Taiji x Shinya - Nikdy jsem tě neměl brát ven. - část 1.

(město)

Taiji

Jakmile si se Shinyou odbyli večerní modlitbu, na které byli i někteří další příslušníci paláce, počkal Shin vkleče se zavřenýma očima, než odejde poslední z nich, zatímco Taiji předstíral, že už nějakou dobu pracuje venku za svatyní. Ve skutečnosti tam měl nachystané úplně všechno. Shin poté potichoučku oběhl svatyni a vklouzl do domu, kde mu nechal úplně obyčejné věci na převlečení, zatímco on sám se zase objevil ve svatyni, kde chvíli zametal, zhasínal svíce a nakonec ji zamkl. Když se vrátil k domku, čekal už Shinya venku. Zamkl i ten, opatrně mu nasadil kápi na hlavu kvůli jeho zlatým vlasům a pak ho vzal za ruku a vedl k zadní zdi. Kdyby šli společně branou a přes stráže, nejspíš by prošli i tak, protože Taiji už takhle s kamarády procházel nejednou, ale jeden si nemohl být jistý a on by nerad přišel o hlavu dřív, než bude jejich mise splněna. Nikdy nezapomene záři v Shinyových očích, jak moc se těšil ven. Byli jako dva spiklenci, odhodlaní jít za svým cílem a tak nějak se už prostě ničeho nebáli. Bylo to až zvláštní, s jakou samozřejmostí to udělali, jako by už prostě na ničem jiném nezáleželo, než na tom, že jsou spolu, i kdyby měly jejich životy za pár hodin vyhasnout. Po zdi se tu plazí silné keře a Taiji už po nich párkrát šplhal. Je to hodně vysoko, žádné větve a dost trní, ale samozřejmě na to myslel a ruce i nohy měli omotané silnou vrstvou látky, aby neskončili moc poškrábaní. Na zeď leze jako první, aby mu shora mohl podat ruce a silou ho vytáhnout nahoru. Shinya mu pomůže hlavně nohama a brzy sedí oba obkročmo na zdi. 

"Nedívej se dolů." Pošeptá mu a teď leze první pro změnu Shinya. Nejdřív se spustí přes okraj, pak ho Taiji znovu spustí za ruce co nejníže a pustí. Shin dopadne bezpečně do trávy a on prostě seskočí a doufá, že si nezvrtne nohu. Naštěstí se mu to nepovede ani tentokrát, i když to bylo docela tvrdé a zeď je úspěšně za nimi. Zvenčí samozřejmě nic takového není, ale jak se dostanou zpět, bude řešit až potom. Teď je teď. Vykročí společně s ním ruku v ruce přímo středem cesty a směrem k vesnici a už se ani jednou neohlédne. Na cestu jim svítí jenom měsíc a v okolí nikdy žádní bandité nebyli. Díky jeho rouchu mnicha se k němu každý choval uctivě, nikdo by ho nikdy neokradl a tak se Taiji na cestě vždycky cítil bezpečně a pohodlně. Je to docela daleko, ale celou dobu si povídají a vypráví o svých životech, až by na konci této cesty Taiji mohl říct, že už Shinyu docela dobře zná. Nakonec ale mají střechy vesnice na dohled. Na silnici potkají dva poutníky a jeden povoz, navzájem se ukloní, ale nijak přehnaně. Tady neprojíždí žádný samuraj, který by vám mohl za nedostatek úcty mávnutím setnout hlavu jen proto, že zrovna nemá dobrou náladu. Jsou tu jen úplně obyčejní lidé. Mezi domy už je lidí o mnoho víc, většina se zdržuje v zábavní uličce, kde je taky malý nevěstinec a jedna čajovna, ale tam oni nejdou. Hledají hostinec. V jejich zemi je to velká vzácnost, ale tady jeden stojí kvůli paláci. Méně významní hosté, kupci a další cestující, mířící za obchody do paláce tady často spávají a proto je v tomto velkém domě i místnost, kde se dá dobře najíst a napít. Nevěstinec je jim dvěma k ničemu a čajovna byla moc nóbl. Co s gejšami, když má sebou palácovou konkubínu? Projdou kolem nočního hlídače, který ho pozná, vymění si pár slov a Taiji Shinyu představí jako syna bratrance jeho strýce, kterého k němu poslali do učení. Mluví mu to tak dobře, že Shinya dávno není středem pozornosti a zájmu hlídače a za chvíli už společně vchází přímo do dmu, kde si vyberou stůl hned v levém rohu ode dveří. Ze dvou stran budou mít stěnu a výhled na celý lokál, kdyby cokoliv. A jako plno obyčejných lidí si i oni budou muset pěkně dlouho počkat, než budou stát někomu za pozornost. Je ale na co se dívat. Je tu plno hostů různých vrstev i povolání, někdo už pod obraz, hraje se karban, pije saké, uzavírají různé sázky a obchody a opodál prochází muž s hadem, kterého za pár senů ukazuje a nechává pohladit.

