Hromadné - Vyhrál jsi sázku. - část 2.

(večírek)

Sena, Ruki

Jakmile se Tora objeví uvnitř domu, začne okamžitě působit menší pozdvižení, protože je na první pohled jasné, že není ze seznamu hostů tohoto večírku a kromě toho se jde vybavovat s ochrankou. Rozruch dolehne k Senovi téměř okamžitě, hned se ohlédne a trochu stiskne rty. Reita mu sliboval, že si jeho hosté žádného vyrušování nevšimnou, že ochranka splyne s okolím, jako by tu ani nebyla a místo toho a jejich halasného vykecávání má pocit, že si tady udělali svůj vlastní večírek. Není z těch šéfů, co by si někoho uměli brát na kobereček a dělat přísné přednášky, ale tohle se mu prostě nelíbí. Personál by se mu tady neměl sjíždět doprostřed jeho večírku. Aby toho nebylo málo, ten chlap se ocitne přímo u něho, vpadne mu doprostřed rozhovoru a označí ho za cukrovou vatu, o čemž vůbec neví, co by si měl myslet. Jestli to měl být kompliment, tak vyzněl dost divně a jestli ne, nejspíš si dojde pro ty nejvyšší podpatky co má a pěkně ho s nimi nakope. Užasle ho sleduje, jak mizí v davu a rovnou směrem k Rukimu, který se na něj otáčí úplně stejně užasle. Jedním uchem vnímá zmatené dotazy svého okolí, co byl ten muž zač a když teď pokrčí rozpačitě rameny a řekne, že neví, bude tak akorát za pitomce, který neví, kdo se mu pohybuje po domě a koho platí. Začíná toho všeho mít trochu dost. Reita míří přímo k Rukimu a jde Senovi tak trochu do rány, ale ještě chvíli zůstane stát opodál a sledovat dění před sebou. Ruki začíná blednout a tiskne rty, to vidí až odtud, takže taky nakoupil nějakou pěknou poznámku, ale pak už přeskakuje očima mezi cizincem a Reitou. Sledují je teď oba, jak se uprostřed večírku bratrsky vítají a zatímco Sena nemůže slyšet obsah rozhovoru, Ruki rozhodně ano. Tak vyhodili? V očích mu zlomyslně zajiskří, když se zespodu dívá do Torovy tváře. Nadechuje se pro první ostrou poznámku, jenže Tora je rychlejší a prohodí něco o zmlácené manželce. A Ruki zase zmlkne. To byl bez diskuze dobrý důvod a trochu to na toho neandrtálce vrhá příznivější světlo. Sena opodál si skoro kouše nehty. Proč Ruki nic neříká a s tím chlápkem se nevypořádá? Ruki zatím kmitne obočím, když dojde i na výši pokuty kvůli ublížení na zdraví nebo kdo ví čemu ještě a pak se pozornost obou strážců přesune přímo na něj. Ani trochu pod jejich pohledy nezakolísá a jakmile se všichni tři ohlédnou, aby se podívali, kde je Sena, zmíněný pomalu vykročí směrem k nim. 

"To máš tedy pravdu." Ozve se konečně Ruki, když Tora řekne, že je bez práce a v tu chvíli už je Sena u nich a decentně si odkašle. Poskočí pohledem mezi všemi, pak prostě popadne Reitu za rameno a už ho vleče do soukromí, někam za roh. Při tom si nedává zrovna moc pozor, aby mu nezarýval nehty do ramene. Skončí společně v kuchyni, kde kmitají kuchařky a číšníci, ale to je to samé, jako by tu byli sami. 

