Mana x Sena x Saga - Je čas, abych se začal učit. - část 3.

(Sagův byt)

Mana, Sena

Mana doufal, že ho dostane ještě o trošičku víc, ale to zaujetí v Sagově tváři nešlo přehlédnout. Tohle nebyly hry pro každého, ale Saga mu přišel jako někdo, kdo se nebojí experimentovat. Pořád chtěl, aby předvedli něco speciálního a tím podle Many nemohl myslet zrovna večeři při svíčkách. Saga se nechce dát snadno, když se ho ptá, jestli si myslí, že se mu tohle bude líbit, ale Mana rozhodně přikývne. 

"Není hra jako hra." Je přesvědčený o svojí pravdě. 

"Při vší úctě už jsi za něj hodně zaplatil, Saga-chan a mě připadá škoda nechat ho utratit. Na tenhle druh her nejsem ani já." Jde odvážně dál. Částečně to myslí jako hru a částečně ne. Má strach o Senův život, ale například to oslovení je teď součástí jeho role. No a co se týká něčího opravdového týrání nebo snad vraždy přímo při sexu… tak o tom sice slyšel, ale rozhodně se toho nikdy nechce účastnit a nemyslí si, že Saga by chtěl. Natolik ho snad dovede odhadnout. Sena klesne do sedu v nohou postele a poslouchá slovní přestřelku těch dvou. Nerozumí tady vůbec ničemu. Když něco řekne on, je za drzého, ale Mana vystupuje jako pan král a zatím se mu nic nestalo. Začíná toho mít trochu plné zuby, ale jakmile se Saga pohne, zase honem přikrotne a ostražitě ho sleduje. Už ho jednou zklamal a teď se to stát nesmí. Je přesvědčený, že tahle hra by doopravdy mohla být o jeho život. Pohladit nebo seřezat? Nutně se mu to teď musí prohánět hlavou. Saga se ho dotkne jen něžně v duchu toho prvního a on si vnitřně neskutečně vydechne. Klidně by si vsadil, že Mana chtěl vidět spíš to druhé. Ne proto, že by ho chtěl úmyslně týrat, ale určitě se mu podobné pohledy líbí. Zvrácený hajzlík! A pak Saga udělá Manovi čáru přes rozpočet. Má ho zrovna přímo za sebou, když Saga zavelí změnu pravidel podle sebe a Manovi oči se rozšíří. Sena na něj ze svého místa dobře vidí, na ně oba, takže ví, že s tímhle Mana nepočítal a že se mu nelíbí, když všechno pevně nedrží ve vlastních rukou. V tu chvíli posune oči do Sagových a jemně pootevře rty. Mana tiše vydechne, když na svém pozadí zřetelně ucítí Sagovu touhu a vzápětí přijde o bič. Vylétl mu z ruky ani neví jak. Jakmile je Saga zase o krůček od něj, na místě se otočí a propíchne ho očima, ve kterých se zablýská. Kmitá pohledem mezi jím a bičem a teď je to Sena, čí obočí jde překvapeně nahoru. Mana by nejraději odsekl, že není na prodej, ale… smůla. Zase rty stiskne a sleduje ostražitým pohledem Sagovo přecházení, zatímco Sena pobaveně vyprskne smíchy a skácí se na posteli do lehu. 

"Tak tohle se ti povedlo, vidíš, jak se tváří?" Směje se na Manův účet a na Manových rtech vyvstane nebezpečný úsměv, který jasně říká, že tohle všechno má u něj Sena jako ve spořitelně. Jakmile k tomu dostane příležitost, udělá s ním takové věci, že bude týden jenom hledět před sebe a vzdychat. Mana zvedne bradu nahoru, ale v jeho tváři se drží hrdý výraz. Povel na postel způsobí mrazení po páteři jim oběma. Sena se vyhoupne zase do sedu a je na něm znát, že příliš netuší, co se po něm chce, zatímco Mana to tuší až moc dobře, ale nechce to vykonat. Jen neochotně udělá čelem vzad, vzpurně u toho pohodí hlavou, ale vleze si vedle Seny. Křiví při tom rty a je jasné, že v duchu pěkně nadává. Jeho krok byl rázný a pružný, stejně jako celá řeč jeho těla. Samozřejmě, že tak se to Sena naučí nejlíp. Nápodobou se přece učí každé malé dítě… Znovu zvedne oči k Sagovým, když dostane tu otázku a nechce se mu ani odpovědět. Krocení dominanta, to se zbláznil? Ne, je to jejich pán… 

"Připravuješ se o všechny věci, které umím." Zkusí nahlodat jeho zvědavost. 

