Epilog - Gackt x Hyde

Gackt

Bylo to už deset let od útoku na palác. Příští tři roky se země ponořila do neustálých válek o území, dokud nepřítele nevytlačily zpět na hranice a do hor, ze kterých přišel. Tři roky, kdy Gackt ani Ricko skoro nebyli doma, válčili kde se dalo a snažili se to celé přežít. Nacházeli hodně přátel, o hodně jich zase přicházeli, ale nad nimi samotnými drželi Kami ochrannou ruku. Císař na konci toho období utrpěl zranění, kvůli kterým často churavěl a později, na samém konci toho běsnění také zemřel. Ještě za života však stanovil prince Akiho jako svého neochvějného následníka a svým dalším synům našel pozice vhodné jejich postavení v císařském paláci. Pro Akiho byla další ztráta milované osoby velmi bolestnou, ale nikdy se už nic nemohlo rovnat tomu, když přišel o Senu. Jeho oči byly zvláštně vyhaslé, i když pořád stejně starostlivé jako dřív. Taky byl mnohem přísnější. Vzhledem ke všem jeho povinnostem se s ním Gackt nemohl vídat zdaleka tolik jako s Rickem, ale snažil se mu být oporou v časech míru jak to jenom šlo. Aki si skutečně vzal za ženu Keiko a měl s ní ještě jednu dceru. To první dítě bylo doopravdy kluk a pojmenovali ho Sena. Gackt to nazval sebetrýzněním, ale Aki si ani za nic nenechal tento nápad vymluvit. Dívka se jmenovala Meisa. S Keiko byli jako nejlepší přátelé a vyhovovalo jim to, protože Aki už o žádnou další lásku nestál. Malému princi bylo nedávno deset let a na počest toho dne byly ve městě pořádány nákladné oslavy. Proto byli všichni na dlouhé návštěvě císařského paláce, i když jinak žili každý jinde. Našlo se však mnoho příležitostí, jak se vídat. Když si Aki bral Keiko, zrušil všechny paláce v provinciích a dal rozpustit všechny harémy. Bylo to složité najít práci a domovy tolika lidem, ale zbídačená země a zdecimované obyvatelstvo poskytovaly hodně možností. Bylo to proto, že on sám odmítl dál navštěvovat jakýkoliv harém a mít tolik potomků a taky proto, že nechtěl, aby byl někdo nadále nucen žít v podstatě v otroctví. V poslední době to vypadalo, že Sena bude jeho jediným synem a tudíž nebylo potřeba, aby o následnictví usilovalo tolik mladých mužů. Aki skutečně dovedl zemi k převratu a nastala nová éra úplně jiného vládní zřízení. Někomu se to líbilo a někomu méně, takže posledních pět let Gackt nedělal nic jiného, než potlačoval revoluce a vzpoury proti systému. Byl ale koneckonců válečník a to se nikdy nemohlo změnit. Přesto země pod Akiho vládnou vzkvétala a vstala z popela a oni se měli vlastně dobře. Díky tomu všemu se Gackt nikdy nemusel oženit, jak by podle starých zvyků musel a ty nové přijal víc, než ochotně. Hyde se stal jeho jedinou láskou, která se starala o celou jeho domácnost a početný majetek i domy, když byl pryč a když byl doma… to nebylo tak složité odhadnout. Jeho babička by to nepřežila, ale bohužel byla už několik let po smrti. Nebylo by to proto, že by neměla Hyda ráda, ale spíš proto, že ctila staré pořádky. Gacktovi bylo už pět a čtyřicet let a začínal na sobě pociťovat první známky stárnutí. Nějaké ty nesnesitelné vrásky a tak… a pak pocit, že by po sobě měl zanechat mnohem víc, než jméno jednoho šikovného generála. A proto… 

"Tady se zuj. Nikdy nechoď na tatami bos..." Je slyšet jeho hlas, když se vrací do jejich komnat v císařském paláci. Nemá ani ponětí, jestli je Hyde doma nebo ne. Znal tohle místo jako svoje boty, pořád se někde toulal a povídal si se známými, prohlížel si město a ze všeho nejvíc trávil nekonečné hodiny u Senova hrobu nebo ve svatyni, kterou chtěl Sena za života založit. Byla po něm pojmenovaná dokonce nemocnice a Gackt na všechna ta místa sypal celé hory zlata, když je zrovna vydělal. Nezlobil se na něj. Budou na sebe mít spoustu času, až budou zase doma. Tam na Senův hrob chodit nemohl. Ten den, když Sena zemřel, mysleli všichni jenom na Akiho a neuvědomovali si, jak strašná rána to je pro Hyda. Byl jeho mentorem, v podstatě otcem a celou dobu zůstal stát stranou a ani jednou si nepostěžoval a když odešel císař… Gackt to nikdy nepocítil a Hyde nikdy nahlas nic neřekl, ale… byla to další velká rána osudu pro Hyda. A teď bylo na čase, aby se měl zase o koho starat. 

