Epilog - Taiji x Shinya

Taiji

Pro Taijiho se Shinyou přešla válka v jakémsi podivném klidu. Kolem nich se děly zlé věci, jejich přátelé, zejména Aki, trpěli, ale oni dva se nakonec neměli tak špatně. Jakmile byl Aki schopen vyjít ven ze svých komnat a vydávat nějaké rozkazy, okamžitě dovolil jim všem, aby zůstali s těmi, koho si vybrali a Kamijo s Rukim se do vězení rozhodně nevrátili. Nebylo možné zůstat v tomto paláci a tak Taiji přišel o svůj dům a později zjistil, že byl i se svatyní vypleněn a vypálen cizími nájezdníky. Z toho místa nezbylo vůbec nic, snad kromě magnóliového háje. Taiji to nesl velmi těžce, i když to nedával navenek najevo. Bylo to sídlo jeho rodičů, které mu přenechali a před tím i jeho předků a teď z něj nezůstal kámen na kameni. Měl tam mnoho vzpomínek, ať už na svoje dětství nebo na to, co se tam navyváděl a vážně si myslel, že tam jednou se Shinyou budou bydlet. Osud to chtěl ale všechno jinak. Ten palác byl pro ně ztracený a oni následovaly mladého císaře do hlavního města, tak jako všichni jeho věrní sloužící. Tady prošlo pět let války, po kterých by se bývali mohli vrátit zase domů a Taiji by se mohl pokusit domeček postavit znovu, ale… Už nechtěl. S kým by tam žili? S nějakým cizím místodržícím? Mnoho obyvatel jeho vesnice válku nepřežilo, někteří se naopak vrátili. Znal je všechny, mohl by jít za nimi, jenže by mu tam všechno připomínalo, co se stalo, tak jako ostatním. A tak se s Akim rozhodli zůstat v hlavním městě a ještě o dva roky později přesídlili do malé vesnice mezi tímto městem a mořem. Na obě strany to bylo ještě daleko, ale ne zas tak moc, takže si se Shinyou k tomu moři dělali časté výlety. Tady Taiji vlastníma rukama a s pomocí vesničanů postavil nový domeček poblíž svatyně, kterou mu Aki svěřil. Byla velmi významná, na vysoké hoře a cesta do ní trvala celý den. Nebylo to vůbec jednoduché žití. Sem a tam, někdy nocovat doma, někdy ve svatyni… byl odtud ale nádherný výhled a rozhodně tu žili Kami, o tom nemohlo být pochyb. Vesnice dole byla vidět jako na dlani a blízko svatyně spadal do údolí okouzlující vodopád. V říčce se tvořila tůně a v té se dalo koupat. Tajně, samozřejmě, protože byla také posvátná. Jejich domek byl maličký a velmi skromný, ne zrovna skvěle postavený, ale Shinya z něj byl nadšený. Už nikdy neoblékl drahé kimono ani šperky, jen prostý vesnický šat a stejně byl snad ještě krásnější. Dovedl vidět zázraky v každodenních maličkostech a vesničané ho milovali. Taiji ho učil vyrábět hračky a Shinya je dovedl k dokonalosti jako všechno, na co sáhl. Teď, po dalších dvou letech, byl jejich dům obehnaný zahradou s květinami a ovocnými stromy, měli vlastní zeleninový záhon a plno bylin a za Shinyovými výtvory se sjížděli lidé i z města nebo je naopak Shinya sám nosil na trh. Pěšky… žádného koně neměli. Za to měli psa a několik koček. Bylo to taky zhruba tak dlouho, co Shinya vstoupil do kněžského učení. Nejdřív musel strávit dlouhé měsíce v hlavním městě pod dohledem staršího a zkušenějšího mnicha, ale nakonec se mohl vrátit a všechno bylo oficiálně předáno Taijimu. To on ho měl všechno naučit a měli na to celý dlouhý život. Věnovali se tomu, když chtěli a když nechtěli… I tenhle domek měl takovou malou místnost nad případnou stájí, pěkně zařízenou a zlaťáky se z ní jen kutálely. Dávali je na stranu na věno pro Rei, aby se jednou mohla dobře vdát. Teď jí bylo patnáct a chodila do dobré školy ve větší vesnici u moře, takže s nimi přes týden nemohla být doma. Pracovala tam v obchodě s látkami a díky tomu v tom domě mohla i pobývat. Když ale byla doma, často mizela do lesa a kdo ví kde se naučila pojmenovat každou bylinku, kterou kde potkala. Bylo to její tajemství a Taijimu bylo čím dál jasnější, že prodávat látky jednou opravdu nebude.