"Mohl jsi vyzkoušet věci, které žádný otrok nepředvedl, mohl jsi vidět, co umím, když dostanu svou volnost, ale jestli si myslíš, že svázaný ti posloužím líp?" Nenechá toho a medově se při tom usmívá. Sena si musí přiznat, že jeho by to asi taky zajímalo, ale svázaný Mana se jeví jako mnohem bezpečnější varianta. 

"Jen ho tak nech! Nic mu nevěř. A dej mu tohle. Na, vem si moje!" Natáhne k němu spoutané ruce. On je přece ten hodný, co nikam neuteče ani nikomu neublíží. Nic z toho nefunguje a oni dostanou povel na čtyři. Sena protáhne obličej. Tohle je tedy pěkně divné hraní. Podívá se na Manu, ale ten jenom tiskne rty a příkaz splní, takže to doopravdy udělá po něm. Ne, nelíbí se jim to ani jednomu. Sena přivře oči a podvědomě uhne před bičem, když práskne příliš blízko. Mana zvedne koutek ve škodolibém pousmání. 

"Nech toho!" Vrazí do něj Sena loktem. 

"Nemluv, nebo dostaneš!" Vyhrožuje mu Mana znalý pravidel hry. 

"Ty dostaneš, jen počkej." Skočí Sena po Manovi, skolí ho rovnou na bok a chce si na něm vybít všechnu zlost. Však on mu ukáže, jak se perou kluci z ulice. Mana se mu brání hravě, jen odráží výpady jeho rukou a dál ho škádlí svým úsměvem a kdyby Saga chtěl, umravnil by ho i jinak, ale uvidíme, co pán na to…?

Saga

Na jaké hry vlastně je? Nutně musí nad Manovými slovy přemýšlet. Sám si není jistý, kam až by byl ochotný zajít, ale je to spíš ve smyslu věcí, které si žádá společnost. Zatím se mu vždycky dařilo dost dobře vybruslit ze svých rádoby povinností, aby nikdo nic nepoznal, ale co kdyby jednou musel? Co kdyby přišla chvíle, kdy by se musel rozhodnout mezi svým životem a životem otroka? Ne, nebyla by to lehká volba, i když se většinou snaží tvářit, že je mu to jedno. Není a nikdy nebylo. Tohle byla hra, ale probouzí v něm myšlenky na úplně jiné věci, než by měla. Krátce se nadechne nosem, aby se přestal hrabat ve své hlavě. Nechává je oba v nejistotě, když na to nic neřekne. Hra…Celý jeho život je hra, vlastně o přežití. V luxusu, ale pořád to na podstatě nic nemění. Viděl výraz v Senových očích a dokáže si dost dobře domyslet, jak se tvářil Mana, když ho o bič připravil. Cítí z něj, že je pro něj přirozené mít navrch, ale tuhle hru můžou pořád hrát dva. On by měl být tím, kdo tomu tady velí a i když má pro Manovu povahu slabost, nemůže dopustit, aby mu přerostl přes hlavu. Kdyby někdo jen náznakem zjistil, že mu dává příliš volnosti, zničí ho a je zničí taky. Tady už nejde jenom o Sagův život. To uvědomění, že mu na tom záleží, je dost šílené pro kluka, který nikdy nic podobného nemusel řešit. Posune pohled do Manovy tváře, když je k němu čela a spokojeně se ušklíbne.

"Vidím, moc dobře ho vidím a baví mě." Odpoví Senovi, ke kterému pootočí tvář, ale jen na chvilku. Ještě několikrát obejde kolem postele, aby si pohled na oba dva řádně užil. Zatím si odpovědi pro Manu nechává pro sebe.