"Co si myslíte, že děláte, snažíte se mi zničit večírek? Víš, kolik se tady pohybuje influencerů, kteří budou hodnotit každý můj krok veřejně a na všech sociálních sítích? Uvědomuješ si, že jsi mi slíbil neviditelnost a zatím tady pořádáš pracovní konkurzy uprostřed všeho dění? Víš, kolik mi tohle všechno dalo práce a kolik mě to stálo peněz? A víš ty vůbec, jak vypadám před lidmi, když se mě ptají, kdo to je a já nemám ani ponětí? Je to sotva pár dní, co se novinami prohnal incident s mojí ložnicí a… asi jsem ti dal hned ze začátku příliš mnoho volnosti?" Skončí s rukama v bok, což je momentální vrchol jeho jistě velmi drsného kázání. 

Ruki mezitím nezúčastněně postává vedle Tory, počítá vteřinky do jeho eliminace a krmí králíka oblohou z chlebíčků. 

"Proč máte všichni motorky? To je nějaký ukazatel prestiže ve vaší… um… subkultuře?" Nebo jak je nazvat? Loupne nahoru nevinnýma očima, úmyslně zlého a drzého pracháče.

Reita, Tora

Rei měl dost velikou radost, že Tora dorazil i když dřív, než bylo plánováno. V první chvíli mu ani nedošlo, jak by to mohlo vypadat. Byli v kontaktu pravidelně, ale spíš po telefonu. Když měli oba práci, bylo těžké si najít chvilku času. Podle Reity Tora trochu nenápadného dohledu prostě potřeboval. Chtělo to někoho, kdo ho občas trochu uzemní, aby si nepřidělával ještě víc problémů. To mohl jedině, když bude pracovat s ním. Tora se mírně ohlédne, když Ru poznamená, že bez práce bude. Obočí mu jde mírně vzhůru, ale ani on si teď neodvolí žádnou poznámku, protože vidí Senův výraz. Trochu jako malý ďábel a ne, cukrovou vatu teď nepřipomíná ani na chvilku. Možná jo, ale nějakou pokapanou kvalitním jedem. +Zabije nás oba.+ Zkonstatuje si v hlavě a už má před očima obrazce, jak je umlátí králíkem. Dost se přemáhá, aby se nerozesmál. Za to Reitovi rozhodně do smíchu není. Samozřejmě, že nechtěl narušovat večírek, protože vše domluvil na jiný den, jen se to úplně nepovedlo. Docela poslušně kluše za ním a už si v duchu dává dohromady svou omluvu. Asi by měla být pořádná, aby to celé odčinil i za svého povedeného bratra. Rozhlédne se krátce po ostatních, jakmile dojdou do kuchyně a vidí překvapené pohledy. No jo, on sám se bude nejspíš tvářit podobně. Taky je dost pravděpodobné, že mnohem hůř. Jestli dostane padáka, může se mlátit ještě dlouho do hlavy. Taky si uvědomuje pocit, že by mu bylo líto, kdyby Senu už neviděl. +Pustíš si video, co víc bys chtěl?+ Rýpne si v duchu sám do sebe. Nadechne se během jeho slov nebo spíš otázek několikrát, ale nestihne nic říct. Sena jak velmi elegantní lokomotiva a on by nikdy neřekl, že je něčeho podobného schopný. Teď ukazuje trochu nebezpečnější stránku a Rei…Nebojí se, ale dráždit ho určitě nebude.

"Omlouvám se Sena-cha-..." Zarazí se při oslovení a hned se opraví.

"Opravdu jsem ti nechtěl ničit večírek, Sena-san." Mírně se ukloní a je vidět na tváři, že jemu to opravdu líto. Bere rovnou celou vinu na sebe.

"Tora by měl být součást týmu. Jakmile pracuje, je skvělý, jen potřebuje trochu usměrnit. Měl ale dorazit až za týden. Já sám jsem o jeho příjezdu nevěděl, jinak bych to celé zařídil jinak." Vloží si pomalu ruce do kapes.

"Je to můj brácha, ne úplně povedený, ale to si teď myslíš asi i o mě." Podívá se na něj opatrně a téměř neznatelně pozvedne pravý koutek. Hned toho zase nechá, protože by nejspíš vtipkovat neměl. 