Shinya

Pro Shina byl boj něco, co ho pronásledovalo dlouhé měsíce. Nebyl sice u té osudné bitvy, nic z toho neviděl, ale stejně trpěl nočními můrami, kdy všichni jeho přátelé umírali a nejen to. Nikdy se nikomu nesvěřil, co se stalo v lese, když se rozhodl dojít podívat k paláci. Zabil muže, který mu nikdy nic neudělal, jen ho nechtěl pustit. Tedy myslí si, že ho zabil. K onomu místu už se nevrátil. Část svých modliteb od té doby věnoval svému hříchu a prosil o odpuštění. Naštěstí měli s Taijim malou Rei, která potřebovala jejich péči. Vlastně měli svou rodinu, osud to zařídil za ně. Smrt Seny nesl taky velmi těžce, dost ho trápil Akiho stav, když po dlouhou dobu nevycházel ze svých komnat, jen když musel. Shin sám se s ním viděl až po velmi dlouhé době. Už nebyl jeho konkubínou, všechno se změnilo, přesto si zůstali blízko. Často vzpomínal na Taijiho domek, kde strávili krásné chvíle, ale nahlas to nikdy nevyslovil. Měl pocit, že by Taijimu ublížilo a tak je nechal uvnitř své hlavy. Měli své vlastní komnaty, nikdo jim neříkal, že by podobným způsobem neměli žít. Pak mu ale Taiji splnil jeho největší sen. Vlastníma rukama postavil pro Shina ten nejkrásnější domek. Byl jejich, to samo o sobě stačilo, aby ho Shin ve svých představách viděl posázený drahokamy. Byl obyčejný, přesto měl úžasné kouzlo. Trpěl, když musel být v hlavním městě a pečlivě se učit, aby se zase mohl vrátit k Taijimu. Využíval volných chvilek, aby mohl být se svými přáteli a trávit chvilky u čaje s Akim. Občas opravdu přišel a Shin měl pocit, že mu chce ukradnout trochu jeho optimismu. Hrozně rád by mu ho dal všechen, jen…Nevypadalo, že by měl úspěch. naštěstí byli poblíž Akiho děti, které svého otce probouzeli z negativní nálady. Trochu si pobrečel, kdy se vracel zpátky za Taijim. Hrozně se na něj těšil a zároveň…Ale ne, nebylo to tak daleko, aby sem nemohli zajet na návštěvu. Rozloučil se a už měl úsměv na tváři. Mohl za to pocit, že se vrací domů. Tam ho čekala hromada práce se zvelebováním jejich malinkého ráje. Pustil se do toho a ani po celém dni nikdy nevypadal, že by byl unavený. Večery trávili společně s Taijim a malou Rei a domek se tiše otřásal, až ve chvíli kdy usnula. Shin se vždy začal stydět až ráno. Nakonec vyráběli hračky všichni tři a dělali tím radost širokému okolí. Jak čas plynul, Rei s nimi trávila čím dál méně času a Shina to ze začátku dost trápilo, než si konečně pořádně uvědomil, že si jde svou vlastní cestou. Neomezovali ji, jen on sám ji nabádal, aby byla opatrná. Jenže jejich malá holčička, už nebyla tak malá a měla vlastní hlavu. Upřímně, chvilka mu trochu připomínala Taie. Z ničeho si příliš nedělal těžkou hlavu a kdyby mohla, tráví v lese den i noc. Je to sotva pár minut, kdy se Shin rozloučil s Rei, která musel a do města a do práce. On sám ještě musí nachystat košík, které zítra ponesou do svatyně. Čerstvé květiny nachystá ráno, aby celou cestu vydrželi. Vrátí se po cestičce k domečku a vytáhne se na špičky, aby zkontroloval květiny, které schnou na jednom z trámků. Tak dlouho mu hlavou běhaly myšlenky na vázané sušené květiny, které viděl navázané u Taijiho, že se jednoho dne rozhodl to vyzkoušet a už mu tu zůstalo. Vozí je s sebou na trh, prodává je za pár drobných, spíš pro radost ostatních, než pro nějaký výdělek. Občas nějakou daruje, když vidí malou holčičku. Jako první přecupitá ke schůdkům k místnosti na stáj, aby tam poklidil. Zítra měl být obsazený a musel být připravený. Když schází dolů, zahlédne Taijiho, jak sedí uprostřed jejich zahrady a pokuřuje svoje listí.

"Mám tě pozdravovat od Rei a vzkázat ti, že mě nemáš zlobit." Uculí si nevině. To první je pravda a tím druhým si ho malinko dobírá. 

