chtěl jít sem a stejně by hned kývl, kdyby mohli jít někam, kde je nikdo neuvidí.

Taiji

On sám vypadá naprosto klidně, když se začnou bavit o pojídání hmyzu. 

"No jasně, jí se to běžně. Jeden známý, který hodně cestuje, mi říkal, že se dostal na loď, která ho odvezla přes moře do cizí země a tam se prý jí úplně všechno. Mravenci i cvrčci v těstíčku… prý jim to moc chutná." Culí se a sleduje ho, jak se šklebí. 

"My tady jsme spíš na dary moře, že?" Obrátí do sebe zbytek prvního piva a zašátrá v záhybech yukaty, aby našel svoje listí. Začne ho smotávat do úhledné, pečlivé ruličky a u toho klouže očima po lokále. Při Shinyových slovech o sladších věcech se musí pousmát. Jo, to je přesně celý on. Zrovna se mu povede připálit si o nedaleko stojící vonnou tyčinku, pořádně si potáhne a rovnou ruličku strčí mezi rty i Shinyovi. Druhou rukou už k němu sune pivo, kdyby se chtěl zase rozkašlat. Souhlasně přikývne, když si Shinya opraví posed, ale jakmile mu začne svůdně říkat, že k dotekům na jeho rtech pěnu nepotřebuje a ještě ke všemu se ho tam opravdu dotkne, trochu strne, zahledí se do jeho očí a je rád za volné oblečení. Těžce polkne, když se ten malý prstík začne sunout mezi Shinyovy rty a dovede si představit, kam by mohl pokračovat. Prudce zamrká a musí se podívat jinam, jinak ho odtud vytáhne… co on ví kam? Nejspíš požádá o pokoj za nesmyslnou cenu a vezme ho tam. Protože Shinya byl příliš křehký na válení se v nočním blátě někde u pole. Ne, že by to Taiji taky neměl za sebou. Radši si zacpe pusu listím a mávne na obsluhu pro další pivo. Na Shinyovi je účinek všech látek okamžitě vidět, ale připadá mu o to roztomilejší. Jen ať si to všechno užije. Zaposlouchá se do jeho vyprávění a u toho už si ho zase prohlíží. Jemně pokyvuje hlavou, ale sám takhle nikdy žít nemusel. Jeho rodiče ho budili velmi brzy, ale proto, aby stačil přes hory dojít do vedlejší vesnice do školy, ne proto, aby někde pracoval. Běžné domácí práce dělal, ale ne tohle. Je to neuvěřitelné, jak si Shinya na všem, úplně na všem, dovede najít jenom to hezké, jako by nic špatného ani neexistovalo. Bylo to požehnané nadání. Jeho Kami, prostě to tak bylo. Natáhne dlaň a pohladí ho po tváři. Teprve potom si uvědomí, že jsou mezi lidmi, ale vinou jeho pověsti se nad tím zatím pořád nikdo nepozastavuje. No snad nikdo nebude dělat blbé vtípky, poprvé v životě o ně nestojí. 

"Aaaah." Reaguje hned a odvrací tvář, když dojde na ty hračky. Shinya už mu visí na předloktí. 

"Nějaké mám, ale… ty chceš hračku?" Podiví se, ale neměl by. 

"Mám nějakého koníka na kolečkách a maličkou farmu..." Prozradí. Všechny jsou vyřezané ze dřeva, na některé zkoušel kreslit, ale nic, co by se jakkoliv mohlo srovnávat s mistry svého řemesla. Neměl by to radši nikdo vidět, jak nedokonalé jsou. Nejspíš by zvládl i něco ušít, ale to nesmí vidět už vůbec nikdo, šijí jenom ženské! Musí si přiznat, že by se mu ten život líbil. Na kytky nikdy nebyl a diví se, že je na ně Shin jako kluk, ale proč ne? Jsou krásné… Ještě pořád si nedovede představit, že by mu ho kdy dali, ale zasnívat se mohou. 

"Starat se o mě?" Znovu se na něj podívá a usměje se. Nikdy nikdo mu něco podobného neříkal. Ne tak… nezištně. Byl pro hodně dívek z okolí dobrou partií a ty mu říkávaly, jak by se staraly, ale šlo jim spíš o dům a klidné žití, než o něho. Jenom Shinya mu dával najevo, že by s ním byl opravdu kdekoliv. Musí se hlasitě rozesmát, když dojde na Die a několik lidé se po nich ohlédne. 

"Bez něj by byl život trochu nuda." Směje se dál. 