"Uctivě se mu ukloň. Myj si ruce a ve všem ho poslouchej." Nabádá dál chlapce ve věku prince Seny. Ve věku, v jakém kdysi přivedli Senu k Hydovi, aby sloužil princi. Byl to míšenec, jeho otec byl odsud, ale matka ze zemí, kam říše pořádala nájezdy za císařovy vlády. Během válek osiřel. Gackt takových dětí potkával celé stovky, ale když projížděl okolo místa, kde se choulilo tohle pláče, na rameno mu na krátko usedl ptáček, podobný tomu, kterého měl kdysi Hyde…

Hyde

Hyde si od první chvíle myslel, že dny po Senově odchodu budou nekonečné. První trávil spoustu času o samotě, protože se s tou ztrátou nedokázal vyrovnat. Miloval Senu, vždycky to věděl, ale nenapadlo ho, jak moc to bude bolet. Ne, nedokáže si vůbec představit, jak se musel cítit Aki. Postupně začaly ubíhat dny a týdny. Konečně dokázal jít za Akim, aby u toho nebrečel. Za to Aki už nepustil ani slzu. Hydovi trhalo srdce, když viděl, jak se proti všemu obrnil a nepouštěl nic na světlo. Pořád ho viděl jako prince a nejistotu v jeho pohledu, když mu přivedl Senu. Změna přišla až ve chvíli, kdy se narodil Sena. Byl u toho, pomáhal ošetřovat Keiko a konečně se jeho duši trochu ulevilo. Jak kdyby příchod zdravého dítěte dokázal uzavřít Senovu smrt. Ne, nezapomene nikdy, ale malý Sena byl důkazem, že to mělo smysl. Stal se chůvou, byl jim na blízku a zároveň se staral o Gacktův majetek a dům. Tedy jejich majetek a dům. Našel v tom další smysl, stejně jako při práci v nemocnici pojmenované po Senovi. Měl nějaké znalosti a postupně je zdokonaloval. Už nebyly harémy, nebyli třeba mentorové a on za to byl neskutečně vděčný. Nedokázal být pro někoho tím, kým byl pro Senu. Vraceli by se mu vzpomínky a bolest by nikdy neustoupila. Pořád ji cítí, ale to hlavně připomínka na jednu velmi vzácnou duši. Další ránou v jeho životě byl odchod císaře. Od návratu do hlavního města si občas dopřáli společný čaj nebo procházku po zahradě. Kdyby byl hodně troufalý, řekl by, že byli velmi dobří přátelé. Pojily je společně prožité roky a blízkost, ve které pobývali dlouhý čas. Tentokrát to ale bylo jiné. On měl svého muže, kterého miloval nade všechno a Akiho otec to věděl. Několikrát od něj slyšel slova, že si to zaslouží. Jeho odchod byl bolestivý a Hyde se zase uzavřel víc do sebe. Gackt nebyl doma a on…Musel se ponořit do práce, jinak by se zbláznil. Naštěstí na něj nikdo neřekl, že třeba několik dní nespal, jen aby ho znovu netrápily noční můry. Nechtěl, aby to kdokoliv věděl a už vůbec ne Gackt. Měl tolik starostí, věčné boje o území a nadvládu. Chtěl, aby se doma cítil dobře a ne, aby řešil Hydovy chmury. Musel se starat hlavně o to, aby se mu v pořádku vrátil domů. Další tragédii by už nesnesl, to ví. Zrovna se vrací z města. Byl v nemocnici za několika pacienty, prošel trhem a nakoupil pár drobností, které mu padly do oka. U toho se samozřejmě několikrát zapovídal a tak se jeho návštěva značně protáhla. Dokonce i koupil menší dárek malému Senovi. Je to dřevěný koník natřený na černo. Vypadá úplně stejně jako hřebec, kterého kdysi daroval Gackt Akimu a který padl oné noci. Je to zvláštní nostalgie, smutná, ale už se s tím dokáže vypořádat. Ostatně je to deset let. Když mu to znovu dojde, natáhne se po malém zrcátku u jednoho ze stánků a podívá se na sebe. Ne, nevypadá úplně stejně, ale pořád sklízí obdiv. Kdo by nebyl rád? Je trochu ověšený, když se vrací chodbami paláce. Některé stráže ho zdraví, ti nový na něj po očku koukají a on má skvělou náladu, takže si neodpustí malý flirt. Ne, některé věci se opravdu nemění. Málem nerozesměje, když procházející dívce málem upadne podnos i s jeho obsahem.