"Včera přinesla nějaké bylinky z lesa pro Himuru." Zmíní se, než Taijiho líbne na tvář.

"Jsem zvědavý, jestli mu na jeho žaludek opravdu pomůžou." Zamrká Shin jako panenka a je zvědavost sama. Posadí se vedle něj a kdyby to uměl, asi by se hrdě rozhlédl po jejich skromném majetku. Pro něj je to nejkouzelnější místo.

"Mimochodem, přijel posel od Die a Totchiho. Pojedou kolem a zastaví se, aby se ujistili, že mi náhodou neubližuješ. Znáš je." Tiše se zasměje a opře se ramenem o Taijiho.

"Musím vymyslet něco hezkého na výzdobu a taky něco dobrého uvařit." Začne pomalu na prstech vypočítávat, co všechno musí stihnout a najednou má seznam, který by mohl plnit půl roku.

"Dokonce prý přivezou dárečky." Rozsvítí se mu v očích, když si vzpomene na část dopisu.

Taiji

Taiji to dělával často. Seděl pod velkým javorem uprostřed jejich dvorku a kouřil. Javor měl typické rudé listí skoro po celý rok a tak nějak přirozeně zapadal do barevné krásy, kterou kolem Shinya vytvořil. Byl hodně starý a rostl pod ním mech. Nesnažili se ho zbavit ani tam nepostavili žádnou lavičku. Taiji sedával prostě na tom mechu a tvrdil, že je měkoučký jako postýlka. Shinya si z něj někdy dělal legraci, že když je to postýlka, může tam spát, když je opilý, ale naštěstí nikdy nemusel. Zády se opírá o kmen stromu, oči má zavřené a přísahal by, že si doopravdy povídá s Kami. Shinya byl teď doma, kdežto Hitomi pryč. Rei Hitomi Sawada. Dali jí svoje příjmení. Tedy Taijiho příjmení, ale nakonec si ho převzal i Shinya, protože jeho vlastní jméno prý patřilo minulosti, která už neexistuje. Nikdy spolu neměli obřad, ale byli přece knězi a tak Taiji tvrdil, že to platí a hotovo. Taiji musel o jejich dceři čím dál častěji přemýšlet jako o Hitomi, protože si tak teď sama říkala raději. Dost často se přeřekl a to potom lítaly chlupy, takže bylo lepší dát si prostě pozor. Jako na každou ženskou a obzvlášť tu v pubertě. Otevře oči a s úsměvem se ohlédne za Shinyovým hlasem. Protočí očima. No jistě. Jeden by čekal, že když si je on sám s Rei tolik podobný, budou se spolčovat oni dva proti Shinyovi, ale opak byl pravdou. Stačilo, aby Shinya hodil oči a Taiji to schytával ze všech stran. Že je nepořádný, že nedolil kytkám vodu, že má Shinya málo naklepané polštáře…. Pořád něco. Bylo to ale jenom takové hravé kočkování. 

"Určitě mu pomůžou." Řekne Taiji zatímco na krátko vytáhne cigáro z úst. Nechápal, jak to Hitomi dělala, když ji do učení k doktorům neposílali. Bohužel neměli dost peněz na podobné školy a i když měli bohaté známé, hanbou by se propadli oba dva, kdyby je o něco podobného požádali. Die by výdaje Hitomi zaplatil víc, než rád, to Taiji ví, jenže to se prostě nehodilo a ona to tak taky nechtěla. Se Shinyou věděli, že by se jí v nemocnici líbilo mnohem víc, než v obchodě s látkami, ale i tak si nějak poradila a musela se učit u toho tajemného nebo tajemné, za kým mizela na celé dny. Možná to bylo v lese, možná v nějaké vesnici za ním, Taiji nevěděl. Nikdy se nepovažoval za šmíráka a tak Hitomi nikdy nesledovali, ani se neptali lidí okolo, kam chodí a jestli ji neviděli. Měli by o ni mít strach, Taijiho často obviňovali, že když jde o mladou dámu, je až nesnesitelně lehkovážný, ale Hitomi chodila domů šťastná a spokojená, neměla ani škrábanec a její oděv vždycky vypadal, jak měl. Dělal si legraci, že dokud není těhotná, je to asi jedno. Nevěděl, jestli Shinya zkoušel prohlížet její věci, v podobných záležitostech se vyznal, ale okolo domu nenašli ani byliny nutné pro zabránění početí, tak nač si dělat starosti? Pořádně se na Shinyu podívá, když se dozví tu novinu o návštěvě tchyně a tchána. Vypadá u toho vykolejeně, asi jako by mu někdo spálil všechno jeho listí, ale uvnitř něj to příjemně zahřeje. Těší se na ně, tak jako vždycky. Odrazí se mu to v očích. 

