(večírek)
Kamijo
"Hai, budu dole za pět minut." Prohodí jen sametovým hlasem, než hovor típne a vykročí ke dveřím. Na sobě elegantní kabát, pod ním o něco delší sako, které mu přesně padne a košile, jenž postrádá zapínání a výstřih do vé zdobí elegantní řasení. Ano, je to jeho oblíbený styl a nebude se ho vzdávat. Sáhne ještě po přesně padnoucích slunečních brýlích s logem jeho vlastní značky, natáhne si bílé rukavičky a vyrazí ke dveřím výtahu, aby sjel až do vstupní haly a mohl nasednout do připraveného auta. V podstatě až dnes proběhne jeho vlastní uvítací večírek. Čekal na něj dlouho, doku nebude mít obstojné jméno v tomto městě. Ještě by mohl povyskočit o kousek výš, ale to se mu brzo taky povede. Trvá to asi dvacet minut, než dorazí před budovu, kde se má jeho uvítací párty odehrávat. Všichni důležití lidé dostali pozvánku aby podle toho, kolik jich dorazí, odhadne míru své prestiže a taky je to většinou dobrá příležitost k uzavření mnoha obchodů. Po jeho boku se ocitne žena v rudých šatech. Jeho dnešní společnice, ale nikdy se nesnížil k tomu, aby podobným musel platit. Přišly vždycky a tvářily se potěšeně. Přípravy jsou v podstatě u konce. Sám si všechno pečlivě zkontroluje od kuchyně, až po výzdobu stolů a programu dnešní večera. Je na něm, aby osobně uvítal všechno příchozí hosty. Samozřejmě nesmí chybět sklenka sektu. Tichá elegantní hudba živé kapely doplňuje celou atmosféru. Sál je za chvíli opravdu plný a on si přivítání ostatních, tedy to osobní bude muset nechat na později. Dojde doprostřed sálu a chopí se mikrofonu. Jeho sametový hlas se brzy rozlehne do všech koutků.
"Je mi velkým potěšením vás všechny do jednoho přivítat. Myslím, že dlouhé proslovy nejsou příliš na místě, zdržují od zábavy. Ale poděkovaní za vaši účast, je rozhodně na místě. Jídlo…" Natáhne paži k stolům, které se prohýbají pod bohatým rautem.
"Hudba, parket a samozřejmě alkohol i jiné nápoje jsou vám plně k dispozici. Nezbývá mi nic jiného, než vám popřát skvělou zábavu a užívejte si dnešní večer všemi smysly." Do hlasu se mu vloudí smyslný podtón, jakmile se v sále objeví okouzlující číšnice. Decentní přesto svůdné a stačilo by jim jen jediné mrknutí. Hned za nimi proplují do prostoru mladíci, kteří pro změnu potěší oko přítomných dam. Kamijo sám vykročí z parketu, krátce něco pošeptá své společnosti, než se sám vydá mezi přítomné, aby dokončil své osobní uvítání. Skončí u jednoho hloučku, který zaběhne k tématu jeho nové kolekce šperků.
"Ano, je moje oblíbená. Decentní přesto dokáže skvěle ozdobit." Najde očima jednoho z číšníků, něco mu pošeptá a za chvíli je tu i se sametovou krabičkou.
"Tento kousek mám opravdu velmi rád." Ozve se tiché cvak, než vezme náhrdelník do svých rukou.
"Ah slečna Camui, jaká šest pro mne. "Ukloní se, když ji spatří opodál.
"Pomůžete mi trochu?" Pozve ji elegantním gestem k nim.
"Vyzkoušíte si ho?" Nabídne jí s decentním dotekem konečků prstů na jejích bedrech a ukáže jí šperk.
"Krásně šperky jsou dokonalé, ale patřičný lesk získají až na šíjí překrásné ženy." Ujistí ji s krátkým pohledem do její tváře.
"Krvavé rubíny někoho můžou děsit, ale stejně jako růže, dodávají všem patřičnou smyslnost. Stačí je jen postavit na to správné světlo." Pokračuje dál v prodeji svého vlastního šperku a mezi konečky prstů se mu odnikud objeví poupě rudé růže.
"Pro vás." Podá ji Mirai.