"Pořád to působí na všechny strany." Špitne si pro sebe a ohlédne se ještě krátce přes rameno. Nikdy neměl potřebu si podobnou pozornost užít víc, ale přivádět někoho do rozpaků svým chováním, to mu zůstalo i v pět a třiceti. Prostě jeho malá, neškodná zábava. Málem se mu nepodaří otevřít dveře do jejich komnat, jak moc má věcí v rukách a hned přeostří na boty, které jsou tu navíc. Pozvedne obočí a zvědavě se začne rozhlížet kolem. Mají návštěvu, to je jasné, jen neví, kdo to je. Podaří se mu všechno doložit na nedaleký nízký stolek, trochu to srovná, aby nic neskončilo na zemi a pokračuje dál do pokojů. Zastaví se v průchodu. Zatím nic neřekl, je pravděpodobného, že si ho zatím nikdo nevšiml. S mírně pootevřenými rty hledí na Gackta, jak nabádá mladého kluka, jak se má chovat. Už už se nadechuje, aby je pozdravil, když se mu před očima vyrojí nesčetné množství vzpomínek. V první vteřině se neovládne a otočí k nim zády, když dojde na okamžik, když podobně vedl Senu a nabádal ho, jak se má chovat. Začne se mu trochu špatně dýchat. Je to zase, jakoby to bylo včera a jeho vzpomínky generují ostré obrazy rychlostí blesku. Z toho rozpoložení ho vytrhne až cvrlikání slavíčka v okně. Několikrát zamrká, podívá se na něj a…Pousměje se.

"Máš pravdu." Broukne si spíš pro sebe, než se otočí zpátky.

"Jestli mě bude poslouchat jako ty, Ga-chan, mám o zábavu postaráno." Ozve se jeho melodický hlas.

"Vítejte doma." Usměje se na oba a ze vzpomínek zůstane jen letmý stín v jeho očích. Zlehka se ukloní, jakmile se na něj chlapec podívá.

"Jsem Hyde." Přestaví se bez váhání, než se rozejde k nim. Vezme kousek látky, aby chlapci opatrně setřel malou šmouhu na tváři.

"Jak se jmenuješ? Máš hlad?" Zeptá se starostlivě a pak se podívá na Gackta.

"Úklonu ho naučím sám." Blýskne se mu v očích a je v tom patrná provokace.

"Gomen, ale umím to lépe." Udělá krok k němu a vyhoupne se na špičky, aby ho políbil.

"Jsem rád, že jsi doma." +Celý a v pořádku.+

Gackt

Oba se s chlapcem jako na povel otočí a podívají na příchozího Hyda. Gackt se pomalu narovná v ramenou, zatímco v dlaních svírá útlá ramena chlapce, ale nespouští pátravý pohled z Hyda. Vzal nějak automaticky, že jim přivedl domů cizí dítě. Neptá se na to, kde se vzal nebo kdo to je… možná si myslí, že je to syn někoho z jejich sloužících, který se teď bude zaučovat v jejich komnatách, protože to se někdy stávalo. Jen je sem nikdy nevodil on osobně. V chlapcových očích se odráží nejistota a strach, ale taky jistá hrdost. Kdyby existovaly harémy jako kdysi, Gackt nepochybuje o tom, že by ho už na ulici našli a do jednoho odvedli. Hyde je oba přivítá a začne se o chlapce hned starat, ale stejně to Gacktovi přijde podivně automatické. Tuhle chvíli si představoval mnohokrát, když sem chlapce vezl, ale nikdy by ho nenapadlo, že to bude takhle. Nejradši by se Hyda zeptal, jestli je v pořádku, ale je to jeden z těch okamžiků, kdy má pocit, že by rozpoutal reakci Je mi fajn s třískáním nádobí o podlahu. Chlap někdy musí vědět, kdy mlčet, i když Hyde obvykle náladový nebýval. Krátce políbí Hyde nazpět, ale stejně si pořád připadá divně. Úklonu ho naučí sám? Má pocit, že ji Uruha potřebuje? 

"Hydo-chan..." Začne opatrně. +Tohle není malý Sena a ty ho nemusíš učit podobné věci jako jeho...+ Projde mu myslí. Má teď o něj vážně trochu obavy. Nakonec si odkašle. 

"Tohle je Uruha. Našel jsem ho na cestě a… rád bych, aby s námi zůstal. Doopravdy zůstal." Řekne a pevně se dívá do Hydovy tváře, zatímco mu v očích hravě jiskří. 

"Myslím tím… osvojil si ho." Řekne a chlapec před ním si může vyvrátit hlavu, jak se teď po něm vykolejeně otáčí. No jo, jemu to taky ještě neřekl. Před chvílí neměl nic a najednou by mohl mít všechno bohatství tohoto pokoje a kdo ví, později možná i generálovo jméno. Gackt si je jistý, že Hyde by dítě vychovával rád, i když tohle už je trochu velké, ale zároveň si není jistý, co to v něm vlastně může vyvolávat. Za ramene navede chlapce, aby se posadil na zabutony pod oknem komnaty. 

"Je na čase nechat to všechno jít. Sena byl pro tebe i pro Akiho všechno, ale je mrtvý deset let. Všechno, co vám ho připomíná, vás dostává na kolena a postarali jste se o to, aby toho bylo sakra hodně. Kam se hnu, něco se jmenuje po něm včetně císařského syna. Mělo by to ve vás vyvolávat radost. Ne sklíčenost. Kdyby tohle Sena viděl, umlátil by vás svým vějířem." Řekne mu konečně nahlas svůj názor. 