"Panebože… vzpomněl jsem si, že musím na dlouhou pouť po chrámech naší vlasti. Vrátím se asi tak… kdy že tady budou?" Dobírá si Shinyu a jako vždycky mu nabídne, aby si taky trochu zakouřil. Shinya nikdy nekouřil svoje. Vždycky si potáhl od něho a to bylo všechno. Bylo to roztomilé. 

"Necháme je spát v té prázdné stáji. Nemyslím nahoře, tam bude dost plno, ale dole, dám tam nějaké seno. To Toshiya určitě nikdy nezažil, ani za války ne. Zážitková dovolená, něco na co do smrti nezapomene, to je to, pro co by měl člověk žít." Ve skutečnosti utratí všechno, co má na tržišti, aby si ten večer nebo dva užili co nejvíc. Jako vždycky. Pak půjdou do hospody, Die se opije a bude tančit na stole a Toshiya se bude výjimečně smát. Dárky od nich měl taky rád, ale daleko raději se díval na Shinyu, když rozbaloval ty své. Jen ať dají všechno jemu a Rei, on má všechno, co si kdy přál.

Shinya

"Ano, to pomůžou." Kývne hlavou na souhlas Shin, když se s úsměvem podívá na Taijiho. Je to až k podivu jak Rei, tedy Hitomi s bylinkami zacházela. Pomáhala celé vesnici a chodili za ní lidé s všelijakými problémy. Pro Shina bylo velmi těžké říkat jí druhým jménem. Ještě teď má před očima, jak ji jako malou chránil vlastním tělem před davem a byli společně ve svatyni. Tam to byla jejich malá Rei, ale je pravdou, že Hitomi jí v tomto věku slušelo víc. Prohlédne si Taie a musí se pousmát. Hrozně mu to pod tím stromem slušelo i s tím listím. Vždycky měl oči jenom pro něj a nikdy se to nezměnilo. Tai byl jeho první opravdová láska a ta byla pro Shina na celý život. Žádné pochybnosti, žádná ale… Už už by se k němu sedl a dopřál jim jejich malí rituál, kdy si dal trochu listí taky, ale v půli pohybu se zarazí a nasadí hraně káravý výraz. Tak to bylo vždycky, když měli oba přijet. Věděl, že Tai si dělá legraci, ale podobné špičkování je jen tak neomrzelo.

"Budou tu přesně v tu dobu, když už budeš zpátky, Tai-chan." Dá si na chvíli ruce v bok, než se rozesměje. Nikdy úplně nepochopil, kdy se to celé změnilo a oni se stali opravdovou rodinou, ale je to tak. Dokonce do ní dost dobře zapadá Toshiya. Byl sice dost často mrzutý a uměl kritizovat kde co, jen…už v bylo za ty roky dost znát, že je to je, aby dostál své povaze. Pokaždé jim něco přivezli a i když se Totchi tvářil, že on s tím nemá nic společného, Die mu vždycky prozradil, které dárky kupoval on. Zavrtí nad Taiem pobaveně hlavou, jakmile dojde na jejich spaní ve stáji.

"V tu chvíli tu zůstanou o pár dní déle a Toshiya ti to bude dávat sežrat..." Odmlčí se na chvilku, jak kdyby nad tím opravdu přemýšlel, než se nevině uculí.

"To znamená žádný sex." Uculí se, když mu připomene, jak moc je všechno slyšet.

"Neustálé narážky a je dost možné, že s tebou bude absolvovat i cestu do svatyně. Být tebou tak si to asi rozmyslím." Tentokrát už se tiše zasměje. Už ani nevnímá své rudé tváře při vyslovení slova sex. To už k němu tak nějak patřilo a Hitomi s radostí říkala, že by to chtěla umět taky. Totiž to červenání samozřejmě. Ne v tomto ohledu nepochytila od Shina vůbec nic.

"Už se na ně hrozně těším, chybí mi." Prozradí Taijimu už vážně, když se k němu usadí do měkoučkého mechu, opře se zády o strom a sáhne po jeho listí. Pořád mu stačí jedno, dvě potáhnutí, aby se culil a chichotal. To je taky důvod proč víc nekouřil, chutnalo mu to, ale Taijimu se toto jeho chování líbilo, tak proč by ho o to měl připravovat? Nakloní se víc do strany, opře se svým tělem o Taijiho bok a položí si hlavu na jeho rameno. Mlčí, odkud nevypustí kouř z pusy a listí mu zase podá.