"Hm, možná připravuju, ale nejste tu poslední den. Tedy…Pokud si konečně oba dva uvědomíte, kde jste a proč tu jste." Ozve se jeho hlas s nepříjemným podtónem, kdekteré vloží všechen vztek z toho, co se mu prohání hlavou.

"Posloužíš mi momentálně tak, jak si přeji. Tak to má být ne? Dal jsem ti volnost a podívej se, kde jsi skončil. To už stojí za zamyšlení ne?" Pozvedne pravé obočí a na tváři se mu objeví ironické pobavení.

"Asi bude něco špatně." Dál pokračuje ve své vlastní hře a práskne bičem v blízkosti jeho dlaně. Senu zatím nechává být, zatím. Nadechuje se, že by Senovi odpověděl na ta pouta, ale vlastně to ani nestihne. Na posteli se strhne něco, co jeho oči a i jiné patrie rozhodně dokážou ocenit. Jsou sexy, králíček se pere s šelmou. Nakloní zaujatě hlavu na stranu, než poodejde ke svému baru a nalije si sklenku, aniž by z nich spustil pohled. Vážně si to užívá a podvědomě už jim to celé dávno odpustil. To ale neznamená, že jim dá něco zadarmo. Oba dva jsou osobnosti, které v poutech nevydrží dlouho. On jim je dávat nechce, tedy ne tak, jak by si kde kdo myslel, jen potřebuje vědět, že to není chyba. Na očích mu je vidět, že vzrušení z dění na posteli už se dostavilo, ale stejně se k nim nepřidá, ne hned. Přejde pomalu k posteli, sklenku nechá vyprázdněnou a odloženou na baru. Ještě chvíli si užije pohled na ně, než natáhne ruku s bičem a pořádně se rozmáchne, aby práskl do konstrukce, až se zachvěje.

"A dost!" Okřikne je oba.

"Na čtyři jsem řekl." Jeho hlas je pevný a nesmlouvavý. Počká si, až oba udělají, co jim řekl a pak osvobodí jednu Senovu packu a připoutá ho k Manovi.

"Tak." Zatváří se nadmíru spokojeně.

"Je na čase začít spolupracovat. Jde vám to zatím jen proti mně, to se změní." V podstatě jim to nařídí. Volnou rukou chytne druhý konec biče a využije toho, že jsou taky blízko. Oběma za bradu pozvedne tvář a přiklekne na postel, aby jim byl opravdu blízko. Chvíli mlčí, když jim střádavě hledí do očí a užívá si, v jaké pozici se nacházejí, tomu nejde odolat.

"Teď mě oba poslouchejte a dost pozorně." Mírně se oddálí, aby viděl na oba dva.

"To, co jste předvedli, bylo dost přes čáru. Dělily vás je milimetry od hranice mojí trpělivosti a touze vás oba seřezat, i když jsem si myslel, že podobné věci jsou pod mou úroveň." Mluví tiše a dost dobře ví, na která slova klást důraz.

"Dal jsem vám jisté výsady a vy mi je klidně hodíte na hlavu." Odfrkne si znechuceně.

"Nechtěl jsem po vás zatím nic, kromě držení pořádku. A vy? Děláte věci za mými zády a ještě si myslíte, že vás z toho jedna hra vyhrabe." Sejde celý jejich těla pomalu očima.

"Vyhrabe, ale bude po mém." Přivře na oba oči.

"Moji otroci na sex my vydrželi maximálně týden. Chce skončit stejně, prosím. Pokud ne, je nejvyšší čas se podle toho začít chovat." Vážně jim tu dává, kázání? Už to tak bude a je mu jasné, že ani jeden to nebude kousat snadno.

"Odsud je jen jediný lístek a ten vede přímo do rukou mého otce." Jeho výraz malinko změkne, už bylo toho strašení asi dost. Ani on to nedělá rád. Odloží bič a vezme bradu obou do dlaní. Jako první si vybere Senu a přiblíží se rty k jeho oušku. Nepochybuje o tom, že to Mana taky uslyší.