"Pochopím, když se některé věci změní a budu je dodržovat, oba budeme." Ujistí ho, že Toru srovná pěkně do latě. Má roky trénink, nebude to až tak těžké. Snad. Rozhlédne se kolem sebe a….Oni snad radši všichni utekli nebo co?

"Promiň." Omluví se, když se ve sluchátku ozve něco, co neslyší rád. Krčí u toho obočí, než vezme Senu za ramena a zlehka je stiskne.

"Počkej tady, asi je to jen planý poplach, ale…" 

Tora mezitím pozoruje dění na párty a párkrát se ohlédne přes rameno.

"Jaká je pravděpodobnost, že se tomu zasměje a bude to v pohodě?" Zeptá se Rukiho a snaží se tvářit, že je mu to jedno. Podívá se na něj a začne se pochechtávat.

"Tomu se říká rodinné, genetické dědictví. To víš, to je tím jménem. Ale já jsem černá ovce. Můj výběr je trochu jiný." Pokrčí rameny.

"Můžu tě klidně povozit." Prohodí, když se k němu nakloní blíž, ale jen podrbe králíka za ušima.

"Jen by to mohlo být na tvůj pozlacený zadeček trochu moc." V očích se mu zablýskne, ale v tu chvíli už bokem prochází Rei. Ztrácí se v davu, ale Tora má na něj snad radar.

"Ještě se vrátím." Ujistí Rukiho, že se ho jen tak nezbaví a celkem obratně se protáhne davem. Na to, že ho předtím bylo hodně slyšet a vidět, teď je to úplně opak. Venku už stojí několik můžu a v ruce mají vzkaz, který byl doručený do schránky. Normální poštou a je to rozhodně stará škola. Tora s Reitou si vymění pohled a oba shlédnou na cedulku s natištěným nápisem.-Vidím tě.- Vedle toho je rudý otisk prstu.

"Jdu zpátky, vezmu Senu nahoru. Tři z vás až obejdou okolí a ty proběhni kamerové záznamy. Potřebuju vidět, kdo to tam hodil." Rozdá hned úkoly, než se s Torou vydají dovnitř.

"Dávej trochu bacha na Rukiho, jen pro jistotu, je jeho nejlepší přítel. Budeme hlídat oba, dokud nezjistíme, co to má být." Krátce položí Torovi ruku na rameno a oba se vydají zpátky do domu. Rei zamíří rovnou do kuchyně, kde Senu nechal.

"Půjdeme nahoru, musím ti něco ukázat." Vezme ho kolem ramen a jeho oči pořád těkají po okolí, jak kdyby čekal, kde kdo vyskočí. Je rozhodně obezřetný, tohle nechce podcenit. Jakmile za nimi zapadnou dveře, ukáže mu cedulku v průhledném sáčku.

"Už ti něco podobného přišlo? Divný mail, cokoliv?" Zeptá se ho. V jeho očích je vidět upřímná starost. 

Tora mezitím krouží po sále a nespouští oči z Rukiho. Vypadá jako tygr, který pozoruje svou kořist. Drží se opodál, už rozhodně neruší a jeho výraz není uvolněný jako předtím. Viděl podobné vzkazy a pokud to nebyl vyloženě žertík nějakého kamaráda, zavání to posedlostí.

Sena, Ruki

Čekal od Reity nějakou nanicovatou reakci nebo možná zlehčování situace, ale nic takového nepřišlo a Sena by skoro přísahal, že ten jeho provinilý výraz není předstíraný. Trochu ubere z toho svého pokusu mu vynadat a i když má pořád ruce v bok, pomalu se narovná a trochu uvolní postoj. Dost se totiž předkláněl, jak se snažil svoje slova pronášet důrazně. Vzápětí přijde vysvětlení, že tohle nebyl tak docela plánovaný příjezd, tedy ne na dnešek a Sena pomalu svěsí ruce podél těla. Nová informace ho dočista vyvede z míry. 