"Včera jsem pral yukatu. Nebyla ani tvoje, ani moje a ani Hitomi." Prozradí mu zamyšleně. Nejde o to, že by jejich dceři nevěřil, ale…Pořád má o ní strach a bude mít dokonce jejích, no spíš svého života.

"Byla celá zelená do bylinek i tak voněla a dneska ráno ze sluníčka zmizela." Po očku se na něj podívá, co on na to.

"Byl bych rád, kdyby nám jednou řekla, kam chodí. Mám o ni obavy. Vím, že se o sebe umí postarat, vychoval jsi jí dobře a ničeho se nebojí. Nechci ji konotoval a dohlížet na ni a přesto…" Zamračí se sám nad sebou.

"Je to k pochopení?" Našpulí plné rty, jak to převrací v hlavě pořád dokola. Nejde o to, že Hitomi za někým chodí do lesa, ale spíš o to, co slyšel ve vesnici. Pořád ještě hodně věcí ze světa naznal. Rád objevoval něco nového a stejně tak ho nové věci dokázali vyděsit.

"Arisu mi vyprávěla, že nedaleko v lese žije čarodějnice. Lidi se tam bojí chodit." Prozradí mu, co slyšel na trhu a zatím si nechával pro sebe, dokud byla Hitomi doma.

"Někteří se bojí, jiní tam chodí pro radu a pro lektvary." Pohrává si s lemy svého oblečení, ale je vidět, že to ještě není všechno.

"Slyšel jsem povídačky o prokleté úrodě. Moc tomu nevěřím, ale moje obavy to rozhodně nezahnalo." Ještě chvíli se tváří zamyšleně a nenechává prsty v klidu, než zase vzhlédne.

"Byl bych klidnější, kdybys s ní promluvil. Víš, že na tebe v tomto vždycky dá." Upře svoje najednou hrozně velká a prosebná očka na Taijiho. Tohle na něj většinou platilo, málokdy mu odolal a doufá, že se mu to dneska povede taky. Pak bude moc klidně spát.

Taiji

Povzdechne si, když se té návštěvě nevyhne ani nekonečně dlouhou poutí, ale nakonec se usměje a znovu se na Shinyu podívá. Vždycky si ho prohlíží, když kouří. Připadá mu sexy, když jeho tvář mizí v obláčku dýmu. 

"Víš, že teď doopravdy přemýšlím o tom, jestli to neudělat? Víš, aby tu jednou déle opravdu zůstali… čerstvý venkovský vzduch i styl života by jim prospěl. Taková dovolená… Toshiya moc pracuje." Tohle myslel upřímně. Za celé ty roky si nevzal snad žádnou dovolenou, pokud někam Die nebral a i u toho většinou vyřešil bezpočet pochůzek. Die si nikdy nestěžoval, protože byl na něj hrdý, ale Taiji si stejně myslel, že by ocenil, kdyby ho měl pro jednou trochu víc pro sebe. Možná by se ti dva v jednom kuse ani nesnesli. 

"Napadlo tě někdy, co by se dělo, kdyby Toshiya skončil třeba na měsíc doma? Kdo by koho zabil první?" Rozvíjí dál představy o těch dvou a v klidu u toho dokouří. 

"Ty mě snad neznáš, Shin-chan. Snad si nemyslíš, že mě nebo Toshiyu zastaví, když nás u toho poslouchá někdo jiný?" Musí se mu pořádně podívat do tváře a užít si to červenání. Cesta do svatyně by nebyla žádný problém. Toshiya se udržoval v kondici. Sice byl jeho jediný motiv Die, protože jinak seděl jenom nad papíry, ale stejně. S tou jeho zarputilostí měl Taiji občas co dělat, aby mu stačil. Chvíli jsou oba dva jenom tak ticho, zatímco si Taiji pohrává s jediným spadlým javorovým lístkem, než Shinya zmíní tu yukatu. Ať už mu před chvílí běželo hlavou cokoliv, tohle bylo divné. 