"Říkal by si, jací jste pitomci, když takhle promrháte svůj život, protože on ho ztratil příliš brzy a nic udělat ani si užít nemohl. Řekl by, že se neobětoval proto, aby se díval na vaše kyselé obličeje v jeho mauzoleu, když by byl raději, abyste mu vyprávěli, co milého se tady stalo. Jo a taky ti vzkazuje, že bys mu tam mohl donést něco hezkého, třeba sponu do vlasů." Zatímco mluví, nalévá si pořádný kalíšek vína a rovnou ho do sebe obrátí. Kdyby umřel Hyde, asi by spáchal seppuku, ale oni ji nespáchali a tak bylo na čase dál žít. 

"Kdysi ses o Senu rád staral. Třeba bys svoje úsilí mohl namířit směrem k němu. Je to jen jedno dítě z tisíce tam venku, ale i kdybys pomohl jen jedinému..." Obrátí se čelem k Hydovi a zadívá se do jeho tváře. 

"Když ho do dvou měsíců naučíš jak přinutit malého Senu zakopnout na chodbě až se budou míjet, udělám co budeš chtít. Úplně cokoliv."

Hyde

Obraz malého chlapce se mu pořád slévá se vzpomínkami na Senu. Nenapadlo by ho, jak moc mu dokáže někdo připomenout tyto chvíle. Nestihl se na nic podobného připravit, ale i kdyby mu to Gackt řekl dopředu, nejspíš by to nepomohlo. Jenže svého milované neoblafne úsměvem, který není takový jako jindy. Uvědomí si, že se přes to pořád ještě nepřenesl. Bolest je zabodnutá hluboko v jeho srdci a představa, že by ji někdo vytáhl, mu přijde nereálná. Čím déle ale hledí na malého kluka, který vypadá vyděšeně, tím víc má pocit, že by se přece jen něco mohlo změnit. Podaří se mu zase pomalu stočit pohled na Gackta a zůstane na něj nevěřícně zírat. Opravdu to řekl? Budou mít syna, kterého si vždycky přál? O jednoho přišel, Senu mu nikdy nikdo nehradí, ale jeho srdce bylo dost velké, aby mohl věnovat spoustu lásky i tomuto chlapci. Jen si to musí celé v sobě přerovnat.

"Jsi samé překvapení, Ga-chan." Usměje se a je to o hodně upřímnější, dokonce mu i v očích spokojeně zasvítí.

"Vítej doma, Uru-chan." Prohodí a souhlasí s jeho přijetím k nim. Budou mít syna, bude k nim patřit a on ho naučí všemu, co jen umí. Asi mu podobné trávení času chybělo. Trošičku se zarazí, když ho dostihnou i malé pochybnosti, jestli něco podobného dokáže. Ale ovšem, že ano. Kdo jiný by to měl zvládnout, než právě on. Společně s Gacktem samozřejmě. Už začne přemýšlet, co by Uruhovi připravil, aby se u nich cítil, co nejlépe. Jak tady, kde mají propůjčené pokoje, tak i u nich doma. Bude mít plné ruce práce, aby měl jejich syn své vlastní, skvěle zařízené komnaty. Najednou už by si začal psát seznam. Zaváří se přistiženě, když k němu Gackt přijde a prozradí mu, že viděl mnohem dál, než jeho obličej a úsměv, se kterým sem vešel. Nemůže mu odporovat, protože ví, že má pravdu. Připustit si to bylo vážně těžké. Sklopí tvář k zemi a mírně natočí hlavu stranou. Cítí se zahanbeně, protože přesně tak by Sena reagoval. Učil ho, aby nic podobného nedělal a sám se tomu nedokázal ubránit. Koutky mu jemně povyskočí, když dojde na mlácení vějířem. Ano, to by mu bylo podobné.

"Máš pravdu." Dojde na jeho melodický hlas, který se ozve šeptem.

"Úplně ve všem. Oba se tváříme, jak jsme se přes to přenesli, ale není to pravda. Nikdy nebyla. Nedošlo mi to, až dneska, když jsme viděl Uruhu. Vrátilo se mi všechno, všechny vzpomínky na první dny. Zastihlo mě to nepřipraveného, omlouvám se." Nakonec pomalu pozvedne hlavu a udělá krok k němu.

"Když pomůžeme jen jedinému, svět bude zase o něco hezčí." V jeho očích se objeví vřelé pocity, když se ohlédne na Uruhu, který se trochu na svém místě třese. V tu chvíli dojde k prolomení Hydovy bariéry v duši, která dál nic nepouštěla.

"Zaslouží si lásku a starostlivé rodiče." Vzápětí se upřímně rozesměje.