Shinya

Věděl, co ho večer čeká a nedokázal se neusmívat. Měl pocit, že na něm každý musí nutně vidět, co mají s Taijim v plánu. Nemohlo to být překvapení, protože to muselo být do detailu naplánované a stejně se těšil, jak kdyby nevěděl, kam jdou. Obskakoval Die s optimismem sobě vlastním a nějaká prohlídka, kterou nedávno absolvoval, už byla dávno zapomenuta. Při modlitbě po očku pokukoval po Taijim, ale očividně jim nikdo nevěnoval pozornost a to bylo dobře. Modlil se hlavě za to, aby dnešní jim dnešní večer vyšel a mohli si ho užít. On rozhodně, protože uvidí něco, co ještě nikdy neviděl. Někdo by mohl nad hostincem mávnout rukou, ale pro něj to bylo něco tak neskutečně lákavého. Oblékal se do připravené oblečení závodní rychlostí, aby náhodou nezdržoval, taky mu při první kroku málem spadly kalhoty, jak pospíchal. Nakonec se musel zastavit, aby si je poupravil. Jediné, čeho se bál, byla ta zeď. Neměl s něčím podobným zkušenosti, než z pádu měl spíš strach z lezení. Co když to nezvládne? Naštěstí mu Tai hodně pomohl a za chvíli byl nahoře a pak hned dole. Dokonce si musel přitisknout dlaň na rty, aby nevypískl nahlas a skončil tak na zadku. Tolik k elegantnosti konkubín. Ještě dlouho se sám sobě smál a hrozně nenápadně pokukoval po Taijim. Musel si ho nutně pořád prohlížet. Prostě mu to táhlo oči k němu a po jejich společném vyprávění ještě mnohem víc. Nikdy se s nikým tak necítil. Tak obyčejně a zároveň…Mohl by říct milovaný? Duchu si to několikrát opakuje a očka mu září snad ještě víc. Pozoruje Taie i při úkloně kolemjdoucím, aby ji napodobil. Snaží se odhadnout, aby to nebylo příliš ani málo. Učí se od něj úplně všechno, dokonce být otevřenější svým vlastním myšlenkám. Jakmile dorazí do města je s ním konec. Všechno musí vidět a aspoň na chvíli se zastaví i u odložené misky, napůl rozbité uprostřed cesty. Je to pro něj tak nové, do podobných míst se dřív dostával jen opravdu málo a od doby, kdy je v paláci už vůbec.

"Viděl jsi ho?" Zeptá se na muže, který na druhém povozu skoro spal.

"Já bych měl strach, že spadnu." Zasměje se tiše a už zase vytahuje krk, aby viděl na čajovnu a nevěstinec.

"Jak to tam vypadá, je to jak v harému?" Vyzvídá dál. Nechce tam jít, ale chce vědět, jaké to tam je. Studem by se nejspíš propadl, kdyby ho tam Tai vzal a asi by ani neudělal krok dovnitř. Otázka ho ale příliš pálila na jazyku. Po očku pozoruje rozhovor s nočním hlídačem a prosí ho v duchu, aby je pustil. Nicméně Tai je neskutečný, když odvádí úplně pozornost a on na něm zase visí očima. Trochu váhá, než projdou do hostince a je tam, kde byl před chvílí. Je tam tolik existencí, které mu trochu nahání strach, stejně jako přitahují jeho oči. Ne, vůbec se mu nelíbí, ale spíš ho fascinuje, co dělají.