"A byla pánská nebo dámská?" Vysloví nakonec po dlouhém přemýšlení. Čarodějnice v pánských hadrech? A pokud ji Hitomi přinesla odtud, proč ji najednou prala, když do teď si ji čarodějnice zvládala vyprat sama? Něco se jí stalo? Nebo to nebylo té samé osoby a Hitomi se někde tajně starala ještě o někoho jiného? Byl mír, ale tohle bylo nebezpečné. V zemi se toulalo hodně bývalých vojáků, samurajů, co ztratili svého pána a nenašli jiné místo. Tvořili loupežné bandy nebo se toulali na vlastní pěst a kde kdo je chtěl za nějakou křivdu pověsit. Kdyby se Hitomi do něčeho zapletla… nebo je všechny… Mládí v tomhle většinou nedohlédlo tak daleko. Yukata byla pryč, takže už jí zase vrátila. Ne, voják by celý od bylinek nebyl. Takže čarodějnice. Taiji bral podobné věci vážně jako většina obyvatel jejich země. Věřil na duchy předků i prokletí a taková čarodějnice si většinou nehrála jenom s dobrými Kami. 

"Možná nám to nechce říct, protože ví, že bychom měli tyto obavy a pochybnosti. O té čarodějnici jsem slyšel. Lidé se jí bojí, ale když neví kudy kam, jdou za ní. Jestli se Hitomi všechny ty věci učí tam a někdo to zjistí, lidé by se k ní mohli začít otáčet zády." Na chvíli se zase odmlčí a začne sahat do rukávu pro nové listí, protože tahle diskuze si ho žádá. Ne, asi by to Hitomi nezakázal, ale nejspíš by tu babu chtěl sám vidět a možná si ní trochu mluvit. Aby měl alespoň trochu klid, že je tam Hitomi v bezpečí. Netuší, jestli si ve svém věku uvědomovala, že nic nebylo zadarmo, žádné kouzlo a žádná pomoc. Kde jednomu dá, tam jinému musí sebrat. Tohle jí čarodějnice taky prozradila? 

"Lidi hodí špatnou úrodu na cokoliv." Pokrčí Taiji rameny, aby Shinyu trochu uklidnil, ale sám z toho nemá ani trochu dobrý pocit. Nebojí se, ale kdyby na ně někdo uvrhl prokletí, jak se jeden může bránit kouzlům? Chvilku to celé převrací v hlavě a pak přikývne. 

"Promluvím si s ní. Jenom bych snad byl raději, kdyby to byl ten voják, než zrovna čarodějnice." Zasměje se. 

"Ale třeba je to jen někdo, kdo žije raději stranou od lidí. Spousta mistrů to dělá." Zakončí to nakonec a poplácá Shinyu po koleni. Strach ze srdce jich obou už ale nezmizí. Krucinál je přece kněz! Nějaká bylinkářka ho nevyděsí! Asi… Nakonec k Shinyovi znovu stočí svou tvář, když mu dá ještě jednou potáhnout z nové várky. 

"Ty jsi nahoře uklízel, viď?" V očích mu zajiskří jasná provokace. Ne, že by mu chtěl přidělávat práci, ale asi trochu chce.

Shinya

Shin se upřímně vyděsí, když dojde na zabití kohokoliv z těch dvou. Ne, on si to ani nechce představovat. Pořád zůstal stejně naivní a některé vtipy si prostě dokáže přebrat hned. Uklidní ho až Taijiho výraz.

"Nezabili by se." Odtuší jako první, než mu koutky zlehka pocuknou.

"Jen by se asi trochu zničili." Teď už se tiše uchechtne a radši Taijimu ukradne listí ještě jednou. Dokáže si dost dobře představit, jak by to zrovna u těch dvou mohlo vypadat a radši s tím dál nebude pokračovat, bylo by to trochu divné. Pak už klopí očka a jen malinko pošilhává po Taijim. Moc dobře ví, že ho přivádí do rozpaků schválně. Vlastně je to baví oba dva.

"Jsem rád, že tě to nezastaví." Vždycky se hrozně stydí, pokud se něco takového stane, ale stejně by to za nic na světě nevyměnil. S Taijim dokonale zapomíná na svět kolem nich. Klidně by dál pokračoval v podobném popichování, ale Hitomi je pořád na prvním místě, vždycky bude.

"Pánská, byla pánská." Je to zvláštní. Podle bylinek, ve kterých se Hitomi vyznala, by přísahal, že je to čarodějnice, ale tohle na ženu nevypadá. Je to čím dál zamotanější a jemu to rozhodně přidá několik vrásek navíc. Věří jejich dceři, ale prostě se bojí. Na světě nebylo bezpečno, to už moc dobře ví. Vždycky byl optimista, viděl všechno růžově, ale po tom, co viděl spoušť po boji….trochu si v sobě přece jen nesl dál. Podívá se trochu vyděšeně na Taijiho, když zmíní, že by se k ní mohli začít otáčet zády. Hitomi byla hodně společenská a jemu přijde, že by to špatně nesla.