"Tuhle sázku s radostí přijímám, ale věř mi, že to nebude levné." Nechá špičku jazyka proběhnout po horním rtu, než se vyhoupne na špičky a láskyplně Gackta políbí.

"Arigato." Poděkuje mu šeptem, než se od něj oddálí a zamíří k malému Uruhovi. Přidřepne k němu a prohlédne si jeho nezvyklé rysy, hlavně zvláštně krojené rty. Je moc hezký a bude ještě krásnější, až dospěje.

"Neboj se, Uru-chan. Postaráme se o tebe, jak jen nejlépe dokážeme." Pohladí ho zlehka po tváři.

"Zavolám naše sloužící, připraví ti koupel a tam si hezky odpočineš. Mám pro tebe několik dárečků, které zatím nachystám." Zahrne mu starostlivě vlasy za ouško.

"Ale jestli se bojíš, půjdu s tebou já." Nabídne mu vzápětí a v dětských očích zahlédne cosi jako náznak odvahy, když Uruha zavrtí hlavou. Hyde zacinká zvonečkem, aby přivolal několik dívek a ony připravily lázeň a po chvíli malého chlapce odvedli. Hyde sám se vytáhne na nohy a začne se skoro zoufale rozhlížet po komnatách.

"Nemáme tu vůbec nic." Rozhodí bezradně rukama.

"Nechám mu připravit svačinu." Napadne ho jako první a už to zařizuje. Je vidět, že se tomu úplně poddal a září na kilometry.

"Nemáme pro něj vůbec nic na oblečení. Mohl bych mu trochu upravit své kimono. Bude mu slušet, jen ještě nevím které." Myslí samozřejmě ty jednoduší a když se do nich pustí, mohl by za chvíli mít hotovo. Pak ho něco napadne a dojde na další služebnou, které něco pošeptá a odešle ji pryč. Pobíhá energicky po komnatách a chystá několik věcí, než se při jedné z cest zastaví o Gacktovu hruď.

"Mohl by spát s námi alespoň první noc, aby se nebál." Napůl škádlí svou lásku a napůl to myslí vážně. Ozve se tiché zaklepání a služebná je zpátky i s větší truhlicí.

"Promiň, musím běžet." Svůdně se na Gackta usměje, než popadne truhlici a zmizí v koupelně. Když se za delší dobu vrátí, nejde sám. Vedle něj stojí Uruha celý vymydlený, na sobě jedno krásné, zelenkavé kimono, které mu přesně padne. Vlasy má srovnané podél tváře, rozčesané a přistřihnuté. Na pravé straně mu zlehka spadají přes oko.

"Ga-chan. Dovol, abych ti představil našeho syna." Drží Uruhu kolem ramen a když se na něj podívá, u srdce ho zahřeje šťastný úsměv.

"Mám pocit, že jsi už teď prohrál." Vyplázne Hyde na Gactka špičku jazyka. Ano, ta kimona, která nechal přinést, jsou Seny, ale teď už vidí jen Uruhovy nezvyklé rysy a vzpomínky nechal odplout do míst, kde by už dávno být měly.

Gackt

Gackt si vnitřně vydechne, když Hyde na konci svého přemýšlení dojde k závěru, jaký si přál slyšet. Nechtěl ho do ničeho nutit násilím, ale takhle to dál nešlo. Neslyšně mu svýma očima i výrazem tváře řekne, že se přece není za co omlouvat a vřele se usměje. Zasměje se jeho přijetí sázky a přikývne. I on v sobě cítí zvláštní pocit, jako by se od této chvíle něco změnilo. Jako by byl vzduch okolo nich tak nějak víc k dýchání. Je to zvláštní pocit dívat se na ty dva, když si Hyde dřepne k Uruhovi, ale sluší jim to spolu a on si uvědomí, že se k sobě ti dva hodí daleko víc, než by se Uru mohl hodit k němu samotnému. To možná proto si ho vybral. Najednou si není tak jistý, jestli to byl dobrý nápad, aby tady v téhle domácnosti náhodou nebyl v menšině. Konečně začne sám odkládat meč i jednotlivé díly svojí zbroje a úlevně dosedne do proutěného křesla, zatímco se Hyde dál baví s Uruhou. Když dojde na ty dárečky pro něj, překvapeně povytáhne obočí, protože netuší, kde je chce Hyde tak rychle vyčarovat, ale možná mu chce dát nějaké vlastní věci? Určitě je to moc hezký tahák pro dítě, které nikdy nic pořádného nemělo. Pro sebe se pousměje, když se Uruha odhodlá odejít s cizími dívkami do lázně sám. Je dobře, že má v sobě vzdor a odvahu, bude ji potřebovat. Ještě víc se usměje, když Hyde vyskočí na nohy a začne vyšilovat, že tady pro dítě není nic nachystaného. Jemu připadá, že je tady úplně všechno. Přece mají kde spát, nahý taky nebude, tak o co jde? Hyde se ale nechá pohltit velice rychle a tohle je podle Gackta přesně to, co tolik potřeboval. Přikyvuje na tu jeho svačinu, protáčí očima nad kimony. Kimona se šila záměrně hodně dlouhá a jenom se zahrnovala pod obi podle výšky jejich nositele, ale to Hydovi přece nemusel vysvětlovat. Ten chlapec nebude ještě dlouho vyšší, než on a kluci z vesnic mívali jedno jediné kimono nebo spíš yukatu na celý rok. Nepotřebuje jich teď rozhodně o moc víc, ale zároveň by nikdy nebrzdil Hyda v rozletu. Líně sáhne na mísu pro jablko, do kterého se zakousne, aby si taky nějakou tu svačinu dal a u toho pozoruje Hyda a jeho půvabnou tvář, když poletuje okolo. Zakousl by se nejraději i do něj. Přijde mu, že s přibývajícími roky Hyde zraje jako víno. Sám si ještě nepřipadal starý, ale Hydovi to vyloženě slušelo. Jako by se mu ten jeho úsměv ještě o něco víc rozšířil, tvář vyzrála a postava ještě o kousek zmužněla. Byl neuvěřitelný a pohledy okolí mu to dokazovaly dnes a denně. Po chvíli zase vstane, aby si dolil ještě víno a v ten okamžik se srazí s Hydem. Upustí jablko na zem, aby ho mohl okamžitě zachytit a to se tiše zakutálí někam pod skříň. Nechá se dobrovolně pohltit jeho očima, ale Hydovy rty říkají trochu něco jiného, než co by si přál slyšet. 