"Vidíš ho." Kývne na muže, který do sebe obrací alkohol rovnou z lahve. Vypadá, že se někde válel. Když se na něj dotyčný podívá, radši rychle sklopí hlavu a dělá, že o ničem neví. Je rád, když se může posadit. Očka mu těkají od jednoho k druhému. Po chvilce se podívá na Taie.

"To bylo úžasné s tím hlídačem, já bych asi zrudl a utekl." Zasměje se sám sobě.

"To se tu děje vždycky?" Zeptá se a pak mu pohled sklouzne na muže s hadem. Je hrozně velký. Trochu se přikrčí na místě a vytřeští na něj oči.

"Ať sem nechodí." Mrká jako panenka a vážně se bojí. Na poli jich viděl hodně, ale nebyli tak příšerně velcí, spíš jako tkaničky, tohle je hrozná obluda. Má nádhernou kresbu a ještě pár vteřin a Shin začne tiše vzdychat nad každým kousíčkem, ale přiblížit se odmítá.

"Tohle je jako úplně jiná země." Srovná si zase trochu svoje myšlenky.

"To sem chodí každý večer?" Ptá se dál, protože je toho tolik, co ho zajímá.

"I tamten?" Kývne trochu hlavou k muži, který už napůl spí na stole.

"Vždyť ani nedojde domů." V jeho hlase se ozve náznak starosti a kdyby tu byl sám, asi vyskočí a půjde mu pomoct.

Taiji

Se Shinyou je to stejné jako ten první den, kdy ho poznal a kdy viděl jeho dům. Vidí mu ve tváři, jak by se nejraději vrhal ke všemu a ke všem. Pozoruje svět dětskýma očima jako to nikdo jiný na světě neumí a Taijiho baví se na něj jen tak dívat a vlastně si od něj brát příklad. Japonci rádi obdivovali drobnosti, ale všechno muselo být dotaženo k mistrovské dokonalosti. Shinyu jako by přitahovaly spíš mnohem obyčejnější věci a má pravdu. Copak ony nejsou hodny obdivu? Dokonce i ty střepy na zemi, které nikdo neuklidí… Toho muže viděl a musel Shinyovi vysvětlit, že tak jezdí celý život a už je zvyklý. Nejspíš mu ani nic jiného, než spát tady nezbývalo, protože obyčejní lidé mnohdy neměli na spánek moc času. Když míjeli nevěstinec, rozpovídal se mnohem víc, protože tam samozřejmě býval jako doma. 

"Jsou tam pokoje, ve kterých ty ženy bydlí. Některé tam mají i děti. To je nahoře. Dole jsou jenom pokojíčky s futony a u vchodu hlídá pasák. Nedovolí, aby tam vešla pochybná existence, která by nezaplatila, ale sám ty holky hodně obírá. Tenhle nevěstinec není chudý, ale s harémem se to nedá srovnat. Nepoznal bys ty pokoje od mých, až na ty dámské věci." Usmíval se na něj, když mu to říkal. Palácový luxus, to je něco, co si tihle lidé nedovedli ani představit. Nebylo neobvyklé, že klidně sebrali něco ze země a snědli, protože by to jinak ani neochutnali. Ani ho nenapadlo, že by tam Shinya třeba chtěl jít, myslel si spíš, že byl zvědavý na podobný život. 

"Jsou to fajn holky, jeden si s nimi dobře pokecá. O životě, víš?" Byla to pravda. Měly toho dost za sebou a někdy si tam chlapi platili jenom fakt, že se jim vybrečí na rameni. Na to měli sice gejši, ale ty byly drahé. Jakmile klečí na zabutonech, je na nich jasně vidět jistá nesrovnalost. Zatímco Taiji sedí na patách s koleny od sebe a dlaněmi opřenými o ně, Shinya zaklekne skoro jako gejša, velmi elegantně s dlaněmi v klíně a… vypadá prostě jako dáma na úrovni a ne jako kluk z farmy. Stočí k němu pohled a přemýšlí, co s tím. Shin to dělá automaticky, vůbec nad tím nepřemýšlí, ale je to nápadné. Z legrace ho šťouchne do boku, až přepadne stranou a mrkne na něj. Naznačí mu poklepáním o koleno, o co přesně jde. Nechá jim donést variantu na zdejší pivo a každému misku vegetariánského curry. Je budhistický mnich, maso je pro něj tabu a jako jednu z mála věci ve svém životě to doopravdy dodržuje. Podívá se směrem, kterým Shinya ukazuje a usměje se. 