"Chci s vámi hrát hry, které si užijeme všichni." Pohladí Senu placem o tváři a otře se rty o jeho ouško, pak se přetočí k Manovi a udělá to samé, jen s jinými slovy.

"Můžeme hrát hry proti ostatním, ale bez alespoň špetky důvěry to nepůjde." Zase jim dává do rukou příliš po to všem, ale on to tak chce. Je to pro ty dva poslední možnost, než se zatvrdí úplně a zůstane u stejných pořádků. Pustí je oba a dosedne před ně na paty.

"Neříkejte nic, odpověď chci cítit." Poklepe si na své rty a vypočítavě se pousměje.

Mana, Sena

Trvá to dlouho, než se ozve to Sagovo Dost. Mana už je od Seny celý poškrábaný a začíná být udýchaný. Nechce mu ublížit, ale Sena ví, jak využít každé skulinky a pere se jak toulavá kočka. Pochytat jeho ruce je opravdu těžké. 

"Divím se, že tě na ulici doběhli, když tě chytali." Složí mu v podstatě kompliment, zatímco Sena pořád klečí nad ním, v očích se mu blýská a prudce dýchá. 

"Já taky." Vydechne nakonec a konečně se podívá směrem, kterým přichází Saga. Přijde nový povel, stejný jako na začátku a oni se na sebe podívají, než umanutě udělají, co Saga chce. Tuhle pozici bude Sena vážně nenávidět a podle toho, jak dominantně se Mana projevil, tak on taky. Samozřejmě to mají jako trest, to je jim oběma jasné. Bohužel to funguje… Mana se zatváří nesouhlasně, když jim Saga vyčte, že spojit se umí jenom proti němu. Celou dobu se snažil udržet Senu naživu a zrovna, když se ráno rozhodne, že chce, aby byl Saga jako v bavlnce a cpe mu Senu do postele, přijde událost s hodinkami a celé se to pokazí. A jestli si Saga myslí, že se tady děje právě tohle, tak vážně neví, jak mu to vysvětlí. Sena sice klečí vedle něj, ale propaluje Sagu vyčítavě poníženým pohledem. Jak kdyby měl na něco podobného nárok. Když sem šli, Mana si myslel, že se před ním bude plazit alespoň týden v kuse. Spletl se. Oba dva tisknou rty, když se jich na bradách dotkne bič a ani jeden si zřejmě nedovedou představit, jak by takový výprask mohl vypadat. Jsou ale rádi, že je od něj dělí alespoň ten malinkatý krůček. Ono je to jedno, jak bude v závěru velký, hlavně, když na to nedojde. A stejně si Mana začíná uvědomovat, že i když Saga pouští hrůzu, i když na té oslavě vypadal jako fracek, kterému jsou ukradení, do žádných trestů se mu nechce. A to znamená, že by se svým posláním mohl mít naději. Chvíli se na něj dívá, ale ne vzdorovitě, teď spíš zkoumavě. Jako by se mu snažil dohlédnout až na dno srdce. Pak oči prostě skloní a stejně tak i hlavu. Sena si mezitím pořád opakuje, že on přece nemůže za to, že dostal dárek. Bylo to poprvé v životě, co mu někdo něco daroval. Byl sirotkem už spoustu let a tam dole nic takového neexistovalo a už vůbec ne blýskavého a cenného. Co ukradl, za to se musel taky najíst. A teď přišel Show, něco mu dal a on za to má trpět? Chtěl by si tu věc spíš užít. Nebylo to fér. Koutky mu kmitnou náhlou nadějí, když Saga dodá, že se z toho vyhrabou a uvnitř Many se cosi rozhoří. Nedá to na sobě nijak znát a pořád má hlavu skloněnou, ale zřetelně to uvnitř sebe cítí. Nejradši by se teď s ním s chutí zasmál, možná něco popil a otevřeně si popovídal, ale na to dojít nemá. Oba dva na bradě ucítí dotek Sagovy hřejivé dlaně. Sena rozechvěle vydechne na jeho prsty a opravdu natahuje uši po každém jeho slově. Cosi se mu při tom pohne v žaludku a malinko se upokojí. To znamená, že žádné ponižující polohy, ani spoutané ruce? A jak si to užije Mana, pokud je jenom na tohle? To, co Saga řekne Manovi, mu vyrazí dech a musí se zaraženě podívat po nich po obou. Mana konečně zvedne hlavu a dlouze se podívá Sagovi do očí. Ne, to nepůjde, ale to ani z opačné strany. Protože Mana nemůže říct, proč tady je, dokud si nebude jistý, že ho za to Saga nepošle rovnou na popraviště. Dovolí si pomalu narovnat a taky se posadí na paty, tak jako Saga a Sena to udělá přesně po něm. Mana pobídne Senu jako prvního a v tu chvíli se na něj měkce usměje. Sena trochu zčervená, ale pak se podívá na Sagu a po kolenou se přisune blíž. Chvíli vypadá skoro stydlivě, když se dívá někam dolů, ale pak natáhne krk a jemně přitiskne svoje rty na jeho. Čekal toho hodně a všechny ty představy byly hrozné, ale pravda je úplně jiná. Sagovy rty jsou měkké a hřejivé, odpovídají mu jen decentně a on se přistihne, že se mu to líbí. Chvíli to trvá, než zase dosedne a nechá Manu, aby se posunul blíž zase on. Mana to zvolna udělá, je na něm vidět, že je o něco elegantnější a sebevědomější. Těsně před tím polibkem se Sagovi zblízka podívá do očí, než pohledem klesne na jeho rty a uvězní ho v polibku výrazně hlubším a o trochu vášnivějším. Přesto si nedovolí žádný dotek navíc ani mu nevnutí svůj jazyk. A ano, i jemu se to vlastně líbilo, když opomine, jaké je Saga pískle. Prý trénované, podle Sagových vlastních slov. Pousměje se s očima upřenýma někam bokem a konečně si vydechne. Jako by z něj tím polibkem něco spadlo.