"Ty máš bratra?" Už zase se trochu předklání, tentokrát ale udiveně. Jak kdyby nebylo normální, že lidé mají sourozence. Jen by ho nenapadlo, že oba dělají to samé, že si vůbec nejsou podobní, že mu Rei šéfuje a vůbec… Tou změnou věcí má na mysli co? To, jak Sena říkal, že mu dal moc volnosti? Nestačí se už na nic víc zeptat, protože Reita v tom svém sluchátku asi něco slyší. On sám ne, ale visí na něm očima. Zrovna teď musí někdo vyrušovat! To teprve když Rei řekne, že jde o planý poplach, mu dojde, že by se mohlo dít něco vážného a srdce mu spadne někam do žaludku. Má počkat tady? A sám? A co jeho hosté? 

"Počkej, já...! Počkej!" Zavolá za ním, ale Rei už je pryč a v kuchyni zrovna teď není ani kuchařka. Rozhlédne se okolo po svých vlastních prostorách a moc dobře mu tam není. Přece se teď nebude bát! Určitě ani není čeho! 

Mezitím v sále Ruki pokrčí rameny jako by mu bylo úplně jedno, jestli se Sena zasměje nebo ne, ale jakmile mu Tora prozradí, že jde o genetiku, zvědavě k němu zvedne oči. 

"Vy jste z jedné rodiny? No to ledacos vysvětluje." Už se na něj zase šklebí. Jakmile Tora naznačí to povození, tváří se u toho tak, že by si jeden myslel, že mluví o něčem úplně jiném, než motorka a Ruki se na něj nevěřícně podívá. Celého ho proskenuje pohledem od hlavy až k patě a pak zase zpátky a uvažuje, jestli by to stálo za to nebo ne, kdyby ale bylo vůbec nad čím uvažovat!!! V okamžik toho uvědomění jeho pohled ztvrdne a zase se v něm zablýská. No jasně a ještě dojde na zadeček! Nejradši by mu jednu střelil. 

"Promiň, nechodím s klukem jezdit na poprvé..." Nasadí blahosklonný úsměv, jenže se začne něco dít. Tora se z módu otravného pitomce přepne do módu vážně pracujícího pitomce a Ruki protáhne ústa do podkovičky. Začínalo ho to bavit a teď o něj přijde. Minuty ubíhají, lidé se dál baví a Sena nikde. Ruki se začne rozhlížet všude kolem, ale nikde ho nevidí. Od té doby co odešel s Reitou nikde není a nevidí ho ani teď mezi hosty. Začne se mezi nimi procházet a postupně proleze celý dům, ale Sena nikde. Už už se hrne ke schodišti, aby se podíval taky nahoru, když si všimne Reity, jak se protahuje davem a mizí zase v kuchyni. Zůstane stát a chvíli ty dveře pozoruje. Netrvá to zase tak dlouho, než se otevřou a Reita vede Senu nahoru. Dokonce si ho mezi lidmi ani nevšimli a Rei nevypadal, že tam jde flirtovat. Dívá se za nimi a když mu zmizí z dohledu, začne očima zase hledat Toru. Zatím marně. Jak se může tak velký chlap ztratit? 

"Ty hele!" Popadne za rameno dalšího člena ochranky. 

"Kde je ten novej?" Dožaduje se ho. 

Sena už nervózně přecházel po kuchyni, když se dveře otevřely a v nich byl zase Reita, ale než se stačil na cokoliv zeptat, už ho vedl nahoru. Tohle nebylo jenom tak. 

"Můj večírek! Mám tam hosty." Snaží se chabě bránit, ale za chvíli už spolu stojí v ložnici a on se snaží identifikovat předmět v Reitově ruce. Když mu dojde, na co se dívá, udělá se mu špatně od žaludku. Okamžitě má v hlavě tu událost se svou ložnicí a ani na chvíli ho nenapadne, že by to mohl být vtip. 

"Co je to? Kde se to vzalo?" Hrábne po sáčku a prohlédne si ho víc. Pak zvedne k Reitovi nechápavý pohled.