"To je Akira-san, známý pijan. Všechno, co vydělá, tady zase propije. Je štěstí, že nemá žádnou rodinu, jinak by mu manželka musela rvát peníze z ruky hned ve chvíli, kdy by je do ní položil jeho zaměstnavatel." Prohodí. Zná tady vlastně asi všechny, i když k nim zatím nikdo nepřichází. Přece jen má společnost. Prohlédne si Shinyovu půvabnou tvář. 

"Proto máš mě." Mrkne na něj a když před nimi zůstane stát pivo v keramickém poháru, pozvedne ho. 

"Kampai." Řekne mu a napije se, až mu zůstanou fousky pod nosem od pěny. Aaaa na tohle se jeden těší celý týden! 

"Jak se ti tady líbí?" Zeptá se ho a přikývne. 

"Musí dobře hlídat všechny, koho nezná. V noci by to tu mohl někdo chtít vykrást. Stejně se hlídají i větší obchody." Vysvětlí mu. Shinya možná na první pohled jako zloděj nevypadá, ale takoví byli nejnebezpečnější. Když se objeví muž s hadem, napřímí se i Taiji. Nebojí se ho, ale vážně nemusí být za každou cenu blíž a on se nechce přes Shinyou shodit. Raději se pustí do jídla a nevěnuje muži pozornost. Tak se snad k jejich stolu nepohrne. 

"To ne. Všechno je hodně drahé. Málokdo si může dovolit pít každý den a ten, kdo ano, většinou na podobná místa nechodí. Asi byl výplatní den, víš?" Dovysvětlí mu s plnou pusou. Někteří zodpovědnější běželi nakupovat rýži pro rodinu, ale jiným šlo o to, jak si nejdřív alespoň trochu užít.

Shinya

Shin musí nutně pořád dokola přemýšlet nad tím nevěstincem. Vážně by tam mohl někdo jen přijít a povídat si? Asi ne všichni, ale dokáže v tom vidět něco hezčího, než to ve skutečnosti je. Někdo tam přijde, je smutný a odchází bez starostí. Špulí trochu rty, jak moc ho to téma zaujalo a nakonec se zase rozsvítí jako vánoční stromeček. Nakonec si usmyslel, že je to vlastně dobré místo. Harém nakonec taky, když si to přebere po svém. Nebýt toho, nepotkal by Taijiho, neznal by Akiho a neměl by Die. S tím to celé uzavře a hned se zase začne rozhlížet. Vůbec mu nedochází, že sedí jinak, než by měl. Vtiskl si podobné vzorce chování příliš snadno, aby svému mentoru udělal radost a teď to má hluboce zafixované v hlavě. Málem vypískne, když do něj Tai strčí a opravdu skončí skoro na zemi na boku. Ohlédne se po něm trochu vyčítavě, i když se mu koutky tlačí nahoru. V tomto ohledu je jasně poznat jeho věk. Nejradši by s Taiem pobíhal po palácové zahradě, válel se v trávě u rybníčku. To by byla nádhera. Klesne vzápětí očima na jeho nohy, pak na své a jde vidět, jak se mu v hlavě skládají dílky skládanky k sobě. Ještě se kradmo rozhlédne po lokále a nakonec se usadí, aby tolik nevyčníval, dokonce se trochu nahrbí. Asi ho brzo budou bolet záda.

"Promiň, vůbec mi to nedošlo." Omluví se mu s očkama upřenýma na své ruce.

"Asi mi to budeš muset občas připomenout." Dodá ještě, aby Tai věděl, že se zapomínat prostě umí. No, asi už to tuší.

"A co jí, když všechno propije?" Zajímá se dál a ne, tohle asi jen tak nepochopí. Ať se na to dívá, z které strany chce, nedává to vůbec smysl.