"Tak to nejspíš bude." Odsouhlasí mu to jako první.

"Na tebe dá. Jde jen o to, aby byla opatrnější. Nesnesl bych, kdyby jí kdokoliv ublížil. Myslím, že si toho už zažila hodně." Nechá vzpomínky na onu noc, aby prostoupily do popředí a není mu z toho dobře. Byl by radši, kdyby nic podobného ve svých vzpomínkách neměl, jen…Vrátit to nejde. Přišla o rodinu, málem i o život a oni se jí to snažili celou dobu vynahradit. Opravdu moc se snažili, ale bylo to dost? Uměl o sobě dost často pochybovat a neměl by to dělat. Dlouze se nadechne, aby se pořádně ovládl a nenechal černé myšlenky ho celého pohltit. Upře na Taijiho důvěřivá očka, když připomene, že by to mohl být nějaký mistr.

"To by byla ta nejlepší varianta." Pokývá souhlasně hlavou, ale něco uvnitř něj mu říká, že to tak jednoduché nebude. Kdyby to nějaký mistr byl, řekla by jim o tom. Tohle bude něco, co by neměl nikdo vědět. Nechá víčka na chvíli klesnout a opře se zase o Taijiho, aby sám sebe uklidnil. S ním mu to šlo vždycky nejlíp. Jeho bezstarostná povaha vyřešila spoustu věcí, ale taky to už nebylo takové, jako když se poznali. Měli toho za sebou prostě příliš.

"Nevím, co bych si bez tebe počal." Koutky se mu pozvednou a když ucítí poplácání po koleni, očka zase otevře. Popotáhne si a málem se zadusí, když zmizí, že byl nahoře. Malinko se zakašle, než mu se smíchem podá listí.

"Hm, malinko jsem se tam zdržel a trochu to vylepšil. Ostatní se tam budou pak cítit ještě líp." Tváří se, že vůbec netuší, o co mu jde. Hřích v očích ale potlačit nedokáže.

"Chceš to vidět?" Tváří se pořád stejně nevinně a začne se pomalu zvedat ze svého místa. Poodběhne kousek dál a pak se k Taijimu otočí. Rychle se rozhlédne, jestli se náhodou někdo neblíží, ale všude je ticho a klid. Tohle byla výhoda, když žili dál od ostatních.

"Jen si nejsem úplně jistý, jestli tě to bude zajímat." Snaží se dál držet nezaujatý výraz, ale je vidět, že mu pořád vůbec nejde. Pomalu couvá ke stáji a u toho klouže dlaněmi podél lemů své yukaty. Zastaví se až na jejím vázání, to už stojí u schodů k pokojíčku, který jim zařídil velmi dobrou obživu a nejen to.

"Asi se budu bát, pokud tam budu muset jít sám. Je tam pořád ještě hodně práce, aby to bylo podle mých představ. Možná mi tam můžeš a pár věcmi pomoc." Krátce očima shlédne na své prsty, které se obratně poperou se zavazováním a brzo už před ním stojí částečně odhalený. Nechá sklouznout dlaně podél svých boků

"Pamatuješ, jak jsem tě prosil, aby ses na mě podíval?" Připomene jim první společnou chvilku.

"Mám tě prosti znovu? Líbilo se ti to?" Pomalu stoupne na první schod, aniž by se k němu otočil zády. Nechá látku sklouznout po svých pažích a zachytí ji v ohybu loktů, když paže pokrčí. Tváře už má rudé, stydí se, ale teď může. Navíc to Taiji má rád, tak proč s tím přestávat?

"Jen dneska neprší, promiň." Narazí na to, že se možná bude potřebovat zchladit.

Taiji

Taiji byl v tomhle vnímání světa úplně jiný, než Shinya. Hitomi sice přišla o rodinu, ale byla hodně malá a oni dva se jí ujali v podstatě hned. Nežila s nimi sice zrovna v paláci, ale často do něj jezdili a měli se dobře. Rozhodně v porovnání s rolníky a rybáři. Od války se ji snažili držet co nejdál a tak měl Taiji pocit, že má hezké dětství a příliš nevnímal její možná traumata z minulosti. Byl v tomhle prostě o dost jednodušší, než Shinya. Ani on by nesnesl, kdyby se Hitomi něco stalo, nejspíš by poprvé v životě někoho zavraždil, což jako kněz nikdy neudělal. Vždycky je s chutí omráčil, jednu jim natáhl, ale nevzal nikomu život. Pro Shinyu a Hitomi by to udělal bez váhání. Rozhodně si to myslí. Pak už ale tohle téma nechají definitivně být. 