"To se ptáš vážně? Jsem influencer, dávám videa na sociální sítě. V jednom kuse mi lidi píšou divné vzkazy a maily. Od těch, ve kterých je, že mě chtějí doma v posteli po ty, že jsem idiot, co by měl chodit kanály nebo ještě hůř." Rozhodí rukama, otočí se k němu zády a začne rozčileně přecházet po pokoji. 

"Chceš si je všechny prohlédnout? Hodně štěstí, jsou jich tisíce. Ani policejní oddělení by se tím jen tak neprobralo, jak v tom chceš najít vzorec?" Nepodceňuje ho, jenom má momentálně prostě trochu strach. Ještě chvíli a zeptá se ho, jestli bude dneska spát s ním. Jako když byl malý a lezl do postele mámě. 

"Co mám teď dělat? Když rozpustíme večírek, bude se to řešit ještě po mojí smrti." Podívá se mu najednou do očí a jasně mu dává najevo, že se teď plně podřídí jeho názoru. Někdy prostě potřebuje zachránit. Asi je zranitelnější, než by si kdy přiznal.

Reita, Tora

Kdyby neměl Tora v hlavě momentálně jen práci, asi by se okamžitě vrátil za Rukim a tu poznámku by mu hezky vrátil. Rozhodně by vymyslel nějakou skvělou odpověď a nejspíš by se ho zeptal, kolikrát by to muselo být, aby s ním jel. Je vidět, že se Ru nebojí a pro poznámku si nejde daleko a to ho vždycky bavilo. Rei je tu o něco déle a on už mu vlastně i závidí. Ještě, že má tuhle práci společně s ním, rozhodně si to užije. Jen…kdyby se nedělo to, co se děje. Oba už dokážou dost dobře odhadnout, co je jen žert nebo běžné posměšky fanoušků a čemu by měli věnovat pozornost, tohle je ten druhý případ bohužel. Sám zná Reitovu práci dost dobře, dělají to oba dva stejně, chlapi už je znají taky. Není proto problém je podle potřeby upravit jejich rozmístění, aby pokryli co největší plochu a nikdo navíc se sem nedostal.

"Mám záznam z kamery." Dojde k Torovi mladík s notebookem a ukazuje mu určitý záběr.

"Fajn, pošli mi to do telefonu, ukážu to Senovi, třeba ho pozná." Rozdá  ještě pár příkazů, než zamíří zpátky do domu. Přesně ví, kde je Reita, je mu jasné, že Senu odvedl stranou a určitě do jeho ložnice, která je po minulé události pod největším dozorem.

Rei je o něco klidnější, když je Sena v pořádku v kuchyni a je u něj. Už žádné myšlenky na to, jak je roztomilý, když se vzteká. Nesmí si nic podobného pustit do hlavy, jinak bude svou práci dělat jen na půl. To si teď prostě nemůže dovolit. Ví, že se nemusí starat o zbytek venku, to klidně s čistým svědomím nechá na Torovi. Je to výhoda mít tu někoho, komu naprosto věříte. Oni dva s tím rozhodně neměli problém a nikdy by neudělali nic, co by druhý neschválil, tedy ne, co se práce týká.

"Já vím, že ano. Chvíli to bez tebe vydrží." Prohodí po cestě a zase zapomíná na to, že je to jeho šéf, teď jde o Senovo bezpečí a to by prošel klidně i zdí, aby byl z dohledu. První musí zjistit, jak moc velké riziko to je, přizpůsobit rozmístění ochranky, navléknout mu neprůstřelnou vestu, pro jistotu ho zabalit do bublinkové folie…No, má ještě spoustu práce. Má pocit, že vydechne až ve chvíli, kdy se za nimi zavřou dveře ložnice.

"Chci si je všechny pohlédnout, ale ty klasické mě nezajímají. Byly tam nějaké, které jsou víc…Co se týkali hlavně tebe, ale myslím věcí uvnitř tebe. Co rád děláš? Kam chodíš? Jestli máš přátele a koho Něco, co se vymyká běžným otázkám ohledně tvé práce. Něco, co ti přijde možná až moc nudné, oproti ostatním?" Pokouší se najít konkrétní typ zpráv, které by někdo, kdo poslal tento vzkaz, mohl napsat.