"Třeba potřebuje pomoc?" Nadhodí a ještě trochu natáhne krk. Je rád, že je had v bezpečné vzdálenosti a přeostří na nápoj před ním. Opatrně ho zvedne do dlaní a připomene si, že není v harému. Přechytne si ho, aby vypadal jako všichni ostatní. Má naštěstí celkem talent a kopíruje dost věrohodně chování kolem. Možná začne brzo i nadávat, když toho teď tolik slyší.

"Kampai." Zopakuje po něm a krátce se napije. Má to zvláštní chuť. První to skoro vypadá, že to vyplivne, ale nakonec tekutinu polkne a trochu se ošije.

"Myslím, že na tohle si budu muset zvyknout." Prohodí spíš pro sebe. Bude to asi jak s tím listím. Za chvíli mu to stoupne do hlavy a nebude vědět, čemu se směje. Tady se to očividně ztratí a to je dobře.

"Mám…" Podívá se na Taijiho.

"Asi…" V očích se mu zablýskne něco mnohem vřelejšího a pak mu klesnou na fousky nad horním rtem. Kouzelně se pousměje, natočí hlavu na stranu a ani si neuvědomí, že už natahuje prstíky a ty fousky mu zlehka setře.

"Můžeš to udělat ještě jednou?" Zeptá se neplánovaně a už si strká prsty od pěny do pusy.

"Asi mi to začne i chutnat." Zní to skoro provokativně, kdyby jen tušil, že něco podobného umí. Vůbec o tom neví. Konečně dojde i na jídlo, které si taky zkoumavě prohlíží. Skoro je mu líto se do toho pustit.

"Aha." Je vidět, že si to zase přebírá po svém.

"Takže si užijí třeba jen jediný den a pak zbytek nic?" Srovnává si to v hlavě nahlas. On sám neví, jaké je to dostat peníze. Oni dostali jídlo, možná něco na sebe a to bylo všechno. Už vůbec se to nedá srovnávat se životem v harému.

"Já kdybych dostal peníze, tak si je budu dávat stranou a šetřit. Až bych měl dost, koupil bych si ten domek u jezera." Už je zase u svých snů. Je vidět, že k realitě to má daleko. Než by na něco podobného našetřil, už by z toho domku asi ani nemohl vyjít.

"Víš, ale možná jsou všichni tady přece jen o trochu šťastnější, než většina z harému." Sdělí mu další svou myšlenku.

"Já vím, že musí hrozně dřít, ale zase jsou svobodní, tedy částečně." Pokrčí drobnými rameny.

"Tam odkud pocházím, jsme taky pracovali od rána do večera, pak ještě nějaké povinnosti, ale pokud jsi neusnul, nikdo tě nenutil. Mohl jsi jít skoro, kam chceš. Teď jsem musel dostat povolení, abych za tebou vůbec mohl." Vypadá najednou malinko posmutněle. Ví samozřejmě, že dokud bude v harému nějaké procházky s Taijim nehrozí, pokud nebudou tajné jako dnes.

"Je to skvělé být tady." Znovu se trochu napije a tentokrát mu to chutná mnohem víc. Pak už se konečně pustí do jídla.

"Budeš mě mít za blázna, když řeknu, že to je hrozně dobré." Mumlá s plnou pusou a je mu sotva rozumět.

Taiji

Vlídně se na Shinyu usměje. Jemu nevadí, že se zapomíná, klidně mu to připomene. Jenom nechce, aby si jich všimly nevhodné oči. Umí být ale dost lehkovážný na to, aby si myslel, že tady žádné být nemohou. Vždyť nikdo z těch křupanů nemohl konkubínu nikdy ani zahlédnout. Samurajové ani správci sem nechodili. On tu tedy nikdy žádné nespatřil. Pokrčí rameny a zasměje se. 

"Nevím, třeba na poli sbírá velký hmyz nebo dovede žít jenom z alkoholu." Rozhodí rukama. Když se ale Shinya začne zajímat, jestli ten muž nepotřebuje pomoc, nakloní hlavu k rameni a chvíli ho pozoruje s něžným úsměvem. Byl takový. Nejradši by spasil celý svět o kterém nic nevěděl, lidé by mu utrhly ruce a pak ho nechali krvácet ve špíně na zemi a ani by se neohlédli. Bude ho muset neustále chránit a všechno mu vysvětlovat. 