Mirai, Die
Mirai stojí poblíž hloučku, se kterým se zrovna baví Kamijo, je natočená mírně zády a sama vede rozhovor s jedním ze svých známých, když zaslechne svoje jméno a otočí se za hlasem, který zatím měla možnost slyšet jenom do mikrofonu na pódiu. Velmi podmanivým hlasem. Střetne se s ledově modrýma očima, které sice září vřelostí, ale je předstíraná. Přesto mu věnuje okouzlující, i když trochu decentní úsměv a přejde s tichou omluvou k druhému hloučku. Po její bok se okamžitě zařadí Die, který jí dnes dělá doprovod, ostatně jako v poslední době pořád a všude. Už se o nich opravdu špitá ve všech kuloárech a všichni jsou přesvědčeni, že spolu něco mají. Dokonce zachytila pár pohledů, které na její ruce hledaly zásnubní prsten. Ten tam ale samozřejmě není. Pak očima klesne na krabičku v Kamijových rukou, hned po ní na logo a znovu se mu podívá do očí, když s novým úsměvem přikývne. Teď se mírně zády natočí k němu a přizvedne svoje vlasy, které jsou dnes rozpuštěné, pouze mírně navlněné v glamour stylu. Černé, dlouhé přiléhavé šaty postrádají ramínka a i když jsou vpředu klasické, odhalují téměř celá záda, která zdobí rozsáhlé tetování, které všem okolo jasně říká, kým je. Někdo na ni hledí s obdivem, někdo jako na dno společnosti, které patří za mříže, i když vlastně nikdy nic neudělala, ale ať je to jakkoliv, zírají všichni. Členové Yakuzy měli prsty všude, ve všech obchodních transakcích, státní správě, na policii. Někdy se s nimi navazovaly styky zcela otevřeně, protože danou věc mohli zařídit jenom oni a z těchto důvodů tady dnes byla. Je přece jen pořád genetička a majitelka farmaceutické firmy a v této branži šlo o obrovské kontrakty. Celkový dojem v podstatě klasických a nijak nevyčnívajících šatů rozbíjí podmanivé kouřové líčení, rudá rtěnka a rudé sametové lodičky na vysokém podpatku. Kamijův šperk se tak ke všemu dokonale hodí dokonce i barvou. Sama nechala dnes svůj dekolt prázdný, protože vybrala výrazné náušnice, ale teď ho zdobí poměrně decentní a přesto neskutečně nákladná briliantová krása. Každé jeho slovo je řečeno obratně a musí mu nechat, že je to neobyčejně krásný a šarmantní muž, ale také až příliš sebejistý. Na to, že je v těchto kruzích nový možná až moc. "Salónní triky bych od vás nečekala." Pronese Mir, zatímco si přebírá růži a lze to pochopit i jako narážku na levná kouzla. Několik lidí poblíž se tiše zasměje. Mirai si přesto přivoní a vloží si květ za ucho.
"Myslíte si, že potřebuji postavit na světlo?" Pokračuje v jeho koupání ve vlastních slovech, protože toto se jí mohlo dotknout, kdyby si o ní myslel, že je nějaká šedá myška.
"Rozhodně ne." Pronese Die, stojící vedle ní a přikládá zrovna sklenku červeného k ústům, zatímco se pobaveně rozhlíží, co ostatní na to. Nakonec se ale Mirai celkem vlídně usměje na Kamija a porozhlédne se kolem.
"Musím uznat, že na to, že jsem o váš zatím příliš neslyšeli, je toto nákladná a velkolepá párty. Krásné prostory, opravdu. Myslela jsem si, že ty sakury jsou umělé, ale překvapilo mě, že jsou živé." Poukáže na jeden ze skvostů, který koresponduje s roční dobou, jako v Japonsku ostatně všechno. Hrnčíř by nikdy nevyrobil na jaře nádobu, která se užívá na podzim, stejně jako všichni ostatní.