"Hledám mail, který by šel víc do hloubky." Pozoruje ho celou tu dobu, kdy přechází po pokoji a pak se rozejde směrem k němu a položí mu ruce na ramena.

"Sena-chan, nedovolím nikomu, aby ti ublížil." Opětuje mu pohled do očí.

"Slíbil jsem ti, že se kolem mě nikdo nedostane a teď je tu ještě můj brácha. To už je pořádný oříšek." Mírně pozvedne koutky, aby ho uklidnil. Začíná tušit, jak moc pro Senu večírek znamená. Je to velké riziko, autor vzkazu může být někde mezi hosty a doručit ho mohl úplně jinak, ale…

"Nebudeme ho rušit, dotáhneme to dokonce." Ujistí ho nakonec, když si to pečlivě rozmyslí.

"Ale musíš mi slíbit, že ať se děje cokoliv, nehneš se ode mě ani na krok. Jestli tě na vteřinu ztratím z dohledu, rozpustím to sám, ano?" Nechá své dlaně se pohnout po jeho ramenech ve skoro konejšivém pohlazení, než si ho přitáhne do své náruče, aniž by nad tím uvažoval.

"Bude to dobrý, možná je to jen planý poplach a pokud ne, tak ho dostaneme." Tohle už rozhodně nevypadá na typickou práci ochranky.

Tora mezitím míří sálem ke schodům skoro nepozorován. Prostě se proplétá davem a bez obtíží splývá s prostředím, i když sem barevně rozhodně nezapadá. Očima skenuje všechny hosty a snaží se najít jakýkoliv náznak divného chování. Jsou jisté vzorce a maličkosti, kterých si nikdo jiné nevšimne a oni je znají velmi dobře. Jsou to skoro základy jakéhokoliv kurzu a s roky, kdy svou práci dělají, jich přibývá. +Jedna velká databáze poznávacích znamení psychopatů.+ Proběhne mu ironicky hlavou. Zatím ho nic nezujme, dokud se nedostane poblíž Rukimu, který se zrovna ptá na něj.

"Čekal jsem, že ti budu chybět mnohem později." Ne, tomuto nešlo odolat. Kývnutím hlavy odešel kolegu na jeho stanoviště a otočí se čelem k Rukimu. Ze složky o Senovi ví, že je Ruki jeho nejlepší přítel. To je taky trochu rizikové povolání, pokud po jejich zaměstnavateli někdo jde.

"Rei-kun, už ho mám." Podsune informaci sluchátku, že Rukiho našel. Jako odpověď dostane příkaz, aby ho nepouštěl ani na vteřinu z očí.

"Tak fajn, zdá se, že doprovod na večírek už máš." Sdělí Rukimu, že se od něj nehne.

"Je mi jasné, že je to něco, co sis vždycky přál, tak se tomu nebraň." Usměje se široce a pak kývne hlavou ke schodům.

"Půjdeme na chvíli nahoru, čekají tam na nás." Vezme ho celkem zlehka za předloktí a vede s sebou, aniž by mu vůbec došlo, že ho drží. Po cestě se k němu nakloní, aby je nikdo jiný neslyšel.

"Nahoře ti všechno vysvětlím, tak se moc necukej. K sobě do postele tě nevedu, ještě totiž nevím, kde spím." Mrkne na něj ale je vidět, že větší pozornost věnuje okolí. Musí, jinak by svou práci mohl rovnou zabalit. Tora se zastaví kousek od Senovy ložnice a vytáhne z kapsy telefon, který ho upozorní, že má zprávu. Otevře ji a pak ji ukáže Rukimu. Je to část záznamu z kamery.

"Neříká ti to něco, neznáš ho? Je to důležité." Najednou je jeho výraz vážný a po vtipech a narážkách není ani památky.