"Nepotřebuje, Shin-chan, věř mi." Zašeptá. Muž, který radši všechno propil, než by nakrmil svoje děti, pro něj není někdo hodný záchrany, byť je jeh život asi velmi těžký. Neměl by ho soudit, už vůbec jako kněz, ale nedovede to. Pozoruje ho, jak si dává pozor při pití a v duchu se nad tím musí usmívat. Opravdu vzorný žák, Die z něj musí být nadšený. Když nad tím tak uvažuje, je spokojenější, než kdy byl a na Shinyu vůbec není zlý. Jako by to ani nebyl on, i když měl poznámky i způsob vystupování pořád stejně arogantní. +Měníš ho ty, Shin-chan? Ty a láska? Jak to změní mě?+ Musí nad tím nutně přemýšlet. Znovu se rozesměje, když Shinya ohodnotí to pivo. 

"Je to hořké, hm? Nejlepší, když je horko nebo máš po práci velkou žízeň. Nic nedovede tak dobře zachutnat jako tohle." Přikývne, ale ruku na srdce, co on ví o těžké práci? Je kněz… Důvodů proč pít pivo ale není nikdy dost! Kdyby tady seděli s Rickem, mudrovali by společně, jaká je to pravda a jak jsou sedření. Nutně musel myslet na to, jak se teď asi má. A děkoval Kami, že nemusí být tam, kde on. To Shinyovo Asi bylo hrozně roztomilé. Pořád si tím nebyl jistý? Bál se, že mu Taiji uteče? Rozhodně by mu to bylo podobné, ale on poprvé v životě nechce. Přece si vyznali pravdu, když spolu byli v jeho domku. Z myšlenek ho vytrhne dotek Shinyových prstů. Nebyl přítomen, i když se mu celou tu dobu díval do tváře. Teď už sleduje to, jak si Shinya olizuje svoje prsty a něco v podbřišku ho píchne a přihlásí se o slovo. Honem popadne pohár a s drzým úsměvem se znovu napije, aby mu udělal radost. 

"Můžeš si hrát jak dlouho chceš, já budu pít jak dlouho chci a oba si to náramně užijeme." Ano, takhle dovede být spokojený. Na jeho novou otázku přikývne. Přesně tak. A pak nic. 

"Víš, většina těch lidí vstává třeba ve čtyři ráno, celý den vyrábí… třeba tofu, které do noci prodává a ještě se musí postarat o děti, vyprat prádlo..." Nechce mu bořit tenhle svět, ve kterém se naučil žít. 

"To se nás netýká, Shin-chan, moje žití je skromné, ale… nenáročné." Zhodnotí to nakonec a dlouze se na něj podívá. Shin nebude bohatý, ale když bude chtít, může celé dny prospat. Taiji je uživí. Jen to nebude v hedvábí. Znovu se vlídně usměje jeho plánům na šetření peněz a na to, co by koupil. Těm lidem stačily peníze na to, aby si dvakrát za rok koupili boty, ale… to bylo jedno. Proč ho tím trápit? 

"Vždycky jsem si říkal, že kdybych nebyl knězem, byl bych výrobcem hraček. Jenom nevím, jestli by je někdo kupoval." Rozesměje se. Musel by je dětem dávat zadarmo a umřel by hlady. Nad jeho dalšími slovy se musí zamyslet. V jejich zemi nebylo snadné opustit komunitu, ve které žijete. Jiná vás přijímala jen těžko. Na chození, kam se zachce není moc čas, ale… ano, Shinya měl asi pravdu. 

"Někdo upřednostní svobodu, jiný zajištěný život v pohodlí. Myslím, že většina si vybere to druhé." Řekne opatrně. Bojí se, že jednou si to Shinya uvědomí a mohl by svoje rozhodnutí přehodnotit. Byl přece jenom pořád hrozně mladý a nesmírně naivní. 

"Ale když budeme provozovat tajné prostory pro ještě tajnější styky, mohli bychom vydělávat vážně hodně." Rozesměje se z ničeho nic.