Kamijo
Kami si při připínání šperku důkladně prohlédne její záda. Ví moc dobře, co tetování znamená, i když byl dlouho mimo zemi. Některé věci se nezapomínají, navíc musel být dost obezřetný na to, s kým obchoduje. Příliš se zaplétat s mafií mělo své výhody, ale taky to mohl být rychlý konec. Zatím se mu dařilo dost dobře balancovat nad propastí a dávalo mu to jistý adrenalin, ale přesto byl opatrný. Sebevědomý, ale našlapoval velmi tiše. Potřeboval se dostatečně rozhlédnout a dnešní párty k tomu byla jako stvořená. Proto ji vlastně uspořádal. Nepatrně pozvedne obočí, nad jejími slovy. Tohle nebylo zrovna milé, ale na jeho tváři není ani náznak, že by se ho to dotklo. Oči zůstávají pořád stejně ledové a přesto mají svou typickou jiskru."V jednoduchosti je krása. Ovšem máte pravdu, příště se lépe připravím." Usměje se decentně s mírnou poklonou. Nenechá se tím vůbec vyvést z míry, právě naopak. Zjistil tím, že si bude muset dávat pozor na všechno, co říká, tady byla to odezva příliš rychlá. Není to jako u ostatní, kteří mu většinou poklonkují, tady se bude muset snažit, aby udělal ten správný dojem. Výzva? To je vlastně jeho oblíbená kratochvíle. Těkne očima k Diemu, který se zapojí do debaty a koutky se mu pozvednout v jistém pobavení, jak kdyby se mu v tu chvíli něco prohnalo hlavou. Hned na to to Mir odsouhlasí.
"Ne, opět musím souhlasit. Vy rozhodně ne, ale ten šperk ano. Právě se mi to povedlo a dík patří vám. Postavit ho do vašeho světla je možná příliš troufalé, ale výsledek…Nemyslím si, že by to kdokoliv mohl zpochybnit." Zachová konverzaci zaměřenou na komplimenty, ale vzápětí se mu zlehka blýskne v očích. Zhodnotí úsměv Mirai jako okouzlující a pak se sám rozhlédne po sále.
"Je pravda, že jsem se nechal trochu unést. Hai, nejsem v zemi příliš dlouho, ale myslím, že se tu chvíli zdržím. Ostatně mi byla vždycky blízká a plánoval jsem svůj návrat." Prohodí neurčitě, ale něco málo na sebe prozradí.
"Mám rád, když je vstup do společnosti dostatečně slavností a pokud mám pohostit významné osoby, není nic příliš. V tomto ročním období by byla škoda neuctít krásu těchto květů, nepotrpím si na nic umělého." Dodá ještě, aby bylo jasno, že všechno musí mít svou patřičnou kvalitu. Těkne krátce pohledem k růži za jejím uchem, která dokazuje to samé.
"Navíc, řekneme si to otevřeně, vstup zpátky do japonské společnosti je vždycky obtížný, možná proto mě tolik lákalo se do toho pustit." Mírně pozvedne pravé obočí.
"Je tu tolik možností, kterým směrem se začít ubírat, stejně jako nepřeberné množství osob, které stojí to patřičně pohostit. A lhal bych, kdybych řekl, že je mým cílem, aby se o mně vědělo daleko víc. Pošlete tu zprávu dál, Manquer?" Osloví ji v jazyce, které je mu velmi blízký.
"Nebo snad…" Těkne krátce očima k Diemu, jak se tváří.
"Messieurs? Abych vás snad neurazil, to by mě opravdu mrzelo." Tváří se tak, ale oči jasně říkají, že v tom podobné pocity vůbec nejsou. On se od nich držel rozhodně dál. Navíc tím dává najevo, že některé zvěsti se donesly i k jeho uším.
"Děkuji." Řekne nakonec upřímně.
"V této zemi je opravdu hodně krásných míst a najít něco vhodného nebylo složité. Daleko obtížnější bude vybrat obchodní kontakty. U některých je to opravdu…životní příležitost." Skoro to zní, že mluví o pozitivním dopadu, je to ale spíš narážka na mafii a obchody s nimi. Tam stačilo šlápnout vedle a…
"Ale to tak úspěšné ženě jistě říkat nemusím." Nasadí svůj okouzlující úsměv.
"Bylo by mi potěšením, kdybyste přijala pozvání k mému stolu." Pokyne gestem paže k místům, které zmiňuje. Je u něj několik vážných mužů, se kterými se chystá domluvit na jistých obchodech.
"Jistě nebude problém najít místo navíc, pro váš doprovod." Mir by pro něj mohla být velmi slibný kontakt, tak přežije i jeho. Kdokoliv jiný by Die označil za konkurenci, ale to se v jeho případě rozhodně nestane.
"Zanedlouho budou servírovat pokrm oblíbené ve Francii. Je to další má velmi oblíbená země. Jistá volnost, okouzlující architektura i jistá elegance v drobnostech. Věřím, že by vás mohla okouzlit. Třeba to dokáže ještě něco v tento večer a nejen živé květy sakury."