"Je mu deset." Vydechne hned, protože tohle tedy nečekal. Že on sem někoho vozil! Jenže než se tenhle otazník vyřeší, Hyde mu prostě uteče a nechá ho tam stát jenom tak. Gackt se za ním vykolejeně ohlédne a o brouky v hlavě má postaráno, dokud se ti dva společně nevrátí. Samozřejmě, že to dítě nenechá vystrašené někde na druhé straně paláce, ale kruci… tam venku to přece bylo mnohem horší! Dostane měkkou postýlku a bude v ní spinkat jako dudek. Hotovo! Už se vážně nudí a zrovna tak trochu visí z okna, aby se mohl podívat na dění pod ním, když posuvné dveře konečně vrznou. Ohlédne se a… Chvíli si jejich nového syna prohlíží s pootevřenými ústy. Není to kvůli tomu, čí kimono to bylo. Jako klasický chlap si samozřejmě naprosto nepamatuje Senovu garderobu. Nepamatoval by si asi ani tu Hydovu. Jde spíš o to, jak moc to Uruhovi sluší a to dokonce už teď v tomhle věku. Hrozně prokoukl, všechny jeho rysy jako by vystoupily a jemu je jasné, že pod Hydovým vedením z něj jednou bude lamač všech srdcí v paláci i v širokém okolí.

"Kdybych nebyl generálem, mohl jsem se docela schopně živit dohazováním kluků do harému, co?" Prohodí a znovu se zakousne do nového jablka, které svírá v ruce. 

"Moc tito sluší." Složí synkovi kompliment a pak se podívá na Hyda. 

"Tobě taky." Dodá honem. 

"Tak poslouchám, co to bude?"

Hyde

Trochu načuřený pohled, který Gacktovi věnoval, před tím, než odešel k lázni, mluvil za všechno. Tohle si budou muset ještě pořádně vyříkat. No a co, že je mu deset. Kdo ví, čím si Uru prošel a jestli nemá třeba noční můry? No přece nebude hned první noc spát někde sám, aby se hrůzou budil a Hyde bude daleko? To v žádném případě. Není přece nikde psáno, že všechno musí nutně probíhat v ložnici. Je tu tolik skvělých míst, která už vyzkoušeli a Hyde vymyslí klidně dalších deset. Navíc už tu má prošmejděné všechny chodby a trocha adrenalinu ještě nikomu neuškodila. Tohle mu taky poví, až budou sami a je si jistý, že se mu to bude líbit. Jemu se některé nápady líbí už teď. Dal si hodně záležet, aby malému Uruhovi věnoval patřičnou péči. Všechno muselo být do puntíku přesně, stejně jako vlasy, které mu takto moc sluší. Mohl by ho naučit tolik a věcem a je si jisté, že za pár let mu budou padat k nohám. Nakonec mu bude mnohem víc podobný, než by se na první dojem mohlo zdát. Už jen to, jak se snaží napodobit Hydovu chůzi. Jaké zaujetí mu pro všechny serepetičky v lázni zasvítilo v očích. A ne, nemá v plánu ho půjčovat Gacktovi, aby s ním řádil na koni a oháněl se mečem. Ještě se mu něco stane. Co kdyby si opravdu ublížil? Uru vypadá, že ho mnohem víc zajímají šperky, které má Hyde na sobě. Ten odlesk v očích znal, podobný míval Sena, když mu něco daroval. Gackt si asi ani neuvědomil, koho si převedl domů. V očkách se mu blýskne, když mu předvede Uruhu, aby si ho jeho druhý otec pořádně prohlédl. Naprosto spokojeně a hrdě se usměje, když vidí pootevřená ústa. Ano, to je přesně ten efekt, kterého se snažil docílit. Uruha se trochu nechápavě podívá na Gactka a pak na Hyda. Chvíli to vypadá, že radši uteče zpátky. Hyde se k němu nakloní a pohladí ho po tváři.