"Vlastně mi kromě pitomých řečí nikdy nic neudělal, ale jinak je to mazaná potvora. Popravdě nechápu, jak jste si vy dva našli cestu k sobě. Kdo se má v jeho hlavě vyznat?" Pro něj byl Die příliš složitý. Příliš zamotaný do labyrintu svých emocí, komplexů a ublížeností z minulosti. Nedivil se mu, ale nechtěl s tím nic mít. Teď bude muset. Z ničeho nic vyprskne znovu a předkloní se. Není schopný to zastavit, až se mu nahrnou slzy do očí. 

"Mám docela hezkou tchyni, ale jinak je to taková semetrika, jako se říká." Řehtá se dál. Shinya nezůstává s poznámkami daleko. 

"Milovaná návštěva tvojí drahé matky!" Už brečí a chytá se za bok, kde ho píchá. 

"Už vidím, jak s Toshiyou kritizují všechno, co doma máme, všechno co uděláme, jak se o tebe málo starám a jak se ten čaj nedá pít. Začínám se těšit!" Pak dojde na obchody, on se trochu uklidní a kmitne obočím. 

"No jasně! Víš kolik je tady lidí, co touží po někom, koho nemůžou mít? Vdaná žena, ten pěkný kluk od vedle, co se líbí kováři… Panebože! Lidi to nepřiznají, ale kdyby je kryl kněz na nějakém pěkném místě? Měli bychom pořád plno!" Otočí se na místě a rovnou na někoho zahuláká. 

"Hej ty! Bordely jsou drahé že? Svou vyvolenou tam asi zrovna nevezmeš, mám místnost navíc, co říkáš?" Zahuláká a je vidět, jak chlapík opodál ožije. 

"Vážně?" Nastaví uši a Taiji mávne dlaní. 

"Pak se domluvíme!" Slíbí a vrátí pohled na Shinyu. 

"Shin-chan, drahoušku, my spolu ale můžeme být úplně kdekoliv, co s tím uděláš?" Zapřede pro změnu on a nakloní se blíž. Pak zastříhá ušima. 

"Slyšíš to? Ve vsi je muzika!" Nacpe si listí mezi rty, odhodí na stolek několik yenů a vezme ho za ruku, aby ho vytáhl na nohy. 

"Mohlo by tam být i pár známých!"

Shinya

"Nedívej se na mě tak. Skoro to vypadá, že mě chceš sníst." Vypadne ze Shinyi uvolněně. Je znát, že už se vůbec nedokáže ovládnout, jak moc mu alkohol koluje v krvi. Dopadne to nejspíš tak, že vstane a přepadne přes stůl, jak se mu zamotá hlava. Nejspíš bude nakonec pro smích celé hospodě. Stejně se culí na všechny strany, hlavně na Taijiho. Je to prostě hrozně příjemné, když se na něj podobným způsobem někdo dívá. Vůbec nečekal, co svým vyprávěním zpustí. Nestěžuje si, není smutný a stejně ucítí Taijiho dlaň, jak ho hladí po tváři. Všechno kolem nich se zastaví právě v tomto okamžiku a Shinovy oči jsou najednou obrovské. Skoro ani nemrká, pak zase zamrká několikrát rychle za sebou a pozvedne svou drobnou dlaň, aby ji zlehka položil na Taijiho. Koutky se mu pozvednou v něžném pousmání, které má jen a jen pro něj a už už by se nakláněl a nejspíš mu padl kolem krku. Naštěstí se ještě dokáže malinko ovládnout. Jakmile dojde na hračky, projeví se dítě v něm.

"Moc rád bych je viděl." Už mu zase visí na ruce a doufá, že mu je ukáže. Je si jistý, že si je zvládne prohlížet klidně i několik hodin a komentovat každý jednotlivý detail. Kdyby věděl, že by třeba nemusely být namalované, asi by se do toho s radostí pustil hned a nejspíš by tu zeď zpátky asi přeletěl.

"Třeba…" Zarazí se na chvilku, jakoby si nebyl jistý, že to říct může. Nakonec opět zapracuje alkohol.

"Třeba bychom mohli nějakou udělat společně, když mi ukážeš, jak na to." Tváře naberou sytě červený odstín. Dokáže si představit, jak by seděl večer v Taijiho objeti a společně by tvořili. Nádherná představa. Zlehka přikývne, když dojde na starost o Taijiho a připomínku Die.

"Je to jen takový koloběh. Die se staral o mě, je na čase, abych to udělal zase já." Kousne se do spodního rtu.

"Moc bych si to užil." Radši se pořádně napije, protože by mu nejspíš začal povídat, jak by se o něj staral a skončilo by to s největší pravděpodobností v ložnici. Vůbec se nepoznává. Poslouchá povídání o svém mentoru tiše se pochechtává.