"Tak vylepšil?" Zopakuje po něm. 

"A myslíš tím kytičky a měkoučké povlečení nebo nějaké poschovávaní hračky a další nestoudnosti? Kdo se o to pak bude starat?" Pozvedne obočí. Posledně tam Shinya dotáhl velké zrcadlo. Mělo úspěch, ale když jim zákazník přišel celý rudý sdělit, že je jaksi… znečištěné a oni pak hledali čím to umýt a kdo to vlastně udělá, byl to trochu trapas. Zákazníci měli občas pocit, že jsou tady v profesionálním bordelu a že by tyto úklidové služby za nemalý obnos měli vyřizovat Taiji se Shinyou. Asi měli pravdu, ale Taiji odmítal, aby na to kterýkoliv z nich sahal a tak sem občas vzal nějakou potřebnou dámu z vesnice, aby to udělala ona. Jak se jejich pověst rozmáhala, asi ji tu bude potřebovat na plný úvazek nebo co. 

"Jasně." Prohodí souhlasně jako by se snad ještě bavili o nějakém inventáři, ale vzhledem k tomu, že má oči přikované k Shinyovi je jasné, že chce vidět spíš cokoliv z něj a to okolo půjde hodně mimo něj. Taky si pomalu stoupne a trošičku se mu u toho zatočí hlava. Típne cigáro o dlážděný chodníček, protože jinak by lehl popelem celý domeček. Shinya je o hodně rychlejší, ale jestli se Taiji rozeběhne taky, asi se tady rovnou natáhne, takže za ním vykročí o dost rozvážněji. Ten Shinyův pohled kolem dokola slibuje mnohé a Taijiho koutky se začnou očekáváním zvedat nahoru. Co má to zlobidlo za lubem? 

"Však vidíš, že už mě to zajímá." Zasměje se, ale očima klesá podél jeho těla společně se Shinyovými dlaněmi. Očima je nutí, aby zatáhly za opasek a zároveň by se na tu chvíli díval klidně mnohem déle. 

"Nedivím se. Nahoře je určitě plno pavouků, pořád se tam stěhují a taky jsou tam černé kouty. Ukaž, podívám se, jestli tam nejsou nějací neklidní duchové, kteří by mohli zlobit, hmm?" Zapřede, když se k němu blíží jako šelma, ale zastaví se v okamžiku, kdy se látka rozestoupí od sebe. Prostě jenom tak, uprostřed jejich dvorku. Odhalí bledou nádheru, od které není možné odtrhnout zrak a Taiji už jako po tolikáté přijde o dech. 

"Vypadáš jako hvězda spadlá z nebe." Zamumlá tiše. 

"Kami..." Pořád to říká a ani po těch letech názor nezměnil. Nechápe, co dělá jeho božstvo v téhle díře s takovým raubířem jako je on, ale děkuje za to každý den. Přikývne na znamení, že si to pamatuje. 

"Líbilo se mi to." Pousměje se měkce a něžně, protože má zrovna před očima každý detail té vzpomínky. Bál se o svůj i Shinyův život a zároveň to bylo vzrušující. Nechápal, co se to před jeho očima děje a zamiloval se během chvíle. Od té doby si patřili. Látka sklouzne z útlých ramen a Taiji k nim poskočí očima. Nakonec se mu znovu podívá do očí. 

"Mám tě polít vodou z konve místo deště?" Z ničeho nic se za ním se smíchem rozeběhne a rovnou tu konev po cestě popadne. Shinya se málem přerazí, jak utíká nahoru, yukata už se válí na schodech, takže se po ní vzápětí smekne Taiji a jejich smích je shora slyšet ještě dlouho, když ho honí kolem dokola trámoví a snaží se ho pocákat nějakou vodou. Tehdy byl Shinya princovým klenotem, oblečený v nejdražším kimonu a špercích. Dnes se zdobí věnečky z kvítí a kapičkami rosy. 

"Zatančíš mi zase na louce?" Zeptá se Taiji, když i s ním v náručí dopadne na připravené lůžko. Všechno tady voní venkovským kvítím a sluncem a senem. Myslí tím ranní rozbřesk, když na sobě Shinya nic nemá a jeho kotníky jsou od rosy. Slunce se opírá do jeho zlatých vlasů a kolem nikdo není. Tehdy jim patří celý svět a ten je nejkrásnějším palácem, stejně jako je Shinyovo tělo nejkrásnějším kimonem a jeho oči nejcennějším šperkem.