"Ten výraz si pamatuj. Je to dobré znamení, že si můžeš dovolit opravdu hodně." Začne se školením rovnou. Už tak promarnil deset let, přece nebude otálet ještě víc.

"Pokud budeš od někoho cokoliv chtít, přes podobné výrazy to půjde." Teď trochu vtipkuje na Gacktovu adresu, než se narovná. Uru tomu ještě pořádně nerozumí, ale brzo to pochopí, o to se postará. Jak by taky nemohl, chce přece, aby se jednou jejich syn měl dobře. Vychovat, trochu rozmazlit a pak sledovat, jak mu snad celý svět padá k nohám. O to se snažil i u Seny a fungovalo to. Vždyť si získal lásku císaře na první pohled. Věří tomu, že Uru to jednou taky bude umět.

"V tom s tebou musím souhlasit. Máš na to prostě cit. Nedivím se, vybral sis mě. No dobře já tebe, ale kdo by trval na detailech." Broukne svůdně, než se konečně trochu víc osmělí Uru a pokusí se Gacktovi uklonit. Není to ještě úplně ono, ale talent tam bude. S tichým poděkováním se po chvilce narovná a je vidět, že se pořád trochu stydí.

"Arigato, Ga-chan. Každý den se probouzím s pocitem, že až se ti líbit nebudu, svět se zboří." V očích mu provokativně zahoří.

"To se nestane, vždycky tě přesvědčím o opaku. Nebo ti to ukážu." Rozverný úsměv na sebe nenechá dlouho čekat. Po otázce nakloní hlavu mírně na stranu a usadí Uruhu kousek od velké truhlice, než vykročí Gacktovým směrem. Popotáhne ho za lemy látky halící jeho hruď a zlehka pod ni zapluje konečky prstů. Velmi pomalu s nimi pohne nahoru a dolů, oči přikované právě tam.

"Přemýšlím, co všechno by tě to mohlo stát." Tváří se zamyšleně, ale už moc dobře ví, co to bude. Nakonec pomalu očima vystoupá k těm jeho, přitiskne se celým tělem na něj a přiblíží rty k jeho oušku.

"Bude tě to stát….Tvé příjmení. Pro nás oba." Zavrní smyslně a zlehka ohladí hebkou kůžičku špičkou svého jazyka. Nepotřebuje obřad ani žádné sliby, už spolu zažili tolik, že je to víc jak slova. Chce jen, aby se stali opravdovou rodinou se vším, co k tomu patří.

"Uru-chan." Osloví jejich syna, když se mírně odtáhne.

"V té truhle je nespočet šperků, můžeš si vybrat a uložit je do té malé, která je od teď tvoje." Dal by mu opravdu cokoliv a když vidí blýsknutí v kočičích očích je jasné, že tohle bude lákadlo číslo jedna. Ano, už od mala.

"Dívky tě pohlídají a ukážou ti, kde co je. My se za chvíli vrátíme, máme takové malé, vlastně dost velké jednání." Ujistí se, že Uru je dostatečně zaujatý, aby se tu sám nebál, než se zase přitiskne na svého milého.

"Našel jsem jeden útulný balkonek, jsou tam polštáře a nikdo tam nechodí." Zdravotní procházku myslí samozřejmě. Rozhodně mu neřekne, že tam pravidelně obchází stráže. Komu to vadí?

"Je to dost vysoko a není tam vidět a hrozně se mi líbilo nahýbat se přes zeď a koukat na krajinu v okolí." Vyhoupne se na špičky a popotáhne si jeho spodní ret.

"Mohl bych ti tou procházkou poděkovat." Šeptne mu do rtů, o které se zlehka otře a přemýšlí, jak rychle bude utíkat, aby to stihli alespoň za první roh za závěs.

Gackt

No on snad špatně slyší. 