Mirai, Die
Kamijo mluví obratně a nenechá se zase tak snadno vyvést z míry, to se mu musí nechat. Muži bývali ješitní a tím spíš, když jim hřebínek srážela dáma, ale on se buď umí obrnit proti tomu, aby dal emoce najevo, nebo je doopravdy nad věcí a podobné poznámky se ho dotknout ani nemůžou. Mirai se tváří jako by nic a jako by jí nic z toho nelétalo hlavou a v duchu ocení i jeho poznámku o umělosti. +Tak to můžu být ráda, že jsem dosud nikdy nenavštívila plastického chirurga...+ Pomyslí si a mimoděk shlédne na vlastní dekolt, ale jenom krátce. "Ano, to je." Přikývne na jeho slova. Kamijo už pro ně Japonec příliš nebyl. Byl cizincem a jako takovému mu všichni obchody velmi ztíží, obzvlášť s tím jeho všudypřítomným francouzským nádechem. Většina byznysmenů zde byla starších pětačtyřiceti let a jako takových poměrně zkostnatělých a lpících na tradicích. Japonec, který opustil svou zem, dlouhá léta žil jinde a ještě se chlubil tím, že rád a potom se jim nedej bože snažil vnutit něco z té jiné země, to bude pro ně hodně silné sousto. Kamijo má ale odvahu se na to vrhnout a jestli je to pravda, že rád zdolává podobné výzvy, pak se přece musí najít někdo, kdo to ocení? Pokrčí jemně rameny.
"Nikdy nekupuji zajíce v pytli. Doporučení vám nedám jen tak pro nic za nic." Řekne vesele, ale svoje slova myslí naprosto vážně. Vymění si pohled s Die, když je Kamijo pozve ke svému stolu a pak tam všichni společně zamíří. Mirai si nechá podržet židli, aby se mohla posadit, zatímco se pozdraví s těmi, kdo už tady sedí. Samí muži a ona je teď u stolu jedinou ženou.
"Ach ano, ta vaše Francie..." Řekne a nedá nijak najevo, co si o tom myslí právě ona. Za to Die se podobných komentářů rozhodně nebojí a klidně v tom Kamija vykoupe ještě o něco víc.
"Už jste slyšel, že předložit Japoncům na významné večeři cokoliv jiného, než japonské jídlo, může být opravdu velké riziko?" Přejde do slušné francouzštiny.
"Nebudou vám to jíst. Porýpají se v tom, vymění pár rádoby okouzlujících úsměvů a pak vás pomluví, jako cizáka, co sem tahá cizí manýry." Die nemluví moc dobře, ale taky toho hodně procestoval. Nikdo to tady neví, protože je z jiného konce Japonska, takže si může dovolit hrát na tradicemi prolezlého, i když je na tom vlastně jako Kamijo.
"Jestli máte tu možnost, dejte hned přinést něco jiného." Poradí mu ještě a vyslouží si pohled Mirai, která jasně dává najevo, že se jí vůbec nelíbí, o čem se spolu baví, když tomu ona nerozumí. Asi nebude jediná, ale v jejím případě nejde o úzkoprsost, ale o to, že Die očividně něco domlouvá bez ní. Kdo řekl, že se ke Kamijovi budou chovat vlídně? Nebo přesně opačně? Ještě chvíli a dupne mu podpatkem na nárt. Die se kouzelně usměje, podá ji skleničku se šampaňským a ještě honem dodá.
"Ona je taky z tradiční rodiny. Oba její otcové si potrpěli na kimona a všechny ty serepetičky a ten druhý obzvlášť." V tu chvíli stiskne čelist k sobě, jak jeho nohou projede pronikavá bolest, ale víc nehne ani brvou.
"Zatím mě okouzluje tady Die-san, jak mu to pěkně povídá..." Mračí se Mirai na Die vedle sebe.
"Budeš mi teď šeptat francouzsky při měsíčku?" Protočí mezi prsty jídelní hůlky jako dvě ostré dýky a Die se kouzelně usměje.
"Mirai vypadá, že by si dala jazýček na másle..." Několik mužů se zasměje jeho poznámce a asi má štěstí, že je jí jinak užitečný, protože jeho prostořekost je legendární.