Saga

Kdyby měl tu možnost, asi se pousměje nad tím, na jaké komplimenty nakonec došlo. Že by přece jen došlo na mnohem lepší spolupráci, než původně doufal? Ostatně, už dokázali, že jim to jde, jen to bylo špatný směrem. Zatím nedokáže odhadnout, jak moc jim tohle celé prospěje. A nejen dvěma holubičkám u něj v posteli, ale vlastně všem třem. Pozoruje je bedlivě a čeká jakoukoliv reakci. Možná se budou vzpouzet a nic z toho celého nebude. Bylo by mu líto, kdyby je musel poslat za ostatními, jsou to vážně skvosty, ale nenechá se jimi poslat na samotné dno. Pořád však doufá, že se nic podobného nestane. Sem tam klesne očima na jejich spoutaná zápěstí, jak kdyby si ten pohled chtěl víc užít. Nikdy si nepomyslel, že mu na tom přijde něco dráždivého, ale opak je pravdou. Začíná vnímat drobné změny v Senově tváři. U Many takový úspěch rozhodně nemá, ale Sena na rozdíl od něj, nedokáže příliš skrývat, co se uvnitř něj odehrává. Nebyl tolik citlivý na lidské pocity, neuměl v nich chodit tak, jak by si přál a většinou mu to bylo dost jedno, ale tentokrát ne.

"Že bych vás přece jen přiměl k rozumu?" Nadhodí s nádechem zatím pořád trochu ironického pobavení, ale ve chvíli kdy oba dosednou na paty, pomalu odkládá bič za sebe a nechá ho klidně dopadnout na zem. Je to gesto, se stejným podtextem jako právě udělali oni. Jakmile ho začnou poslouchat, není důvod, aby je trestal. Vlastně se teď snaží svá zvířátka cvičit a zdá se, že na možné pamlsky přece jen reagovat budou. Nechce na nich šetřit. Už od začátku jim chtěl koupit všechno, co by si jen zamanuli a co by je příliš neodhalilo před ostatními. Pořád musí být opatrní, všichni do jednoho. Třeba jim to konečně došlo. Je dost trpělivý, aby si počkal, než se jeden z nich pohne. Že to bude první Sena, to by ani v nejmenším nečekal. Konečně si dovolí trochu uvolnit výraz ve své tváři, aby nebyl tak přísný. Dokonce neuhlídá své koutky a ty jdou s nádechem potěšení nahoru. Přesto se ani nepohne, aby Senu ještě víc nevyvedl z míry a nevyděsil ho, když už se odhodlal. Pohne se až ve chvíli, kdy ucítí jeho rty na těch svých. Dovolí si pomalu pozvednout dlaň a pohladit ho po tváři, než jí sklouzne na zadní stranu šíje a dovolí si polibek prohloubit. Nespěchá na něj, není to rozvášněné jako jindy, jde o jakýsi slib, že se pokusí věřit si navzájem a pohled toho to celé vypadá. Propustí ho, jakmile si o to Sena sám řekne tím, že se oddálí. V tento okamžik by nemělo smysl na něj tlačit. Neodpustí si však upřímné pousmání a palcem si setře spodní ret.