"Hej, hej, tohle má být náš syn. Nechceš ho učit flirtování na mě, že ne?" Zatváří se pohoršeně, i když samozřejmě moc dobře ví, co má tohle být za škádlení. Kluci byli naštěstí opoždění a Uru měl na podobné kravinky ještě hodně času, takže možná ani netuší, o čem se tady s Hydem baví. Připadá si trochu divně, když si uvědomí, že přesně na tohle ženské a někteří muži utahovali jiné muže jako byl on sám. Protože to byla prostě pravda. Opravdu svět fungoval tak jednoduše? Ano, opravdu. Pousměje se, když se mu Uruha pokusí uklonit a opětuje mu jemnou úklonu hlavy. On sám má úplně jiné představy o tom, co všechno by měl umět a po pravdě by nebylo na škodu, kdyby to tak doopravdy bylo. Ať se navenek nosí tak jako Hyde, ale ať jednoho dne všechny překvapí až ukáže, že umí vzít do ruky i meč a otěže. Mohl by z něj být opravdu krásný a opravdu silný válečník. To přece bylo taky hrozně sexy. Katana byla elegantní zbraň a jemu by slušela. Ne, nenechá ho nosit jenom kimono. Určitě se postará o to, aby z něj nebyla jednom dámička v drahých špercích. Sleduje Hyda, jak Uruhu posazuje k truhlici, ve které je opravdu hodně zajímavých věcí, od cenností po hrací skříňky, hřebínky do vlasů nebo roztomilé větrníčky a další drobnůstky, které má Hyde tak rád. Jsou to skoro hračky, ale milé a mohly by zaujmout dokonce i kluka. Když vidí, jak se to Uruhovi líbí, začíná mít strach, aby se ke koni vůbec přiblížil. Naštěstí ho z vyděšených myšlenek vytrhne Hydova náhlá blízkost. V tu chvíli obvykle zapomíná veškeré svoje okolí a teď tomu není jinak. Před chlapcem by asi neměli, ale on se jim teď taky nevěnuje. Prohlíží si otevřenou hrací skříňku. Jednou ji s Hydem poslouchali po promilované noci a jen si na to vzpomene, má skoro problém chodit. Shlíží do Hydovy tváře a konečky jeho prstů se mu doslova proplují do hrudi a křičí mu do obličeje slovo sex. Je v tomhle hrozný, oba jsou… To, co si Hyde přeje, by si sám nejspíš nevymyslel. V této době nebylo něco podobného vůbec běžné, dříve ani možné, ale… Kdyby byl Hyde ženou, bylo by to tak dávno. Chvíli mu beze slova hledí do tváře, než se přes jeho hlavu krátce zadívá i na Uruhu opodál. 

"To asi není nic, co by nám Aki nesplnil." Řekne nakonec. Už se vidí, jak nastupuje před svou rodinu, aby jí to oznámil. Velmi starou a velmi tradiční rodinu, kde byl každý samurajem včetně žen. A vůbec k tomu nepotřebuje ještě navrch svou babičku. Bude to šílený skandál a on to bude poslouchat ještě na smrtelné posteli. Ještě že je v rodině nejvýše postaveným, jinak by ho asi vydědili a to i přes to, že mají Hyda rádi. Ne, nebojí se toho, jenom… je to jedna z těch věcí, které se chlap rád vyhne. Dlouze si povzdechne. Pak vezme Hyda za ramena a jemně je sevře. 

"Jak si přeješ Hydo Camui-san. Aki chtěl přepisovat dějiny po boku Seny a nikdy na to nedošlo. Kdo jiný by to měl udělat, než jeho statečný generál?" Usměje se s výrazem chlapa jdoucího v neděli k tchyni na oběd, ale pak se rozesměje. Popadne ho pod zadkem a krátce zvedne, aby ho mohl políbit. 

"Ne, že se mi budeš smát, až jim to budu říkat." Řekne vřele a zamilovaně. Hyde začne Uruhu bezostyšně uplácet svými šperky, ale Gackt moc dobře ví proč a teď by mu v tom asi i pomohl. Nejspíš by ho posadil doprostřed císařské pokladnice ať si hraje celý den, hlavně ať pár hodin nevylízá. Chudáček… Nemá ani ponětí, jestli může Uruha tušit, co přesně jdou dělat, podle něj už zase tak malý nebyl, ale nedá se nic dělat, takhle to prostě ve světě dospělých chodí. Jednou na to přijde. 

"Balkónek..." Zopakuje po něm. To znamená, že to bude slyšet široko daleko, protože zvuk se odtamtud dobře ponese. Nutně si u toho musí vzpomenout na jejich první setkání v nosítkách. Sice stála v nejzazším koutku zahrady, ale stejně… 

"Tak ty se chceš koukat na krajinu a okolí..." Zopakuje po něm už silně chraplavým hlasem ovládaným touhou. Klidně se bude dívat společně s ním. 

"Jeden z těch polštářků si rozhodně vezmi jako opěrku." Nabádá ho hned, protože až tam budou, jeho mozek se vypne a už ho nestačí varovat. Pak ho popadne za ruku a rázně s ním vykročí směrem z komnat. Hyde měl ve svých myšlenkách pravdu. Nejdřív skončili za nějakým pochybným závěsem, kde asi patnáct let nikdo nezametal, potom v kumbále u kuchyně a teprve potom se dostali na ten balkónek. Výhled byl opravdu krásný. Bylo nutné se kochat velice, velice dlouho, ale teď byl doma a snad bude chvíli mír. A víte co se dělá v časech míru, když se jeden nudí…