Kamijo
Samozřejmě, je to on, kdo Mirai pomůže se usadit. Zlehka pod ní zasune židli a využije chvilky, kdy je dostatečně blízko, aby se k ní krátce naklonil."Hodlám si ho patřičně zasloužit." Oznámí ji a použije ten nejlepší tón hlasu, který jen zvládne. Krátce očima těkne na její profil, než se zase narovná a přejde ke svému místu. Pohodlně se usadí a sáhne po své sklenici s červeným vínem. Je to jeho velká slabost a i sbírka, kterou má ve svém novém bytě není vůbec malá. Zlehka pozvedne koutky, když dojde na jeho druhý domov.
"Moje rozhodně ne, i když by to nebyla vůbec špatná představa." Dojde i na jisté vtipkování. Zrovna chce oslovit a zbývající osazenstvo stolu, když k němu dolehne jazyk, který tak dobře zná. Poslouchá se to nádherně a je vidět i velmi krátké zaskočené v jeho tváři, když se podívá na Die. Ne, rozhodně by nečekal, že ji uslyší zrovna tady. Nutně si musí pokládat otázku, co je zač. Kolik jazyků ještě umí? V těchto končinách nebyla slyšet skoro vůbec. Chvíli přemýšlí, co by mu na to měl odpovědět, než se nakonec krátce napije, aby si dodal ještě pár vteřin navíc.
"Slyšel a vlastně máte pravdu." Vydechne krátce a očividně mu to není po chuti.
"Stačí se jen podívat, jak se právě tváří." Nemyslí Mirai, ale spíš ostatní, kterým se jejich rozhovor nelíbí.
"Jeden by řekl, že za ty roky se společnost posune trochu dál. Nevím, jestli mi to má být vůbec líto." Mluví s ním narovinu a navenek se tváří společensky přijatelně, aby nikdo nic nepoznal. Ještě chvíli Dieho nápad převaluje v hlavě, než krátce kývne. Pokračuje francouzsky, aby jejich rozhovor zůstal soukromý.
"Začínám přemýšlet, co mě tahle dobrá rada bude stát." V očích se mu blýskne, než mávnutím rukou přivolá obsluhu. Mladík se k němu skloní a on ve vteřiny vymění kompletní menu k tomuto stolu, stejně jako občerstvení opodál.
"Možná bych jako poděkování zvolil pozvání na vynikající bourbone. Podobná kvalita se jen těžko shání a pokud bude mít tento večer úspěch, s radostí vám ji věnuji." Nabídne mu klidným tónem hlasu, který ani trochu nenaznačuje, co si povídají.
"Pro velkou většinu z nich by to byla stejně škoda. Na tohle je potřeba opravdu vytříbený vkus." Krátce těkne očima k Mirai, která nevypadá zrovna nadšeně. Z toho soudí, že jim nerozumí. Dovolí si krátce se zasmát nad tím, jak se tady špičkují mezi sebou. Vypadají jak manželé po deseti letech a jeho to upřímně pobaví. Přestává pochybovat, že jsou opravdu spolu.
"Japonská kultura má nepřeberné množství krás a přiznám se, že pro tyto serepetičky mám taky slabost. Po návratu se ještě víc prohlubuje." Okomentuje to ze svého pohledu a hodnotí jídlo přinášené na stůl. Ne, rozhodně to není francouzské. Kami se při poslední Dieho otázce nakloní trochu blíž.
"A čí by to měl být?" Zeptá se Mirai s dobře skrývaným pobavením.
"Budu doufat, že ne můj, moje kariéra by byla v koncích a ještě nezačala." Narovná se zase a znovu sáhne po sklenici. Tentokrát ale s vínem bílým.
"Troufám si říct, že by ho byla škoda. Ale to jistě i ten vaší společnosti." Pozvedne sklenku Dieho směrem.
"Pokud budou všechny poznámky podobného ražení, máme o zábavu postaráno. A Die-san nejspíš brzo hůlky v očích." Dodá, než si decentně odkašle, aby svá slova zakryl.
"Začínám mít pocit, že další program, který jsem naplánoval, nebude mít takový úspěch." Popustí uzdu svým slovům. Ne, nenaplánoval ho předem, ale rozhodl se právě několika sekundami, aby svůj nápad sdělil obsluze.
"Slyšel jsem, že ceny vaší nové společnosti jdou prudce nahoru. Za tak krátkou dobu je to až k podivu." Ozve se jeden z mužů, kterému podobné vtipkování očividně není moc o chuti.
"Ano, to je pravda. Je to má první práce v Japonsku a jsem rád, že se jí daří skvěle." Spokojeně se pousměje.