"Je náhodou kouzelný, když se zlobí na ostatní. Občas bych ho sice nejradši zastavil, ale je to pro naše dobro, abychom se měli krásně." Omlouvá úplně všechno.

"Naučil mě toho tolik a já mu to nikdy nedokážu vrátit." Povzdechne si a je vidět, že o to trápí.

"Není to složité se v něm vyznat. Jen ho musíš chvíli pořádně pozorovat." Vidí to jako vždycky po svém. Die je pro něj někdo, ke komu vzhlíží. Je nádherný, elegantní a na něj vždycky hodný. Nikdy mu neublížil a dostal od něj už tolik. Vyprskne smíchy společně s Taijim, když zmíní Die jako tchýni. Hned si připlácne ruku na rty, to nedokáže ovládnout.

"Není semetrika." Plácne ho po paži, aby toho nechal.

"To neříkej, byla by to skvělá návštěva. Jen Toshiyu by mohl nechat doma." Vyprskne podruhé. Měl z něj pořád trochu strach, ale nakonec by ho asi pozval taky.

"Asi bych týden chystal jen občerstvení, aby to bylo dokonalé a stejně by to bylo málo. Kalíšky by určitě byly málo barevné nebo až moc." Úplně Toshiyu vidí, jak se na ně celý večer mračí.

"Třeba by mu zvedla náladu tvoje hračka." Napadne ho, ale hned nad tím zavrtí hlavou.

"No asi spíš to místo, které jsi před chvíli zmínil." Zarazí se a rozesměje znovu. Vážně tady mluví zrovna o nich a o místu, kam by se chtěli zašít a užít si? Už to tak bude. Přikyvuje na množství lidí, kteří by ono místo využili.

"Oni dva rozhodně taky." Prozrazuje mu, co nejspíš už ví, ale věří mu, že může. Tai se najedou objeví hrozně blízko a říká mu věcí, které dokonale smažou zájem o muže, který by snad hned běžel pro nějakou holku a už by z nabízeného místa nevylezli. Pozoruje Taijiho oči a jeho slova mu málem způsobí problém v klíně. Rozhodně nutí jeho tělo se citelně zachvět a vydechne srze plné rty. Tohle mu nemže dělat. Asi by mu za pár vteřin řekl, vezmi mě kamkoliv, hlavně ať jsme spolu sami, ale trochu ho zachrání muzika, kterou jeho láska slyší.

"Opravdu hrají?" Už je zase zpátky nadšení a rychle se zvedá, aby mohli jít. Sám skoro vyběhne z hostince, rozhlédne se po ulici, kudy by měl jít. Je to on kdo táhne Taijiho za ruku, protože to je zase něco, co musí nutně vidět. Natáhne uši za hudbou a vykročí, skoro vyběhne tím směrem.

"Hrají tu běžně? Jak často? A kdo tam všechno bude?" Vyzvídá po cestě. Nožky se mu malinko pletou, občas o něco zakopne a jeho pečlivě naučená elegance je ta tam. Asi se brzo vyválí někde v blátě a bude se tomu hrozně smát.

"To je úžasné." Vydechne nadšeně, jakmile jsou na místě.

"Budeme tancovat?" Tahá Taie za ruku jako dítě, které chce nějakou sladkost. Pak ho pustí a je to on, kdo se pohne s dalšími tóny. Vůbec mu nedochází, že by to nejspíš neměl dělat. Kdyby se tu objevil kdokoliv z paláce, asi by ho poznal. Ale co by tu dělali? Je tu tolik lidí, občas se stane, že do někoho vrazí, jak je jeho rovnováha trochu nejistá. To se pak snaží hrozně dlouho omlouvat, jak kdyby někoho málem zabil.

Taiji

Po pravdě ho nikdy v životě nenapadlo, že by mohl svůj malý tajný koníček dělat s někým, ale stejně jako Shinya si i on dovede udělat zábavu z běžných každodenních činností jako je třeba praní prádla. Co taky celé dny dělat okolo svatyně, když je práce hotová? Vyřezávání nebylo složité, pokud to někdo dělal jenom tak neobratně pro radost a pak svoje výrobky nechával povalovat u cesty nebo poblíž vesnic. Ještě nikdy se mu nestalo, že by nějakou hračku spatřil v rukou dítěte, ale možná jenom nechodil po těch správných cestách a ve správnou denní dobu. 