"Sladké." Pochválí ho hned a zlehka mu kývne hlavou v náznaku poděkování. Pak pomalu stočí oči na Manu a podrží si v nich pohled, i když je blízko. Věděl by, co si s ním počít hned, ale pořád se nutí k ovládání. Je to pořád křehká chvíle, i když jsou Manovy rty a dost vášnivější, stejně se nenechá úplně strhnout. I jeho se dotkne, ale tentokrát zabloudí na bok a sklouzne na bedra, aby je zlehka promnul, než ho propustí taky.

"Dobře." Okomentuje to jako první, ale je pravdou, že se spíš snaží krotit své vlastní tělo, které volá po mnohem větší pozornosti. Je to těžší, než se prve zdálo.

"Jsem rád, že jsme si pár věcí ujasnili." Pokračuje dál a sáhne po jejich spojených zápěstích.

"Doufám, že nám to chvíli vydrží." Dojde i na poznámku, nad kterou se ušklíbne a pak pouta cvaknout. Nechá je viset na svém ukazováčku a jemně s nimi pohupuje ve vzduchu. Nakonec se ztěžka nadechne, protáhne se mezi nimi a padne na záda do postele.

"Já nevím, že si to musíte tak komplikovat." Vyčte jim, aby to neměli tak úplně jednoduché. Protočí nad nimi očima v sloup, než je vezme oba za zápěstí a přitáhne si je k sobě do objetí.

"A to jsem s vámi chtěl dneska jet nakupovat." Mlaskne si s hranou nespokojeností.

"Taky jste mi mohli nachystat takovou pěknou hru, aniž by šlo o nějaké pitomé žehlení problémů." Zvedne dlaň, aby mohl Senu drcnout do těch jeho oušek a ještě ho za jedno provokativně zatahá.

"Mám pro vás taky jednu malou hru." Krátce očima těkne na hodiny, které jsou opodál a čas na nich září do celé místnosti.

"Kdo bude víc slyšet." Nasadí svůj nevypočitatelný úsměv, víc si je přitiskne k sobě a díky tomu, že jsou oba dva jeho drahokamy neskutečně štíhlé v pase, jim dosáhne až do klína.

"Už přesně dvě minuty je vedle služka, která dovezla jídlo." Podívá se na Manu a pak na Senu.

"A nezpovídá se jenom mě." Pozvedne nepatrně obočí.

"Buď budete oba ti nejlepší herci na světě anebo si to pořádně užijeme. Já jsem rozhodně pro tu druhou variantu." Odmlčí se na chvíli.

"Hm, možná by nás mohlo být slyšet všechny."