"A taky kolují zvěsti, že je to na úkor bankrotu jiné společnosti." Kamijovi se blýskne v očích, když dojde téma, které není radno jen tak rozebírat.
"Každý máme své způsoby, jak dosáhnout úspěchu. Řekněme, že ten můj pomáhá jistým ředitelům do velmi plnohodnotného důchodu." Vyhne se přímé odpovědi a dál si pomalu užívá svůj vlastní předkrm, stejně jako všichni ostatní.
"Byla to firma mé vzdálené rodiny." Ozve se muž po chvíli a Kamijo si připisuje další velké mínus tímto směrem.
"Vyhodil jste všechny zaměstnance, nechal ji zkrachovat a rozprodal na části." Vrčí na něj pozvaný muž. Zdá se, že Kami něco podobného čekal. V očích je vidět, že si to svým způsobem užívá.
"Ano, to je pravda. I v této zemi je to legální způsob, jak vydělat." Usměje se až přehnaně mile, ale v očích zůstává pořád stejný chlad.
"Chcete koupit podíl?" Zeptá se vzápětí a několik mužů se tváří pobaveně. Kami stočí své oči k Mirai.
"Účel světí prostředky, říká se to tak?" Vezme si jedno sousto z hlavního chodu a vloží si ho to úst.
"Já a díky mým přesvědčovacím schopnostem i moje partneři, jsme v tom viděli zaručený úspěch. Co bych to byl za obchodníka, kdybych si podobnou příležitost nechal ujít? Navíc mě váže jistá loajalita k dohodám, které jsem uzavřel. Já svou část splnil." Ukáže část ze své chladné povahy, kdy mu na ničem nezáleží.
"Mám v hlavě ještě několik projektů, které bych rád uskutečnil. Převážně šperky a drahé kameny, ale poohlížím se i v jiných oborech."
Mirai, Die
"Doufejme, že je to důchod, který trvá déle něž pár dní." Přihodí do pléna Mirai, rozhlédne se po společnosti a všichni se rozesmějí. Někdo upřímně, někdo nervózně, podle toho, jak moc chápou její narážku a domnívají se, že by se jich mohla týkat. Bylo snadné někomu nabídnout tučnou penzi, když jste počítali s tím, že se ho do týdne zbavíte. Zvonec a pohádky konec, ale domnívala by se, že o tom už by Yakuza a její lidé, kteří se zajímali o totéž co Kamijo, dávno věděli.
"Vyhazov všech zaměstnanců..." Zamlaská Die a rýpe se hůlkami v jídle, aniž by prozatím ochutnal. Kami si pořád hází klacky pod nohy. Japonci byli proslulí tím, že svoje zaměstnance nevyhazovali, pokud to nebylo nutné. Sice vyžadovali nesmyslné přesčasy a další úkoly jako například dělat šéfovi pitomce vždy a všude, ale nevyhazovali. Jeden měl stále jistou práci. A pak přijde nějaký cizinec a všechny vyhodí, bez ohledu na to, jaký kousek měli do důchodu. Takový skandál…! Mirai Dieho zdrženlivost nijak z míry nevyvádí. Už je na to zvyklá a samozřejmě zná důvody, které ho k tomu vedou. Sama pozvolna ujídá svůj předkrm, je s ním spokojená a spíš po očku sleduje lidi okolo sebe a jejich výrazy. V některých jde číst, někteří jsou profesionální byznysmeni a nejde to. Musí schovat svoje rty za ubrousek v náznaku jejich otření, protože by se jinak smála Kamiho pohotovosti, když muži nabídne kus společnosti zpět, ale jedině za peníze, samozřejmě. Nejspíš hodně draho. Zajímaly by jí detaily těch jeho loajálních dohod, ale odsune talíř stranou a podívá se na Die vedle sebe.
"Jediné drahé kameny, které se u nás dají koupit, jsou ty na jeho prstenech a pochybuju, že vám je kdy prodá." Řekne a několik lidí se opět rozesměje, protože Die prsty jsou plné masivních prstenů a několik z nich kameny má. Dominantou je dokonalý a dost velký rubín.
"Obávám se, že moje šperky jsou jenom vypůjčené." Naznačí lítostivý úsměv chudé dívky od vedle. Zatímco Die stáhne ruku pod stůl s výhrůžným výrazem, jako by se mu ji Kamijo chystal useknout, když jinak nedá.
Žádné komentáře:
Okomentovat