"Kouzelný? Tys asi nikdy nebyl v kůži těch, na které se zlobí, hn?" Směje se, ale Die občas k smíchu nebyl. Šla z něj hrůza a jestli před Shinyou hartusil jenom na oko, tak on zažil chvíle, kdy svojí konkurenci doopravdy ublížil. Většinou ne fyzicky, ale na duši rozhodně. Jako by se potřeboval mstít všem okolo bez rozdílu. Taiji byl rád, že tohle řádění byli Shinya a vlastně i Toshyia schopni zastavit. Toshiya-san ani nevěděl, jakou službu tím okolí prokázal a Taiji mu to nikdy neřekne, jinak by byl schopný Die zase popichovat. V tom měl Shinya pravdu, asi to bylo pro jejich dobro, aby jim ostatní dali pokoj, ale stejně si myslí, že by to šlo i jinak. Hyde to dokázal. Jenže ten už tady nebyl a v harému se žilo od těch dní tvrději. 

"Asi se neumím správně dívat. Byl bys mnohem lepší kněz, než já, Shin-chan. Koneckonců to není nic, co by ses nemohl naučit, ještě jsi mladý." Napadne ho z ničeho nic, ale to už spolu kráčí směrem k tanci. 

"Možná, že kdybys princi řekl, že by tě to naplňovalo, pustil by tě i z harému." Uvažoval nahlas. Aki se modlil spořádaně, nejspíš ve víru svých předků doopravdy věřil a náboženství bylo pro něj i jeho lid důležité. Třeba by Shinyovy prosby jednoho dne vyslyšel a pustil ho ze svých služeb dřív? Ano, Die se o Shinyu opravdu úzkostlivě staral, ale kdo ví proč. Kdo ví proč… Jedině Toshiya. Málem se udusí v kouři ze svého listí, když Shinya tak bezelstně pronese, že Toshiyu by uklidnila jedině jeho hračka. 

"Jasně, vyřežu mu ze dřeva něco moc užitečného. Die pak už doopravdy nebude semetrika, my je celý den neuvidíme a když ano, budou unavení a spokojení a ta návštěva se nakonec doopravdy povede. Takových hraček svedu určitě plno. Budeme je prodávat u vstupu do našeho malého hotýlku lásky." Vymyšleno! Ne, on se ve světe rozhodně neztratí. Směje se, když ho Shinya vláčí uličkami, ale v jeden okamžik trhne za jeho ruku, vtáhne ho do výklenku mezi domky a hladově ho políbí. Jen na chviličku, než se smíchem běží dál. 

"Jen když jsou nějaké svátky nebo události. Možná má někdo zásnuby nebo tak něco. Pokud je to tak, pak tam budou úplně všichni." Ubezpečí ho. Jakmile jsou na místě, všude je plno lidí, doopravdy se tančí, hraje na tradiční nástroje a všude kolem nich je plno prodejců s jídlem, pitím a dokonce nějakými drobnostmi. Hned se na ně sesype několik známých, kteří jim v tanci úspěšně brání, než se přidají k nim. 

"Kde ses tohle naučil?" Ptá se jeho kamarád Keita Shinyi, když vidí jeho pohyby. Umí to jako profesionální geisha no vážně. Okolo postávají místní krasavice a ústa už mají doširoka od sebe. Nejspíš budou po Shinyovi po zbytek noci chtít, aby je to naučil. Jenže se tu najednou objeví několik jezdců v samurajských brněních, všechno napůl utichne a lidé začnou padat na kolena, aby je uctili. Pánové se nejdou bavit, jejich tváře jsou vážné. 

"Co tady všichni děláte? Máte být dávno pryč! Proč je nikdo nevaroval?!" Volá jejich velitel. Přilákal je zvuk oslav, když čistili okolní lesy od lidí, kteří ještě nebyli varováni. 

"Cizí invaze do země! Princ nařídil všechny vystěhovat do hlavního města! Hned!" Křičí velitel, někdo se zasměje, ale vtip to není. Lidé začnou blednout a rozhlížet se kolem sebe. 

"Nestihnou to!" Zakřičí někdo. 

"Pevnost je zavřená!" Zavelí velitel, kopne koně do slabin a jede pryč. Taijimu to dojde jako prvnímu. 

"Pevnost je zavřená. Myslí palác. Dovnitř už nikoho nevezmou, je pozdě." Zamumlá, podívá se na Shinyu a zbledne. 

"Nikdy jsem tě neměl brát ven." Zamumlá. Tohle je jeho boží trest. Konečně to přišlo. Popadne Keitu za lem yukaty. 

"Utíkej domů, vemte jenom jídlo a vodu a jakoukoliv zbraň. Znám cestu v horách. Jdi, řekni jim to." Myslí tím pár přátel. Zachránit celou vesnici nemůže. Sám se se Shinyou rozeběhne k nejbližším stavením. Hledá konkrétní předmět. Nastává naprostý zmatek.