Mana, Sena

Zatímco Sena pozoruje ten bič, který mizí někde za okrajem postele, Mana pro změnu bedlivě sleduje výrazy v Sagově tváři. Dá se jich tam najít docela hodně. Ano, nejspíš je snad konečně oba dva dovedl k rozumu, ale stejně by chtěl být u toho, až se Saga potká se Showem. Řekne mu něco nebo bude předstírat, že o hodinkách nic neví a že se nikdy nic zvláštního nestalo? Pro Senu to snad byla dostatečná škola na to, aby se k Showovi ještě kdy přibližoval. Podle Many mu bude s ním a se Sagou mnohem líp. Oba dva stočí oči na jejich ruce spojené pouty, ale Saga jde se svou velkorysostí ještě dál, protože je odemkne a prostě je také odloží stranou. Manovi je to skoro líto, ale Sena si zřetelně a trochu rozechvěle vydechne. Tyhle hrátky asi nebudou pro něj, rozhodně ne ze začátku, kdy nezná vůbec nic, ale podle Many ani později. Prostě nebyl ten typ. Nemělo cenu ho lámat. Možná by mohl přemluvit Sagu, jestli budou někdy sami…? Jako na povel se otočí čelem k Sagovi, když sebou prostě jenom tak plácne zpátky do peřin a Mana se nepatrně pousměje. Má pravdu… asi si tohle všechno mohli ušetřit, ale na druhou stranu to byla dobrá zkouška jak zjistit, jestli se se Sagou dá pracovat, jestli jim něco promine nebo ne. Senovo jednání je samozřejmě mnohem čistší jenom příliš impulsivní, nic víc. Trochu zahanbeně teď obrací tvář bokem, protože tohle všechno spískal on a to ještě neměl čas přemýšlet nad tou dívkou, kterou s Manou odsoudili. A taky se mu do mysli občas dostane Show a jisté zklamání z toho všeho. Pak už ale všichni skončí v leže, tak jako když šli spát a stejně tak si oba prohlížejí Sagovu tvář. 

"Cože? Nakupovat?" Chytne se Sena okamžitě Sagových slov a Mana se musí rozesmát. Senovo nadšení v očích je obrovské a naprosto upřímné. Nikdy podobné místo neviděl, ale trochu o něm slyšel. Mohl tam jít a všechno vidět, možná se těch věcí dotknout a třeba by mu Saga koupil alespoň sponku do vlasů a teď?

"Myslím, že páky na Senu jsou úplně jasné. Já jsem to říkal." Prohodí Mana, protože už se přece bavili o tom, co by každý rád, kdyby k tomu byla příležitost. Sena se dokonce nechává dobrovolně tahat za ouška a přeskakuje mezi nimi pohledem, jako by si nebyl jistý, jestli se jim dá věřit nebo ne. Dotek v klíně je asi zarazí oba dva. Manou projede silné zachvění, částečně se napne, ale spíš proto, že to bylo nečekané a jako na povel jím projedou příjemné pocity zatímco Senovy oči jsou skoro vyděšené a je na něm vidět, že se teprve snaží přijít na to, jestli to přežije nebo odtud odletí stropem. Vlastně je v jednom kuse docela roztomilý. Prý kdo bude víc slyšet? Mana příliš hlasitý nebýval, jak si už asi stačil kde kdo všimnout, ale Senu bude určitě slyšet hodně daleko. Vždyť přece nic z toho nezná, nedovede se tomu bránit a oni jsou na něj dva. Něco mu říká, že teď už je Saga z postele rozhodně nepustí. Mana se usměje a dá tím souhlas ke všemu. Už není na co čekat a proč to znovu odkládat. Sena se tváří pořád stejně nejistě, ale cosi v něm se taky změnilo. Už nemá to zběsilé nutkání utíkat Sagovi z dosahu, jen co se na něj podívá. Po dnešku mu nejspíš doopravdy začal věřit a to i v tomto směru. 

"No já… asi… můžeme… zkusíme…" Zakoktá se a jeho tváře jsou růžové od rozpaků. Mana to nevydrží jako první. Přes Sagovo tělo se natáhne, vezme volnou dlaní Senu za bradu a přitáhne si ho na svoje rty k vášnivému polibku, zatímco pán má hezký výhled. Zadoufá, že Sagova ručka nezůstane dlouho pozadu a společnými silami dostanou Senu během minutky na lopatky. Sena zmateně zamrká, mávne volnou dlaní ve vzduchu jako by chtěl Manu odstrčit, ale místo toho ji nevědomky položí rovnou do Sagova klína. Vyděšeně ucukne, ale… ta hebká pevnost… měl by? Mohl by? Bříšky prstů se o něj letmo otře znovu, zatímco má Manův jazyk v krku a ten útok na jeho smysly je tak silný, že začíná povolovat jako tající zmrzlina.